Jana Straková: Spravedlivost ve vzdělávání jako priorita české vzdělávací politiky

středa 1. května 2013 ·

Zahraniční experti již dlouho upozorňují na skutečnost, že český vzdělávací systém neposkytuje všem dětem stejně kvalitní vzdělání. Pozornost budí zejména nízké nároky kladené na žáky s diagnózou lehké mentální retardace, které jsou zmiňovány zejména v souvislosti s nižšími vzdělávacími výsledky a s nižším dosaženým vzděláním romských žáků. Dalším rozporovaným aspektem českého vzdělávacího systému, na jehož negativní dopady upozorňují všechny analytické zprávy OECD, je raná diferenciace vzdělávacích drah v podobě existence víceletých gymnázií.


Zdroj: Řízení školy, www.isea-cz.org
, 1. 4. 2013


Varování zahraničních expertů zůstávala v naší vzdělávací politice dlouho nevyslyšena. V poslední době se však dostává téma spravedlivosti ve vzdělávání na přední místa v prohlášeních tvůrců vzdělávacích politik i ve strategických dokumentech. Ministr školství ve svém prohlášení 2x5 pro české školství uvedl na prvním místě cíl: stejná kvalita výuky pro všechny děti. Téma spravedlivých vzdělávacích příležitostí figuruje i v dokumentu specifikujícím hlavní směry vývoje vzdělávací politiky do roku 2020 a tvoří jednu z prioritních os stávajícího i připravovaného operačního programu sloužícího jako podklad k čerpání Evropských strukturálních fondů. Je tato péče o spravedlivost českého vzdělávacího systému na místě? Jaké jsou v této oblasti jeho největší slabiny?


Nedostatečná dostupnost předškolního vzdělávání


Český vzdělávací systém se vyznačuje relativně vysokou účastí v předškolním vzdělávání. Nicméně v posledních letech tato účast klesá, neboť kapacity předškolních zařízení nebyly schopny přizpůsobit se silným populačním ročníkům. V roce 2005 navštěvovalo mateřské školy 65 % tříletých, 91 % čtyřletých a 97 % pětiletých dětí, přičemž v roce 2010 to bylo již pouze 60 %, 85 % a 92 %. Kromě klesající dostupnosti je velkým nedostatkem systému, že systematicky nezjišťuje, jaké děti mateřské školy nenavštěvují. Je velmi pravděpodobné, že jsou to do značné míry právě děti, které by mateřskou školu nejvíce potřebovaly. Jak dokládají četné mezinárodní studie, předškolní vzdělávání nejvíce ovlivňuje úspěšnost žáků v pozdějším vzdělávání i v celoživotním učení. Investice do vzdělání v tomto období vykazují nejvyšší návratnost, neboť díky neurologickému vývoji, ke kterému dochází v raném období života, je včasná intervence nejúčinnější a na předškolní vzdělání mohou děti navazovat v průběhu celé další vzdělávací dráhy. Kvalitní předškolní programy zlepšují školní výsledky a chování, přičemž pozitivní efekty jsou silnější u dětí žijících v chudobě a dětí, jejichž rodiče mají nízké vzdělání.


Rozdělování žáků na vstupu do povinného vzdělávání


Často rozporovaným aspektem českého vzdělávacího systému je rozdělování žáků na vstupu do povinného vzdělávání. Zpochybňována je diagnostika lehkého mentálního postižení a mechanismy zařazování žáků do škol a tříd, kde jsou vzděláváni podle vzdělávacího programu pro žáky s lehkým mentálním postižením (základní školy praktické). Předmětem kritiky je například zřizování přípravných tříd při základních školách praktických, odkud pak žáci automaticky přecházejí na základní školy praktické. Odpůrci současné praxe zdůrazňují, že řada vzdělávacích systémů institut lehkého mentálního postižení vůbec nezná a že žáci, kteří u nás končí v praktických třídách, jsou jinde automaticky vzděláváni v hlavním vzdělávacím proudu. V našem systému jsou na žáky v praktických školách kladeny nižší nároky, což je znevýhodňuje ve vztahu k dalšímu vzdělávání. Zahraniční odborné studie se shodují v tom, že jeden z nejdůležitějších aspektů podmiňujících dobré vzdělávací výsledky, jsou vysoká očekávání, a o ta jsou žáci v praktických školách automaticky připravováni, stejně jako o společnost motivovanějších spolužáků.

Malá pozornost je u nás dosud věnována mechanismům přijímání žáků do 1. třídy a diferenciaci vzdělávacích příležitostí na 1. stupni. V některých školách skládají děti přijímací zkoušky již do 1. třídy – jsou-li tyto školy/třídy určeny nadaným nebo mají-li nějaký specifický vzdělávací program. Dále existuje celá řada škol, kde je velký převis poptávky nad nabídkou, a my víme málo o tom, podle jakých kritérií se rozhoduje o přijetí dětí, které nejsou pro danou školu spádové. Je zřejmé, že ve velkých městech hraje volba školy stále větší úlohu. Školy se snaží svoji nabídkou oslovit vzdělané a motivované rodiny. Málokterá škola staví své mistrovství na tom, že je schopna kvalitně vzdělávat všechny děti bez ohledu na jejich rodinné zázemí a kognitivní schopnosti. Stále větší měrou se také setkáváme s tím, že si rodiče připlácejí na kvalitnější výuku (například angličtiny nebo na asistentku nezbytnou pro Montessori třídu), což diferencuje mezi vzdělávacími drahami (v rámci veřejného školství!) na ekonomické bázi. Zvyšující se rozdíly mezi školami z hlediska složení jejich žáků a výsledků vzdělávání dokládají výsledky mezinárodních výzkumů vědomostí a dovedností. Mechanismy, prostřednictvím kterých se systém diferencuje, však nejsou systematicky sledovány.


Nespravedlivý přístup ke studiu na víceletých gymnáziích

Dalším sporným aspektem českého vzdělávacího systému je existence víceletých gymnázií. Víceletá gymnázia jsou v současné době navštěvována v průměru 12 % žáků v povinném vzdělávání, přičemž tento podíl se v jednotlivých lokalitách v ČR významně odlišuje. Například v Brně tvoří žáci víceletých gymnázií 20 % a v Praze dokonce 30% žáků populačního ročníku. Víceletá gymnázia jsou obecně považována za důležitá pro kultivaci elit i pro efektivní vzdělávání žáků s různými schopnostmi. Zahraniční výzkumy nicméně ukazují, že oddělené vzdělávání vede ke stejným průměrným výsledkům a zároveň k vyšším rozdílům ve výsledcích žáků jednotlivých vzdělávacích proudů. Zároveň ukazují, že žáci nejsou do výběrových tříd přiřazováni spravedlivě a že na diferenciaci systému doplácejí děti z rodin s nižším socioekonomickým statusem.

Výsledky zahraničních studií týkajících se rozdělování žáků do víceletých gymnázií byly u nás potvrzeny longitudinálním výzkumem CLoSE, který realizuje Ústav pro výzkum a rozvoj vzdělávání PedF UK. Výzkum reprezentativního výběru žáků 5. ročníků ukázal, že rodiče žáků mají nejen stěžejní úlohu při rozhodování o přihlášení svých dětí na víceletá gymnázia, ale že se též zásadně podílejí na jejich přípravě k přijímacím zkouškám. Tím, že se vůbec neočekává, že by dětem stačila k přijetí příprava z prvního stupně, neboť přijímací zkoušky obsahují učivo, které není na prvním stupni probíráno, jsou zcela zásadně znevýhodněny nadané děti, které rodiče nejsou schopni k přijímacím zkouškám připravit.


Znevýhodnění žáků odborných oborů při přechodu do terciárního vzdělávání a na pracovní trh

Debata o víceletých gymnáziích je na straně gymnaziálních pedagogů komplikována současnými snahami o posilování docházky žáků do středních odborných škol a zejména středních odborných učilišť. Ředitelé gymnázií a jejich učitelé nejsou připraveni přemýšlet o tom, zda by nebylo lepší, kdyby děti odcházely na gymnázia až po ukončení povinného vzdělávání, neboť ve snaze redukovat třídy víceletých gymnázií (často právem) spatřují snahu redukovat gymnázia jako celek. Otázka posilování odborného vzdělávání ovšem také významně souvisí s otázkou spravedlivosti, neboť se přímo týká přechodu do terciárního vzdělávání a na pracovní trh. Gymnaziální vzdělání zvýhodňuje absolventy ve vztahu k přijímání ke studiu na vysoké školy, na které v současné době aspirují téměř všichni absolventi maturitního studia. Existují studie, které ukazují, že v dnešní době je všeobecné vzdělání, které vybavuje žáky všeobecnými kompetencemi nezbytnými pro celoživotní učení, velkou výhodou i na pracovním trhu. Z hlediska spravedlivosti systému by tedy bylo pravděpodobně správnější vybavit všechny žáky těmito všeobecnými kompetencemi než se zaměřovat na posilování úzce zaměřeného odborného studia. Na to totiž opět doplatí žáci z rodin s nižším socioekonomickým statusem.

Z výše uvedeného (neúplného) výčtu vyplývá, že Česká republika má v oblasti spravedlivosti ve vzdělávání řadu závažných problémů, které významně přispívají k rozdělování společnosti. Bude výborné, pokud se ukáže, že to tvůrci vzdělávací politiky myslí s jejich řešením vážně. Jejich úloha však bude nadmíru obtížná. Zahraniční zkušenosti ukazují, že problémy spravedlivosti je třeba řešit koncepčně, dílčí řešení nepřinášejí kýžené výsledky. Zařazení žáků vzdělávaných podle RVP LMP do hlavního vzdělávacího proudu nepomůže, pokud se zároveň bude diferencovat systém primárního vzdělávání na výběrové a nevýběrové školy. Budou-li rušeny třídy víceletých gymnázií a nahrazovány úzce specializovaným odborným vzděláním, které má na pracovním trhu omezené uplatnění, bude to z hlediska spravedlivosti pravděpodobně horší než existence víceletých gymnázií. Snahy o zvýšení spravedlivosti systému narazí, tak jako všude jinde, na odpor rodičů, kteří chtějí zachovat pro své děti výjimečné vzdělávací příležitosti. V České republice lze (poněkud netypicky) očekávat i odpor učitelů, kteří podle dostupných výzkumů diferenciaci systému většinově podporují. Zkušenosti z debat o praktických školách však ukazují, že největší překážkou na cestě ke spravedlivějšímu vzdělávání bude, stejně jako je tomu v dalších oblastech veřejného života, neochota naslouchat odlišným názorům a domlouvat se na konsenzuálním řešení.

RNDr. Jana Straková, Ph. D., Ústav výzkumu a rozvoje vzdělávání, PedF UK

0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger