To, jak se s námi zacházelo v kolébce, může na zbytek života pozměnit funkci našich genů a činnost našich těl a mozků. Úžasné na tom je, že na to máme určitý vliv a můžeme si zcela svobodně vybrat, jak tento vliv využijeme. (Škoda, že si tento článek přečetlo do dnešního dne jen asi 1800 lidí, možná i rodičů.)
Zdroj: Blog autora, Lidovky.cz, 12. 11. 2010
Všichni si dokážeme představit, že matka pečující o dítě mění dění v dětském mozku tím, že do něj dítku vkládá nové informace. Někde v podvědomí si po zbytek života poneseme ozvěny toho, zda nám maminka večer broukala ukolébavku, nebo zda jsme slýchali z vedlejší místnosti její opilý ryk a povyk jejích namazaných kumpánů. Není ale výchovný zásah do dětského organismu mnohem hlubší? Nemůže matka – samozřejmě ve spolupráci s otcem a dalšími blízkými lidmi – zároveň změnit dítěti na celý zbytek jeho života i funkci genů? A jaký má takto navozená genetická změna dopad na život dítěte?
Odpovědi na tyto znepokojivé otázky nabízí zajímavý experiment, který provedla Frances Champagneová z newyorské Columbia University. Sledovala, jak se matky laboratorních potkanů věnují svým mláďatům. Pro další pokusy si vybrala potkaní dcerky, kterým se jejich matky láskyplně věnovaly, a také potkaní dcerky, jejichž matky se při péči o potomstvo zrovna nepřetrhly. Odlišně „vychované“ dcery se v dospělosti výrazně lišily „životním stylem“…
…Dětští psychologové, pedagogové, ale i zkušenější rodiče se vesměs shodují v tom, že co dostane dítě ve výchově v prvních třech letech života, to mu už nikdy nikdo nevezme. To, co dítě v tomto období nedostane, už po zbytek života jen těžko dohání. Moderní genetika naznačuje, že dítě v raných obdobích života zdaleka nedostává jen informace – tedy elektrické potenciály prohánějící se nervovými buňkami dětského mozku. Péče a výchova formuje povrch dvojité šroubovice DNA a ovlivňuje činnost genů na zbytek života…
…A tak se třeba právě dneska večer do určité míry rozhodne o tom, jestli bude vaše dítě v životě vyrovnané nebo depresivní, klidné nebo agresivní, zvídavé nebo apatické. Úžasné na tom je, že na to máme určitý vliv a můžeme si zcela svobodně vybrat, jak tento vliv využijeme.
Celý text najdete ZDE.
Jaroslav Petr: Matky v roli genových inženýrů
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Témata článků
- bibliografie (1)
- celoživotní vzdělávání (73)
- dětská literatura (16)
- DOKUMENTY (192)
- ESF (1)
- glosy (29)
- informační technologie (120)
- inovativní vzdělávání (98)
- názory (4)
- NÚV (1)
- odborná literatura (512)
- pedagogické asociace (75)
- pozvánky (11)
- PR článek (1)
- profese učitele (237)
- projekty (1)
- STRATEGIE 2020 (9)
- školský management (109)
- školství v regionech (48)
- školství v zahraničí (45)
- výchova (148)
- výstavy (1)
- vyučování (220)
- výzkum a hodnocení (351)
- vzdělávací politika (407)
- zajímavé tipy (553)
- zaujalo nás (612)

Archiv
- ► 2019 (304)
- ► 2018 (302)
- ► 2017 (314)
- ► 2016 (322)
- ► 2015 (303)
- ► 2014 (306)
0 komentářů:
Okomentovat