Jaroslav Kalous: Opice na Titaniku – 4. Ke kořenům našeho chování

pátek 24. září 2010 ·

Čtvrtý díl seriálu Jaroslava Kalouse se věnuje otázce, proč se chováme právě tak, jak se chováme. „Naše lovecko-sběračská morálka není příliš dokonalým vybavením pro třetí tisíciletí“, píše autor.


Podle výroku jednoho starého opičáka z Planety opic představuje lidstvo zvláštní směs geniality a naprostého idiotství. Nechceme-li zůstat intelektuálně příliš pozadu za citovanou opicí, měli bychom se snažit pochopit, proč tomu tak vlastně je. (Jan Keller, Nedomyšlená společnost)

Lidé jsou savci a primáti a jako takoví sdílejí mnohé ze základních principů chování s ostatními savci a primáty. Naše etika je v prvé řadě založena na zkušenosti. Pravidla chování, která se v průběhu fylogeneze i kulturního vývoje osvědčila, jsou v nás ukotvena velmi hluboko. Děti na celém světě se rodí již vybaveny všemi vlastnostmi, které umožnily jejich předkům přežít.

Milion let strávil člověk a jeho předchůdci v malých, jasně ohraničených a vymezených skupinách lovců a sběračů, čítajících obvykle několik desítek jedinců. Tento způsob života nás utvářel. Všechny naše vrozené programy chování se vyvinuly jako adaptace na prostředí během dlouhé doby, která tvoří 98 % naší historie.

Zvykli jsme si pečovat o děti, udržovat oheň, rvát se se zvířaty, přežít zimu, ale nezvykli jsme si pečovat o přírodu. Lovec a sběrač starší doby kamenné neměl s přírodou žádné slitování. Lovil a sbíral, mýtil a vypaloval, kdykoliv se mu to zdálo vhodné. Škody, které tím napáchal, se držely v jistých mezích, protože lidí nebylo mnoho, a proto nebyl ani důvod se omezovat. Lidstvo se vyvíjelo z malé skupiny na relativně ohromné planetě a teď je nás šest miliard na maličké planetě.

Za krátký časový úsek civilizačního vývoje posledních deseti tisíc let jsme se po biologické stránce moc nezměnili. Prodělali jsme sice enormní kulturní vývoj; naše emoce, pudy a způsob myšlení však zůstaly při starém. V těchto ohledech se nelišíme od našeho předka, lovce sobů z doby ledové, jsme však s naší mentalitou doby kamenné „přesazeni“ do moderní společnosti.

Člověk je naprogramován, aby spolupracoval s vlastními příbuznými a do jisté míry i s nepříbuznými jedinci, ovšem jen ve skupinách určité velikosti. A také k tomu, aby hleděl do nepříliš vzdálené budoucnosti. Proč by se naši předkové zajímali o to, co se stane za padesát let? Museli řešit mnohem důležitější, aktuálnější úkoly. Jsme zajatci archaického myšlení, které operuje jen s bezprostředními příčinami a následky. Náš rozum je sice schopen vyvodit, že ničení životního prostředí povede nakonec k naší záhubě, bezprostředně se nás to již týkat nebude, proto nám to nevadí. Na učení systémem pokus – omyl nám dnes už nezbývá čas.

Vedeni rukou přírodního výběru, snažíme se dál šířit vlastní geny a geny svého kmene. Lidská neschopnost vidět dál než za horizont několika příštích let se vymstí, stejně jako skutečnost, že nejsme programováni ke spolupráci mimo určité úzké struktury. Naše lovecko-sběračská morálka není příliš dokonalým vybavením pro třetí tisíciletí. Globální problémy vyžadují rozsáhlejší spolupráci. Člověk ne že nechce, ale není toho v současném stupni vývoje schopen.

 

Lidé nikdy nedovedli myslet víc než zhruba rok či dva dopředu – ale teprve teď se jim to stává osudným. Nejpozoruhodnější mezi všemi zmíněnými i jinými nebezpečími je to, že lidé to všechno masově odmítají vzít na vědomí, že jim je všechno jedno… Lidstvo se považuje za šest miliard individuí, z nichž každé tragikomicky myslí na pár let svého individuálního prodloužení života neskonale víc než na osud lidstva. (Milan Machovec, 2002)


Doporučená literatura

Eibl-Eibesfeldt, I.: Člověk – bytost v sázce. Přírodopis lidské pošetilosti. Praha, Academia 2005.
Poněšický, J.: Člověk a jeho postavení ve světě. Filosofické otázky – psychologické odpovědi. Praha, Triton 2006.
Wukettis, F. M.: Přírodní katastrofa jménem člověk. Vývoj bez pokroku. Praha, Granit 2006.


Seriál Opice na Titaniku

1. díl: Potřeba tázání si můžete přečíst ZDE.
2. díl: Naše místo v časoprostoru si můžete přečíst ZDE.
3. díl: Naše místo v přírodě si můžete přečíst ZDE.

5. díl: Je nás moc najdete ZDE.

6. díl: Gaia najdete ZDE.
7. díl: Co nás řídí najdete ZDE.
8. díl: Informační lavina najdete ZDE.
9. díl: Tragédie obecní pastviny najdete ZDE.
10. díl: Homogamie najdete ZDE.
11. díl: Slepá ulička vývoje ZDE.
12. díl: Otevřená mysl ZDE.
13. díl: Bližní ZDE.
14. díl: Na laně ZDE.
15. díl: Čas ZDE. 
16. díl: Láska ZDE.

1 komentářů:

Karolína řekl(a)...
7. dubna 2011 v 19:09  

Jak dojemný a výstižný je ten poslední citát.. a jak smutný, když si uvědomíme, že je to pravda.
Bohužel, i kdyby se svět rozdělil na dva póly (ti kteří by chtěli zachránit z našeho kousku světa co se dá a ti, kterým by to bylo opět naprosto jedno), změnilo by to chování lidí vůči sobě navzájem? Ne, opět by byla válka, protože lidstvo je prostě nenapravitelné, pokud nejde do tuhého..

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger