Richard Jedlička: Výchovné problémy s žáky z pohledu hlubinné psychologie

pátek 11. března 2011 · 0 komentářů

Autor ve své knize vychází z výchovného přístupu, jenž respektuje individuální zvláštnosti žáků. S vědomím náročnosti tohoto přístupu a s oporou o řadu kazuistik dokládá, jak může být individualizovaný přístup v konkrétních případech úspěšně realizován u žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, v případě hrozby sociálně patologického vývoje, nebo naopak při podpoře latentního nadání.

Cílem jeho textu je srozumitelně vyložit, jak různé analytické směry rozumějí problematice socializace v rámci rodiny (ve vztazích k rodičům a sourozencům) i školy (ve vztahu učitel – žák). Autor na konkrétních příkladech demonstruje, jak pochopení podstaty raných frustrací a poruch v sociálních vazbách usnadňuje porozumění aktuálním vztahovým problémům u dospívajících.

Knihu si můžete prolistovat ZDE.


Můžete si tam přečíst také rozhovor s autorem doc. PhDr. Richardem Jedličkou, Ph. D. Říká v něm:

…„Učitel, který nejedná šablonovitě, ale volí k žákovi individualizovaný přístup, má větší naději na úspěch. Zvláště důležité je, aby se seznámil s hybnými silami ovlivňujícími prožívání a chování dětí a dospívajících, na něž působí. To se netýká jen žáků s výchovnými problémy, ale také mimořádně nadaných, jejichž vzdělávání nebývá jednoduché a bez obtíží. Platí to i pro děti, které trpí zdravotním postižením či sociálním znevýhodněním a bez individualizované výchovné podpory by se snáze ocitly na okraji společnosti. Učitel lépe rozumějící méně zjevným vývojovým příčinám a vztahům nebude tak bezradný, jak se někdy cítí v kontaktu s obtížně zvladatelnými pedagogickými jevy.“

…„Dnes se například ví, že specifické poruchy chování, které se u postižených žáků projevují sníženou soustředivostí, zvýšenou impulsivitou a motorickým neklidem, jsou biologicky podmíněné. Záleží však na řadě dalších činitelů, jak se vrozené předpoklady projeví. Nejvýznamnější je kvalita rodinného prostředí. Dobrá rodinná výchova může působit jako ochranný faktor. Rodiče s přirozeným zájmem o dítě při vynoření problémů více spolupracují se školou, poradnami nebo zdravotníky a usilují aktivně o nápravu. Na druhé straně se ukazuje, že strádání, nevhodné výchovné působení a opakovaný stres nepříznivě umocňují biologické předpoklady. Psychiatři a neurologové zabývající se diagnostikou a terapií ADHD uvádějí, že u 40 až 60 % postižených přetrvávají problémy až do adolescence a dospělosti. Zjistilo se, že lidé s touto poruchou, kteří nebyli včas podchyceni a jimž se nedostala vhodná péče, dosahují zpravidla nižšího stupně vzdělání a společenského uplatnění, než odpovídá jejich inteligenci. Častěji trpí závislostmi na návykových látkách, jimiž se snaží ulevit si od vnitřního neklidu. Patrné také je, že u mladých mužů se specifickými poruchami soustředění a s hyperaktivitou je při srovnávání s běžnou mužskou populací nápadně vyšší výskyt násilné trestné činnosti.“

…„Klinická pozorování upozornila také na to, jak se zanedbávání základních životních potřeb v raných vývojových etapách neblaze podepisuje na dalších osudech postižených. U mnoha dětí, které jsou útočné, výchovně obtížně zvladatelné, ubližují jiným a nejeví známky soucitu, shledáváme, že v nejčasnějším dětství byly zanedbávané nebo týrané. S výchovnými problémy se však lze setkat i u dětí zhýčkaných, rozmazlovaných, kterým rodiče nedokázali včas uložit potřebná omezení. Také tyto žáky je možné považovat za „oběti“ špatné výchovy. Pochopení příčin výchovných problémů však neznamená pedagogický pesimismus ani omluvu žákova chování, které se dostane do příkrého rozporu s pravidly školy.“

„Z podstaty věci vyplývá, že na prevenci a podporu zdravého morálního vývoje žáků nesmí být učitel sám.“

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger