Jana Hrubá: Rodiče, zkuste srovnávat!

úterý 26. ledna 2010 ·

Výzkumy dlouhodobě ukazují, že školství patří mezi poměrně dobře hodnocené oblasti života české společnosti. Spokojenost s jeho úrovní převažuje nad nespokojeností. Letos si ministerstvo školství zadalo několik výzkumů. Výzkum STEM/MARK (duben 2009) se týkal postojů rodičů a žáků ke vzdělávání.


Je dnešní škola lepší?

Jedna z otázek zněla: „Zamyslete se nad podobou a úrovní naší základní školy. Srovnáte-li to s podobou a úrovní školství, kdy jste základní školu navštěvovali vy, je současné školství na lepší, stejné nebo horší úrovni z následujících hledisek?
– vybavení škol, učeben, učební pomůcky
– příležitost k diskusi a k vyjádření vlastního názoru žáků
– rozsah učiva
– zajímavost učební látky a přitažlivost způsobu vyučování
– odborné znalosti učitelů
– užitečnost učiva pro výkon zaměstnání
– úroveň ředitelů a řízení základních škol
– využitelnost učiva pro život mimo práci
– snaha učitelů dát žákům to nejlepší
– poctivý a citlivý přístup učitele k žákům
– lidské a morální kvality učitelů
– morální výchova žáků k solidnosti, odpovědnosti a toleranci
– snaha žáků dobře se učit
– dobré vztahy mezi učiteli a žáky
– disciplína a pořádek ve škole“

Každý z nás má určitě ve své paměti zapsány dobré učitele, kteří tak krásně vypravovali o přírodě nebo příběhy z dějin, dělali kouzelnické pokusy za laboratorním stolem, učili nás malovat nebo nás vedli ke sportování. Ty, kteří nám rozuměli a kteří to s námi uměli. Také máme ale ze školy nesmazatelné negativní zážitky. Co jsme tedy v té své škole prožívali a co a jak jsme se učili? Věnujme vzpomínkám některou poklidnou chvíli a srovnávejme se školou našich dětí. Je to dnes lepší – stejné – horší? Možná si se svými dětmi o tom i popovídáte – výzkumníci to udělali také.


Jak to dopadlo ve výzkumu?

Rodiče současných žáků základních a středních škol při srovnání vycházeli z osobní zkušenosti se školou v 60.–80. letech 20. století, kdy ji sami navštěvovali, tedy se školou „socialistickou“. Největší posun vidí 82 % v lepším materiálním vybavení dnešních škol a 58 % v demokratičtějším ovzduší – žáci mají větší možnost diskuse a vyjádření vlastního názoru. Odvrácenou stranou téhož jevu je kritické posuzování kázně a pořádku v současné škole.

Rozsah učiva, zajímavost učební látky a způsob vyučování hodnotí téměř polovina jako lepší, ale druhá polovina se domnívá, že se vlastně nic nezměnilo, rozsah učiva se podle 20 % změnil dokonce k horšímu.

Většinou za stejné nebo i za horší pokládají rodiče odborné znalosti učitelů, užitečnost učiva pro výkon zaměstnání, úroveň ředitelů a řízení škol, využitelnost učiva pro život a snahu učitelů dát žákům to nejlepší. Zde přece jen ještě převažuje mínění o lepší úrovni současné než minulé, téměř v rovnováze je hodnocení poctivého a citlivého přístupu učitelů k žákům a lidských a morálních kvalit učitelů.

Pak se již poměr obrací. Morální výchovu k solidnosti, odpovědnosti a toleranci, snahu žáků dobře se učit a vztahy mezi učiteli a žáky dnes hodnotí respondenti jako horší než v době své školní docházky. Nejvíce se podle 74 % z nich zhoršila disciplína a pořádek ve školách.

V celkovém hodnocení odpovědí převažuje lepší hodnocení současného školství (34 %) nad minulým (22 %), ovšem podle 44 % rodičů je úroveň stejná.


A jak to dopadlo u vás?

Podobně? A je to v pořádku? Neměli jste vy sami někdy pocit, že vám leccos ve vašem vzdělání v životě chybělo? Vy ne? Já ano. Mnohokrát jsem si uvědomila, jak neefektivní byla například výuka cizích jazyků, kdy jsme pořád doplňovali jakési koncovky ve cvičeních a nenaučili jsme se domluvit. Jak „děravé“ byly naše dějiny a zeměpis, co všechno jsme se ve škole vůbec nedověděli. Dnes potřebujeme pro život dovednosti, o kterých jsme ve škole nikdy neslyšeli, natož abychom si je osvojili. Museli jsme a musíme to pracně dohánět a některé věci už nedoženeme nikdy. Přitom rychlost změn nabírá stále větší obrátky.

Má nás zjištění, že největší procento respondentů výzkumu považuje dnešní školu za stejnou, znepokojovat? Dá se něco udělat pro to, aby naše děti byly lépe připraveny na jejich zcela jinou budoucnost, než byla ta naše? Co může udělat škola? Mohou něco pro to dělat rodiče? Samozřejmě, že mnoho škol a rodičů už řadu věci dělá a mění. Nejlepší je, když přitom spolupracují.


Jaké vědomosti a dovednosti budou naše děti potřebovat?

Budoucnost se dá těžko odhadnout. 70 % rodičů i dětí ze zmíněného výzkumu si ale myslí, že budou potřebovat stejné vědomosti a dovednosti.

Rozhodně jiné by podle nich měly být vědomosti a dovednosti v oblasti výpočetní techniky a ICT, v oblasti managementu, ekonomiky, podnikání a obchodu i v oblasti cizích jazyků, práce s informacemi a v oblasti technických a technologických znalostí. Méně jednoznačně, nicméně s převahou názorů, že dnes je třeba převážně jiných vědomostí, jsou vnímány oblasti jako tvorba vlastního názoru, schopnost rozhodovat se, řešení nestandardních úkolů a komunikace. Poměrně překvapivě jen necelá polovina respondentů z řad rodičů i žáků má za to, že převážně jiné vědomosti potřebují dnešní děti v oblasti společenských věd a novodobých dějin. Vcelku neutrálně obě skupiny vnímají oblasti spolupráce, tvořivosti i ochoty angažovat se ve prospěch celku. Nejmenší vliv má podle nich časový i společenský posun na získávání vědomostí a dovedností v oblasti matematiky a přírodních věd, českého jazyka i na výchovu k pečlivé, systematické práci.

V dnešních školách už změny probíhají. Někde zřetelněji, jinde pozvolna. Rodiče by o nich měli nejen něco vědět, ale podporovat je, někdy i vyžadovat. Přece jde o to, aby jejich děti byly dobře připraveny na život osobní i pracovní. Nejen aby udělaly přijímací zkoušky na vyšší stupeň školy.

Konkrétní požadavky budoucnosti za dvacet třicet let nikdo nemůže znát, ale rozhodující budou přístupy. Schopnost a ochota se učit stále něčemu novému, schopnost spolupracovat a domluvit se, schopnost řešit problémy. To všechno se dá – mimo jiné – učit ve škole. To všechno mnohým z nás v současnosti citelně chybí.

(Psáno pro Lidové noviny – příloha Akademie 20. 1. 2010)


______________

Související články

Jana Hrubá: Jak by měla vypadat ideální škola a učitel?

Jana Hrubá: Vztahy a výuka ve školách

Jana Straková: Výběrové školy? Ano, nebo ne?

Jana Hrubá: Názor učitelů na povolání, výuku a vztahy






0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger