Jana Hrubá: Pedagogika a pedagogové v čase krize

pondělí 28. listopadu 2011 ·

V posledních týdnech se konala celá řada zajímavých setkání a konferencí. Témata byla různá, ale jejich poselství se skládají v mozaiku jako v kaleidoskopu. Když je porovnáme s konkrétními kroky současného ministra školství, pohybuje se zcela opačným směrem. Vypadá to, že si předsevzal přispět ke zhroucení vzdělávacího systému, a tím se zapsat do dějin…


Na konferenci Asociace waldorfských škol mluvila prof. Vladimíra Spilková o střetávání různých paradigmat vzdělávání – pojetí tradičního a pojetí vzdělávání, které se snaží rozvíjet celou osobnost žáka či studenta. Profesor Zdeněk Helus zdůraznil, že osobnostně rozvíjející vzdělávání (edukace obratu) může být oporou člověka, aby dokázal čelit tlaku probíhající krize a napravovat, co sám způsobil.

To zasazuje pedagogiku do mnohem širších souvislostí, než jsme si dosud připouštěli. Je tu určitá podobnost s medicínou, která se také rozdrobila na specializace. Většina lékařů řeší konkrétní zdravotní problém pacienta, ale člověkem jako celistvou osobností se nezabývají.

Na konferenci Metodického portálu RVP zaznělo mnoho informací o překotném vývoji informačních technologií a jejich neuvěřitelných možnostech. Ing. Bořivoj Brdička poukázal na to, jak se liší myšlení „síťové generace“ od myšlení nás ostatních, narozených před existencí SÍTĚ. Je tu rychle se prohlubující příkop. Zastírání této skutečnosti může přiblížit šestý scénář vývoje školství podle OECD – zhroucení vzdělávacího systému. Jeho příznaky objevující se již v současnosti jsou skutečně varující.

Na konferenci Budoucnost vzdělávání – středoevropská debata v Goethe-Institutu se v panelu „Jak vypadá škola budoucnosti?“ mluvilo o tom, že informační technologie mění vzdělávání už nyní a školy a učitelé se musí s rychlými změnami vyrovnat. Nelze dohlédnout, k čemu povedou inovace za 30–40 let. Gerhard de Haan, profesor na Svobodné univerzitě v Berlíně („profesor pro výzkum budoucnosti a vzdělávání“), se ve svém výzkumu zabývá futurologií, znalostní společností, zkoumáním inovací a trvale udržitelným rozvojem. Řekl, že „informace budou transferována médii. K tomu nepotřebujeme učitele. Škola nebude zprostředkovávat znalosti – jen ty základní. Bude mít na starosti osobní a sociální kompetence. Bude mít jinou funkci: zajišťovat sociální soudržnost.“ A na jiném místě debaty sarkasticky dodal: „Je zjevné, že formální vzdělávání se propadá do bezvýznamnosti. Politika už to dávno ví: proto dává v průměru jen pět tisíc euro na žáka. Politika nevěří významu formálního vzdělávání!“

V panelu „Jak připravit učitele na školu budoucnosti?“ se všichni panelisté shodli, že profese učitele prochází krizí. Úloha učitele se mění a nelze replikovat způsob, kterým byli dosud na univerzitě učeni. I učitelé by měli mít požadované kompetence, jejich nová role by měla být jasně definována a pro učitele by měly být vytvořeny podpůrné systémy. Walter Thomann, emeritní expert na vzdělávání učitelů z Univerzity ve Wuppertalu, řekl: „Existují dobří učitelé navzdory tomu, jak byli vzděláváni. Člověk se umí učit od přírody – lidé jsou odsouzeni k učení. O budoucnosti nevíme nic. Musíme se tedy stále učit všichni, staří i mladí. Budoucím učitelům musíme dát do ruky nástroje. Nestačí jedna cesta. Musíme otevřít dveře i lidem se zkušenostmi z jiných oborů.“

Více o projektu ZDE.

0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger