Martin Macháček: Řekněme to natvrdo – škola se neobejde bez drilu, bez učení nazpaměť a bez kázně

pátek 23. listopadu 2012 · 0 komentářů

Ale s dvěma výhradami: Za prvé, jde o pouhé prostředky, nástroje, ne cíle – jejich užití je rozumné, jen když jimi dosahujeme rozumných cílů. A za druhé, jsou to nástroje nebezpečné jako skalpel – když je užíváme neopatrně, můžeme toho spoustu pokazit.


Zdroj: Martin Macháček, blog autora 4. 9. 2012


Dril, memorování a kázeň musí žáky bavit tak, že ani nepoznají že jde o dril, že se učí nazpaměť nebo že dodržují kázeň. Používání takových prostředků vyžaduje od učitele cit, inteligenci a zkušenost; a aby se lidé s těmito vlastnostmi hrnuli do učitelského povolání, k tomu je třeba, aby bylo úplně jinak placeno než dnes.

„Drilem“ budeme rozumět nácvik automatického chování, nácvik rutiny, tj. dovednosti, kterou vykonáváme podle daných pravidel a o které nepřemýšlíme…

…Proč se škola neobejde bez drilu? No protože drilem je například nácvik čtení, psaní a počítání; a dovedete si představit školu, která se bez nácviku těchto dovedností obejde?

Drilem je učení se cizímu jazyku, stejně jako nácvik řízení auta, pilotáže letadla nebo třeba výcvik zedníka v zateplování budovy. Drilem je nácvik psaní na klávesnici všemi deseti stejně jako nácvik fotbalu nebo hry na hudební nástroj.

Když prvňáček začíná psát, musí myslet na každý tah, dívá se, jak to písmenko paní učitelka předkreslila, až mu samým napětím jazýček z pusy vylézá. Po letech drilování o tvaru písmenek vůbec neuvažuje a prostě píše. Když začíná psát samostatné věty, musí ještě přemýšlet a v každém jednotlivém případě se rozhodnout, jestli napsat i nebo y, jestli s nebo z, kde se dělá čárka a kde ne; při rozhodování používá pomůcky jako vybraná slova a tvrdé a měkké souhlásky. Po letech drilování by měl psát pravopisně, gramaticky i stylisticky správně bez jakéhokoliv přemýšlení a bez pomůcek…

… Do školy nepatří neúčelný dril – mechanický nácvik dovedností, které žákovi nebudou k žádnému užitku. Rozlišit mezi drilem účelným a bezúčelným, užitečným a zbytečným, to je zásadní otázka, o které by měli učitelé, odborníci, ale vlastně i všichni vzdělaní lidé přemýšlet a diskutovat a v které by se měli dohodnout na nějakém pro většinu přijatelném stanovisku. Skutečnost je od tohoto ideálu dost vzdálená; názory učitelů a odborníků se spíš polarizují, než aby se sbližovaly, a vzdělaní laici se k těmto otázkám moc nevyjadřují.

Kromě toho, že dril musí být účelný, musí být také svým způsobem příjemný. Není-li tato podmínka splněna, je-li dril vynucován jako nepříjemná povinnost, pak je mnohem méně efektivní, tj. k získání stejně zafixované automatické dovednosti je třeba mnohem víc času a úsilí. Už jsem psal, jaké nároky klade tento požadavek „příjemnosti drilu“ na učitele.

Cílem tohoto blogu je připomenout, že i nejmodernější vzdělávání se bez některých tradičních, byť zdánlivě kontroverzních prostředků neobejde. O dalších dvou, totiž o paměťovém učení a o kázni, napíšu zase příště.


Celý text najdete ZDE.

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger