Adam Drda, Karel Strachota: Naše normalizace

čtvrtek 1. prosince 2011 ·

Jak se žilo v Československu v letech 1969–1989? Co jsme tu vlastně tenkrát měli za režim? Bylo to jen otravné zřízení, které občany drobně šikanovalo, nebo promyšlený dusivý systém soustavně utlačující ty, kdo se mu v každodenním životě nepřizpůsobili a „vybočovali z normy“?


Těchto otázek se dotýká kniha „Naše normalizace“, v níž na poslední dvě dekády čs. komunismu vzpomíná více než třicet osobností především kulturního a veřejného života. „Neoslovovali jsme ty, kdo za Husáka bez skrupulí dělali kariéru, ani funkcionáře KSČ a další aparátníky, zajímaly nás osobní vzpomínky lidí, jimž režim vadil, snažili se mu čelit a něco smysluplného v něm navzdory komplikacím vykonávat,“ říká Karel Strachota, který společně s redaktorem Rádia Česko Adamem Drdou publikaci edičně připravil.

V publikaci najdete mimo jiné vzpomínky spisovatelů Jaroslava Formánka, Lubomíra Martínka, a Terezy Boučkové, texty novinářů Zbyňka Petráčka, Ondřeje Štindla a Daniela Kaisera, příspěvky politologů Bohumila Doležala a Josefa Mlejnka a mnoho dalších. Její součástí je také obrazová příloha sestávající z prací předních českých fotografů, například Karla Cudlína, Dany Kyndrové a Luboše Kotka. Kniha volně navazuje na loňskou publikaci Mýty o socialistických časech, která vyvolala značný zájem čtenářů.

Pozor! Pedagogové zapojení do projektu Příběhy bezpráví – měsíc filmu na školách 2011 obdrží výše uvedenou knihu zdarma jako bonus. Rozesílka knih proběhne v prosinci.

Připojujeme alespoň jednu recenzi.


Stanislav Dvořák: Nuda, šeď a pocit trapnosti. Naše normalizace

Sborník Naše normalizace přináší vzpomínky osob nejrůznějších povolání a původu. Architekt, spisovatel, novinář, historik, režisérka i hostinský vyprávějí o tom, co zažili v sedmdesátých a osmdesátých letech v Československu.

Psát o době tak blízké, jako jsou třeba osmdesátá léta, se může zdát až zbytečné. Každý si to přece pamatuje, ne? Ale nepamatuje. Žije tu celá generace mladých lidí, kteří si socialismus nepamatují. A když jim škola a rodina nic neřekne…

Autoři sesbírali množství vzpomínek rozmanitých osobností a předesílají, že úmyslně vynechali privilegované komunistické funkcionáře. Někteří zpovídaní jsou apolitičtí, jiní chartisté, ale všichni se překvapivě shodli, že onu dobu charakterizuje především strašná šeď, nuda, trapnost, ubohost. A to ve všem – ve školství, vědě, architektuře, umění.

Jistěže v osmdesátých letech už nešlo o život, estébáci už se tehdy neodvážili jen tak někoho zastřelit, ale život zničit uměli. Nikdo nesměl vyčuhovat – nadaní a pracovití byli po zásluze potrestáni. Kdo se o něco snažil mimo komunistickou stranu, neměl šanci a byl za pitomce. Kdo nekradl, byl za dvojnásobného pitomce.

Hospodářství se hroutilo a občany vyčerpávala neustálá honba za úplně obyčejnými věcmi – kolik práce dalo sehnat trapnou televizi, auto, toaletní papír, banány. O počítači nebo dovolené v Egyptě se lidem jen snilo a kvůli obyčejné desce rockové skupiny se jelo třeba padesát kilometrů (přičemž vám jí mohli „příslušníci“ kdykoliv bez důvodu zabavit).

Tyhle věci by měl současník občas připomenout, když začne prostý lid bájit o „starých dobrých časech“. Je jen trochu škoda, že publikace nabízí vzpomínky bez širšího kontextu (mohla být doplněna o přesnější statistiky). A možná by nakonec neškodilo přiřadit i rozhovor s tragikomickou postavou typu Milouše "kůl v plotě" Jakeše nebo s hvězdičkou normalizačního popu. Ovšem chápu, že na to už člověk musí mít silný žaludek.


Knihu si múžete objednat ZDE.

0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger