Jana Hrubá: Pedagogický výzkum se zaměřuje na kvalitu ve vzdělávání

pátek 21. září 2012 · 1 komentářů

XX. výroční konference České asociace pedagogického výzkumu „Kvalita ve vzdělávání“ se konala 10.–12. 9. 2012 na Pedagogické fakultě UK v Praze. Jednání konference se zaměřilo na možnosti měření kvality, otázky kvality učitele a jeho vzdělávání, kvality kurikula a procesů učení, vzdělávacích procesů a institucí.

Program konference byl neobyčejně bohatý a pestrý a zájem tomu odpovídal – 240 účastníků a téměř dvě stovky vystoupení. Organizace, o kterou se postaral přípravný a organizační výbor pod vedením prof. PhDr. Elišky Walterové, CSc. a PhDr. Karla Starého, Ph. D., s početným týmem spolupracovníků a studentů, klapala výborně, což při takovém počtu účastníků a za normálního provozu fakulty (včetně zápisu nových studentů) zasluhuje velkého uznání.

Konference probíhala pod záštitou rektora Univerzity Karlovy prof. RNDr. Václava Hampla, DrSC. Zahájili ji prorektor UK prof. PhDr. Stanislav Štech, CSc., děkanka hostitelské Pedagogické fakulty UK doc. PaedDr. Radka Wildová, CSc., a doc. PaedDr. Petr Urbánek, Dr., předseda ČAPV.

V závěru prvního konferenčního dne proběhla plenární schůze ČAPV, na které byl opět zvolen předsedou Petr Urbánek. Večer se konalo ve Velké aule Karolina slavnostní shromáždění účastníků s vystoupeními významných členů ČAPV a koncertem smíšeného sboru Piccolo coro a smyčcového orchestru Piccola orchestra pod taktovkou Marka Valáška. Následoval společenský večer s rautem.


Přednášky v plénu

Na plenárních jednáních konference vystoupili tři významní odborníci: president European Educational Research Association Lejf Moos z Dánska, profesor na univerzitách v Copenhagenu a v Trondheimu (Norsko), profesor Jan Průcha, čestný předseda ČAPV a autor a spoluautor řady respektovaných publikací, a portugalský analytik dr. Paolo Santiago, koordinátor zpráv OECD o evaluaci a hodnocení vzdělávání v členských zemích. Budeme zde citovat anotace jejich vystoupení.

Lejf Moos
se ve svém příspěvku zamyslel nad pojetím kvality v evropském vzdělávání. „Je nesporné, že kvalita je považována všemi za základní pilíř vzdělávání. Ale kvalita je „fluidní označení“, odlišně interpretované různými politiky, výzkumníky a dalšími profesionály v oblasti vzdělávání. Je to označení, jehož interpretace reflektuje i kulturní odlišnosti. Také zřizovatelé argumentují různě, když prosazují kvalitu ve vzdělávání. Pro jedny je důležitá, protože vzdělávání je základem pro ekonomický růst a globální soutěž. Pro druhé je důležitá kvůli přenosu a osvojování základních dovedností a znalostí žáky, kteří mají být schopni obstát v testech jazykové a matematické gramotnosti. Třetí skupina zdůrazňuje potřebu vynikajícího vzdělávání dětí a mládeže pro rozvoj jejich osobních a sociálních kompetencí jako je kreativita, kritické myšlení, způsoby uvažování a rozhodování. Je možné dále sledovat prospěšnost vzdělávání a soustředit se na měření jeho výsledků a současně podporovat a rozvíjet zvídavost, kreativitu a kritické myšlení?“

Hovořil o celé řadě dilemat, která se objevují v odborných diskursech. Zmínil se také o vlivu testování: „Dostanete, co měříte – a pouze to. Měli bychom měřit to, čeho si ceníme, a necenit si toho, co lze jednoduše měřit.“


Paolo Santiago si vybral téma evaluace a hodnocení ve vzdělávání: „Názor, že evaluace a hodnotící mechanismy jsou klíčové jak pro zlepšování, tak pro kontabilitu školských systémů, je široce rozšířen. Tomu ostatně také odpovídá jejich vzrůstající význam v národních vzdělávacích systémech. Země v rostoucí míře používají rozsáhlou škálu technik pro evaluaci a hodnocení žáků, učitelů, škol a vzdělávacích systémů. Ty slouží jako prostředek pro lepší porozumění tomu, jak se studenti učí, pro informovanost rodičů a celé společnosti o výsledcích vzdělávání, také pro zlepšování škol a vyučovacích praktik. Silný důraz je kladen na lepší vybavenost škol, na povzbuzování učitelů k provádění sebehodnocení a formativního hodnocení. Zdůrazňovány jsou pobídky a vývoj prostředků školní evaluace, povzbuzování měření přidané hodnoty, pravidelnější testování žáků a národní monitorování celých vzdělávacích systémů. Země se však často setkávají s obtížemi v zavádění evaluace a hodnotících procedur. Obtíže mohou být důsledkem chybné vzdělávací politiky, nedostatečné analýzy nezamýšlených důsledků nebo malé kapacity příslušných aktérů při zavádění evaluačních a hodnotících procedur do praxe či nerozvinuté kultury hodnocení a chybného využívání výsledků evaluace.“

Jeho prezentace v těchto souvislostech poskytla shrnutí předběžných zjištění projektu „OECD Review on Evaluation and Assessment Frameworks“. Projekt je prohloubeným výzkumem evaluačních a hodnotících politik v zemích OECD, prováděným v letech 2009–2012. V kontextu mezinárodního komparativního rámce byla uvedena také některá zjištění o evaluaci a hodnocení vzdělávání v České republice.

Jan Průcha mluvil o dvacetileté historii ČAPV a výzvách současnosti: „Česká asociace pedagogického výzkumu (ČAPV) byla založena 21. května 1992 v Praze. Je potěšující konstatovat, že v průběhu svého vývoje až do současnosti zasahuje pozitivně do zdokonalování české pedagogické vědy četnými produkty a aktivitami svých členů. Proto sdělení dělím na dvě části: V první části chci připomenout – zejména mladším pracovníkům pedagogické vědy – v jakém kontextu ČAPV vznikala, jaké cíle si původně ukládala a jak se během dvaceti let rozvíjela.

Druhou, rozsáhlejší, část vystoupení věnuji hodnocení současného stavu českého pedagogického výzkumu a výzvám, které před ČAPV vyvstávají.

Souhrnně hodnoceno, náš pedagogický výzkum má v současnosti mnohé pozitivní stránky, ale také některé slabiny. Za pozitiva považuji: Výrazný růst počtu empirických výzkumů. Realizace velkých týmových projektů. Tematické rozšíření na zkoumání reálné školní výuky, kurikula, učebnic, fungování školy, profese učitelů aj. Obohacení metodologické výbavy související s těmito výzkumy. Vybudování několika pracovišť excelentního výzkumu.

Výzvy pro pedagogický výzkum vidím v těchto místech:
– Propojovat čistě pedagogické nazírání jevů edukační reality s explanacemi psychologickými, sociologickými, ekonomickými, demografickými a jiných sociálních věd.
– Začleňovat do výzkumu nejen základní vzdělávání, ale také to, co mu předchází (preprimární vzdělávání) a co po něm následuje (vzdělávání sekundární a vyšší).
– Neignorovat problematiku odborného vzdělávání při stávající jednostranné zaměřenosti jen na všeobecné vzdělávání.
– Vytvářet komplexní práce, které mají syntetizovat poznatky z dílčích výzkumů.

Nerealizované zůstávají dosud snahy, které původně ČAPV proklamovala, totiž:
1) koordinování pedagogického výzkumu na celostátní úrovni,
2) ovlivňování vzdělávací politiky výzkumem a
3) popularizace (šíření) výsledků pedagogického výzkumu mezi učiteli a ve veřejnosti.

Jsou to záležitosti hodné diskuse – máme je stále považovat za součást svých cílů?“

K druhému a třetímu bodu se pak vedla zajímavá debata při
závěrečném panelu, ke kterému se ještě vrátíme.

V diskusi k projevu prof. Průchy poděkoval jeden z mladých účastníků za tento přehled, protože historii ČAPV zná jen z literatury. Zdůraznil, že u nás jsou tři bloky, které nespolupracují: teoretici a výzkumníci X decize a politici X praktici ve školách. „Bez jejich užší spolupráce se nic nepodaří prosadit a výzkum budeme dělat jen pro výzkum,“ zakončil.


Prezentace těchto příspěvků najdete
ZDE.


Vystoupení výzkumníků

Po oba konferenční dny pak probíhalo jedenáct tematických sekcí vedených garanty:
1. Metody měření kvality vzdělávání (M. Chvál)
2. Kvalita učitele a učitelského vzdělávání (V. Spilková)
3. Minulost, přítomnost a budoucnost oborových didaktik (N. Vondrová, M. Šmejkalová)
4. Učitel jako výzkumník (H. Kasíková)
5. Kvalita kurikula a učení (D. Dvořák)
6. Výzkumy řízení školy a školství (V. Trojan)
7. Dítě v procesu výchovy a vzdělávání (I. Viktorová, I. Pavelková)
8. Kulturní a sociální aspekty školní edukace (S. Bendl, E. Marádová)
9. Kvalita vysokoškolského vzdělávání a celoživotního učení (J. Vašutová)
10. Proměna žáka, učitele a školy v historické perspektivě (J. Uhlířová)
11. Výzkumy zaměřené na ICT ve vzdělávání v informačním věku (M. Černochová)

Ve čtyřech blocích paralelních tematických sekcí bylo předneseno celkem 141 prezentací. Šíře záběru uskutečněných výzkumů je obdivuhodná. Bylo opravdu obtížné si ze zajímavých a lákavých témat vybrat a každý musel litovat, že nemůže být na více místech najednou. Atmosféra byla velmi inspirativní, pracovní a přátelská a každý účastník si mohl pro sebe odnést řadu cenných myšlenek a námětů k přemýšlení.

Např. prof. Jiří Mareš ve svém vystoupení o vyučovacích stylech učitelů: „Vyučovací styl je propojen s osobností učitele. Jde o hledání své osobité cesty. Musí nastoupit řízená sebereflexe – „vykročit sám ze sebe“... Nejdůležitější je řídit sám sebe a vědět, že to jde.“

Prof. Milan Hejný pokládá za příčiny špatného vztahu k matematice převládající transmisivní styl vyučování a nedostatek tvořivé aktivity žáků. Hlavním zdrojem motivace je podle něho pocit žáka z úspěšně vyřešeného úkolu.


Prof. Hana Lukášová zjistila ve svém výzkumu subjektivní odpovědnosti učitele za žáky, že převládajícím typem jsou učitelé, kteří cítí odpovědnost jen za úspěchy žáků. Na 2. stupni je tendence učitelů přisuzovat neúspěchy žákům výraznější.


RNDr. Dominik Dvořák v sekci o kvalitě kurikula a učení: „ Ve vyspělých zemích je velká pozornost věnována standardům. Důležitá je připravenost odborné komunity, až přijde politická poptávka.“


A tak by bylo možné citovat další a další...

Nejzávažnější diskutované otázky a problémy ze sekcí a doporučení garantů pro další výzkum a rozvíjení problematiky najdete v závěrečné zprávě z konference ZDE.

Uskutečnilo se také sympozium na téma „CLoSE – longitudinální výzkum českých žáků základních a středních škol (Představení koncepce a metodologie výzkumu)“. Vystoupili v něm D. Greger, J. Straková, M. Chvál, K. Starý a H. Voňková, jako diskutant A. Veselý.

Druhý den konference byl zahájen netradičně – postery, na kterých byly zveřejněny informace o chystaných výzkumných šetřeních, prezentace průběžných výsledků výzkumu apod. Autoři (akademičtí pracovníci i doktorandi) byli u svých posterů přítomni a měli příležitost diskutovat s ostatními účastníky konference. Přineslo to velké oživení a rozšíření možností prezentace. Z celkem 35 posterů byly oceněny jako nejlepší postery Kláry Kostkové z Filozofické fakulty Univerzity Pardubice a Evy Minaříkové z Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

Třetí den konference byl věnován metodologickému semináři nejen pro doktorandy, ale i pro další zájemce z akademické i vědecké sféry. Seminář byl zaměřen na kvalitativní i kvantitativní analýzy dat, vedli je M. Miovský, D. Greger, M. Chvál a H. Voňková a účastníci kursu obdrželi osvědčení.

Podrobné anotace všech vystoupení v sekcích, sympoziu i v posterových prezentacích naleznete ve sborníku anotací ZDE.

Recenzovaný sborník textů všech vystoupení na konferenci bude posléze vydán na CD-ROM. Bude také publikována podrobná zpráva.


Co říci závěrem?

Na konferenci se výrazně prosazovala mladší a mladá generace českého pedagogického výzkumu, již odchovaná generací starší. To přineslo nové, dynamičtější přístupy a větší zaměření na problémy praxe. Důležitá diskuse byla vedena o ovlivňování vzdělávací politiky a o popularizaci výsledků výzkumu jazykem srozumitelným pro decizní sféru, politiky a pro veřejnost. Objevila se potřeba jakýchsi zprostředkovatelů – brokerů. Podle mého názoru se nemůže čekat, že to budou lidé mimo pedagogickou komunitu – neodborníci. Je třeba, aby se tomu cíleně věnovali někteří z výzkumníků a teoretiků. Je to jedna z nejdůležitějších výzev.

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger