Martin Chvál, Hana Kasíková, Josef Valenta: Posuzování rozvoje kompetence k učení ve výuce 3

čtvrtek 1. listopadu 2012 ·

Ještě jednou se vracíme k ukázkám z této zajímavé publikace. Tentokrát se zaměříme na situace tlumící rozvoj kompetence k učení.


Zdroj: Martin Chvál, Hana Kasíková, Josef Valenta: Posuzování rozvoje kompetence k učení ve výuce. Praha : Karolinum, 2012. ISBN 978-80-246-2057-2. Str. 49–51.

Autoři nabízejí nahlížení na školní výuku skrze situace, které napomáhají rozvoji kompetence k učení. Tyto situace jsou v publikaci charakterizovány. Na jejich základě byl navržen pozorovací arch. Ten byl výzkumně prověřen a je doložena jeho vysoká spolehlivost v rukou zaškolených a zacvičených pozorovatelů.

Publikace může být přínosná i pro učitele. Obsahuje relativně konkrétní popis „ideální“ výuky a tím dává učitelům inspirační zdroje pro orientaci vlastní výuky. Může být využita nejen výzkumníky, ale i pro přípravu učitelů či v jejich dalším vzdělávání.


Ukázka: 2.1 Situace osobnostně ponižující

Situace, kdy činnosti ve výuce nejsou směrovány na podporu učení žáka, ale naopak odvádějí žáky od učení tím, že jsou zaměřené především na posuzování jejich osobnostních rysů. Situace se týkají především sebepojetí žáka – vnímáme, že k němu není přistupováno jako k jedinci, který se učí a může si dovolit nedokonalost. V situaci je tudíž zvýrazňována žákovská nekompetentnost, podceňována jeho schopnost se učit, napadány jeho osobnostní rysy, připomínány negativním způsobem omezující předpoklady k učení („Když je někdo lehce mozkově dysfunkční…“), v situaci tedy vnímáme namísto respektu k žákovi jako k učící se bytosti jeho opak – despekt. Situace mívá zřetelný emoční náboj, z hlediska komunikačního se často jedná o zesměšňování, ztrapňování, silné ironizování žáků. Do těchto situací lze započítat i ty, kdy iniciátorem není učitel, ale žák (který např. zesměšňuje jiného žáka), učitel však nezasahuje nebo dokonce s tímto žákem rezonuje.


Pozorovatelné atributy

Učitel
– používá neadekvátní formy hodnocení zaměřené především na snížení sebepojetí žáka – toto hodnocení má téměř vždy negativní orientaci a velmi často jsou používány generalizace a zobecňující kritéria („vždycky to spočítáš blbě“, „nikdy neuděláš úkol“, „pořád lžeš“, „všichni jste flákači“, „nikdo z vás se pořádně neučí“ atd.)
– používá ironické poznámky na adresu žáka; neustále podceňuje kompetence žáka, respektive zdůrazňuje nekompetence (dítě neví, neumí a je neschopné), nebo přistupuje k žákům s despektem – „škatulkuje“ (typický trojkař, čtyřkař, lempl, premiant atd.), dává najevo své preferenční postoje („pankáč přeci nikdy nemůže být premiantem“ „Péťa je inteligentní “ apod.)

Žák
– rezignuje během zkouškové situace, popř. je jeho projev v průběhu vyučování rezignovaný
– v žákově projevu během vyučování lze zřetelně poznat, že považuje školní vzdělávání za bezcenné, považuje školu za ztrátu času a tato demotivace není učitelem řešena (ani systematicky, ani aktuálně), důsledkem toho může být nerespektování pravidel (ani učitele) ze strany žáka.


2.2 Situace didakticky nepřijatelné

Situace jde „proti“ rozvoji kompetence k učení především tím, že výuka je chybně didakticky nastavena. Týká se to jak nasměrování výuky, kdy jsou žáci směrování k cílům, které jsou pro ně neadekvátní (zcela podceňují či přeceňují žákovy schopnosti), tak všech dalších didaktických kategorií. Neadekvátní tak může být výběr a uspořádání učiva (nesmyslné úkoly, úkoly příliš obtížné či naopak příliš snadné), realizace procesu (výběr forem a metod, které se evidentně míjejí účinkem), Patří sem též případ, kdy učitel nemá výuku připravenou a je to jasně znát na průběhu, či z jakýchkoliv důvodů výuku ignoruje. („ Dělejte si, co chcete, já mám svoji práci.“)


Pozorovatelné atributy

Učitel
– vybírá neadekvátní cíle a úkoly (obtížnost úloh, neadekvátní časová dotace pro úkoly
– volí neadekvátní prostředky výuky (formy a metody, formální prostředky výuky) – neodpovídající zaměření výuky i učební úrovni žáků, prostředky nefunkční, příp. překombinované
– výukový styl vede k dezorientaci žáků v učení, učitel ignoruje nápravu této dezorientace
– dává najevo svůj nezájem učit
– nastoluje nekonstruktivní soutěž, která žáky odrazuje od aktivity
– dává nesrozumitelné či špatné instrukce, na kterých trvá
– používá hodnotících mechanismů, které nejsou v souladu s probíhajícími učebními aktivitami.

Žák
– je dezorientovaný v učebních činnostech
– používá maladaptivní strategie ve vyučování (taháky, opisuje)
– dává najevo nezájem o výuku, příp. sabotuje výuku
– podivuje se nad nabízenými způsoby výuky
– neví, jak má reagovat, co má dělat


Další ukázky najdete ZDE a ZDE.

Publikaci si můžete objednat ZDE.

0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger