Martin Ulbrich: Studenti gymnázií a SOŠ jsou na školách spokojenější než dřív, ukázal průzkum

pátek 31. srpna 2012 · 0 komentářů

O 11 procent více studentů gymnázií a SOŠ než v roce 2009 oznámkovalo svou školu nejlepší známkou, spokojenost na odborných učilištích stagnuje. Vyplývá to z průzkumu Člověka v tísni a agentury Millward Brown, do kterého se zapojilo 1 100 studentů středních škol.


Zdroj: Topzine.cz 8. 6. 2012


Nejlepší hodnocení svým školám dávali všeobecně studenti na gymnáziích a mladší studenti na všech typech středních škol. S gymnázii je nyní naprosto spokojeno 28 procent studentů. Střední odborné školy navštěvuje 18 procent studentů, kteří je ohodnotili nejvyšší známkou. SOS tak přeskočily odborná učiliště, která od roku 2009 stagnují na 12 procentech.

„Zlepšení známky v hodnocení školy vnímáme jako pozitivní. Výrazně lépe oznámkovali školu studenti gymnázií a tito mladí lidé lépe hodnotí i atmosféru školy, což je trend, který můžeme potvrdit i z naší přímé jedenáctileté zkušenosti s programem Jeden svět na školách,“ uvedl ředitel programu Karel Strachota.

Organizátoři průzkumu také nově zjišťovali, jaký mají studenti ke školám vztah. Jen 7 procent z nich uvedlo, že do školy chodí rádi, dalších 23 procent se do ní těší jen někdy. Naopak, strach jít do školy má vždy nebo často 12 procent z nich.

Zajímavý výsledek přineslo sledování toho, co studenti očekávají od studia na střední škole. Nejčastěji uváděli, že se ve škole naučí komunikovat, ovládat cizí jazyk a lépe vyjádřit vlastní názor. Tyto dovednosti upřednostnili před získáním základních vědomostí. Nejmenšího očekávání se naopak dostává schopnostem tolerance, kritického myšlení a diskutování.

Průzkum v rámci vzdělávacího pro projektu Kdo jiný?, který je součástí programu Jeden svět na školách, probíhal na základě náhodného výběru ze seznamu středních škol v České republice. Zapojilo se do něj celkem 1 100 studentů z vybraných 80 škol.


Celý text najdete ZDE.

Jana Poláchová Vašťatková a kol.: Autoevaluace v praxi českých škol

čtvrtek 30. srpna 2012 · 0 komentářů

Jak doopravdy vypadá autoevaluace v práci českých škol? Přispívá k jejich rozvoji? Není to jen plnění formální povinnosti dané školským zákonem? Lze za autoevaluaci považovat „pouhé“ použití „výzkumné“ metody, oznámení „čehosi zjištěného“ na pedagogické radě, vytvoření zprávy…? Předkládaná publikace by vám měla pomoci při hledání odpovědí na výše naznačené otázky, neboť po krátkém, ale potřebném teoretickém vstupu do problematiky obsahuje příběhy škol, v nichž již autoevaluace po delší či kratší dobu pomáhá řídit a rozvíjet kvalitu práce.


Zdroj: Poláchová Vašťatková J. a kol.: Autoevaluace v praxi českých škol. Praha: NÚV, 2012, str. 7–8. ISBN 978-80-86856-91-9.


Kniha je shrnujícím výstupem jedné z dílčích aktivit projektu AUTOEVALUACE – Vytváření systému a podpora škol v oblasti vlastního hodnocení aneb Cesta ke kvalitě (2009–2012). Je určena všem pedagogickým pracovníkům škol, ředitelům i dalším členům vedení a zájemcům z řad odborné i laické pedagogické veřejnosti.

Vedoucí autorského kolektivu a editorka se v úvodu obrací ke čtenářům: „Tato publikace směřuje především k vám, milí čtenáři, kteří jste začínajícími učiteli a tím i „začátečníky v autoevaluaci“, neboť zatím máte s fungováním škol veskrze jen žákovské/studentské zkušenosti. V průběhu pregraduálního učitelského studia jste ale jistě diskutovali důležitost využívání zpětné vazby při učení i při řízení práce školy (např. v didaktice, psychologii či školském managementu). Vždyť bez znalosti toho, jak na tom škola je, co se v ní daří více a co méně, nemá cenu plánovat její budoucnost. Z tohoto pohledu je autoevaluace pro české školy (jako relativně autonomní organizace) nezastupitelným počinem. Jako začínající učitelé nastupujete do škol, z nichž každá je svým způsobem zcela jedinečná. Nemohli jste se tedy během studia úplně přesně připravit na aktivity, kterých se tam budete účastnit. Nicméně se od vás očekává, že se v krátkém čase dokážete v chodu školy nejen orientovat, ale i zapojit. To znamená i „naskočit“ do již ve škole „rozjetých“ autoevaluačních procesů. A to v různých rolích, např. jako pasivní účastníci – respondenti v prováděných šetřeních, jako vykonavatelé úkolů zadaných evaluačním týmem (třeba distributoři různých dotazníků), jako konzumenti výsledných poznatků, ale dokonce i jako aktivní činitelé – členové evaluační skupiny.

K prospěšnosti a provádění autoevaluace se v českém prostředí vztahuje řada dostupných odborných publikací, ale také různých „prakticistních“ návodů, doporučení, slibně vylíčených představ… Jen skutečný obrázek toho, jak je autoevaluace ve školní praxi realizována, zatím chybí. Možná i vy si v této souvislosti kladete některé z následujících otázek: Jak doopravdy vypadá autoevaluace v práci českých škol? Přispívá k jejich rozvoji? Není to jen plnění formální povinnosti dané školským zákonem? Lze za autoevaluaci považovat „pouhé“ použití „výzkumné“ metody, oznámení „čehosi zjištěného“ na pedagogické radě, vytvoření zprávy…? Předkládaná publikace by vám měla pomoci při hledání odpovědí na výše naznačené otázky, neboť po krátkém, ale potřebném teoretickém vstupu do problematiky obsahuje příběhy škol, v nichž již autoevaluace po delší či kratší dobu pomáhá řídit a rozvíjet kvalitu práce. Umožní tak nahlédnout na realizaci autoevaluačních procesů v konkrétních školách. Abyste bez problémů porozuměli významu a průběhu autoevaluačních procesů, a tedy i tomu, o čem příklady z praxe škol pojednávají, seznámíte se v publikaci nejprve se základními teoretickými poznatky o autoevaluaci. K nim patří i skutečnost, že mimo jiné lze na autoevaluační dění nahlížet jako na realizaci žádoucích změn. Z tohoto pohledu byste měli být schopni začlenit se při vstupu do školní praxe do té z fází změny, která právě ve škole probíhá.

Hlavní struktura publikace je rozčleněná do 10 kapitol a dvou příloh. První kapitola zasazuje autoevaluaci do kontextu dalších evaluačních procesů probíhajících ve školství. Druhá kapitola objasňuje základní teoretické poznatky o autoevaluaci škol pro „začátečníky“. Objasňuje význam práce se zpětnou vazbou při řízení relativně autonomní školy, vysvětluje realizaci autoevaluačních procesů jako nedílnou součást péče o kvalitu školy, popisuje fáze a technologii autoevaluace.

Třetí a čtvrtá kapitola nahlížejí na autoevaluaci školy jako na řízení změny, pojednávají o třech základních fázích změny (iniciace, implementace, inkorporace). Nejprve jsou uvedeny teoretické vstupy, které jsou následně v rámci čtvrté kapitoly dokresleny vhodnými ukázkami z aktuální školní praxe, úryvky z příběhů českých škol vytvořených v průběhu projektu Cesta ke kvalitě. Ukázky dokreslují text knihy v tom, jak rozmanitě mohou v českých školách probíhat jednotlivé fáze autoevaluace jako řízené změny. V závěru této části publikace je zdůrazněn význam autoevaluace pro rozvoj kvality práce školy.

Obsahem i rozsahem vydatná část textu pak zahrnuje soubor příkladů z praxe škol vytvořené mými kolegy, autory příběhů (v projektu též nazývanými jako garanti příkladů): Milenou Dolejskou, Miloslavem Nekvapilem, Michaelou Prášilovou, Zorou Syslovou a Danielou Vrabcovou. Byly vybrány takové příběhy, které dokreslí pestrost autoevaluačních procesů v těch druzích i typech škol, kterým pedagogická (a výzkumnická) i laická veřejnost zpravidla tolik pozornosti nevěnuje. Konkrétně se jedná o příběh málotřídní školy, o příběh sloučeného subjektu mateřské a základní školy (záměrně tedy není v knize zahrnuta „čistá základní škola“, které již byla věnována řada takto zaměřených výzkumů), základní umělecké školy, o příběh sloučeného subjektu gymnázia a střední pedagogické
školy a konečně o příběh obchodní akademie a jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky.

Jsou představeny příběhy z běžné praxe škol v různých městech, krajích, ve kterých je děj popisován nepřikrášleně, nejedná se o „ódy na radost“. Každý příběh vznikal více než 18 měsíců a zahrnuje jak pozitiva autoevaluace, tak i „pokusy“, které se nejprve nedařily a teprve až s postupem času, po obtížném hledání, vedly k dalšímu rozvoji školy. V příkladech se také projevuje, jak důležitá je autoevaluace právě tím, že poskytuje široké spektrum příležitostí k učení jednotlivců i ke společnému učení lidí ve školách (učení se při řešení problémů, učení se od ostatních, učení se i z vlastních chyb, ale i učení se chyby si přiznat a odstraňovat…). Důležitou součástí každého příběhu jsou jeho přílohy, původní dokumenty škol, dokreslující podstatné záležitosti, do kterých autoři z pochopitelných důvodů nijak nezasahovali a jsou tak ponechány v původní, autentické podobě (a i bez jazykových korektur). Na tomto místě bych ráda poděkovala všem popisovaným školám za důvěru, jejich ochotu a otevřenost a také za to, že daly své dokumenty k dispozici ostatním kolegům. I když představené příběhy zaznamenávají jen dílčí výsek z české školské reality, mohou být zdrojem cenných poznatků pro všechny zájemce o problematiku.

Závěrečná kapitola publikace zvažuje možnou budoucí podobu autoevaluace v českém prostředí. Následuje shrnutí v knize použitých zdrojů informací a jmenné seznamy všech škol popisovaných v průběhu aktivity „Vytvoření kategorizované elektronické databáze příkladů řízení kvality“, autorů příběhů a všech recenzentů, kteří svým dílem významně přispěli ke vzniku příběhů.

Nyní záleží jen na vás, na čtenáři samotném, jak pozorně budete knihu číst a zda z ní načerpáte inspiraci, převezmete nebo adaptujete návod, či se jen ujistíte, že i v jiných školách se odehrávají vám již známé děje.“

Jana Poláchová Vašťatková


Postupně se s jednotlivými inspirativními příklady seznámíme.

Celý text publikace najdete ZDE.

Jana Hrubá: Aréna názorů na konferenci SKAV 2012

středa 29. srpna 2012 · 0 komentářů

Závěry z diskuse skupin, která probíhala v odpoledních hodinách na konferenci SKAV 28. 5. 2012 v Senátu PSP ČR. Téma konference bylo „Rozdílné koncepce vzdělávání a jejich důsledky s podtitulem Kterou cestou se chceme vydat?“


Diskuse probíhala za vedení moderátorů v šesti diskusních skupinách ke třem předem stanoveným otázkám. Velmi se osvědčilo rozdělení účastníků tak, aby v každé skupině byly zastoupeny různé skupiny účastníků: učitelé a ředitelé škol, vysokoškolští pedagogové, pracovníci resortních ústavů, zřizovatelé škol, zaměstnavatelé a podnikatelé, zástupci asociací, vzdělávacích programů a neziskových organizací zabývajících se vzděláváním. Přispělo to k pestrosti názorů a umožnilo vzájemné naslouchání a sbližování názorů. Některé z nich si ve zkratce představíme. (Zajímavé je, že na sebe navazují téměř tak, jako by diskutovala skupina jedna.)


1. Jak se má do vzdělávání v ČR promítat požadavek konkurenceschopnosti?

Ve všech skupinách začala diskuse nejprve vyjasňováním, jak účastníci chápou pojem konkurenceschopnosti. Některé pojmy se totiž stávají floskulemi a jenom lidi zbytečně dráždí. Je potřeba přemýšlet o tom, co s tím. Hodně záleží na diskurzu – něco jiného daný pojem znamená v pedagogice, něco jiného v politické debatě. Důkladná diskuse ovšem potřebuje čas.

– Konkurenceschopnost je uplatnění nejen ve společnosti, ale i v životě. Práci a soukromí nelze oddělovat, je nutné rozvíjet odbornost i osobnost.
– Je nutný prostor pro osobnostní i profesní přípravu. SŠ 30% všeobecné přípravy (osobnostní rozvoj), zbytek profesní příprava, na ZŠ poměr opačný s tím, že profesní příprava je široká, ne příliš specifikovaná. Součástí konkurenceschopnosti je i všeobecné vzdělání ve všech oborech, aby člověk mohl reagovat na nabídky z různých oborů. Vychovávat žáky tak, aby se uměli rozhodnout, aby se nebáli dále vzdělávat i po ukončení školy v pracovním procesu (školou nic nekončí, neučí se pro rodiče, ale pro sebe), ukázat klady odborného vzdělávání, ukazovat pracovní podmínky v jednotlivých profesích.
– Domnívám se, že se požadavek konkurenceschopnosti má do vzdělávání promítat. Možnost pracovat otevírá člověku možnosti ke spokojenému životu. Lidé, kteří nepracují, většinou spokojený život nemají, často svou (ne)činností neprospívají ani společnosti a ještě je to finančně nákladné, a to jenom proto, že v počátcích své výchovy a vzdělávání nedostali potřebnou podporu.
– Vzdělávání pro konkurenceschopnost má být součástí vzdělávání, ale existují omezení daná například rodinou, která učitel v praxi nemůže překonat.
– Vyjděme od konce, tj. od žáka: jaký má být? Musí především umět bojovat, aby přežil ve světě, kde platí Darwinova teorie přirozeného výběru. Aby přežil, musí být absolvent flexibilní, schopný analýzy problémů, schopný si uvědomit sebe sama a své přednosti a nedostatky. Ale jak takového člověka vytvořit? Vyjdu ze zkušeností naší školy – máme sice profil absolventa, ale nenaplňujeme ho. Jen 10–15% žáků SŠ má vnitřní motivaci, dalších 20% je za jistých okolností ochotno spolupracovat, zbytek musíme nutit.
– Pojetí konkurenceschopnosti se v moderním světě mění: do popředí se dostává spolupráce, nikoliv soutěž, odvolávat se na Darwina tedy není na místě. Některé země ostatně místo hrubého národního produktu měří „hrubé národní štěstí“ – jak bychom dopadli? Všeobecně se dnes ví, že významnějších úspěchů dosahují týmy, jejichž účastníci neztrácejí síly vzájemným bojem, nýbrž spolupracují (vytvářejí tzv. win-win situace).
– Žáci se často více dozvídají „výsledky soutěže“ (kdo je lepší a kdo horší, kdo má jedničku a kdo čtyřku), než to, co jim konkrétně jde nebo v čem se mají zlepšit a co pro to mohou konkrétně udělat.
– Žáci se obvykle zřídka dostávají do situací, kdy by měli možnost výběru při výuce, aby mohli volit způsoby, cíle, postupy apod. Vše je předem nadefinováno, dostávají jen úkoly, nikoliv však důvěru (autonomii) v jejich plnění, to je také jeden z důvodů, proč je složka osobnostní tolik potlačována.
– Každé dítě by se mělo dostat do svého maxima. Je potřeba silná podpora učitelů, aby uměli v praxi pomoci dítěti stanovit si toto maximum.
– Kromě inkluzivního vzdělávání je potřeba vyhledávání talentů a práce s talenty – vést ke kreativitě a podnikavosti. Škola by měla vidět každé dítě a věnovat se jak silným, tak slabým stránkám. Každé dítě musí zažít úspěch.
– Rozvíjet talenty neznamená další nerozvíjet. Rozvíjet děti tam, kde je náznak talentu. U každého by se měla hledat „struna, která má hrát“. Musí se ale pro to vytvořit podmínky. Disponibilní hodinová dotace se velmi málo dává k dispozici samotným žákům, co by chtěli. Děti o tom musí přemýšlet, když před nimi stojí výzva.
– Musíme si uvědomit, že je to učitel, kdo rozhoduje o konkurenceschopnosti dětí – má moc dítě ubít nebo rozvíjet. My často vidíme, že ne všichni učitelé to dovedou.
– Souvisí s tím i přístup učitelů – Umí to, co mají předávat (sebehodnocení, sebereflexe), mají osobnostní kompetence? Je nutné zlepšit vzdělávání nových pedagogů a rozvíjet další vzdělávání učitelů.
– Mělo by být uděláno nějaké systémové opatření vzhledem k učitelům. Současné cíle RVP mají vést ke konkurenceschopnosti, avšak podmínky pro jejich naplnění nejsou nejlepší. Měla by se tedy zavést systémová opatření, např. pedagogičtí asistenti, další vzdělávání apod. Zkrátka vytvořit kompetentního učitele, aby mohl být kompetentní žák.
– Byla jsem překvapená, že ze strany některých panelistů je neochota vyslechnout názory odborné veřejnosti. Ukazuje se jako problém možnost předat zkušenosti odborné veřejnosti politickým decission makerům. Základem by byla společná diskuze. Dosud to však nepadá na úrodnou půdu…


2. Má být jedním z hlavních cílů vzdělávání podpora sociální soudržnosti?

– Ano, ale neshodli jsme se na tom, zda to má být cíl hlavní. Shodli jsme se, že je to cíl důležitý a nový. Považujeme tento cíl za poměrně široký a obecný pro celou společnost, ne jen pro školní vzdělávání, které ale k jeho naplnění může přispět. Jedná se o kultivaci osobnosti.
– Ve společnosti mohou být sociální rozdíly, ale důležité jsou vztahy. Máme zodpovědnost i za děti, které nemají dobré zázemí.
– Sociální soudržnost se dotýká několika oblastí: osmiletá gymnázia, multikulturalita, zdravotní znevýhodnění, praktické školy,…
– Všichni jsou pro sociální soudržnost až do doby, než jejich dítě má jít na osmileté gymnázium.
– Sociální soudržnost je důležitá, není nám ale jasné, jestli je to cíl, princip nebo prostředek. Metod, jak k ní dospět, bude víc, nelze to redukovat na rušení víceletých gymnázií. Co citelně chybí, je celospolečenský konsenzus.
– Jsou-li děti vedeny tak, aby se necítily jako něco „víc“ či méně, pak je to OK. Je to o postoji, že je dobře, že jsme každý jiný a nepředpokládáme, že to bude kdy jinak. Proto nám může jít něco lépe či hůře, v tom není problém, potřebujeme se navzájem, každý inklinuje k něčemu jinému.
– Jde o základ šťastného fungování celé společnosti. Všichni by se měli mít dobře, a tím nemyslím, že by měli mít stejně peněz. Silnější by zkrátka měli pomáhat slabším, protože všichni mají právo na důstojné zacházení a takovým přístupem se důstojnými stávají. Na druhou stranu, asi úplně nejsme jako učitelé plně vybaveni to dělat. Prvopočátek by měl být už ve výchově.
– Vzdělavatelem je rodina a škola, a pokud mezi nimi spolupráce nefunguje, je to špatně. Rodina je na jednu stranu upozaděna a zároveň má v některých případech až příliš velké slovo – v některých případech může do vzdělávacího procesu silně zasáhnout. Když jsou problémy, s rodinou se nepracuje, pokud s nějakým problémem přijde rodič, musí mu škola někdy až příliš vyhovět.
– Škola jednoznačně musí podporovat sociální soudržnost, protože v dnešní době do jisté míry supluje rodinu: péči o nemocné a slabé už dnes děti v rodinách nevidí. Život není boj. V křesťanské Evropě se lidé neodkládají. To všechno dnes může zprostředkovávat škola.
– Škola může udělat mnohé z toho, co už nedělají rodiny, pro podporu sociální soudržnosti. Souhlasila jsem s prof. Helusem, že nastává doba ne negativní, ale pozitivní pedagogiky a psychologie. Hledejme příklady dobré praxe! Příklad: děti z jedné SŠ chodí 1x měsíčně do dětského domova v Pyšelích. To je cenné, šiřme tyto příklady. Proč je nikdo nešíří? Proč se o tom nemluví? Proč se třeba v médiích píše třeba jen o PORGu?
– Jedna pozitivní zpráva o naší společnosti z prostředí PORGu: od sestry vím, že už i rodiče žáků PORGu začíná zneklidňovat otázka, jestli je pro jejich děti dobré pohybovat se výhradně ve společnosti dětí z bohatých rodin…
– Je potřeba začínat už v MŠ a dále pokračovat na ZŠ a SŠ. Pedagogický tým může posloužit jako vzor při naplňování tohoto cíle, zvláště když rodina a jiné vzory příliš nefungují. Důležité je i celkové klima školy
– Člověk potřebuje sociální dovednosti, pokud jsou všichni v jedné třídě, tak je příležitost je rozvíjet. Odděleně tuto šanci nemají.
– Získávání sociálních dovedností probíhá ve skupině. Sociální soudržnost je postavená na kompetencích, nezíská se jen z informací.
– Dá se získat lépe ve škole než doma, protože ve škole nastávají různé situace, které mohou tyto kompetence formovat. Je potřeba vytvořit situaci, aby rodiče neměli tendenci dávat děti do jiné školy. Když budou všechny školy kvalitní, nebude to vyvolávat segregaci.


3. Chceme opravdu vychovávat žáky k zodpovědnému rozhodování a jednání?

– Odpovědnost byl požadavek, na němž se shodli všichni panelisté. Sporný bod to není, ale cesty k dosažení jsou různé. Míra zodpovědnosti je přímo úměrná míře svobody, kterou děti dostávají.
– Zodpovědnost žáků – ano, ale jak. Restrikce nefungují a demotivují. Velký význam má příklad nejbližších (včetně učitelů) a vzorů ve společnosti. Důležitá je vnitřní motivace, která může být vyvolána tím, že to, co budou žáci dělat, jim bude dávat smysl.
– Kdokoliv se vzdělává, vytváří si cestu sám a s pomocí lidí kolem sebe a za tu volbu té cesty do značné míry je odpovědný. Myslím, že by tedy ta cesta neměla být dána zvenčí, nějakým diktátem. Žák by měl mít volbu té cesty a mít podporu svého okolí, aby si dokázal volit dobře.
– Ano, ale odpovědnost se pohybuje v určitém rámci. Ten by společnost měla nastavovat dětem odmalička. Překročení rámce má nějaké důsledky a s těmi by se mělo vždy počítat.
– Schopnost rozhodnout se souvisí s rizikem, které na sebe bereme: s rizikem chyby. Nesmíme trestat/známkovat chyby, chceme-li děti povzbudit k samostatnému rozhodování.
– Dáme-li dětem možnost se rozhodnout, musíme trvat na tom, aby za své rozhodnutí nesly zodpovědnost.
– Dítě by mělo nést důsledky za své rozhodnutí, v případě neúspěchu sebereflexí a sebehodnocením dojít k posunu.
– Schopnost rozhodnout se je možné a potřebné pěstovat od nejmladšího věku, vždy lze navodit situace, kdy se dítě musí rozhodnout. Nabízené volby budou v každém věku dítěte jiné.
– Pomocí modelových situací a reflexí těchto situací lze trénovat zodpovědné rozhodování a jednání.
– Navozovat situace, kde lze dopředu načrtnout více možností řešení a popsat následky jednotlivých řešení.
– V běžných školách je rozhodování potlačováno, ne podporováno.
– Je potřeba si vymezit, co kdo vidí pod pojmem „zodpovědné rozhodování a jednání“. V některých školách se tento pojem překládá jako poslušnost žáků.
– Velmi tady mohou opět zafungovat vzory z pedagogického sboru. Bohužel učitelé mají často malou sebedůvěru, nejistotu, nejsou vybaveni přirozeně dovednostmi, aby mohli v tomto duchu děti rozvíjet. Chybí i vzory ve veřejném životě.
– Důležité rozvíjet budoucí učitele v těchto dovednostech již na Pedagogických fakultách.
– „Stejná pravidla pro zodpovědnost jako pro svobodu“.


Na závěr jeden z výstupů diskusní skupiny:
Kdy začíná změna ve vzdělávání? Tehdy, když učitelé začnou přemýšlet o tom, ne co děti naučit, ale co v nich rozvinout.

Jiná skupina se shodla:
Naše školství je na křižovatce, kde máme na výběr. Buď se vracet ke starým zvykům a upravovat a opravovat je, nebo jít cestou do neznáma a i v případě částečných chyb a neúspěchů pokračovat dále. Všichni se shodli na tom, že by společnost měla jít novou cestou.


Ze zápisů diskuse ve skupinách zpracovala Jana Hrubá


Více o konferenci najdete ZDE nebo ZDE.

Zdeněk Brom: Putování za lidmi, kteří umí

úterý 28. srpna 2012 · 0 komentářů

O víkendu se ze mě stal krajánek putující za lidmi, o kterých mnozí tvrdí, že nejsou.


Zdroj: Blog autora na Aktuálně.cz 23. 6. 2012


V Kutné Hoře se dříve dobývalo stříbro. Na něm stála moc a také přepych tehdejších panovníků v Čechách. Stříbrné žíly napájely životodárnou mízou vládu nejednoho z nich.

Stříbro se už v Kutné Hoře netěží. I ta nejmohutnější žíla cenného kovu zkrátka jednou dojde. Naštěstí existují ale i jiné žíly. Nejsou sice podstaty hmotné, ale jsou vydatné a stálé. Moudří vládci na nich vždy stavěli.

Pokud by se mocní tohoto státu obtěžovali dostavit minulý týden do Kutné Hory, mohli i oni z těchto žil čerpat. Ve jmenovaném městě se totiž konalo 34. celostátní kolo Středoškolské odborné činnosti. V 18 odborných sekcích své práce prezentovalo a obhajovalo na 300 studentů z celé ČR.

Byli zde studenti, kteří sami vyvinuli multifunkční zařízení pro vývoj a servis elektroniky na bázi mikrokontrolerů PIC nebo autonomní dvouprocesorové vozidlo s naváděcím systémem a analýzou obrazu, vzduchem létala funkční letadla, modernizované stroje dokazovaly svoji funkčnost atd.

Jiní bravurně analyzovali důchodovou reformu v práci nazvané: „Důchodová reforma v souvislostech, její dopad“. Myslím, že Občan by zajásal, jak mladí dokáží vidět svět v souvislostech a dobře vnímají, co se může stát. Méně už by jásali mobilní operátoři, kteří by si přečetli práci „Cenová politika mobilních operátorů versus český zákazník.“

Radost mi udělala i sekce věnovaná tvorbě učebních pomůcek a didaktické technologie. Sami studenti například napsali učebnici biochemie, protože ta, ze které se nyní učí, jim nevyhovuje. Pravda, zatím má svoje nedostatky, ale hluboký respekt před tím počinem. Stejně tak před modelem asynchronního motoru a modelem indukční pece (výukové přípravky pro podporu výuky tématu Magnetická pole).

Zkrátka řada cenných realizovatelných nápadů, které by snadno mohly být základem ekonomicky úspěšných projektů. A z těch by byla pracovní místa, a tudíž i daně. Pokud vím, tak to dost nutně tento stát potřebuje…

…Přestože bylo pozdní sobotní odpoledne, teplota stoupala ke 30° C a soutěžící studenti i porota za sebou měli dlouhé hodiny obhajob, v aule se u posterů (plakátová forma prezentace, která je běžná na mezinárodních soutěžích) čile debatovalo dál mezi umělci a techniky, informatiky a zemědělci atd., atd.

Zapojil jsem se také. Naslouchal jsem, ptal jsem se, připomínkoval a nechal si vysvětlovat. Putoval jsem zase čile od posteru k posteru a viděl mnoho nadaných lidí – studentů a jejich učitelů, kteří umí tvořit. Oni jsou žilami, které mají v sobě schopnosti, vědomosti a vůli.

Jinou otázkou je, zda takové žíly dokáže někdo smysluplně a správně využít.


Celý text si můžete přečíst ZDE.

NÁRODNÍ GALERIE: výtvarný kurz Cesta k mistrům

pondělí 27. srpna 2012 · 0 komentářů

Tradiční výtvarný kurz pro studenty a dospělé.


Milí přátelé,

dovolujeme si vám nabídnout již tradiční výtvarný kurz Cesta k mistrům pro studenty a dospělé, který je určen všem, kteří se chtějí zdokonalit v malbě od základních problémů výstavby obrazů – kompozice, barevnosti, technologie, perspektivy, ve spojení s kopírováním obrazů podle originálů v expozicích Sbírky moderního a současného umění Národní galerie v Praze.

Kurz začíná v sobotu 6. října 2012 a koná se vždy v sobotu od 10.15 do 17.15 po dva semestry, v celkovém počtu dvaceti lekcí – celodenních dílen
(program najdete ZDE).

Kurz je veden výtvarnými umělci: malířem MgA. Ondřejem Malečkem a malířkou a restaurátorkou MgA. Annou Plešmídovou.

Probíhá v ateliérech i přímo v expozicích umění od poloviny 19. století do současnosti ve Veletržním paláci. Možnost individuálních konzultací, skupina max. 12 účastníků.

Cena: roční předplatné 12 000 Kč, studenti, senioři 10 000 Kč (cena za 20 lekcí s odborným vedením, lze hradit i každý semestr zvlášť: 6 000 Kč / 5 000 Kč).

Přihlášky a rezervace přijímáme na tomto e-mailu: vzdelavani@ngprague.cz
příp. na telefonu 224 301 003. Máte-li jakékoliv další dotazy, neváhejte se na nás obrátit.


Pro zkušenější tvůrce připravujeme kurz s novým programem s názvem Portrét a figura podle mistrů 2, který se bude zaměřovat na figurální tematiku s využitím živých modelů ale i inspirace originály obrazů z expozic galerie.

Jeho první lekce s tématem figura symbolistní se uskuteční na výstavě Jakuba Schikanedera ve Valdštejnské jízdárně v neděli 7. října 2012 a kurz bude obsahovat celkem cca 15 tematických lekcí. Podrobný program jednotlivých lekcí zveřejníme.

Lektorské oddělení
Sbírka umění 19. století
Sbírka moderního a současného umění
Národní galerie v Praze, Veletržní palác
Dukelských hrdinů 47
170 00 Praha 7
tel: +420 224 301 003
fax: +420 233 376 243
e-mail: vzdelavani@ngprague.cz
www.ngprague.cz

Milan Zelený: Česká republika 2020. Jak bude, chce, měla by, může a „musí“ vypadat?

· 0 komentářů

Všichni si jistě umíme představit, jak bude Česká republika vypadat v r. 2020. Horší už je to s tím, jak bychom chtěli, aby vypadala, a už vůbec nejhorší, jak by vypadat měla. Jak by vypadat mohla – to nevíme nikdo a vědět nebudeme nikdy. Proto se zde budeme zabývat pouze otázkou, jak se společnost sama „snaží“ vypadat a jak jí v tom efektivně, kolektivně, politicky, společensky – a hlavně „po evropsku“ – bráníme.


Zdroj: Blog autora na Aktuálně.cz, 21. 8. 2012


Jak bude Česko vypadat za osm let, je nabíledni: politicky se dostane do výrazného područí politických stran, tj. nedemokratických společností s ručením výrazně omezeným. Staří politici, pohrobci komunistické strany, kteří zem přivedli do mafiánského stavu, budou i nadále pokračovat v devastaci hospodářské i politické kultury. Korupce se stane „normálou“, boj „proti korupci“ módou a „bojovníci“ sami nositeli korupce. Česko bude bankovním skanzenem Evropy, závislým na zadlužování obyvatelstva a vybíráním poplatků. Media zvýší svoji fixaci na „kauzy“ bezvýznamných osobností a jejich skandály, ztratí cit pro věci klíčové, systémové a strategické.

Naše závislost na Německu (a tím i na Číně) se prohloubí a ekonomika dále propadne následkem jejich útlumu. Přímá demokracie bude zdeformována na demokracii partajnickou, voleni budou bývalí komunisté, úředníci a účetní. Absence vrstvy národních kapitalistů bude i nadále omezovat naši autonomii. Národní konkurenceschopnost se bude snižovat s nárůstem cizích vlastníků našich statků a kapitálu. Vzdělávání si sáhne na evropské dno, díky své zastaralosti, bezperspektivnosti a nedostatku srovnávací kvality. Nechápeme dopad vzdělávání na hospodářskou výkonnost, „stabilizaci MŠMT“ a „novelu“ zákona považujeme za strategii, atp. Každý čtenář si jistě může doplnit další, nevyhnutelné charakteristiky české společnosti r. 2020 – dokonce lépe a přesněji než zde.

Výše uvedený scénář samozřejmě nikdo nechce. V našem kontextu je ale to, co chceme, irelevantní. Nezáleží na tom, co říkáme, ale jen na tom, co děláme. Jestliže kolektivně jednáme, rozhodujeme, preferujeme a volíme v rozporu s naším chtěním, pak nutně dosáhneme toho, co nechceme. Akce je důležitější než popis akce, znalosti jsou důležitější než informace. Vědět ještě neznamená umět. Informační společnost je, v kontextu dnešního světa, prostou komoditou. Stabilizovat a koordinovat ministerstva je v tomto stavu směšné…

Od informací ke znalostem. Již Einstein ujišťoval, že Informace nejsou znalosti. Bohužel, mnozí vlivní politici stále nechápou rozdíl mezi informací a znalostí, znalosti si s informacemi pletou, transformaci tak bezděčně brzdí a svoji společnost, podnik (i sami sebe) zbytečně ohrožují.

Přitom Znalostní společnost (Knowledge society) představuje jednu z klíčových transformací. Vědět dnes již nestačí, umět se musí. Mít informace již neposkytuje konkurenční výhody – znalosti a um se staly primární a nejdůležitější formou kapitálu, základem globální konkurenceschopnosti. Znalost je akce. Informace je symbolický popis akce.

Hodnotu znalostí lze měřit velikostí přidané hodnoty. Hodnotu informací poznáme až jejich použitím v akci, jako část přidané hodnoty znalostí. Měřit hodnotu informací, tj. kuchařské knihy, je jistě zcela odlišné od měření znalosti skutečného vaření či umění vařit.

Dnes nezáleží na tom, co lidé říkají, ale na tom, co skutečně dělají. Rozdíl mezi akcí a jejím popisem je stále větší, akce mluví sama za sebe. Namísto měření informací se podniky učí měřit akci samotnou, tj. ne to, co spotřebitelé říkají (data, informace, dotazníky), ale co opravdu dělají (akce v různých kontextech)…


Celý text najdete ZDE.

Neúspěšní maturanti si mohou udělat kvalifikační zkoušku

pátek 24. srpna 2012 · 0 komentářů

Neúspěšní maturanti si mohou udělat kvalifikační zkoušku, budou tak mít aspoň nějaký doklad o tom, co umějí. Určena je hlavně studentům odborných škol a nástaveb, kteří si ze školy odnesli kromě teoretických znalostí i dovednosti využitelné v praxi. Díky osvědčení se tak budou moci prokazovat budoucímu zaměstnavateli, uvedl manažer projektu Národní soustava kvalifikací Ivo Jupa.


Zdroj: České noviny.cz 6. 8. 2012, autor: ČTK

Zanedlouho sice začínají opravné maturity, i po nich ale nejspíš zůstane řada absolventů bez maturitního vysvědčení. Právě na nástavbových oborech propadlo v jarním termínu maturit přes 43 procent žáků, na středních odborných učilištích pak 39 procent. Studenti se sice pokusí složit zkoušku dospělosti v září, loni ale i při podzimních opravných zkouškách propadl téměř každý druhý.

„Jednou z možností je využití projektu Národní soustava kvalifikací a přihlášení se ke kvalifikační zkoušce, kde mohou prokázat praktické a teoretické znalosti profese, kterou chtějí vykonávat. Po úspěšném absolvování dostanou osvědčení," uvedl Jupa. Osvědčení je přitom uznávané jako veřejná listina.

Soustava nabízí v současnosti seznam několika desítek kvalifikací, které mohou lidé získat díky svým pracovním zkušenostem. Na výběr je hlavně z technických oborů, ale také třeba z oblasti obchodu nebo zemědělství. Systém vznikl především kvůli lidem pracujícím v oboru, který nevystudovali. Tito pracovníci si tak mohou i bez dodatečného vzdělávání udělat certifikát, který potvrzuje jejich skutečné schopnosti.

Soustava kvalifikací prý ale v současnosti může pomoci i úspěšným maturantům, kteří po škole nemohou najít práci. Týká se to například gymnazistů, kteří nechtějí pokračovat ve studiu na vysoké škole, ale kvůli chybějící specializaci těžko hledají zaměstnání.

„Pro ně i čerstvé absolventy může být řešením vybrat si vhodnou profesi, přihlásit se do kurzu dalšího vzdělávání a v závěru absolvovat kvalifikační zkoušku. Držitelé těchto osvědčení pak mají jako uchazeči o pracovní místo v rámci přijímacího řízení větší šanci na úspěch," tvrdí Jupa.

Kurzy se většinou konají na středních školách po odpoledních a večerech, podle údajů z konce května je už absolvovalo přes 3000 lidí. Smyslem kurzů je zvýšit vzdělanost dospělých a využít kapacity škol.

Více informací najdou zájemci na webu projektu www.nuv.cz/nsk2


Celý text najdete ZDE.

Svatava Šimková: České děti a škola

čtvrtek 23. srpna 2012 · 0 komentářů

Prázdniny se nenápadně přehouply přes polovinu. Děti si sice ještě užívají táborů, dovolených u moře i pobytů u babiček a dědečků, ale výlohy obchodů se pomalu začínají plnit školními brašnami, sešity a penály. Škola klepe na dveře. Podívejme se na ni nikoliv přes mediálně propírané téma státních maturit, ale spíš pohledem těch, kterých se opravdu prvořadě týká, tedy žáků, studentů a pedagogů, doplněným výsledky některých výzkumů.


Zdroj: web RVP


Co říkají výzkumy?

V současné době je o našem vzdělávacím systému a speciálně o našem základním školství k dispozici značné množství dat, včetně dlouhodobých a těch, které nás srovnávají s ostatními zeměmi – jak evropskými, tak i v rámci OECD, a dokonce i řadou zemí exotických. Zájemci si všechny reprezentativní výzkumy najdou například na stránkách www.uiv.cz. Zde se omezíme na poskytnutí několika základních faktů, které doplníme několika zjištěními, jež jsou velmi důležitá a přitom unikla mediální pozornosti.

Česká republika se dlouhodobě zařazuje mezi země s nejnižším podílem veřejných investic vůči celkovému HDP investovaným do podpory vzdělání – před nástupem krize v roce 2008 to bylo 4,5%. Za námi zůstaly jen Čína a Indonésie. V období mezi školními roky 2003/2004 a 2011/2012 poklesl počet žáků u nás z 1 040 612 na 835 796; obdobně poklesl i počet učitelů, počet škol a počet tříd. Průměrný počet 20 žáků ve třídě nás řadí do evropského průměru, počet hodin absolvovaných našimi žáky stejně jako počet hodin odučených našimi učiteli je ve srovnání se zeměmi OECD lehce nadprůměrný.

Poměrně rozsáhle byly komentovány podprůměrné výsledky našich žáků v posledním srovnávacím výzkumu PISA 2009 (čtenářská gramotnost, matematika, přírodní vědy) a hlavně výrazné zhoršení v matematice (zvlášť masivní u chlapců). Bez většího zájmu ovšem prošlo zjištění jiného srovnávacího výzkumu (ICCS), že naši čtrnáctiletí žáci jsou sice nadprůměrní ve znalostech z občanské gramotnosti, ovšem značně podprůměrní v postojích, které by z nich měly vyplývat. Jasně se dále ukázalo, že víceletá gymnázia „vysávají“ naprostou většinu schopných žáků z běžných základních škol, což vede na jedné straně k vytváření úspěšné, ale velmi úzké elity, a na druhé straně k poklesu úrovně většiny žáků. Konečně se stále potvrzuje, že špatné sociální podmínky a nízká vzdělanost rodičů často znevýhodňují děti v mnoha ohledech, včetně vztahu ke škole.


Hlasy dětí

Ačkoli výzkum projektu Klíče pro život nazvaný Hodnotové orientace dětí ve věku 6–15 let zjistil, že děti školu vnímají víceméně jako nutnou povinnost, o důležitosti a smyslu školní docházky jsou přesvědčeny téměř všechny. Chápou, že smyslem a cílem vzdělávání není jen osvojit si látku jednotlivých předmětů, ale také získat takové znalosti a dovednosti, které jim v životě pomohou uplatnit jejich schopnosti, formulovat postoje, lépe se orientovat a především umět „být“ ve společnosti. Děti přitom ale nejsou příliš ochotné vyvíjet patřičné úsilí – podepisuje se na nich to, že příliš snadno a bez výraznějšího vlastního přičinění získávají nejrůznější požitky, zejména virtuálně zprostředkované.

Většina dětí pokládá své pedagogy za chytré, spravedlivé, ochotné jim pomoci a příliš se nerozčilující. V žádné z těchto vlastností ale nejsou učitelé v očích dětí lepší než jejich rodiče (nejsou podle nich například ani chytřejší). Na druhé straně se děti domnívají, že pedagogové na ně nemají příliš času, nenaslouchají jim, příliš jim nedůvěřují, občas zalžou a není s nimi zábava. Čím jsou starší, tím hůře pedagogy hodnotí a výrazněji vnímají učitele jako přísné. Zatímco ve věku 6–9 let označilo pedagogy jako hodné téměř 55 % dětí, ve věku 13–15 let je tomu tak již u pouhých 32 % respondentů. Pedagogové jsou pozitivněji vnímáni spíše dívkami než chlapci a dívky jsou vůbec ve škole spokojenější než chlapci. Děti jsou velice citlivé k celkovému nasazení a nadšení pedagogů. Následující výroky starších dětí ze skupinových rozhovorů jsou typické: „Paní učitelka má neprofesionální chování vůči žákům a někteří učitelé jsou zoufalí z toho, že musí učit. Paní učitelka špatně učí, ona nám shazuje sebevědomí. Občas je i rasistická. Já bych vyměnila některé učitele, jsou strašní.“

Děti se často shodovaly v odpovědích na otázku, co je ve škole opravdu baví či netěší. Pokud šlo o kladné hodnocení, pak nejčastěji zmiňovaly kamarády a přestávky, někdy i konkrétní školní předmět: „Mě nejvíc baví, že tu mám ty kámoše a tělák. Mě nejvíc baví hudebka, jelikož si tam můžeme říkat, co posloucháme za hudbu, a ještě paní učitelka třídní. Mě přestávky a předměty, u kterých nemusím moc přemýšlet.“

Záporné hodnocení občas patřilo prakticky veškeré výuce, častěji i matematice, češtině a přírodním vědám. Pokud byl v pedagogickém sboru učitel, který s dětmi nedokázal navázat přátelský vztah či profesionálně předat učivo, projevilo se to negativně na vztahu dítě – předmět. Vztah žáků ke škole i k vykládané látce je velmi silně určován schopnostmi pedagoga zaujmout a nadchnout děti pro probírané téma, ale také jeho povahovými rysy. Důležitým faktorem vzájemného vztahu je pak schopnost pedagoga pozitivně stimulovat vztah, naslouchat, ponechat prostor pro vlastní vyjádření dítěte a respektovat jeho věkové odlišnosti a potřeby. Vztah ke škole ovlivňuje také úspěšnost žáka, možnost osobního projevu, úroveň komunikace a interakce. Vzájemná důvěra, nasazení a opravdovost učitele, jeho schopnost provázat teorii s praxí a zkušeností dítěte hraje však zásadní roli.

Výzkum dále ukázal, že pro většinu dětí je škola především místem, kde potkávají své kamarády a navazují nová přátelství, právě kamarádi bývají nejoblíbenější součástí školy. Přestože téměř všechny děti mají ve škole dobré kamarády, setkávají se někdy ve školním kolektivu i s ošklivým chováním. Čím jsou děti starší, tím více ve školním prostředí pociťují stres – u nejstarších žáků se to týká už 16 % z nich. Vzájemná důvěra, pocit jistoty a bezpečí ve škole s věkem u dětí klesá.


Možnosti dnešních učitelů

Český učitel to nemá lehké. Jeho práce je jednou z těch, které rozumí téměř každý, učitelům je často více či méně dobrácky podsouváno, že vlastně nic nedělají, že pracují jen pár hodin denně a mají dlouhé prázdniny. Jistě každý pedagog se setkal o prázdninách s okřídlenou větou: Chtěl bych se mít jako učitel! Je s podivem, že se u nás i za těchto podmínek učitelské povolání drží v tabulce prestižních profesí stále na třetím či čtvrtém místě. Platem to přitom nebude – ten je u českého učitele 2. stupně ZŠ dlouhodobě horší než plat jeho portugalského, korejského, slovinského či mexického kolegy, jak vyplývá z údajů posledního výzkumu OECD „Education at a Glance 2011“. Ze 34 porovnávaných států se Česká republika nachází až na 28. místě. Český učitel, spíše však česká učitelka, mívají často pocit, že si jich dnes už skoro nikdo neváží. Přitom musí čelit mnoha tlakům: během vyučování jsou dlouhodobě vystavováni stresu, který může přejít v syndrom vyhoření, musí se též vyrovnávat s meziosobními konflikty, které vznikají ve vztazích k žákům, rodičům i kolegům, přičemž nejčastější konflikty vznikají ve snaze udržet při výuce kázeň.

Do škol totiž z rodin přicházejí čím dál častěji žáci, kterým chybí schopnost respektovat ostatní, vnímat je jako partnery, dosahovat svých potřeb nekonfliktně a vcítit se do druhých. Současně je čím dál obtížnější udržet pozornost většiny žáků. Neboť přicházejí z vnějšího prostředí do třídy přesyceni nejrůznějšími podněty klipovitého charakteru, kdy navíc nejsou schopni rozlišit podstatné od nepodstatného. Dojde-li ke konfliktu mezi učitelem a žákem, na rozdíl od dřívějších dob musí učitel počítat s tím, že rodiče budou hájit své dítě i v případě, kdy nebude v právu, přičemž se mnohdy odhodlají k agresivnímu výpadu vůči pedagogovi (a to i před vlastním dítětem). Pedagog přitom často nemá podporu ani vlastního ředitele, který ve snaze udržet společensko-politickou i ekonomickou podporu školy se ocitá mezi několika mlýnskými kameny.

Nakonec tedy zůstává vše podstatné na osobnosti pedagoga – na jeho schopnosti žáky správně diagnostikovat a být aktivním učitelem, mít vyučování ve svých rukou, nečekat na to, co udělají a co si dovolí děti. Stejně jako při výchově obecně platí i pro učitele, aby byl laskavý, důsledný a pravdivý nejen ve škole, ale v celém svém životě.


Celý text s grafy ZDE.

Jana Klimešová: Pedagogická knihovna J. A. Komenského dnes

středa 22. srpna 2012 · 0 komentářů

Pedagogická knihovna J. A. Komenského (PK) je podle knihovního zákona (č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb) odbornou veřejnou knihovnou, která také plní funkci veřejně přístupné vědecké knihovny. Vytváří a spravuje státem dotovaný fond domácí a zahraniční literatury, informačních pramenů a zdrojů z oblasti pedagogiky, výchovy, vzdělávání, školství a příbuzných společenskovědních oborů.

Knihovna vznikla v roce 1919 jako součást Československého pedagogického ústavu, který byl založen z iniciativy univerzitních profesorů pedagogiky F. Drtiny a O. Kádnera. Hlavním úkolem knihovny bylo „přispívat ke studiu pedagogiky a československého školství získáváním knižní a časopisecké literatury vhodné ke studiu pedagogiky a jejích věd pomocných“.


Současná podoba, činnost a poskytované služby

Pedagogická knihovna J. A. Komenského je s účinností od 1. 7. 2011 oddělením Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského a sídlí na adrese Mikulandská 5, 116 74 Praha 1.

Knihovna nakupuje, trvale uchovává a půjčuje odbornou literaturu z oblasti pedagogiky a příbuzných společenských věd. Knihovní fond v současnosti představuje na cca 500 000 svazků (tj. asi 7,5 km knih) a obsahuje knihy, učebnice, periodika, elektronické dokumenty, audiovizuální dokumenty, mapy aj.

Současně knihovna vytváří a spravuje speciální sbírky učebnic pro základní a střední školy od počátku 19. století, slabikářů, literatury pro děti a mládež od konce 18. stol, pedagogických časopisů od 30. let 19. století, komeniologické literatury aj.

Kromě průběžného zpracování nových přírůstků knihovna pokračuje i v retrospektivním zpracovávání literatury. Cílem retrokonverze je maximální zpřístupnění historického fondu všem uživatelům. Proto je téměř celý knihovní fond volně přístupný prostřednictvím online katalogu na webu PK.

Knihovna proto buduje a spravuje několik databází – databázi knih, periodik, AV dokumentů, knih pro mládež, učebnic a také pedagogickou bibliografickou databázi (PBD), která obsahuje anotované bibliografické záznamy z českých a zahraničních převážně pedagogických časopisů. Součástí PBD jsou i anotované záznamy komeniologické literatury z odborných časopisů a statí ze sborníků.

PK je veřejnosti přístupná od pondělí do pátku (9–18 hod.) a svým uživatelům, vědeckým a odborným pracovníkům, učitelům a studentům poskytuje širokou škálu knihovnických a informačních služeb. Kromě standardních služeb, poskytovaných v půjčovně a studovně, knihovna nabízí také rešeršní, bibliografické, informační a reprografické služby.

Rešeršní služby jsou poskytovány na specializovaných pracovištích, kde je možné si nechat zpracovat rešerši – tj. soupis literatury na určité téma z databází PK i z databází externích. Objednávky rešerší lze zadat i telefonicky nebo e-mailem. Jde o placenou službu, kterou lze uhradit hotově nebo odečtením z konta uživatele služby e-PK (elektronická pedagogická knihovna).

Zajímavou službou je novinková služba provozovaná na webu knihovny, obsahuje výběry z nových knih, z knih pro děti a mládež a také informace o nových a inspirativních článcích z odborných českých a zahraničních časopisů, tematické rešerše na aktuální a zajímavá témata.

Ptejte se knihovny je službou českých knihoven určenou nejširší veřejnosti. Zde jsou zodpovídány faktografické, bibliografické a informační dotazy. Odpověď na zadanou otázku obdrží tazatel na svou e-mailovou adresu do 48 hodin od doručení dotazu.

Centrum pro školní knihovny (CŠK) funguje na principu průběžně aktualizovaných webových stránek. Hlavním cílem CŠK je podpora školních knihoven, rozvoj čtenářství a čtenářské gramotnosti. Učitelům a knihovníkům nabízí informace z oblasti plánování, legislativy, vzdělávání knihovníků školních knihoven aj. CŠK také spolupracuje s Klubem školních knihoven při Svazu knihovníků a informačních pracovníků.


Zuzana Švastová: Představuje se e-PK – elektronická pedagogická knihovna

Elektronická pedagogická knihovna (dále jen e-PK) je knihovní služba, díky které mohou čtenáři – uživatelé knihovny využívat řadu služeb prostřednictvím internetu. Služby jsou určeny především studentům pedagogiky a navazujících společensko-vědních oborů, učitelům a dalším pedagogickým pracovníkům. Současně jsou však k dispozici pro každého, koho zajímá cokoli z tematické oblasti pedagogiky, školství, výchovy, vzdělávání a dalších souvisejících vědních disciplín.

E-PK poskytuje služby zaměřené především na periodika a oblast literatury, ve které se nové informace objevují nejrychleji. Uživatel si stejně jako v klasické knihovně může v on-line databázi vybrat záznam článku a objednat jeho kopii – elektronickou nebo papírovou. Kopii článku může dostat poštou nebo bude – při dodržení závazků vyplývajících z autorského zákona – zpřístupněna na jeho uživatelském kontě v elektronické podobě. Obdobně je poskytována služba Current Contents – jedná se o kopie obsahů vybraného titulu časopisu.

E-PK dále nabízí meziknihovní služby a rešeršní služby podle zadání uživatele s možností doručení rešerše v papírové nebo elektronické podobě.

Ceny za služby jsou stejné jako v klasické knihovně, liší se pouze v autorském poplatku za elektronické kopie z dokumentů v ochranné lhůtě autorského zákona. Úhrada plateb účtovaných za poskytnuté služby probíhá automatizovaně odečtením částky z finančního účtu uživatele a jejím následným připočtením na finanční účet knihovny, která službu poskytla.

Až na výjimky probíhá veškerá komunikace uživatele s e-PK, resp. využívání služeb e-PK na webové stránce uživatele, chráněné přístupovým jménem a heslem – na tzv. uživatelském kontu. Uživatelské konto umožňuje uživateli komunikovat s knihovnou, objednávat i přijímat služby a hradit poplatky za služby z finančních prostředků vložených na konto jako předplatné na služby.

Uživatelům nabízí mj.:
– možnost předregistrace s automaticky generovanou předvyplněnou smlouvou včetně možnosti zadávání objednávek (ty jsou však vyřizovány až po dodání smlouvy a finanční hotovosti)
– volitelné heslo včetně možnosti jeho změny
– formuláře pro objednávky
– napojení na databáze knihovny a předvyplnění objednávek bibliografickými daty z čtenářem vybraných záznamů
– přehled dosud realizovaných objednávek
– informace o finančním účtu uživatele
– prostor pro informace od servisního centra + pro dotazy na servisní centrum

Detailnější informace a podmínky poskytování služeb e-PK jsou definovány v Knihovním řádu e-PK, který je k dispozici na adrese www.epk.cz.

Závěrem: E-PK nabízí vyšší úroveň elektronických služeb knihovny, usiluje o maximální kvalitu i uživatelskou přívětivost služeb. Naší snahou je, aby tento trend i nadále pokračoval, a věříme, že touto cestou budeme moci stále kvalitněji uspokojovat informační potřeby a požadavky všech, kdo se na e-PK obrátí.

Norsko, Island a Lichtenštejnsko otevírají dveře zaměstnancům škol

úterý 21. srpna 2012 · 0 komentářů

Učitelé i nepedagogičtí pracovníci vzdělávacích institucí budou mít od roku 2013 možnost dalšího (sebe)vzdělávání v Norsku, Lichtenštejnsku nebo na Islandu. Právě tyto země jsou zapojeny do programu Norských fondů a fondů EHP, který si klade za cíl snížení socioekonomických rozdílů v Evropě a posílení vztahů mezi zapojenými státy a státy příjemce.

Norské fondy a fondy EHP nabízejí jednotlivcům možnost uskutečnit výjezd do Norska, Lichtenštejnska a na Island a vzdělávacím institucím možnost realizovat mezinárodní projekty s těmito zeměmi. Podpořeny budou dva typy aktivit: Projekty mobilit a stáže a Projekty institucionální spolupráce. O mobilitu se mohou kromě studentů VŠ, VOŠ a konzervatoří ucházet učitelé, ale i jiní pracovníci ve vzdělávání.

Zaměření mobilit může být rozličné. Žadatelé se mohou účastnit konferencí, seminářů či workshopů v zapojených zemích nebo se mohou hlásit na tzv. job-shadowing (stínování) a sledovat práci odborníka na stejné pozici, jakou zastávají na domovské instituci. Pracovníci ve vzdělávání by měli stínování realizovat vždy v obdobném typu instituce, jako je instituce, na které působí v České republice. Zajištěno tak bude maximální využití získaných poznatků a zkušeností po návratu z mobility.

„Pro nepedagogické pracovníky se otevírá jedinečná příležitost zúčastnit se mezinárodní mobility zaměřené na získání pracovních zkušeností a zlepšení komunikačních dovedností. Norské fondy a fondy EHP jsou v tomto spíše výjimkou, jelikož cílovou skupinu podobných programů zaměřených na mobility většinou tvoří pedagogové a studenti.“, uvádí Kristýna Kynclová z Domu zahraničních služeb, který program spravuje.

Přihlášky tedy mohou podávat například pracovníci vedení školy, manažeři, pracovníci studijního, zahraničního, ekonomického či PR oddělení, administrativní pracovníci, knihovníci, výchovní poradci, pracovníci správy školy aj. Přihlášku může podat buď jednotlivec (stáže) nebo celá instituce, která může naplánovat projekt mobility například pro zaměstnance správy školy apod. Tím by mělo být zaměstnancům vzdělávacích institucí umožněno ucházet se o mobilitu i samostatně, tedy bez ohledu na aktivitu své instituce či její zapojení do projektů.

Kateřina Dlasková z Domu zahraničních služeb dodává: „Pozitivní ohlasy z minulé fáze programu nás naplňují očekáváním, že i o novou etapu bude velký zájem. Výzva pro předkládání grantových žádostí se otevřela v červenci a potrvá do konce září. Věříme, že program, jenž byl oficiálně zahájen v červnu, přispěje k navázání užší spolupráce mezi jednotlivci a vzdělávacími institucemi a k využití inovativních přístupů v českém školství.“


Více informací naleznete ZDE.

Marie Homerová: Mezipředmětové vztahy ve výuce společenskovědních předmětů (výsledky evropského výzkumu)

pondělí 20. srpna 2012 · 0 komentářů

Téměř všechny studijní pre-graduální programy a kurikula společenskovědních předmětů ve 26 zkoumaných evropských zemích obsahují v nějaké podobě texty nebo zmínky o mezipředmětových vztazích. Věty, které doporučují interdisciplinární přístup, neboli mezipředmětové souvislosti, ve výuce školního předmětu. Zdůrazňují, že mezipředmětové vztahy jsou pro úspěch výuky žádoucí, tvoří integrální součást studium humanitních předmětů.

Jak se píše ve studijních programech vysokých škol, přímé vazby existují např. mezi historií a politikou, ekonomií, zeměpisem, filosofií, etikou atp. Velkým přínosem a ponaučením pro naši přítomnost může být vztah mezi historií a ekonomií. Teoretická pojednání o užitku mezipředmětových vztahů jsou sice početná, ale jak se aplikují ve školní praxi, zůstává otázkou. Učitelé v mnoha zemích nejsou dostatečně pedagogicky a prakticky připravováni pro aktivní využití interdisciplinárních vztahů pro výchovné záměry. Navíc příprava výuky s mezipředmětovým přesahem je obtížná a vyžaduje velmi náročnou přípravu.

Proto se v mnoha zemích objevují takové příklady výuky ve školní praxi jen výjimečně. Jen v několika zemích jsou učitelé připravováni v pregraduální pedagogickém vzdělávání na aktivní výuku, včetně mezipředmětových souvislostí. V mnoha zemích učitelé neznají a ani nemohou znát potřebné odborné postupy a přípravu výuky v tomto duchu. Tento stav jasně prokázal mezinárodní výzkum realizovaný v projektu EU Assessment, Initial Teacher Education of Trainee Students“ a Comparison Study, 2010–2012.

Mezi evropskými zeměmi však existují značné rozdíly. Zatímco v demokratických zemích, většinou s dlouhodobou tradicí předmětové didaktiky humanitních předmětů, se běžně inkorporují poznatky i z jiných příbuzných oborů bez problémů, v jiných zemích tento typ výuky úplně chybí. V zemích, kde jsou mezipředmětové vztahy do výuky a výchovy zařazeny, poskytují odbornou pomoc učitelům v praxi pedagogické ústavy a vzdělávací instituce, ministerstva nevyjímaje. Odborníci z pedagogických institucí pomáhají konkrétně, tj. zpracovávají tématické vyučovací celky obsahující mezipředmětové souvislosti. Je to práce pro skutečné odborníky, většinou učitele s dlouholetou praxí. V jiných zemích, kde se každý předmět vyučuje přísně izolovaně, jsou informace žákům prezentovány učitelem, z velké části bez mezipředmětových vazeb, tj. užívá se ponejvíce metoda „telefonního seznamu“.

Vzorem pro výuku s mezipředmětovým přesahem jsou britské, holandské a skandinávské školy, kde se kupř. výuky historie efektivně využívá k výuce „politiky“. Britští a skandinávští učitelé však mají velkou výhodu, protože se jim dostalo náležité pedagogické přípravy a mohou se spolehnout na práci pedagogických institucí. Frekventovaným tématem je v těchto zemích v současné době výchova k občanství prostřednictvím tematicky koncipovaných celků. Integrace mezipředmětových souvislostí však nemá vést k chaotické výuce, tj. „o všem a o ničem“.

Ve výuce se objevují zhruba dva způsoby. „Historická“ koncepce, ve které učitel sleduje naučné a výchovné cíle, tj. znalost dějin jako základu k návazným výchovným cílům. Kvůli hlubšímu a kvalitnějšímu porozumění studentů se ve výuce historie užívá např. i psychologie, filozofie, sociologie, ale i statistiky. Příkladem může být novodobá historie Blízkého východu, která vede k pochopení současných problémů v regionu. Naopak ve společenských vědách, např. ve výuce politologie, tvoří historie podpůrný pilíř, poskytuje důkazy pro obecná tvrzení. Příkladem jsou současné politické problémy na Blízkém východě, kde se zkoumá historické pozadí a historické události, které zapříčinily současnou situaci. Integrace mezipředmětových vztahů do výuky proto vůbec neznamená desintegraci samostatného předmětu. Zásadou je, aby byl vyučovací celek racionálně strukturovaný, včetně předem stanovených vhodných metod, a respektoval hranice předmětu.

V zemích, kde se učí předměty izolovaně, kupř. dějepis na základě chronologie, je patrný rozdíl už v pre-graduálníe studijních programech, které sice někdy obsahují výzvy k začlenění mezipředmětových souvislostí, ale praktický výcvik učitelů nebo konkrétní modelové příklady pro praktickou výuku chybí. Adepti učitelství se o potřebnosti výuky s interdisciplinárními přesahy sice učí, ale nemají možnost je prakticky dostatečně vyzkoušet. Totéž učitelé ve školní praxi. „Povídání o mezipředmětových vztazích“ je však málo účinné.

V mnoha zemích je stále výuka humanitních předmětů pojata tradičně a bez výchovných záměrů. V současné době se např. v Itálii začíná věnovat kvůli občanství více pozornosti pedagogickým vědám a didaktice humanitních předmětů, které byly celá desetiletí marginální. Britské vzorové „teaching units“ jsou vynikajícím příkladem pro ostatní země, integrují výchovné cíle, které mají vést k demokratickému a kritickému občanství. Jsou pro učitele a školní výuku potřebnější, poskytují pro praktickou výuku inspiraci.

Ve všech zkoumaných zemích je už při prvním čtení studijních programů vysokých škol vzdělávajících učitele jasný rozdíl v jejich pre-graduálních studijních programech. V tradicionalisticky pojatých programech je viditelný nedostatek mezipředmětových vazeb, protože jsou jen seznamem názvů přednášek, aniž by obsahovaly metody, které lze užít pro „trénink“ pedagogických dovedností. Jak ukázal výzkum, ve většině evropských programů chybí integrace inter-kulturních souvislostí. Na školách se převážně vyučuje národní kultura, málokdy se učitelé věnují výuce zacílené na evropské dimenze. Proto např. západoevropští studenti dobře znají kulturní minulost své vlastní země, např. umění a architekturu, ale mají jen sporadické vědomosti o kultuře zemí střední Evropy, a naopak.

Mezipředmětové souvislosti mohou být motivací ve všech fázích výuky humanitních předmětů, jsou významnou pomocí pro výchovné působení. Jsou vysoce inspirující pro výchovu k občanství ve smyslu „exempla trahunt“. V komparaci studijních programů a kurikul zúčastněných zemí chyběla často výchova k vzájemné solidaritě a vzájemné pomoci. V mnoha zemích nejsou didaktici předmětu na vysokých školách vůbec specificky školeni v didaktice předmětu, např. v didaktice dějepisu, který tradičně studentům „přednášejí“. Praktická didaktika a aktivní pedagogická příprava adeptů učitelství se stále považuje jakési „doplňkové“ studium.

Součástí výzkumu byl psychologický „profil učitele“. V zemích s tradicionalistickou výukou převažoval „konzervativní typ“, stav, za který ale učitelé nenesou odpovědnost. Ta je spíše na straně těch, kteří odpovídají za školskou politiku a za vzdělávání učitelů. Proto některá ministerstva a evropské univerzity uvažují o rozšíření odborné pedagogické přípravy i pro „učitele učitelů“. Velký důraz se v současné Evropě klade na aktivní výuku občanství, nástroj k překonání etnických a náboženských rozdílů různorodých obyvatel se stejnou státní příslušností k téže zemi.

Komparace studijních programů a kurikul škol přinesla zajímavé, podrobné a konkrétní výsledky, mapující situaci ve vzděláváni budoucích učitelů společenskovědních předmětů. Proto mezinárodní setkání tohoto typu fungují jako, „trh s dobrými a inspirativními nápady“. Z tohoto důvodu se plánují i do budoucna, přestože bývá práce na projektech pro zúčastněné časově, pro některé účastníky i jazykově, náročná.

Marie Homerová, CIEE UK


Zdroj: EU projekt “Assessment and Initial Teacher Education“ a Comparative study, dr. Falk Pingel:“Interdisciplinary History“, červen 2012


John F. Taylor: Jak přežít s hyperaktivitou a poruchami pozornosti

pátek 17. srpna 2012 · 0 komentářů

„Jak přežít s hyperaktivitou a poruchami pozornosti“ je kniha, která poradí rodičům i dětem, jak se vyrovnat s diagnózou ADD nebo ADHD. ADD znamená poruchu pozornosti, ADHD poruchu pozornosti spojenou s hyperaktivitou. Přibývá dětí, které jsou takto diagnostikovány. Život s ADD nebo ADHD nemusí být snadný, poruchy pozornosti ovlivňují jak dítě samotné, tak jeho rodinu, učitele, kamarády.

Poruchy pozornosti se projevují obvykle tak, že se dítěti nedaří ve škole, je pro ně těžké soustředit. Obtížně se učí nové věci, nebo sice učivo chápe, ale nedokáže si ve věcech udělat pořádek. Může také ztrácet domácí úkoly nebo je zapomínat odevzdat. Často kvůli ADHD nedokáže dítě vydržet v klidu. ADD a ADHD (dále jen ADHD) ovlivňuje i to, jak dítě vychází s ostatními. Může mít konflikty s rodiči nebo ostatními příbuznými. Dělá mu problémy najít si kamarády, shodnout se s jinými dětmi. ADHD také může vyvolávat prudké emoce. Může ovlivňovat spánek dítěte, to, jak o sobě uvažuje, a dokonce i to, co mu chutná.

Jak přežít s hyperaktivitou a poruchami pozornosti je kniha, která může pomoci. Obsahuje tipy a doporučení, která mohou děti hned samy vyzkoušet. Spolu s rodiči se mohou pustit do různých cvičení. Učitelům, lékařům a dalším dospělým zase může pomoci usnadnit dítěti vyrovnat se s jeho obtížemi. Kniha nikoho nezbaví všech problémů, ale lze ji využít k lepšímu zvládání ADHD ve škole, doma i mezi vrstevníky.

„Jak přežít s hyperaktivitou a poruchami pozornosti“ se obrací přímo na děti. Srozumitelně vysvětluje, co ADHD je a jak se projevuje, vybízí je, aby se zamyslely nad svými potížemi, na konkrétních ukázkách demonstruje, co a jak (ne)funguje. Motivuje je, aby se nevzdávaly ve svém úsilí ADHD zvládnout, ukazuje pozitivní příklady. Děti se např. naučí, jak udržet na uzdě své nálady, jak vyjít s okolím, jak si zorganizovat věci nebo jak překonat pocity neúspěchu, smutku a strachu. Zjistí, které jídlo jim může pomoci k lepšímu soustředění nebo jak probíhá návštěva lékaře či terapeuta. Součástí knihy je i slovníček pojmů a také list k zaznamenávání úspěchů. Dobrým výsledkem pak může být to, že se dítě zlepší ve škole, nehádá se tolik s rodiči a sourozenci a dokáže si najít a udržet kamarády. I s ADHD může mít člověk v životě úspěch!

Podle výzkumů má každý čtrnáctý český školák ADHD. Vědci se domnívají, že děti s ADHD zpracovávají informace jinak než většina ostatních lidí. „Je to jako špatné telefonní spojení,“ vysvětluje autor John F. Taylor. „Různé části mozku se snaží „domluvit“, jenže na lince to šumí a praská a informace neprojde na druhou stranu. Experti nevědí přesně, proč ho někteří lidé mají. Hodně z nich se domnívá, že ADHD předávají dětem jejich rodiče. Jiní si myslí, že děti byly možná vystaveny působení určitých chemikálií.“

ADHD však neznamená nemoc nebo nedostatek intelektu. Naopak, lidé s ADHD mívají určité zvláštní schopnosti ‐ jsou aktivní, rádi zkoušejí něco nového, bývají velmi tvůrčí a někdy jsou v určitých ohledech hodně chytří.

John F. Taylor, Ph.D., autor knihy, je Američan, psycholog a otec tří dětí s poruchou pozornosti. Založil společnost ADD Plus a vytvořil řadu materiálů pro děti a mladé lidi s ADHD a ADD.

Více o knize Jak přežít s hyperaktivitou a poruchami pozornosti včetně ukázek ZDE.

Školáci s problémy učení a chování mají novou naději

čtvrtek 16. srpna 2012 · 0 komentářů

Školáci s problémy učení a chování mají novou naději - kognitivní trénink a muzikoterapii.

V šesti školách Libereckého kraje začne od září dvouletý projekt zaměřený na práci s dětmi s problémy učení a chování, například s ADHD a s dyslexií. Občanské sdružení Cognitio bude na vybraných školách v Liberci a v České Lípě ověřovat funkčnost a praktickou použitelnost počítačového tréninku a ve spolupráci s Českolipským dětským sborem i muzikoterapie, a to v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Projekt s názvem Rozvíjíme osobnost žáků mentálním tréninkem a hudbou vychází z nejnovějších poznatků z oboru neuropsychologie.

Děti s poruchami učení a chování, kterých je ve školách skoro 10 procent, mají velmi často oslabené některé z tzv. kognitivních funkcí, například pracovní paměť, koncentraci, pozornost, rychlost vnímání a myšlení či vizuálně-prostorovou orientaci. A právě tyto funkce je nyní možné efektivně trénovat pomocí specializovaných počítačových her vytvořených neuropsychology. Ty by měly pomoci až dvěma třetinám dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Obdobný efekt si autoři projektu slibují i od muzikoterapie. Hudba a rytmus jsou ostatně jako léčebné prostředky používány už od pravěku. Terapii hudbou znaly v podstatě všechny starověké civilizace. Zpěv a práce s dechem má velký vliv na další tělesné a psychické procesy. Dětem by měla hudba, zpěv a rytmická cvičení pomoci zejména k lepší koncentraci, ke zklidnění, ale i k získání vztahu k hudbě.

Výsledkem dvouletého projektu bude nejen praktické ověření efektivity tréninku, ale také vytvoření použitelné metodiky, která by v dalších letech umožnila širší aplikaci principů v běžných školách. Hraní speciálních počítačových her a hudební terapie mají potenciál výrazně pozitivně ovlivnit další život dětí, jež trpí problémy ve škole. Efektem může být zlepšení možností těchto dětí úspěšně splnit školní povinnosti a tím i zlepšení jejich dalších životních šancí.


Kontakt:
Martin Chlupáč, tel.: 777 260 320, e-mail: chlupac@alpelephant.cz
Petr Koucký, tel.: 777 260 306, e-mail: koucky@abet.cz
www.cognitio.cz

Netradiční výuka, učitelé budou využívat svědectví holokaustu

středa 15. srpna 2012 · 0 komentářů

Čeští kantoři se od pondělka v Praze učí využívat ve výuce svědectví lidí, kteří přežili holokaust. Do svých hodin mohou vybírat z téměř 52 000 natočených výpovědí, které shromáždila americká nadace. Vzpomínky pamětníků mají přispět k odbourávání předsudků u studentů i k posílení jejich kritického myšlení a odpovědnosti.


Zdroj: Lidovky.cz, ČTK 12. 8. 2012


O programu pro učitele informovala americká Nadace šoa – Institut pro vizuální historii a vzdělávání na Jihokarolínské univerzitě (USC Shoah Foundation – The Institute for Visual History and Education).

V pondělí se 14 učitelů z Česka začalo připravovat v Centru vizuální historie Malach Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. Vystřídá je 17 učitelů z Ukrajiny. „Účastníci vytvoří vlastní vzdělávací projekty a aktivity založené na svědectvích pamětníků, které v budoucím školním roce použijí při práci se studenty," uvedla nadace.

Učitelé, kteří vzdělávací program absolvují, se pak o získané vědomosti podělí s kolegy. Postupně by měla vzniknout síť kantorů, kteří budou používat digitální média ke zlepšení vzdělávání studentů.


Spielbergova nadace

Nadaci, jež začala shromažďovat svědectví pamětníků holokaustu a válečných událostí, založil v roce 1994 americký režisér Steven Spielberg. Přiměly ho k tomu zkušenosti z natáčení snímku Schindlerův seznam. Začaly se tak zaznamenávat výpovědi židovských vězňů koncentračních táborů, ale i pronásledovaných a vězněných homosexuálů, svědků Jehovových, politických vězňů, Romů, obětí programů eugeniky či účastníků soudů s válečnými zločinci. Podařilo se nasbírat skoro 52 000 videosvědectví ve 32 jazycích v 56 zemích. Do archivu je možné se v Česku dostat od roku 2010. Umožňuje to centrum Malach.

V roce 2006 se nadace stala součástí vědecké instituce univerzity v Jižní Karolíně. Pod jménem USC Shoah Foundation – Institute for Visual History and Education rozšířila i svou činnost. Chce bojovat proti předsudkům, netoleranci a fanatismu, a to právě s pomocí nahrávek. S partnerskými organizacemi proto pracuje třeba na vzdělávacích programech. Pokračuje dál i v zaznamenávání příběhů lidí, kteří přežili genocidu. V databázi tak přibudou svědectví ze Rwandy či z Arménie.

Program odstartoval červencový seminář na Středoevropské univerzitě v Budapešti. Po českých a ukrajinských učitelích čeká školení na podzim i polské pedagogy.


Informace o Centru Malach najdete ZDE a ZDE.

Tomáš Moravec: Igráček jako učitel fyziky?

úterý 14. srpna 2012 · 0 komentářů

Může vás hračka naučit fyziku? Snad ano. Nadchnout vás pro mechaniku? Možná. Ale co když tou hračkou bude igráček, plastový symbol minulosti, který zažívá velký návrat nejen do dětských pokojíků? Přijďte se podívat na pražský Petřín, kde je až do konce roku k vidění interaktivní výstava o tom, že s igráčky si můžete vyhrát opravdu všelijak.


Zdroj: Generace Y 7. 8. 2012


Na Petříně už není jen Mácha…

Kuchař, zdravotní sestřička, učitel nebo třeba automechanik: to jsem jen některé z přehršle plastových panáčků,kteří si vydobyli své místo na pultech tuzemských hračkáren – a to hned dvakrát. Stejně jako v minulých dekádách i nyní útočí na naši hravost – a nyní se nás snaží i leccos naučit. To alespoň slibuje pražská výstava nazvaná „Fenomén Igráček“. Dozvíte se zde nejen to, jaké rekvizity neodmyslitelně patří k jednotlivým povoláním, ale vyzkoušet si budete moci i interaktivní exponáty, které vám chtějí přiblížit vlastnosti fyziky, a to zejména mechaniky. A dělají to – jak se na hračky sluší – ve vší hravosti.:-)

Ve spolupráci s brněnským ing. Vítězslavem Prokopem byly totiž vymyšleny některé interaktivní exponáty, které mají zajistit, aby se zejména dětští návštěvníci výstavy zapojili co možná nejvíce, vše zkoušeli na vlastní kůži a objevovali přitom již zmíněné fyzikální zákony: kromě vlastních igráčků se tam můžete těšit třeba na kinetické panáky, elektromagnetické dělo, tajemný plexihranol či trojhranná kola…


Evoluce jedné hračky

Biology sice igráčkova výstava moc nenadchne, ale i tak zde bude možné sledovat jistou formu evoluce: podívejte se, jak se plastoví chlapíci a dívky změnili od svých počátků až do dneška! Dozvíte se, jak to dopadá, když vývojáři hraček popustí uzdu své fantazii a objevíte zajímavé informace z technické výroby…

Igráčci to navíc doslova rozjeli: kromě Prahy se totiž vydali i na další místa České republiky, Zatímco v Praze se s nimi potkáte do konce roku, do září je tak můžete vidět i v Regionálním muzeu v Mikulově nebo v Horáckém muzeu Nového Města na Moravě.

Co? Interaktivní výstava „Fenomén igráček“

Kdy a kde? Výstavy probíhají souběžně na třech místech ČR:
– na pražském Petříně od 30. března do 31. prosince 2012 (vstup zdarma!)
– v Regionálním muzeu v Mikulově od 8. června do 9. září 2012
– v Horáckém muzeu Nového Města na Moravě od 30. června do 2. září 2012

Pro bližší informace se podívejte na stránky www.igracek.cz, nebo napište na info@igracek.cz.

Celý text ZDE.

Magdaléna Klimešová: Metodická příručka Korupce v ČR

pondělí 13. srpna 2012 · 0 komentářů

Metodický materiál přináší souborný podklad určený pro pedagogy středních škol a víceletých gymnázií v oblasti výuky občanství a rozvoji občanských kompetencí.


Zdroj: web RVP

Metodika poskytuje souhrnné informace o korupci, jejích příčinách a důsledcích, výskytu v ČR či trestnosti, ale i konkrétní cvičení, hry a metodické návody, jak s tématem v hodinách pracovat a předávat problematiku korupce studentům.

Metodická příručka vznikla v rámci projektu Semináře o korupci pro studenty středních škol financovaného Velvyslanectvím Spojených států amerických. Metodiku jsme upravovali na základě zkušeností z cyklu realizovaných seminářů a odlaďovali metodické postupy tak, aby v daném rozsahu studentům přinesly maximálně efektivně klíčové informace a usnadnily jim orientaci v tématu. Níže si můžete tento metodický manuál zdarma stáhnout a využívat ve výuce.

Témata obsažená v metodice
– Co je korupce: definice, typy, druhy úplatků, přidružené jevy
– Korupce v ČR: výskyt, problematické oblasti
– Trestnost a postihy
– Příčiny a důsledky
– Řešení: možnosti minimalizace, budování integrity, whistleblowing
– Co můžu dělat já
– Odkazy na další zdroje
– Metodické postupy, hry a cvičení
– Modelové hodiny


Modelové hodiny

Metodika poskytuje soubor modelových hodin a program projektového dne. Tyto konkrétní návrhy využívají informace a cvičení zpracované v textu příručky a jsou variabilní podle potřeb každé školy. Podklady je možné používat nejen ve škole, ale také je užít jako formu netradičního domácího úkolu s navazujícími aktivitami.

Jednotlivá cvičení jsou navržena tak, aby motivovala studenty zajímat se o dění kolem sebe, ať už na lokální úrovni, nebo na úrovni vysoké politiky a veřejné správy. Některá cvičení studenty vedou k aktivnímu občanskému životu.


Interaktivní moduly

Příručka přináší postupy, které podporují interaktivní formu probírání problematiky korupce. Zásadním východiskem je otevřená diskuze mezi všemi studenty. Na diskuze navazuje soubor cvičení jako např. myšlenková mapa, strom problémů, analýza přidružených jevů, protikorupční desatero či rozbor kauzy z okolí.

Příručku si můžete stáhnout ZDE.

Chemihurka s aplausem

pátek 10. srpna 2012 · 0 komentářů

Již 6. ročník Chemie na Slezskoostravském hradě 2012, přehlídky přírodních věd, se uskutečnil 26. června 2012.


Zdroj: Newsletter Ostravské univerzity roč. 6, č. 6, červen 2012

Kromě tradiční chemie, fyziky a matematiky se tu prezentovala i biologie, ukázky daktyloskopie a mechanoskopie či minerální sbírky. U všech stanovišť si návštěvníci mohli sami vyzkoušet zajímavé experimenty, či se jen tak dívat. Matematici připravili zábavnou šifrovací hru v tajemných prostorách hradu, doplněnou o další hrátky a soutěže. Biologové ukázali přírodu pod mikroskopem. Udělali vám tu na památku i otisk vašeho prstu.

Nechyběli ani „docentoherci“ (tři docenti katedry chemie Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity v Ostravě popularizující chemii netradičně). Nové představení o „Chemihurce“ sehráli spolu s několika studenty katedry a sklidilo velký aplaus.

Došlo i na vyhodnocení tří kategorií (MŠ a 1. stupeň ZŠ, 2. stupeň ZŠ, SŠ) soutěže s přírodovědnou tématikou. Autorům nejlepších prací byly v sále hradu předány hodnotné ceny. Realizaci akce umožnil projekt OPVK „Svět vědy – záhadný i zábavný“, spolufinancovaný ESF a státním rozpočtem ČR.

Chcete učit v Kunraticích?

čtvrtek 9. srpna 2012 · 0 komentářů

Náhle se uvolnilo místo na prestižní základní škole v Praze 4-Kunraticích. Měli byste zájem?

FAKULTNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA KUNRATICE, Praha 4 hledá kvalifikovanou/ného UČITELKU/UČITELE na 1. stupeň – s nástupem od srpna 2012. Preferujeme znalost výuky matematiky podle prof. Hejného a specializaci na dramatickou výchovu nebo hudební výchovu.

Nejsme tradiční státní škola: www.zskunratice.cz. Nabízíme ubytovnu ve škole. Přijďte mezi nás.

Životopis zašlete na reditel@zskunratice.cz, tel.: 724 370 813.

Ondřej Šteffl: Testováním ke kvalitě vzdělávání?

středa 8. srpna 2012 · 3 komentářů

Prezentace z květnové konference SCIO „Testováním ke kvalitě vzdělávání 2012“.


Informace o konferenci „Konference SCIO hledala odpověď, zda se testováním zlepší kvalita vzdělávání“ najdete ZDE.


Jaké chcete děti?

Většina z vás jsou rodiče – co byste si přáli? Jaké by měly být a co by měly umět vaše děti?
– zapojit diodu
– rozlišit přívlastkovou a podmětnou větu vedlejší
– objasnit funkci dvou organismů ve stélce lišejníků
– vypočítat složení roztoků, připravit prakticky roztok daného složení
– využívat Ohmův zákon při řešení praktických problémů
– formulovat a řešit reálnou situaci pomocí rovnic a jejich soustav
– využívat při tvořivých činnostech prvky lidových tradic
(Rámcový vzdělávací program základního vzdělávání)

nebo
– umí se radovat ze života
– umí a chce se stále učit
– je sebevědomé a věří si
– je své a jedinečné
– rozumí samo sobě
– je odvážné, nebojí se chybovat
– umí překonávat překážky, je vytrvalé
– umí anglicky
– umí vidět věci v souvislostech…

Co by si přáli zaměstnavatelé? Jací by měli být a co by měli umět jejich zaměstnanci?…
Jací by měli být a co by měli umět spoluobčané vašich dětí?…


Co testujeme?

Výsledky vzdělávání.

A myslíte:
– vzdělávání, které chcete jako rodič?
– vzdělávání, které chcete jako občan?
– vzdělávání, které chcete jako zaměstnavatel?

A nebo to, co si děti odnášejí ze školy?…

Není jasné, o které vzdělávání jde:
– pro jednotlivce?
– pro společnost?
– pro stát?
a nebo možná pro učitele a pro školu?

Chybí cíl!…


Celou prezentaci najdete ZDE.

Další prezentace z konference jsou ZDE.

Čeští studenti přivezli stříbro a bronz z Mezinárodní matematické olympiády

pondělí 6. srpna 2012 · 0 komentářů

Nejlepší čeští středoškoláci zabodovali na Mezinárodní matematické olympiádě, která proběhla ve dnech 4. až 16. 7. 2012 v Argentině. V konkurenci dalších 548 talentovaných mladých matematiků získali stříbrnou a bronzovou medaili a čtyři čestná ocenění. Česká republika získala díky úspěchu studentů 47. místo ze 100 zúčastněných zemí světa. Národní kolo této náročné soutěže podporuje Skupina ČEZ již třetím rokem.

Šestice středoškolských studentů úspěšně reprezentovala ČR na 53. ročníku Mezinárodní matematické olympiády, nejstarší, největší a nejprestižnější soutěže tohoto druhu na světě. Letošní olympiádu hostila Argentina a přivítala 548 soutěžících ze 100 zemí světa. Studenti řešili náročných šest náročných úloh z algebry, geometrie, kombinatoriky a teorie čísel, z nichž jeden příklad navrhl student MFF UK v Praze. Z družstva České republiky se nejlépe dařilo studentovi vietnamského původu, Anh Dungh Le, který získal stříbrnou medaili. Student z Gymnázia v Tachově tak zopakoval svůj úspěch z loňské soutěže. „Snažil jsem se překonat loňský výsledek, ale jsem rád za stříbro a hodně pro mě znamená, že se mi podařilo uspět v tak těžké konkurenci,“ hodnotí svůj úspěch Anh Dungh Le. Během doprovodného programu měli soutěžící prostor k odpočinku a seznámení s účastníky z jiných zemí. „Líbilo se mi, že nešlo jen o matematiku, skamarádil jsem se zde s mnoha zajímavými lidmi,“ doplňuje Anh Dungh Le.

Z bronzu se těšil Josef Svoboda z Gymnázia z Frýdlantu nad Ohří. Ani ostatní soutěžící z českého týmu neodjeli s prázdnou, čestné uznání poroty za svá řešení si zasloužil Michal Buráň z Gymnázia J. A. Komenského v Uherském Brodě, Michal Kopf ze Slezského gymnázia v Opavě, Jan Stopka z Gymnázia tř. Kpt. Jaroše v Brně a Martin Töpfer z Gymnázia Nad Štolou v Praze. „Je to úspěch, za kterým stojí hodiny příprav strávené počítáním a studiem knih. Obdiv si zaslouží výkon zejména Anh Dungh Le, kterému se podařilo opětovně získat stříbro,“ hodnotí práci studentů vedoucí českého týmu, Martin Panák z Ústavu matematiky a statistiky v Brně. Česká republika se celkově umístila na 47. místě ze stovky zemí, které se mezinárodní soutěže účastnily. Vítězem se stalo družstvo z Koreji, následovala ho Čína a USA.


_________________

Mezinárodní matematické olympiády se zúčastnili nejtalentovanější studenti, kteří prošli všemi koly národní soutěže. Na přípravu českého týmu přispěla Skupina ČEZ, která již třetím rokem podporuje aktivity Jednoty českých matematiků a fyziků. „„Těší nás, že jsme v kontaktu s novou generací vědců a pevně doufáme, že naše partnerství s Matematickou a fyzikální olympiádou potrvá i do budoucna,“ říká Pavel Puff, ředitel útvaru Strategický nábor Skupiny ČEZ.

Více o Mezinárodní matematické olympiádě ZDE.

Společnost ČEZ vloni s organizátory matematických a fyzikálních olympiád uzavřela dohodu o pětiletém partnerství. Partnerství představuje především finanční podporu, která umožní kvalitnější organizaci soutěže, všeobecnou podporu koordinátorů a dosažení větší motivace soutěžících. Podpoře technického vzdělávání se ČEZ věnuje již od roku 1992. V rámci svého vzdělávacího programu Svět energie připravuje studijní materiály pro všechny typy škol, zapojuje své odborníky do výuky na vysokých školách, či vzdělává středoškolské učitele, jak zajímavě a poutavě učit fyziku. ČEZ také aktivně spolupracuje se středními a vysokými technickými školami při zvyšování kvality výuky a navazuje spolupráci s budoucími techniky ještě v době studia. Síť spřátelených technických škol dnes zahrnuje 46 středních škol a 13 fakult vysokých škol.

Více informací ZDE.

Ve Čtyřlístku myslí s výukou na všechny typy žáků

pátek 3. srpna 2012 · 0 komentářů

Pro mateřskou a základní školu Čtyřlístek v Uherském Hradišti je rok 2012 plný změn. Nejen že se přestěhovala do moderních prostor v univerzitním areálu na Studentském náměstí. Kromě inspirativnějšího prostředí se školní jídelnou, wifi připojením a studenty vysoké školy, kteří mohou být mladším kolegům příkladem, obohatila ZŠ Čtyřlístek také své výukové programy.

Doposud se pedagogický přístup na této soukromé škole ve srovnání se státními základkami lišil výraznější orientací na individuální potřeby jednotlivých žáků. Během posledních dvou let ještě navíc pilotně odstartovali projekt vyhledávání talentů a následně i práce s nimi. Celý cyklus byl ukončen dvoudenním pobytem nadaných dětí v přírodě, kde měly příležitost v rámci svých zájmů se potkat i s podobně zaměřenými kamarády a zábavnou formou se dozvědět ještě další poznatky přímo od vysokoškolských profesorů.

Škola totiž dlouhodobě spolupracuje s Přírodovědnou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci, která jí také propůjčila jako jediné základní škole titul univerzitní škola. Ještě v červnu proběhla v rámci ukončení projektu nadaných žáků také konference pro padesát vybraných pedagogů, kteří byli ve třech modulech proškoleni, jak účinně pracovat s talentovanými studenty.

„ Pracovníci ZŠ Čtyřlístek zpracovali v rámci šíření svých zkušeností z projektu metodiku pro učitele a pracovní listy pro žáky, které poslouží během příštích pěti let nejen samotné škole, ale i ostatním pedagogickým sborům v České republice“, dodává k projektu nadaných dětí ředitelka školy Věra Olšáková.

Jako další novinka bude už po prázdninách ve Čtyřlístku zavedena inovativní metoda výuky angličtiny systémem Wattsenglish s rodilými mluvčími a speciálně vyškolenými lektory. Žákům tak přibude minimálně jedna hodina anglického jazyka plošně od první do deváté třídy. Zároveň bude na povinnou výuku bezprostředně po skončení denního rozvrhu pro zájemce navazovat také volitelný kroužek se stejnými jazykovými lektory. Už o letošních prázdninách mají děti možnost zúčastnit se příměstského jazykového tábora. „Tady Wattsenglish probíhá formou her, malování, soutěžení, tvoření a sportování. Jazykové dovednosti jsou předávány zkušenými lektory s pedagogickým minimem, kdy na osm dětí připadá jeden vedoucí, který bude mít možnost se prázdninovým studentům věnovat individuálně.“

Vzhledem k současným trendům, které lze sledovat už v mateřské školce, rozhodli se ve Čtyřlístku učit už od první třídy základy práce s počítači. „IT technologiím se nelze ubránit a dnes už s nimi pracují, nebo lépe řečeno si s nimi hrají i malé děti. Naší snahou je tedy naučit děti správnému přístupu a rozumnému využití počítače. Doufáme, že tento osvícený přístup může být i ochranou před nezkušeným naletěním na skrytá rizika dětského užívaní počítačů,“ vysvětluje nový nápad Věra Olšáková.

Arnošt Veselý: Cíle a využití celostátního testování žáků v povinném vzdělávání

středa 1. srpna 2012 · 0 komentářů

Prezentace z květnové konference SCIO „Testováním ke kvalitě vzdělávání 2012“.


Informace o konferenci „Konference SCIO hledala odpověď, zda se testováním zlepší kvalita vzdělávání“ najdete ZDE.


Hodnocení a vzdělávání:
– Hodnocení (žáků, učitelů, škol, systému) je prostředkem (nástrojem) k dosahování vzdělávacích cílů, nikoli cílem samým o sobě.
– Hodnotit hodnocení je možné pouze v kontextu toho, zda přispívá ke zlepšení vzdělávání a jak.
– Hodnocení je dobrý sluha, ale velmi špatný pán...


Jakými mechanismy má testování působit?
– Jenom samotný sběr dat a evaluace ke zlepšení nevedou.
– Již nyní sbíráme mnoho dat, ale neumíme je dostatečně využívat pro zlepšení.
– Základní otázka je: K jakým změnám má prostřednictvím daného nástroje dojít?...


Mechanismy změny v ČR

Tradičně důraz na zodpovědnost:

Zpráva OECD: „Hodnotící tým dospěl k názoru, že celkové chápání účelů a potenciálů hodnocení je zúžené. Hodnocení je stále převážně vnímáno jako nástroj, kterým vedeme hodnoceného k zodpovědnosti, „kontrolujeme“ jej a posuzujeme, jak dodržuje předpisy. Je to patrné na všech úrovních. Pozornost je často soustředěna na plnění formálních požadavků, již méně pozornosti je věnováno kvalitě postupů či způsobům, jak je zlepšit.“


Celou prezentaci najdete ZDE.

Další prezentace z konference jsou ZDE.

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger