Zdeněk Bělecký: SERIÁL – Vzdělávací strategie 9

pátek 5. února 2010 ·

V devátém dílu svého seriálu se Zdeněk Bělecký zabývá hrou jako vzdělávací strategií a uvádí příklady her, které rozvíjejí různé dovednosti dítěte.


Hra

,Hra je pro dítě stejně důležitá jako dýchání. Umožňuje modelování a empirické ověřování psychických stavů, procesů a jednání, je prostředkem začleňování jedince do prostředí včetně kultury, přispívá k jeho psychosomatickému rozvoji. Dítě ovšem nepřemýšlí o definicích nebo smyslu hry (1), ale hraje si proto, že ho to baví. Při hře vždy dochází k (většinou) nezáměrnému učení, zatímco záměrné učení se často za hru nepovažuje. Někteří učitelé i rodiče si nedovedou představit, že by ve škole mohlo probíhat jiné učení než záměrné, a o učitelích a školách využívajících hru se vyjadřují s velkým despektem. Jejich postoje jsou posilovány i tím, že někdy je za „školu hrou“ vydáváno nezodpovědné pokusnictví, při kterém se za nálepkami alternativy a inovace skrývá jen profesionální neschopnost. I kvůli tomu termín „škola hrou“ získal v dnešní době konotace, které klasik téměř jistě neměl na mysli. (Problém je v ohromném rozsahu pojmu „hra“(2) – Komenský ho použil ve významu „divadelní hra, hra na jevišti“).

O hru se často opírají pedagogové, kteří získali zkušenost s nonformální výchovou dětí na táborech, ve střediscích volného času, v družinách apod., kde nemají k dispozici žádné „donucovací“ prostředky pocházející z formální autority a nezbývá jim, než děti nějak zaujmout.

Z pedagogického hlediska je podstatné, že děti si hrají velmi rády a že hra může mít mnoho funkcí – poznávací, procvičovací, pohybovou, emocionální, motivační, tvořivostní, fantazijní, sociální, rekreační, diagnostickou, terapeutickou (3). Pedagog, který promyšleně využívá některou z nich, používá hru jako vzdělávací strategii. Jeho vzdělávací cíle při tom mohou zůstat žákům více či méně skryté. Hra se zjevnými vzdělávacími cíli nebo prostředky je někdy označována termínem didaktická(4). Rozhodujícím kritériem rozlišení, kdy jde skutečně o hru a kdy o nějakou činnost, která se jako hra jen označuje, je svobodná, vědomá volba dítěte zúčastnit se nějakého jednání a akceptovat jeho pravidla, s možností kdykoli takové jednání opustit. Hrou není výkonová soutěž, např. v počítání zpaměti, označovaná jako „hra na krále počtářů“, pokud rozhodnutí o účasti v této činnosti nečiní dítě svobodně, ale pod tlakem autority učitele nebo na jeho přímý pokyn (5). Učitel by měl dětem hru nabízet, nikoli vnucovat.

Hledisek pro třídění her je mnoho, řada her plní více funkcí, následující rozlišení je zvoleno s ohledem na hlavní přínos hry k rozvoji dítěte a jeho osobnosti. Příklady ilustrují skupinu her. Kromě tohoto kritéria je pro školní praxi asi nejdůležitější hledisko času – dlouhodobá námětová hra nebo strukturované drama mohou ze školy udělat místo, ze kterého děti nebudou chtít odejít.


Hry rozvíjející pohybové dovednosti
– honičky, běžecké a závodivé hry v tělocvičně, na hřišti i v přírodě, úpolové a bojové hry, hry s předměty (míči, míčky, hůlkami, šátky, přírodninami aj.), hry na kolech a dětských vozidlech, ve vodě a na plavidlech, na sněhu a na ledě

Famfrpál (6). Hra inspirovaná knihami o Harry Potterovi. Hrají dvě pětičlenná družstva na dvě branky, s kopacím míčem (camrálem), se kterým hrají nohama, a se dvěma nafukovacími míči (potlouky), které odrážejí rukama. Hráči si po celou dobu hry přidržují mezi nohama velkou vařečku (zastávající úlohu koštěte). Rozhodčí dle svého uvážení vhodí na hřiště malý míček (zlatonku). Kdo se jej zmocní, ukončí hru a přičte si (předem) stanovený počet bodů ke vstřeleným gólům.


Hry rozvíjející smyslové vnímání, orientaci a navigaci
hry postřehové, s vyloučením zraku nebo jiného smyslu, hry využívající jeden smysl, hry pátrací, stopařské, orientační, pokladové, hry v noční přírodě

Zlatá jablka Hesperidek. Libretem hry je příběh ze starých řeckých bájí. Do vymezeného prostoru v přírodě vedoucí rozmístí jablka (mohou být vyrobena z materiálu různé nápadnosti – dle věku dětí). Děti rozdělené do družstev je hledají. Území hlídají starší děti, které mohou účastníkům strhnout fáborek ovázaný kolem paže (jejich úkolem je však spíše vyvolávat vzruch a napětí). Kdo přijde o fáborek, musí se vrátit na základnu. Vítězí družstvo, které v daném čase nashromáždí více jablek. Může následovat reflexe vzhledem k libretu.


Hry rozvíjející intelektové dovednosti
hry cvičící paměť, důvtip, vynalézavost, řešení problému (Kimovky, hlavolamy, rébusy), strategické hry s herními deskami a hracími kameny, hry ověřující a rozšiřující vědomosti, hry rozvíjející představivost a tvořivost

Rozstříhaná písmenka. Velká tiskací písmena jsou rozstříhána na 3–4 nepravidelné mnohoúhelníky. Jednotlivci nebo skupinky dostanou vždy několik rozstříhaných písmen, které mají sestavit.


Hry rozvíjející jazykové dovednosti
hry se slovy, rýmy, jazykolamy, literárními texty, dialogy, rozvíjení příběhů

Básnička se zadanými slovy. Děti si vylosují, zvolí nebo jsou jim zadána 3–4 slova, která musejí použít ve vlastní básničce.


Hry rozvíjející sebepoznání a sebepojetí
hry zaměřené na koncentraci a uvolnění, na zkoumání a vyjadřování vlastních pocitů a nálad, vztahu k hodnotám, hry zaměřené na rozhodování, sebeuvědomování a sebekontrolu, námětové hry, hry v situaci

Divadlo fórum. Skupinka dětí si nacvičí modelovou scénku, kterou (opakovaně) zahraje ostatním. Obsahem scénky je např. konflikt v obchodě. Po seznámení s postavami a dějem mohou ostatní děti přehrávanou scénku libovolně zastavovat, diskutovat o ní, hodnotit jednání postav, později mohou do scénky vstoupit, kteroukoli postavu nahradit a rozvíjet nebo měnit její jednání.


Hry rozvíjející sociální dovednosti
taneční hry, hry s hudbou a říkadly, seznamovací hry, ledolamky, hry s neverbální komunikací, environmentální hry, hry zaměřené na skupinovou citlivost a sounáležitost, hry v roli, charakterizace, improvizace, interpretace

Živé obrazy z pohádek. Skupiny dětí si vylosují nebo jsou jim určeny pohádky (knihy, filmy). Úkolem skupinky je vytvořit živý obraz (nebo sérii obrazů), který charakterizuje hlavní téma(ta), klíčové situace příběhu apod. Ostatní skupiny hádají, co živé obrazy představují. Později mohou do obrazů vstupovat a pro postavy vymýšlet dialogy.


Hra

Učitelé, kteří utvářejí klíčové kompetence žáků, využívají jako vzdělávací strategii bohaté spektrum her, od pohybových přes intelektuální až po hru v roli v kombinaci s dalšími prostředky výchovné dramatiky.


Prameny

Way, B.: Rozvoj osobnosti dramatickou improvizací, Praha, 1996
Machková, E.: Úvod do studia dramatické výchovy, Praha, 1998
Machková, E.: Metodika dramatické výchovy, Praha, 1992
Bláhová, K.: Uvedení do systému školní dramatiky, Praha, 1996
Smith, Ch.: Třída plná pohody, Praha, 1994
Bakalář, E.: Psychohry, Praha, 1989
Zapletal a kol.: Zlatý fond her, Praha, 1990
Hermochová, S.: Hry pro život I, II, Praha, 1994
Valenta, J.: Metody a techniky dramatické výchovy, Praha, 1997
Zapletal, M.: Velká encyklopedie her I–IV, Praha, 1985 – 1988


Učitelské listy 2006/2007, č. 9, str. 8–9


Další díly seriálu:
1. díl – úvod k seriálu ZDE, 2. díl – Smysl učení ZDE, 3. díl – Dispozice žáka k učení ZDE, 4. část – Nalaďování ZDE, 5. díl – Motivace ZDE, 6. díl – Kooperace ZDE, 7. díl – Věda ZDE, 8. díl Projekty ZDE, 10. díl – Integrace ZDE.


___________________

(1) Hra vzniká na jisté úrovni komplikovanosti mozku, je projevem pravděpodobnostního charakteru systému – střevlíci si nehrají, štěňata ano. Hra je starší než kultura, lidská civilizace nepřipojila k obecnému pojmu hry žádný podstatný znak (Huizinga J., Homo ludens, Praha, 1971).

(2) Hra na hudební nástroj, hraní divadla, hra jako souboj nebo utkání jednotlivců či týmů, hra jako prostředek zábavy atd.

(3) Průcha, Walterová, Mareš: Pedagogický slovník, Praha, 2001

(4) Někteří autoři považují za didaktickou hru činnost, jejíž výsledek se dá hodnotit jako správný nebo nesprávný, často jde o procvičování vědomostí nebo dovedností „zábavnou“ formou. Zábavnosti se dosahuje použitím libreta, neobvyklými (nekonvenčními) pravidly, materiálem nebo pomůckami apod.

(5) To platí i pro autoritu skupiny, respektive jejích vůdců. Není nešťastnější pohled než pohled na pohybově neobratné dítě, které bylo vmanipulováno do účasti na vybíjené „(všichni mají rádi soutěživé sportovní hry!),“ plní funkci bezmocného terče a je středem posměchu a opovržení vrstevníků (a někdy i učitele).

(6) Autorkou hry je Blanka Staňková.



0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger