Učitelé se ještě mohou hlásit do projektu Matematika s chutí

čtvrtek 31. května 2012 · 0 komentářů

Až do 6. července 2012 se mohou učitelé ze základních škol hlásit do projektu Matematika s chutí, který bude probíhat v příštím školním roce 2012/2013. Institut pro sociální a ekonomické analýzy (ISEA) rozeslal e-maily na všechny základní školy v České republice s informací o projektu a s přihláškou. Projekt je určen 3. až 5. ročníkům základních škol a má nalézt vyučovací postupy, které u žáků probudí přirozený zájem o matematiku. Organizátoři očekávají, že se do něj bude moci zapojit 50–100 učitelů.

Důležitou součástí přihlášky je vypracování třídního projektu, kterým by se měly po dobu alespoň tří měsíců „ochutit“ běžné hodiny výuky matematiky. Ten má umožnit žákům samostatně objevovat matematické zákonitosti a souvislosti přiměřeně jejich věku. Učitelé, kteří budou do projektu vybráni, dostanou ve školním roce 2012/2013 metodickou a finanční podporu. V červnu 2013 vybere odborná komise nejlepší třídní projekty určené k širší popularizaci a zvláštní finanční odměně.

Projekt Matematika s chutí reaguje na zhoršování výsledků povinného vzdělávání v matematice a velmi negativní postoje českých žáků k tomuto předmětu. Za jeho vznikem stojí iniciativa podnikatelů, kterou vede Zbyněk Frolík ze společnosti LINET. Ten také poskytl první finanční prostředky a je supervizorem projektu. Matematiku s chutí doposud finančně podpořily instituce jako Nadační fond AVAST, New World Resources N.V., Společnost pro strategické řízení, inovace a podnikatelství, Rezidence Vršovice s.r.o., HOPI s.r.o., Mediálním partnerem projektu je Český rozhlas 1 – Radiožurnál.

Kampaň na podporu projektu Matematika s chutí byla vyhlášena již v únoru letošního roku a podpořily ji osobnosti z řady oborů jako Michaela Erbenová (IMF), Ing. Martin Jahn, Cyril Höschl (Psychiatrické centrum Praha), Karel Oliva (Ústav pro jazyk český), Jan Pirk (IKEM), Ondřej Landa (Inventa, s. r. o.), přednosta prim. MUDr. Ivana Hochová (Fakultní nemocnice v Motole), Pavel Juříček (předseda představenstva a generální ředitel BRANO GROUP), Petra Mašínová (ředitelka korporátní komunikace New World Resources N.V.), Josef Tesařík (generální ředitel TESCO SW), Daniel Münich (CERGE-EI, Národní ekonomická rada Vlády ČR), Hana Krbcová (ředitelka divize personalistiky ČEZ, a. s.), Rudolf Haňka (Cambridgeská univerzita, předseda Rady pro reformu vysokých škol), Prof. MUDr. Jiří Hoch, CSc, (přednosta Chirurgické kliniky 2. LF UK a FNM v Praze), Miroslav Křížek (generální ředitel CzechInvest), plzeňský biskup František Radkovský a mnozí další. Jejich hlasy tak dokazují, že matematika hraje důležitou roli nejen v technických oborech, ale i v medicíně, lingvistice, umění a společenských vědách.

Institut pro sociální a ekonomické analýzy, který se projektu ve spolupráci se společností Kalibro ujal, je nezávislým think-tankem, jenž se od svého založení zaměřuje zejména na expertní podporu reforem, jejichž hlavním cílem je zvýšení konkurenceschopnosti České republiky.

Více informací a podmínky účasti v projektu Matematika s chutí naleznete na www.MatematikaSChuti.info


Kontakt:

Tomáš Jelínek
ISEA – Institut pro sociální a ekonomické analýzy, o. s.
GSM: + 420 606 736 554
E-mail: tomas.jelinek@isea.cz

Simona Weidnerová
ISEA – Institut pro sociální a ekonomické analýzy, o. s.
GSM: +420 602 685 788
E-mail: simona.weidnerova@isea.cz

Milan Pol: Učící se škola a rozvoj školy

středa 30. května 2012 · 0 komentářů

Článek se zabývá tzv. organizačním učením, tím, jak se typicky uvažuje o škole jako učící se organizaci a jak lze školu nahlížet „ve vývoji“. Je to téma školské praxe, výzkumu i teorie. Opírá se o poznatky z řady výzkumů a teoretických úvah a zdůrazňuje, že autoevaluace je potenciálně dobrou příležitostí, jak posilovat ve škole učení dospělých a spojovat je s rozvojem školy.


Zdroj: Bulletin Na cestě ke kvalitě č. 6/2012, str. 2–3


…Organizační učení má širokou škálu podob a snad není od věci zdůraznit některé z jeho typických rysů:
– probíhá záměrně i nezáměrně, dominuje v něm však záměrnost
– objevuje se v podobě učení jednotlivců (individuálně) či skupin – a hovoříme o něm tehdy, pokud zasahuje celou organizaci nebo její významné části
– těsně souvisí s kulturou školy, je jí v různé míře determinováno
– je v něm (obvykle pozitivní) motiv
– v různé míře jde o (sebe)řízenou a systematickou činnost
– obsahuje tvorbu a/nebo sdílení znalostí, dovedností či zkušeností
– týká se učení v organizaci, pro organizaci stejně jako učení o organizaci (v různé míře)
– směřuje k upevnění či zvýšení kvality – k upevnění stavu (je-li vnímán jako vyhovující) nebo změně stavu směrem k zlepšení (je-li brán jako nevyhovující)
– primárně zahrnuje zaměstnance školy, nevylučuje ovšem ani žáky, rodiče, zřizovatele a další (srov. např. Pol et al., 2010)

Tento na pohled suchý výčet, který jistě nelze považovat za konečný, má praktický potenciál pro vedení škol – může sloužit jako určité vodítko pro interní inventuru, případně pro plánování či hodnocení práce lidí ve školách…


…Škola jako učící se organizace

Analýza řady významných textů k tématu ukazuje, že školy jako učící se organizace obvykle:

– staví do centra pozornosti jednoznačně žáky a mnohostrannou podporu jejich učení
– zacházejí s učiteli jako s odborníky, důvěřují v jejich schopnost rozhodovat ku prospěchu žáků
– snaží se vytvářet podmínky pro co možná nejkvalitnější další vzdělávání učitelů
– povzbuzují učitele k tomu, aby se ujímali rolí učitelských lídrů a účastnili se na rozhodování o chodu školy jako celku
– podporují spolupráci lidí ve škole v zájmu zvyšování kvality práce školy
– pečují o co nejvhodnější zapojování nových členů do školního chodu, snaží se rozvíjet jejich potenciál
– úspěšně působí v rámci vnějšího prostředí, jsou významnou součástí řady vnějších kontextů (např. sítí škol, sítí s jinými organizacemi)
– prosazují celostní pohled na školní realitu, jdou za rámec povrchních změn a snaží se o změny hlubšího záběru
– věnují pozornost i zdánlivě drobným a méně významným věcem řízení každodenního chodu školy


Celý text článku najdete ZDE (strana 2–3).

Silvie Pýchová: Interview – Mgr. Milan Kotík

úterý 29. května 2012 · 0 komentářů

V květnu vyšlo 3. číslo Zpravodaje SKAV, které mimo jiné chce blíže představit jednu z členských organizací. Tentokrát to bude občanské sdružení AISIS. Kromě rozhovoru s jeho výkonným ředitelem Milanem Kotíkem máte příležitost nahlédnout do dvou publikací, které AISIS vydalo v souvislosti s jejich projektem Minimalizace šikany.


Milane, můžeš prosím popsat, za jakých podmínek a proč občanské sdružení AISIS vzniklo?

AISIS jsme založili koncem roku 1999 – tři učitelé a jeden sociolog – protože jsme nedokázali učit ve školách, kde není možné učit „dobře“. Dostali jsme (z dnešního pohledu) romantický a bláznivý nápad „opravovat“ školy podporou zvenku. Co pro nás „dobře učit“ znamená, se od té doby odráží v tématech našich projektů. Koncem 90. let to jednoznačně byla otázka cílů a smyslu vzdělávání. Tehdy odhadem 95 % škol vedlo výuku tupě transmisivním přenosem tzv. „vědeckých poznatků“ do hlav dětí (výklad – procvičování – zkoušení). Děti si trénovaly paměť, nudily se nebo se bály… Přispěli jsme ke změně paradigmatu v hlavách tisíců učitelů, co je vlastně smyslem vzdělávání. Toto téma je opět aktuální v probíhající debatě, jestli se má základní škola soustředit na budoucí konkurenceschopnost dětí na trhu práce nebo na posilování jejich schopnosti být dobrým člověkem v konkrétním společenství lidí…

…Máš představu určitého ideálního stavu v oblasti vzdělávání? Jak by takový stav vypadal? A jak k tomu přispíváte, aby nastal?

Všichni známí z mého okolí, kteří jsou v něčem výjimeční, se ke svému životnímu úspěchu nedostali přes znalosti osvojené ve škole. Škola některým z nich dala podnět, impuls, inspiraci. Klíčová je především vnitřní motivace a převzetí odpovědnosti za svůj život.

Uvědomme si dále, že možnosti neformálního (mimoškolního, zájmového) vzdělávání strmě narůstají. Je nasnadě otázka: „K čemu vlastně za 10 let budeme potřebovat školu?“ Škola může mít svou nezastupitelnou roli – především ve sféře sociálního učení a vyrovnávání sociálních rozdílů. Velké rodiny už nežijí pospolu (vlastně už ani malé), a tak škola je nezastupitelná v různorodosti a četnosti sociálních interakcí.

V současné době se mluví o alarmujícím zhoršení výsledků v mezinárodních srovnávacích testech. Mně připadá ještě mnohem více alarmující netolerance, šikana, xenofobie, latentní i otevřený rasismus bující mezi učiteli i žáky/studenty. Myslím si, že tady současná škola coby sociální prostor selhává nejvíce, a tím i prohrává svoji šanci být jedinečnou a důležitou institucí.

Proto pro mě je ideální ta škola, která učí děti kromě rozvoje osobnosti a sociálního učení pouze zvídavosti a podněcuje a katalyzuje jejich zájmy. O vše ostatní, co k tomu děti po cestě potřebují, si děti řeknou samy – jako číst, psát, počítat, rozumět základům mechaniky, umět rozeznat a třídit organismy nebo třeba domluvit se italsky.

Co pro to dělám? Kromě 8–12 hodin každý den ve své práci jsme s mojí ženou v Kladně iniciovali vznik druhého stupně Montessori školy, kde usilujeme o vytvoření zajímavého a odvážného vzdělávacího kurikula.

Na jaké překážky ve vašem úsilí narážíte?

V České republice chybí jasná sdílená představa, kam se český vzdělávací systém ubírá. Směr nastavený Bílou knihou vzdělávání, o kterém jsem byl léta přesvědčen jako o nezpochybnitelném trendu v souladu se vzdělávací politikou celého evropského kontinentu, je zpochybňován praktickými kroky a opatřeními jdoucími zcela proti této strategii. Chybí nám celonárodní diskuse a hlavně energie a ochota ke konsensuální shodě napříč odbornou i laickou veřejností.

V současné době je velmi těžké uspět se sebelepším vzdělávacím programem pro učitele díky masivnímu čerpání prostředků ESF. Je přebytek nabídky zadarmo, jejíž kvalita a použitelnost se nevyhodnocuje. Celá mašinérie čerpání evropských peněz se děje s úsilím peníze vyčerpat – z čehož se stalo významné politikum. Nikdo se nezabývá smyslem a výsledky tohoto utrácení. Je mi líto toho vynaloženého úsilí, které mohlo přinést mnohem větší efekt…


Celý rozhovor si můžete přečíst ZDE (strana 5–7).

Silvia Pongráczová: Koncepcia využitia rozprávky u detí v predškolskom veku

pondělí 28. května 2012 · 0 komentářů

Deti musia vycítiť, že literatúra nie je skladom pre texty určených na učenie, ale od pedagógov počuté príbehy, rozprávky, básničky sú o nich, pre nich, pomáhajú im vyznať sa vo svete, v ich dušiach sa víriacich chaotických emóciách, v náladách.

Hlavnou témou článku sú ľudové rozprávky, ktoré približujú deťom existenciálne otázky v ktorých sa objavujú hlavné kategórie života. Téma štúdie sa zamerala na ľudové rozprávky, následkom toho nerozoberá podrobne aspekty výberu umelých a literárnych rozprávok.

Text studie si můžete stáhnout ZDE.

Jsem rád učitelem a baví mě to: Michal Mikláš

pátek 25. května 2012 · 0 komentářů

Mgr. Michal Mikláš je učitelem informatiky a správcem sítě na Gymnáziu a Jazykové škole s právem státní jazykové zkoušky Zlín. Na konci března získal ocenění nejoblíbenějšího učitele České republiky v anketě Zlatý Ámos 2012 a Dětský Ámos 2012. Miluje počítače, fotografování a svou rodinu.


Zdroj: www.zkola.cz 15. 5. 2012, Jana Vodáková


Pane Mikláši, jaká byla vaše cesta za učitelskou profesí?

Celkem dlouhá a postupná. Už na základní škole jsem vedl kroužek angličtiny pro malé děti. Po revoluci se angličtina začala učit, já ji k počítači potřeboval, a tak mě hodně bavila. Následně jsem občas vedl nějaký počítačový kurz a dokonce ještě během studií VŠ jedno pololetí učil na základní škole. A nyní působím na gymnáziu.

Čím myslíte, že jste si zasloužil ocenění Zlatý Ámos 2012?

To je spíše otázka na porotu, ale snažili jsme se se studenty do soutěže vnést humor, dobré nápady a prostě lidi pobavit. Výkon studentů ve všech kolech této soutěže byl klíčovým faktorem k zisku tohoto ocenění.

Jak udržujete dobrou úroveň vzdělání u svých studentů?

Nevím, zda udržuji dobrou úroveň, ale snažím se je naučit co nejvíce a ukázat, že to, co je učím, se dá v životě skutečně použít. Chci studenty naučit co nejvíce, ale stále u sebe nacházím mezery a snažím se celý tento proces zlepšovat. Ocenění je pro mě hodně zavazující.

Snažím se být přátelský a se studenty komunikovat. Vím, že je pro ně někdy látka těžká. Často je nabádám, že pokud se jim něco nedaří pochopit, tak mají přijít a rád se jim budu věnovat.


Celý text rozhovoru najdete ZDE.

Klára Šeďová: Žáci se smějí učitelům: podoby a funkce školního humoru zaměřeného na učitele

čtvrtek 24. května 2012 · 0 komentářů

Studie zkoumá incidenty, kdy se žáci smějí učitelům, kteří se stávají objektem humoru dobrovolně, či nedobrovolně. Tvrzení jsou založena na analýze žákovských textů popisujících humorný zážitek ze školního prostředí na druhém stupni základní školy.


Zdroj: Pedagogická orientace, 2012, roč. 22, č. 1, str. 41–65


Ukázka 6 (pravopis je autentický):

Už měsíc dopředu jsme museli ve všech třídách, jak se lidově říká „pořádně gruntovat“. Najednou se vyklízeli staré skříně a stěhovali se pryč. Pokud museli skříně zůstat na svém místě, oblepovali se vybranými, nejhezčími výkresy. Dříve když jsme si chtěli některé výkresy vystavit, tak jsme nesměli, proto mě to přijde k smíchu, jak se kvůli inspekci dokázalo mnoho věcí zlepšit, samozřejmě že k lepšímu.

Každý učitel i učitelka upozorňovali v každé třídě, jak se máme chovat. Dokonce jsme dostali od některých učitelů otázky a odpovědi, které jsme se měli doma naučit, aby až tam bude inspekce, jsme se hlásili a vypadali, že jsme vzdělaní žáci a né žádní hlupáci.

Učitelé a učitelky změnili své chování k nám, tak o 50 % k lepšímu. Měli asi strach, aby nevypadali jako bručouni a proto se každý usmíval a snažil se látku vysvětlit tak aby to pochopili opravdu všichni. Uměli k tomu přidat příklady ze života a nám se lépe látka učila i pamatovala. Velká škoda, že jim to nevydrželo déle než do konce inspekce, která tam pobyla týden.

Text č. 21, dívka, 9. ročník

Humorný nesoulad mezi očekáváními učitelů a chováním žáků je zde líčen v duchu sociální korekce, žákovský výsměch má přimět učitele, aby se zamysleli nad svým chováním a změnili ho (například se více snažili zaujmout žáky i v běžných hodinách).


Ať se snažím, jak se snažím, moc humorné mi vylíčení situace nepřipadá. (Pozn. red.)

Vyšla Pedagogická orientace 1/2012

středa 23. května 2012 · 0 komentářů

Pedagogická orientace je odborným recenzovaným časopisem, jehož cílem je podporovat rozvoj pedagogického myšlení. Zaměřuje se na aktuální problémy pedagogické teorie a praxe, školské politiky a přípravy učitelů. Nabízí publikační příležitost renomovaným odborníkům i začínajícím autorům.


Zdroj: Pedagogická orientace, 2012, roč. 22, č. 1


„Čtyři čísla stávajícího ročníku přinesou na dvě desítky studií – přehledových, teoretických, metodologických a empirických – věnovaných vybraným problémům ze širokého spektra pedagogických oborů. Půjde o texty pisatelů, kteří akceptovali myšlenku, že píší do časopisu, který chce být časopisem čteným. Zvláštní událost tohoto roku bude představovat příprava monotematického čísla 3/2012 věnovaného vztahu teorie a praxe v pedagogice. Navzdory pesimistickým prognózám věřím, že 2012 bude pro Pedagogickou orientaci a její příznivce dobrým rokem,“ píše za redakci v Editorialu Tomáš Janík.


Obsah

Editorial
Psané časopisy (ne)čtené – Tomáš Janík


Studie
Vidláková, J. (2012): Změny v uvažování o participaci žáků: zahraniční inspirace
Janko, T. (2012): Reprezentace obsahu: psychologická východiska a didaktické souvislosti
Šeďová, K. (2012): Žáci se smějí učitelům: Podoby a funkce školního humoru zaměřeného na učitele
Binterová, H. (2012): Klima výuky matematiky v angličtině (metodou CLIL)
Kubiatko, M., Švandová, K., Šibor, J. & Škoda, J. (2012): Vnímání chemie žáky druhého stupně základních škol
Pechová, Z. (2012): Přítomnost tematiky kulturně historického dědictví a metody animace ve výuce výtvarné výchovy v dotazníkové výpovědi učitelů


Zprávy
Zpráva z konference ECER 2011 v Berlíně – Karolína Pešková, Jana Stejskalíková
Konference Aktuální problémy pedagogiky
ve výzkumech studentů doktorských studijních programů IX. – Pavla Nádvorníková, Kamila Banátová
Nový obor Etická výchova na Univerzitě Hradec Králové – Eva Švarcová


Recenze
Kasáčová, B. a kol.: Učiteľ preprimárneho a primárneho vzdelávania. Profesiografia v slovensko-českopoľskom výskume – Jan Průcha
Kaščák, O., Pupala, B: Školy v prúde reforiem – Jiří Prokop
Píšová, M. a kol.: Kurikulární reforma na gymnáziích. Případové studie tvorby kurikula – Petr Urbánek
Jagošová, L., Jůva, V., Mrázková, L.: Muzejní pedagogika. Metodologické a didaktické aspekty muzejní edukace – Josef Maňák
Spousta, V.: Vizualizace vybraných problémů hraničních metodologických disciplín – Stanislav Střelec

Matematický talent často nepřežije první stupeň základní školy

úterý 22. května 2012 · 0 komentářů

Albert Einstein neprošel konvenční výukou na základní škole, učila ho matka. Možná i díky tomu byl génius. Situace ve výchově a destrukci talentů se od devatenáctého století nezměnila. Největší úbytek matematické tvořivosti dětí totiž zažívá naše školství už po jejich nástupu na základní školu, tady se vytváří obraz matematiky jako nezáživného drilu. Profesor didaktiky Milan Hejný pracuje na tom, aby tomu tak nebylo, a o jeho metodu je zájem i ve světě.


Příběh, který vypovídá mnoho o poměrech českého školství: žák, který do páté třídy patřil mezi nejlepší v matematice nejen ve své škole, pravidelně se umísťoval na prvních příčkách celostátních kol matematických olympiád, jako je Pythagoriáda, a jehož talent na matematiku a schopnost logického uvažování výrazně převyšovaly průměr, po přechodu na druhý stupeň nedosáhl ve svém oblíbeném předmětu na lepší známku, než je dvojka. „Takový příběh se často opakuje. Chlapec rozhodně nemá problém s matematikou jako takovou, ale narazil se svou bytostnou snahou uplatňovat svůj tvořivý přístup k řešení matematických úloh,“ komentuje příběh jeho bývalá učitelka Jitka Michnová, učitelka neratovické Základní školy Ing. M. Plesingera-Božinova. Jitka Michnová je přední propagátorkou metody výuky matematiky a součástí týmu profesora Milana Hejného z Pedagogické fakulty UK. Výuka podle Hejného metody je postavena na životní zkušenosti žáka a radostném zážitku úspěchu při řešení zajímavých úloh. Ve třídách, v nichž se učí podle koncepce profesora Hejného, patří jinak všeobecně nepopulární předmět k těm nejoblíbenějším.

Profesor Milan Hejný, který společně s doc. Darinou Jirotkovou a dalšími spoluautory své originální pojetí vtělil do učebnic matematiky pro první až pátý ročník vycházejících v Nakladatelství Fraus, považuje za tragické, když se nadané a motivované dítě, jež bylo na konci páté třídy na úrovni vědomostí sedmáka, dostane do rukou učitele, který jeho dispozice nejenom nerozvíjí, ale přímo potlačuje. Je to poměrně častý smutný příběh, který se navíc ve většině případů děje už po zahájení školní docházky.

„Polská psycholožka Edyta Gruszczyk-Kolczyńska vytvořila důmyslný nástroj na měření matematické tvořivosti předškoláků a žáků prvního ročníku. Její průzkum zjistil, že v průběhu prvního roku školní docházky u většiny dětí dochází k výraznému poklesu tvořivosti. Ruku v ruce s tím klesá vztah dítěte k matematice a samostatnému myšlení, snižuje se i jeho intelektuální sebedůvěra. Domnívám se, že v České republice je situace obdobná, ale protože jsme pouze čtvrtina Polska, je u nás de facto situace horší. Čím je země menší, tím více péče musí věnovat vzdělávání své mládeže, protože své špičkové vůdčí lidi vybírá z menšího počtu,“ konstatuje Milan Hejný. Nezávisle na něm Jitka Michnová říká: „Pokud se talentovaným žákům nedostane péče na prvním stupni, tak na druhém stupni už lze potom odhalit jen ty nejprůkaznější talenty.“

Hlavní myšlenka nabízené metody není nová. Spočívá v poznání, že když žák sám řešením vhodných úloh matematiku objevuje, tak jsou jeho znalosti pevnější a hlubší a trvalejší, než když ji učíme tak, že žák od učitele přebírá hotové poznatky a ukládá si je do paměti. Problém ale je, jak toto poznání uvést do škol. Jak vytvořit bohaté soubory vhodných úloh, jejichž řešením třída opravdu celou matematiku prvního stupně objeví? Právě to se týmu profesora Hejného podařilo v učebnicích vydávaných Nakladatelstvím Fraus. Milan Hejný k tomu dodává: „Naše učebnice předpokládají, že učitel nic žákům nevysvětluje, pouze organizuje diskusi mezi žáky. Pro mnohé učitele je tato silně netradiční cesta výuky těžko pochopitelná a nepřirozená. Ale ve všech sledovaných třídách, ve kterých učitel dokázal překonat tradiční postupy, vidíme nejen výrazný vzestup znalostí žáků, ale i jejich radost z matematiky. Projevuje se to v soutěžích, jako je Cvrček, v nichž se tyto třídy umísťují na předních místech, přičemž i nejslabší žáci těchto tříd vykazují nadprůměrné výsledky.“


O metodu profesora Hejného je zájem i v zahraničí

Problémy s vyučováním matematiky, zejména špatný vztah žáků k tomuto předmětu, nejsou jen českou specialitou, řeší je i ostatní země. Proto již v době, kdy byla tato metoda na Karlově univerzitě rozpracovávána, o ni projevili zájem i odborníci ze zahraničí. V současnosti je to Polsko či Kanada, které požádaly tým profesora Hejného o užší spolupráci. „Těší nás to, ale největší radost bychom měli, kdybychom dostali odpovídající prostor doma v ČR, abychom mohli intenzivněji pomáhat učitelům, kteří o pomoc požádají,“ dodává za svůj autorský tým Milan Hejný.


Hejného tým už pracuje na sbírkách úloh pro druhý stupeň základních škol

Žáci, kteří jsou na prvním stupni vedeni metodou Milana Hejného, mají naději, že i na druhém stupni budou vedeni stejně. Příběh z úvodu zprávy to ilustruje. Proto již déle než rok pracuje jeho tým, postupně rozšiřovaný o učitele z druhého stupně a z gymnázií, na sbírkách úloh pro 6.–9. ročník. Lze očekávat, že první sešity těchto sbírek se objeví ještě v tomto školním roce.


Našel se osvícený sponzor

„Máme učebnice pro první stupeň, pracujeme na sbírkách úloh pro druhý stupeň, máme rozpracovanou metodiku práce s učiteli, kteří mají o naši metodu zájem, máme ,ukázkové‘ třídy, ale širšímu rozvoji metody mezi učitele brání nedostatek prostředků na jejich školení. Žádali jsme MŠMT o dva granty. Jeden jsme nedostali a o osudu druhého se už půl roku diskutuje, ale žádné oficiální informace nemáme,“ říká profesor Hejný, který by se při šíření své metody nebránil podpoře ze strany soukromého sektoru. „Dostali jsme nabídky od investorů ze zahraničí, ale více nás těší, že se nám díky podpoře osvícených domácích investorů otevírá možnost podílet se na jednom projektu v České republice. Týkal by se diagnostikování úrovně matematiky žáků základních škol,“ uvádí Milan Hejný, který věří, že výsledky projektu mohou podstatně ovlivnit úroveň výuky v Česku, protože diagnostika se neomezí na standardní znalosti žáka, ale bude testovat i jeho schopnosti. Navíc bude učiteli matematiky radit, jak může svoje vyučování zkvalitnit.


S demotivovanými učiteli hrajeme stejné hry jako s dětmi

U českých učitelů nejenom matematiky postrádá Milan Hejný systémové nastavení zpětné vazby. „My potřebujeme učitele selektovat a pak je vést, ale učitel musí být současně také patřičně finančně ohodnocen. Protože není možné za současných podmínek ukázat na školu a učitele, že učí špatně, snažíme se jít opačnou cestou a vyzdvihovat ty učitele, kteří učí dobře,“ shrnuje Milan Hejný podstatu metody zprostředkování té nejlepší praxe, podle níž se řídí také Jitka Michnová, docentka Darina Jirotková, Eva Bomerová a další členové jeho týmu zapojení do školení učitelů. „Často jsme při školení svědky toho, že se nám naprosto demotivované učitele podaří revitalizovat a probudit v nich další zájem o nové metody. Hrajeme s nimi podobné hry jako s dětmi a nevěřili byste, jak to funguje,“ popisuje Milan Hejný poznatky z praxe.

„Děkujeme učitelům, kteří pomocí naši metody dosahují skvělých výsledků. Vedle Jitky Michnové a Evy Bomerové jsou to Ludmila Šimšíková, Jana Hanušová, Jarka Kloboučková, Pavla Polechová, Katka Novotná, Sylva Chaloupková a mnozí další pedagogové,“ uzavírá Milan Hejný.


Diagnostika škol podle profesora Hejného

Nástrojem připravované diagnostiky je série netradičních úloh spolu s diagnostickým klíčem, který uvádí, jak z žákova řešení zjistit jeho schopnosti hledat řešitelské strategie, tvořit, experimentovat, argumentovat, prověřovat hypotézy, interpretovat…

Učitel, v jehož třídě všichni žáci k řešení úlohy použijí stejný postup, učí instruktivněji než ten, jehož žáci použijí celé spektrum postupů.

Jedna z diagnostických úloh zní: tatínek má dvacet koleček, kolik z toho může udělat koloběžek a tříkolek. „Máme školy, kde najdou pouze jedno nebo dvě řešení, ale naopak existují školy, kde dokážou tento příklad rozvinout. Obecně je možné říct, že čím bohatší je spektrum řešení, tím je kvalita výuky vyšší. Jakmile předložíte v běžné třídě úlohu založenou na spekulování, děti si s ní neporadí, a pokud ano, tak jen omezeně. Samozřejmě i v těchto třídách se najdou žáci, kteří ji vyřeší dobře, ale jsou to jedinci. V třídách, které se učí podle metody profesora Hejného, je taková úloha standardní a děti nezaskočí, protože jsou vedeny k tvořivosti a přemýšlivosti.

Česko zná jména čtyř nejlepších mladých geografů

pondělí 21. května 2012 · 0 komentářů

Jan Bednář (12 let), Jakub Gregora (13 let), Ondřej Babka (14 let) a Hana Pařízková (18 let) se stali absolutními vítězi celostátního kola Zeměpisné olympiády 2011/12, která proběhla 16. května v Plzni.


Zeměpisná olympiáda je každoroční předmětová soutěž ze zeměpisu/geografie pro žáky základních a středních škol. Je vypisována pro čtyři věkové kategorie a letošní celostátní kolo proběhlo již po čtrnácté. Každoročně se jí po celém Česku zúčastní kolem 5,5 tisíce žáků a studentů ze všech typů základních a středních škol.

Pořadatelé z katedry geografie Fakulty pedagogické Západočeské univerzity pod záštitou České geografické společnosti připravili velmi široký soubor otázek a úkolů. Soutěžící museli prokázat jak teoretické znalosti o vývoji sídelní soustavy, praktickou znalost práce s GPS, schopnost orientace na mapě a znalost možností a podmínek regionálního rozvoje. Nedílnou součástí geografických olympiád je – stejně jako v životě geografa – také práce v terénu, při níž musí prokázat takové dovednosti jako navrhnout a odborně obhájit nové využití opuštěného průmyslového areálu.

Pro nejlepší středoškoláky plzeňským celostátním kolem ještě nic nekončí, naopak to nejdůležitější je teprve před nimi. Anglická část testu naznačila, že vítězové národního kola mají možnost soutěžit a prokázat svoje znalosti i na mezinárodní úrovni. Tým prvních čtyř nejúspěšnějších řešitelů věkové kategorie 16–19 let (Hana Pařízková, Petr Kolařík, Nikola Jerinič, Bruno Jurášek) postupuje na Mezinárodní geografickou olympiádu iGeo, která se uskuteční v německém Kolíně nad Rýnem v srpnu společně s celosvětovým kongresem Mezinárodní geografické unie. A konkurence bude silná; letos se na soutěž sjedou týmy ze 30 zemí světa. Mladí geografové zde budou soutěžit v nejrůznějších znalostech a dovednostech, týkajících se například krajiny, klimatu, společenských nerovností nebo třeba regionální identity.

Kontakt: Radim Perlín, e-mail: perlin@natur.cuni.cz

Co ještě můžete získat v projektu Cesta ke kvalitě

pátek 18. května 2012 · 0 komentářů

Vážené kolegyně, vážení kolegové, rádi bychom Vám předali pro nejbližší dny a týdny několik zásadních informací, které se týkají všech, kteří by rádi využili nabídek projektu Cesta ke kvalitě.

1. Je možné se ještě přihlásit na poslední workshopy s praktickým nácvikem práce s evaluačními nástroji. Přihlašujte se na e-mail: gabriela.noskova@nuv.cz

Tyto workshopy se konají vždy od 8.30h:
Brno: 23. 5. 2012 – místo konání Středisko služeb školám, Hybešova 15, Brno
Praha: 5. 6. 2012 – místo konání jazyková škola Tutor, U půjčovny 2, Praha 1
Praha: 19. 6. 2012 – místo konání Jazyková škola Tutor, U půjčovny 2, Praha 1
Ústí nad Labem: 20.6.2012 – místo konání OA, Pařížská 15, Ústí nad Labem

2. Dále jsme připravili možnost objednání publikací projektu, kdy na základě Vašich požadavků budeme objednávat dotisky manuálů evaluačních nástrojů, bulletinů i jednotlivých publikací.

Na webových stránkách www.nuov.cz/ae/publikace-vytvorene-v-projektu jsou zveřejněny všechny publikace vytvořené v projektu včetně anotace. Při prokliku na objednávkový formulář si můžete tyto publikace objednat k dodání zdarma. Objednávky budou přijímány do 15. 6. 2012.

3. Dne 17. 5. 2012 bylo zveřejněno poslední (6.) číslo bulletinu Na cestě ke kvalitě ZDE. Toto číslo bude rozesíláno na školy spolu s DVD v první polovině června.

4. K portálu evaluačních nástrojů www.evaluacninastroje.cz

Minule jsme Vás informovali o převodu portálu evaluačních nástrojů na portál RVP.CZ. Termín převodu bude posunut a k převodu dojde na přelomu května a června. Vše ostatní bude probíhat dle předchozích instrukcí. Dosavadní portál evaluačních nástrojů bude s portálem RVP.CZ paralelně funkční do ukončení projektu v srpnu 2012. Pouze po dobu cca jednoho týdne nebude portál funkční z důvodů realizace převodu. O odstávce budete informováni na webu projektu předem.

Nový portál evaluačních nástrojů pod RVP.CZ nebude při spuštění obsahovat žádná data škol. Doporučujeme, abyste si do srpna 2012 stáhli a uložili zprávy z jednotlivých evaluačních nástrojů uložených na původním portálu. K 31. 8. 2012 dojde ke smazání dat z evaluačních nástrojů na původním portále.

5. Akreditovaný vzdělávací program Koordinátor autoevaluace, který byl v projektu připraven a pilotován, bude dále standardně součástí Programové nabídky NIDV, která vychází na každé pololetí. Vzdělávací program je v rozsahu 50 vyučovacích hodin (30 hodin prezenční výuka a 20 hodin e-learning).

Aktuální informace sledujte na www.nuov.cz/ae

Přejeme Vám krásný máj

PhDr. Martin Chvál, Ph.D., hlavní manažer projektu
Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků (NÚV)
Weilova 1271/6, 102 00 Praha 10
e-mail: martin.chval@nuv.cz
tel.: +420 274 022 413

Jana Hrubá: Bude reforma financování regionálního školství podle Dobeše?

čtvrtek 17. května 2012 · 0 komentářů

Květnové číslo Informačního servisu Svazu měst a obcí ČR přineslo mj. informace o názorech starostů na reformu navrženou ještě ministrem Dobešem. Jak se k tomuto horkému problému postaví nový ministr Petr Fiala? Na středečním jednání školského výboru PSP ČR se poněkud vyjasnilo.


Jaký názor mají starostové obcí?

26. 4. 2012 se v Brně konal XIX. kongres starostů, kde byla připravovaná optimalizace sítě škol jedním ze dvou hlavních témat.

Citujeme Informační servis SMO ČR 5/2012, strana 15:

„Přestože náměstek ministra Ladislav Němec, který je i jedním z kandidátů na post ministra, pozvání Svazu přijal a svoji účast přislíbil, do Brna nakonec nepřijel. Den předem se přes svůj sekretariát omluvil. Nevyslal za sebe ani žádného jiného zástupce ministerstva, tudíž téma školství nebylo s kým diskutovat. Místopředseda Svazu a člen školské komise Jan Mareš proto účastníkům kongresu pouze zopakoval svazové stanovisko ke koncepčnímu záměru reformy financování regionálního školství, který na konci loňského roku předložil ministr Dobeš, a poukázal na celkový význam základního školství v území. Konstatoval přitom, že školství je třeba chápat komplexně. Školství není jenom vlastní vyučování, školství je také zájmové vzdělávání, školní stravování, družiny atd. A efektivita výchovně vzdělávacího procesu musí být spojena s kvalitou. Svaz proto požaduje, aby návrh byl zásadně přepracován, a to na základě důkladné analýzy dopadů na veřejnost.

Předseda Svazu Dan Jiránek poznamenal, že zarážející není pouze obsah dokumentu, tedy co ministr Dobeš předložil, zarážející je i to, jakým způsobem tak učinil. Nicméně podle posledních dostupných informací ministerstvo od záměru financovat školství na základě parametru optimálně naplněné třídy upouští. Nadále by obce měly dostávat příspěvek na žáka v kombinaci s fixní částkou na I. a II. stupeň školy. Beze změn ale vše nezůstane, s určitou optimalizací sítě škol je nutno počítat.“

V dotazníkovém šetření na krajských setkáních odpovědělo na otázku „Bude mít navržená reforma financování regionálního školství vliv i na vaše školy?“ 83 % respondentů ano, 17 % ne. Na str. 12 Informačního servisu SMO se k tomu píše: „Připravované změny v oblasti školství budou mít podle víc jak čtyř pětin starostů výrazný dopad na fungování základní školy na území obce. Obce mají strach, že venkovské školy s malotřídkami nebudou schopny plnit limity, a pokud bude chtít obec školu zachovat, bude ji muset výrazně dotovat – otázkou však zůstává, z čeho. Pokud by mělo skutečně dojít k rušení škol, starostové mají obavy z konce venkovského života. Jestliže již malé děti budou muset odjíždět do města, bude to znamenat další odliv obyvatel do měst a v neposlední řadě zátěž pro životní prostředí plynoucí ze zvýšené dopravy. Obavy přetrvávají i při financování uměleckých škol, domů dětí a mládeže i školních družin. Starostové chápou, že je potřeba nalézt ve veřejných financích úspory, ale investice do vzdělávání jsou tou poslední oblastí, kde by se mělo škrtat.“

Na problém reagovala i školská komise Svazu (str. 26): „ Komise na svém zasedání, které následovalo po XIX. kongresu starostů a primátorů v Brně, projednala předně aktuální situaci na ministerstvu školství. Prozatím nebylo jasně ministerstvem řečeno, zda od svého návrhu na reformu financování regionálního školství ustupuje, či nikoliv. Svaz se tedy bude obracet na ministerstvo se žádostí o jasnou odpověď. Pokud ministerstvo i nadále trvá na optimalizaci, musí říci, v jaké podobě. Školská komise se také důrazně ohradila proti chování ministerstva školství, které dlouhodobě ignoruje podněty a připomínky starostů a na svazové akce nevysílá žádné své odpovědné zástupce. Ministerstvo by mělo být připraveno na odbornou diskusi se zástupci samospráv, pokud předkládá takto zásadní návrhy.“


Jak vypadá situace po změně ministra?

Na školském výboru PSP ČR 16. 5. 2012 vystoupil k problému reformy systému financování regionálního školství náměstek ministra Ladislav Němec. Řekl, že materiál předložený ministrem Dobešem byl návrhem filosofie reformy pro odbornou diskusi. Kolovala čísla (minimální počet žáků ve třídě, pozn. red.), která nebyla reálná. Hledalo se konsensuální řešení. Systém financování je nutno modifikovat, protože celá řada problémů graduje. „Pracovali jsme na variantách řešení a nebyli jsme schopni dávat zpětnou vazbu. Poslední verze byla vstřícná ke stanoviskům veřejnosti – normativ na žáka bez omezení počtu žáků ve třídě. Do toho vstoupilo vázání prostředků 2,5 miliardy, příprava rozpočtu na rok 2013/2014 a změna ve vedení ministerstva,“ vysvětloval Němec. „Po delší debatě s novým ministrem došlo k dohodě, že reforma financování regionálního školství podle dosavadního modelu bude zastavena a počká se na přípravu rozpočtu na rok 2013/2014. Ministerstvo by chtělo dosáhnout alespoň zachování objemu finančních prostředků jako v roce 2012 před vázáním.“

Školský výbor vzal informaci na vědomí a vyžádá si, aby byl partnerem ministerstva hned od začátku práce na nové koncepci reformy financování regionálního školství.

Starostové si zatím mohou oddychnout.

Vladimír Burjan: Naše školstvo potrebuje menej manažovania a viac premýšľania

středa 16. května 2012 · 0 komentářů

Dnešné problémy školského systému nie sú problémami jeho manažovania. Sú problémami spochybnenej a zneistenej podstaty školy, jej miesta v spoločnosti, jej účelu, cieľov a funkcií, ktoré má v spoločnosti plniť.


Zdroj: Blog Ondřeje Šteffla 1. 3. 2012

Ministri vidia svoju hlavnú úlohu v úspešnom manažovaní rezortu, v efektívnom narábaní so zdrojmi, v zmenách legislatívy, v tvorbe materiálov a prijímaní opatrení. Obávam sa však, že práve takýto zúžený manažérsky prístup je spoluzodpovedný za našu osudnú „slepotu“ voči najvážnejším problémom súčasnej školy.

Aj preto nepovažujem v tejto chvíli za užitočné stavať sa do pozície akéhosi tieňového ministra a formulovať alternatívne koncepčné dokumenty, návrhy opatrení či postupnosti krokov s časovým harmonogramom. Nechcem byť ďalším manažérom, pretože dnešné problémy školského systému nie sú problémami jeho manažovania. Sú problémami spochybnenej a zneistenej podstaty školy, jej miesta v spoločnosti, jej účelu, cieľov a funkcií, ktoré má v spoločnosti plniť.

Pán A. mi vytkol, že nikde neuvádzam postupnosť krokov vedúcu od A k B. Jedným z dôvodov je aj to, že neexistuje iba B. Budúcnosť školy môže mať aj podobu C, D, E či F. Aby malo zmysel formulovať konkrétne postupnosti krokov, musela by existovať zhoda ohľadom cieľa. A tá neexistuje. V tejto chvíli preto považujem za dôležitejšie poukazovať na to, že stav A je neudržateľný a upriamovať pozornosť verejnosti na možné alternatívy.

Otázka však stojí ešte inak: máme sa vôbec snažiť o celospoločenský konsenzus ohľadom podoby a cieľov štátneho školského systému? Nie sú už štátne školské systémy historicky prekonanou inštitúciou? Sú ešte stále tým najvhodnejším nástrojom na zabezpečenie vzdelanosti občanov alebo sa už naopak stávajú jej prekážkou? Je vôbec v dnešnej postmodernej spoločnosti ešte možné dosiahnuť širšiu zhodu na tom, ako by mali fungovať a o čo by sa mali usilovať všetky (alebo skoro všetky) školy v krajine? A je taká zhoda vôbec žiaduca? Nebolo by rozumnejšie, keby sa časť škôl pretransformovala z modelu A na model B, ďalšia časť na model C, ďalšia na D atď.? Nebolo by prospešnejšie, keby niektoré školy akcentovali kognitívny rozvoj žiakov, iné ich socializáciu, ďalšie prípravu na akademickú dráhu, iné uplatniteľnosť na trhu práce, ešte ďalšie výchovné aspekty a pod.?


Celý text najdete ZDE.

Daří se ve vaší škole spolupráce s rodiči?

úterý 15. května 2012 · 0 komentářů

Nabídka seminářů a besed značky Rodiče vítáni může pomoci učitelům a rodičům lépe spolupracovat.


Zdroj: Rodiče vítáni 25. 4. 2012

Na základě zjištěného zájmu nabízí nově semináře a besedy, která se dotýkají spolupráce a komunikace mezi školou a rodiči.


Konfliktní komunikace a jak na ni

Seminář je určený jak učitelům, tak i rodičům. Smyslem je pochopit základní zákonitosti mezilidské komunikace a možnosti prevence řešení konfliktů a krizových situací. Účastníci si osvojí principy efektivní komunikace v konfliktních situacích a vyzkouší si schopnosti formulovat své požadavky. Seminář bude probíhat jako trénink konkrétních situací se zpětnou vazbou.

Na semináři se seznámíte s:
– osobní mapou komunikačních situací
– konstruktivními a destruktivními prvky komunikace
– tím, jak vést rozhovor od NE k ANO
– nástroji komunikace (aktivní naslouchání, umění sdělit druhému, co mi vadí)
– strategií a kroky k řešení konfliktu
– analýzou konfliktu, identifikací vlastní strategie řešení konfliktu
– prací s emocemi
– tím, jak sdělit to, co se mi nelíbí, aby to druhý mohl přijmout
– tím, jak zvládat agresi a manipulaci


Škola otevřená rodičům, rodiče otevření škole

Seminář je určen učitelům, kteří mají zájem se blíže podívat na možnosti otevřené komunikace a spolupráce s rodiči. Seminář je postaven na zkušenostech se značkou Rodiče vítáni a kritérii certifikace této značky. Seminář probíhá jako autoevaluace školy, při níž mají učitelé možnost posoudit, v čem jsou ve spolupráci s rodiči úspěšní a proč, a kde leží hlavní překážky v komunikaci a jak je odstranit. Seminář je možné na vyžádání organizovat i pro skupinu složenou z učitelů i rodičů, kdy je práce postavena především na tréninku vzájemné komunikace.


Škola otevřená rodičům, rodiče otevření škole

Beseda pro rodiče je postavena především na tréninku nekonfliktní komunikace se zástupci školy a příkladových řešeních situací, kdy dochází mezi školou a rodiči k neporozumění a konfliktu. Rodiče se zároveň seznámí se značkou Rodiče vítáni a kritérii, podle nichž lze rozlišit školu, která se staví vstřícně ke komunikaci s rodiči svých žáků. Při práci v semináři mohou posoudit míru otevřenosti „jejich“ školy.


Spolupráce školy s komunitou

Seminář je určený jak učitelům, tak i rodičům. Záměrem je přiblížit možnosti aktivní participace rodičů na životě školy a samotné zapojení školy do života místní komunity. Součástí je seznámení se s prvky a metodami komunitního plánování na konkrétním případu dané školy. Výstupem je plán dalších kroků, které je možné realizovat na podporu tvorby komunity. Seminář je postaven na zkušenostech konkrétních obcí a škol, které se do podobného procesu již pustili.

Seminář je realizován ve spolupráci s organizacemi Centrum pro komunitní práci.


Více informací:
Konfliktní komunikace a jak na ni
Škola otevřená rodičům, rodiče otevření škole – beseda
Škola otevřená rodičům, rodiče otevření škole – seminář
Spolupráce školy s komunitou

V případě zájmu o některý ze seminářů vyplňte objednávku na webu.

Víte, co je to badatelsky orientované vyučování?

pondělí 14. května 2012 · 0 komentářů

Pedagogická a Přírodovědecká fakulta Jihočeské univerzity spolupracují na realizaci Pilotního projektu vzdělávání učitelů přírodopisu a biologie s tematikou badatelsky orientovaného vyučování. Projekt byl zahájen v březnu 2012 a bude trvat do října 2012.

„Do přípravy a realizace úvodní fáze projektu se zatím zapojilo zhruba 10 zaměstnanců z Pedagogické a 15 z Přírodovědecké fakulty," uvedl manažer projektu Mgr. Jan Petr, Ph.D., z Pedagogické fakulty a upřesnil: „Projektem projde zhruba 15 učitelů gymnázií a středních škol a 35 učitelů základních škol. Počítáme také se zapojením zhruba 200 studentů, převážně zprostředkovaně přes implementaci BOV ve výuce na fakultách. Studenti PF se navíc budou podílet jako součást organizačních týmů připravujících jednotlivé semináře ."

Cílem projektu je vzdělávání stávajících i budoucích učitelů přírodopisu a biologie v oblasti badatelsky orientovaného vyučování (BOV) včetně začlenění postupů BOV do výuky přírodopisu a biologie na základních a středních školách. Pomocí projektu také dojde k vytvoření sítě pedagogických pracovníků, která zahájí a bude udržovat vzájemnou spolupráci a motivaci učitelů při přípravě a vedení hodin přírodopisu a biologie formou BOV.

„K dalším výstupům je možné zařadit implementaci prvků BOV do didaktik biologie a přírodopisu a do odborně-biologických disciplín tvořících základ pro obory zaměřené na učitelské vzdělávání na PF a PřF. Budou také vytvořeny a aktualizovány stránky s metodickými a dalšími podpůrnými výukovými materiály", doplnila koordinátorka projektu za PřF Mgr. Eva Kalmíková.


Co je badatelsky orientované vyučování?

Je jednou z účinných aktivizujících metod vyučování. Vychází z konstruktivistického přístupu ke vzdělávání. Učitel nepředává učivo výkladem v hotové podobě, ale vytváří znalosti cestou řešení problému a systémem kladených otázek (komunikačního aparátu). Učitel má funkci zasvěceného průvodce při řešení problému a vede přitom žáka postupem obdobným, jaký je běžný při reálném výzkumu. Od formulace hypotéz (jak co funguje, jakou to má roli…), přes konstrukci metod řešení (jak to zjistit…), přes získání výsledků (zjištěných metodikou, na které se žáci s učitelem dohodli) a jejich diskusi (co to znamená? co mohlo být jinak? co tomu říkají informace na webu a v literatuře?) až k závěrům (takhle to je, …by to mohlo být…). To umožňuje žákovi relativně samostatně a v kooperaci se spolužáky formulovat problém, navrhnout metodu jeho řešení, vyhledávat informace, řešit problém prodiskutovaným způsobem a tak aktivně získávat potřebné kompetence, znalosti, dovednosti a komunikační schopnosti.


Stránky Pilotního projektu vzdělávání učitelů přírodopisu a biologie s tematikou badatelsky orientovaného vyučování najdete ZDE.

Zdeněk Šimanovský, Alena Tichá: Hrajeme si s písničkou

pátek 11. května 2012 · 0 komentářů

Zpěvník s návody na hry pro děti obsahuje bezmála sto písniček vhodných pro práci s dětmi. Jsou v jednoduché notové lince s akordy a každá je doplněna návody k hrám a činnostem.

Na náladu, obsah a děj písniček navazují náměty na činnosti, které umožňují dramaticky zpřítomnit postavy a situace. Práce s písničkami a náměty na hry podporují zdravé, uvolněné a spontánní klima ve třídě, radost i sebepoznání. Kniha bude dobrým pomocníkem učitelek, vychovatelek a rodičů dětí předškolního věku i dětí prvního stupně základních škol, přibližně do jedenácti let. Kniha je doplněna CD s hudebním doprovodem.

Mgr., MgA. Zdeněk Šimanovský absolvoval dramaturgii divadla, psychologii, výcviky v psychoterapii, konstelacích a řadu kurzů. Externě učí na PedF UK, pracuje jako terapeut a supervizor v oblasti systemické muzikoterapie, psycholog a lektor psychoterapeutických výcviků. Je autorem a spoluautorem šesti knih vydaných v nakladatelství Portál, např. Lidové písničky a hry s nimi, Hry pro zvládání agresivity a neklidu, Hry s hudbou a techniky muzikoterapie, a DVD Hry s hudbou pohybem a zpěvem pro mladší a starší děti.

PaedDr. Alena Tichá, Ph.D., vyučuje zpěv na PedF UK a ZUŠ, odborně se zabývá metodikou hlasové výchovy a práce s dětmi, jako hlasový poradce spolupracuje s pěveckými sbory všech úrovní jak doma, tak i v zahraničí, vede pracovní semináře na téma hlasová výchova, je autorkou a spoluautorkou knih vydaných v nakladatelství Portál: Učíme děti zpívat, Písničky a jejich dramatizace, Zpíváme a hrajeme si nejmenšími, Zpíváme a nasloucháme hudbě s nejmenšími.

Zvukové ukázky z knihy naleznete ZDE.

Jak pomoci trhu práce na střední a východní Moravě?

čtvrtek 10. května 2012 · 0 komentářů

V Olomouckém a Zlínském kraji jsou značné rozdíly mezi potřebami trhu práce a tím, co uchazeči o pracovní místa skutečně nabízejí. Mezi nejvíce poptávané profese patří především řemeslníci a opraváři (například svářeči či nástrojáři), a také obsluha strojů, techničtí a odborní pracovníci a řidiči.

O těchto a dalších tématech diskutovali účastníci Kulatého stolu s názvem Efektivní trh práce pro 21. století – kvalifikace a vzdělání z pohledu zaměstnavatelů, který se konal 19. 4. v prostorách hotelu Hesperia v Olomouci. Uspořádal jej Svaz průmyslu a dopravy ČR a mezi účastníky akce bylo mnoho zástupců významných zaměstnavatelů Olomouckého a Zlínského kraje, ale také představitelé krajských poboček Úřadu práce ČR a středních odborných škol v obou krajích.

Hana Houšťová ze společnosti Asistenční centrum, jež poskytuje strategické a ekonomické poradenství při získávání dotací a grantů, prezentovala výsledky analýzy disparit trhu práce v Olomouckém a Zlínském kraji. Nedostatky pracovního trhu v těchto regionech jsou dvojího rázu. Jednak existují oblasti, kde je příliš mnoho absolventů středních škol, kteří pak těžko nacházejí uplatnění, a jednak jsou oblasti, kde naopak existuje mnoho volných pracovních míst, ale absolventů je nedostatek. Mezi ty se řadí hlavně učňovské obory obecně, a z nich zdaleka nejvíce strojírenství a strojírenská výroba, dále doprava a stavebnictví, ale také třeba zemědělství, což představuje určité regionální specifikum Zlínského kraje. Ve Zlínském kraji jsou obecně disproporce trhu práce ještě větší, přičemž u učňovských oborů víceméně neexistuje jediná oblast, která by vykazovala příliš mnoho zájemců. V obou krajích je také mnohem vyšší poptávka na trhu práce po absolventech učebních oborů než po absolventech maturitních oborů. To potvrdil i přehled nejvíce poptávaných profesí.

Zdeněk Vršník ze Svazu průmyslu a dopravy ČR představil nově budované systémy Národní soustava povolání a Národní soustava kvalifikací. Obě soustavy mají posílit význam dalšího vzdělávání pro řešení struktury lidských zdrojů ve firmách, zpřesnit komunikaci s Úřadem práce ČR a agenturami práce a účinněji koordinovat procesy rozvoje lidských zdrojů. Hlavním cílem je optimalizace profesní skladby zaměstnanců ve firmách, aby zaměstnavatelé měli vždy příležitost vyhledat potřebnou pracovní sílu. K tomu slouží i aktuální katalog prací vytvořený v rámci NSP, který se stává důležitým komunikačním nástrojem všech zúčastněných subjektů na trhu práce.

V další části prezentace Zdeněk Vršník informoval o hlavních tvůrcích NSP a NSK – sektorových radách, které sdružují zástupce zaměstnavatelů, profesních sdružení, vzdělavatelů a dalších subjektů v daném odvětví. V současné době je v České republice ustaveno 29 těchto institucí a celkem je v tomto systému aktivně zapojeno kolem 1200 osob. Poté pokračoval se sektorovými dohodami, které přinášejí odpověď na aktuální potřeby zaměstnavatelů v jednotlivých sektorech ekonomiky. Proces jejich schvalování je zatím úspěšný – bylo jich dosud podepsáno už pět z celkových sedmi pilotních projektů. „Jejich úspěch přitom může předznamenat vznik dalších podobných úmluv v různých odvětvích, pomoci posílit české hospodářství a eliminovat nepříznivé trendy, které v něm existují. Jedná se o unikátní případ sjednocení a spolupráce různých subjektů na řešení problémů v rozvoji a řízení lidských zdrojů. Považuji za obrovský úspěch, že jinak konkurenční firmy jsou v této oblasti ochotny spolupracovat," uvedl.

V diskuzi se účastníci kulatého stolu shodli na tom, že v obou krajích chybí podpora technického vzdělávání, ať už ze strany krajské administrativy nebo zaměstnavatelů v regionu. Igor Machálek ze společnosti Siemens uvítal podporu trhu práce ze strany státu v podobě Národní soustavy povolání a Národní soustavy kvalifikací. „Firmám to ušetří náklady na získávání a přeškolování zaměstnanců," zdůraznil. Lidé by tak měli mít lepší představu o tom, co musejí umět, aby mohli vykonávat určité povolání.

Miloš Rathouský ze Svazu průmyslu a dopravy ČR s tím souhlasil a upozornil v té souvislosti na odstrašující příklad některých jihoevropských států, z nichž například ve Španělsku je více než padesátiprocentní nezaměstnanost absolventů. „Důležitá je prevence, směrování lidí na ty obory, které jsou skutečně poptávány na trhu práce,“ řekl.

Hana Vaňková ze společnosti Senior Flexonics navíc upozornila na problém překvalifikovanosti, kdy většina zaměstnavatelů má zájem obsadit pozice vhodné pro středoškoláky spíše absolventy vysokých škol. Igor Machálek tento jev vysvětlil tím, že kvalita středoškolských i vysokoškolských absolventů neustále klesá. Národní soustava povolání a Národní soustava kvalifikací představují řešení těchto problémů. To potvrdil i Petr Šimek z Ministerstva práce a sociálních věcí: „Když porovnám NSP a NSK s jinými evropskými projekty, musím říci, že za tímto projektem jsou vidět jasné a výrazné výsledky," uzavřel diskuzi.


Více informací:
www.nsp.cz
www.narodni-kvalifikace.cz
www.vzdelavaniaprace.cz

Vyhlášeny soutěže kvality v dalším vzdělávání

středa 9. května 2012 · 0 komentářů

Měřit kvalitu vzdělávání není vůbec snadné. Stát i zaměstnavatelé tak utrácejí značné finanční sumy i za nekvalitní vzdělávání, aniž by dokázali skutečnou kvalitu rozeznat. Cílem Asociace institucí vzdělávání dospělých ČR (AIVD ČR) jako největšího profesního sdružení v oboru je poukazovat na příklady dobré praxe a tyto také oceňovat. Proto v letošním roce asociace udělí dvě ceny kvality ve vzdělávání dospělých: v soutěži Lektor/lektorka roku 2012 a nově také v soutěži Vzdělávací instituce roku 2012.

Po loňském úspěchu prvního ročníku soutěže Lektor/lektorka roku, kdy komise odborníků, zaměstnavatelů a zástupců Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy vybrala v náročném procesu jako vítěze lektorku brainjoggingu z liberecké vzdělávací společnosti ALPELEPHANT, vyhlašuje AIVD ČR stejnou soutěž i letos.

Postup přihlášení je následující: nominující instituce dodá vyplněný hodnoticí dotazník vyhodnocující práci lektora/lektorky v kritériích týkajících se zvládnutí metodiky vzdělávání dospělých, schopnosti sestavení vzdělávacího programu, práce s didaktickými pomůckami, ovládání komunikačních dovedností, práce se skupinou či osobnostních předpokladů. Dalším materiálem pro hodnocení komise je DVD s desetiminutovou videoukázkou lektorské práce a vzorek studijních materiálů používaných lektorem při výuce.

„Kritéria soutěže jsme nastavili velmi přísně, vždyť naším cílem je poukázat na skutečnou kvalitu ve vzdělávání dospělých a nastavit tak jasné měřítko pro ostatní lektory,“ uvedl PhDr. Zdeněk Palán, Ph.D., prezident AIVD ČR a expert na oblast dalšího vzdělávání.

Letošní novinkou je soutěž Vzdělávací instituce roku 2012, jejímž cílem je upozornit na kvalitu vzdělávacích institucí, stanovit jasná kritéria kvality a nastavit touto soutěží vzdělávacím institucím určité zrcadlo.

„Soutěž jsme připravovali déle než rok, nebylo vůbec snadné shodnout se na tom, která kritéria jsou pro kvalitu vzdělávacích institucí klíčová. Po řadě jednání a anketě mezi členy asociace se to podařilo a soutěž je tak konsenzem řady odborníků na vzdělávání dospělých napříč obory i regiony ČR,“ doplnila Mgr. Jana Brabcová, viceprezidentka AIVD ČR a místopředsedkyně Pracovní skupiny AIVD ČR pro kvalitu v dalším vzdělávání.


Jak tedy bude probíhat výběr?

„Z došlých přihlášek odborná komise vybere tu instituci, která nejlépe vyhoví všem náročným kritériím. Protože usilujeme o maximální objektivitu, komise bude složena ze zástupců asociace, akademické obce, zaměstnavatelů, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstva práce a sociálních věcí, Úřadu práce ČR či osobností vzdělávání dospělých,“ vysvětlil Mgr. Tomáš Langer, viceprezident AIVD ČR a člen Národní rady pro kvalifikace.

Mezi základní kritéria hodnocení kvality patří prozákaznická orientace; tvorba vlastních produktů a přínos trhu dalšího vzdělávání; kvalita lektorů a jejich rozvoj; kvalita vzdělávání, certifikace, členství v profesních sdruženích; etické chování na trhu i vůči kolegům; metodika vzdělávání a samozřejmě také reference.

Obě soutěže byly vyhlášeny 17. dubna 2012 a přijímání přihlášek bude probíhat až do 30. září 2012. Následně zasednou odborné komise, které představí výsledky svého hodnocení na konferenci AIVD ČR na téma „Nová ekonomická situace: výzva ke vzdělávání“ dne 21. listopadu 2012 v Praze.

Bližší informace o obou soutěžích naleznete na webu www.aivd.cz/soutez.


Kontakty:
PhDr. Zdeněk Palán, Ph. D., prezident, tel.: +420 734 605 208, e-mail: reditel@aivd.cz
Mgr. Tomáš Langer, výkonný ředitel, tel.: +420 739 445 930, e-mail: reditel@aivd.cz

Postupujeme dál na CESTĚ KE KVALITĚ

· 0 komentářů

Projekt „AUTOEVALUACE- Vytváření systému a podpora škol v oblasti vlastního hodnocení“ vstupuje do své poslední fáze a školám nabízí již řadu nástrojů a možností na podporu vlastního hodnocení.

Fakultou roku je stala Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně. Studenti ji vynesli do nebe. A její vedení také díky hlavní ceně – letu balónem.

pondělí 7. května 2012 · 0 komentářů

Česká studentská unie (ČeSU), největší síť studentských organizací v České republice, zveřejnila výsledky průzkumu, který probíhal mezi vysokoškolskými studenty, o nejlepší fakultu akademického roku 2011/2012. V průzkumu hlasovalo více než 13 000 studentů. Vítězem se stala Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně.

Fakultou roku je stala Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně. Studenti ji vynesli do nebe. A její vedení také díky hlavní ceně – letu balónem.

Druhé místo v žebříčku obsadila Fakulta stavební Vysokého učení technického v Brně, třetí se umístila Fakulta informačních technologií Českého vysokého učení technického v Praze.

„Průzkum nám ukázal, které fakulty mají podporu studentů, kterých si váží a naopak. Průzkum také ukazuje budoucím vysokoškolákům, kde asi bude dobrá studijní atmosféra a kde horší,“ řekla k průzkumu Zuzana Věšínová, ředitelka projektu.

Smyslem projektu bylo ohodnotit fakulty a soukromé vysoké školy tak, jak je vidí samotní studenti.

Tyto fakulty získali od studentů nejvíce hlasů a jsou tak podle studentů vítězi ve svých oborech.


Výsledky hlasování studentů v jednotlivých oborech studia podle počtu získaných hlasů

Architektura: Fakulta stavební VUT v Brně
Chemie: Fakulta chemicko-technologická UPCE v Pardubicích
Ekonomie: Národohospodářská fakulta VŠE v Praze
Lékařství: Lékařská fakulta UPOL v Olomouci
Pedagogika: Pedagogická fakulta OU v Ostravě
Právo: Právnická fakulta MU v Brně
Přírodní vědy: Přírodovědecká fakulta OU v Ostravě
Sociální vědy a filozofie: Filozofická fakulta UPPL v Olomouci
Technika: Fakulta informačních technologií ČVUT v Praze
Veterinářství a zemědělství: Fakulta agrobiologie, potravinářských a přírodních zdrojů ČZU v Praze

Hlavní cenou pro vítěznou fakultu, lépe řečeno pro vedení této fakulty, je adrenalinový zážitek v podobě letu balónem.

Hlasování probíhalo od 2. dubna do 30. dubna prostřednictvím sociální sítě Facebook.

Žebříčky jsou k dispozici na www.FakultaRoku.cz.


_____________

O České studentské unii (ČeSU)

Česká studentská unie (ČeSU) je největší studentskou sítí v České republice. Zastřešuje více než 40 studentských organizací a unií z vysokých škol různých směrů, od ekonomických a technických, po lékařské, právnické a zemědělské.

Síť těchto organizací každoročně pořádá mnoho desítek aktivit s dopadem na stovky tisíc vysokoškoláků. Od provozování studentských médií a pořádání odborných přednášek po studentské majálesy.

Asociace aktivních škol k nové pozici ředitelů a rušení škol

pátek 4. května 2012 · 0 komentářů

Tisková zpráva Asociace aktivních škol č. 3 se vyjadřuje ke jmenování nového ministra, k návrhu na reformu maturit, odvolatelnosti ředitelů a redukci sítě škol.


Praha, 2. 5. 2012

1. Asociace aktivních škol vítá jmenování profesora Petra Fialy do funkce ministra školství, mládeže a tělovýchovy.


2. Členové Asociace aktivních škol (AASKOL) se na 3. konferenci v Praze a v následném internetovém hlasování usnesli na následujících bodech:

2.1 AASKOL podporuje poslanecký návrh na reformu maturitní zkoušky předsedkyně školského výboru poslanecké sněmovny Anny Putnové, který v hrubých rysech odpovídá požadavkům AASKOL, viz Tisková zpráva z června 2011.


3. K odvolatelnosti ředitelů a souvisejícím kompetencím

3.1 ASKOL požaduje v souvislosti se změnou působení ředitelů na dobu určitou navýšení mzdového ocenění ředitelů škol na třínásobek mzdy pedagoga.

3.2 AASKOL požaduje, aby ředitelé škol odpovídali za jasně definované a přidělené dvě celkové částky (provoz, mzdy), které budou moci využít pro efektivní a hospodárné fungování školy. Tyto prostředky budou moci použít aktuálně dle potřeby organizace, a bude v jejich kompetenci rozhodovat nejen o jejich použití, ale i přesunech.

3.3 AASKOL požaduje v důsledku neustálého komplikování zaměstnávání učitelů následující kritéria pro zaměstnávání učitelů a požadovanou kvalifikaci:
– VŠ pedagogického směru = kvalifikovaný
– učitel s VŠ jiného směru, který odučí úspěšně 5 let, se může kvalifikovat na základě vyjádření ředitele školy (a absolvováním pedagogiky – např. 100 hodin)

3.4 AASKOL požaduje větší vliv na tvorbu kurikula - liberalizace RVP, snížení počtu povinných hodin.

3.5 AASKOL odmítá možnost navrhnout ředitele do konkurzu školskou radou (které odmítá ad hoc).


4. Ke slučování a rušení škol

4.1 AASKOL se domnívá, že jedním z hlavních strategických problémů českého školství je přebujelá síť škol. Řešení tohoto problému by mělo být prioritou každého ministra.

4.2 AASKOL navrhuje zákaz formálního umělého snižování kapacit škol v rejstříku škol.

4.3 a) AASKOL požaduje stanovení jasných kritérií, kdy škola může/nesmí/má být zrušena (sloučena) za účelem omezení vlivu voluntaristických rozhodnutí.

b) AASKOL se domnívá, že důsledně normativní financování (viz též usnesení AASKOL z 2. 11. 2011) je dostatečným řešením problému optimalizace škol.


za Výbor Asociace
Václav Klaus v. r.
Vít Průša v. r.

Jana Hrubá: Jak se projeví ministerské protiklady?

čtvrtek 3. května 2012 · 0 komentářů

Po měsíčním zdánlivém bezvládí (kdy běžely dále Dobešovy akce) má školství konečně ministra. Jak všichni komentátoři zdůrazňují, nebude to mít jednoduché. Ale toho si je člověk typu profesora Fialy jistě vědom.

Ani snad nemůže být větší protiklad osobností jako u ministrů Dobeše a Fialy. První impulsivně a chaoticky jednající diletant s praxí v podivné firmě, který svou osobu v médiích prodal za každou cenu, ale jako „přidané hodnoty“ ve výsledku docílil obrazu destrukce celého školství. Druhý prý uvážlivý člověk, odborník a úspěšný manažer, za kterého mluví výsledky sedmiletého působení ve funkci rektora Masarykovy univerzity (byť se každému nemuselo zamlouvat).

Jediné, co mají oba společného, je podpora Hradu. To je u tak protikladných osobností opravdu s podivem, a jak je vidět, politický účel světí prostředky a hodí se každý typ. O prospěch vzdělávání v počátcích koalice zřejmě tak úplně nešlo – doufejme, že tento přístup nebude dále pokračovat. To by nemuselo školství vydržet. Teď by měla vláda podpořit nového ministra, na kterého čeká pole plné kráterů. Někdy se takové situace dají napravit novou výstavbou. Musí se ovšem odstranit miny nekoncepčnosti, neklidu, nedůvěry a nestability a vyhodnotit, přibrzdit nebo zastavit některé Dobešovské nápady.

Prubířským kamenem bude řešení situace v čerpání strukturálních fondů. Od utrácení za každou cenu v nesmyslných projektech je nutno rychle přejít k takovým, které by pomohly řešit systémové problémy. Možná by bylo dobré se aspoň částečně inspirovat v některých nerealizovaných projektech, například na podporu učitelů.

Dá se předpokládat, že si profesor Fiala jako politolog situaci školského systému kriticky vyhodnotil a že ji nepokládá za neřešitelnou (do debaklu by při svých zkušenostech určitě nešel). Doufejme, že nás brzy seznámí aspoň s hlavními body své koncepce. Neboť chaotických zásahů do složitého systému už bylo dost a problémy je třeba řešit v souvislostech. Nejsou jenom na vysokých školách, naléhavá je situace i v regionálním školství. Velmi záleží na tom, jakými lidmi se nový ministr obklopí. Prvními signály budou tedy personální změny. (Ty minulé také leccos signalizovaly – vzpomínáte si?)

Co pomůže Úřadu práce?

středa 2. května 2012 · 0 komentářů

Osvědčení o získání profesní kvalifikace vlastní v České republice již více než 30 000 lidí, přičemž každý půlrok se tento počet zdvojnásobuje. Tato informace zazněla mimo jiné na kulatém stole na téma budování systémů Národní soustavy povolání (NSP) a Národní soustavy kvalifikací (NSK), kterého se zúčastnili pracovníci Úřadu práce ČR zapojení do projektu Rozvoj služeb a spolupráce Úřadu práce se zaměstnavateli v měnících se podmínkách na trhu práce (SeZam).


Setkání zahájila Michaela Navrátilová z Ministerstva práce a sociálních věcí ČR – tedy instituce, která je na jedné straně zadavatelem Národní soustavy povolání a na druhé straně zastřešujícím subjektem Úřadu práce ČR, kterému by právě oba zmíněné systémy měly usnadnit práci.

Bohumil Mužík ze Svazu průmyslu a dopravy ČR, člen řešitelského týmu, účastníky informoval o tom, jak Národní soustava povolání a Národní soustava kvalifikací vznikají a k čemu slouží. „Obě soustavy jsou základním kamenem systému celoživotního učení, protože v dnešní rychlé a moderní době již nikdo nevystačí celý život pouze s jednou kvalifikací," řekl mimo jiné a představil možnosti spolupráce např. na aktivní politice zaměstnanosti a další přínosy NSP a NSK.

Následovaly dotazy například na možnost využívání osvědčení o získání profesní kvalifikace při získávání živnostenského listu nebo pozici Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR ohledně financování škol, které umožňuje situaci, kdy na trhu práce chybí především techničtí zaměstnanci, přičemž většina žáků základních škol po jejím ukončení ještě absolvuje střední a případně vysokou školu.

Koordinátor sítě sektorových rad Zdeněk Vršník poté představil hlavní tvůrce NSP a NSK – sektorové rady složené ze zástupců zaměstnavatelů, střešních organizací a svazů. Dnes existuje již 29 sektorových rad, které pokrývají téměř celý rozsah činností českého národního hospodářství. Součástí sektorových rad jsou pracovní skupiny, jež zpracovávají jednotlivé jednotky práce a profesní kvalifikace. Výstupy pak ještě kontrolují tzv. stvrzovatelé. Do práce na tvorbě systémů NSP a NSK je nyní zapojeno více než 1200 lidí.

Na prezentaci sektorových rad navázala informace o sektorových dohodách, které jsou nástrojem řešení problémů identifikovaných v jednotlivých oborech. Mezi hlavní cíle jednotlivých uzavíraných sektorových dohod patří zajištění odpovídajícího počtu technických zaměstnanců, navázání spolupráce škol a zaměstnavatelů a doslova záchrana některých tradičních a v současné době umírajících oborů.

Zdeněk Vršník také demonstroval konkrétní kroky na příkladu Sektorové dohody pro obor dopravy, kde z údajů Úřadu práce ČR vyplývá nejvyšší počet volných míst.

Část programu kulatého stolu věnovanou Národní soustavě povolání a Národní soustavě kvalifikací zakončil Martin Buňka, tajemník sektorových rad, prezentací kompetenčního modelu, kterou si vyžádali sami účastníci. Kompetence jsou základním prvkem modelu a skládají se z měkkých kompetencí, odborných dovedností a obecných znalostí a dovedností.

Kulatého stolu se zúčastnilo více než 30 hostů a podle množství položených dotazů k jednotlivým tématům a následné bouřlivé diskuse návštěvníky systémy dalšího vzdělávání v podobě Národní soustavy povolání a Národní soustavy kvalifikací zaujaly.

Národní soustava povolání je otevřená databáze informací o potřebách trhu práce. Je to aktuální, efektivní a flexibilní systém mapování potřeb trhu práce. Obsahuje informace o povoláních uplatnitelných na trhu práce a požadovaných kompetencích. Slouží pro podnikovou praxi, při poradenských službách a při ovlivňování odborného vzdělávání. Vytváří ji zaměstnavatelé prostřednictvím sektorových rad, ve kterých co nejpřesněji určují strukturu svých potřeb, a garantem celého procesu je stát. V databázi uživatel nalezne vše, co potřebuje vědět o povoláních, např. pracovní náplň, požadovanou kvalifikaci, kompetence, potřebné odborné dovednosti a znalosti, údaje o mzdovém ohodnocení, volných místech a další.

Národní soustava povolání je koncipována jako předobraz Národní soustavy kvalifikací. Jestliže existuje nějaká kvalifikace, měla by být uplatnitelná na trhu práce, proto musí navazovat na povolání, které opravdu existuje. Tyto informace monitoruje a shromažďuje NSP.

Národní soustava kvalifikací pak popisuje, co je potřeba umět pro výkon těchto povolání (úplná profesní kvalifikace) anebo jejich částí, tj. dílčí pracovní činnosti (profesní kvalifikace). Je to státem garantovaný celorepublikový systém budovaný na reálných požadavcích na výkon činností v rámci jednotlivých povolání a pracovních pozic. NSK definuje požadavky na odborné způsobilosti jednotlivých kvalifikací bez ohledu na způsob jejich získání. Tvoří spojující systémový rámec pro počáteční a další vzdělávání a zároveň umožňuje srovnání našich národních kvalifikací s kvalifikacemi stanovenými a popsanými v jiných evropských státech.


Více informací:
www.nsp.cz
www.narodni-kvalifikace.cz
www.vzdelavaniaprace.cz

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger