Milan Pol: Otázka třetí – Co jsme vlastně zjistili? O některých okolnostech interpretace dat

pondělí 20. června 2011 · 0 komentářů

V předchozích dvou číslech bulletinu Na cestě ke kvalitě jsem se věnoval účelu autoevaluace (otázce Proč?) a jejím metodám (otázce Jak?). Nyní se stručně zaměřím na otázku, která přichází následně – co může být ve hře, když už jsme se díky nějakým evaluačním nástrojům dobrali k určitým poznatkům o sledovaném jevu či procesu školní reality a snažíme se získaným poznatkům porozumět? Půjde o interpretaci dat a otázka by mohla znít: Co jsme vlastně zjistili?


Zdroj: Bulletin Na cestě ke kvalitě č. 4, červen 2011, str. 5



Zjednodušeně řečeno, interpretace je vlastně výklad, v našem případě tedy jde o to, jak si vykládat získané poznatky o škole, jak jim přidávat významy. Mnohdy se zdá, že výklad zjištění o práci školy představuje úkol vcelku snadný, ale z některých důvodů považuji za vhodnou jistou míru obezřetnosti. Svou roli totiž v tom, jak si věci vykládáme, může hrát řada faktorů. Na jedné straně je proto dobré uvažovat o vnějších okolnostech, za kterých jsme dané poznatky získali (od koho jsme je získali a za jakých podmínek), o vnějších souvislostech, a neinterpretovat získané poznatky izolovaně. Tak například skupinový rozhovor, někdy výborná metoda, která může odhalit mnoho zajímavého, obsahuje i potenciální tlak na účastníky – někteří se nemusejí dostat ke slovu a jsou zastíněni názorem jiných, další se nechají svést k hyperkritičnosti, kterou začnou razit v náhle vypjaté chvíli někteří účastníci diskuse, apod. Oblíbené vyptávání odcházejících deváťáků na to, co se jim ve škole líbilo a nelíbilo, může být toho dobrým příkladem. Má tedy smysl reflektovat zvolený postup získávání dat, brát v úvahu jeho limity a s jejich vědomím se pokoušet porozumět, co získané poznatky o tom či o jiném vlastně naznačují.

Leckdy ale jsou rizika interpretace v nás samých, i když si to nemusíme vždycky připustit. Nakonec i zahraniční studie ukazují, že při autoevaluaci občas mívají lidé ze škol tendenci vidět věci jinak, obvykle pozitivněji, než je vnímají vnější pozorovatelé. Na co si tedy dát pozor? Někdy se můžeme ocitnout ve vleku vlastních planých nadějí či zbožných přání. Tehdy míváme tendenci vidět věci tak, jak je chceme vidět, a nepřipouštět si, že by to snad mohlo být i jinak. Jindy se do hlavní role při interpretaci dostává naše soukromá teorie, kterou si „ověřujeme“ a ona se nám „potvrzuje“. V dalších případech může být ve hře strach či obava ze špatných výsledků, které si nechceme připustit, byť tušíme, že stav není dobrý – ale nechceme nahlédnout pravděpodobnou skutečnost. Anebo se občas prosazuje sklon interpretovat či prezentovat výsledky jako „pravdu“: takhle to je, a ne jinak…! Data přitom mohou ukázat obvykle jen na vysokou pravděpodobnost výskytu jevu. Pozor bychom si také měli dát na někdy přítomnou tendenci nevhodně zobecňovat – pro koho vlastně získané poznatky platí, pro jakou skupinu lidí či pro kterou situaci? Znám případ, kdy rodiče žáků jedné třídy vyjádřili v dotazníkovém šetření nespokojenost s tím, jak zadává dětem domácí úlohy jeden z učitelů. Vedení školy věc zobecnilo na všechny učitele a začalo vydávat zbytečná opatření, jak v této věci mají všichni postupovat. Celkově řečeno, nebereme-li v úvahu naše vlastní limity, riskujeme nesprávnou interpretaci zjištěného s důsledky pro další práci školy.

V zájmu věci tak není na místě spoléhat se jen na sebe či úzkou skupinu, která s daty pracuje či má pracovat. Je prostě potřeba s nálezy, k nimž jsme se dopracovali, zajít za učiteli a dalšími, jichž se věc týká, a ptát se jich – vnímáte to také tak, poznáváte v tom naši školu? A pokud předložený obraz věcí nebudou vnímat jako realitu, je na místě otázka, jestli bychom neměli jít znovu pro data, jestli jsme se opravdu dobrali skutečnosti, zda jsme ve své snaze neudělali někde chybu. Nelze totiž v žádném případě podcenit potenciální problém: pokud předložené poznatky lidé ve škole nepřijmou jako cosi, co je pro ně relevantní, jsou nám získaná data téměř k ničemu, další kroky směrem k případné změně nebudou mít ve škole dostatečnou podporu.

Při interpretaci tedy pracujeme nejen s daty, ale také (a zejména) s lidmi. Vždyť dobrá autoevaluace by měla být v každé své části pozváním k dialogu o škole, o učení a práci lidí v ní.

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger