Milan Pol: Když se školy učí

pátek 22. března 2013 ·

Úvod k nové publikaci Masarykovy univerzity. Milan Pol jménem autorského týmu v úvodu píše: „V této publikaci pojednáme o škole a učení. Nepůjde ovšem o učení, kvůli kterému jsou školy zřizovány, tedy učení žáků. Zaměříme se namísto toho na učení, které se ve školách týká zejména dospělých aktérů školního života, především učitelů. Budeme se věnovat takzvanému organizačnímu učení.“


Milan Pol, Lenka Hloušková, Bohumíra Lazarová, Petr Novotný, Martin Sedláček: Když se školy učí. Brno: Masarykova univerzita, 2013. ISBN 978-80-210-6130-9

Organizační učení má ke školské tematice daleko jen zdánlivě. Ve školství se dnes, podobně jako v dalších částech veřejného sektoru, dospívá k přesvědčení, že nejúčinnější strategie jejich řízení a správy by měly obsahovat prvky vnější kontroly a regulace, ale současně by také měly skýtat prostor pro sebeřízení a rozvoj organizací zevnitř. K předpokladům pro to, aby lidé ve škole zvládali vnější nároky, ale také aby reálně využívali možnost řídit sebe sama, jistě patří systematická, reflektovaná, společně promýšlená činnost, ve které bude místo nejen pro vyzkoušené postupy, ale snad ještě více pro postupy nové.

Společné porozumění vlastní práci a společné učení se dospělých ve škole je důležitou podmínkou pro to, aby se školy rozvíjely a práce lidí v nich byla smysluplná. Výše naznačené se obvykle daří tím více, čím více jsou učitelé a další dospělí ve škole otevření, komunikují, spolupracují, snaží se společně hovořit o tom, co dělají, jak se jim to daří a co by snad napříště bylo možné dělat lépe. Zde někde je zřejmě jádro toho, čemu se v odborných diskurzech obvykle říká organizační učení.

Tématem organizačního učení ve školách navazujeme na naše předchozí výzkumy. V poslední více než dekádě jsme se postupně věnovali různým aspektům školního života. Zkoumali jsme spolupráci školy s rodiči, zabývali se školskými radami (dříve radami škol) jako novým prvkem v systému rodící se správy škol. Zajímaly nás styly vedení ve školách, zkoumali jsme kulturu školy i otázky demokracie ve škole. Poté jsme se rozhodli věnovat soustředěněji těm, na jejichž bedrech leží největší díl odpovědnosti za práci škol, tedy jejich ředitelům, a zkoumali jsme životní a zejména profesní dráhu ředitelů škol. Na tyto výzkumy nyní navazujeme a soustředíme se na procesy, které mohou zásadním způsobem ovlivnit úspěšnost práce školy – na organizační učení ve školách. Podobně jako řada předchozích témat našich výzkumů i organizační učení je tématem interdisciplinární povahy, tedy přesahuje pedagogiku a týká se i jiných oborů, je obtížně uchopitelné a dosud se o něm v našem kontextu výzkumně de facto nepojednávalo.

V této publikaci přinášíme zprávu o organizačním učení na našich základních školách. Nejdříve ovšem nabízíme pohled na snahy vymezit organizační učení – obecně i ve školách, jak se objevují zejména v mezinárodních odborných debatách posledních dekád. Poté seznamujeme s tím, jak jsme přikročili k vymezování a také ke zkoumání organizačního učení ve školách v našem výzkumu. Následně informujeme o hlavních výsledcích našich výzkumných snah, především o tom, na co je organizační učení ve školách zaměřeno, kdo se jej účastní a jakým způsobem probíhá. Dále se věnujeme podpůrným faktorům a také bariérám organizačního učení na školách a nakonec nabízíme zamyšlení nad některými mravními dilematy, která se zejména pro vedoucí pracovníky škol v souvislosti s vedením organizačního učení objevují.

Doufáme, že tak posloužíme nejen výzkumníkům, kteří se zajímají o školy, ale také těm, kteří mají ve své pracovní agendě podporu organizačního učení ve školách, ať již jsou vedoucími pracovníky škol, metodiky či těmi, kteří působí na různých úrovních školské či vzdělávací politiky.

Knihu si můžete objednat ZDE nebo ZDE.

3 komentářů:

Anonymní řekl(a)...
24. března 2013 v 9:07  

Když učitelé oplývají negativními emocemi, se kterými se nedokážou vyrovnat, je celá tato teorie téměř na nic. K učení nedochází, jen čas ubíhíhá.

Anonymní řekl(a)...
25. června 2013 v 14:54  

V řece se topí chudák, zběsile kolem sebe kope a chytá se stébla.
Kolem na břehu pobíhají výzkumníci. Měří jeho fyzický výkon, sílu hlasu a odhadují čas, který mu ještě zbývá.
Kdo na stupínku denně nestojí, nic nechápe.

Anonymní řekl(a)...
15. srpna 2013 v 0:42  

A z které planety jste, páni autoři, spadli? Že máte pocit, že toto je věc, kterou základní školství zrovna potřebuje, nebo že tím zkoumáním někomu prospějete?
Pokud chcete zš poznat, nemusíte se namáhat takovými akcemi, stačí jít si zaučit, tak na týden, do osmiček. Ony vás ty blbiny rychle přejdou.

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger