Světlana Veinert-Massey: Jak se žije mámám a dětem v Chicagu

pátek 3. července 2009 ·

Prázdninové čtení – úplná verze článku, který zkráceně vyšel v červencovém čísle časopisu Betynka.


Děti


Těhotenství, vztah k těhotným ženám, dopravní prostředky

Těhotné ženy jsou běžným jevem v ulicích, v dopravních prostředcích budete slyšet hlášení: „Uvolněte místo těhotným ženám“. Jestliže mládež nevstane včas, určitě v krátké době vám někdo zorganizuje místo k sezení. Můj syn měl jediný problém – rozpoznat, kdo je otylý a kdo těhotný, moc rozdílu nenajdete.

Porod si každá žena organizuje sama dle pojišťovny, výše pojistky a doktora – kliniky. Pojišťovna hradí částku, která je pevná (500 USD) a vy doplácíte 500 USD. Proto je pravda, že za porod se tady platí, a to poměrně hodně. V ceně máte veškerá ošetření, případnou operaci. Částka za porod je pevná a nevrací se. Zbylé peníze jdou na účet pro ženy, které potřebují porodit bez pojištění, Američanky to nazývají solidarita. Porod trvá 2–3 dny, podle stavu matky. Je zarážející, že v pojištění není pediatr pro miminko, je účtován zvlášť. Rodina přebírá veškerou zodpovědnost za vývoj dítěte, pojištění, pediatra, očkování. Většinou si rodina zajišťuje vše již před porodem. Maminka po porodu má nárok být doma s miminkem 6 týdnů, kdy má plně hrazený plat, většina žen využívá možnosti vzít si neplacené volno na dalších 6 měsíců, po této době se organizuje Day Care nebo chůvy. Chůvy se rekrutují z řad „svěžích“ důchodkyň, ale většinou se volí maminky, které jsou s miminkem doma, nemají práci a přivydělávají si hlídáním dětí. V USA si lidé váží práce, je pro ně základním kamenem celého života a průměrný plat jim zabezpečí poměrně vysoký standard.


Zdravotní pojištění

V zásadě je zdravotní péče na celém světě drahá. Po zvážení všech informací jsem ocenila systém US medical care. Vím, jak všichni smýšlíme o americké zdravotní péči, pro mnoho Evropanů je noční můrou skončit v důchodu v US péči. Jenže Američani nežijí v socialistické Evropě, od mladí vědí, že na „stará kolena“ se musí šetřit… neříkala vám to také vaše babička jako mně?

V USA je mnoho zdravotních pojišťoven, každý si vybírá podle svého uvážení nebo musí respektovat pojišťovnu vybranou zaměstnavatelem. Každá pojišťovna nabízí různé programy pojištění, podle ceny šíři služeb a kvalitu služeb. Vy si vyberete pro sebe a rodinu (v USA běžně se pojišťuje celá rodina). V pracovní smlouvě již podepisujete dohodu se zaměstnavatelem, kolik bude platit firma a kolik vy. Tzn. podepisujete Benefit. Běžné kvalitní pojištění pro 2dva rodiče a dvě děti je 168 USD/měsíc. Toto pojištění platíte po celý život (pokud nezměníte pojišťovnu, ale to se nedělá kvůli bonusům – zdali jste zdravý, čti dobře, zdali nemarodíš často!). Zaměstnavatel většinou doplácí vaši částku, vaše „porce“ je asi 1–2 % z platu a to plošně, není rozdíl ve výši platu. Pochopitelně lidé s vyšším příjmem si dovolí dražší program, jak logické! Moc se mi líbí, že dostáváme tzv. vyúčtování za návštěvu doktora, kde je uvedena cena úkonu, co pokrylo vaše pojištění – rozepsáno, co vy, firma, pojišťovna, co jste případně doplatil. Každý rok máte celkové vyúčtování vašich návštěv u doktorů, případné bonusy za zdraví a nevyčerpané pojištění.

Pokud jste pojištěný, zaměstnavatel vám plně hradí plat v době vaší nemoci, vy musíte pouze doložit potvrzení od lékaře. Běžně jsou zaměstnanci doma a pracují on line. Zdá se vám to snadné a zneužitelné? Asi ano, ale zaměstnanec obdrží výpis nemocenské ročně. A věřte mi, není nic snadnějšího pro zaměstnavatele v USA, než vás propustit z práce, marodíte-li nad rámec vaší produktivity za rok. V USA se propouští od 1. dne dalšího měsíce bez nároku na odstupné, ztratíte automaticky veškeré benefity… přísné, ANO, ale účinné.

Naprosto běžná, a pro nás Čechy nepochopitelná, je spolupráce mezi pojišťovnami. Když si vyberete jiného doktora, který nevezme vaše pojištění, bude mít určitě smlouvu o spolupráci. Samozřejmě zde existují specialisté, většinou nejlepší odborníci, kteří provozují soukromé praxe a vy platíte veškerý jejich servis. Tito specialisté mají služby na klinikách, kde už přijímají pojištění, jen se musíte objednat.

Jsou pravdou tragické případy úmrtí z nepokrytí pojištění? Ano, jsou vzácné, ale existují. Uvědomila jsem si, že USA je různorodá společnost s mnoha národnostmi a ne každý zvládne a pochopí systém. Smlouvy, jen v angličtině, jsou chytáky pro rodilé Američany, natož pro přistěhovalce. Na rozdíl od ČR zde fungují charitativní organizace ve zdravotnictví, kam se můžete vždy obrátit o pomoc. Prezident Obama je průkopníkem nového zákona, že všechny děti narozené na území USA budou automaticky pojištěné ze zákona.

V zásadě se mi US systém líbí, samozřejmě jako všude, je to obchod se zdravím člověka a je lepší být zdráv a dbát na prevenci.


Rodičovství, parenting = farthershood

Přijela jsem do USA s dvěma syny, 5 a 15 let. Oba byli zvyklí cestovat, aklimatizovat se rychle v dané zemi, přesto nás všechny zaskočilo mnoho drobností, které bych bez trpělivosti svého muže nikdy nevyřešila( a to není trpělivý). V mé situaci, kdy partner nebyl tátou ani jednomu z nich, se vše předpokládalo složité. Nebylo. Můj přítel věděl od začátku co chci a co on chce. Zjistila jsem, jak jednoduchá může být komunikace s muži, kteří jsou z výchovy a společensky vedeni pečovat a starat se. Je samozřejmostí, že manžel vás ihned po svatbě připíše na své účty jako spolumajitelku a vy disponujete mnoha platebními kartami. Většina pro nás nepříjemných otázek je řešena hned na začátku vztahu, aby se oba přesvědčili o stejném cíli. Američani myslí na zadní kolečka, šetří v době, kdy vydělávají peníze, a banky jsou jejich partnerem. Šetří se na stáří, studia dětí, nákup nemovitostí nebo jiné investice, pak se platí hypotéky, auto, jídlo a denní potřeby. Oblečení je na jednom z posledních míst. Je výhodou, že nákupy jsou zábavou, můžete pořídit značkové zboží za minimum. Přijde vám to obchodní?? No a co, když to má happy end.


Vzdělávání, day care, kindergarden, elementary school

Hned na úvod, Američani milují děti, mají několik potomků a statečně nesou zodpovědnost za veškerá finanční úskalí, která je čekají. Day care v USA pro děti od 6 měsíců je drahá záležitost a pro většinu Evropanek nepřijatelná. Zapomeňte na jesle, kontrolované úřady a zdravotnictvím… Jen pár day care má pověst čistého, organizovaného prostředí. Většina rodin řeší situaci založením půjčky na platby day care. Cílem je neztratit práci a tím pojištění. Jak říká přítelkyně, platby na školu spočítáš a zaplatíš, nepojištěnou operaci nezaplatíš.

Public Kindergarden: děti chodí do Pre-K od čtyř let, od pěti let do K. Tyto dětské instituce, řízené státním vzdělávacím systémem, jsou daleko náročnější na děti než v Česku. V Pre-K se učí matematika, abeceda, většina škol již vyučuje druhý cizí jazyk. Výuka je výhradně interaktivní, děti jsou nuceny sedět jen při jídle. Jestli dítě nehodlá dělat daný úkol, může zvolit jinou činnost, ale učitelka ho stále motivuje, aby se zapojilo s dětmi. Platí zásada, že dítě se vždy chválí, neexistuje kritika, sama aktivita je považována za úspěch.

High School: děti od čtrnácti let na 4 roky. V tomto věku jsou děti plně samotné, naplno se využívá výukový program. Děti tráví ve škole nebo v knihovnách 9 hodin denně. Vzhledem k tomu, že píší domácí úkoly a eseje, denně si musí samy rozvrhnout, na co a kdy se přihlásí. Škola organizuje jejich brigády, letní práce, je zvykem, že studenti od šestnácti let pracují. Je dokonale vypracován mimoškolní program, kde se doučuje, vypisuje a kde všichni učitele jsou přítomní a v rámci své pracovní doby pomáhají studentům. Studenti plně využívají veškerá sportoviště, která jsou zdarma nebo za minimální poplatek na akademický rok.

Můj syn si nezvykl na tento styl, moc mě trápil jeho odpor ke škole získaný z ČR. Po roce na americké škole se vrátil do ČR, kde, jak sám řekl, je skrytý v davu a všechno se dá obejít…, chybělo mu české kamarádství, nadávání na učitelky, popíjení piva, které prodají i čtrnáctiletým za rohem školy, nikdo po něm nechce tělesnou a výtvarnou výchovu a už vůbec ne být aktivní. V závěru uznal, že američtí učitelé jsou výhradně pro studenty, komunikace se studenty je přátelská a pozitivní, vše pod heslem „problémy se mají řešit, ne je skrývat“, přirozený tlak být úspěšný je až nakažlivý.


Cizí jazyk, dvoujazyčné děti


Kdy a jak začít?

Adam začal v 7 letech a už se styděl, Eric začal v 5 a neřešil nic, jen nechápal, proč ostatní nemluví česky. Oba začali nový jazyk v zahraničí, na školách mezi dětmi. Plynule přešli na angličtinu, nic jsem jim nenutila, žádné básničky nazpaměť, já nemám trpělivost a oni se nechtěli učit. Nejlépe je jim okamžitě najít aktivity v daném jazyce. Doma mluvím česky, vyhrožuji česky, příkazy se mi lépe a rychleji dávají v češtině, Eric se otočí na manžela a mluví plynule anglicky. Odmítám memorování u dětí, nic tím nedosáhnu, nevytvoří si přirozený rozsah a obsah paměti.


Jak těžké jsou překážky, problémy?


Problém vám nastane, když se dítě bojí lidí, nového prostředí a není přirozené. Pochopitelně s věkem tento problém roste a hůře se odstraňuje, pro dospělého Čecha neodstranitelný problém. Většina učitelek má vrozenou trpělivost s dětmi jako většina Američanů, vždy se komunikuje s rodiči, oni mají právo se zúčastnit výuky kdykoli. Jen doba aklimatizace se protáhne na delší čas.


Jak dlouho a kam až zajít s adaptací na nové prostředí?


Nechala jsem děti, ať si samy řídí rozsah. Oba jsou osobnosti, jasně mi dají najevo, kam až… (smích). Nevěřte, že to je za chvíli, vše vezme více času a nejde to zkrátit, smiřte se s tím. Adam mluvil za dva měsíce, ale plynule a bez zábran po jednom roce. Eric začal hned trochu, nebál se, byl jak opička, která opakuje vše, co se dá, a s radostí. Obecně platí, že po jednom roce umí dítě plynule komunikovat v obou jazycích. Je to dlouhá doba a chce to hodně úsilí i ze strany rodičů, být trpělivý.


Pocity, úvahy, rady, stížnosti, apod.


První dojem z amerického školství je pro generaci vyrostlou za komunistů šok, upřímně! Když porozumíte zmatku, který se vám zdá na školách, zjistíte, že to má své hranice a to hodně přísné. Od mytí rukou, bezpečnostní brány u vchodu High School a ochranky, která řeší veškeré kázeňské přestupky (učitel je výhradně na vyučování), úcty k učitelům a zdravení dospělých. Rozhodně se nezvyšuje hlas mezi dospělými, vše se řeší v klidu a většinou vyřeší (ztracený svetr ve třídě mě rozčílil, ulítlo mi pár slov, potom jsem se hrozně styděla…). Personál školy plně akceptuje stížnosti rodičů, ale rodiče musí absolutně dodržovat pravidla školy, o těch se nediskutuje. Vše podepisujete a ručíte za smlouvy mezi vámi a školou.


Life style


Americká nebo česká kuchyně?

Většina amerických mužů je nadšená, že vůbec vaříte, jestli zdravě či jinak jim nevadí. V podstatě se na vás valí reklamy o zdravé výživě, wellness stylu, tolik sportovců jsem ještě nikde neviděla, ale to pohodlí si vše objednat, najíst se v autě, rychle a hodně, je válcující pro většinu z nás. Můj muž je to samé, obdivuje můj evropský styl (čti: stále na dietě…), ale jeho zvyky to nepřetlačí. Když už něco z Česka, tak svíčkovou, guláš, vepřovou… hrůza!


Aklimatizace na nový styl, zemi, zvyky

Bolí…, časem vám dojde, že jste sentimentální. Přijela jsem ve věku, kdy jsem hodně viděla, zažila – a přesto vše bolelo. Pak to přejde, zjistíte, že kamarádky vám už stejně nepíší, co taky! Děti mají své kamarády, a tak chodíte na dětská party. Zjistíte, že stejně je to jenom na vás osobně, nikdo to neodžije za vás. Moje angličtina byla moc dobrá, vzhledem k cestování a kamarádství v mnoha zemích, ale žít v USA, kde je mnoho akcentů a kde lidi nemají čas nic vám vysvětlovat, kde žije 470 milionů lidí, ale nikdo nemá čas, protože pracují, je těžké, ale aklimatizace je tím rychlejší. Osušíte slzy a zjistíte, že lidi mají čas, jen ho nechtějí utrácet naříkáním, pracují, protože za všechno se tady platí a navíc, my Češi si neumíme požádat o pomoc. Jak dobře to znám, přímo od mého muže (jak to mám vědět, když mi to neřekneš…)


Dovolená: jak dlouho, často?

Kdo žil ve veliké zemi, pochopí, já to poznala až v USA. Obyvatelé velikých států nemají potřebu tolik poznávat, skoro všechno mají ve své zemi. Vím, USA nemá tak starou a krásnou historii, za to mnoho přírodních krás, které stojí hodně času objet dokola. Generace Američanů mého syna již přemýšlí jinak, chtějí vědět více a vědí, že USA není tak dokonalý stát. Obdivují Evropu, mají nás rádi, až mi je líto, jak Evropani o nich smýšlejí. Vždyť spousta našich lidí z malých měst také nevyjmenuje všechny státy, parky a města USA. Délka dovolené je kratší než u nás, je to tím, že lidi nechtějí ztratit práci. Většina si dovolí maximálně tři týdny být mimo práci, můj muž 1 týden ( a to létal za mnou do Prahy… zamilovaný).


Práce: nutnost, proč?

Američani obecně preferují dělat svůj vlastní business. Většinou vydělají více peněz a žijí ve společnosti, která oceňuje individualitu. Je pravda, že měřítkem úspěchu je vydělaná částka, můj muž je to samé a je na to hrdý. Vydělané peníze jsou spojené i s placením daní, můj muž platí vysoké daně a je na to hrdý, ta samá částka je spojená s kvalitním pojištěním pro celou rodinu, můj muž platí za nás velké pojištění a je na to hrdý. Pochopila jsem rovnici sebevědomí kvalitního muže, je přímá úměra výší výdělku a společenským oceněním zaplatit čisté peníze státu a finanční zabezpečení rodiny. Veškeré příjmy a platby jdou přes bankovní účty, za které si banky nestrhávají poplatky, neplatíte za kreditní karty pro celou rodinu, pojištění karet je automatické. Vždy máte volbu převést své peníze k jiné bance.


Rozdělení domácích povinností?

Američani si neberou služky. Už jejich výchova od matek to nepřipouští. V zásadě jsem si zakrátko zvykla na větší události platit uklízecí komanda, s myšlenkou, že pomáhám ekonomice a hispánským spoluobčanům. Ohromně se cení český mateřský přístup k dětem (takový akorát, čti: normální), jsem žena-matka, popis dostanete v kterékoli knize z první republiky. Můj prostor je dopoledne do 4 p.m., pak jsem maminka, úkoly, večeře a pak posezení s mužem, chodim s ním na obědy, abychom se užili bez dětí, respektuje se relax celé rodiny. I když nepracuji, je naprosto běžné, že můj muž se stará o Erica. Američani milují děti, sami mají sklony být stále v dětství a hrát si. Není překvapením, jdete-li na sobotní party, potkat top-manažera v zástěře, který dělá steaky nebo mufiny pro děti a pak sklízí nádobí. Jeho žena bude popíjet pravděpodobně drink s vámi a smát se, že nikdy ještě steak nedělala.


Rodinné vztahy, mezinárodní příbuzní, česká babička a tchýně

OOHH, české babičky! Tak populární v USA. Většina nemluví anglicky, přesto cestují z dálky za vnoučaty, učí je trpělivě české gramatice, vaří a rozmazlují zetě a žehlí vše, co se dá… můj muž byl v šoku, já ještě nežehlila, proč? Nikdo to po mě nechtěl a je to tak milé podporovat pro změnu asijské spoluobčany. Mnoho amerických mužů se učí češtině právě kvůli babičkám, zasílá jim karty k narozeninám, svátku a píše tam další česká slovíčka:
Líbám tě a miluji tě… ( která kdy toto slyší v tomto věku??)

____________

Další článek autorky najdete ZDE.


2 komentářů:

Anonymní řekl(a)...
11. července 2010 v 16:08  

Ještě by bylo zajímavé uvést
na kolikátý pokus se autorce podařilo přisát se na někoho mimo ČR, který orgán při tom používala nejvíce a že zmiňovaný syn Erik je toho živým důkazem.

Anonymní řekl(a)...
14. června 2011 v 17:55  

Skvely clanek, diky...a ze zavistivych komentaru si nic nedelejte...:o)

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger