Eva Jarošová, Hana Lorencová: Kurz pedagogických a sociálně psychologických dovedností pro začínající učitele na VŠE v Praze

úterý 18. ledna 2011 · 0 komentářů

Vysoká škola ekonomická v Praze se – obdobně jako další vysoké školy – zaměřuje na zlepšování kvality vzdělávacího procesu. Přes veškerou snahu je však tempo zavádění moderních metod do výuky nedostatečně rychlé. Jednou z cest, jak podpořit modernizaci výuky na VŠE, byl „Kurz pedagogických a sociálně psychologických dovedností pro začínající učitele VŠE“, který je v následujícím textu blíže představen.

Hlavním cílem tohoto kurzu bylo podpořit intenzivnější využívání výukových metod, které přímo aktivizují studenta v jeho účasti na vzdělávacím procesu.


Východiska přípravy kurzu pro začínající učitele VŠE

Na Vysoké škole ekonomické v Praze v současnosti studuje v různých studijních programech přibližně 19 000 studentů, 750 studentů v doktorském programu. Výuku zajišťuje téměř osm stovek akademických pracovníků.

Hlavním cílem Kurzu pedagogických a sociálně psychologických dovedností pro začínající učitele VŠE bylo poskytnout začínajícím vysokoškolským učitelům podporu pro rozvíjení jejich dovedností a osvojení aktivních pedagogických metod, které se podle výzkumných poznatků i praktických zkušeností ukazují jako efektivní a motivující (viz např. Richardson, 2005).

Nynější podoba kurzu bezprostředně navazovala na zkušenosti z obdobných kurzů, které na VŠE existují od akademického roku 2002/2003. Každoročně byl obsah kurzu inovován na základě potřeb a zpětných vazeb účastníků. Neměnná zůstává zásada maximálně patnácti účastníků v jednom kurzu a heterogennosti týmu interních a externích lektorů (pedagogové, psychologové, IT specialisté, ekonomové, lektoři tuzemští i zahraniční).

Teoretickým zázemím kurzu byl pedagogický konstruktivismus, „zkušenostní“ učení a sociálně kognitivní teorie (především koncept „vnímané osobní účinnosti“).

Vnímaná osobní účinnost je přesvědčení, že dokážeme jednat tak, abychom dosáhli svých cílů a záměrů v určité situaci či při plnění specifického úkolu či úkolů. V případě kurzu pro začínající učitele na VŠE se jedná o úkoly a situace, spojené s aplikací aktivních metod výuky. Stručně vyjádřeno, jde v průběhu kurzu o posílení individuálních přesvědčení účastníků, že dokážou aktivní metody ve výuce účelně využít a zvládnout nároky s jejich aplikací spojené. Podpora vnímané osobní účinnosti je v intervenčních programech, zaměřených na rozvoj pedagogických dovedností, považována za žádoucí a smysluplnou (viz např. Postareff, L., Lindblom-Ylänne, S. & Nevgi, A., 2007).

Celkově byla příprava kurzu vedena snahou uspořádat jej tak, aby poskytoval příležitost pro kognitivní, afektivní i sociální učení a pro rozvoj konkrétních pedagogických dovedností.

V průběhu kurzu byli jeho účastníci seznamováni s teoretickými základy aktivních výukových metod; hlavním obsahem kurzu bylo však přímé „prožití“ aktivních metod na sobě samém a jejich modelové vyzkoušení v interakci s druhými účastníky kurzu.


Struktura a obsahové zaměření kurzu

V roce 2010 kurz zahrnoval 66 hodin výuky, z toho 37 hodin povinné přímé výuky, 10 hodin individuální práce na projektu a 19 hodin nepovinných workshopů a probíhal od června do listopadu 2010.

Jeho tematická struktura a obsahové zaměření bylo následující:

a) Učební styly a aktivizační metody výuky. Práce se skupinou studentů.

Cílem této části bylo získat přehled o aktivizačních metodách a jejich uplatnění ve výuce, porozumět rozdílům v učebních stylech studentů a jejich významu pro volbu výukových metod. Dále bylo cílem zmapování možností ovlivňování skupinové dynamiky a motivace skupiny a možnosti využití různých aktivizujících metod ve výuce.

b) Využití aktivizujících metod – rozvoj kritického myšlení studentů.

Cílem bylo, aby se účastníci naučili používat metody aktivního učení využitelné pro cíle vysokoškolského vzdělávání a propojit metody aktivního učení s formami výuky běžnými na vysoké škole (s přednáškou, seminářem, písemnými zadáními). Pozornost byla věnována též výkladu, co je kritické myšlení a jaké místo má jeho rozvíjení ve vysokoškolské přípravě budoucích expertů. Byly vysvětleny vazby mezi kritickým myšlením a aktivním učením. Účastníci měli příležitost se naučit, jak rozvíjet u studentů současně odborné znalosti i kognitivní dovednosti, především dovednost kritického myšlení.

c) Diskuse jako metoda učení a vyučování. Účinné a neúčinné vedení přednášky.

V této části byli účastníci seznámeni s poznatky o tom, jak se lidé nejlépe učí. Zároveň byla pozornost věnována tématům, která souvisí s využitím diskuse jako metody učení (jak vést produktivní diskusi v semináři i na přednášce; příprava a vedení účinné diskuse; stanovení cílů diskuse; formulace klíčové otázky a podpůrných otázek; drobné metody vedoucí k zapojení co nevětšího počtu studentů do diskuse; úkoly vedoucího diskuse; jak naučit studenty vést diskusi v roli moderátora). Dále byly diskutovány výhody a nevýhody přednášky z hlediska procesu učení a vymezeny předpoklady účinného vedení přednášky.

d) Osobnost VŠ učitele.

Obsahem bylo vymezení role VŠ pedagoga a osobnostních předpokladů pro pedagogickou činnost, včetně jeho sociální kompetence. Pozornost byla zaměřena i na zmapování obtíží učitelů, základy duševní hygieny pro VŠ učitele a prevenci syndromu vyhoření.

e) Osobnost VŠ studenta.

Cílem této části bylo seznámit účastníky s přístupem k osobnosti člověka konkretizovaným na roli studenta a naučit je lépe porozumět očekáváním studentů. Dále bylo cílem zmapovat nejčastější obtíže a problémy, spojené s VŠ studiem a získat přehled o subjektivních i objektivních faktorech, které mohou být zdrojem obtíží studentů v průběhu VŠ studia. Byly popsány formy poradenství pro studenty na vysokých školách (zejména na VŠE) a jejich smysl.

f) Identifikace zpětné vazby od studentů.

Cílem bylo naučit se identifikovat a správně interpretovat zpětnou vazbu od posluchačů získávanou neformálními prostředky. Obsahem byla zpětná vazba, chyby při jejím poskytování a přijímání, dále zásady poskytování a přijímání zpětné vazby mezi pedagogem a studentem. Byly vysvětleny rozdíly mezi poskytováním zpětné vazby a hodnocením studentů v různých jeho formách.

g) Zkušenosti s případovými studiemi v práci se studenty VŠE.

Cílem bylo seznámit účastníky se zkušenostmi s řešením případových studií z pozice pedagogů a studentů za účelem účelného a efektivního využívání případových studií ve výuce. Byly předány zkušeností s používáním případových studií na VŠE a shrnuty materiálně technické a organizační předpoklady jejich využívání. Výklad byl doplněn videozáznamy prezentací studií uskutečněných studenty VŠE Praha na půdě školy i v zahraničí a uvedeny výsledky ankety, zaměřené na zmapování názorů na připravenost studentů a pedagogů na práci s případovými studiemi mezi studenty VŠE.

h) Využití informačních technologií ve výuce.

Cílem bylo jednak poskytnout přehled o možnostech využití informačních technologií ve výuce a přehled technologií aplikovatelných ve výuce. Na konkrétních příkladech byly prezentovány základní principy aplikace IT ve výuce, jejich výhody a nevýhody.

i) Trénink pedagogických dovedností.

Cílem bylo rozvíjení pedagogických dovedností každého účastníka prostřednictvím praktického nácviku formou „microteachingu.“ Tato forma byla založena na vyzkoušení nových, aktivizujících výukových postupů spojeným se strukturovanou zpětnou vazbou od dalších účastníků. Zahrnuto bylo i písemné vlastní zhodnocení spojené s identifikací dalších kroků v eliminaci slabých stánek vystoupení. Dále bylo diskutováno využití verbálních a neverbálních prostředků komunikace ve výuce (specifika jejich uplatnění v různých formách výuky).

Na kurz navazovaly další workshopy zaměřené na témata podle výběru účastníků. V roce 2010 to byly workshopy „Práce s případovými studiemi ve výuce (jejich využití a tvorba)“, vedené lektorkou Joan Winn (University of Denver, USA) a „Kultura mluveného projevu“ lektorovaná Alenou Špačkovou. Workshopy poskytovaly účastníkům možnost seznámení s trendy ve vybraných oblastech a tvořily platformu pro sdílení zkušeností.

Účastníci uzavřeli kurz zpracováním tzv. individuálního projektu, který reflektoval využití získaných poznatků ve vlastní výuce. Kurz byl zakončen udělením certifikátu.

Navazující podporou pro učitele byla možnost využití různých forem poradenských služeb (individuální psychologické poradenství, psychodiagnostika, profesní konzultace apod.) Užitečným informačním nástrojem byly webové stránky a odborné publikace.

Věříme, že „Kurz pedagogických a sociálně psychologických dovedností pro začínající učitele VŠE“ byl platným prostředkem na cestě rozšíření moderních metod výuky na VŠE.

Doc. PhDr. Ing. Eva Jarošová, Ph. D., Ing. Hana Lorencová, Ph. D.


Literatura

Richardson, J. T. E. (2005): Students’ Approaches to Learning and Teachers’ Approaches to Teaching in Higher Education. Educational Psychology. 25(6), 673–680.

Postareff, L., Lindblom-Ylänne, S. & Nevgi, A. (2007). The effect of pedagogical training on teaching in higher education. Teaching and Teacher Education, 23 (5), 557–571.


Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger