Končí práce na Národní soustavě povolání

středa 31. října 2012 · 0 komentářů

Trh práce se dramaticky mění. Alarmující je nedostatek kvalifikovaných pracovníků v oborech strojírenství, elektrotechnika, telekomunikace a informační technologie. Situace dozrála do bodu, kdy bylo jasné, že se musí řešit.


Zdroj: Národní soustava povolání, příloha Hospodářských novin 18. 10. 2012

Byla vypsána veřejná zakázka, jejíž realizací bylo pověřeno konsorcium Svazu průmyslu a dopravy ČR, Hospodářské komory ČR a firmy TREXIMA. Cílem bylo zmapovat trh práce a vyvolat celospolečenskou debatu…

Zdeněk Liška, generální ředitel Svazu průmyslu a dopravy ČR, v úvodu přílohy „Národní soustava povolání bude žít dál!“ píše: „Proč jsme se do budování tohoto komunikačního nástroje pro všechny aktéry na trhu práce pustili? Z jasného důvodu – protože situace na trhu práce je kritická. Na jedné straně máme dlouhodobý nedostatek technicky kvalifikovaných pracovníků a přitom Úřad práce ČR je přeplněn vysokoškoláky a uplatnění v praxi těžko hledají také absolventi některých učňovských oborů. Proto spatřují zaměstnavatelé v realizaci Národní soustavy povolání a na ni navazující Národní soustavy kvalifikací základní stavební kámen systému dalšího profesního vzdělávání, který pomůže rychle a operativně řešit současný nedostatek pracovníků v určitých oborech.

Za hlavní přínos považuji to, že se na tvorbě obou systémů podílejí sami zaměstnavatelé, kteří už nechtěli čekat na stále nepřicházející pomoc a vzali řešení do svých rukou. Proto ustavil Svaz průmyslu a dopravy ČR spolu s Hospodářskou komorou České republiky celkem 29 sektorových rad složených právě ze zástupců významných zaměstnavatelů, střešních organizací a vzdělavatelů, které nyní pokrývají téměř veškerá odvětví národního hospodářství. (Do sítě rad je zapojeno 2000 osob.)

Národní soustava povolání je katalog uložený na webových stránkách www.nsp.cz, který obsahuje již téměř tři tisíce položek, konkrétně 1091 povolání a 1706 typových pozic. Tvoří aktuální a flexibilní systém mapování trhu práce a obsahuje informace o pracovních pozicích, které jsou žádané a uplatnitelné, a o kompetencích, jež jsou v jednotlivých povoláních potřeba. Všechny tyto údaje slouží nejen pro uchazeče o práci, ale také pro práci podnikových personalistů, pracovníků Úřadu práce ČR a poradenských služeb a pro ovlivňování obsahu odborného vzdělávání…

…Důležitým výstupem z řešení sektorových dohod, na kterém se sektorové rady podílely, byla tzv. průřezová témata. Jedná se o popis celostátně platných problémů a bariér v systému celoživotního učení, které jsou podobné napříč všemi obory, a proto se jimi zabývali odborníci ze všech sektorů. K těmto tématům patří spolupráce vzdělávacích institucí a podniků, podpora vybraných oborů s důrazem na technické a řemeslné obory, struktura a optimalizace sítě škol s vazbou na jejich regionální uspořádání a vazba dalšího vzdělávání na trhu práce. Každé z těchto témat bylo zpracováno do studie „Shrnutí podnětů a názorů sektorových rad v rámci řešení průřezových témat a zásadních bariér v oblasti rozvoje lidských zdrojů v ČR", ta je uložena na stránkách www.nsp.cz.

I když realizace veřejné zakázky končí, věřím, že Národní soustava povolání vstoupí v život a usnadní tak práci všem, pro které je určena,“ uzavírá Zdeněk Liška.


Celý text článku najdete ZDE

Jak naučit studenty správně prezentovat a argumentovat?

úterý 30. října 2012 · 0 komentářů

Asi všichni jsme někdy v životě zažili nepříjemný pocit a mrazení v žaludku před tím, než jsme měli někde veřejně vystoupit, ať už se jednalo o školní nebo pracovní prostředí. Tato tréma a nervozita z komunikace je přirozená, ale dá se zmírnit nebo úplně odstranit, pokud víme, jak na to. Takové základní dovednosti, jako umění prezentace, ale také bezchybný písemný projev, by měl zvládnout každý student po absolvování střední školy. Praxe však ukazuje, že mnoho studentů má právě v této oblasti vzdělání potíže.

Nezřídka se stává, že teprve na půdě vysoké školy nebo v zaměstnání lidé zjistí, jak důležité je umět dobře vystupovat, přesvědčivě podat své argumenty a názory, nebo si dovést dobře časově rozvrhnout zadané úkoly. Bohužel tyto základní dovednosti bývají na středních školách podceňovány, což mívá za následek, že tyto dnes nepostradatelné kompetence se lidé učí „v běžném provozu“ univerzit nebo zaměstnání.

Pokud si tedy studenti osvojí různé kompetence jako komunikace, rozhodování, zvládání zátěže, plánování práce nebo orientace v informacích, zcela jistě jim to ulehčí start do běžného života a zvýší jejich konkurenceschopnost na trhu práce.

Pokud si nyní kladete otázku, jakým způsobem tyto dovednosti studentům vštípit, může vám být inspirací projekt Otevřená mysl. Tým pracující v tomto projektu vyvinul v minulých dvou letech balíček šesti kurzů, určených pro 1. až 4. ročníky čtyřletých gymnázií, které se zaměřují na zdokonalování výše zmíněných klíčových dovedností. V druhém roce realizace projektu byly na třech pražských gymnáziích kurzy vyučovány. Konkrétně se jednalo o předměty s názvem Komunikační a prezentační dovednosti, Manažerské a podnikatelské dovednosti, Týmové dovednosti a kooperace a Umění argumentace a práce s informacemi. Dále byl také vytvořen předmět Průvodce světem práce, ve kterém se studenti seznámili mimo jiné s aktuální nabídkou vysokých škol, nebo se učili jak správně sestavit životopis, či jak se připravit na přijímací pohovor. V rámci projektu se žáci setkali také s environmentální výchovou, a to v podobě kurzu Trvale udržitelný rozvoj.

Veškeré materiály projektu Otevřená mysl, včetně podrobných osnov předmětů, pracovních listů a metodik, jsou zájemcům volně k dispozici na webových stránkách www.otevrenamysl.eu.

„Ze zpětných hodnotících zpráv od studentů víme, že největší úspěch si získal předmět Komunikační a prezentační dovednosti, studenti u něj mimo jiné velmi oceňovali jeho praktickou využitelnost v budoucnosti. Velmi pozitivně také hodnotili připravenost vyučujícího, co se týče zpracovaných materiálů a prezentací jako pomůcek k výuce,“ komentuje úspěch projektu člen týmu Otevřená mysl a garant vývoje Matouš Brejcha.


________________

Projekt byl financován v rámci Operačního programu Praha – Adaptabilita (OPPA)
 
Realizátorem projektu Otevřená mysl bylo Gymnázium Sázavská s. r. o., www.sazavska.cz. Projekt byl realizován od 1. 10. 2010 do 30. 6. 2012, podpořeno bylo přes 300 studentů interní a externí výuky.

Jana Klimešová: Fondy Pedagogické knihovny J. A. Komenského (PK) v Praze

pondělí 29. října 2012 · 0 komentářů

V současné době PK disponuje fondem o velikosti cca 500 000 svazků (tj. asi 7,5 km knih) z oblasti pedagogiky, výchovy, vzdělávání, školství a příbuzných společensko-vědních a populárně-vědeckých oborů.

Do hlavního knihovního fondu kromě odborné literatury patří také učebnice pro ZŠ a SŠ, vysokoškolská skripta, periodika, elektronické a audiovizuální dokumenty, mapy aj.

Současně knihovna vytváří a spravuje speciální fondy – sbírky učebnic pro základní a střední školy od počátku 19. století, českých a cizojazyčných slabikářů, čítanek, literatury pro děti a mládež od konce 18. století, pedagogických časopisů od 30. let 19. století, komeniologické literatury aj. Tyto speciální fondy jsou určeny pouze k prezenčnímu studiu.

PK buduje a spravuje databáze knih, periodik, AV dokumentů, knih pro mládež, učebnic a také pedagogickou bibliografickou databázi (PBD), která obsahuje anotované bibliografické záznamy z českých a zahraničních, převážně pedagogických časopisů.

Téměř celý knihovní fond je přístupný prostřednictvím online katalogu na webu PK, kde si může čtenář sám vyhledat knihu nebo článek z časopisu.


Postup, jak hledat knihu

Nejrychlejší cestou k vyhledání knihy je vstup do online katalogu, který v horním menu nabízí řadu možností. Po kliknutí na Vyhledávání – monografie systém nabídne vyhledávací formulář, do kterého se zadávají údaje, které o hledané knize známe.

Slova z názvu: sem se zapisují slova z názvu, kterými jsme si opravdu jisti
Autoři: stačí vyplnit alespoň příjmení autora/autorů
ISBN: jeho znalost znamená stoprocentní nalezení knihy (pokud ji má PK ve svém fondu)
Další položky: předmětová hesla, nakladatel, rok vydání, edice a signatura – jsou údaje, které mají spíše pomocný charakter. Využívají se při hledání více literatury na dané téma.

Součástí formuláře je také volba databáze, kterou bude systém prohledávat. Katalog nabízí zaškrtnuté všechny možnosti (dílčí báze), ve kterých by se hledaná kniha mohla nacházet.

Možnosti, které nevyhovují, se jednoduše odškrtnou a tím se proces hledání zrychlí. Vyhledávací dotaz lze ještě zpřesnit pomocí názvového rejstříku a rejstříku autorit, kde se může zvolit zobrazení rejstříku podle osob (autorů), institucí (s autorským podílem na knize) apod.


Jak hledat článek

I pro vyhledání článku je nejsnadnější cestou vstup do online katalogu. Po kliknutí na Vyhledávání – články systém nabídne vyhledávací formulář, do kterého se zadávají známé údaje o článku.

Slova z názvu: sem se zapisují slova z názvu, kterými jsme si opravdu jisti
Autoři: stačí vyplnit alespoň příjmení autora/autorů
Zdrojový dokument: název časopisu, ve kterém byl článek vydán
Rok vydání: rok, ve kterém bylo vydáno číslo časopisu obsahující hledaný článek

Součástí formuláře je také volba databáze, kterou bude systém prohledávat. I zde lze vyhledávací dotaz zpřesnit pomocí názvového rejstříku a rejstříku autorit.

Pokud potřebujete soupis článkové literatury většího rozsahu, např. pro zpracování odborné práce, můžete využít rešeršní služby knihovny.


Novinky za září 2012

Novinková služba je připravována jako výběr toho nejzajímavějšího, co za poslední měsíc/měsíce přibylo do fondu pedagogické knihovny. Novinková služba se snaží postihnout nejen aktuální témata, ale také stěžejní díla z oblasti pedagogiky, školství, výchovy a vzdělávání.

Naleznete zde:
– Novinky z hlavního fondu knihovny: pedagogika, psychologie, ostatní
– Novinky Sukovy knihovny (literatura pro děti a mládež): první čtení, 1. stupeň ZŠ, 2. stupeň ZŠ, naučná literatura, přečtěte si s dětmi
– Článkové novinky: pro řídící pracovníky ve školství, ze zahraničních časopisů

V Národní knihovně bude prozrazeno tajemství práce restaurátorů vzácných tisků

sobota 27. října 2012 · 0 komentářů

Stejně jako ostatní organismy i knihy podléhají stáří a je nutné o ně pečovat. Jakým způsobem se udržuje nejen obsah, ale i krása a jedinečnost jednotlivých svazků, ukazuje výstava Zachovat! Staré tisky v rukou restaurátora.

Výstava je pořádána Národní knihovnou ČR ve spolupráci s Vyšší odbornou a Střední průmyslovou školou grafickou v Praze. S postupy při údržbě a záchraně starých tisků i jejich výsledky se veřejnost může seznámit do 4. 11. 2012 každý den kromě pondělí ve Výstavním sále Galerie Klementinum.

„Každá kniha má svůj vlastní příběh: Tu kdosi z předků koupil vzácnou knihu za láhev rumu, jinde se vědělo, že se v rodině vyskytuje jedno z vydání Melantrichovy bible, která později při novodobých přestavbách opravdu vypadla z rozbouraného komína. Nebo vám kdosi donese ‘starou knihu, která mu k ničemu není‘ a vy pak s pomocí historika zjistíte, že jde o inkunábuli. Ale i historické vazby uložené v muzeích a galeriích mají tajemství, nad nimiž musíte bádat. Dalo by se dlouho hovořit o tom, proč se snímalo kování, proč se knižní bloky ořezávaly, proč jsou někdy použity vazby, které historicky neodpovídají…“ vypráví Milana Vanišová, vedoucí oboru Konzervátorství – restaurátorství na VOŠG a SPŠG...

Celý text najdete ZDE.

Milada Rabušicová: O mezigeneračním učení (shrnutí výsledků výzkumu)

pátek 26. října 2012 · 0 komentářů

Prezentace z kulatého stolu SKAV a EDUin 20. 9. 2012 „Co nám může přinést mezigenerační vzdělávání?“.

Zápis z kulatého stolu si můžete přečíst ZDE.


…Mezigenerační učení v rodině můžeme definovat jako proces, skrze který členové rodiny jakéhokoliv věku získávají dovednosti, znalosti, vytvářejí si postoje a hodnoty, a to z denních zkušeností, při jakýchkoliv příležitostech, ode všech generací v rodině.

…Jaké byly výzkumné otázky:
– Za jakých podmínek probíhá mezigenerační učení v rodině?
– Jaký je obsah a směr mezigeneračního učení v rodině, kdo v rodině učí koho z hlediska tří generací, jak je učení přijímáno z hlediska tří generací a jak učení v rodině probíhá?
– Jaké jsou vztahy mezi členy rodiny v procesu mezigeneračního učení?

Výsledky v podobě schémat najdete v prezentaci.

Jde jen o postmoderní označení pro pradávný proces předávání dědictví po předcích?
Hledání rovnováhy a symetrie mezi mladšími a staršími?
X
Narůstající propast mezi generacemi? Válka generací?
Faustovský model pro starší?
Klidná přítomnost starších pro mladé generace?...


Prezentaci najdete ZDE

Evropský veletrh pomaturitního a celoživotního vzdělávání Gaudeamus 2012

čtvrtek 25. října 2012 · 0 komentářů

Termín podzimního Evropského veletrhu pomaturitního a celoživotního vzdělávání Gaudeamus 2012 je od 30. října do 2. listopadu 2012, každý den je veletrh otevřen pro veřejnost od 8 do 16 hodin, v pátek 2. listopadu do 14 hodin. Místem konání veletrhu je brněnské výstaviště, Výstaviště 1, Brno, pavilon F.

Veletrh Gaudeamus je nejvýznamnějším zdrojem informací o možnostech dalšího studia, nejen po maturitě. Návštěvu veletrhu lze doporučit každému studentovi III. a IV. ročníku střední školy a všem zájemcům o celoživotní vzdělávání. Na veletrhu bude zastoupeno 193 samostatných vystavovatelů, 240 fakult a přes 3 800 studijních oborů, které lze studovat v České republice nebo na zahraničích školách.

Každý student návštěvou veletrhu získá:
– vyčerpávající aktuální přehled studijních příležitostí,
– informace o přijímacím řízení a podmínkách studia,
– tištěný katalog s kontakty, termíny podání přihlášek a přijímacího řízení,
– elektronický katalog s rejstříkem studijních oborů a dalšími informacemi o studiu,
– zdarma poradenství při výběru studijního oboru a účast na všech přednáškách,
– pro studenty registrované na www.gaudeamus.cz před návštěvou veletrhu je připraven tištěný návod "Jak na VŠ“ a "Slovníček VŠ pojmů“.

Význam veletrhu a jeho společenská potřeba neustále roste, což se odráží v rostoucím zájmu o veletrh od státní správy, vystavovatelů, diváků i zahraničních subjektů. Veletrhu Gaudeamus věnuje pozornost řada politiků a veřejných činitelů, kteří mu přikládají velký význam.

Nad letošním veletrhem převzali záštitu:
– ministr školství, mládeže a tělovýchovy pan prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.,
– předsedkyně školského výboru Poslanecké sněmovny ČR, paní Doc. RNDr. Anna Putnová, CSc., MBA.,
– rektor VUT v Brně pan prof. Ing. Karel Rais, CSc., MBA,
– hejtman Jihomoravského kraje pan JUDr. Michal Hašek,
– primátor města Brna pan Bc. Roman Onderka, MBA,
– velvyslanectví Kanady v České republice,
– velvyslanec Francie v České republice pan Pierre Lévy,
– velvyslanec Spolkové republiky Německo v České republice pan Detlef Lingemann.

Veletrh Gaudeamus bude v letošním roce výjimečný složením vystavovatelů, doprovodnými programy, servisem pro diváky a výchovné poradce. Na veletrhu budou tradičně vystavovat všechny české univerzity, vysoké školy a větší vyšší odborné školy. Kromě tuzemských škol bude zastoupeno 52 renomovaných zahraničních univerzit a vysokých škol z 15 zemí, nejenom z členských států Evropské unie. Na veletrhu bude vystavovat i Evropský parlament. Zahraniční univerzity a vysoké školy přijedou z Rakouska, Slovenska, Finska, Francie, Německa, Velké Británie, Švýcarska, Holandska, Polska, Nizozemí, Dánska, Itálie, Kanady, USA a Singapuru.

V rámci XIX. ročníku veletrhu Gaudeamus bude také probíhat pět doprovodných programů. Tradičním doprovodným programem jsou přednášky vystavujících škol, které budou probíhat každý den ve dvou přednáškových sálech přímo v pavilonu F. Tématem přednášek jsou podmínky přijímacího řízení a studia ve školním roce 2013/2014. Dále bude probíhat V. ročník doprovodného programu s názvem „Věda pro život“, jehož cílem je umožnit budoucím studentům nahlédnout do náplně studia a zajímavostí, které se mohou ve škole naučit.

Prezentované přírodní jevy, zajímavé poznatky a technologické novinky si návštěvníci mohou sami na výstavišti vyzkoušet. III. ročník doprovodného programu „Pojďme si hrát s technikou“ je zaměřený na studium technicky zaměřených studijních oborů. Do doprovodného programu „Pojďme si hrát s technikou“ se zapojilo sedm velkých českých univerzit. Doprovodné programy „Věda pro život“ a „Pojďme si hrát s technikou“ pomohou studentům při rozhodování o budoucím studiu, rozšíří jejich obzor, přiblíží náplň jejich budoucího studia a zformuje představu o budoucím uplatnění.

V letošním roce poprvé bude probíhat nový doprovodný program "Tailor-Made Study Abroad“, který je zaměřen na podporu studia v zahraničí. Cílem programu je na základě individuálních požadavků studentů sestavit na míru šitou nabídku studia v zahraničí.

Zcela novým doprovodným programem pro pedagogy je "Škola v pohybu“. Škola v pohybu je doprovodný program určený pro učitele všech typů škol, pro organizátory školních výletů, škol v přírodě, sportovních soustředění, adaptačních kurzů, lyžařských výcviků a dalších skupinových dětských akcí.

V rámci veletrhu také proběhne v roce 2012 již IV. ročník soutěže o nejlepší expozici. O přízeň studentů bude soutěžit 19 vystavovatelů. Studenti sami budou hodnotit expozice vystavovatelů, zda informují o budoucím studiu srozumitelně, výstižně a v dostatečném rozsahu. Hodnotící komise bude složená ze studentů Obchodní akademie a VOŠ obchodní Brno Pionýrská, dále ze Střední školy umění a designu Brno Husova, Střední průmyslové školy technické Brno Sokolská a ze studentů, které do komise nominovali sami vystavovatelé. Komise bude pracovat nezávisle pod vedením pedagoga z Obchodní akademie Brno Pionýrská, která bude gesční školou soutěže.

Výsledky soutěže budou vyhlášeny na společenském večeru veletrhu, který proběhne 31. října od 19 hodin v prostorách Centra VUT v Brně, Antonínská 1 a následující den zveřejněny na www.gaudeamus.cz.

Pro odborné návštěvníky je připraven souhrnný informační set o vystavujících školách a speciální Informační systém pro pedagogy a výchovné poradce. Informační set a systém obdrží každý registrovaný pedagog, po předložení vyplněné volné vstupenky. Informační systém pro výchovné poradce je aplikací na CD, ve které jsou podrobné informace o podmínkách studia, studijních oborech, kontaktech a mnoho dalších důležitých informací o studiu na českých a zahraničních univerzitách, vysokých a vyšších odborných školách. Systém aktuálně obsahuje 625 vzdělávacích institucí a přes 5 500 studijních oborů. Veškeré informace jsou přehledně řazené do rejstříků, přehledů a seznamů.

Na www.gaudeamus.cz probíhá registrace studentů, kteří hodlají veletrh navštívit a mají zájem o podrobnější tištěné informace. Do 16. 10. se zaregistrovalo 2 665 studentů, 29% mužů a 71% žen.

Z informací uvedených v registraci vyplývá:
– na přednášku se chystá 70,39% návštěvníků
– doprovodný program „Věda pro život" chce navštívit 15,55% návštěvníků
– doprovodný program „Pojďme si hrát s technikou" chce navštívit 10,69% návštěvníků
– doprovodný program „Tailor Made Study Abroad“ využije 14,53% návštěvníků
– poradenský servis předpokládá využít 54,89% návštěvníků
– struktura návštěvníků podle typů škol, ze kterých přicházejí
– deset nejvíce vyhledávaných studijních směrů

„Jdi do němčiny!“ – „Němčina nekouše!“

· 0 komentářů

Slavnostní představení a křest 150 motivačních kufříků pro české školy.

Goethe-Institut předá 26. 10. 2012 v 10.30 hodin 150 motivačních kufříků, které jsou určeny českým školám, svému projektovému partnerovi Koordinačnímu centru česko-německých výměn mládeže Tandem. Ten je bude používat při motivačních jazykových animacích v rámci svých návštěv českých základních škol. Cílem těchto jazykových animací je motivace žáků a zvýšení jejich zájmu o výuku německého jazyka. Slavnostnímu předání motivačních kufříků bude přítomen i náměstek ministra školství, mládeže a tělovýchovy PhDr. Jindřich Fryč a velvyslanec Spolkové republiky Německo Detlef Lingemann, kteří je při této příležitosti pokřtí.

Program a další informace naleznete na: www.goethe.de/praha

„Jdi do němčiny!“ – „Němčina nekouše!“ Pod tímto sloganem propaguje Goethe-Institut stejně jako projekt Tandemu „Němčina nekouše“ po celé České republice výuku německého jazyka u žáků a její podporu od rodičů i vedení škol. Goethe-Institut předá Tandemu celkem 150 motivačních kufříků. Ty budou využívat jazykoví animátoři, kteří pomocí metody jazykové animace zábavným a poutavým způsobem motivují žáky 5.–7. tříd základních škol k volbě němčiny.

Obsah motivačního kufříku:
– Kalendář „Jdi do němčiny!“ – 12 důvodů pro němčinu; stálý kalendář pro mladé lidi (počet pro celou třídu)
– Didakticko-metodická brožura „Němčina nekouše“ k praktické realizaci jazykové animace pro učitele
– Výukový plakát „Němčina je snadná!“
– Interaktivní plakát „Česká republika a její německy hovořící sousedé“
– Pomůcky pro jazykové animátory
– Motivační dárky pro žáky

Partneři projektu jsou vedle pořádajícího Goethe-Institutu také Koordinační centra česko-německých výměn mládeže Tandem v Plzni a v Řezně. Projekt podpořil Česko-německý fond budoucnosti. Odborný dohled nad vznikem metodických materiálů převzala PhDr. Marie Müllerová, PhD. z Univerzity Hradec Králové.

Projekt „Němčina nekouše“ obdržel záštitu ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR Prof. Petra Fialy, PhD.
Termín akce: 26. října 2012, 10.30–12.30 hodin
Místo: Goethe-Institut, Masarykovo nábřeží 32, 110 00, foyer, 2. patro, Praha 1
Pořadatelé: Goethe-Institut a Tandem Plzeň

Více na: www.goethe.de/praha a www.tandem.adam.cz

Jana Straková: Jak by měla ČR reagovat na doporučení OECD ke spravedlivosti ve vzdělávání

středa 24. října 2012 · 2 komentářů

Článek Posilování spravedlivosti ve vzdělávání – doporučení OECD si kladl za cíl poskytnout české odborné veřejnosti přehlednou informaci o tom, jak země OECD přemýšlejí o spravedlivosti ve vzdělávání, jaké problémy řeší a jak k jejich řešení přistupují. Tento text hledá odpověď na otázku, jak by mohla či měla na uvedená zjištění reagovat Česká republika a co nám brání v tom se s nespravedlivostí českého vzdělávacího systému začít efektivně vyrovnávat.

Data z mezinárodních výzkumů vědomostí a dovedností, z mezinárodních statistik, z examinací OECD a jiných mezinárodních organizací v České republice nade vší pochybnost ukazují, že Česká republika patří k zemím, kde je spravedlivosti ve vzdělávání věnována malá pozornost a kde je situace z hlediska spravedlivosti v řadě ohledů horší, než je ve vyspělém světě běžné. Měli bychom se zamyslet nad tím, zda to je pro nás významné zjištění, nebo zda tomuto aspektu fungování vzdělávacího systému a potažmo celé společnosti nadřazujeme aspekty jiné. Pokud to budeme považovat za důležité, měli bychom se v prví řadě lépe poučit o tom, jak situace v České republice z hlediska spravedlivosti skutečně vypadá.

Mezinárodní statistiky a pohledy zahraničních pozorovatelů jsou důležité, ale neposkytují dostatečně detailní informace k tomu, abychom mohli identifikovat příčiny a hledat efektivní řešení. Víme málo o tom, jaké děti navštěvují praktické školy a jak by se těmto dětem dařilo v běžných základních školách, jaké děti nenavštěvují mateřské školy a jak by se jejich školní výsledky zlepšily, kdyby mateřské školy navštěvovaly, jaké děti odcházejí na víceletá gymnázia a jak se stejně disponovaným dětem daří na základních školách, jak probíhá přijímání dětí do výběrových škol a tříd a kolik výběrových škol a tříd vlastně v povinném vzdělávání máme, jaký mají tyto výběrové třídy vzdělávací efekt. Nevíme vůbec nic o tom, jak se daří dětem nějakým způsobem znevýhodněným a zda se jim ve školách dostává odpovídající podpory. Systematicky nezkoumáme, jak velké jsou rozdíly mezi jednotlivými regiony a čím jsou tyto rozdíly způsobeny. Bez toho, abychom získali podrobné informace, budeme odkázáni k tomu, že naše argumentace bude stále založena na našich osobních přesvědčeních, místo aby vycházela z faktických skutečností. O tom, kam tato praxe vede, se přesvědčujeme při každé debatě k tomuto tématu.

Debaty o spravedlivosti ve vzdělávání jasně ukazují, že v České republice vůbec nejsme zvyklí a bohužel ani ochotní věcně argumentovat a domlouvat se spolu na identifikaci problémů a na cestách k jejich řešení. Každé důležité téma okamžitě pohřbíme tím, že se rozdělíme do vyhraněných zájmových skupin a pustíme se do boje. Dříve, než jsme si položili otázku, zda nám připadá současný stav uspokojivý, zda si ho umíme obhájit, než jsme se začali pídit po dalších informacích, které by nám umožnily mu lépe porozumět, už zde máme nepřátelské skupiny: obhájce víceletých gymnázií, odpůrce víceletých gymnázií, asociaci speciálních škol, příznivce inkluzívního vzdělávání, lobby odborných škol a zastánce všeobecného vzdělávání…

Diskuse mezi znepřátelenými skupinami je velmi nevěcná a emotivní a záhy se dostává do osobní roviny. Examinátoři OECD říkali, že málokde nabývají odborné spory tak osobní charakter jako v České republice. U nás zkrátka na domlouvání nevěříme. Stavíme na tom, že nad svými odpůrci musíme zvítězit a našim odpůrcům své vidění světa vnutit silou. A podle toho to také vypadá. Když nějaká strana „zvítězí“, druhá část komunity „se podřídí“ v nejlepším případě zcela formálně. Pak se změní vláda a začínáme bojovat zase od začátku.

Zahraniční zkušenosti ukazují, že při úsilí o zvyšování spravedlivosti nemají naději na úspěch dílčí opatření nebo kosmetické úpravy. Výsledku je možno dosáhnout pouze prostřednictvím komplexního systému vzájemně provázaných kroků. Takový přístup není možný bez zásadní změny v pohledu na úkoly veřejného školství. A ta bude v našem případě mimořádně obtížná. V České republice tradičně přemýšlíme o vzdělávacím systému jako o sítu, které má (velmi spravedlivě) nasměrovat děti do vzdělávacích větví odpovídajícím jejich schopnostem. Odpovídajícím způsobem přemýšlíme o hodnocení výsledků vzdělávání, o motivaci, o nastavení rolí jednotlivých aktérů: Hodnocení chápeme primárně jako prostředek výběru. Zodpovědnost za výsledky žáků velmi často přičítáme rodině a řídíme se heslem „když rodina nefunguje, škola nemůže nic dělat“. Motivaci stavíme velmi často na trestu nebo obavě z neúspěchu. Vzpomeňme si na všechny ty debaty o tom, že je třeba zpřísnit přijímací zkoušky na střední školy, aby se děti bály, že neuspějí, a z toho důvodu lépe pracovaly na základní škole.

Systém, který staví do centra svého konání úspěch každého dítěte, vychází ze zcela odlišných principů. S rodiči se snaží spolupracovat za každou cenu, i v situacích, kdy je to opravdu obtížné. Východiskem pro práci učitele je postoj, že zodpovědnost za úspěch dítěte vždy nese škola, protože ta musí být schopná pracovat s každým dítětem bez ohledu na jeho rodinné zázemí. Hodnocení není používáno jako prostředek k selekci, ale jako informace o pokroku dítěte, která slouží jako zpětná vazba učiteli a je poskytována i dítěti a jeho rodičům spolu s informací, jak se dále zlepšovat. Takový systém hodnocení s sebou nese zásadní změnu ve vztazích mezi učiteli a žáky, protože vyžaduje důvěru a staví všechny aktéry: žáka, rodiče a učitele do role spolupracovníků, nikoli protivníků.

Tyto principy působí v České republice jako science-fiction, ale v řadě systémů jsou v pedagogické komunitě opravdu sdíleny. Jejich naplňování v praxi je samozřejmě obtížné. A to přesto, že k němu mají učitelé ve většině vyspělých zemí podstatně lepší podmínky, než mají učitelé v našich školách.

S problémy nespravedlivosti vzdělávacího systému se potýkají všechny vyspělé země. Pedagogické komunity jsou zpravidla zajedno, že je třeba je řešit, i když si dobře uvědomují, že je to velice těžké. Jak se k tomuto problému postavíme my v České republice, záleží hodně na tom, zda budeme ochotni o něm spolu hovořit a hledat konsensuální řešení s tím, že využijeme zkušeností a vědomostí všech aktérů – ke spolupráci, nikoli k tomu, abychom se vzájemně utloukli.


Jana Straková, Ústav výzkumu a rozvoje vzdělávání, PedF UK, jana.strakova@pedf.cuni.cz

Přijďte čarovat s Jiřím Žáčkem

úterý 23. října 2012 · 0 komentářů

Jiří Žáček vydává novou knížku básniček na motivy ilustrací Josefa Lady Čáry máry fuk, ať jsem zase kluk! Poprvé ji nakladatelství Portál představí kde jinde než v Památníku Josefa Lady a jeho dcery Aleny v Hrusicích. Zapište si datum 28. října ve 14 hod., udělejte si i s dětmi výlet a přijďte si pohrát, zavzpomínat a získat podpis Jiřího Žáčka.

Jiří Žáček má rád Josefa Ladu. Proto se inspiroval jeho obrázky a ke čtyřicítce z nich napsal básně. Humorné, dojemné, parodické, pohádkové, takové, které odrážejí život v Ladových ilustracích. Knížka Čáry máry fuk, ať jsem zase kluk! otevře malým čtenářům nový, kouzelný svět a na ty starší dýchne vzpomínkou z dětství. Křest knihy se uskuteční stylově 28. října v Památníku Josefa Lady v Hrusicích.

Knížka Čáry máry fuk, ať jsem zase kluk! je oslavou radostného dětství, respektu k přírodě a humorného nadhledu na problémy každodenního života. Josef Lada ji vyjádřil obrazy, Jiří Žáček verši. Oba autoři, byť se nikdy nepotkali, vytvářejí příjemný souzvuk. Jiří Žáček napsal čtyřicet básniček, které rozvíjejí základní motivy Ladových ilustrací: respekt k přírodě, střídání ročních období, svátky, které lidé s koloběhem roku slaví, pohádkové situace apod. Klasické ladovské výjevy tak obohacuje o současný jazyk a pohled blízký dnešnímu dětskému čtenáři.

Jiří Žáček se vyznává z obdivu k Josefu Ladovi: „Měl jsem několikaleté období, kdy se mi zdávaly podivuhodně zmutované pohádky, které mi četli rodiče před spaním. A tak jsem ve snu prošel řadou obživlých Ladových obrázků a pasáží z jeho knih. Například Pepík ševců, který byl s kocourem Mikešem na hruškách, to jsem byl já!“ Proto v knize nechybí právě básničky Hrušky, Mikeš nebo Kozel Bobeš, doprovázené notoricky známými ilustracemi z Ladových knih. Najdeme tu však i obrázky méně známé, které nám dají možnost poznat Josefa Ladu novým pohledem, např. spolu s básničkou Žirafa v opravě, Kmotr Jíra, Šťastné shledání nebo Myslivec Mahen.

Může být svět Ladových ilustrací stále atraktivní i pro dnešní děti? Jiří Žáček je přesvědčen, že ano: „Lada byl dobrotivý čaroděj se srdcem chlapce a s obrovským smyslem pro humor. Dnešní doba má nové pohádkové hrdiny, třeba malého kouzelníka Harryho Pottera, ale já mám raději hrdiny Ladových pohádek, kocoura Mikeše, chytrou kmotru lišku, strašidlácké kluky z Bubáků a hastrmanů. Ty příběhy jsou psané z čiré radosti a je to na nich znát. A ještě k tomu jsou geniálně ilustrované! Na vlastních vnučkách vidím, že Lada nestárne, že je přitažlivý i pro dnešní děti.“

Čáry máry fuk, ať jsem zase kluk! je knížka určená především dětem. Těm ukáže svět víl, hastrmanů a mluvících kocourků, které je nejen pobaví, ale pomohou jim rozvíjet fantazii, slovní zásobu i smysl pro humor. Ani dospělé však nenechá knížka chladnými. Kromě vzpomínky na dětství je naplní optimismem, ať už pomocí barev a malířského umu Josefa Lady, nebo pozitivním vyzněním veršů Jiřího Žáčka. Ideální variantou je tedy společné čtení rodičů či prarodičů s dětmi.

Slavnostní křest knihy se uskuteční 28. října od 14 hod. v Památníku Josefa Lady a jeho dcery Aleny v Hrusicích. Na děti čeká zábava i soutěž o knihu a samozřejmě autogramiáda Jiřího Žáčka.


Jiří Žáček (nar. 1945) je básník a překladatel, věnuje se tvorbě pro dospělé i děti.
Josef Lada (1887 – 1957), rodák z Hrusic, je dnes již legendární postavou českého malířství, autorem mnoha knih pro děti i dospělé.

Více ZDE.

Jana Straková: Posilování spravedlivosti ve vzdělávání – doporučení OECD

· 2 komentářů

Na podzim 2012 byla v ČR zveřejněna zpráva OECD Rovnost a kvalita ve vzdělávání: Podpora znevýhodněných žáků a škol (Equity and Quality in Education: Supporting Disadvantaged Students and Schools) (1). Tato práce navazuje na publikaci Už žádné další neúspěchy: deset kroků ke spravedlivému vzdělávání (No more failures: ten steps to equity in education) (2), která vyšla v roce 2007. Doporučení uvedená v obou publikacích vznikla na základě detailního studia vzdělanostních nerovností v zemích OECD a opatřeních vzdělávací politiky, která mají pozitivní dopad na jejich snižování.


Tento článek si klade za cíl zprostředkovat české odborné veřejnosti v přehledné formě hlavní sdělení z těchto publikací. Doporučením z roku 2007 se v České republice dostalo velmi malé pozornosti, pro porozumění výstupům z roku 2012 je však důležité se seznámit s tím, co předcházelo. Proto tento článek začíná vysvětlením doporučení z roku 2007 a teprve následně se zabývá doporučeními, která se nově objevují v publikaci z roku 2012. V další části jsou popsána doporučení určená specificky České republice.


I. Deset doporučení k dosažení spravedlivosti ve vzdělávání (OECD 2007) (3)

Opatření, která vzešla z práce týmu OECD v roce 2007, mají dvojí zacílení: některá jsou cílena na celou populaci a zvyšují kapacitu systému jako celku reagovat na individuální potřeby jednotlivých žáků. Tato opatření vycházejí ze zásady, že přístup ke vzdělávání by měl být stejný pro všechny a je tedy třeba vytvořit takové prostředí, aby ze vzdělávacích příležitostí mohli stejnou měrou profitovat všichni žáci. Jiná opatření jsou cílena na potenciálně ohrožené skupiny a jsou vedena poznatky, že někteří žáci jsou svými rodinnými, zdravotními a jinými podmínkami natolik znevýhodněni, že potřebují na počátku zvýšenou pomoc, aby se dostali na jakousi minimální úroveň, ze které pak již mohou pokračovat sami s běžnou podporou.

Jedná se o tato doporučení:


1. Podporovat předškolní péči

Řada výzkumů ukazuje, že kvalitní předškolní vzdělávání má silný pozitivní vliv na následný kognitivní, sociální a emocionální vývoj dětí, na jejich připravenost pro školní vzdělávání a na jejich vzdělávací výsledky. Tato závislost je zvlášť silná u sociálně a ekonomicky znevýhodněných dětí. Investice do předškolní péče a vzdělávání znevýhodněných dětí mají největší návratnost z hlediska jejich dosaženého vzdělání a budoucích příjmů, ale i z hlediska prevence kriminality. Doplňování vědomostí a dovedností v dalším věku je drahé a návratnost investic je podstatně nižší.


2. Posunout diferenciaci do vyššího věku

Některé vzdělávací systémy rozdělují žáky v raném věku do škol či tříd podle kognitivních schopností. Tyto systémy vykazují větší rozdíly ve výsledcích jednotlivých žáků a škol, než systémy, které v průběhu povinné školní docházky vzdělávají všechny děti společně. Zároveň jsou výzkumné doklady o tom, že systémy, které žáky rozdělují, nedosahují celkově lepších výsledků, než systémy, ve kterých je vzdělávání společné. Vzdělávání v homogenních kolektivech tedy není efektivnější než vzdělávání v kolektivech heterogenních. Žáci ve výběrových školách a třídách mají zpravidla ke vzdělávání lepší podmínky a dosahují lepších výsledků, než by dosahovali v systému společného vzdělávání. Naopak žáci, kteří navštěvují nevýběrové školy, dosahují výsledků horších, než by dosahovali v systému společného vzdělávání. Zároveň se ukazuje, že rozdělování dětí do výběrových a nevýběrových tříd není spravedlivé (vzdělaní a motivovaní rodiče jsou vždy schopni zajistit, aby se jejich dítě dostalo do výběrové třídy, bez ohledu na jeho schopnosti) a nedochází k přeřazení dítěte v případě, že se jeho výkon změní. Proto byla v některých systémech zrušena diferenciace na 2. stupni povinného vzdělávání, přičemž někde je zaveden systém diferenciace pro hlavní předměty, zpravidla pro matematiku a mateřský a případně cizí jazyk. Výhodou tohoto systému je to, že přiřazování dětí do pokročilých a méně pokročilých kurzů je flexibilnější a že méně často dochází k tomu, že některé dítě je trvale vzděláváno jako neúspěšné.


3. Omezit výběr školy

V některých systémech nedochází sice k rozdělování žáků podle kognitivních výsledků, ale je v nich podporován výběr školy. Například tak, že jsou školy porovnávány a výsledky těchto porovnání zveřejňovány a že se kvalita systému zakládá na soutěži mezi školami. Možnost výběru školy zpravidla vede k rozdělování dětí podle rodinného zázemí. V některých školách se koncentrují žáci s příznivým rodinným zázemím, v jiných žáci s méně příznivým rodinným zázemím, děti menšin, přistěhovalců a podobně. Kritici rozdělování dětí nejčastěji argumentují tím, že společné vzdělávání je důležité pro zprostředkování občanských a společenských hodnot a je důležité pro soudržnost společnosti a odbourávání předsudků, a odmítají tezi, že podmínkou kvalitního vzdělávání žáků je intelektově, respektive sociálně homogenní prostředí. Proto jsou v řadě zemí zaváděna opatření, která eliminují výběr a pečují o to, aby vzdělávací výsledky škol byly srovnatelné. Některé systémy se snaží vybírat žáky do škol, ve kterých je převis poptávky nad nabídkou, nikoli na základě výsledků, ale na základě loterie, aby nedocházelo ke koncentraci zvýhodněných, respektive znevýhodněných žáků. Ze stejného důvodu jsou v některých systémech soukromé školy plně podporovány státem a nesmějí si vybírat žáky.


4. Eliminovat opakování ročníku

Studie, které zkoumaly vliv opakování ročníku na další úspěšnost žáků, nesvědčí ve prospěch této praxe. Podporují tezi, že opakování ročníku zpravidla nemá žádný výukový efekt (žákům se nedostává speciální péče a samotné absolvování výuky znova zpravidla nepřispívá k lepšímu porozumění učivu). Zároveň opakování ročníku představuje stigmatizaci, vytržení žáků z kolektivu a zvyšuje demotivaci žáků. Nezanedbatelné jsou rovněž vysoké náklady, které jsou s opakováním ročníku spojeny.


5. Podporovat výukové metody umožňujících individuální přístup

Výzkumy ukazují, že žáci nejvíce profitují z individuálního přístupu, který umožňuje zohlednit jejich potřeby. Znamená to vyjít vstříc odlišným učebním stylům a osobnostem, nastavit přiměřenou obtížnost úkolů, poskytovat adresnou zpětnou vazbu, individuální podporu. S tím samozřejmě souvisí úkol identifikovat potřeby jednotlivých dětí. Poskytovat diferencovanou výuku je pro učitele nicméně velice náročné, musí k tomu být cíleně vzděláván a musí mít k takové práci odpovídající podmínky, například individualizované pracovní materiály, diagnostické nástroje a rozmanité pomocníky, jako jsou asistenti nebo speciální odborníci – logopedi, psychologové, specializovaní učitelé, speciální pedagogové.


6. Zajistit dostupnosti podpůrných služeb pro ty, kteří je potřebují

Jednotlivé vzdělávací systémy se odlišují v tom, jak zacházejí s dětmi, které ve výuce zaostávají. Některé systémy je přemísťují do speciálních škol a vzdělávacích proudů tak, aby byla zachována relativní homogenita třídních kolektivů, nebo volí opakování ročníku. Jiné systémy se snaží všem žákům, kteří mají nějaké specifické potřeby (zaostávají nebo naopak jeví nějaké mimořádné nadání, které vyžaduje zvláštní péči), poskytnout podpůrnou péči v rámci heterogenních kolektivů. Výzkumy ukazují, že důležité je, aby učitelé cítili zodpovědnost za úspěch každého dítěte a aby kladli na všechny děti apriori vysoké nároky. Zároveň musí mít vytvořeny mechanismy, které umožňují identifikovat potřeby jednotlivých dětí a poskytnout speciální podporu těm žákům, kteří z nejrůznějších důvodů nedosahují takových výsledků, k jakým mají předpoklady.


7. Zajistit prostupnost systému vyššího středního vzdělávání

I když stále větší podíl mladých lidí dokončuje středoškolské vzdělání, stále je významné procento těch, kteří ze školy odcházejí před jeho dokončením. Tito občané disponují nedostatečnými vědomostmi a dovednostmi a jsou zvýšenou měrou ohroženi nezaměstnaností. Neúspěchu ve středoškolském studiu je možno předcházet péčí ve vzdělání předškolním a základním, zejména včasnou identifikací ohrožených žáků a poskytnutím podpůrných služeb, které zamezí negativním zkušenostem, případně opakování ročníku, které zvyšuje demotivaci. Na míře dokončování středoškolského studia se významnou měrou podílí i struktura tohoto studia, existence slepých uliček a složení žáků v jednotlivých typech studia. Úkol strukturovat vyšší sekundární vzdělávání tak, aby motivovalo co nejvyšší podíl žáků k jeho dokončení a zároveň vybavilo všechny absolventy takovými vědomostmi a dovednostmi, které jim umožní se dále vzdělávat a přizpůsobovat se měnícím se podmínkám na trhu práce, je mimořádně obtížný a potýkají se s ním všechny vyspělé země.


8. Podpořit financování preprimárního a primárního vzdělávání

V situaci, kdy jsou zdroje na vzdělávání omezené, je třeba stanovit jasné priority z hlediska cílů vzdělávací politiky (eliminace vzdělanostních nerovností) i z hlediska jednotlivých položek. Ve většině vzdělávacích systémů se výdaje na žáka zvyšují s věkem (tedy nejvyšší výdaje jsou na terciární vzdělávání), přičemž z hlediska eliminace vzdělanostních nerovností je klíčové předškolní vzdělávání a základní vzdělávání. Základní vzdělání je navštěvováno všemi dětmi a vybavuje je základními vědomostmi a dovednostmi pro další vzdělání. Výzkumy ukazují, že cílené intervence mohou zlepšit vzdělávací výsledky žáků. Z toho důvodu by mělo být základní vzdělání z hlediska financování ve vztahu k rovným příležitostem prioritní.


9. Systematicky monitorovat spravedlivost systému

Stanoví-li si tvůrci vzdělávací politiky jako svůj prioritní cíl snižování nerovností, zpravidla také stanovují indikátory, pomocí kterých budou vyhodnocovat, jak se cíl daří plnit. Monitorování vyžaduje identifikaci jednotlivých skupin, aby bylo možno výsledky vyhodnocovat podle socioekonomického statusu, etnicity, jazykového zázemí a podobně. Monitorováno může být vzdělání, které jednotlivé skupiny dosahují, míra předčasných odchodů ze vzdělání, často však bývají rovněž monitorovány vzdělávací výsledky žáků prostřednictvím testování. Monitoring vzdělávacích výsledků umožňuje například identifikovat školy a žáky, kteří mají problémy, a poskytnout jim účinnou pomoc. Na druhé straně představuje pro systém významné riziko právě v oblasti rovných příležitostí. Pokud jsou výsledky zveřejňovány, je podle nich posuzována práce škol, což vede k tomu, že se školy zbavují slabých žáků, aby jim výsledky v testu nekazily, nebo je identifikují jako mentálně retardované či je nechávají skládat pouze méně náročné zkoušky. Důraz na testové výsledky vede také k tomu, že se školy věnují zvýšenou péči žákům, kteří se nacházejí těsně pod hranicí úspěšného absolvování, a zcela opomíjejí žáky, kteří jsou od minimálního skóru příliš daleko. Zveřejnění výsledků dále způsobuje zvýšené rozdělování žáků do škol podle socioekonomického statusu, neboť zvýšeně podporuje volbu školy. Odborníci zejména z anglosaských zemí, které mají s testováním bohaté zkušenosti, proto radí zachovávat ve vztahu k testování zvýšenou obezřetnost.


10. Podporovat menšiny a přistěhovalce

Ve většině vzdělávacích systémů vyspělých zemí dosahují přistěhovalci a menšiny významně horších vzdělávacích výsledků než majoritní populace, jsou více ohroženi předčasnými odchody ze vzdělávání a špatným uplatněním na pracovním trhu. Tyto rozdíly je možno pouze částečně vysvětlit takovými faktory, jako je socioekonomický status, věk imigrace a špatná znalost vyučovacího jazyka dané země. Některé skupiny přistěhovalců a menšin jsou významně častěji než majoritní populace zařazovány do zvláštních škol či diagnostikovány jako mentálně retardovaní. Na této skutečnosti se pravděpodobně podílí jejich méně častá docházka do předškolního vzdělávání, neznalost jazyka a vzdělávacího systému, kulturní odlišnosti a negativní stereotypy ve společnosti. Oddělování těchto dětí do speciálních tříd a škol je často kontraproduktivní, neboť jsou doklady o tom, že dobře navržená opatření pro menšiny a přistěhovalce aplikovaná v hlavním vzdělávacím proudu prospívají všem dětem. Výzkumy dále ukazují, že děti menšin a přistěhovalců se většinou učí rychleji v běžné škole než ve škole zvláštní. Z toho důvodu se doporučuje zrušit kategorii lehké mentální retardace a všechny děti vyjma dětí s těžkou mentální retardací vzdělávat v hlavním vzdělávacím proudu.



II. Podpora znevýhodněných žáků a škol – doporučení z roku 2012

Zatímco v roce 2007 koncipoval expertní tým OECD doporučení spíše tak, aby působila blahodárně na spravedlivost v celém systému, v roce 2012 se cíleně zaměřuje na podporu znevýhodněných skupin. V publikaci Rovnost a kvalita ve vzdělávání. Podpora znevýhodněných žáků a škol (4) poskytují odborníci doporučení směřující a) k eliminaci postupů, které přispívají ke školní neúspěšnosti, b) k podpoře znevýhodněných žáků a škol. Některá doporučení jsou identická s doporučeními z roku 2012, jiná jsou poněkud odlišně formulována, další se objevují nově. Vždy jsou nicméně formulována primárně z pohledu znevýhodněných skupin.


A. Eliminovat vzdělávací strategie a praktiky, které přispívají ke školní neúspěšnosti


1. Odstranit opakování ročníku

Toto doporučení je identické s doporučením 4 z roku 2007. Je zdůrazňováno, že nebyl prokázán žádný výukový efekt opakování ročníku, že žáci opakující ročník častěji opouštějí vzdělávání před jeho dokončením a zároveň je opakování velmi nákladné. V systémech s vysokou mírou opakování (např. Francie) může vést eliminace opakování k výrazným finančním úsporám.


2. Posunout volbu vzdělávací dráhy až na konec povinného vzdělávání

Toto doporučení je identické s doporučením 2 z roku 2007. Je zdůrazňováno, že diferencované vzdělávání nevede k lepším celkovým výsledkům, ale vede k vyšším nerovnostem. U znevýhodněných žáků, kteří se častěji nacházejí v nevýběrových vzdělávacích programech, vede diferencované vzdělávání k horším vzdělávacím výsledkům než vzdělávání společné. Proto se doporučuje, aby i v situacích, kdy nějaká diferenciace v mladším školním věku probíhá, nedocházelo k oddělování žáků s nižším prospěchem (tedy existence výběrových škol a tříd se jeví méně škodlivá, než existence tříd a škol s nižší náročností). Zároveň se jeví čím dál tím důležitější posilovat prostřednictvím společného vzdělávání soudržnost společnosti zprostředkováváním společných hodnot.


3. Řídit výběr škol tak, aby se zamezilo segregaci a prohlubování nerovností

Toto doporučení je podobné doporučení 3 z roku 2007 s tím, že přináší další konkrétní příklady opatření ke zmírnění segregace. V zemích s vysokou segregací je například možno dávat školám motivační pobídky, které zajistí vyšší atraktivitu znevýhodněných studentů pro kvalitnější školy. Stejně pak mohou působit vouchery nebo daňová zvýhodnění. Objevují se rovněž doporučení zlepšit přístup znevýhodněných rodin k informacím o školách a podpořit je při informovaném výběru.


4. Uplatňovat takové strategie financování, které budou odpovídat potřebám žáků a škol
Financování je třeba nastavit tak, aby zaručovalo znevýhodněným rodinám přístup ke kvalitnímu vzdělávání a péči od předškolního věku. Při nastavování financování je třeba zohlednit, že náklady na výuku znevýhodněných žáků jsou často vyšší. Navíc je nutno cíleně a dlouhodobě poskytovat podporu nejvíce znevýhodněným žákům a školám. V řadě zemí mají znevýhodněné oblasti méně prostředků na financování vzdělávání, protože jsou to oblasti chudé a jsou v nich odváděny nižší daně. Z toho důvodu některé systémy provádějí přerozdělení mezi bohatými a chudými oblastmi pomocí grantů. Zkušenosti nicméně ukazují, že podpora škol vzdělávajících děti se socioekonomickým znevýhodněním se nejefektivněji realizuje prostřednictvím žáků (tedy peníze jdou do školy s žákem, nejsou přidělovány apriorně škole, která pracuje se znevýhodněnými žáky). Tento mechanismus brání koncentraci určitých skupin žáků v určitých školách, protože i školy, které mají dostatek žáků, uvítají prostředky, které dostanou za to, že umístí žáky znevýhodněné.

5. Koncipovat systém středního vzdělání tak, aby byl spravedlivý a aby mohli středního vzdělání dosáhnout i znevýhodnění žáci.

6. I když střední vzdělávání navštěvuje ve vyspělých zemích čím dál více mladých lidí, 10 % až 30 % mladých lidí tuto úroveň vzdělávání nedokončí. Opatření, která se snaží zvýšit míru dokončování, se zaměřují zejména na odstranění slepých uliček, tj. takových vzdělávacích drah, z nichž neexistuje přechod do dalšího stupně vzdělání. Snaží se rovněž o „zrovnoprávnění“ akademických a odborných směrů, aby byl umožněn přechod mezi nimi a aby přílišné odlišnosti mezi vzdělávacími programy na úrovni středního vzdělání zpětně negativně neovlivňovaly povinné vzdělávání. Jsou-li totiž středoškolské programy příliš odlišné a přijímací procedury přísné, dochází k tomu, že jsou žáci již v povinném vzdělávání připravováni na některý z programů a tím de facto dochází k diferenciaci již v povinném vzdělávání. Je zdůrazňována rovněž potřeba zlepšit kvalitu odborného vzdělávání a odborné praxe tak, aby absolventi odborného vzdělávání nebyli znevýhodněni na pracovním trhu. Dále je nezbytné koncipovat opatření, která zabrání předčasnému odchodu mladých lidí ze vzdělávání a vytvořit vzdělávací programy, které umožní mladým lidem, kteří vzdělávání předčasně ukončí, si je později doplnit (například tzv. školy druhé šance).


B. Pomoci znevýhodněným žákům a školám ke zlepšování


1. Posílit a podporovat vedení škol

Pro kvalitu práce školy je zcela určující kvalita vedoucích pracovníků. Vedoucí pracovníci škol však často nejsou dobře vybíráni, nejsou cíleně připravováni pro svoji roli a při vykonávání vedoucí práce se jim nedostává dostatečné podpory. V případě škol pracujících se znevýhodněnými žáky je kvalita vedení ještě důležitější než v případě škol pracujících v běžných podmínkách. Ředitelé těchto škol by měli navíc získávat kromě obecných odborných znalostí i specializované znalosti, které by napomohly zvládání úkolů, před nimiž tyto školy stojí. Kromě toho je třeba zabezpečit těmto ředitelům dobré pracovní podmínky včetně finančních pobídek a systematickou podporu, které napomohou získání a udržení schopných vedoucích pracovníků ve znevýhodněných školách. V případě škol, které dlouhodobě nedosahují dobrých výsledků, se doporučuje zvažovat restrukturalizaci spojenou právě se změnou vedení (například rozdělení znevýhodněných škol nebo naopak jejich spojení s běžnými školami a podobně).


2. Stimulovat příznivé školní klima a prostředí pro učení

Ve školách pracujících se znevýhodněnými žáky je třeba dbát zvýšenou měrou o budování příznivého školního klimatu. To znamená například: rozvíjet pozitivní vztahy mezi učiteli a žáky i mezi žáky či učiteli navzájem, provádět diagnózu vzdělávacích potřeb, aby bylo možné včas identifikovat žáky, kteří v učení nějakým způsobem zaostávají, vytvořit systém konzultací a individuální podpory, a to nejen při vzdělávání v dané škole, ale i při přechodu do dalšího stupně vzdělávání. Důležitý je také systém autoevaluace školy, který pomůže zjistit, na co je třeba se zaměřit při zlepšování práce školy. Školy pracující v obtížných podmínkách by měly mít možnost přizpůsobit rozmanité aspekty vzdělávacího procesu potřebám svých žáků. Mohou například profitovat z alternativní organizace školního dne, vyučovacího týdne nebo školního roku. V případě těchto škol je rovněž přínosné uvažovat o optimální velikosti školy. V některých případech může totiž vytváření menších tříd a škol posílit interakci mezi žáky navzájem či interakci mezi učiteli a žáky a může vést i k lepším vzdělávacím strategiím.


3. Získat, podporovat a udržet si vysoce kvalitní učitele

Kvalita učitelů je zásadní pro kvalitní vyučování a učení. Znevýhodněné školy se často potýkají s nedostatkem kvalitních učitelů. Je třeba poskytnout učitelům kvalitní specializované vzdělání, které zajistí, že získají dovednosti a znalosti, které potřebují pro práci ve školách navštěvovaných znevýhodněnými žáky. Dále je třeba zajistit programy pro vedení nově nastupujících učitelů a zajištění pracovních podmínek a přiměřených finančních a kariérních pobídek, které pomohou udržet na znevýhodněných školách vysoce kvalitní učitele.


4. Zajistit efektivní strategie učení ve třídě

Toto doporučení je v zásadě identické s doporučením 5 z roku 2007. Je zdůrazňována kultura vysokých očekávání od všech žáků. Zároveň je zdůrazňován individuální přístup, diagnostika a monitorování pokroku žáků včetně poskytování pravidelné zpětné vazby.


5. Spolupracovat s rodiči a místní komunitou

Je známo, že vzdělávací výsledky žáků jsou silně ovlivněny jejich rodinným zázemím. Žáci, jejichž rodiče se zajímají o školu a výsledky svých dětí, pomáhají jim s domácími úkoly, vytvářejí jim intelektuálně stimulující prostředí a zprostředkovávají jim aktivní mimoškolní činnosti, dosahují lepší výsledky než žáci, jejichž rodiče takovou podporu nezajišťují. Řada rodičů nedoceňuje význam vzdělání pro budoucnost svých dětí a neumí jim poradit s volbou vzdělávací dráhy, neumí jim vytvořit podmínky k domácí práci a pomoci jim s domácí přípravou. Děti těchto rodičů jsou silně znevýhodněny zejména v systémech/školách, které na pomoc rodičů spoléhají a kladou na domácí přípravu velký důraz. I když se školy, které dbají na eliminaci vzdělanostních nerovností, zpravidla snaží zajistit žákům podporu při domácí přípravě mimo rodinu, považují intenzívní spolupráci s rodiči a jejich zainteresovanost pro vzdělání jejich dětí za jeden ze základních pilířů péče o žáky ohrožené výukovými problémy a předčasnými odchody ze vzdělání. K tomu účelu zpravidla nestačí běžná opatření pro zvýšení spolupráce školy a rodiny. I školy, které se pyšní dobrou spoluprací s rodiči, musí pro posílení spolupráce s rodinami znevýhodněných žáků volit jiné metody. Tito rodiče často trpí sníženým sebevědomým a kontaktu se školou se bojí, nejsou jazykově vybaveni, nemají čas nebo spolupráci se školou nepřikládají žádnou důležitost. Úspěšná spolupráce školy s takovými rodiči vyžaduje od učitelů velmi profesionální a angažovaný přístup.



III. Jak se jeví z hlediska spravedlivosti Česká republika

Česká republika procházela v porevolučním období opakovaně hodnoceními examinátorů OECD zaměřenými na různé aspekty vzdělávacího systému (výstupy první komplexní examinace byly zveřejněny v ČR v roce 1996). V tomto odstavci je uveden výčet hlavních poznatků z těchto examinací, které se nějakým způsobem dotýkají spravedlivosti ve vzdělávání.


Časné rozdělování žáků

Ve všech examinacích bylo ČR opakovaně vytýkáno, že rozděluje děti v příliš mladém věku podle kognitivních schopností. Doporučení směřovala k odkladu diferenciace až na konec povinného vzdělávání. Toto doporučení je ve shodě s převažující praxí v zemích OECD, kde ve většině systémů dochází k první diferenciaci ve věku 15 nebo 16 let.


Špatná péče o vzdělávání romských žáků

České republice je opakovaně vytýkáno, že nevytváří kvalitní podmínky pro vzdělávání romských dětí. Největším terčem kritiky je systém zvláštních, respektive praktických škol. Zdůrazňována je skutečnost, že se v těchto školách, třídách nachází více romských žáků, než odpovídá jejich zastoupení v populaci. Zvláštní/praktické školy byly ovšem kritizovány i proto, že nekladou na žáky dostatečně vysoké nároky, mají nízká očekávání. Řada evropských systémů vůbec nepoužívá institut lehkého mentálního postižení. Děti, které se nacházejí v pásmu LMP, jsou vzdělávány v běžných školách podle běžných osnov. Nároky na ně kladené tedy odpovídají nárokům kladeným na běžnou žákovskou populaci. Kritizován byl rovněž institut zkoumání školní zralosti s tím, že diagnostika nemá sloužit k vylučování dětí, ale pouze a jedině k nastavení správného zacílení individualizované výuky.


Nízká míra opakování ročníku

Pozitivní charakteristikou českého vzdělávacího systému je srovnání s jinými zeměmi OECD nízká míra opakování ročníku. Na úrovni povinného vzdělávání zde dlouhodobě opakuje ročník 1–2 % žáků.


Významná skupina žáků s nedostatečnou úrovní vědomostí a dovedností

V posledních letech se pozornost hodnotitelů obrací ke skutečnosti, že se v mezinárodních srovnávacích výzkumech dlouhodobě zhoršují výsledky českých žáků a že se zvyšuje podíl těch žáků, kteří nemají vědomosti a dovednosti nezbytné pro řešení běžných životních úkolů vyžadujících práci s texty a čísly. V matematice i ve čtenářských dovednostech takto zaostává čtvrtina patnáctiletých žáků (průměr OECD je 19 %).


Horší vzdělávací výsledky znevýhodněných skupin

V České republice je podle výzkumu PISA 2009 u žáků z rodin s nižším sociálně-ekonomickým statusem 2,1krát vyšší pravděpodobnost horšího výsledku v testu čtenářské gramotnosti než u jejich vrstevníků s vysokým sociálně-ekonomickým statusem. Průměr zemí OECD je 2,4krát, což znamená, že se ČR ocitla z hlediska tohoto ukazatele pod průměrem zemí OECD. V minulých vlnách výzkumu PISA tomu tak nebylo, v roce 2000 patřila ČR k zemím s nadprůměrně silnou souvislostí mezi výsledkem a rodinným zázemím. Dosud neumíme rozhodnout, zda závislost školních výsledků na rodinném zázemí skutečně klesá, nebo zda je tento jev způsobem mimořádně silným zhoršením výsledků žáků.


Velké rozdíly mezi školami

V České republice je velký rozdíl ve výsledcích jednotlivých škol i ve složení jejich žáků. V PISA v roce 2009 byla ČR po Japonsku zemí s největšími rozdíly ve výsledcích jednotlivých škol a také v závislosti průměrného školního výsledku na socioekonomickém statusu žáků jednotlivých škol. To znamená, že v ČR se žáci velmi vysokou měrou rozdělují do škol na základě kognitivních schopností a rodinného zázemí. Některé školy navštěvují žáci z rodin s vysokým socioekonomickým statusem a dosahují tam dobrých výsledků, jiné pak žáci z rodin s nízkým socioekonomickým statusem, kteří v nich dosahují špatných výsledků.


Nízká míra předčasných odchodů ze vzdělávání

Za velkou přednost českého vzdělávacího systému je dlouhodobě považována nízká míra předčasných odchodů ze vzdělávání. Před dokončením středoškolského vzdělání zde odchází ze škol 6 % žáků (průměr zemí OECD je 19 %). V této souvislosti je nicméně poukazováno na skutečnost, že jen málo českých žáků z romských rodin dosáhne této úrovně vzdělání.


Vysoká návratnost vzdělávání

Jedním z ukazatelů vzdělanostních nerovností je návratnost, tedy rozdíl mezi příjmy pracovníků s různou úrovní vzdělání. V České republice je zřejmé, že výhody včasného investování do maturitního vzdělávání stále převažují nad náklady pro jednotlivce a společnost: jedinci s maturitním vzděláním mají o 31 bodů vyšší míru zaměstnanosti a rozdíly v mzdách vysokoškoláků a osob se základním vzděláním patří v ČR dosud k nejvyšším na světě.


Jana Straková, Ústav výzkumu a rozvoje vzdělávání, PedF UK, jana.strakova@pedf.cuni.cz


_____________

(1) Tato publikace vznikla v rámci projektu OECD Překonávání školního neúspěchu. Opatření, která fungují (Overcoming School Failure. Policies that work).
(2) Tato publikace vznikla v rámci projektu OECD The Thematic Review on Equity in Education.
(3) Informace o publikaci jsou dostupné ZDE.

(4) Český překlad publikace je dostupný ZDE.

Závěrečná konference IPN Podpora technických a přírodovědných oborů

pondělí 22. října 2012 · 0 komentářů

Projekt Podpora technických a přírodovědných oborů srdečně zve zástupce vysokých, středních a základních škol, učitele a studenty učitelství přírodovědných předmětů, pracovníky ve vědě a výzkumu a další zájemce na závěrečnou projektovou konferenci 7.–8. listopadu 2012.


Zdroj: www.generacey.cz

Cílem konference je představení nejdůležitějších výsledků a výstupů projektu, včetně konkrétních ukázek příkladů dobré praxe, a také představení zajímavých zahraničních zkušeností s podporou zájmu mladé generace o studium technických a přírodovědných oborů a zahraničních příkladů PR univerzit a vědecko-výzkumných institucí, včetně vhodné prezentace výsledků jejich práce.

Konference se koná v prostorách Tyršova domu (Újezd 450, Praha 1). Účast na konferenci je bezplatná, pro účastníky je zajištěno občerstvení a ubytování v hotelu Ibis na Andělu. Počet účastníků je omezen. Hlásit se můžete do 31. 10. 2012.


Předběžný program konference

Středa 7. 11. 2012

10:00–11:00 Registrace, občerstvení
11:00–11:15 Zahájení konference
11:15–11:45 Perspektiva technických a přírodovědných oborů a jak tyto obory podporovat – Radim Chmelík, hlavní odborný garant IPN PTPO
11:45–12:30 Výstupy KA Motivační aktivity – Jitka Svatošová, odborná garantka KA Motivační aktivity

12:30–13:30 Přestávka, občerstvení

13:30–14:15 Výstupy KA Komunikace vědy – Alexandra Hroncová, odborná garantka KA Komunikace vědy
14:15–15:00 Výstupy KA Podpora výuky – Miroslav Brzezina, odborný garant KA Podpora výuky

15:00–15:30 Přestávka, občerstvení

15:30–16:15 Jak komunikovat astronomii a přírodní vědy – Ivana Češková, VŠB-TU Ostrava

16:15–16:30 Přestávka, občerstvení

16:30–18:00 Paralelní workshopy:
Tábory s přírodovědnou a technickou tématikou – připravte perfektní akci – Matěj Chour, Jan Kopecký, Martin Kahánek, IPN PTPO
Marketingová komunikace univerzit: Zapojte do ní své studenty! – Alexandra Hroncová, odborný garant Komunikace vědy IPN PTPO
Proč a jak učit děti badatelsky – základy badatelsky orientované výuky – Dana Votápková, Radka Vašíčková, sdružení Tereza

18:00–19:00 Diskuse, závěr prvního dne jednání


Čtvrtek 8. 11. 2012

8:45–9:20 Registrace
9:20–9:30 Zahájení druhého dne jednání
9:30–10:15 Zkušenosti německého projektu Sinus – badatelsky orientovaná výuka jako cesta k lepším výsledkům žákův mezinárodních testech – Claudia Fischer, zástupkyně německého projektu SINUS

10:15–11:00 Přestávka, občerstvení

11:00–11:45 Biophilia – science children project for singer Björk – Jón Örn Guðbjartsson, vedoucí marketingu a komunikace University of Iceland, Reykjavík

11:45–12:15 Přestávka, občerstvení

12:15–13:00 University science TV broadcasting – Jón Örn Guðbjartsson, vedoucí marketingu a komunikace University of Iceland, Reykjavík

13:00–14:00 Raut

14:00–15:00 Jak prakticky na pokusy – David Lobotka, Ivo Opl, IPN PTPO

15:00–15:15 Přestávka

15:15–16:45 Adrenalinová show Michaela Londesborougha aneb Věda je zážitek, ukažte to dětem! – Michael Londesborough, IPN PTPO

16:45–17:15 Přestávka, občerstvení

17:15–18:15 Isaac Newton –an inspiration for children – Sheila Galt, Chalmers University, Gothenburg, Švédsko

18:15–19:00 Shrnutí a zakončení konference


Hlásit na konferenci se můžete ZDE. Program ke stažení ZDE.

V případě dotazů kontaktujte Mgr. Petru Herlovou, petra.herlova@msmt.cz, tel.: 725 006 285

Michaela Prášilová: Zajímavá publikace z oblasti školského managementu

pátek 19. října 2012 · 0 komentářů

Pro zájemce o školský management a práci vedoucích pracovníků škol by mohla být přínosným „čtením“ publikace známé slovenské autorky Márie Pisoňové. Mohou porovnat situaci na Slovensku a u nás.

Pod názvem Kompetenčný profil manažéra výchovno-vzdelávacej inštitúcie (Bratislava: Iura Edition, spol. s r. o., 2011. 106 s., ISBN978-80-8078-402-7) pojednává o stávající realitě řízení školských institucí na Slovensku. Autorka vychází ze skutečnosti, že výčet požadavků kladených v současnosti na tamější vedoucí pracovníky škol je velmi různorodý a rozsáhlý, výkon vedoucí funkce pak v čase čím dál náročnější.

Text publikace je strukturován do čtyř hlavních kapitol. Čtenář přechází od teoretických východisek řízení škol a školských zařízení ke krátkému historickému exkurzu, a poté do současnosti řízení vzdělávacích institucí na Slovensku. Následuje stručný vstup ohledně několika vybraných zahraničních konceptů kompetentnosti vedoucího pracovníka školy. S oporou o příslušnou legislativu je popsáno ukotvení pozice, příslušející pravomoci a odpovědnosti vedoucích pracovníků škol a školských zařízení na Slovensku, a to včetně požadavků kladených na jejich kontinuální vzdělávání.

Sledovaná problematika je završena pojednáním o specifické podobě manažerských funkcí vykonávaných ve školské řídící praxi na Slovensku. K tématu kompetentnosti vedoucích pracovníků slovenských škol a školských zařízení je přistupováno z různých hledisek. Patří k nim: teorie obecného managementu, teorie školského managementu jako hraniční pedagogická disciplína, historické poznatky o řízení slovenských vzdělávacích institucí, domácí i zahraniční pojetí žádoucí profesionální vybavenosti vedoucích pracovníků škol (a školských zařízení). Autorka čerpá z řady odborných titulů i zdrojů, jejich výčet je uveden v závěru knihy.

Publikace je sice psána odborným jazykem, ale poněvadž jsou veškeré pojmy průběžně objasňovány a doplněny grafickými schématy, je schůdný všem kategoriím českých čtenářů. Svým pojetím může oslovovat teoretiky školského managementu, vedoucí školské pracovníky působící na různých řídících úrovních, řadové pedagogické pracovníky i studenty doktorských studijních programů. V kontextu „čerstvého“ prohlášení stávajícího českého ministra školství o potřebě věnovat zvýšenou pozornost školské problematice, a to především profesnímu rozvoji pedagogických pracovníků, by mohla být publikace užitečná i voleným politikům na různých úrovních, pracovníkům školské administrativy, činovníkům odborových orgánů i všem zaangažovaným občanům.

František Kuřina: Didaktické znalosti obsahu a matematické vzdělávání učitelů

čtvrtek 18. října 2012 · 0 komentářů

Univerzita se snaží zprostředkovat studentu formou přednášek část hotové matematiky, popis logicky utříděné struktury, neukazuje však cesty k matematice. Matematická přednáška často nevede studenty k porozumění a k myšlení, má ráz transpozice poznatků. Reprodukce definic, vět a jejich důkazů, s nimiž se, přiznejme si, někdy spokojujeme u zkoušek, jsou dokladem studentovy paměti, myšlení však nerozvíjí.


Zdroj: Pedagogická orientace roč. 22, číslo 2, 2012, str. 162–179. Obsah čísla naleznete ZDE.


… Příčinu tohoto jevu vidím v tom, že vysokoškolští učitelé se soustřeďují na vlastní předmět, na logickou stránku matematické struktury a nevěnují pozornost tomu, jakou matematiku budou jejich studenti potřebovat. Pro budoucí učitele je patrně důležitá otázka tvorby matematických pojmů a dobré porozumění problematice. Univerzitní učitelé mnohdy neznají středoškolské učebnice a ani nepovažují za potřebné je poznat. Nevěnují pozornost jazyku matematiky a otázky porozumění přenechávají péči studentů. Během semestru není na tyto problémy čas a jejich řešení se tak přesouvá do mnohdy hektického zkouškového období. Zde tkví, zdá se mi, kořeny formalismu v matematickém vzdělávání, možná i zárodky nesprávných didaktických přístupů v praxi budoucího učitele…

… Na základě celoživotních zkušeností a studia literatury jsem přesvědčen, že nejdůležitější forma kultivace didaktických znalostí obsahu učitele matematiky se rodí a pěstuje v samém průběhu učitelského vzdělávání, v němž od samého začátku jsou spjaty odborně matematická a didaktická složka, přičemž jejich sjednocení je zabezpečeno důrazem na proces utváření matematických pojmů a postupů, při soustavné péči o porozumění pojmům, pěstování příslušných činností a komunikaci…

… Podle mého názoru by matematické vzdělávání budoucích učitelů mělo být od samého začátku zaměřeno na konstrukci matematických pojmů, nikoliv na předávání hotových, přesně definovaných struktur. Budoucí učitel by měl na vlastním matematickém vzdělávání pocítit, že podstatnou složkou vzdělávacího procesu je porozumění problematice, které se rozvíjí především kladením otázek, řešením problémů, zaváděním pojmů a konstrukcí struktur. Paralelně s didakticky orientovaným matematickým vzděláváním by se realizovalo specifické vzdělání didaktické a pedagogické. Takovýto přístup není patrně možný při dvojstupňovém vzdělávání, v němž bakalářský stupeň je orientován na „univerzální“ oborové vzdělání, které je ovšem, zvláště při současné úrovni absolventů středních škol přijímaných na univerzity, na relativně nízké úrovni.

Základní otázka spočívá tedy podle mého názoru v tom, jak koncipovat učitelské vzdělání jako školu myšlení, a nikoliv jako zařízení přenosu určité „vědy“ do poznámek studentů. Myšlení rozvíjí student řešením problémů. V učitelském matematickém vzdělávání to nebudou patrně hluboké problémy matematické, ale problémy spjaté s vyučováním…


Celý text studie si můžete přečíst ZDE.

Jste počítačově gramotní? Během Týdnů vzdělávání dospělých to můžete zjistit

středa 17. října 2012 · 0 komentářů

Až do konce listopadu si můžete na 23 místech po celé republice vyzkoušet úroveň vašich počítačových znalostí a dovedností. V rámci již tradiční celostátní kampaně „Týdny vzdělávání dospělých“ uspořádala ECDL Česká republika ve spolupráci s partnerskými školami a dalšími vzdělávacími organizacemi sérii cvičných testů ECDL pro veřejnost, a to zdarma.

Zdroj: Vzdělání.cz 26. 9. 2012

Kromě testu z textového editoru, tabulkového procesoru či internetu a elektronické pošty si letos nově můžete v některých střediscích vyzkoušet test ze dvou nových oblastí, a to z Bezpečnosti při využívání informačních a komunikačních technologií a z Úpravy digitálních obrázků a základů počítačové grafiky.

Navíc, některá testovací střediska mají připravenou odměnu pro nejlepší účastníky cvičných testů, kterou je možnost zcela zdarma složit ostrou zkoušku z jednoho vybraného modulu ECDL. V případě úspěšné zkoušky bude absolventům samozřejmě vystaven příslušný mezinárodní ECDL certifikát.

ECDL, neboli European Computer Driving Licence, se zabývá počítačovou gramotností a počítačovými znalostmi a dovednostmi široké veřejnosti. Koncept ECDL – European Computer Driving Licence vznikl v západní Evropě jako reakce na problémy spojené s prudkým rozvojem informačních technologií. Bylo třeba definovat pojem počítačová gramotnost a stanovit objektivní minimum znalostí a dovedností, které člověk potřebuje, aby mohl informační technologie, zejména výpočetní techniku a její programové vybavení (především na trhu práce) úspěšně a efektivně využívat.

ECDL certifikát může sehrát klíčovou roli při hledání zaměstnání na trhu práce. Testování počítačových znalostí a dovedností není věkově omezeno a je dostupné pro všechny generace uživatelů počítačů.

Seznam akreditovaných středisek ECDL, kde budete moci během Týdnů vzdělávání dospělých absolvovat cvičné testy ECDL z vybraných modulů programu ECDL, můžete zjistit na stránkách www.ecdl.cz.

Celý text najdete ZDE.

Roman Prorok: Grantová agentura ČR ukončila první fázi posuzování projektů

úterý 16. října 2012 · 0 komentářů

Grantová agentura ČR ukončila první fázi posuzování návrhů projektů v hodnotících panelech a oborových komisích. Letos poprvé vybírala zahraniční oponenty prostřednictvím databáze SciVal – Reviewer Finder, která doporučuje vhodné oponenty a zároveň kontroluje potenciální střety zájmů.

V této fázi hodnocení projektů podaných do všech letos vyhlášených veřejných soutěží (celkem 3470 návrhů projektů) posuzovali všechny projekty vždy čtyři členové příslušných panelů. Dva z nich v roli zpravodajů měli za úkol napsat na přidělené projekty posudky a představit je na zasedání panelů. Na základě těchto hodnocení, posudků a následné rozpravy v panelech a oborových komisích byly návrhy projektů předběžně klasifikovány do tří skupin podle kvality: A – velmi kvalitní (24,94 %), B – kvalitní (36,44 %), C – méně kvalitní (38,62 %). Projekty zařazené do kategorie A a B Grantová agentura ČR (GA ČR) nyní zašle k posouzení zahraničním oponentům.

GA ČR letos poprvé vybírá zahraniční oponenty prostřednictvím databáze SciVal – Reviewer Finder od firmy ELSEVIER. Tato aplikace slouží k vyhledání oponentů, a to pomocí analýzy údajů o projektu (zejména názvu, jména uchazeče a abstraktu) a jejich porovnání s údaji v databázi SCOPUS. Ta dnes disponuje kolem 41 milionů záznamů z 18 tisíc odborných časopisů od pěti tisíc nakladatelů. Hlavním cílem pořízení této aplikace, kterou již používají i další podobné agentury v zahraničí, bylo posílit transparentnost výběru zahraničních oponentů a rozšířit jejich spektrum. Navíc, aplikace Reviewer Finder vhodné oponenty na základě klíčových údajů o projektu nejen doporučuje, ale současně kontroluje potenciální střety zájmů.

GA ČR letos tento nástroj využívá ve zkušebním režimu. Po vyhodnocení, do něhož vstoupí také odezva zahraničních oponentů na žádosti o posudky, budou zkušenosti členů panelů a komisí základem pro aktualizaci pravidel při výběru oponentů v příštím roce. V roce 2011 GA ČR dosáhla 97% pokrytí projektů zahraničními posudky, což je zatím nejlepší výsledek v historii agentury. Již nyní je ale zřejmé, že zkušenosti s využíváním aplikace Reviewer Finder budou do značné míry záviset na oborovém zaměření projektu.

Snaha účinně bránit případnému klientelismu a posílit transparentnost hodnocení vedla letos GA ČR k zavedení institutu zahraničních zpravodajů doporučených partnerskými agenturami z Nizozemí, Dánska a Rakouska. Jejich úkolem bude posuzovat kvalitu projektů podaných členy hodnotících panelů GA ČR a porovnat je s ostatními projekty v témže panelu. Tímto krokem agentura reaguje na obavy, že členové panelů, kteří jsou sami účastníky soutěže, by mohli být při hodnocení zvýhodněni, a to i přes uplatňování dalších opatření.

GA ČR zavedla panelový systém v roce 2009. V současné době má GA ČR pět oborových komisí (technické vědy, vědy o neživé přírodě, lékařské a biologické vědy, humanitní a společenské vědy, zemědělské a biologicko-environmentální vědy). V rámci těchto komisí působí 39 hodnotících panelů. Jejich členy je 391 špičkových odborníků z tuzemských vysokých škol, ústavů Akademie věd a dalších institucí.

Svojí činnost zahájila GA ČR v roce 1993. Je nezávislou státní institucí podporující základní vědecký výzkum v České republice. V rámci vyhlášených programů poskytuje finanční podporu na vědecké projekty jak pro erudované vědce a týmy, tak i pro mladé a začínající vědecké pracovníky. Dále financuje bilaterální projekty řešené v rámci evropských mezinárodních programů.

Jitka Gobyová: Co nám může přinést mezigenerační vzdělávání?

pondělí 15. října 2012 · 0 komentářů

Zářijový kulatý stůl SKAV a EDUin se tentokrát konal ve Francouzském institutu. Jeho cílem bylo představit francouzské a české příklady vzájemného učení generací.

Zdroj: www.skav.cz

Příspěvky týkající se oblasti mezigeneračního vzdělávání přednesli tito odborníci:
– Carole Gadet, francouzská expertka zabývající se otázkami mezigeneračního vzdělávání: Projekt Ensemble demain;
– Prof. PhDr. Milada Rabušicová, Dr., FF MU, Brno: Výzkum Mezigenerační učení v rodině;
– Ing. Dana Steinová, CCV KD Vltavská, Praha: Projekt Experimentální univerzita pro prarodiče a vnoučata;
– Mgr. Pavel Sumec, ZŠ Sedmikráska o. p. s, Rožnov pod Radhoštěm: Projekt Příběhy dvou generací.

Jako první vystoupila Carole Gadet, která popsala zrod a vývoj mezigeneračního projektu Ensemble demain (Společně zítra), který realizuje francouzské Ministerstvo školství ve spolupráci s asociací Ensemble demain. Jeho aktivity se zaměřují na školní i mimoškolní vzdělávání a jsou určeny žákům 1. a 2. stupně ZŠ… Projekt začal v roce 1999 na jedné škole, postupně se rozšířil do celé Paříže a v současnosti jsou do něho zapojeny školy po celé Francii…

…V roce 1999 začala jedna třída spolupracovat s domovem seniorů, který byl v tu dobu v její blízkosti otevřen. Ve škole bylo mnoho dětí ve věku 9–10 let se vzdělávacími i kázeňskými problémy. Byl sestaven celoroční program pro spolupráci, který obsahoval různé typy spolupráce, byly vytvořeny pracovní skupiny podle věku seniorů, žáci s nimi byli v kontaktu po celý rok.

Projektem bylo sledováno několik různých cílů v různých oblastech. Cíle se lišily podle věku zapojených dětí, podle typu školy i podle skupin seniorů. Byly sledovány cíle na pedagogické úrovni v oblasti umění, probíhající aktivity se týkaly literatury, tance, hudby, řemesel, vědy, jazyka a rozvíjely schopnosti dětí. Cílů bylo dosahováno prostřednictvím her, divadelních představení, písní, u starších dětí i filosofických seminářů apod. Znalosti dětí se za dobu trvání projektu prohloubily.

Druhou skupinou cílů byly cíle sociální (děti si osvojovaly sociální dovednosti a staří lidé si tyto schopnosti udržovali), zlepšila se komunikace a informování obou zúčastněných stran. Tématy komunikace byly dospívání i stárnutí, staří lidé vyprávěli o svých zážitcích z války a odboje, pro mladé byly důležitými náměty přistěhovalectví a nezaměstnanost. Ze spolupráce měly prospěch obě strany, např. se zlepšila samostatnosti dětí, staří lidé se aktivovali, začali se zajímat o dění kolem sebe…

Celý text si můžete přečíst ZDE.

Karel Kálal: Šedivá teorie a košatý strom života

pátek 12. října 2012 · 0 komentářů

Není asi mnoho témat, o nichž se v oblasti výchovy hovořilo tak často, jako o tělesných trestech, které jako výchovný prostředek byly již dříve zavrženy a dnes jsou u nás dokonce zakázány. Objektem naší výchovy jsou lidé (od těch nejmladších až po téměř dospělé) a provádějí ji taky lidé. Člověk je, jak známo, bytost složitá, často nevypočitatelná, s rozdílnými reakcemi na podněty zvenčí.

Všichni poměrně dobře vědí, k čemu je třeba děti a mládež vychovat a čeho se má vychovatel vyvarovat. Jsme sice teoreticky na výši( nebo si to aspoň myslíme), ale příliš často si musíme přiznat, jak moudrý byl onen filosof, který nás poučil , že teorie, byť i rozsáhlá, je šedivá, kdežto strom života, v němž se nacházíme, je náležitě košatý.

K zastáncům tělesných trestů jsem nepatřil samozřejmě již od útlého věku (což je pochopitelné), a protože se nacházím v závěrečném životním období, v němž každý bilancuje, co v životě vykonal dobře a co méně dobře, mohu s čistým svědomím říci, že tento způsob výchovy jsem nepoužíval ani jako rodič, ani jako pedagog. Moje svědomí však pokud jde o tělesný trest, zcela alabastrově bílé není. Přiznávám to nerad.

Můj otec prožil dětství a mládí v době, kdy trestající rodičovská ruka se považovala za téměř nezbytnou součást výchovy, ale sám ji k tomu účelu používal zřídka a nikdy se při tom nerozčílil a nekřičel. To jsme s bratrem obstarávali sami, protože když už k tomu došlo, otcova pravice zocelená prací v kamenolomu byla velmi cítit, ačkoliv jejím cílem byly pouze naše sedací části a exekuce netrvala dlouho.

Bylo zajímavé, že i bez jakéhokoliv psaného ceníku jsme věděli, kdy zcela určitě dostaneme. Pokud jsme zapomněli přijít domů z dětských her a z toulek s partou kamarádů za světla, bylo zbytečné vymýšlet a připravovat si jakékoliv výmluvy. Nejdřív jsme dostali a potom teprve přišly na řadu naše výmluvy, ale vzhledem k uděleným odměnám jsme se obvykle již neobtěžovali. Přijít domů za světla byl u nás zákon a nevzpomínám si, že bychom ho porušovali příliš často. Nemohu potvrdit, že bychom kdy byli trestáni neprávem, pozdní příchod měl vždy důvod v naší slabé vůli ukončit včas hru nebo příjemný pobyt s kamarády.

Druhým proviněním, které nám otec neodpouštěl, bylo nevhodné nebo neuctivé chování k matce. Byl v tom důsledný i v období, kdy vztahy mezi naším rodičovským párem nebyly z nějakého důvodu zrovna na hubičky. Jen jednou jsme se pokusili postavit na jeho stranu v jakémsi malicherném sporu s matkou, ale bylo nepředstavitelně zle. Dostali jsme náležitě kategorické a dost hlasité poučení o tom, že musíme v životě vždycky stát na straně matky a běda nám, jestli si k ní něco dovolíme. Velmi ji miloval a naše byť ne příliš časté pubertální výstřelky v tomto směru nesmlouvavě a důsledně trestal. Vůbec si nemyslím, že jsme ho měli pro to méně rádi, i zde uměl být spravedlivý. Naši rodiče stáli při sobě za všech okolností a snad jenom tak mohli překonat nepředstavitelně těžké období prvorepublikové nezaměstnanosti, která v našem městě dosahovala obludných rozměrů, i odloučení při protektorátním nasazení na nucené práce v Německu za druhé světové války.

Z používání tělesných trestů jsem si jako učitel a později rodič příklad nebral. Jen jednou za šest desítek let práce ve škole mi povolily nervy a ztrestal jsem malého rváče, který právě před mýma očima svého soka ťal do obličeje řemenem se širokou přezkou tak nešťastně, že mu rozsekl tvář v nebezpečné blízkosti oka. Nevím, co více přispělo k tomu, že se mi zatmělo před očima, zda hrůza ze ztráty oka dítěte nebo proud krve z rozšklebené rány, ale kluka jsem v kabinetě přehnul přes koleno a nepočítaně jsem mu jich nasázel tolik, že mne ruka brněla. A bylo mi to líto.

Ne snad ze strachu z následků, věděl jsem, že jeho táta si na mne stěžovat nebude. Otloukal svého syna pravidelně a určitě razantněji než já. Líto mi bylo proto, poněvadž jsem si myslel, že skončily mé dobré vztahy s tímto problémovým žákem, který byl na dospělé včetně rodičů a učitelů velmi drsný, stejně jako byl svět dospělých nepřátelský k němu. Zdálo by se, že dospělí ho neměli rádi právem, ale protože jsem znal rodinné prostředí, v němž vyrůstal, viděl jsem věci jinak.

Dopadlo to dobře. Jeho třídní si mi přišla trochu postěžovat, že po několika dnech jí vyčetl, že pořád mu něco vytýká, ale že „ředitel mi nasekal, ale jsme zase dobrý“. Ani nevíte, jak se mi ulevilo, že podle jeho názoru „jsme zase dobrý“.

Jedna z mých zástupkyň si k němu vybudovala málem mateřský vztah. Vyprávěla mi po letech, že kdykoliv ji ve městě potkal ve svém autě, nedal jinak, než že se nechala dovézt tam, kam měla namířeno. Věděl, že její operace kyčelních kloubů se sice podařila, ale že problémy s chůzí zcela nezmizely. Zmoudřel a já jsem mu byl vděčný i za to, že se přiznal, jak jako žák sedmé třídy za úplatek odnesl ze školy třídní knihu jedné devítky, kde se to hemžilo poznámkami. Téměř již vycházející kluci ji pak po listech na táboráku slavnostně spálili, když mi před tím mohl každý z nich rukou dáním dát čestné slovo, že on knihu neodnesl.

Není pochyb o tom, že zákaz tělesných trestů je správný. Užívat tělesných trestů jako systému patří už minulosti. Někdy se mi ale zdá, že každé i malé pochybení pedagoga v tomto směru se zveličuje, jako by učitel neměl právo na ztrátu sebeovládání a z toho vyplývající nežádoucí reakci.

Vzpomínám si, jak na školu přišla nová učitelka tělesné výchovy, vzhledem ještě děvče, krátce po dokončení fakulty. Byla drobná, a když jsem ji viděl ve společnosti našich přerostlých „deváťáků“, byla z nich nejmenší a její tvář věkový rozdíl také nijak nezdůrazňovala.

Stál jsem o hlavní přestávce na schodišti před halou, kam povinně tenkrát odcházeli všichni žáci, neboť v neuvěřitelně přecpané škole jsme jiné řešení nenašli. Myslím, že to dětem moc nevadilo, procházely se, povídaly a učitelský dozor chodil mezi nimi, aby zamezil případným honičkám a jiným „nepřístojnostem“.

Dozor měla tenkrát naše nová tělocvikářka, které, nevím proč, začaly děti říkat Zuzana. Když ji míjela skupina kluků z devítky, jeden z nich, známý šprýmař, se chtěl asi před partou vytáhnout, zastavil se a pěkně nahlas jakoby s překvapením řekl: „A hele ! Naše Zuzanka.“ Naše paní učitelka k němu nakročila a on čekal, jak mu kamarádi dosvědčí, že neříkal vůbec nic a nebo něco úplně jiného. Nebylo to třeba. Něžná drobná Zuzanka mu vystřihla z každé strany takovou, že se mu hlavička jenom zatřepala.

Já jsem se pro jistotu otočil, neboť něco takového se nesmí a já jsem vlastně nic neviděl. Ale od té chvíle jsem nabyl přesvědčení, že tato začátečnice bude mít v pedagogické praxi jistě mnoho zákonitých nedostatků, vyplývajících z malé zkušenosti, ale problémy s kázní mít nebude. Nemýlil jsem se. Navíc jsem se už nikdy nesetkal s tím, že by na některého žáka vztáhla ruku.

Popsal jsem několik případů, které se stát neměly, neboť se do současné školy nehodí. Nevynechal jsem ani své vlastní pochybení jako pedagoga a jsem rád, že to, čemu se říká „kázeň hole“, určitě není hlavním problémem, jímž by se škola musela nyní zabývat.

Nepochybuji o tom, že dnešní oficiální hledisko k tělesným trestů je daleko přísnější, než tomu bylo dříve a souhlasím s tím. Nebyl jsem a nejsem zastáncem hesla, že je škoda každé rány, která padne vedle. Ale myslím si, že dospělým kolem dorůstajících dětí by slušela rada Jiřího Suchého o tom, že malé věci se mají řešit rukou mávnutím. Těmi dospělými však myslím ve stejné míře jak pedagogy, tak rodiče.

Jaroslav Petr: Bída knihoven

čtvrtek 11. října 2012 · 0 komentářů

Zatímco svět kolem nás kypí novými a novými vědeckými informacemi, naše knihovny nám z této informační hostiny předkládají stále hubenější dietu.


Zdroj: blog autora 28. 9. 2012

…Dnes zveřejňují výsledky vědeckého bádání tisíce časopisů nejrůznějšího zaměření i kvality. Některé jsou „otevřené“ (tzv. open access) a na internetu se může prohrabat jejich obsahem kdokoli, kdo má přístup k „síti všech sítí“ a vládne příslušným jazykem a oborem. Jiné časopisy jsou však „uzavřené“. Čtenář se k nim dostane třeba tak, že si sám zaplatí individuální předplatné. Vzhledem k tomu, co takové individuální předplatné stojí a kolik běžní smrtelníci vydělávají, není reálné, aby si každý koupil přístup k tomu, co potřebuje a co ho zajímá. Musíme proto najít někoho, kdo nám přístup k vědeckým informacím zprostředkuje zakoupením „skupinového" předplatného. Někdy se této role ujme pro své zaměstnance výzkumná instituce, někdy ji pro studenty a učitele plní universita. Ale největší tíha při zprostředkovávání přístupu k vědeckým informacím padá na bedra institucí, jež jsou pro tento účel zřízeny – tedy veřejných knihoven. Mezi knihovnami patří v tomto ohledu čelní místo knihovnám vědeckým a mezi nimi pak těm, jež se pyšní přízviskem „národní“.

Zatímco neutěšený stav v Národním divadle přivede do varu širokou veřejnost, politiky i sdělovací prostředky, neutěšený stav našich národních vědeckých knihoven přivádí do varu „jenom“ vědce, učitele, studenty a v neposlední řadě knihovníky. Knihovníci chápou lépe než kdo jiný, jak moc toho svět vědeckých informací nabízí. Tito dědicové Krameria a Dobrovského však zhusta nemají prostředky na to, aby „národu“ umožnili z mezinárodní studnice vědomostí čerpat…

Vědeckých informací je však příliš mnoho a denně k nim přibývají další a další a další… Proto vládnou mnohé knihovny tzv. vzdáleným přístupem. Čtenář pak putuje do knihovny, jen aby uhradil roční čtenářský poplatek, ukázal, že ještě žije, a pozdravil se s knihovníky. A přes internetový "vzdálený přístup" má možnost v kteroukoli denní či noční dobu, v pátek nebo svátek otevřít elektronické vydání příslušného žurnálu a pohrabat se v něm. Stati, které jsou pro něj životně důležité nebo prostě jen zajímavé, získá ve formátu pdf. Může si je vytisknout, může je uložit ve svém počítači, aby se k ním v případě potřeby vrátil.

Nedostatek finančních prostředků vede k tomu, že v našich vědeckých knihovnách pomalu ubývá časopisů, jež leží fyzicky na regálech v čítárnách. Nedržíme krok se světovou vědeckou informační explozí. Ještě horší je to s možností vzdáleného přístupu. Knihovna, jež se pyšní přízviskem „národní“, ale nenabízí široké spektrum časopisů a dalších zdrojů prostřednictvím „vzdáleného přístupu“, redukuje pojem „národ“ na poměrně úzkou skupinu lidí, kteří ještě stíhají dojíždět do knihovny. Student, který by si chtěl počíst ve vědeckém časopise o nejnovějším objevu na poli výzkumu proměnných dvojhvězd nebo lidských embryonálních kmenových buněk ze svého pokojíku v Novém Jičíně, je z tohoto „národa“ prakticky vyloučen.

Fakt, že vědecké informace nejsou široce dostupné, má pro společnost na první pohled možná nepříliš nápadné, ale ve skutečnosti dalekosáhlé, neblahé následky. Informace vzbuzují zájem, informace otevírají oči, informace inspirují. Absence informací vede k letargii a ignoranci. Jak chceme jako národ obstát ve světě stojícím na výsledcích vědy, když k ním systematicky omezujeme přístup a tím potlačujeme zájem o výsledy vědeckého bádání a vytváříme podmínky pro jejich ignorování?

Čekají nás jako národ nejedny volby. V záplavě předvolebních slibů se jistě budou opakovat i ty o investicích do vzdělání a vědy. Však už je dobře známe. Tentokrát bychom si měli pohlídat, aby nezůstalo jen u planých slibů. A měli bychom si také pohlídat, aby případný příděl financí neminul národní vědecké knihovny. Pokud zůstanou ve stavu, v jakém se nacházejí, budeme svět chlemtající z mezinárodní studnice vědění stíhat stále křečovitěji a stále marněji.


Celý text si můžete přečíst ZDE.

Startuje další ročník matematických a fyzikálních olympiád

středa 10. října 2012 · 0 komentářů

Se začátkem školního roku startuje další ročník Matematické a Fyzikální olympiády. Nejšikovnější děti ze základních a středních škol předvedou svůj talent při řešení náročných příkladů. Žáci, kteří se probojují do celostátního finále, dostanou příležitost reprezentovat ČR v mezinárodní soutěži a získají finanční odměnu pro své další vzdělávání.

S novým školním rokem začal již 62. ročník Matematické olympiády a 54. ročník Fyzikální olympiády. Žáky základních a studenty středních škol čekají nejprve příklady v domácím kole, nejúspěšnější z nich postoupí postupně až do celostátního kola a jeho vítězové porovnají schopnosti a znalosti v konkurenci nadaných mladých studentů z celého světa. Z poslední Mezinárodní fyzikální olympiády v Estonsku přivezli čeští studenti celkem 5 medailí. Nejlepší matematici vybojovali na mezinárodním klání v Argentině dvě medaile a čtyři čestná ocenění. „V olympiádách již více než 60 let vynikají talentované děti. Samotné nadání nestačí, za jejich úspěchem je také řada hodin počítání a studia. Vítězství i finanční odměna od partnera soutěže je však pro ně dobrou motivací,“ vysvětluje za pořadatele akce Josef Kubát, předseda Jednoty českých matematiků a fyziků.

Již třetím rokem podporuje olympiády Skupina ČEZ, přispívá na organizaci soutěže a věnuje vítězům celostátních kol finanční odměnu na další vzdělávání. Benefitem pro školy, které své žáky na náročnou soutěž připravují, je soutěž o Oranžovou učebnu. Vítězná škola obdrží až dvěstětisícový příspěvek na nákup nebo modernizaci vybavení učeben fyziky, chemie a technických předmětů. „Jako průmyslově zaměřená firma si uvědomujeme, že energetika a další technické obory budou potřebovat co nejvíce mladých techniků. Spolupráce s Jednotou českých matematiků a fyziků je jednou z cest, kterými chceme zvýšit zájem dnešních studentů o tyto obory,“ vysvětluje význam spolupráce Pavel Puff, manažer útvaru Strategický nábor Skupiny ČEZ.

ZDE si můžete zkusit příklady domácího kola Matematické a Fyzikální olympiády určené pro žáky ZŠ.


_________________

Skupina ČEZ již od roku 1992 podporuje technické vzdělávání. V rámci vzdělávacího programu Svět energie připravuje studijní materiály pro všechny typy škol, zapojuje své odborníky do výuky na vysokých školách, či vzdělává středoškolské učitele, aby zajímavěji učili fyziku. ČEZ také aktivně spolupracuje se středními a vysokými technickými školami při zvyšování kvality studia na těchto školách a navazuje spolupráci s budoucími techniky. Síť spřátelených technických škol dnes zahrnuje 46 středních škol a 13 vysokoškolských fakult.

Více informací na www.kdejinde.cz, www.cezregionum.cz a www.facebook.com/#!/PracevCEZu.


Podívejte se na videa ukazující Extra třídu

úterý 9. října 2012 · 0 komentářů

Na stránkách projektu Extra třída najdete pět krátkých videí, která vysvětlují podstatu projektu, do něhož se může zapojit každá základní škola.

Do projektu Extra třída, který odstartoval na začátku září, se přihlásilo prvních patnáct tříd. Projekt nabízí školám certifikovaným značkou Rodiče vítáni peníze na projekty, jež propojí školy s místní komunitou. Na stránkách www.extratrida.cz se můžete podívat na pět krátkých videí, která vysvětlují podstatu projektu a nabízejí návod, jak by mohly projekty pro Extra třídy vypadat.

Obecně prospěšná společnost EDUin ve spolupráci s Nadačním fondem Tesco připravila projekt Extra třída, který nabízí školám možnost připravit projekty na řešení problémů místní komunity. Jedním z důvodů startu takového projektu je dlouhodobá zkušenost, že právě při projektech propojujících život školy s reálnými problémy světa za jejími dveřmi získávají žáci nejvíce kompetencí potřebných pro jejich další studijní a pracovní život.

Upozorňujeme na pět krátkých videí, která přibližují hlavní myšlenku projektu a ukazují na praktických příkladech, jak by mohly vypadat jednoduché projekty tříd ve prospěch místní komunity. Do programu Extra třída se zatím přihlásilo 15 tříd, částka na jeden projekt je až 30 000 Kč, rozděleno může být až 1 300 000 Kč.

Zdeněk Slejška, výkonný ředitel EDUin, řekl: „Počítáme s tím, že z peněz, které máme k dispozici díky Nadačnímu fondu Tesco, můžeme financovat projekty až padesáti školních tříd. Předpokládáme, že přihlášených bude víc, proto z projektů budeme vybírat ty nejzajímavější. Třídy, které mají o podporu zájem, by tedy neměly váhat přihlásit se co nejdříve. Za první týden už se zaregistrovalo patnáct tříd.“

Fulbrightův program pro výměnu učitelů

pondělí 8. října 2012 · 0 komentářů

J. W. Fulbright Commission for Educational Exchange vám nabízí program výměny učitelů mezi Českou republikou a Spojenými státy (High School Teacher Exchange Program) financovaný vládami USA a ČR. Nově se do programu mohou nyní hlásit kromě středoškolských učitelů také učitelé druhých stupňů základních škol a VOŠ.

Tento program je založen na přímé výměně: zúčastnění učitelé si na dobu jednoho školního roku vymění školy, úvazky a v případě oboustranného souhlasu i byty. Americkému učiteli (jedná se o vystudované učitele s praxí) je z USA dále vyplácen jeho plat, česká škola se na jeho pobytu nijak finančně nepodílí. Český učitel dále dostává svůj plat v korunách doplněný stipendiem Fulbrightovy komise, jehož výše záleží na oblasti USA, ve které bude působit. Toto stipendium je většinou takové, že umožňuje účastníku výměny vzít s sebou členy rodiny a zaplatit jim cestu a zdravotní pojištění; ve státních základních a středních školách se neplatí školné.

Pro výběr do tohoto programu je nezbytná velmi dobrá znalost angličtiny; programu se však mohou zúčastnit i učitelé s jinými aprobacemi než s angličtinou, např. učitelé matematiky, zeměpisu, dějepisu, tělesné výchovy a pod., s dobrou znalostí angličtiny, za předpokladu, že se na jejich škole vyučují dané předměty v angličtině.

Proces výběru začíná posouzením přihlášek. Po vyřazení přihlášek uchazečů, kteří evidentně nesplňují požadavky (minimálně 5 let praxe a plný úvazek na škole), jsou učitelé pozváni do Prahy, kde se v dopoledních hodinách podrobí zkoušce z angličtiny – „Test of English Language Proficiency" (velmi podobný zkoušce TOEFL, s důrazem na porozumění mluvené angličtině). Ti, kteří dosáhnou nejlepšího skóre, se odpoledne zúčastní interview před komisí, jejímiž členy jsou i pracovníci kulturní sekce velvyslanectví Spojených států, takže interview se koná v angličtině. Přihlášky nejlépe umístěných uchazečů se odešlou do Spojených států, kde se hledá vhodný partner pro výměnu. K účasti v programu není tedy důležitá jen kvalifikace žadatele, ale také nalezení vhodného partnera v USA. Uzávěrka přihlášek je vždy 1. listopadu na další školní rok.

Online přihlášku a další užitečné informace o tomto programu naleznete ZDE.

Vaše dotazy rádi zodpovíme. Kontaktujte nás prosím na adrese semancova@fulbright.cz či telefonicky na čísle 222 718 452.

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger