Jana Hrubá: Co se slabými místy vzdělávacího systému?

čtvrtek 11. dubna 2013 ·

Druhý kulatý stůl MŠMT ke Strategii 2020 4. dubna 2013 měl ožehavé téma „Odstraňování slabých míst vzdělávacího systému“.

Závěry z minulého diskusního tématu „Posílení relevance a prestiže školy a školního vzdělávání“ najdete ZDE.


MŠMT chce odstraňovat slabá místa ve struktuře vzdělávací soustavy

V uplynulých dvou desetiletích byl český vzdělávací systému obohacen o některé nové prvky na úrovni oborů vzdělávání (devítiletá povinná školní docházka uskutečňovaná v základním školství, vzdělávací programy vyšších odborných škol, strukturované studium na vysokých školách) i vzdělávacích institucí (víceletá gymnázia, vyšší odborné školy, neuniverzitní vysoké školy). Z hlediska struktury však k radikální přestavbě celého systému po roce 1990 nedošlo.

Některé negativní trendy v poslední době naznačují, že struktura české vzdělávací soustavy se stále obtížněji vyrovnává s aktuálními demografickými, společenskými, ekonomickými a kulturními změnami.

V praxi začaly výrazněji projevovat i některé slabé stránky vzdělávacího systému. Za nejvýznamnější MŠMT považuje:
– nedostatečné kapacity v předškolním vzdělávání a nevyjasněnou roli tohoto sektoru v rámci vzdělávací soustavy,
– klesající úroveň klíčových kompetencí žáků druhého stupně základních škol,
– klesající zájem o odborné vzdělávání s výučním listem, jeho nízkou relevanci a s tím spojenou vysokou nezaměstnanost absolventů,
– klesající zájem o vyšší odborné vzdělávání a nejasné postavení tohoto v rámci terciárního vzdělávání.

Nejvýznamnější systémová selhání se však objevují právě na přechodu mezi jednotlivými stupni vzdělávání a mezi oblastí vzdělání a světem práce.


Hlavní zamýšlená opatření

– Zvýšit dostupnost a význam předškolního vzdělávání tak, aby kvalitní předškolní vzdělávání bylo dostupné všem dětem starším čtyř let bez ohledu na zaměstnanost rodičů či jiné okolnosti na straně rodiny dítěte.

– Posílit vzdělávací rozměr předškolního vzdělávání na úkor jeho pečovatelské složky zejména modernizací jeho kurikula a zvyšováním kvalifikace vyučujících.

– Zvýšit otevřenost a prostupnost vzdělávacího systému, mimo jiné zabezpečením dostatečného společného základu kurikula na každé úrovni vzdělávání jako opory pro následující vzdělávací cestu.

– Odstranit slepé vzdělávací cesty, navázat strukturu vzdělávacího systému na kvalifikační rámce uznávané v Evropě, včetně systémového začlenění vyššího odborného vzdělávání.

– Zvýšit prostupnost a relevanci odborného vzdělávání tak, aby se maximálně zvýšila jeho efektivita a užitečnost pro absolventy a zaměstnavatele.

– V odborném vzdělávání klást větší důraz na klíčové kompetence, aby se zvýšila uplatnitelnost absolventů tohoto sektoru vzdělávání na pracovním trhu, stejně jako jejich připravenost k dalšímu vzdělávání a k aktivnímu občanství.


Otázky pro diskuzi

1. Které části vzdělávací soustavy trpí největšími problémy z hlediska spravedlivého přístupu ke vzdělání, studijní (ne)úspěšnosti a prostupnosti do dalších vzdělávacích stupňů?
2. Vyžaduje současný stav zásadní změny v existující struktuře oborové soustavy, nebo je možné řešit aktuální problémy na existujících základech?
3. Měli bychom směřovat k systému, který nebude umožňovat předčasnou specializaci vzdělávacích cest? Jak dlouhá má být společná doba vzdělávání?
4. Které faktory nejvíce ovlivňují dostupnost a kvalitu předškolního vzdělávání? Jaká má být jeho role ve vzdělávacím systému?
5. Jak mají být systémově řešeny problémy těch segmentů vzdělávacího systému, které neposkytují přímou prostupnost do vyšších vzdělávacích stupňů?
6. Je vhodné posilovat osvojování klíčových kompetencí a obecných dovedností na úkor specificky odborných znalostí a dovedností?
7. Jakou roli má v systému hrát uznávání neformálního vzdělávání a informálního učení?

Celý podklad pro diskusi si můžete přečíst ZDE. V materiálu najdete i podrobné schéma vzdělávacího systému v letošním školním/akademickém roce.


Diskuse byla tentokrát sevřenější, zaměřenější k položeným otázkám, bohatá a zajímavá. Přinášíme přehled stručných tezí z diskuse.

Systém
– Není formulováno, co od systému očekáváme. Mělo by se ujasnit!
– V našem vzdělávacím systému proběhly masivní inovace jako málokde. Zmíněné problémy jsou již zachyceny v Bílé knize. Inovace nebudou fungovat, pokud nejsou doprovázeny změnou postupů a forem práce.
– O všech problémech už se dlouho diskutuje. Odborně nelze nic nového přinést (viz např. dopad zavedení víceletých gymnázií). Náprava je otázkou politického rozhodnutí.
– Žádný politik nemyslí na 20 let dopředu.
– Vše souvisí s financováním – školy se chovají tržně. Strategie by měla být ufinancovatelná.
– Více pracovat s daty a prognózami (viz nedávné rušení MŠ).
– Klíčová otázka je, zda se zamýšlíme nad koncepcí nebo strategií. Strategie musí obsahovat finanční nástroje.
– Nelze očekávat jiný finanční rámec – jsme omezeni realitou. Dokument bude koncepce s naznačenými směry. (P. Černikovský, MŠMT)
– Zásahy do struktury byly nedobré – po vzoru první republiky se sice zavedla víceletá gymnázia, ale bez doprovodu reálných gymnázií a měšťanek.
– Systém by měl být připraven na měnící se společnost. Pokusit se rozvinout jedince k maximu jeho potenciálu. Např. nadaní jedinci by měli mít možnost jiného průchodu systémem.
– Nedostižným ideálem je Finsko. Děti jdou do škol různě připravené, ale 50 % jich dostává mimořádnou podporu.
– Můžeme se inspirovat v zahraničí, ale ne všechno u nás funguje (viz jižní Korea – dril a povinnosti).
– Je třeba se rozhodnout, zda budeme směřovat k multirychlostnímu systému, nebo k rigidnímu s kontrolními body. (P. Černikovský, MŠMT)
– Systém je špatně navázán na své okolí, je příliš uzavřený. Existují i vertikální bariéry. Při uznávání neformálního vzdělávání by se systém měl věnovat jeho kultivaci.
– Je třeba rozlišit hlavní, podpůrné a inovační procesy – to má velký dopad do systému. Např. krajské zřízení nemá vyjasněny kompetence, obce ano. Přepískla se právní subjektivita škol. (ÚŠI)

Předškolní vzdělávání
– Nedostupnost MŠ v bydlišti, finanční náročnost soukromých MŠ. Podporovat alternativy a dostávat je rychleji legislativně do systému.
– Nepřipravenost dětí z MŠ, neznalost základních návyků. Měli bychom vědět, co má dítě umět pro každý stupeň. Učitelé by měli spolu mluvit na přechodech stupňů.
– Jde nám v předškolním vzdělávání o děti, nebo o jejich rodiče? Chceme, aby každé dítě bylo maximálně připraveno na školu. Neinformovanost sociálně slabých rodičů – propojit přípravu se sociálními službami.
– Jde o připravenost žáků, nebo o připravenost škol?
– Proč vyrovnávat děti? Zapracovat na schopnosti pedagogů diagnostikovat.
– Problém je, jaké děti do MŠ přicházejí – a to nejen ze sociálně slabých rodin. Nejsou využity přípravné třídy pro všechny – mohly by lépe připravit na školu děti s odkladem.
– Máme dost místa v mateřských školách – je v nich 22 % dětí s odklady, jen polovina na doporučení odborníků! 13–20 % dětí je mladších 3 let a nejsou na ně žádné finanční prostředky navíc. Satelity se budují bez obslužnosti. ( O. Hofmannová, ÚŠI)
– Primární socializace dříve probíhala v jeslích. Dnes na odkládání dětí nemáme zařízení, v MŠ nemáme zdravotní sestry. Posunulo se vnímání priorit. Dříve byla rodina pokládána za základ státu. Měli bychom stanovit, jakého člověka chceme vychovávat a jak k tomu chceme dospět. Učit se žít v rodině a ne jen dělat peníze.
– MŠ byly povýšeny do vzdělávacího systému, ale RVP PV tomu neodpovídá. Jiná terminologie brání v domluvě s 1. stupněm ZŠ – učitelé vzájemně nečtou své RVP. Výstupy nejsou dodefinovány, brání v prostupnosti.
– Řešíme výstupy a ne vstupy – mělo by se řešit společně.
– Zákon neumožňuje v právnické osobě integraci programů MŠ a ZŠ.
– Předškolní vzdělávání bylo postaveno dobře, ale změnily se nároky na MŠ. Původně byly určeny pro děti ve věku 3–6 let, teď jsou tam děti od 2 do 7 let – neslučitelné požadavky!
– Dopad: dítěti s odkladem je v 9. třídě 17 let!
– Mezistupeň by měl být na základních školách. Zachovat přípravné třídy i v praktických školách.
– Předškolní a primární vzdělávání je rozhodující. Na 1. stupni není dost času na trivium. Výzkumy potvrzují, že se na 1. stupni změní chuť dětí chodit do školy

2. stupeň základního vzdělávání
– Konkurence víceletých gymnázií se nepovedla. 2. stupeň ZŠ se musí transformovat.
– Již v roce 1995 vznikla myšlenka posílit 2. stupeň, aby děti neodcházely do selekce.
– 2. stupeň je otázkou vnitřní diferenciace podle zájmů a schopností.
– Do systému se nalily peníze na dělené předměty, ale nemá to výsledek.
– Omezenost aprobací na 2. stupni – přírodovědné nebo humanitní zaměření. Na 1. stupni lze výuku propojovat.
– Chybí příklady dobré praxe.
– PISA a další externí hodnocení ukazují, že neumíme učit řešení problémů.
– Spor o praktické školy je zbytečný. Není legislativně ošetřena skupina žáků s LMD.

Střední vzdělávání
– Existuje přes 280 RVP SV – jsou postavené na celou činnost školy, nejsou řádně definovány jednotlivé stupně. Dochází k předčasné specializaci.
– V odborném školství bylo mnoho věcí ověřováno v 90. letech (společný základ, prostupné vzdělávací programy různě kombinované). Neměli bychom znovu zvážit možnost oddálení specializace?
– Předčasnou specializaci řeší NERV a koncepce MPO „Zpět na vrchol“ – přechod z učňovského vzdělávání do praxe.
– Otázkou je míra pojmů – viz všeobecné vzdělávání na SOŠ. Působí tu silná lobby učitelů odborných předmětů.
– Mění se postavení SPŠ a OA – dnes dodávají studenty na vysoké školy. Zaměření na obor může udělat vzdělávání zajímavějším.
– Klíčové kompetence jsou zaváděny od 90. let. Mají se rozvíjet v širokém spektru vzdělávání. Ale zaměstnavatelé v poslední době preferují tvrdou odbornou přípravu. Neměli bychom podléhat úzkým zájmům a vše zvážit z delší perspektivy – neměnit koncepci každých 5 let.
– Neměli bychom odsunout odborné dovednosti do celoživotního vzdělávání?
– Objevují se přestupy znovu do 1. ročníku (18 %!) – polovina neví, co chce, druhá polovina opakuje po ukončení jiné SŠ (škola přitom bere plný normativ!).
– Nejde jen o zneužívání systému – jde o rozšíření odbornosti.
– Společnost si zvyká, že se postaráme o děti do 27 let. Je menší ostuda získat více výučních listů než být na podpoře. Není, kam by se žáci posouvali – dříve byly SOŠ navázány na firmy.
– Kdyby byl na SŠ modulární systém a 2 roky všeobecný základ, vraceli by se až do 3. ročníku.
– Školský zákon umožňuje dvouleté zkrácené studium k získání druhého výučního listu. Co je lepší? Hledat práci, nebo získat další kvalifikaci? V některých oborech je permanentně vysoká nezaměstnanost. Někdy absolventi nenastoupí, protože nástupní plat se jim zdá nízký. Zavádějí se i stáže ve firmách.
– Zkrácené studium se málo využívá – jsou v něm jen stovky studentů. Zřejmě chybí nějaký jiný program.
– Vzdělávání dospělých – 30 000 lidí je v dálkovém studiu (hlavně nástavbovém) – motivací je získat „papír“ nebo novou kvalifikaci.
– Problémem je optimální nastavení systému, aby nebyl příliš drahý.
– Vzdělávání je odtrženo od života, nesplňuje očekávání. Dochází ke zklamání náplní studia.
– Máme jednu z nejkratších dob základního vzdělávání – 9 let, jinde 10–12 let. Střední vzdělávání je u nás diverzifikované. Nemělo by se to řešit základním vzděláváním do 16 let?
– Prodloužení povinné školní docházky ano, ale změnit motivaci žáků a chuť do školy chodit.
– Měla by být povinnost vzdělávat se, ne povinná školní docházka.
– Trend prodlužování povinného vzdělávání na obě strany – vzdělává se 96 % žáků. Podchytit zbylá 4 % sociálně slabých.

Vysokoškolské vzdělávání
– Na VŠ je stejný problém – systém je nevstřícný k lidem z praxe. Měla by být větší diverzita.
– V některých oborech je výhodnější jít rovnou do praxe, ale státní sféra vyžaduje certifikáty.
– Nemáme zákon o dalším vzdělávání, není shoda na systému. Máme Národní soustavu kvalifikací, ale nemáme standard.
– Pokusit se o definování vstupů a výstupů. Co s těmi, kdo nedosáhnou standardu?
– VŠ deformují hodně ve vzdělávacím systému. Byl navržen kvalifikační rámec pro vysoké školy zaměřený na rozvoj osobnosti. Viz Hlavní směry – více se dívat na systém z pohledu rámců. (P. Černikovský, MŠMT)
– Byla provedena analýza z matriky studentů UK a MU – 40 % studentů končí jako bakaláři. Nesouvisí s prestiží školy – studium je nebavilo, nerozuměli, nevhodná volba, nedostatečné informace, nereálná očekávání.
– Problém bakalářských oborů – nedošlo ke změně kurikula, mnohde došlo jen k formálnímu rozdělení.
– Kariérnímu poradenství se věnuje velká pozornost – viz www.info.absolvent.cz.
– Krédem kariérního poradenství by mělo být vedení studenta k samostatné volbě – prostor v kurikulu. Hledat jiné formy práce. Život není o čekání na práci, ale o aktivním přístupu.

0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger