Jitka Gobyová: Profesní standardy učitelské práce v zahraničí – co si z jejich zkušeností vzít pro naši současnou situaci?

pondělí 12. dubna 2010 · 1 komentářů

Březnový kulatý stůl SKAV navázal na únorové téma, které se týkalo standardu učitelské práce. Zatímco v únoru o svých zkušenostech hovořili zástupci českých škol, v březnu se účastníci seznámili se zkušenostmi v zahraničí – z Nizozemí, Velké Británie a Slovenské republiky. Cílem bylo podpořit teze a argumentaci ke standardu formulované ve stanovisku SKAV.


Jako obvykle mezi účastníky byli zastoupeni především pracovníci odborných institucí a některých médií, učitelů ze škol nebylo mnoho.

Diskusi uvedly následující příspěvky.

Příspěvek Lexe Stompa, vedoucího oddělení vzdělání učitelů, oddělení pro 2. a 3. stupeň na Windesheimské univerzitě užitých věd v Holandsku, který informoval o vzniku a obsahu standardu pedagogické práce v Holandsku, zhlédli účastníci z videozáznamu.

Před 10 lety byli učitelé v Holandsku připravováni v každé ze 48 institucí jinak a školy se výrazně lišily v tom, jak vyučovaly. Předkládaly sice informace o svojí kvalitě, ale každá na základě jiných kritérií – obsahu předmětů, didaktického přístupu nebo pedagogických principů.

V Holandsku je zaručena svoboda ve vzdělávání, vláda zodpovídá za kvalitu vzdělávání, ale přitom nesmí do jeho obsahu zasahovat. Aby ale mohla zjišťovat kvalitu, bylo třeba stanovit kritéria hodnocení, na jejichž základě různé instituce měly připravovat učitele stejně a absolventi měli být vybaveni stejnými kompetencemi.

V rámci přípravy kompetencí byl před osmi lety vytvořen tým, jehož členy byli odborníci z praxe, vzdělavatelé pedagogů, ředitelé škol, dva odborníci na pedagogiku. Ti stanovili obsah sedmi kompetencí a následně lidé z terénu vyjadřovali připomínky k těmto materiálům. Takový postup se opakoval vícekrát. Výsledný soubor sedmi kompetencí je pro všechny učitele identický, liší se pouze v souvislosti s věkem žáků a v případě žáků se zvláštními potřebami. Platí pro učitele povinného vzdělávání, ale i ostatní školy musí z těchto kompetencí vycházet, aby mohly poměřovat kvalitu.

Systému sedmi kompetencí je využíváno v přípravě budoucích učitelů. Vznikla „Národní asociace vzdělavatelů učitelů“, která sestavila a vydala standardy pro učitele učitelů. Tím se pro tyto kompetence vytvořila podpora v terénu, přímo na školách. Všechny fakulty mají zabudované kompetence do programu studia jako výstupní cíl, je to podmínka žádosti o akreditaci, která se obnovuje každých 5 let. Absolventi čtyřletého studia, tedy začínající učitelé, ovládají všech sedm kompetencí. V rámci každé kompetence je stanoveno několik kritérií a studenti jejich zvládnutí dokazují ve svých ukázkových vyučovacích hodinách a v portfoliu.

Ve školách jsou zpracovávány výroční zprávy, inspekce zjišťuje, zda ve školách jsou učitelé profesně kompetentní, jak školy získávání kompetencí podporují, v jakém čase chtějí osvojení kompetencí učitelů dosáhnout. Vedení škol proto nabízí učitelům pomoc a podporu při jejich získávání.

Zatím jsou k dispozici spíše zkušenosti než výsledky. Očekává se, že proces zavádění kompetencí může trvat 10, možná i 15 let.

Rozhovor s panem Lexem Stompem v podobě 13 minut dlouhého filmu s titulky si můžete stáhnout ZDE (formát .wmv, 14,2 MB). Více o holandském standardu profese učitele ZDE.


Zkušenosti s využitím standardu z Velké Británie zprostředkovala PhDr. Hana Košťálová, představitelka Kritického myšlení o. s. a členka výboru SKAV o. s.

Profesní učitelský standard ve Velké Británii pomáhá učitelům v profesním rozvoji a při rozhodování o kariéře, stanovuje, co se očekává od učitele na jednotlivých stupních profesního rozvoje, vnáší soudržnost do pohledu na kvalitu učitelské profese a její postupný růst a je využíván v řízení výkonu učitelů.

Obsahem standardu je vymezení charakteristiky učitele na jednotlivých stupních profesního rozvoje v následujících oblastech:
– profesní vlastnosti, postoje a přístup k profesi;
– profesní vědomosti a porozumění;
– profesní dovednosti.

Standard je konstruován pro pět úrovní, z nichž první dvě jsou povinné:
– kvalifikovaný učitel (Qualified Teacher Status, QTS) (Q)°;
– učitel se zařazením v základní platové stupnici (Core Teacher) (C);
– učitel, který překročil platový práh (Post Threshold Teacher) (P);
– vynikající učitel (Excellent Teacher) (E);
– učitel se speciálními dovednostmi (Advanced Skills Teacher) (AST) (A).

Impuls pro vznik standardu vyšel „shora“. Odborníci připravili první návrh, diskutovali ho se zástupci všech zainteresovaných skupin a následně jej dali k diskusi učitelské veřejnosti. V první fázi zavádění začali pracovat se sadou standardů, jež čítala více než 200 položek. Postupně, během 10 let, dospěli k dnešní podobě, kde jich je zahrnuto pouze 50. Soubor standardů je dále upravován a inovován.

Prezentaci najdete ZDE.


Příspěvek PaedDr. Štefana Porubského, PhD. z Katedry elementární a předškolní výchovy a pedagogiky, PF Univerzity Mateja Bela v Banské Bystrici, informoval účastníky o obsahu a procesu vzniku profesního standardu na Slovensku.

Autor seznámil účastníky s jednotlivými součástmi Profesního standardu a právními normami, v nichž jsou zakotveny. Jde o následující materiály:
– Kategorizace pedagogických zaměstnaců (Zákon o pedagogických zaměstnancích z 24. 6. 2009);
– Kvalifikační předpoklad (Vyhláška MŠ SR z 20. 10. 2009);
– Kariérní stupeň a kariérní pozice (Zákon o pedagogických zaměstnancích z 24. 6. 2009);
– Kompetenční profil – kompetence orientované na žáka, na edukační proces, na vlastní rozvoj pedagoga;
– Indikátory úrovně kompetencí – kvantitativní a kvalitativní ukazatele pro prokazovatelné vědomosti, zručnosti a postoje;
– Nástroje evaluace – hodnocení a odmeňování učiteľů (tato oblast dosud není dořešena a tedy ani neexistuje právní podklad).

Profesní standard rozlišuje tři úrovně práce pedagoga:
– začínající učitel;
– samostatný učitel;
– učitel s 2. atestací.

Autor příspěvku se domnívá, že přínosem tohoto reformního kroku je snaha o zavádění pravidel do posuzování kvality práce učitele, náznak porozumění kontinuitě procesu „stávania sa učiteľom“ a možnosť ovlivňovat vzdělávání učitelů směrem k učitelským kompetencím, zejména na univerzitách.

Naopak problémy podle něho spočívají v komplikovanoti a nepřehlednosti
systému, jeho administrativní náročnosti a byrokratičnosti, „odvádění“ učitelů ze třídy a skutečnost, že nepostihuje neměřitelné indikátory práce učitele. Zdá se, že vytratil žák, jediný skutečný atribut práce učitele.

Prezentaci najdete ZDE.


Setkání moderovala PhDr. Jana Nováčková, CSc., která diskusi uvedla konstatováním, že důležitý je nejen obsah standardu, ale i proces jeho vzniku a zavádění.

Diskusní příspěvky se týkaly především následujících témat:
1) Ověřování výstupů učitelů a žáků.
2) Tvorba standardu „zdola“ či „shora“.
3) Standard – vize či realita?
4) Přínosy a rizika standardu.


Ověřování výstupů učitelů a žáků

Kritériem pro ověřování práce učitele by měly být výsledky, jichž dosahují jeho žáci. Řada přítomných se ale obává, že lze jen velmi obtížně konstruovat nástroje pro ověřování výsledků u žáků. Zpravidla se nebere v úvahu přidaná hodnota, tzn. nevychází se z hodnoty vstupní, což zhoršuje výsledky škol, kde je velký podíl např. znevýhodněných žáků.

Ing. Brdička z PF UK nesouhlasil s tímto názorem, domnívá se, že je nutno se o ověřování výstupů na straně žáků neustále pokoušet, abychom získali nástroj pro ověřování práce učitelů. Podle jeho názoru testy na ověřování výkonů žáků sestavit lze.

Měření a exaktní zjišťování nesou v oblasti vzdělávání svá rizika – důraz by měl být kladen na profesionální rozvoj pedagogů, jenž by měl vzejít z jejich vlastního popudu, nikoliv jako prezentace pro nadřízeného. Jsou zde ale důležité položky, které jsou neměřitelné.


Tvorba standardu „zdola“ či „shora“

V několika příspěvcích zazněly úvahy, zda je lepší, když impuls pro vznik standardu učitelské práce vychází z decizní sféry nebo je iniciován samotnými pedagogy.

Mgr. Daniš ze Sdružení TEREZA, o. s. se domnívá, že hodně záleží na tom, jak je standard nastaven, k čemu má sloužit, jaké bude mít dopady. Měla by proběhnout několikakolová diskuse, kde by byly probírány jeho cíle, smysl, obsah, rizika, nástroje ověřování apod. Měl by to být proces dlouhodobý. Chybou by bylo, kdybychom napodobili slovenský postup, kdy výsledkem je přehnaný důraz na formální plnění stanovených kritérií a současně zanedbávání významu práce učitele ve třídě.

Mgr. Lacinová z AVP soudí, že učitelé budou schopni popsat vlastní práci, jak se to ukázalo již i u jiných profesí – když je dána příležitost, ukáže se, že je celkem jasné povědomí o tom, co obnáší kvalita v dané profesi.

RNDr. Jelínková upozornila na dopady, které má ta skutečnost, kdo je iniciátorem reformy. Jestliže reformy jsou zaváděny shora, u učitelů vznikají pocity ohrožení a obav, pokud vznikají ve škole, učitelé jsou jim nakloněni, spolupracují, chtějí se zapojit.

PhDr. Košťálová konstatovala, že iniciativa MŠMT zaměřená na tvorbu standardu učitelské práce měla u pedagogů kladnou odezvu, začala opadávat averze vůči jeho aktivitám. Veřejná diskuse je ale drahá, je třeba zapojit velký počet lidí, ideální by proto bylo, kdyby vzešla z učitelů, ale probíhala ve spolupráci s MŠMT.

Zdá se však, že zájem učitelů o vytvoření a zavedení standardu pedagogické práce není veliký. Dokazuje to mimo jiné nízká účast na kulatých stolech zabývajících se tímto tématem i zkušenosti organizátorů vzdělávacích aktivit, kde v diskusích i dotazech téma standardu chybí.

Diskutující se shodli na tom, že existence standardu je znakem sebevědomé profese.


Profesní standard učitele – odraz reality či vize?

Podle PaedDr. Porubského standard mají dělat učitelé, ale nemá to být, „co by mělo být, ale to, co je“. Chceme něco ideálního, čeho nemůžeme dosáhnout, proto na Slovensku nejsou funkční.

Ing. Brdička souhlasil, že sen se nedá vnucovat. Upozornil ale na to, že když budeme vycházet z reality, pak možná nebudeme dělat to, co od nás společnost žádá.

PhDr. Košťálová odmítla názor p. Porubského, podle ní by cílem mělo být, co je možno reálně očekávat, tzv. zóna nejbližšího vývoje, tj. o stupeň vyšší úroveň, než je současná realita.


Přínosy a rizika standardu

Přítomní se shodli na názoru, že další vzdělávání pedagogů je žádoucí, ale nesmí se stát honbou za získáním kreditů, jak se to např. už stalo na Slovensku.

PhDr. Nováčková připomněla minulé setkání, kde zástupci několika škol seznámili účastníky se svými zkušenostmi s tvorbou standardu, jeho obsahem a postupy při jeho využívání. Společnými znaky pro ně byly důraz na práci ve třídách, snaha o využívání nových výukových metod i technologií, probíhající těsné kontakty jak mezi učiteli navzájem (např. časté vzájemné hospitace), tak i mezi vedením školy a pedagogy, individualizovaný přístup, reflexe vlastní práce ve třídě.

PhDr. Košťálová upozornila, že pro MŠMT může být postup zvolený na Slovensku lákavý. Tam ale je kladen důraz především na formální stránku hodnocení pedagogů a skutečná každodenní práce se žáky ve třídě se vytrácí.


Příští kulatý stůl se uskuteční 22. 4. 2010.


Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger