Jaroslav Petr: Kolik káplo z lidského genomu?

pondělí 23. května 2011 · 0 komentářů

Spojené státy utratily za přečtení lidského genomu skoro 4 miliardy dolarů. Investice se jim vrátila v příjmech dosahujících bezmála 800 miliard dolarů. Máme na to, aby se nám investice do vědy vracely podobně impozantním způsobem?


Zdroj: blog autora Lidovky.cz 20. 5. 2011

„…Spojené státy zaujímají mezi 29 ekonomicky nejrozvinutějšími zeměmi až sedmadvacáté místo v podílu, který tvoří mezi absolventy vysokých škol studenti přírodovědných a technických oborů. Americké university produkují mnohem více jazykovědců, ekonomů, právníků než strojařů či farmaceutů. A tak i v Americe platí, že pro přírodovědné a technické obory „nejsou lidi“. Za „velkou louží“ to řeší celkem úspěšně importem hlav a toho, co mají tyto hlavy mezi ušima. Je to lákavé, protože domácí studenti mohou i nadále studovat středověkou literaturu, historii výtvarného umění nebo marketing a národní ekonomika navzdory tomu (až zase tolik) „nedrhne“. Takový import hlav si mohou dovolit USA. Česká republika nikoli. My budeme ještě dlouho nuceni k tomu, abychom si potřebné profese pořizovali z vlastních zdrojů.“

„…Kořeny nezájmu o technické a přírodovědné obory tkví podle Američanů už v základních školách. Jen 40 % amerických žáků prvního stupně a jen 80 % žáků druhého stupně má ve škole na matematiku, přírodovědné a technické předměty učitele s patřičnou kvalifikací (aprobací v předmětech, které tito kantoři učí). Kantoři (mluvíme stále o poměrech panujících v USA) přitom řeší zásadní dilema. Mají učit děti tak, aby byly dobře připraveny k testům a snáze se dostaly na vyšší stupně škol? Anebo mají ukazovat dětem, jak jsou fyzika, chemie nebo biologie zajímavé? A neměli by dokonce učit děti o přírodních procesech přemýšlet?“

„…Američané si to uvědomují a hodlají své nelichotivé postavení na 27. místě z 29 ekonomicky nejrozvinutějších zemí změnit. Například tím, že se budou mnohem více věnovat učitelům. Na přírodovědně a technicky orientovaných fakultách se rozjíždějí programy, které se snaží zlanařit ty nejlepší mozky nikoli pro výzkum ale pro výuku. Takový hodně chytrý chemik nebo fyzik za katedrou se už nebere jako „promrhaný talent“, ale jako dlouhodobá investice s velmi jistým výnosem. Tihle lidé vychovají novou generaci skvělých chemiků, fyziků a v neposlední řadě i učitelů fyziky a chemie. Hodně pozornosti se věnuje (nezapomínejme prosím, že stále hovoříme o USA) i dalšímu vzdělávání učitelů a jejich motivaci, aby ze škol nezdrhali. Američané zjistili, že lanaření nových skvělých kantorů není k ničemu, když je role učitele rychle otráví a ve škole pak už jen koukají, kde nechal tesař díru.“

 

Celý text si můžete přečíst ZDE.

Jana Hrubá: Najdeme pro české školy cestu k úspěchu?

· 0 komentářů

Konference SKAV „Autonomie, odpovědnost, kvalita“ se konala 13. 5. 2011 ve spolupráci se Senátem Parlamentu ČR a o. p. s. Pomáháme školám k úspěchu. Na zvolené téma mohli účastníci nahlížet z různých stran.


Branislav Kleskeň, Partner McKinsey&Company, prezentoval výsledky globální studie, která zkoumala, jak se ze systému vzdělávání se špatnými výsledky stane dobrý a jak může dobrý systém začít dosahovat vynikajících výsledků. Analýze bylo podrobeno 20 zlepšujících se systémů z celého světa s různou úrovní výsledků. Zpráva identifikuje prvky reforem, které lze použít i v jiných vzdělávacích systémech.

Hlavním zjištěním bylo, že vzdělávací systém se může výrazně zlepšit, ať začíná na jakékoli úrovni, a zlepšení lze dosáhnout za šest a méně let. Ukazuje se, že k dalšímu zlepšování systémům nepomůže pouhé opakování toho, co jim přinášelo úspěch doposud. Každému stádiu odpovídá jedinečný soubor opatření. Česká republika bohužel některé fáze přeskočila. Na otázku, zda bychom se měli vrátit k přeskočeným etapám, B. Kleskeň odpověděl, že bychom měli zafixovat zjištěné výsledky a vybudovat podpůrné systémy.

Hana Košťálová, vedoucí expert projektu Pomáháme školám k úspěchu, a Bohumil Zmrzlík, ředitel účastnické ZŠ Mendlova v Karviné, informovali o projektu (ZDE a ZDE), který má za cíl ověřit, co dělat pro trvalé zlepšování výsledků žáků a jak školy podpořit. Za úspěch je považováno, že každý učitel vede žáky tak, aby se každý žák učil s chutí podle svých schopností. Projekt financuje nadace R. a P. Kellnerových a do r. 2020 by mělo být zapojeno 14 škol.

Nad otázkou, jak vyvažovat autonomii a odpovědnost škol a učitelů, se zamýšlela Jana Straková z ISEA. Hovořila o rozmachu plošného testování v uplynulých 10 letech, které mělo zásadní dopad na žáky, školy i učitele. Došlo sice ke zlepšení výsledků žáků v testech, ale testy nevypovídají o zlepšení v celé oblasti, nepomáhají zlepšení vyučování a učení ani profesnímu rozvoji učitelů. Na příkladu Nového Zélandu ukázala, že je možné a prospěšné provádět národní šetření na výběrových souborech škol.

Arnošt Veselý z Fakulty sociálních věd UK přednesl příspěvek „ČR a sedm lekcí z úspěšných vzdělávacích politik“. Jako hlavní zjištění uvedl, že většina vzdělávacích reforem selhala a neexistují zázračná opatření. Klíčem k úspěchu jsou učitelé a ředitelé. Poukázal na problém vytrhávání jednotlivých částí reforem z kontextu a zdůraznil nutné podmínky, co dělat a nedělat.

Odpoledne proběhla zajímavá diskuse ve skupinách. Výsledky budou po zpracování prezentovány na webu SKAV.

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger