Polemika o matematice

středa 24. listopadu 2010 ·

V Lidových novinách se k článku Miloše Čermáka „Přes matematiku k duševní kondici“ rozvinula zajímavá polemika. Pokud jste ji náhodou nezaregistrovali, máte tu odkazy.


Miloš Čermák: Přes matematiku k duševní kondici

Autor mj. píše: „Že lehčí zkoušku z matematiky neudělala bezmála polovina studentů, je šokující. Ve skutečnosti jde totiž o test, který by zvládli i lehce nadprůměrní absolventi základní školy. Ministr školství radí zachovat klid, vždyť účastníci testu prý nebyli dostatečně motivovaní, a navíc ještě nemají probrané učivo. Ale kdo se podívá na dotyčný test, tak prostě nemůže tuhle argumentaci přijmout.

Ty příklady jsou opravdu jednoduché. K jejich vyřešení není třeba žádná zvláštní motivace a už vůbec ne vědomosti, které se učí v posledním ročníku střední školy. Že takové procento dětí nezvládlo právě tu lehčí zkoušku (tedy ti, kteří si už od začátku moc nevěřili anebo se nechtěli zas tolik zapotit nějakým počítáním), je vlastně symptomatické. Čím dál více mladým lidem se prostě nechce přemýšlet. Nejsou hloupější než ti, kteří maturovali před deseti, dvaceti nebo i třiceti lety. Jsou jen líní – a využívají úzu, že matematika je jakýsi luxus pro pár vyvolených. Není to tak.

Gaussova křivka zobrazující rozdělení intelektuálních schopností v populaci zůstává přibližně stejná. Nepochybně je určité procento studentů, kteří jsou mimořádně nadaní. Vidí řešení úloh na první pohled a se svým intelektem mohou úskalím středoškolské a někdy i vysokoškolské matematiky proplouvat bez práce a „zadarmo“. A zrovna tak je určité procento těch, kterým nepomůže ani to, kdyby nad matematikou seděli od rána do večera. Ale když „ořízneme“ tyto dva extrémy, zůstává stále drtivá většina středoškoláků. Někteří jsou o něco chytřejší, jiní méně, ale všechny spojuje to, že k dobrým výsledkům v matematice pro ně vede tvrdá práce. Matematika není nic, co lidé buď „mají“, anebo „nemají“. Že to „nemají“, je pouze výmluva lenochů, kterým se nechce odvést tu zmíněnou práci. Vtom je krása i krutost matematiky. Učí logickému a racionálnímu myšlení, ale také vyžaduje pracovitost, houževnatost a dril.“

Celý text článku najdete ZDE.


Oldřich Botlík: Test, který nic neodhalil

Autor reaguje: „Miloš Čermák reagoval na to, že bezmála polovina studentů neudělala při generálce státní maturity lehčí test z matematiky. Soudí, že pokud bychom snížili nároky, musíme se smířit s tím, že „nám – brutálně řečeno – už teď dorůstá generace pitomců“. Nemyslím si, že by od roku 1989 u nás došlo k takovému propadu vzdělanosti, abychom si museli zoufat. V něčem se úroveň mírně zhoršuje, jinde je tomu naopak. Musíme se také zabývat celým populačním ročníkem, nikoli pouze gymnazisty (kterých výrazně přibylo) nebo pouze učni. A velmi záleží na tom, co budeme měřit. Ve srovnání s absolventy totalitního školství mají dnešní žáci například daleko větší rozhled, lépe se domluví cizími jazyky, tykají si s moderními informačními technologiemi, na jaké střední a starší generace vůbec nestačí, mají méně strachu vyslovit svůj názor a kvalitněji ho obhajují. Umějí rovněž řadu dalších věcí, které se naučili jinde než ve škole a v žádných testech se neobjevují.

Obtížnost maturitního testu byla záměrně nastavena tak, aby výsledky vyvolaly pozdvižení. Ministr školství totiž potřeboval předvést, jaké hrůzy státní maturita odhalí. A lidé mu skočili na špek. Na výsledky testování v režii politiků prostě není spolehnutí. Žádný etalon pro obtížnost maturitních testů u nás nemáme, a tak jsou všechna ta ministerská procenta naprostými hausnumery. Drobnými změnami ve formulaci zadání úloh a v hodnocení odpovědí lze nenápadně dosáhnout změny úspěšnosti třeba až o 20 procent.“

Celý text si můžete přečíst ZDE.


Ondřej Šteffl: Matematika krásná i nechutná

„Miloš Čermák navrhuje u matematiky: přísnost, dril, a když to děti nebaví, nastavíme kritéria a budeme děti i školy hodnotit podle výsledků státní maturity. Jinak s ním v mnohém souhlasím: matematika je krásná, je skvělým prostředkem pro rozvoj myšlení, cvičí koncentraci, vytrvalost, představivost i schopnost řešit nestandardně nestandardní problémy. To vše ale jen tehdy, když žáci pokládají výuku matematiky za smysluplnou.

Napsal bych jednoduše, že to musí žáky bavit, ale zastánci biče na lenochy by mi jako obvykle podsouvali názor, že škola má být jen zábava, případně, že si tam děti mají jen hrát. A v tom je právě to nedorozumění, které se pak projeví třeba v tom, že Miloš Čermák píše o lenoších, kteří se matematiku nechtějí učit, protože je to moc práce. Nejde o lenost, jde o nechuť dělat něco, v čem nevidím smysl, co mi nepřináší žádné uspokojení ani radost, ale jen opakovaný pocit neúspěchu a vlastní nedostatečnosti, z které nevidím úniku. Když naopak vidíme smysl, překonáme i velké obtíže. Děti i dospělí.“

Celý text ZDE.

 

Článek Ondřeje Šteffla končí: „Pokud bychom skutečně chtěli problém nízké úrovně matematického vzdělávání řešit a vyřešit(!), měli bychom začít tím, že skutečně analyzujeme jeho příčiny. Bezhlavé a nepromyšlené akce (jejichž návrhy se z ministerstva školství jen hrnou) mohou jedině uškodit.“

Zlatá slova!


6 komentářů:

Anonymní řekl(a)...
24. listopadu 2010 v 7:18  

Tak schválně ... vyslyší to někdo, kdo má moc? Neměla byse analyzovat příčina, proč to nebylo dosud vyslyšeno? Kvůli barvě pleti se jakékoliv diskriminace ujmou právníci. Ale diskriminace na dětech, které nemají od přírody matematické myšlení a jsou tlačeny do srovnání s ostatními je vysokoškolskými odborníky asi málo rozeznatelná.
Tak co? Teď som volaaký zmetěný. Budeme měnit děti nebo metody a formy práce?

Eny Gma řekl(a)...
25. listopadu 2010 v 7:58  

...Ale pak se smiřme s tím, že nám - brutálně řečeno - už teď dorůstá generace pitomců. ..A běda těm, kterým blbci vládnou. Schopnosti zde bohužel již teď nehrají rozhodující roli...

Anonymní řekl(a)...
25. listopadu 2010 v 21:27  

Naprosto souhlasím s postoji p. Čermáka. Není jiné cesty, než se zase začít učit, milé děti.

Anonymní řekl(a)...
26. listopadu 2010 v 15:49  

Pan Čermák má pravdu: děti jsou líné přemýšlet, odvykli si se učit a my je v tom ještě podporujeme. Hlavně žádné biflování! Všechno se dá vyhledat! Nedá! Ty děti už ani nic nevyhledají, protože jim chybí terminologie, souvislosti. Učení je nebaví ne proto, že je látka vykládána nudně, ale protože ztratily souvislosti v pololetí první třídy. Pokud budeme považovat za diskriminaci to, že dítě dostane horší známku, protože nemá od přírody matematické myšlení, musíme stejně postupovat u všech ostatních oblastí. Pak můžeme považovat za diskriminaci to, že dítě bez hudebního sluchu se nedostane na konzervatoř a jadernou fyziku nebude moci studovat dítě, jehož schopnosti se vyčerpaly na páce a kladce.

Marie řekl(a)...
26. listopadu 2010 v 16:33  

26. listopadu 2010 15:49

"Pak můžeme považovat za diskriminaci to, že dítě bez hudebního sluchu se nedostane na konzervatoř.." --

dovolím si jen připomenout, že hudební sluch má potencionálně 97% lidských jedinců, a to v takové míře, kterou lze dobře rozvinout! Mnoho lidí si myslí, že nemá hudební sluch, ale naprostá většina k němu má dostatečné dispozice, avšak od malička jej "neprobouzí", zůstává proto téměř nerozvinutý. Podobně je tomu s většinou všech schopností. Prostě cvičení a rozvíjení je jediná cesta k úspěchu.

Anonymní řekl(a)...
29. listopadu 2010 v 8:24  

Ano, cvičení, rozvíjení, trénování mozku, sluchu,...Z toho plyne, že i dítě bez matematického myšlení /viz první příspěvek/se může matematiku naučit a může z ní i odmaturovat. Na mat-fyz asi nepůjde, stejně jako dítě s hudebním sluchem pouze "probuzeným", ale bez zájmu a talentu nepůjde na tu konzervatoř.

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger