Tomáš Feřtek: Co chybí dětem ve škole nejvíc? Smysl.

pondělí 17. ledna 2011 ·

Když chodil můj nejstarší syn do posledních dvou ročníků základní školy, otravoval se tam natolik, že si pravidelně nosil čtení pod lavici. Ale protože byl typ „vzorné tiché dítě“, nosil si do příslušného předmětu knížky ze série Děsivá věda – takže do fyziky fyziku, do chemie chemii atp. Aby, pokud by ho učitelka vyhmátla, nebyl ten průšvih tak velký. Ty knížky byly, na rozdíl od vyučování, zábavné a jemu přišlo, že tak efektivněji využívá čas.


Zdroj: EDUin, 10. 1. 2011, autor: Tomáš Feřtek


…Osobně vidím důvod, proč čeští a moravští žáci v mezinárodním průzkumu PISA vykazují takovou míru nechuti ke škole (až devadesát procent z nich, byť v různé míře), ve ztrátě smyslu. Není za tím nic složitého. Generace dnešních třicátníků a čtyřicátníků se ve škole ještě více méně spokojila s tím, že to, co píší, si přečte jen paní učitelka, a buď je za to pochválí, nebo ne. Možnosti, jak někde něco publikovat, byly prakticky nulové. Jenže dnes je naprostá většina dětí zvyklá od deseti chatovat, debatovat na nejrůznějších fórech, mít svoje stránky, blogy a profily na facebooku, kde si mohou kontrolovat, kolik desítek či set lidí, si to, co tam napsali, denně přečte a co si o tom kdo z nich myslí. A pak přijdou do školy, kde mají poměrně obtížně sepisovat něco, co z jejich hlediska žádný smysl vlastně nemá.

…Ztráta smyslu ve většině základních škol je možná důvod, proč v posledním šetření PISA tak zásadně propadají kluci oproti děvčatům. V tomhle věku jsou prostě holky jednak poslušnější a jednak sociálněji orientované, takže jsou ochotnější plnit úkoly, i když smysl nemají, a pochvala a známka je motivují. Kluci jsou na tom v tomhle směru hůř – chtějí, aby to celé k něčemu bylo, jinak na to kašlou.

Ty chytré školy tohle už dávno pochopily a snaží se, aby co největší část toho, co děti ve škole dělají, mělo viditelný smysl. Takže třeba největší grázly nechají zorganizovat školní akci pro rodiče a pak tam dělat „bezpečnostní“ službu. Nechávají děti pracovat na projektech, které jsou publikovány na webu, snaží se je co nejčastěji přivádět do situací, kdy musejí něco vyřizovat, telefonovat, sepisovat poznámky, zlomit text a fotky na počítači. Dávají jim pocit, že to, na čem pracují, je pro kohosi opravdu důležité. Navíc se při tom učí přesně ty „kompetence“, které budou celoživotně potřebovat. A že při tom musí něco správně spočítat a v tom textu nemají být pravopisné chyby, je přece samozřejmost.

Celý článek si můžete přečíst ZDE.

1 komentářů:

Mintaka řekl(a)...
19. ledna 2011 v 7:19  

K čemu mi bude tohle...

To jsem se ptával na základní škole už v roce 1985.
Soudružky učitelky říkaly, "učíme to, protože je to v osnovách", nebo "tím si procvičujeme myšlení".

Asi jsem je svým přístupem štval, snížili mi známku z chování.

V 6 třídě jsem na vzdělávání rezignoval a nechal se životem dovláčet do osmé třídy, kterou jsem prolezl s několika čtyřkami. Horší známky to nebyly asi pro to, aby se mě zbavili.

Na učňáku, kdy jsem měl týden školu a týden praxi se mi začalo učení líbit. Viděl jsem že to začíná dávat smysl. Dodělal jsem si nádstavbu s maturitou.

Dnes už mám dvě vysoké školy.
Pedagogická je jedna z nich. Říkal jsem si, že není možné aby učili IT tak jako ho učili mě, že s tím musím něco udělat.

Nedávno jsem na třídním srazu potkal učitelku, která mi ve třídě veřejně prorokovala, že skončím v kriminále. Prý jsem měl "blbou" puberu.

Smysl, považuji za základní kámen výuky. Sám se ptám žáků, k čemu vám to, co vás učím bude? Kde a jak to můžete použít?

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger