Jana Hrubá: Učitel jako předpoklad kvalitní výuky

středa 22. května 2013 ·

Čtvrtý kulatý stůl MŠMT 16. 5. 2013, který je součástí přípravy Strategie 2020, se věnoval klíčovému tématu – profesi učitele.

Podklad pro diskusi si můžete přečíst ZDE.

Zástupci ministerstva představili v úvodu debaty stávající bariéry a návrhy opatření.


Slabá místa učitelského povolání

Český vzdělávací systém se aktuálně potřebuje vyrovnat s proměnami okolního světa a odstranit překážky bránící zajištění příznivých podmínek pro kvalitní výuku. Stěžejní roli v tomto nesnadném procesu hraje právě učitel, působící souběžně jako aktér, prostředník i jeden z cílů probíhajících změn. Naší vizí je dosažení takového stavu, kdy učitel provází žáka a studenta vzdělávacím procesem, pomáhá mu dosahovat maxima svých možností a spolu s ním se rozvíjí.

Skutečné naplnění role učitele znemožňuje několik překážek, které je třeba systematicky odstraňovat. Za nejvýznamnější z nich považujeme:
– nízkou atraktivitu a neuspokojivou kariérní perspektivu učitelské profese, vyplývající z převládajícího mínění ohledně nedostatku příležitosti k uplatnění samostatného potenciálu a k opravdové seberealizaci,
– nedostatečnou praktickou průpravu v rámci počáteční přípravy budoucích učitelů na vysokých školách,
– chybějící standard učitelské profese,
– absenci metod profesní podpory a spolupráce učitelů,
– nedostatečnou podporu dalšího profesního rozvoje učitelů.


Hlavní zamýšlená opatření z pozice ministerstva


V souladu s definovanými funkcemi školy zdůraznit roli učitele jako pomáhající profese, která podporuje mladé lidi v rozvoji těch kompetencí, které potřebují pro úspěch seberealizaci v osobním i profesním životě. Výuku můžeme vnímat jako pomáhající (1) profesi, pokud se jedná o komplexní, mnohorozměrný proces interakce mezi učitelem a žákem, ve kterém jsou odborné znalosti použity k podpoře a rozvoje jedinců i společnosti.

– Proměnit roli učitelů jednak revizí systému jejich počáteční přípravy s důrazem na kompetenční výuku, na získávání i uplatňování odborných poznatků souběžně s výukovou praxí, s důrazem na rozvoj žákovy osobnosti v demokratickém duchu, jednak zavedením systému profesního růstu.

– Zlepšit profesní přípravu učitelů posílením objemu praktické složky v počátečním vzdělávání učitelů, úpravou kurikula pedagogických oborů, s důrazem na kompetenční výuku a společně vypracované standardy, a vymezením jasného standardu učitelské profese.

– Podpořit profesní rozvoj učitelů zaváděním a rozvojem podpůrných mechanismů usnadňujících výkon učitelského povolání, jako jsou mentoring, další vzdělávání, sdílení dobré praxe a rovněž oddělení mechanických a administrativních úkonů od učitelovy pedagogické práce.

– Podporovat pedagogickou přípravu a profesní rozvoj vyučujících vysokých škol.

– Podporovat učitelství jako elitní a atraktivní povolání propracováním náročných a přitažlivých cílů a obsahů výuky, stanovením jasné kariérní perspektivy učitelské profese (včetně odborné) a otevřením vzdělávacího systému pro další odborníky z praxe.

V úvodním bloku také vystoupila Anna Doubková z o. s. Virtuální škola a představila návrh Referenčního rámce profese učitele autorů K. Tomka a A. Doubkové (tabulka návrhu ZDE). Může se stát nástrojem pro ředitele škol při hodnocení učitelů nebo vodítkem pro osobní růst jednotlivého učitele. Návrh vymezuje klíčové oblasti v 6 úrovních a je propojen s personální prací. Předpokládá širokou diskusi.


Otázky pro diskuzi

1. Jakými způsoby lze učinit učitelskou profesi atraktivnější?
2. Za jakých podmínek je možné v našem systému realizovat myšlenku učitelství jako pomáhající profese?
3. Jaká by měla být role výuky a její vztah k učení?
4. Jak by se měla proměnit počáteční příprava učitelů na vysokých školách?

Diskuse byla skutečně živá a ukazovala velkou šíři problémů. Zkusme zachytit alespoň stručně některé myšlenky v ní vyslovené.


Atraktivita profese

– Chybí rozpracování totální proměny žáků (viz generace Y narozená 1991–1999 a generace Z 2000–…). Zatím není dostatečně zohledňováno, že se už narodili do světa internetu.

– Na pedagogické fakultě jsou ICT pouze volitelným předmětem. Učitelé je odmítají.

– Neodepisovat stávající učitele – „nová krev“ tvoří pouze malý díl učitelských sborů. Učitelé jsou „komunikačně nedostupní“. Proto dokumenty zůstávají bez větší odezvy. Obtížná práce s učiteli se nemůže odehrát pouze prostřednictvím materiálů.

– Profesní stupně popsané podobně jako v Referenčním rámci profese učitele nefungují, jsou-li spojeny s finančním ohodnocením. Fungují vodítka a mentoring. Mentory si musíme vypěstovat. Nemůže to být nikdo z vedení školy – důležitost bezpečného prostředí.

– Je nutné dosáhnout odpovědnosti učitelů za svou práci. Za špatné rozhodnutí musí nést důsledky.

– Chybí podpora a ocenění profese na centrální úrovni. Začínajícím učitelům chybí podpora v prvních 3 letech praxe. Průměrný věk učitelů je přes 40 let – jsou nutné i podpůrné programy pro starší učitele.

– Nejsou pobídky pro studium potřebných oborů a cizích jazyků – možnosti doplnění kvalifikace. DVPP v době projektů je živelné.

– Učitelům chybí i setkávání, povídání o své práci.

– Neplní se, co je v každé fabrice běžné: Za 20 let se nevalorizovaly příplatky za třídnictví, za inkluzi. Zvýšit platové ohodnocení, uvažovat o bezplatnosti školských služeb pro zaměstnance. Učitele zatěžuje nadměrná byrokracie a nejsou ochráněni před laickými zásahy.

– Uvažovat o roce placené praxe pro osobní růst – zabraňuje to vyhoření.

– Zvážit, zda potřebujeme tolik nových učitelů, zda by jich nemělo být méně, ale lepší kvality.

– Atraktivita se týká nahrazování současných učitelů – uvažovat, jaké lidi ve školství chceme.

– Přitáhnout samostatně uvažující inteligentní lidi, kterým nabídneme svobodné prostředí. Podporovat nezávislost. Studenti váhají vstupovat do „stlačujícího prostředí“.

– Učitelství považovat za svobodné až umělecké povolání. Stát by neměl zasahovat, ale chránit.

– Dobrý učitel se nerovná diplom a mladý vycházející absolvent. Učitelé nechtějí učit, plní jen povinnosti. Chybí nadšení. Systém je stlačuje.


Pomáhající profese


– Sledovat osobnost zájemců o pedagogické fakulty. Mnozí předem vědí, že učit nikdy nebudou. Není pojetí pomáhající profese deklasující?

– Výběr studentů by měl být přes psychosociální síto. Povolání je náročné, čekají je tlaky rodičů. Mnozí uchazeči si jdou kompenzovat své komplexy.

– Na malých školách je učitelství pomáhající profesí, ale nezařazovat je do ní. Učitelé mají už tak malé sebevědomí.

– Děti očekávají spravedlivé hodnocení. Posílit poradenskou roli učitele – čeští učitelé vyhledávají, co dítě neumí.

– Finové vnímají učitele jako ty, kteří se zasloužili o moderní stát. Učitel by se měl umět vcítit do myšlení žáků, aby jim mohl pomoci. Ve Finsku hlídají, aby žádné dítě neztratilo krok. Mají na to vyčleněné pracovníky, ale pomoc nesmí být pranýř. Je obrovský rozdíl mezi Finskem a ČR – u nás základní škola odděluje „zrno od plev“.

– Spíše než „pomáhající“ by profese měla být podporující – podporující žáky v dosahování osobního maxima.

– A také profese „reflektující“ podle prof. Heluse . Reflektující, jak se rozvíjí každý žák.


Výuka a učení


– Ztratila se výchova. K čemu je vysoce vzdělaný člověk, když nechce pracovat? Naučit děti pracovat, vést k dobré morální úrovni.

– Učení dnes není předávání informací – ty jsou všude, děti to odmítají. Každé učení se je práce!


Posílení praxe

– Učitelské povolání je umělecké – každá hodina je premiéra. Musí k němu být nadání. Chybí talentové zkoušky a velká praxe v rámci studia.

– Uchazeči by měli pracovat rok v nějakém zařízení a pak teprve se věnovat studiu oboru.

– Každá škola by měla mít povinnost umožnit praxi.

– Profesní učení učitelů je v zahraničí propracováno (Holandsko). Jde o obsah reflektované praxe!

– Nejde o kvantitu praxe, ale začít s ní brzy. Podstatná je kvalita školy (systém fakultních škol). Kvalitní metodici by měli učit na fakultě – spojit teorii s praxí. Žádná škola zcela nepřipraví do praxe – nejméně rok by měl být začínající učitel veden.

– Praxe by neměla být jen v kvalitních školách – pak nastává šok.

– Uvádějící učitel má velký význam, ale „co za to“?


Příprava učitelů


– Jestli něco standardizovat, pak profil absolventa pedagogické fakulty (informovat o RVP příslušného stupně, ale i předcházejícím a navazujícím, cizí jazyky, ICT dovednosti, metodika, komunikace, řešení konfliktů, účast ve výzkumných projektech, využívání výzkumu, dovednost publikovat praktické zkušenosti…).

– K tomu umět publikovat na sítích.

– Nejde jen o publikování, ale o sdílení.

– Sdílejte online – na ježdění nemáme.

– Klíčový je systém – říci si, jaký uchazeč je vhodný, jak ho připravit, jak vést po nástupu do praxe, jak zaplatit podpůrnou síť, jak motivovat kvalitní učitele k předávání zkušeností. Učitel z praxe může být vzor – studenti stojí o modely.

– Jaká přitom probíhá diskuse na fakultách vzdělávajících učitele? Oborové fakulty zdůrazňují předmět, pedagogické didaktiku a praxi. Obvykle vítězí oborové studium. Pedagogická fakulta v Hradci Králové má po dlouhé době akreditované nestrukturované studium. K čemu bakalářský stupeň na pedagogické fakultě?

– Resuscitace oborových didaktik je klíčová záležitost. Docent se musí habilitovat na Slovensku! Co je odborností pedagogické fakulty? Vyrovnat se katedře chemie, nebo je katedrou didaktiky chemie?

– Tato diskuse je o státní politice. Do jaké míry má za kvalitní učitele odpovědnost stát (viz školský zákon, ústava)? U nás jsou homogenní školy – elitní a deprivované. Je to pro nás problém? Pedagogická fakulta zodpovídá za kompetence učitele, znalost struktury, kurikula.

– Odpovědnost za vzdělávání stát nést musí. Čím nižší stupeň vzdělávání, tím by kompetence měly být větší. Základní škola má s upadající rolí rodiny vyšší náročnost na učitele (výchova, etika…). Univerzitní = univerzální vzdělání nelze stihnout v bakalářském studiu.

– Technologie umožňují spojovat se s odborníky. Učitel potřebuje didaktické znalosti a vědět, kam se obrátit o odborné infomace.


Podpora učitelů

– Absolventy někdy semele neinovativní učitelský sbor – supervize by jim mohla být podporou, aby zůstali. Se staršími učiteli je třeba pracovat jinak, pro každou skupinu najít jinou formu podpory, aby je posunovala.

– Vyvinout systém, aby se učitel stále vyvíjel.

– Podpora by měla mít souvislost s výsledky žáků daného učitele. Odpoutat se od DVPP, ale podporovat profesní rozvoj. Vyčlenit finance na supervizory, kouče, mentory.

– Hlídat mez vyhoření. Sehnat prostředky po určitém cyklu na rok nadechnutí. Ale pokud učitel nechce, je to zbytečné.

– Se systémem musíme něco udělat rychle, než nastane malér. Můžeme narazit na absorpční kapacitu lidí. Nezneklidňovat učitele a nechat je učit. Pečlivě vybrat ověřené věci, které je mohou posunout (supervize, mentoring, koučink…).

– 45 % učitelů je přes 50 let – brzy bude potřeba je nahradit. Nemůžeme roky čekat na lepší absolventy PedF. Jediná rychlá cesta je masivně pustit praktiky do škol. Kolik učitelů stojí o dovzdělání?

– Chceme-li změnu, je potřeba podpora a tlak na kvalitu. Pak se nemusíme bavit o ochotě se vzdělávat. Kurikulární reforma tlak vyvinula, učitelé se strukturovali. Kurikulární reforma je pro reflektujícího praktika.

– Využít času, který nám zbývá. Bez krizového managementu po 5 letech dojde k destrukci. Zvýšit mzdové prostředky o 20 %!

– Už Bílá kniha v r. 2001 nabádala: Oceňovat naše učitele!


Smutné je, že o všech těchto problémech se diskutuje dlouhé roky. Existovaly i návrhy řešení (projekt Učitel, návrh podpory síťování škol od skupiny NEMES, Bílá kniha, práce na standardu profese učitele, na kariérním řádu…). Všechno vždy skončilo na finančních nárocích navržených systémů. Za negativní změny v profesní skupině učitelů jsou především zodpovědní představitelé státu. Stát těžko může chtít kvalitní vzdělávání, když kvalitu neoceňuje a nevytváří pro ni podmínky.

Počáteční nadšení, ochota a iniciativa učitelů měnit svou výuku a vzájemně se učit nebyly včas podpořeny a za ty roky se vytratily. Došlo k hmatatelnému skupinovému profesnímu vyhoření. Nechci být špatným prorokem, ale jen velmi těžko a dlouho se ta promarněná historická příležitost bude napravovat. Jestli vůbec někdy. A pouhými proklamacemi se to nepodaří nikdy.



________________

(1) „Pomoc" je zde míněna především v psychosociálním smyslu, kdy je vnímána jako intervence uplatňovaná v profesích pracujících s mezilidskými vztahy.

0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger