Jana Bártová: Umíme se bránit stresu?

pátek 6. listopadu 2009 ·

Na světě existuje nesčetně rozmanitých profesí a povolání. Velké množství z nich klade značné nároky na soustředění, odpovědnost či přesnost. Tzv. pomáhající profese jsou specifickou skupinou vyžadující nejen velké pracovní nasazení a odborné vybavení, ale především také vysoký morální kredit dotyčné osoby, vhodné charakterové vlastnosti a v neposlední řadě i dobrou fyzickou a psychickou kondici.


Zdroj: Starý, Karel: Pedagogika ve škole. Praha: Portál, 2008. 151 s. ISBN 978-80-7367-511-0.

O knize si můžete přečíst ZDE.

Můžete si ji zdarma objednat až do vyčerpání zásob na adrese: pavla.soustruznikova@pedf.cuni.cz
______________


Do této skupiny, kde je hlavní náplní práce s lidmi, lze řadit i povolání učitelské. Jak výchovní, tak pedagogičtí pracovníci čelí v průběhu své praxe nejrůznějším pozitivním i negativním vlivům, které je třeba mít stále na zřeteli, včas je rozpoznávat a především umět s nimi zacházet.


1. Pojem stresu

Nejčastějším negativním faktorem u pomáhajících profesí a tedy i u profese učitelské, bývá stres. Aby bylo možno tomuto jevu odolávat je třeba znát, co je za stres považováno, jak se projevuje a čím je možné mu čelit.

Každý živý organismus reaguje na podněty z okolí. Jedná se o schopnost přizpůsobovat se změnám. Stres bývá označován jako obecný adaptační syndrom. Jev nastává například ve chvíli, kdy míra intenzity zátěže je vyšší než možnosti daného jedince situaci zvládnout. Může znamenat nadlimitní zátěž neboli nadbytek podnětů, ale též jejich nedostatek. Lze tak označit vnitřní stav člověka, jenž je něčím ohrožován nebo nějaké bezprostřední ohrožení očekává. Vnímání různých stresorů, míry jejich působení či způsob reagování na ohrožení jsou velice individuální.

Příznaky působení stresu se projevují na několika úrovních. V úrovni psychické se může jednat o snížení koncentrace pozornosti či poruchy vnímání. V emocionální sféře se objevuje přecitlivělost, snížení sebedůvěry a napětí. Fyzickými projevy jsou únava, různé bolesti, zažívací obtíže, poruchy spánku. Celkový zdravotní stav trpí častými nemocemi, prohlubují se alergie, ekzémy, aj.

Působením dlouhotrvajícího chronického stresu se může po určitém čase dostavit „syndrom vyhoření“. Jde o důsledek emočního, fyzického a mentálního vyčerpání. Tento jev se vyznačuje ztrátou iluzí, vybitím energie a pocitem znechucení.


2. Stresové faktory

Nejrůznější životní okolnosti, které způsobují lidem stres (stresory), byly pomocí výzkumů řazeny podle jejich závažnosti. Obecně byly respondenty za nejvíce stresující faktory považovány tyto životní události: úmrtí blízké osoby, úrazy, ztráta zaměstnání, rozvod. Dále následují: odchod do důchodu, těhotenství, změna zaměstnání. Na dalších místech jsou pak problémy s nadřízenými v zaměstnání, stěhování nebo dovolená.

K dalším běžným stresorům každodenního života můžeme přiřadit též působení životního prostředí, drobné zdravotní problémy, starosti s bydlením, s dětmi, s partnerem. Negativně může intervenovat i širší rodina, životní stereotypy a rovněž v neposlední řadě i poměry v zaměstnání.

Během vykonávání určitého povolání se však ještě objevuje množství stresorů specifických spojených právě jen s konkrétní profesí a v závěru i s konkrétním prostředím a místem, kde člověk svou práci zastává.


3. Specifické stresory učitelské profese

Každý pedagog se denně setkává s mnoha problémovými situacemi. Zabývá se organizací výuky, nekázní žáků, řeší vztahy s kolegy či s vedením školy. Pramenem konfliktů mohou být i některá jednání s rodiči. Na učitele se valí též požadavky nadměrné administrativy. Zátěží bývá někdy i účast na dlouhých poradách. Učitel se ale musí kromě toho všeho ještě vyrovnávat i se svými vlastními případnými negativními vlastnostmi či osobnostními zvláštnostmi. Ve hře tu jsou i časté komunikační nešvary, nevyjasnění kompetencí, nevhodná organizace práce, někdy též nedostatečné finanční a morální ohodnocení této profese. Ani negativních vlivů v jeho osobním, rodinném či společenském životě učitel nebývá ušetřen. Aby podání dobrého výkonu učitelů zůstalo zachováno, měli by toto povolání vykonávat spíše ti, kterým vyhovuje pracovat pod mírným tlakem.


4. Nároky na učitelskou profesi

Kromě odborných znalostí zvoleného oboru, je třeba aby učitel ovládal a používal přiměřené vyučovací metody a postupy. Být dobrým didaktikem však ještě nestačí. On má mít ještě schopnost aktuálně reagovat na problémové chování žáků, působit výchovně, hravě si poradit s nezbytnou administrativou, umět jednat s rodiči a zhostit se dalších doplňkových činností.

Pedagogický pracovník, hlavní realizátor vyučovacího procesu, nese odpovědnost za výběr učiva, podání látky, hodnocení výkonu žáků. Zabývá se rovněž tvorbou projektů, dále i činností manažerskou, konzultuje svou práci s kolegy, komunikuje s ostatními školskými zařízeními a jinými institucemi. Účastní se školení, kursů a porad, koná dozory.

Výčet činností, pojetí profesní role a shrnutí kompetencí učitele přehledně uvádí publikace „Být učitelem“ Doc. J. Vašutové.

Kromě psychické odolnosti je předpokladem úspěšného vykonávání této profese i existence účinných strategií k minimalizaci stresových situací, nejlépe však též znalost způsobů k jejich předcházení. Je žádoucí mít k dispozici několik metod a postupů k překonávání případných krizí či nevítaných událostí.


5. Prevence stresu

Jaké jsou základní předpoklady k účinnému předcházení stresových situací v životě i v práci pedagogů?

Významnou součástí již zmiňované psychické odolnosti je spokojenost každého jednotlivce ve jeho zaměstnání. Velkou zásluhu zde má například dodržování zásad duševní hygieny, sebevýchova, sebepoznávání, zdokonalování sebe sama. Pedagog by měl znát své vlastní možnosti, snažit se o pozitivní myšlení, efektivní komunikaci a pěstování zdravých mezilidských vztahů, cvičit sebekontrolu a sebeovládání. Na místě je uplatňování určitého životního stylu, dodržování vhodné životosprávy, střídání práce a odpočinku, regenerace sil celého organismu. K dlouhodobému preventivnímu programu patří i pěstování zájmů, realizace sportovních aktivit, kulturní a umělecké vyžití, apod.

Odborníci zabývající se stresem určili šest základních bodů účinné obrany proti zátěži. Je třeba:

1 - naučit se vést konstruktivní vnitřní monolog
2 - ujasnit si vlastní hodnotový žebříček
3 - uvědomit si, do jaké míry sami můžeme za to, co se nám přihodí
4 - navázat a udržet kontakt s druhými lidmi
5 - pochopit, jak fungují vztahy mezi tělem a psychikou
6 - poznat, kde je míra vlastní rovnováhy, a umět ji udržet.

Toto a mnoho dalších rad a podnětů nabízí ve své knize „Co je stres a jak se mu vyhnout“ francouzská psycholožka a psychoterapeutka Jacquelina Renaudová.


5. 1. Odolnost a spokojenost

Považujeme za vhodné se na souvislost mezi spokojeností a úrovní psychické odolnosti u pedagogů zaměřit více detailně.

Psychická odolnost každého jedince je individuálně odlišná a souvisí s motivací, temperamentem a specifickými schopnostmi. Mění se v čase a je podmíněna aktuálním psychosomatickým stavem. Lze ji rozvíjet i tréninkem.

Za ideálními osobnostní dispozice v učitelské profesi je považován pozitivní styl myšlení, extroverze, určitá míra sebedůvěry a kontroly nad situací. Výhrou může být též osobní zaujetí jednotlivce a jeho přístup k problému jako k výzvě.

Nedílnou a nezbytnou součástí se jeví existence sociální opory – tedy působení lidí širší sociální skupiny. V ideálním případě by to bylo působení jak skupiny profesní (například kolegů ve škole), tak podpora jiných společenských skupin zároveň.

Spokojenost v zaměstnání, v kterémkoliv povolání, lze ovlivnit velice snadno. Nedostatky v morálním i finančním ohodnocení učitelské profese byly již zmíněny. Dále zde nepříznivě intervenují každodenní menší či větší problémy ve vztazích žáků, konflikty s kolegy, obtížná jednání s rodiči žáků, nevhodná organizace a řízení školy, nedostatky v materiálním vybavení či technickém zázemí zařízení.

Obecně jedinec prožívá nespokojenost v situaci, kterou vyhodnotil jako: příliš náročnou, přesahující jeho adaptivní možnosti nebo jako nezajímavou, nudnou, monotónní, neskýtající potřebné podněty. Dále jsou to situace neposkytující dostatek příležitostí k saturaci základních potřeb nebo situace nebezpečné a ohrožující.


5.2. Duševní hygiena

Dodržování obecných zásad duševní hygieny by mělo být pro každého učitele zárukou zachování jeho psychického zdraví.

Způsoby efektivní komunikace a asertivního chování spolu s metodami sebevýchovy a sebepoznávání jsou důležitou součástí těchto zásad.

Čím se taková efektivní komunikace vyznačuje? Může nějak souviset s asertivitou? Několik doporučení a návrhů nabízí příslušné přílohy v závěru kapitoly.

Metody sebevýchovy a sebepoznávání jsou systematiky a obšírně prezentovány rovněž v díle „Sebevýchova a duševní zdraví“ od L. Míčka.

Podle tohoto autora je prospěšné, aby učitelé a další duševní pracovníci, prováděli pravidelnou reflexi vlastního jednání a chování, aby si psali deníky nebo pozorovali své somatické či emoční stavy. Doporučuje se též provádět cvičení koncentrace, praktikovat metodu rozbor starostí či autoregulaci myšlení nebo zbavování se nežádoucích myšlenek a představ.

Pro šetření adaptační energií je doporučováno: nevystavovat se příliš silným podnětům, vyhýbat se velkému množství vnějších podnětů, vzdálit se ohrožující situaci, snížit intenzitu negativního působení. Lze se snažit o zadržení nebo oddálení reakce, přechodnou izolaci, změnu subjektivních postojů vůči stresující situaci.

Abychom dosáhli psychogenního emočního přeladění, neměli bychom příliš podléhat náladám, zaměřovat se příliš sami na sebe. Neměli bychom chtít nic příliš lacino, chtít něco příliš křečovitě nebo čekat na ideální podmínky.

Použití nebo praktikování některých uvedených metod je vždy závislé na osobě, která je bude vybírat, do jaké míry jí budou prospěšné nebo trvale účinné. Nelze spoléhat na to, že veškeré postupy budou fungovat komukoliv a ihned. Předpokladem úspěchu je tvořivý přístup, houževnatost, otevřenost a schopnost experimentovat.


5.3. Regenerace – tělesné zotavení a ozdravění

Za zdroj tzv. nepsychogenního přeladění lze považovat například: úpravu denního režimu, mít na zřeteli zdravou výživu, střídání práce a odpočinku nebo též vhodné uspořádání pracovního prostředí. Doporučuje se věnovat pozornost jeho čistotě, přísunu čerstvého vzduchu a optimálnímu osvětlení. Svou roli hraje i vyloučení nadměrných akustických podnětů.

Regenerace fyzických sil dosáhneme též různými pohybovými a sportovními aktivitami. Účinnou prevencí svalové nerovnováhy mohou být zejména cviky protahovací, posilovací nebo různé relaxační techniky. Osvědčené jsou též koupele, masáže, sauna.

Omezením či vyloučením negativních návyků, jako je kouření, pití alkoholu nebo nadměrná konzumace léků, každý svému organismu zaručeně prospěje nejlépe.


6. Nápady na odreagování a uvolnění s okamžitým účinkem

Pedagogičtí pracovníci jsou nuceni odolávat mnoha zátěžím v průběhu celého pracovního dne. Proto je vhodné se zaměřit i na některé metody, které by mohly pomoci učiteli v krátké době se odreagovat a uvolnit napětí.

Při řešení akutní krize, v průběhu vyučování, o přestávce či během zdlouhavé porady je možné použit techniky, jež zahrnují práci s tělem, práci s dechem a hlasem, cvičení mysli či relaxaci smyslů. Mohou nám poskytnout rychlou regeneraci sil, harmonizovat duševní činnosti. Umožní nám pozitivní přeladění například odvedením pozornosti k tělesným projevům nebo i vně sebe.

Některé techniky jsou určeny k provádění v soukromí a individuálně, jiné naopak lze realizovat kdekoliv, a to jak samostatně, tak ve skupině. Lze je použít i pro žáky v průběhu vyučování nebo i jindy (například při školním výletě, na lyžařském výcviku, apod.)

Příklady očních cviků: rychlé mrkání, pohyby očí do stran, kroužení, přibližování prstu k nosu, zahřívání očí dlaněmi.

Uvolňování obličeje: zívání, uvolňování jazyka, tváří a rtů pomocí grimas, provádění masáže a stimulace talkových bodů obličeje (spánky, čelo, obočí, kořen nosu).

Uvolňování rukou: procvičování prstů, prohmatávání kloubů, masáž dlaně, protřepávání, kroužení zápěstím, symbolické odtlačování zátěže od těla či odhazování nepohody od sebe do prostoru, taneční pohyby rukou.

Práce s dechem: izolované břišní a hrudní dýchání, rychlé dýchání, střídavé nadechování se nosem s výdechem ústy.

Práce s hlasem: vyluzování různých neartikulovaných zvuků (mručení, hučení, bručení, pištění), prozpívávání samohlásek, opakování jedné slabiky, přeříkávání jazykolamů.


Přílohy

1. Co zvyšuje stres na pracovišti?
2. Otázky na smysl mé práce. Pár vět o komunikaci.
3. Co je to asertivita? Asertivní práva.
4. Vytváření pozitivního scénáře života.
5. Přehled literatury.


Co zvyšuje stres na pracovišti?

Perfekcionismus
1. Stálý tlak na výkon
2. Zvýšená sebekritika
3. Pocit nedostatečného výkonu při vysokém nasazení
4. Snaha být nejlepší ve všem

Kontrola
1. Sklon pořád se kontrolovat
2. Strach, že bych mohl působit směšně
3. Pocit, že selhání sebekontroly je znamením slabosti
4. Neschopnost přenášet úkoly na druhé

Sociální závislost
1. Závislost na názorech druhých lidí
2. Potlačení vlastního názoru ze strachu, že se znelíbím
3. Více péče o jiné než o sebe
4. Potlačování negativních pocitů ve snaze zalíbit se druhým

Kompetentnost
1. Pocit, že nikdy nebudu tak dobrý jako jiní
2. Pocit, že vlastní úsudky nejsou hodnotné
3. Pocit chybějícího selského rozumu
4. Nepříjemný pocit při pochvale


Otázky na smysl mé práce

1. Jaký je můj postoj k práci? Vidím práci jako nutné zlo?
2. Jsem si vědom smyslu své práce v celospolečenském kontextu?
3. Nacházím se v pracovní slepé uličce? Existuje šance na změnu, povýšení?
4. Co mne nejvíc zlobí?
5. Jsem v práci přetěžován? Nedoceněn? Zklamán?
6. Očekával jsem něco jiného, lepšího?
7. Dusím se ve stejných pracovních postupech, nepřipouštím změny?
8. Mám problémy s kolegy?
9. Mám potíže s nadřízenými?
10. Mám nesprávné povolání, nehodí se ke mně a mým schopnostem?


Pár vět o komunikaci

1. Začínej komunikovat vždy přátelsky. Svého oponenta neber jako nepřítele, ale jako partnera při hledání pravdy.

2. Nezůstávej však za každou cenu přátelský, když ten druhý má nečestné úmysly. Nebuď drsně tvrdý, ale nebuď ani naivně hloupý.

3. Pokud tě někdo poprvé zradí, může to být spíše jeho chyba, pokud tě zradí podruhé, je to spíše chyba tvoje.

4. Peníze ztratíš mnohokrát, přátele se snaž ztrácet co nejméně, víru a naději neztrácej nikdy.

5. Učit se z vlastních chyb bolí, ale je účinné. Učit se z chyb druhých je také účinné a přitom nebolí.


Co je to asertivita?

Asertivita znamená:
- mít odpovědnost za sebe
- umět vhodně reagovat na kritiku
- získávání pozitivní zpětné vazby
- nepodléhání nátlaku
- umět dobře naslouchat
- umět obhajovat své potřeby a přání

Asertivní chování se vyznačuje: klidným hlasem, vyrovnaností, jasnou formulací potřeb, empatií, zvládáním hněvu a zlosti, správnou reakcí na pochvalu, kompliment nebo ocenění.

Mezi asertivní dovednosti patří: říkat ne bez pocitu viny, umět požádat o laskavost, konstruktivně kritizovat, vyjednávat kompromisy, odmítnout neoprávněné požadavky, vyjádřit vlastní názor či negativní pocity, obhájit svá práva.


Asertivní práva

Máš právo sám, nezávisle posuzovat své chování, myšlenky a emoce a být za ně i jejich důsledky odpovědný.
Máš právo nenabízet žádné výmluvy či omluvy ospravedlňující tvé jednání.
Máš právo sám posoudit, zda a nakolik jsi zodpovědný za řešení problémů ostatních lidí.
Máš právo změnit svůj názor.
Máš právo dělat chyby a být za jejich důsledky odpovědný.
Máš právo říci: „Nevím.“
Máš právo být nezávislý na dobré vůli ostatních.
Máš právo být o laskavost zřetelně požádán.
Máš právo říci: „Je mi to jedno.“
Máš právo se rozhodnout, zda chceš být asertivní.


Vytváření pozitivního scénáře života


Poznávání sebe

Uvažuj o tom, jak tě vidí jiní lidé.
Co na tobě druzí oceňují?
Připomeň si problémy či situace, které jsi už dokázal překonat.
Promysli si, co považuješ v životě za podstatné.
Co skutečně očekáváš od života?
Sepiš své dobré mastnosti, dovednosti, úspěchy.
Co z toho, co umíš, dokážeš nejrychleji rozvinout?
Co z tvých pozitiv můžeš uplatnit v aktuální situaci?


Poznávání aktuální situace

Jak by asi vnímal tvoji situaci nezaujatý pozorovatel?
V čem se liší tvé vidění situace od nezávislého pozorovatele?
Které tvé zvláštnosti pravděpodobně zkreslují skutečný stav problému?
Co všechno tvoří okolnosti tvých potíží?
Zkus odlišit příčinu a důsledky svého chování.
Nezaměňuješ někdy důsledek jednání jiných lidí za záměr?
Pokus se sestavit „strom“ svých aktuálních potíží.


Přehled literatury

Blažková V.: Psychická zátěž učitelů a další rizikové faktory. SZÚ 2003
Capponi V., Novák T.: Asertivně do života. Praha: Grada, 1994
Černý V.: Jak překonat stres. Praha: Computer Press,1999
Henning C., Keller G.: Antistresový program pro učitele. Praha: Portál, 1996
Javůrek J.: Regenerace sil pro pracovníky ve školství a vědě. Praha: Práce, 1990
Jóga od staré Indie k dnešku. Praha: Avicenum, 1971
Míček L.: Duševní hygiena. Praha: SPN, 1984
Míček L.: Sebevýchova a duševní zdraví. Praha, SPN, 1986
O‘ Brienová P.: Pozitivní řízení (asertivita pro manažery., Praha: Management Press, 1996
Paulík K.: Co ovlivňuje spokojenost v práci učitelů základních škol. In: Pedagogická revue, 2001, roč. 53, č. 5, s. 459-471
Pomikálková v: Jak úspěšně zvládnout tlak a stres v práci. Praha: Grada, 2006
Renaudová J.: Co je stres a jak se mu vyhnout. Praha: Práce, 1993
Rückerová-Voglerová U.: Učení bez stresu. Praha: Portál, 1994
Vališová A.: Asertivita v rodině a ve škole. Praha: H+H, 1994
Vališová A.: Hry s odkrytými kartami (aneb otevřená komunikace., Praha: Pansofia, 1996
Vašutová J.: Být učitelem – Co by měl učitel vědět o své profesi. Praha: PedF UK, 2002



0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger