Indra Hildebrandt-Sochor: Co dělá dítě šťastným?

úterý 1. června 2010 · 0 komentářů

Když rodiče sní o budoucnosti, zcela určitě před sebou vždy vidí, jak jejich děti procházejí životem s úsměvem na tváři. Všichni rodiče si přejí, aby jejich děti byly stále šťastné – ale dá se štěstí naučit? Nebo se člověk musí šťastným narodit? Co je to vlastně dětské štěstí?


Zdroj: Moje psychologie 28. 8. 2008, str. 86
 

Rodiče často říkají, že všechno, co chtějí, je, aby byly jejich děti zdravé a šťastné. Jako rodiče můžeme hodně ovlivnit fyzické zdraví našich dětí, i když samozřejmě některé nemoci nebo nehody neovlivníme. Známe jejich potřeby vhodného stravování, čerstvého vzduchu a pohybu, jejich potřebu spánku, tepla, oblečení a ochranné ruky. Ale víme něco o tom, co dělá dítě šťastným?

Anton A. Bucher, profesor pedagogiky na Univerzitě v Salcburku, už provedl několik anket mezi tisíci 6–13letých dětí v Rakousku i Německu. Chtěl zjistit, co dělá současné děti doopravdy šťastnými a kdy se dítě cítí šťastné, a kdy ne. Zajímavý výsledek ukázal, že odpovědi dětí z obou zemí jsou stejné, což naznačuje, že výsledek by mohl být reprezentativní i pro děti v České republice a v jiných evropských zemích. Podle výsledků dotazníku, který oslovení žáci a jejich rodiče museli vyplnit, jsou děti nejšťastnější, když tráví čas se svými přáteli (98 %), s rodinou (více než 90 %) a s prarodiči (87 %). Nejméně šťastné naopak jsou, když tráví hodně času nad domácími úkoly (pouze 19 % „šťastných“) a když jsou ve škole (47 %). Anketa jasně ukazuje, jak důležití jsou přátelé a rodina pro štěstí dítěte, a také to, že mnohé děti se cítí ve škole nepříjemně. To zcela určitě souvisí se skutečností, že mnohé děti jsou – nebo se alespoň cítí – ve škole přetěžovány a stresovány. Nemůžeme přestat děti posílat do školy jen proto, aby byly šťastnější, ani nemůžeme změnit školský systém nebo vyměnit neoblíbeného učitele, ale je toho spousta, co můžeme udělat, abychom vychovali šťastné dítě a pomohli mu, aby se cítilo dobře.


Zapojit se do vzdělávání

Když se rodiče osobně zapojí do procesu vzdělávání, jejich dětem se bude ve škole dařit lépe, a budou se tak cítit více v pohodě a šťastnější. Existuje mnoho různých typů aktivit, které mohou rodiče dělat. Někteří rodiče a rodiny mohou mít čas se zapojit mnoha způsoby. Jiní třeba mají čas jen na jednu nebo dvě aktivity. Ale ať je vaše úroveň zapojení jakákoli, pamatujte si: Pokud v tom vytrváte, můžete mít na vzdělání a štěstí svého dítěte ohromný vliv. Zapojení rodiny do vzdělávání může znamenat: Čtení pohádky před spaním vašemu předškoláčkovi… každodenní kontrolování domácích úkolů… komunikace s učiteli o tom, jaké dělá dítě pokroky… hlasování ve volbách školské rady… pomoc vaší škole při stanovování vysokých akademických norem… osobní zapojování do školních oslav a akcí. Anebo může být zapojení rodiny tak jednoduché, že se projeví pouhou otázkou položenou dětem: „Jak bylo dnes ve škole?“ Ale ptejte se každý den. To dá vašim dětem jasně na vědomí, že jejich práce ve škole je pro vás důležitá a že jste tu pro ně, abyste jim s učením pomohli.


Stále podporovat

Jak ukázal výzkum, rodina je pro štěstí dítěte velice důležitá. Zároveň se děti ve škole většinou necítí moc šťastné. Z toho jasně plyne, že rodina by měla dítě podporovat a stát za ním v řešení jeho problémů ve škole. Pokud si učitel z jakéhokoli důvodu na vaše dítě stěžuje, mělo by být samozřejmostí, že nejprve vyslechnete, jak se na věc dívá vaše dítě. Mělo by vědět, že za ním vždycky budete stát a že s vámi může počítat – bez ohledu na skutečnost, že mu možná budete muset doma vážně domluvit nebo ho nějak potrestat. Ale vědomí, že může za všech okolností počítat s vámi i s vaší podporou, dokonce i – a hlavně – v obtížných situacích, dodá dítěti sílu a větší pocit pohody a štěstí.


Dokázat naslouchat

Pocit, že jste nějak oceňováni druhými (přáteli, rodinou, komunitou), je klíčový. Uznání, které dáváte na vědomí jinému člověku, na něj může mít ohromně pozitivní vliv. My, dospělí, příliš rychle zapomínáme, jak moc to pro nás znamenalo, když jsme byli malí – znamenalo to pro nás celý svět, a totéž platí i pro dnešní děti. Někdy to může být těžké, protože v každodenním životě často nemáme dost času na to, abychom třeba naslouchali něčemu, co je pro nás „jen“ nějaké dětské žvatlání. Začíná to příběhy o tom, co dítě zažilo ve školce, a pokračuje tím, co se dělo ve škole. Ale pro dítě je to velmi důležité, je to jeho svět a bude mnohem šťastnější, když bude mít pocit, že tento jeho svět je pro jeho rodiče také důležitý.


Dodávat štěstí a zvyšovat sebeúctu

Snažte se co nejlépe naučit svoje dítě odkud pochází štěstí; chvalte jeho úsilí, nikoli vlastnosti. Nezahrnujte dítě poznámkami jako: „No ty jsi dneska tak krásná“ nebo „Ty jsi tak chytrý!“ Místo toho chvalte jejich snažení tím, že jim budete říkat něco jako: „Krásně jsi postavil/a tu věž z kostek, jsem na tebe moc pyšná!“ Děti nemají kontrolu nad svým vzhledem ani duševními schopnostmi. Když budete chválit něco, nad čím kontrolu mají – postavení věže z kostek – povzbuzujete je, aby vkládaly do svých činů úsilí, a získávaly tak pozitivní reakce. V zásadě je učíte tomu, jak tvrdě pracovat a snažit se neustále se zlepšovat, což je cesta ke štěstí. 


Abyste ještě více podpořili píli a snahu, udělte svému dítěti povinnosti odpovídající jeho věku. Dokonce i dvouleté dítě může pomoci prostřít stůl. Naučte dítě, jak si má ustlat postel nebo být vaším malým pomocníkem v kuchyni. Děti jsou hrdé na to, když mohou pomáhat svým rodičům, a navíc je tak průběžně učíte nové dovednosti. Jakmile dítě zvládne nějakou dovednost, bude se snažit opět vynaložit nějaké úsilí a zkusit něco jiného, co je pro ně nové. Je to právě pocit, že jste schopní a že dokážete dělat různé věci, které vedou ke štěstí. Prázdná chvála štěstí nepřinese. Když víte, že děláte nějaké věci dobře, ohromně to posílí vaši sebeúctu.


Dávat si pozor na slova

Nemluvte o problémech v chování vašeho dítěte, pokud by to dítě mohlo slyšet. Takováto diskuse o dětech jim vlastně říká, co od nich očekáváte, a hlavně malé děti budou považovat za absolutní pravdu vše, co řeknete. Pokud uslyší, že vykládáte prarodičům, jak jsou žárlivé, jak špatně se chovaly nebo jak jsou plaché a bojácné, nebo když je označíte za „malé ďábly“ či za „problémová děcka“, budou si myslet, že říkáte pravdu, a uvěří, že tyto problémy ve svém chování nemohou nijak ovlivnit. Navíc se může stát, že tyto problémy, které třeba byly původně jen malé nebo byly jen následkem špatného dne, se promění v trvalé, protože dítě si řekne: „Když mamka/taťka tvrdí, že jsem plachá/chý, tak asi doopravdy jsem.“


Pozitivní myšlení

Všichni známe lidi, kteří mají k věcem dobrý postoj. Jsou pozitivní, optimističtí a plní naděje – a je to na rodičích, aby právě takový postoj vyvinuli u svých dětí. Jednoduše to znamená snažit se vždy na věci dívat pozitivně; například – chtěli jste si vyjet na kole, a zrovna začalo pršet? Jděte místo toho do kina. Spadla vám sklenice a rozbila se? No a co, střepy přece přinášejí štěstí.

V každodenním životě je samozřejmě obtížné dívat se na všechno s úsměvem a nacházet dobrou stránku ve všem, co se nám přihodí. Ale to je otázka zvyku. Pokud se vám podaří v dítěti posílit pozitivní myšlení prostřednictvím vašeho vlastního chování po většinu času, dáváte svým dětem obrovskou výhodu. Budou zvyklé být šťastné, protože budou vidět „sklenici napůl plnou“, což znamená, že budou očekávat, že se jim přihodí hlavně dobré věci.


Rozvíjet jejich záliby

Další nutnou podmínkou pro štěstí vašeho dítěte je nějaká záliba, láska k něčemu, ať už je to psaní, fotbal, nebo něco jiného. Děti, které mají nějakou zálibu, jsou šťastné, protože v jejich životě existuje něco, co dělají s velkou láskou. Díky zálibám se děti něčemu věnují, něco se naučí, mohou dělat něco vzrušujícího. Například čtenář, který si vychutnává každé slovo v knize, kterou čte, nebo malý fotbalista, který trénuje, aby mohl dát gól za svůj tým. Už jen to zapojení do oblíbených aktivit udělá děti šťastnými.


Mezilidské vztahy

Jedno z nejvýznamnějších zjištění už citovaného výzkumu je, že lidé, kteří mají pevné vztahy s druhými, bývají ti nejšťastnější. Příležitost dávat a dostávat lásku, přátelství a podporu od rodiny, přátel, spolužáků a jiných lidí je základní podmínkou štěstí. Pozitivní zpětná vazba od druhých lidí, láska, respekt, povzbuzení jsou největším zdrojem štěstí. Společenské vztahy také mohou zmírňovat stres a zvyšovat pocit jistoty a vytvářet jiné pozitivní emoce, a to všechno vede ke štěstí.

Začíná to už v době před školkou a v době chození do školky, kdy mají rodiče – nebo spíše ve většině případů matka – odpovědnost zařídit dítěti setkávání s jinými dětmi nebo zapojení do skupin jiných dětí, aby s nimi dítě mohlo mít nějaké interakce a začalo se učit „společenskému životu“.


Další informace

Steve Biddulph: Tajemství výchovy šťastných dětí, Portál
Bruno Ferrero: Šťastní rodiče, Portál
Steve Biddulph: Proč jsou šťastné děti šťastné, Portál

Zásadní věc je, že každý chce být šťastný, nikdo nechce utrpení. Ale štěstí vychází z naší mysli, spíše než aby vzniklo díky vnějším faktorům. Pokud máte ten správný duševní postoj, cítíte se šťastni. (Dalajlama)


Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger