Jana Hrubá: Volání po konsensu

pondělí 30. listopadu 2009 ·

V řadě akcí k 20. výročí událostí 17. listopadu 1989 byla i jedna pro školství mimořádná – slavnostní setkání školského výboru Sněmovny Parlamentu ČR 18. 11. 2009. Takové složení se snad ještě nesešlo: bývalí ministři školství a předsedové školského výboru, poslanci (těch přišlo bohužel poskrovnu), zástupci decizní sféry, zřizovatelů, akademické obce i pedagogické veřejnosti. Přinášíme alespoň některé myšlenky z celodenního jednání.


Předseda výboru Walter Bartoš ve svém vystoupení zdůraznil, že je důležité zamyslet se nad minulým, přítomným i budoucím vzděláváním. Měli bychom si společně položit takové otázky jako: Jak chápat smysl a cíle vzdělávání? Má produkovat poslušné občany, nebo udržovat kulturní hodnoty? Má být elitářské, nebo dostupné pro všechny? Snižuje se jeho kvalita, nebo je jinak měřena? Je to veřejný, nebo soukromý statek? Má se podílet na jeho financování i ten, kdo ho neužívá? Jak dostat do škol děti z nízkopříjmových rodin? „Oblast vzdělávání by neměla být závislá na proměnlivých politických poměrech, ale měli bychom hledat konsensus,“ zakončil.

Ministryně školství Miroslava Kopicová při rekapitulaci změn za uplynulých dvacet let řekla, že se stalo mnoho, ale mnoho se ještě musí stát. Je nutná vazba vzdělávání, výzkumu a inovací. Byli jsme pro investory rozvojovou zemí a nepřipravili jsme se na to, až to skončí. Máme nedostatek vysokoškoláků v oborech, které nás mají živit. Čeká nás velmi těžká cesta. Vědy a výzkumu si vážíme, ale musí se nastavit efektivní výkonové parametry. Pokud by se neudělaly reformy, do tří let zkolabuje systém. Ministerstvo jedná o reformě terciárního vzdělávání s nejlepšími mozky a projednává doporučení expertů OECD. Je nutné dobře vydiskutovat body i pro další vládu a řešení složitějších problémů vypracovat ve variantách. Dlouhodobé podfinancování resortu vede k fatálním mezerám.

Jménem bývalých ministrů školství promluvil Jan Sokol. Konstatoval, že školství se změnilo k lepšímu. Rychle byla odstraněna ideologická indoktrinace, izolovanost a kádrové prověřování. Zasloužili se o to ti, kteří změny prosazovali a dělali. Úlohou státu tehdy bylo změnám nebránit. Některé změny se podařily, jiné zůstaly na půl cestě. Došlo i ke ztrátám. Jsme v situaci, kdy bychom měli spíše dotahovat reformy, než začínat nové. Je dobré, že se vysoké školy otvírají zahraniční spolupráci – začínáme chápat, že i tam zápasí s podobnými problémy. Studenti se vracejí kupodivu s obnoveným sebevědomím. Kulturu odpovědné svobody, otevřenosti a důvěry by přál i nám. Na prvním místě bychom se měli věnovat problémům kvality škol a absolventů.

Za akademickou obec vystoupil rektor MU a předseda České konference rektorů Petr Fiala. Na začátku použil citát, že stav vzdělávání odpovídá stavu ducha země. Náprava trvá dlouho. Teprve letos nastoupili na VŠ studenti, kteří se narodili po roce 1989. České vysoké školství jako jeden z nejuzavřenějších systémů prošlo dramatickou změnou a řada jeho výkonů je pozitivní. Není ale formulováno očekávání veřejnosti a státu a vzniká mylná představa, že yysoké školství se rozvíjí jaksi samo. Máme řadu problémů, s kterými je potřeba rychle něco udělat. Potřebujeme reformu systému, ale diskuse o reformě nemůže znamenat negaci dosavadního vývoje. Byly příliš akcentovány nedostatky. Nejdříve je třeba ocenit ohromné úsilí a snahu vysokých škol, které prokázaly schopnost inovace a adaptace na nové podmínky. Je potřeba, aby stát byl schopen přeměnit očekávání veřejnosti ve smysluplnou vzdělávací politiku.

Poslankyně Michaela Šojdrová řekla, že poslanci v roli zákonodárců měli zásadní vliv na vytváření podmínek pro vzdělávání. Zrekapitulovala důležité legislativní výstupy a konstatovala, že zákony jsou úspěšné, pokud jsou přijaty na základě koncepce, která má širší podporu. Na závěr všem popřála dobré partnerství.

Následovala diskuse, ze které byl pořizován stenozáznam. Zvláště zajímavá byla vystoupení bývalých ministrů Petra Piťhy a Petra Vopěnky.

Předseda pořádajícího výboru Walter Bartoš na závěr poděkoval za vynikající (a slušné!) projevy, jaké Sněmovna už dlouho neslyšela. Řekl, že debata jako dnešní je pro politiky velmi důležitá a důležité je i hledání širšího politického konsensu. Ten je zásadní, aby se pro vzdělávání něco udělalo. Příkladem, jak to nemá být, je školský zákon, který byl přijat většinou jednoho hlasu a absolvoval už 16 novel. Musíme hledat dlouhodobé modely, na kterých bude schopno se shodnout politické spektrum.

Dodejme, že ohlédnutí za minulostí je dobrá věc, ale důležité bude, jak se všeobecné volání po konsensu promítne do další vyjednávací praxe. Konsensus hledáme už dvacet let. Koncepční, konsensuální a kontinuální vzdělávací politiku jsme už dávno měli mít a nemusela dnes ve školství panovat taková skepse.

P. S. Projevy úvodních řečníků a přepis diskuse měly být uveřejněny na internetových stránkách školského výboru, ale do dnešního dne jsem se jich nedohledala. Škoda!




9 komentářů:

Anonymní řekl(a)...
30. listopadu 2009 v 21:06  

Obdivuji Vás, paní Hrubá, že na to vůbec máte žaludek...

krtek řekl(a)...
1. prosince 2009 v 13:55  

A budou někde k nalezení vystoupení pana Piťhy a Vopěnky, kteří jako ne-politici určitě nežvanili a měli zajímavé postřehy?

Anonymní řekl(a)...
2. prosince 2009 v 13:59  

A je to jako dříve: většina vidí, že kvalita jde RAPIDNĚ dolů a ti nahoře nás přesvědčují, že reformy jsou úspěšné až na drobné nepodstatné rezervy.
Opět jsou ONI a my!

Vl.Václavík řekl(a)...
3. prosince 2009 v 0:31  

Pokud Jan Sokol konstatoval, že se školství změnilo k lepšímu, je to jistě fudovaný názor. Asi bychom chtěli víc, ale sociolog Dahrendorf ve svých "Úvahách o revoluci v Evropě" v roce 1991 odhadoval, že proměna společnosti, při níž dojde k eliminaci neblahého vlivu budování socialismu a komunismu, bude u nás trvat 60 let. Máme tedy třetinu za sebou (a spoustu práce před sebou).

Anonymní řekl(a)...
3. prosince 2009 v 10:31  

Bohužel se společně s Dahrendorfem mýlíte, pane Vaclaviku. Za 60 let od poslední revoluce, to znamená kolem r. 2050 proběhne v Evropě další, tzv. lidově sametovo-demokratická revoluce, při níž dojde k eliminaci neblahého vlivu budování kapitalismu a tržního hospodářství, založeného na principu neviditelné ruky trhu.

Vl.Václavík řekl(a)...
3. prosince 2009 v 11:46  

Protože ideologickým východiskem této revoluce bude nepochybně nějaký neomarxismus-neoleninismus a jejími protagonisty budou potomci stále hrdých komunistických deprivatů, jsem docela rád, že už mě z toho hlava bolet nebude.

krtek řekl(a)...
6. prosince 2009 v 12:21  

Odpovím si sám alespoň na polovinu otázky. Zde: http://www.stolzova.cz/stolzova/view.php?cisloclanku=2009112001

Anonymní řekl(a)...
10. prosince 2009 v 9:50  

Hezká slova. Ale opravdu jen slova. Kdy přijdou činy a dotyční si opravdu zjistí, jak to ve školách vypadá.

Anonymní řekl(a)...
10. prosince 2009 v 9:53  

I nejlepší mozek bez relevantních vstupních informací nic rozumného nevymyslí. A výsledky výzkumů jsou k smíchu. alespoń těch co jsou na netu přístupné. A za to ještě někdo platí.

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger