Zdeněk Bělecký: SERIÁL – Vzdělávací strategie 7

pátek 22. ledna 2010 · 0 komentářů

V sedmém díl svého seriálu se Zdeněk Bělecký věnuje tomu, jak a proč seznamovat žáky na 1. a 2. stupni ZŠ se základy vědecké metody.


Věda


Pozorujte zvířata v zoologické zahradě, dopravní prostředky na ulici, postavy ve filmu nebo ve vyprávěném příběhu. Řekněte, nakreslete nebo napište, jak vypadají, co dělají. Všimněte si, co jste zaznamenali – barvu, tvar, směr pohybu, nápadné znaky. Pozorovali jste to, co ostatní?

Změřte, kolik váží hrst písku, kolik metrů je dlouhý autobus, jak dlouho člověku trvá, než vyrobí papírovou vlaštovku. Naučte se zaznamenávat svá měření včetně okolností, za nichž jste měřili. Zjistěte, zda za stejných podmínek dojdete ke stejným výsledkům.

Roztřiďte plody, vybavení bytu, množinu lidí do skupin podle různých znaků. Objevujte a prozkoumávejte různá kritéria třídění a porovnávejte vytvořené skupiny mezi sebou. Co mají společného, v čem se liší?

Spočítejte, kolik mrkve roste na čtverečním metru záhonu, kolik slov je na jedné stránce učebnice, kolik dětí z vaší třídy přijede do školy autem, kolik autobusem, kolik jich přijde pěšky. Zapište svá zjištění do tabulek. Porovnávejte údaje z různých měření, najděte minimální, maximální a nejčetnější údaj, vypočítejte průměr. Převeďte záležitost na procenta, naučte se zobrazovat čísla grafy.

Usuzujte, proč nejsou všechny mrkve stejně velké, proč každý nevyrábí stejnou vlaštovku stejně dlouho, proč je většina osobních aut postavena pro čtyři lidi. Nespokojujte se s jedním, prvoplánovým nebo povrchním vysvětlením, hledejte různé příčiny pozorovaného jevu. Proč je vždycky v noci tma? Proč si někdy lidé nadávají?

Předpovězte, zda strom, který máte pod oknem třídy, znovu na zimu shodí listí. Co se stane s rostlinou, kterou přestanete zalévat? Roztaje dnes sněhulák, kterého jste minulý týden společně postavili? Bude zítra po osmé znovu dopravní zácpa, kterou obvykle prožíváte cestou do školy? Jak dlouho vám bude trvat, než přečtete knihu? O jaké informace opíráte svoje předpovědi? Ověřte si, zda se vaše předpověď vyplnila.

Zjistěte, jaký vztah má poklička k tomu, jak rychle se začne vařit voda v hrnci. Jsou-li všechny ostatní podmínky stejné (velikost nádoby, materiál atd.), objevíte přítomnost či nepřítomnost pokličky jako proměnnou, která ovlivňuje jinou proměnnou (rychlost uvedení vody do varu). Objevujte jiné dvojice (později i větší počet) proměnných a jejich vztahy – rychlost auta a délku brzdné dráhy, stav počasí a množství lidí na turistické stezce.

Nechte děti, aby své poznatky, objevy a výsledky samy uspořádávaly, zpřehledňovaly a sdělovaly ostatním.

Souhrn těchto činností představuje základ vědecké metody, který zvládne drtivá většina žáků prvního stupně. A co na druhém stupni?

Vysvětlete, proč kousek dřeva plave, kdežto kus kamene nebo železa nikoli. S čím to asi souvisí, jaké vlastnosti mají tyto látky včetně vody? Které vlastnosti jsou určující - tvrdost, hořlavost, barva, objem, hmotnost? Můžeme z některých vlastností vyvodit jinou? Proč rostliny, které máme ve třídě, nerostou rovně, ale naklánějí se k oknu? Proč nás začne pálit v ruce hustilka, když rychle spravujeme jízdní kolo? Proč osobní auto zastaví rychleji než vlak? Čím to je, že se lidé tak rádi dívají na televizi?

Zaměřte se na jeden jev, jednu vlastnost, jednu proměnnou. Jak se změní růst rostliny, když okenní tabuli překryjeme černým papírem? Přitáhne magnet sponku, když mezi ně vložíme sešit, dřevěnou destičku, kus alobalu? Co se změní v chování mravenců, když jim přes cestičku uděláme čáru ze zubní pasty? Jak se promění jednání postav v dramatické scénce, když změníme jednu repliku v dialogu (1)?

Definujte, co je teplo, vzduch, živočich, surovina, lyže, náboženství. Vycházejte z činností, vyjadřujte se v měřitelných nebo pozorovatelných pojmech, snažte se tvořit definice tak, abyste k nim nemuseli přidávat dodatečná vysvětlení.

Zformulujte hypotézu – proč shoří dříve kus dřeva než kus uhlí, proč vykopnutý míč „bere faleš“, proč každá žárovka časem přestane svítit? Sbírejte důkazy, které vaši hypotézu podporují, ale zároveň se ji snažte vyvrátit jinými argumenty. Naučte se používat Occamovo, Humeovo a Popperovo pravidlo:
– Nezavádějte do svých vysvětlení nadbytečné neznámé.
– Lež nebo omyl pozorovatele je pravděpodobnější než zázrak.
– Hypotézu není možné definitivně potvrdit, ale jediným důkazem je možné ji vyvrátit.

Ověřujte své domněnky pokusem, pozorováním, modelem, myšlenkovým experimentem. Jedině ověřitelnost vašich tvrzení a vaše připravenost a přístupnost k empirii odlišuje vědeckou metodu od jiných přístupů ke světu (2).


K čemu vědecká metoda žákům bude?

Většina z nich jistě nebude vědci, zato všichni budou lépe rozumět světu okolo sebe. Všichni budou občané, voliči a zákazníci, vystavení systematické manipulaci, propagandě, reklamě a jinému mediálnímu masovému ohlupování (3). Vědecká metoda jim usnadní život tím, že se naučí skepticismu, obezřetnosti k předkládaným tvrzením, jejich ověřování, uváženému rozhodování, rozlišování informací a pseudoinformací a kritickému přemýšlení o přírodě i společnosti.

Naučí se ptát:
– Můžete to říci jinými slovy?
– Upřesněte, co myslíte tímhle…
– Tak řekněte konkrétně, kolik čeho…
– Mohl byste se vrátit k tématu?
– Co ještě k tomu můžete říci?
– Jak to je v kontextu…?
– Je to opravdu logické vysvětlení?

Vytvoří-li si, udrží a dále rozvinou tyto dovednosti, sníží tím riziko, že uvidí věci jen černobíle, povrchně, že podlehnou stádnímu chování skupiny, že se špatně rozhodnou v běžných životních situacích – při nákupu nové pračky, při uzavírání leasingu, při volbách, při výběru zábavy, při nabídkách (zpravidla spojených s finančními nároky) marihuany, homeopatie, astrologie, psychoanalýzy, měření geopatogenních zón, různých sektářských či extremistických –ismů atd.


Vědecké myšlení


Učitelé, kteří utvářejí klíčové kompetence žáků, učí děti používat vědecké postupy a uplatňovat principy kritického myšlení. Vedou žáky k samostatnému objevování věcí, jevů, vztahů a zákonitostí, učí je formulovat a empiricky ověřovat hypotézy. Jejich cílem není vychovávat vědce, ale samostatně myslící a uváženě rozhodující občany.



Učitelské listy 2006/2007, č. 7, str. 4–5

Předcházející díly: 1. díl – úvod k seriálu ZDE, 2. díl - Smysl učení ZDE, 3. díl – Dispozice žáka k učení ZDE, 4. díl – Nalaďování ZDE, 5. díl – Motivace ZDE, 6. díl – Kooperece ZDE, 8. díl Projekty ZDE, 9. díl – Hra ZDE, 10. díl – Integrace ZDE.

_________________

(1) Tuto metodu používá tzv. divadlo fórum. Poté, co je dětem předvedena připravená scénka (i několikrát), je jim umožněno, aby do ní vstupovaly jako alter ego vybrané postavy. V této souvislosti je potřebné zdůraznit, že vědeckou metodu lze aplikovat na zkoumání deterministických (některé přírodní jevy) i pravděpodobnostních (většina společenských jevů) systémů. Jen je třeba si tento rozdíl uvědomit a nečekat od pravděpodobnostního systému deterministické chování.

(2) Prameny:
Koukolík, Drtilová: Život s deprivanty II, Základy stupidologie, Praha, 2002
Koukolík: Sedm, Magazín MF Dnes č. 10, 1997
Koukolík: Třináct principů, MF Dnes 30. 9. 2000

(3) Existuje bezpočet tzv. logických klamů, jimiž jsme obklopeni. Jeden za všechny:
„Úroveň vzdělávání v USA je horší než u nás, protože skoro žádný Američan neví, kde jsou Čechy a že je naším hlavním městem Praha, zatímco každé české dítě ví, kde je Amerika a že hlavním městem USA je Washington.“

Tento logický klam zcela opomíjí proporce – srovnává USA a ČR bez ohledu na rozlohu, počet obyvatel, podíl na světové ekonomice, šíři vědecké základny aj. Poctivé srovnání by muselo položit např. otázku, kolik českých dětí ví, kde leží Kentucky a jaké je jeho hlavní město, případně poměřit znalosti českých a amerických dětí o státech rovníkové Afriky.



Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger