Jitka Gobyová: Stačí na cestě za ukázněnou třídou jen „utahovat šrouby“?

středa 11. května 2011 ·

Dubnový kulatý stůl SKAV se zabýval vždy aktuálním tématem, kázeňským klimatem ve školách a možnostmi jeho ovlivňování.


Jeho cílem bylo hledat odpovědi na následující otázky:
– Má kázeňské klima vliv na školní úspěšnost žáků?
– Kdo je za kázeň ve škole zodpovědný?
– Jaký dopad má na kázeň efektivní řízení školy?
– Mohou nám rodiče pomoci s vytvářením klidné pracovní atmosféry ve škole?
– Jak na rodiče, kteří odmítají se školou spolupracovat?
– Co vlastně mají řešit smlouvy s rodiči?

Pozvání k diskusi přijali:
Mgr. Daniel Kaiser, ředitel ZŠ Jižní IV, Praha 4
PaedDr. Blanka Janovská, ředitelka FZŠ prof. O. Chlupa, Praha 5
PhDr. Václav Mertin, psycholog, FF UK
PhDr. Jana Nováčková, CSc., psycholožka, SKAV
Mgr. Alena Sobotová, výchovný poradce v ZŠ se speciálními třídami v Liberci

Setkání moderoval Tomáš Feřtek.

PhDr. Václav Mertin vystoupil jako člen pracovní skupiny cca osmi odborníků (zástupci MŠMT, Ministerstva zdravotnictví, MPSV, policie, IPPV a VÚP), která zpracovala původně zamýšlenou smlouvu s rodiči do podoby individuálního výchovného plánu. Důvodem této změny byla skutečnost, že účastníky smlouvy musejí být strany, které jsou v rovnoprávném postavení, a to v případě školy a žáka není.

Individuální výchovný plán je zaměřený primárně na pomoc dítěti, rodině i učiteli, až sekundárně na represi. Reaguje na běžné školní problémy, nikoliv na trestné činy. Má tři fáze, od nulové (ideálního stavu), kdy učitel problémy s chováním žáků nemá a drobné přestupky řeší obvyklými prostředky, až po druhou, která nastává, když problém přetrvává a škola musí zintenzívnit svoji práci a začít spolupracovat s rodiči a odbornými institucemi.

Prezentoval také jednoduchý vzorový formulář individuálního výchovného plánu a upozornil na komplikace, které mohou nastat při uplatňování tohoto plánu v souvislosti s odmítnutím rodiče jej podepsat nebo jeho nedodržováním z jejich strany. Neexistuje nástroj, jak rodiče donutit ke spolupráci na zlepšování chování dítěte, ale měli by být upozorněni na postup a jednotlivé kroky, které budou následovat. Nastínil další možné postupy, které by měla škola přijmout v případě jeho nedodržování.

PhDr. Jana Nováčková, CSc. s odvoláním na výsledky průzkumu PISA konstatovala výrazné zhoršení kázně ve školách a prezentovala stanovisko SKAV k problémům kázně ve školách.

Svůj příspěvek uvedla definicí kázně. Kázní se označuje dodržování určitých norem, pravidel a očekávaných sociálních rolí. Existují dva typy kázně, vnější, jejíž dodržování je vynucováno zvnějšku, a vnitřní, která vyvěrá z vlastního přesvědčení.

Zdůraznila, že SKAV nevidí řešení situace v kázni vnější. Ať je příčina nekázně jakákoliv, cesta moci, kázeňských postihů a trestů je cestou, která buď nesprávné chování utvrdí, nebo ho sice potlačí, ale jen navenek a dočasně. Jakmile nehrozí postih, nesprávné chování se objeví znova. Doposud zveřejněné zamýšlené kroky MŠMT jsou jen léčbou akutních příznaků bez léčby příčin. Problém kázně nelze řešit odděleně od celého vzdělávacího systému.

Dále popsala jednotlivé aspekty vnitřní kázně, jsou to:
– Metody a formy výuky – aktivita dětí
– Péče o vztahy mezi dětmi
– Smysluplná pravidla
– Přibírání dětí k řešení problémů
– Práce s rodiči jako s partnery

Nejsilnějším ze školních faktorů ovlivňujících výsledky dětí je kvalita práce učitele. Postoj k dětem, který může být mocenský nebo respektující, se výrazně promítá do podoby uplatnění výše uvedených složek výchovně vzdělávacího procesu.

Mgr. Alena Sobotová svůj příspěvek uvedla výčtem činností, které jsou náplní funkce výchovného poradce. Je to práce s komunitou, která zahrnuje poradenskou činnost na místě, diagnostiku, pohovory s rodiči, vedení třídnických hodin.

Blíže popsala vedení třídnických hodin, v nichž probíhá mimo jiné také osobnostní a sociální výchova. Na těchto hodinách je třídní učitel přítomen, ale jejich řízení je úkolem výchovného poradce. Pro třídní učitele je totiž řešení problémů ve třídě často velmi náročné, mnohdy stojí před neřešitelnými situacemi a nejsou na takovou úlohu připravováni. Navíc může nastat situace, kdy viníkem konfliktu není dítě, ale učitel. Výchovný poradce je v konfliktních situacích nestranným člověkem, hraje roli prostředníka mezi aktéry (učitelem, dítětem a rodiči), ale nezbavuje třídního učitele odpovědnosti. Je to činnost preventivní.

Zdůraznila, že pozitivní přínos působení výchovného poradce předpokládá z jeho strany popis problému, nikoliv jeho hodnocení. Výchovný poradce by neměl být v roli „pravé ruky ředitele“. Dosáhnout nestrannosti je dlouhodobý úkol, na němž je nutno průběžně pracovat. Výchovný poradce si musí stanovit, co jsou jeho vlastní kompetence, vymezit a zachovat si svoje území, stanovit pravidla komunikace s jednotlivými aktéry. Předpokladem je absolvování řady výcviků a sebezkušenostních aktvit.

Mgr. Daniel Kaiser, který má na starosti ZŠ s cca 600 žáky, se podělil o své zkušenosti s vytvářením pravidel chování ve své škole.

Pravidla nelze vytvořit naráz, vznikají postupem let, je nutno důsledně vyžadovat jejich plnění a musí je znát nejen žáci, ale také jejich rodiče. Při přihlašování dítěte do školy rodiče podepisují, že s pravidly, která ve škole platí, souhlasí.

Na začátku školního roku dochází k individuálním schůzkám třídních učitelů se žáky a jejich rodiči, kde si vyměňují informace a připravují podmínky pro dobré výsledky žáka ve škole. V případě žáků, kteří mají v průběhu školního roku nějaké problémy (je jich 5–10 %), se uskutečňuje další schůzka, kde je hodnocena jejich práce i chování. Hodnocení provádí nejen učitel, ale i rodiče a samo dítě, které předkládá svoje portfolio. Rodiče dostávají informace, co mohou udělat pro zlepšení situace, mohou ale také sdělit, co jim vadí (např. způsob hodnocení dítěte). Pro dítě je to transparentní postup, je seznámeno s požadavky, které na něj budou kladeny i jaké podmínky bude mít pro jejich plnění.

Ve škole pracuje již 15 let školní psycholog je financován z prostředků na platy učitelů), který pomáhá učitelům řešit konfliktní situace, protože učitelé nejsou vybaveni odpovídajícími kompetencemi k jejich řešení. Působení psychologa považují učitelé za přínos pro jejich práci.

Pro případy závažných kázeňských přestupků funguje výchovná komise ve složení třídní učitel, výchovný poradce, psycholog, která popisuje situaci a snaží se o její rozbor.

PaedDr. Blanka Janovská vedla původně pilotní školu pouze s prvním stupněm, kde bylo 320 dětí, nyní je druhým rokem ředitelkou plně organizované školy se 635 žáky, která vznikla sloučením dvou škol, se zcela odlišným pojetím učitelské práce pedagogických sborů.

Zatímco učitelé ze školy, původně vedené paní ředitelkou, byli aktivně naladěni, uplatňovali interaktivní metody práce, zúčastňovali se řady projektů, byli zvyklí spolupracovat s rodiči a uměli rodiče zapojovat do aktivit školy (dokonce i na brigády), druhý učitelský sbor pracoval konzervativními metodami, jeho postoje k novým pedagogickým přístupům nebyl příliš pozitivní a nekomunikoval se žáky ani s rodiči. Kromě těchto dvou skupin pedagogů se vytvářela ještě další skupina, kterou tvořili nově příchozí učitelé, které si přinášeli metody práce z předchozího působiště, případně ze školy.

K získání nových poznatků, dovedností a zkušeností bylo mnohým pedagogům třeba umožnit účast na dalším vzdělání pedagogických pracovníků. Byli vysíláni na semináře kritického myšlení, kurzy projektového učení a další vzdělávací akce. Ke změně metod a postojů u některých učitelů dochází ale velmi pomalu.

Za účinný prostředek vytváření žádoucích kázeňských návyků paní ředitelka považuje existenci a fungování školního parlamentu, který se podílí na sestavování pravidel chování ve škole. Děti se s pravidly, která si samy vytvoří, snáze ztotožňují a jejich dodržování je pro ně snazší. Je třeba výchovně působit nejen na děti, ale také rodiče.


Diskuse

Moderátor se ptal panelistů na názor na dvě téměř obecně přijímaná tvrzení.

1. Nekázeň a agresivita žáků se zvyšuje


Všichni panelisté shodně konstatovali, že tvrzení odpovídá skutečnosti. PhDr. Mertin podotkl, že se zhoršuje chování a agresivita dospělých a děti jsou jejich obrazem. Mgr. Kaiser považuje děti za oběti doby. Jsou vystaveny explozi informací a vzorů a v případě, že rodiče informace nefiltrují a neučí děti kritickému přístupu k okolnímu dění, děti se v obklopujícím je světe jen těžko orientují. Toto tvrzení podpořil svojí zkušeností s narůstajícím počtem závislých žáků na počítačích. Vývoj dítěte má svoji posloupnost, pokud se vývoj „uspěchá“, musí dojít k jeho deformaci. Je proto třeba pracovat intenzivně s rodiči, kteří se narozením dítěte automaticky stávají vychovateli svých dětí, aniž by prošli nějakou přípravou.

PaedDr. Janovská věří v děti, domnívá se, že nejsou zkažené. Rodiče mají málo času, je třeba vést rodiče, aby dětem věnovali více času. Ale i ona si myslí, že se kázeň žáků zhoršuje. Mgr. Sobotová charakterizovala současnou situaci výrazem „chaos“, s nímž si děti neumí poradit. Část rodin o své děti přehnaně pečuje, ale v určitém okamžiku na nich začne požadovat samostatnost a děti takový požadavek nejsou schopny splnit. Další možností je přehnaně liberální styl výchovy, kdy děti smějí téměř všechno. Žádoucím stavem by byl přitom střed mezi těmito dvěma krajními póly. Konstatovala také, že je vyšší míra agresivity ve speciálních školách, kde je převaha dětí z nižších vrstev. Zde je třeba začít od 1. třídy, práce s rodiči by zde měla být součástí systému práce školy.

2. Úkolem školy je především vzdělávat žáky a ne je vychovávat

Všichni panelisté se domnívají, že vzdělání a výchovu od sebe nelze oddělit. Podle PhDr. Mertina spojení obojího zahrnuje pojem „edukace“.


Dotazy z webu

1. Uvažuje MŠMT o kurzech pro rodiče?

V koncepci individuálního výchovného plánu je s kurzy pro rodiče počítáno. Budou ale realizovány jen pro určité skupiny rodičů, např. právě u dětí, které budou mít individuální výchovný plán, nikoliv masově.

2. Počítá se s individuálními výchovnými plány také pro mateřské školy?

PhDr. Mertin se domnívá, že v MŠ individuální výchovné plány zaváděny nebudou, že pro to není důvod, ale v případě potřeby by to mohlo přinést pozitivní efekty.

3. Není důvodem zvýšené agresivity neprofesionální komunikace učitelů s rodiči ze sociálně slabého prostředí?

Mgr. Sobotová souhlasí s uvedeným názorem, kontakt s rodiči musí být v těchto případech na jiné úrovni, vystupování učitelů v roli rádců vyvolává u této skupiny rodičů negativní odezvu. Je třeba se problémy zabývat jakoby „mimochodem“, nepřímé metody mohou být mnohem účinnější. Komunikace je v těchto případech velmi náročná a příprava na ni by se měla stát součástí vzdělání budoucích pedagogů.

4. Není čas na zásadní reformu přípravy učitelů?

Mgr. Sobotová se domnívá, že by se speciální pedagogika, etopedie a psychosociální výcvik měly stát součástí přípravy budoucích učitelů. Bylo by žádoucí, aby se budoucí učitelé ještě v době studia dostali na praxi do škol, kde by mohli zažít náročné výchovné situace a vidět způsob jejich řešení.


Otázky z pléna

1. Jakou roli má výchovný poradce a psycholog?

Výchovní poradci, etopedové i psychologové mají významnou roli ve vytváření klimatu ve školách. Důležitá je nestrannost jejich role, možnost dětí se na ně obracet bez obav z toho, že bude jejich důvěry zneužito. V ZŠ Jižní mohou přijít žáci za psychologem kdykoli s vědomím, že se mu mohou svěřit s velmi důvěrnými problémy.

2. Jakou roli hraje portfolio v sebehodnocení žáků?

V případě, že učitelé umějí s portfoliem pracovat, je pro žáky přínosem. Ti mohou sledovat změnu kvality svých výkonů v čase, pomáhá jim objektivně nahlížet na výsledky své práce a může přispívat ke zvýšení jejich sebevědomí.

3. Existuje na školách reálně kázeň, která vychází z vnitřního uvědomění?

Oba ředitelé se domnívají, že vnitřní uvědomění vede děti k přijetí stanovených pravidel a ke zlepšení jejich kázeň. PhDr. Mertin upozornil, že ne vždy je možno stavět pouze na kázni vnitřní, že vnější a vnitřní kázeň stojí vedle sebe a nikoliv proti sobě. Nelze dosáhnout stavu, aby veškerá kázeň vycházela pouze z vnitřního přesvědčení. Mgr. Sobotová si staví relativně skromné cíle, považuje za úspěch, když se děti nebojí vyjadřovat svoje pocity, svoje potřeby, když jsou schopné na problémy reagovat a o věcech komunikovat. Domnívá se, že dítě se ne vždy dokáže uvědoměle ukáznit.

4. Role víceletých gymnázií

V souvislosti se zhoršující se kázní ve školách Mgr. Kaiser i PaedDr. Janovská hovořili o negativní roli velkého počtu víceletých, na která odcházejí schopní žáci. Tak dochází na ZŠ k odlivu přirozených vzorů, které se těžko nahrazují ze zbylých žáků, kteří ve škole zůstali. Problém selekce je ale hlubší, vzniká i na samotných ZŠ, na mnoha z nich existují výběrové studijní a jazykové třídy. Je třeba zkvalitnit výuku na běžných základních školách, je to možné cestou nepovinných předmětů, nikoliv vytvářením výběrových tříd.

5. Učitelé s nedostatečnými pedagogickými schopnostmi
 

Přítomní také zmínili problém nedostatečných pedagogických schopností některých učitelů. Někteří pedagogové neumějí vyložit látku, nejsou schopni komunikovat s dětmi a přiblížit se jejich myšlení. I toto přispívá k nekázni ve školách a je lépe se s takovým učitelem rozloučit.


Květnový kulatý stůl se nekoná, na 13. 5. 2011 je svolaná konference „Autonomie, odpovědnost, kvalita – Hledáme pro české školy cestu k úspěchu“.

Další kulatý stůl se uskuteční 16. 6. 2011.

0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger