Jana Hrubá: Jak plní ministr programové prohlášení vlády?

pátek 2. prosince 2011 ·

Dobře – jak jinak? Na tiskové konferenci 28. 11. 2011 se ministr Dobeš pochválil, že z 30 úkolů, které stanoví pro jeho resort Programové prohlášení vlády ČR, má již 27 bodů splněno. Uvedl to jako argument proti výtkám z poslední doby, že je ministerstvo řízeno nahodile a chaoticky.

Přivedl si s sebou téměř celé vedení kromě dvou nepřítomných náměstků (pp. Bartoňovou, Němce, Nantla, Hrušáka, Zaorálka a Urbana) s cílem, jak řekl: „Poděkovat kolegům, jak se jim daří spolu se mnou naplňovat vládní program“. Už z přehledu jmen je patrné, že kromě E. Bartoňové a L. Němce jde většinou o samé nové lidi, což ministr uvedl jako pozitivum. Nutno podotknout, že v řadě případů se obměnili již několikrát. Kdo někdy něco řídil, ví, jak dlouho trvá, než manažer pronikne do podstaty problémů (zvláště když nemá zkušenost v oboru) a než je vůbec může nějak zásadně řešit. Rozhodně to nejsou týdny ani měsíce. Soustavná personální smršť na ministerstvu napovídá, že plnění úkolů de facto podle nápadů ministra zajišťuje nižší úřednictvo.

O tiskové konferenci informovala ČTK pod signifikantním titulkem „Ministr školství vyhodil 228 úředníků, a ušetřil tak 487 milionů“.
 

Šetřit se určitě musí, je krize a je to jeden z bodů Programového prohlášení vlády, ale jde o to, kde, jak, na kom a na čem. Jestliže na jedné straně se propouštějí nejen zbyteční lidé, ale i skuteční odborníci a „zeštíhlují“ se odborné ústavy a na druhé straně najímají externí firmy na analýzy, právní úkony a další činnosti, které byl dosud resort schopen zajišťovat, je to šetření opravdu podivné. Nemluvě o megaodměnách lidem, kteří se na ministerstvu sotva ohřáli a o ohrožených miliardách z evropských fondů. Na tiskové konferenci bylo ale řečeno, že ČR nepřijde o žádné finanční prostředky – dobře si to zapamatujme! Také to, za co jsou prostředky vydávány. 92 milionů za elektronický systém pro testování, jestliže skoro polovina škol má zastaralé počítače a většina v nedostatečném počtu, to snad ani nepotřebuje komentáře.


Jaké úkoly pro školství jsou vlastně ve vládním prohlášení?

Není na škodu si je znovu přečíst – můžete si je stáhnout ZDE.

Jednak si resort ukousl na (snad?) 4 roky hodně velkých soust. Na jedné straně krutě šetřit a na druhé straně „posilovat, podporovat, zajišťovat, vyplácet školné vysokým školám ihned, mladým učitelům náborový příspěvek atd.“ lze opravdu těžko. Vzletné fráze jsou ošidná věc! Nebylo by lepší být realističtější? Pak jsou takovéto dokumenty pouhou proklamací a nemůžeme se divit, že důvěra lidí rapidně klesá.

Možná proto se také tak s úkoly zachází při jejich (formálním) plnění. Určitě tam najdete zdroj celé řady ministrových „výstřelů od boku“. Ale to v žádném případě neznamená, že zadání jsou splněna. Stačí srovnat plán podpory sportování mládeže v masovém měřítku s ministrovým sportovním pohárem škol nebo úkol posílit odpovědnosti rodičů za vzdělávání dítěte a zajistit lepší vymahatelnost plnění povinnosti rodičů s řešením smlouvami mezi rodiči a školou. Bylo by to pro zasmání, kdyby to nebylo tak na pováženou.

Další oblastí, kterou doporučuji vaší pozornosti, je chápání pojmů. Zjišťování výsledků vzdělávání v 5. a 9. třídě přece nejsou nutně plošné testy. V čase drastických úspor to může být provedeno formou výběrových šetření. Připravit nový zákon o vzdělávání je něco zcela jiného než novela školského zákona. Předpokládá konsensus na tom, kam má naše školství směřovat (prostřednictvím celonárodní diskuse) a formulaci cílů v Národním programu vzdělávání. To není úkol, který by si mohl kdokoli za rok a půl „odfajfkovat“. To vyžaduje spolupráci s mnoha odborníky a vědomí souvislostí a návazností jednotlivých kroků.

V současnosti jde ale celá řada ministrových kroků proti sobě. Například úkol podpořit nárůst počtu školních psychologů a speciálních pedagogů a nenalezení peněz pro těch pár, kteří ve školách už jsou. Úkol posílit roli školských rad a zároveň je v novele školského zákona nechat na vůli-nevůli škol se také jaksi nesrovnává. Úkol podpořit možnost existence škol v malých obcích a zvýšení požadavku průměrné naplněnosti tříd při změně financování jakbysmet (ale málotřídky, nebojte se – průměr 26 žáků už prý podle náměstka Němce neplatí!). Tak bychom mohli pokračovat dál a dále – však čtenáři sami vědí.

Konečně jsem také pochopila, proč ministr ruší všechno, co by učitelům a ředitelům mohlo pomoci (metodický portál, informace ve vzdělávání, projekty na podporu učitelů), proč je udržitelnost právě končících projektů tak problematická. Podpora učitelů totiž není ve vládním prohlášení vůbec formulována, takže by nebylo co odškrtnout! Je tam úprava platů, pravda, jenže to není to jediné, co pedagogové potřebují (i když je to základ). Kdosi patrně zapomněl, že kvalita výsledků závisí na kvalitě a podpoře učitelů a škol.

Mezi pět priorit vlády patří realizace reformy terciárního vzdělávání. Akademická obec má ale proti záměrům dvou nových zákonů velké výhrady, hlavně proto, že návrhy vznikají v jakémsi utajení, bez účasti těch, kterých se týkají. (V oblasti terciárního vzdělávání je vůbec hodně co dohánět.)

Podobně vzniká celá řada dalších „produktů“ ministerstva. Třeba standardy základního vzdělávání. Ministr se chlubil, že se podílelo 70 učitelů (kterých?). To je sice hezké, ale kde je opravdu odborná oponentura, která by posoudila soulad s rámcovým vzdělávacím programem jako zákonem zavedeným kurikulem? O té jsme dosud neslyšeli, ale úkol je považován za splněný a produkt se má dokonce stát základem plošných testů. Jestliže ministr sám nectí zákon, trousí řadu znevažujících poznámek o současném kurikulu a „alternativcích“, nepřesně používá pojmů (např. vzdělávací program – osnovy – standardy při posledním vystoupení v Hyde parku), jak může očekávat, že pedagogové budou ctít jeho a jeho dokumenty a opatření?

Tím nechci říci, že všechno, co bylo uděláno před jeho nástupem, bylo dobré a nepotřebuje revizi či změnu. Problém je v ministrově způsobu řízení a sdělování změn. V nekonzistentnosti a každodenním chrlení dílčích opatření do médií, okamžitém vydávání dementi na každou sebemenší kritiku a neustálém měnění a odvolávání výroků i lidí. Obávám se, že není nikdo, kdo by stačil sledovat, co ještě platí a co ne. (Zkušený televizní redaktor se mě na tiskovce ptal, kdo je vlastně teď prvním náměstkem…) V tak nestabilním prostředí se nedá dobře žít a pracovat, učitelé, rodiče i studenti jsou znejisťováni. To dobré, co vzniklo za uplynulých dvacet let, může být zničeno. Systém školství hyperaktivitu a chaos nemusí unést.

Ministr na tiskové konferenci na dotaz novináře řekl, že „výzvy k odstoupení vnímá, ale z těch 60 signatářů je třetina lidí z jiných profesí, kteří nemají se školstvím nic společného, pak propuštění zaměstnanci MŠMT a alternativci (jako Waldorfi, Montessori). Je dobré si s dětmi hrát, ale v 5. třídě by děti měly umět číst, psát a počítat.“ To jistě svědčí o úctě k lidem a o pochopení podstaty inovací.

Přečtěte si pro ilustraci vzkazy signatářů výzvy k odvolání ministra Dobeše: www.odvolejtedobese.cz. Signatářů je už přes dva tisíce. Vzkazy o lecčems vypovídají – a nejsou jen od pedagogů a studentů, ale také od rodičů a ostatních občanů.

Příštímu ministrovi nezávidím, ačkoli si ministr Dobeš po roce a půl odškrtl už 27 z 30 vládních úkolů. Dát tohle dohromady bude nadlidský úkol. Ale třeba předseda vlády pana ministra pochválí…

1 komentářů:

Anonymní řekl(a)...
6. prosince 2011 v 10:43  

Naprosto výstižný popis neradostného stavu.

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger