Jana Hrubá: DOKUMENTY 2. První forma aktivit – Občanská fóra

pondělí 30. září 2013 · 0 komentářů

První část mozaiky pedagogického hnutí se zaměřuje na polistopadové období roku 1989. Tehdy všude vznikala Občanská fóra a školství nebylo výjimkou.

Nejdříve trochu historie pro ty mladší a také pro nás, kteří jsme se ke zpracovaným dokumentům té doby mohli dostat až mnohem, mnohem později. Pokud je to možné, uvádím přesné zdroje citací pro ty, kteří se (snad) budou těmito tématy jednou zabývat. Někdy ovšem můj archiv uchoval jen vystříhané články s minimálním označením.


Co to vlastně bylo Občanské fórum?

„Jednalo se o neformální, spontánně vzniklé, do jisté míry živelně se vytvářející hnutí bez pevné organizační struktury a vertikálních vazeb.“

Zdroj: Cabada, Ladislav – Šanc, David. Český stranický systém ve 20. století. 1. vyd. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., 2005, s. 109.

„Ustavující shromáždění Občanského fóra se konalo 19. 11. 1989 v Činoherním klubu. V. Havel představil nově založené Občanské fórum jako otevřené opoziční seskupení sdružující občany z nezávislých i oficiálních struktur. Řekl, že náplní jeho činnosti budou jednání s představiteli státní moci o změně politického klimatu Československu a může do něj vstoupit každý, kdo se ztotožní s jeho charakterem a základními požadavky.“ …Účastníci přijali provolání a utvořili formální výbor, který měl v nejbližších dnech reprezentovat OF.

Přijaté požadavky v provolání OF:

1. Aby ihned odstoupili ze svých funkcí ti členové předsednictva ÚV KSČ, kteří jsou bezprostředně spojeni s přípravou intervence pěti států Varšavské smlouvy z r. 1968 a kteří jsou odpovědni za mnohaletou devastaci všech oblastí společenského života u nás. Jmenovitě jde o Gustáva Husáka, Miloše Jakeše, Jana Fojtíka, Miroslava Zavadila, Karla Hoffmanna a Aloise Indru. Zhoubná politika těchto lidí , kteří po léta odmítali jakýkoli demokratický dialog se společností, zcela zákonitě vyústila do hrůzných událostí posledních dnů.

2. Aby ihned odstoupil první tajemník ÚV KSČ v Praze Miroslav Štěpán a federální ministr František Kincl, kteří jsou odpovědni za všechny zásahy, které policie v posledních měsících provedla proti pokojně manifestujícím občanům.

3. Aby byla ustavena komise, která konkrétně vyšetří tyto zásahy, zjistí jejich viníky a navrhne jejich potrestání. V této komisi musí být zástupci Občanského fóra.

4. Aby byli okamžitě propuštěni všichni vězňové svědomí, včetně těch, kteří byli zadrženi v souvislosti s posledními manifestacemi.

Zdroj: Suk, Jiří: Občanské fórum. Listopad–prosinec 1989. 1. díl – Události. 1. vydání. Praha – Brno: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR – Doplněk, 1997. Str. 48.

Z projevu Václava Havla 10. 12. 1989 k demonstrantům na Václavském náměstí:

„ Vážení přátelé, velký společenský pohyb v naší zemi, který prožíváme, vyvolali studenti, k nimž se ihned přidali umělci a celá kulturní obec. Přesně před třemi týdny, v neděli 19. listopadu, vzniklo v pražském Činoherním klubu Občanské fórum jako pokus o sjednocení a koordinaci všech občanů společenských sil, které už mají dost totalitního systému a chtějí se konečně chovat svobodně. Od té doby se stalo mnoho věcí. Mrtvolné a mnohaleté ticho ponižovaných lidí prorazil lidový mnohohlas. Mnozí tu vzrušenou a dramatickou dobu nazývají pokojnou revolucí. Uměle zastavené dějiny se náhle rozběhly závratnou rychlostí, rychlostí, která nás všechny znovu a znovu překvapovala. Historici tuto dobu budou jednou analyzovat a řeknou nám, co to vlastně bylo.

Jsem tu zplnomocněn mluvit za Občanské fórum. Toto fórum navázalo na původní požadavky studentů a rozhodlo se žádat, aby byly provedeny některé důležité změny do Dne lidských práv, tedy do dneška. Po celé zemi rychle vykvetla občanská fóra, rychle se vytvořila síť stávkových výborů, začaly vznikat nezávislé organizace, sdělovací prostředky si vydobyly svobodu slova. Fórum znamená náměstí. Naše zemně se stala jediným velkým náměstím, kde každý mohl a může promluvit…!“

Zdroj: Suk, Jiří: Občanské fórum. Listopad–prosinec 1989. 2. díl – Dokumenty. 1. vydání. Praha – Brno, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR – Doplněk, 1998. Str. 236.


Vztahy Koordinačního centra OF a místních občanských fór

Události se řítily a struktura a organizace OF se pod jejich vlivem rychle vyvíjela. Byly vytvořeny operační, koncepční, informační a odborné komise, Koordinační centrum OF a krizový štáb. Stejně neuvěřitelně rychle vznikala občanská fóra ve městech i na vesnicích, v podnicích, na školách i na fakultách.

8. prosince 1989 vydává Koordinační centrum OF Praha dokument o vnitřní organizaci Občanského fóra. Vyjímáme:

„Místní OF je možno tvořit kdekoliv na základě územní, pracovní nebo zájmové příslušnosti občany, nikoli institucemi… Koordinační centrum a místní OF tvoří jednotu spojenou pouze aktivním občanským postojem členů. Občanské fórum nevytváří složitou hierarchii, ale jen horizontální síť s veškerými místními občanskými fóry, napojenými na jediné Koordinační centrum.

Koordinační centrum je pouze informačním a organizačním centrem v žádném smyslu však není centrem řídícím; jeho úlohou je shromažďovat informace z místních OF , zprostředkovat je a informovat o provedených i chystaných akcích. Všechna místní občanská fóra pracují v místním rámci zcela samostatně…“

…„Smyslem činnosti místních OF je dobrovolná aktivizace občanského chování a jednání v politickém a každodenním životě. Protože Koordinační centrum nechce a nemůže ukládat místním OF žádné příkazy a zákazy, poskytuje pouze náměty a doporučení. Domníváme se, že v dohledné době by se místní OF mohla zabývat těmito okruhy činnosti:

a) V široké demokratické diskusi upřesňovat a vyhraňovat názorová stanoviska občanů. Tato diskuse by měla vést k politické diferenciaci, která je nezbytným předpokladem demokratického pluralitního systému;

b) řešit místní problémy, které nejsou uspokojivě zvládány stávajícími společenskými strukturami… Místní OF tak mohou přispět ke vzniku občanských samospráv a k přeměně byrokratického aparátu institucí v demokratický

c) připravovat stávkové, demonstrační a jiné akce na podporu svých požadavků, případně požadavků celého OF, budou-li tyto akce nezbytné. V tomto smyslu mohou být místní OF pokračováním stávkových výborů do doby splnění všech požadavků O

d) důsledně prosazovat promítání změn čs. ústavy do praxe a kontrolovat jejich dodržování. To se týká především vedoucí úlohy KSČ (zrušený čl. 4 ústavy a pozměněný čl. 6 ústavy) a postavení marxismu-leninismu jako státní ideologie (čl. 16 ústavy). Územní, závodní ani jiné výbory KSČ tedy nemají právo zasahovat do práce zastupitelských orgánů, národních výborů, orgánů státní správy, justičních orgánů, podniků a dalších státních, družstevních a jiných organizací;

e) posuzovat činnost zvolených poslanců a její soulad se zájmy voličů;

f) podporovat všechny občany všude tam, kde ve styku se stávajícími nedemokratickými strukturami dochází k porušování občanských práv v nejširším slova smyslu. Místní OF jsou tedy prostředkem občanské sebeobrany.“

Zdroj: Suk 1998, 2. díl, str. 160.

11. prosince 1989 schválilo ministerstvo vnitra organizační statut (stanovy) dobrovolné organizace Občanské fórum. Tento statut byl ještě podrobně propracován a 6. 1. 1990 schválen sněmem Občanského fóra (Suk 1998, 2. díl, str. 295–299).


Školství a Občanské fórum

„Žili jsme všichni v hektickém shonu, celý den v běhu, málo jsme spali. Psát si nějaké poznámky nebyl čas, ale aby vše neskončilo v zapomnění, pokusíme se nyní zrekapitulovat hlavní fakta a uchovat si tak historickou paměť.

Občanské fórum vzniklo 19. listopadu 1989 jako přímý důsledek masakru studentské demonstrace dva dny předtím. Je tak přirozené, že školství vždy zůstalo v centru jeho zájmu. Týden po svém založení vydalo OF programové prohlášení „Co chceme“, v němž jsou školství věnována tato slova:

„Demokratické školství nechť je organizováno na humanitních principech, bez státního monopolu na vzdělání. Společnost si musí vážit učitelů všech druhů škol a musí jim dát prostor pro uplatnění osobnosti. Vysokým školám je třeba vrátit historická práva, která zajišťovala nezávislost a svobodu akademické půdy, a to jak pro vyučující, tak pro studenty.

Vzdělanost společnosti pokládáme za nejcennější národní statek. Výchova a vzdělání musí vést k samostatnému myšlení a mravně odpovědnému jednání.“

Poté, co bylo dosaženo těch nejzákladnějších politických změn, bylo možné se začít zabývat i řešením dalších problémů. Ještě za vlády premiéra L. Adamce 6. 12. se OF obrátilo na ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy s náměty na bezprostřední opatření v oblasti vysokého školství. Jistě nebude bez historické zajímavosti si tyto zformulované požadavky zopakovat:

1. Řešit vysokoškolské problémy v souhlase s upravenou ústavou a se současným rozložením politických sil, v souladu s demokratickým vývojem společnosti.

2. Odmítnout navrhovanou novelu vysokoškolského zákona jako celek.

3. Ustavit vládní komisi pro vypracování koncepce rozvoje vysokého školství a nový vysokoškolský zákon v úzké souvislosti s novou ústavou.

4. Prosadit zvýšení rozpočtu na vysoké školy v souladu s prioritním významem vysokoškolského vzdělání a v souvislosti s omezováním nákladů na obranu a bezpečnost.

5. Získat pro vysoké školy nové materiální kapacity převzetím uvolněných objektů (stranické, politické a jiné školy).

6. Ukončit funkční období všech akademických funkcionářů ke dni 31. 1. 1990 a uskutečnit volby nových funkcionářů v lednu 1990. Způsob volby nových akademických funkcionářů si určí fakulty a vysoké školy samy.

7. Ustavit akademické senáty fakult a vysokých škol s účastí zástupců studentů (50 %), učitelů a zaměstnanců (50 %) v lednu 1990.

8. Konstituovat do konce dubna 1990 radu vysokých škol složenou ze zvolených zástupců vysokých škol. Do této rady vyšle svaz studentů zvolené zástupce.

9. Přenesení pravomocí ve věcech přijímání studentů, organizace a obsahu studia z ministerstva na vysoké školy.

10. Akademičtí funkcionáři se řídí usneseními akademického senátu.

11. Zajistit spravedlivé a objektivní přijímací řízení studentů pro školní rok 1990/1991 v souladu se zájmy studentů a kapacitními možnostmi jednotlivých fakult a vysokých škol. Vyzvat vysoké školy, aby iniciativně vytvářely předpoklady pro zvládnutí očekávaného růstu uchazečů.

12. Využití všech vysoce kvalifikovaných odborníků, včetně rehabilitovaných vysokoškolských učitelů pro zajištění a zkvalitnění vysokoškolského studia.

13. Vypracovat a ihned začít realizovat novou koncepci zahraničních a vědeckých styků (rozšířit možnosti studia a stáží na vysokých školách ve vyspělých zemích, zvaní významných vědců k přednáškám a expertní činnosti, navázání styků s evropskou radou a evropskými společenstvími atd.).

14. Okamžitě zajistit vydání nejnovější studijní literatury pro společenské vědní obory: filozofie, sociologie, politologie, moderní dějiny.

15. Poskytnout studentům již v letním semestru 1989/90 možnost volby přednášek, seminářů, cvičení a přednášejících…

Zdroj: Kalous, Jaroslav: Školství a Občanské fórum. Výchova a vzdělání. Praha: 1. roč., 1990–1991, str. 8.

V tomto dramatickém období, kdy šlo o budoucí podobu vlády a státu, se vedení Občanského fóra školstvím a vzděláváním (kromě několika vět v programovém dokumentu „Co chceme“) příliš nezabývalo. Pracovala školská komise Koordinačního centra Občanského fóra, v dokumentech je však uvedena v jediné zmínce právě z 11. 12. 1989:

„Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČSR M. Adam se v 10 hodin sešel se zástupci studentů a KC OF. Studenty zastupoval Filip Karfík, delegaci KC OF tvořili členové školské komise KC OF R. Palouš, L. Pátý a A. Hromádková. Ministr Adam projevil zájem o trvalou spolupráci s KC OF. Vyslovil se pro poskytnutí rozsáhlé autonomie vysokým školám, obnovení tradičních akademických svobod a podpořil rovněž myšlenku obnovy církevního a soukromého školství. Obě strany se dohodly na spolupráci při budování kabinetu ministra školství složeného z náměstků ministra.“ (Suk 1998, 2. díl, str. 158)

Zpracovala Jana Hrubá


Vážení kolegové!

Mnoho z Vás jistě vzpomíná na pohnuté měsíce na přelomu let 1989–1990, kdy se „v kadlubu dějin“ rodilo naše nové školství. Koordinační centrum OF jasně vymezilo svou roli vůči místním Občanským fórům, která měla naprostou nezávislost. Záleželo na lidech v daném místě, v dané škole, co s ní udělali.

Spousta věcí se měnila a rušila, byli odvoláváni ředitelé, kterým nebyla vyslovena důvěra, probíhaly konkurzy na nové obsazení vedoucích míst, do škol se vraceli rehabilitovaní učitelé. Nebylo to vždycky jednoduché. Vznikaly pedagogické asociace a tvořily se návrhy transformace vzdělávání, měnily se zákony. To vše chceme v naší mozaice postupně uveřejňovat. Napište o tom, jak to probíhalo u Vás, ve Vaší škole, ve Vašem městě, jak vznikla Vaše asociace, přepište zajímavé dokumenty a pošlete do Učitelských listů, do rubriky DOKUMENTY.

Chybí nám podrobnosti o činnosti školské komise KC OF – její složení a aktivity. Třeba to už někdo někde zpracoval – pošlete odkaz, případně texty dokumentů nebo aspoň Vaše vzpomínky.

Možná, že by nebylo na škodu s nynějším odstupem připomenout i to, co předcházelo – stav školství na konci 80. let. Aby si ti mladší o něm nedělali zbytečné iluze.

Těším se, že se připojíte! Budu Vás vyzývat k jednotlivým tématům postupně.

Jana Hrubá



Další díly seriálu najdete ZDE.

NÁRODNÍ GALERIE: kurzy Cesta k mistrům a Portrét a figura podle mistrů 2013/2014

sobota 28. září 2013 · 0 komentářů


Milí přátelé,

nabízíme vám dva tradičně pořádané malířské kurzy Cesta k mistrům a Portrét a figura podle mistrů v Národní galerii v Praze – Veletržním paláci.

Pro přihlášení nás kontaktujte na telefonu 224 301 003 nebo e-mailu vzdelavani@ngprague.cz.

Kurz Cesta k mistrům 2013/2014

Tradiční malířský kurz zaměřený na zvládnutí základů malby s unikátním využitím kopírování přímo v expozicích Národní Galerie v Praze ve Veletržním paláci před originály uměleckých děl od 2. pol. 19. století do současnosti. Kurz Cesta k mistrům je vhodný i pro úplné začátečníky, stejně jako pro uchazeče o studium na uměleckých školách. Kurz začíná 19. října 2013.

Kurz Portrét a figura podle mistrů 3 2013/2014

Malířský výtvarný kurz s novým programem nejen pro zkušené s důrazem na figurální tvorbu: portrét, figuru a akt s živými modely. Kurz je výjimečný volnou inspirací i kopírováním podle originálů uměleckých děl z 2. pol 19. a z 20. století přímo ve stálé expozici Národní galerie v Praze ve Veletržním paláci. Kurz se realizuje v malé skupině max. 10 osob s individuálním přístupem. Je vhodný pro všechny zájemce o volnou tvorbu a pro uchazeče o studia na uměleckých školách. Tento kurz začíná 13. října 2013.

Podrobný program obou kurzů včetně rozvrhu jednotlivých lekcí si můžete stáhnout ZDE a ZDE.

Kontakt:
Lektorské oddělení / Education Department
Sbírka moderního a současného umění / Collection of Modern and Contemporary Art
Národni galerie v Praze / National Gallery in Prague
Veletržní palác
Dukelských hrdinů 47
170 00 Praha 7 ج Holešovice
tel.: 224 301 003
e-mail: vzdelavani@ngprague.cz
www.ngprague.cz
www.artcrossing.cz


Karel Vašíček: Profesní rozvoj učitelů – recenze

· 0 komentářů

Kniha uvádí v předmluvě, že téma profesního rozvoje pedagogických pracovníků se v odborné pedagogické literatuře sice objevuje poměrně často, dosud však chybí monografie, která by tuto problematiku uchopovala v celé šíři. Kniha je určena pro různé cílové skupiny čtenářů: pro aktéry vzdělávací politiky a řízení školství, pro poskytovatele dalšího vzdělávání, pro ředitele, pro učitele i studenty učitelství.


Karel Starý, Dominik Dvořák, David Greger, Karolína Duschinská: Profesní rozvoj učitelů. Podpora učitelů pro zlepšování výsledků žáků, Karolinum Praha, 2012, 190 str., brož., ISBN 978-80-246-2087-9

Kniha obsahuje předmluvu, úvod a šest kapitol, seznam použité literatury, seznam tabulek a obrázků, přílohy a rejstřík a summary v angličtině.

V úvodu se zdůrazňuje fakt, který není zcela známý asi ani pedagogické veřejnosti, že nejdůležitějším faktorem není učitel resp. učitelovo vyučování, ale proměnné vztahující se k žákovi – socioekonomický status, vzdělání rodičů atd. Autoři knihy se opírali o dva hlavní zdroje informací: zahraniční a domácí výzkumnou literaturu a o dosud nepublikovaná primární data o českém školství získaná nebo nově zpracovaná pro účely této knihy.

Profesní rozvoj učitelů jako pojem navazuje na pojem vzdělání učitelů v činné službě. Autoři knihy citují definici Schreense, který v roce 2010 definuje profesní rozvoj učitelů jako „jádro systematických aktivit připravujících učitele pro výkon profese, zahrnující přípravné vzdělávání, fázi uvádění do profese, další vzdělávání učitelů a průběžný profesní rozvoj ve škole.“ Dále citují Pedagogickou encyklopedii, která v hesle další vzdělávání učitelů představuje pojem profesní rozvoj učitelů jako „profesní zdokonalování vlastní učitelskou praxi, samostudium a další vzdělávání učitelů.“

Autoři knihy navrhuji pracovní definici: Profesní rozvoj učitelů je soubor aktivit vedoucích ke zdokonalování výsledků učení žáků. Zahrnuje akce dalšího vzdělávání učitelů, vzájemný odborný diskurs mezi pedagogy i samostudium.

1. kapitola je věnována profesnímu rozvoji učitelů v kontextu legislativy a vzdělávací politiky. Kvalitní profesní rozvoj učitelů je prioritu v mnoha zemích. V USA je součástí zákona No Child Left Behind (2001). V Evropě je trvale zřetel k účinkům rozvoje učitelů na výsledky žáků v zájmu evropské vzdělávací politiky. V ČR, jak konstatují autoři knihy, se mnohá doporučení nenaplňují nebo se plní jen částečně. Zejména je slabým místem vzdělávacího systému to, že nejsou dostatečně monitorovány účinky jednotlivých opatření. Další vzdělávání je tak u nás řízeno poptávkou ze strany pedagogických pracovníků. Dalším nedostatkem je uvádění začínajících učitelů do profese. V ČR neexistuje systém evaluace účinků dalšího vzdělávání učitelů do školní praxe, jak konstatují autoři knihy. Dále chybí profesní standard učitelské profese a není jasné, kdo nese zodpovědnost za kvalitu profesního rozvoje učitelů na národní úrovni.

Druhá kapitola nese název Teoretické předpoklady pro interpretace výzkumných zjištění. Autoři objasňují teoretické předpoklady pro interpretaci výzkumných zjištění, nejprve pojetí vzdělání založené na důkazech. A zamýšlí se nad scénáři budoucnosti školy jako instituce.

Třetí kapitola se zabývá aktuálními výzkumy profesního rozvoje učitelů. Podává systematický přehled článků v zahraničních odborných časopisech. Rešerši zahraničních zdrojů provedli s použitím databáze Web of Knowledge (funkce Citation reports). Vyhledali články, které mají v názvu slovo teacher a po zúžení pracovali se souborem 16 603 článků. Poté se omezili na články, které vyšly v posledních 10 letech (1999–2010). Shrnuli závěry z analýzy 20 nejcitovanějších článků o učitelích. Podrobnější informace shrnuli do příloh knihy. Jak uvádějí autoři, problémem čerpání z databáze je skutečnost, že se zde převážně vyskytují články v časopisech a nepostihují se jiné zdroje, monografie, slovníky, encyklopedie, sborníky z konferencí atd.

Profesní rozvoj českých učitelů v národních a mezinárodních výzkumech je ve výzkumech ztížen tím, že data o zapojení českých učitelů do programů profesního rozvoje jsou velmi omezená. Jedním zdrojem byl dotazník pro ředitele, který byl distribuován v rámci výzkumu PISA 2000. Ředitelé byli dotazováni, jakými programy profesního rozvoje prošli učitelé za poslední 3 měsíce. Dalším zdrojem byl mezinárodní výzkum TIMSS 2007, který ukázal, že ČR zaostala za evropskými zeměmi v množství učitelů matematiky a přírodovědných předmětů, kteří se v uplynulých 2 letech dále vzdělávali, ve všech oblastech vyjma zavádění informačních technologii do výuky. Stav profesního rozvoje učitelů zkoumal Ústav pro informace ve vzdělávání formou rychlých šetření. Při výběru kurzů sehrálo roli mnoho faktorů. V roce 2007 a 2010 považovali ředitelé za rozhodující zájem pedagogických pracovníků o potřeby školy a časové rozložení bylo méně důležité. V roce 2010 hrály všechny uvedené faktory významně vyšší důležitost. Školy si akce pečlivěji vybírají. Kariérní systém a systém odměňování považovaly za motivační k dalšímu vzdělávání v roce 2007 přibližně jen 2/5 ředitelů a tento podíl za 3 roky ještě dále poklesl. Vedle kurzů se pedagogičtí pracovníci mohou vzdělávat ještě jinými formami, hospitacemi a vzdělávacími programy na objednávku. Ojediněle se objevují hospitace v jiné škole a zejména zahraniční stáže. V národních šetřeních se nevyskytují položky jako neformální odborný diskurz nebo samostudium. Česká školní inspekce za rok 2008/2009 uvádí, že nabídka dalšího vzděláváni pro prohloubení kvalifikace nebo získání nových kompetencí ve vztahu k cílům kurikulární reformy se obsahově i rozsahem prakticky nezměnila. Pro získání informací o různých akcích DVPP lze využít databázi o akcích DVPP dostupnou ZDE.

Otázka rozvoje učitelů sehrála velkou roli při vytváření standardu kvality profese učitele. K veřejné diskusi byly předloženy teze. Odborná veřejnost dala najevo ochotu postavit profesní rozvoj učitelů na pevnější základy. Zodpovědným osobám na ministerstvu mohou sloužit jako základ pro změny expertizy, jako např. výzkum agentury Factum Invenio z roku 2008.

Kapitola Kvalitativní analýza vzdělávacích potřeb učitelů přinesla výzkumná zjištění z vlastního empirického výzkumu autorů knihy. Autoři citují výsledky sledování výuky a rozhovorů s učiteli.

V předposlední 5. kapitole se uvádějí příklady efektivní podpory učitelů v zahraničních vzdělávacích systémech. Konkrétně v Belgii, Nizozemsku a Anglii. Autoři vybrali země, které dosahují v mezinárodních výzkumech vynikajících výsledků a mají propracovaný systém profesního rozvoje učitelů.


Belgie

V Belgii, ve Vlámské komunitě je vzdělávací systém tvořeni třemi „vzdělávacími sítěmi“:

GO! Vzdělávací systém Vlámské komunity – veřejný systém tvořený ústředím a 28 skupinami primárních a sekundárních škol.

Veřejný podporovaný vzdělávací systém organizují obce a financuje Vlámská komunita

Nezávislé podporované vzdělávání zahrnuje především katolické školy a alternativní školy, ale také školy zřizované dalšími náboženskými nebo občanskými skupinami.

Přípravu učitelů ve Flandrech nepovažují ani sami Vlámové za progresivní. Od roku 2007 existují dvě cesty k učitelské profesi:

a) integrovaná příprava učitelů organizovaná university colleges trvá 3 roky a vede k získání bakalářského vzdělání pro vyučování v preprimární, primární nebo nižší sekundární škole

b) specifická příprava učitelů organizovaná univerzitami, neuniverzitními školami nebo centry pro celoživotní vzdělávaní pro uchazeče, kteří již mají vysokoškolské vzdělání nebo relevantní praxi a potřebují si doplnit učitelskou kvalifikaci.


Nizozemsko

Země řeší aktuální problémy učitelské profese. Kulturní tradice vede k preferencím efektivních a ekonomicky úsporných řešení. Vzdělání je zde prioritou a vláda se zavázala k masivním investicím do oboru. Základními problémy je nedostatek učitelů, nekvalifikovanost (10 proc.), nevýhodné demografické složení učitelů .


Anglie

Ve školství Anglie došlo v posledních 2 letech k velmi výraznému zlepšení v některých oblastech, které jsou významné i pro nás. Zde je třeba upozornit, že Británie dává přednost pomalým postupným změnám. Na okraj je možné uvést, že k zavedení povinné školní docházky došlo až v polovině 19. století.

Každý učitel musí po získáni vzdělání absolvovat jeden rok jako tzv. nově aprobovaný učitel. Během této doby by měli učitelé strávit 10 proc. mimo třídu a tuto dobu věnovat profesnímu rozvoji. V Anglii je mnohem více dospělých ve škole. Jako příklad posloužila primární škola Hazel Grove Primary School. Škola má šest tříd, šest učitelů, 10 asistentů učitele, okruh dobrovolníků, V každé hodině jsou tak dva dospělí a ještě rezerva pro individuální práci s problémovými dětmi, která probíhá mimo učebnu.

Poslední část knihy přináší závěry a doporučení. Autoři uvádějí, že učitelům by měla být poskytována cílená podpora podle průběhu jejich profesní dráhy a podle specifických potřeb skupin žáků. V profesním rozvoji učitelů je zásadní důraz na oborové didaktické kompetence

Přílohy obsahují rešerše článků v zahraničních odborných časopisech. Standardy pro profesní rozvoj pedagogických pracovníků, Znaky efektivního profesního rozvoje v Belgii, Soubor nástrojů pro analýzu potřeb a plánování podpory vzdělávání a Zásady hodnocení účinnosti profesního rozvoje učitelů.


Knihu si můžete objednat ZDE.

Program Erasmus vyslal napříč Evropou již 3 miliony studentů

pátek 27. září 2013 · 0 komentářů

26 let po svém zahájení v Evropě se programu Erasmus podařilo dosáhnout velkého cíle: vyslat 3 miliony studentů na zkušenou do zahraničí. Vysokoškolští studenti mají možnost v rámci tohoto úspěšného vzdělávacího programu studovat v zahraničí nebo absolvovat pracovní stáž v zahraniční společnosti.

Při příležitost dosažení počtu 3 milionů „Erasmáků“ uspořádala Evropská komise akci, jejímž cílem bylo překročení tohoto milníku oslavit. Z každé země (z celkového počtu 1 800 přihlášených kandidátů) byl vybrán jeden absolvent programu Erasmus, který bude reprezentovat svou zemi jako „třímiliontý student“. Za Českou republiku byl třímiliontým studentem vybrán Vojtěch Zrůst, student Vysoké školy ekonomické v Praze. Vojtěch, student navazujícího magisterského oboru Kognitivní informatika na Fakultě informatiky a statistiky byl v akademickém roce 2012/2013 vyslán na studijní pobyt Erasmus do Reykjavík University na Islandu.

„Pro studium v zahraničí jsem se rozhodl v druhém ročníku bakalářského studia, když jsem se byl podívat za sestrou do Švýcarska, která zde studovala v rámci výměnného studijního programu. Nejen Švýcarsko, ale celý výměnný systém mě neuvěřitelně nadchl. Pro studenta je to šance zažít něco nového, je to výzva a zároveň něco, co si bude pamatovat po celý zbytek života“, uvádí Vojtěch Zrůst.

Jeho příběh si je možné přečíst ZDE. Na stejné webové stránce jsou ke zhlédnutí též příběhy ostatních 32 studentů, kteří byli vybráni jako třímiliontí studenti, aby reprezentovali svou zemi.

„Vojtěch Zrůst byl jedním z více jak 700 studentů naší školy, kteří každoročně vyjíždí na semestrální výměnný pobyt na naše partnerské univerzity“, uvedla Dana Brázdová, vedoucí zahraničního oddělení VŠE v Praze. „ Naši studenti mohou v současné době v rámci semestrálních výměnných pobytů studovat bezplatně na téměř 200 partnerských školách po celém světě, z nichž více než dvě třetiny jsou školy, se kterými spolupracujeme v rámci programu Erasmus. Tento program je pro nás stále nejvýznamnějším nástrojem na podporu mobilit studentů“, dodává Brázdová.

Vedle studijního pobytu mohou studenti během vysokoškolského studia načerpat zkušenosti a vstřebat praktické dovednosti v rámci pracovní stáže Erasmus, kdy mají možnost pracovat v zahraničním podniku. V akademickém roce 2011/2012 bylo vysláno do zahraničí 7 004 českých vysokoškolských studentů, přičemž nejoblíbenější destinací pro jejich zahraniční pobyt bylo Německo, dále Francie a Španělsko. Program Erasmus je v České republice spravován Domem zahraničních služeb / Národní agenturou pro evropské vzdělávací programy (DZS/NAEP).

Další informace o programu ZDE.

Jakub Ostrý: Koktavost ve škole

čtvrtek 26. září 2013 · 0 komentářů

„Uuuž se těším do školy nebo U U Už se se těším do do školy“. Tímto způsobem si může řada lidí představovat mluvní projev někoho, kdo trpí koktavostí. Ačkoliv se z pohledu laické veřejnosti může jevit koktavost pouze jako „zadrhávání“, skutečnost je mnohem složitější.

Koktavost lze popsat jako složitý syndrom, kde mluvní projev je pouze jedním z příznaků této narušené komunikační schopnosti a postižena může být celá osobnost daného jedince. Pokud se tato porucha řeči vyskytuje u dětí, je velice důležité, aby tento stav zohledňovalo celé sociální prostředí dítěte, tedy i škola.

Koktavost se může prohloubit nebo i vzniknout na základě významné změny v dosavadním životě dítěte. Nástup do školy může být v tomto ohledu klíčovým momentem, a proto je zásadní, aby dítěte jeho okolí přijalo, takové jaké je. Jinými slovy by mu neměli situaci dělat ještě těžší, než pro balbutika (latinské označení koktavosti) často už je.

Na následujících řádcích si popíšeme několik významných společenských stereotypů, kterých bychom se zejména ve školním prostředí měli vyvarovat.
– Nedávejte žákovi jeho handicap okatě najevo, respektujte ho takového, jaký je.
– Nemějte tendenci žáka doplňovat. Ačkoliv to často můžete myslet dobře, žákovi tím nepomáháte, ale fakticky mu skáčete do řeči.
– Snažte se nepůsobit dojmem, že spěcháte. Budete tak žáka zbytečně uvádět do časové tísně a tím potažmo zhoršovat jeho mluvní potenciál.
– Balbutik je se svou řeči spjatý 24 hodin denně. Knížecí rady typu: Odpočiň si, nadechni se, nespěchej či zpomal, nejsou optimální cestou k vytvoření pozitivního komunikačního klima.


Občanské sdružení LOGO ve spolupráci se Soukromou klinikou LOGO pořádá dne 25. října konferenci k příležitosti Mezinárodního dne porozumění koktavosti v prostorách Kongresového sálu Veletrhů Brno. Nosné heslo letošního ročníku je „Slovo nelze porušit“, vycházející z tradičního samurajského kodexu, neboť na konferenci vystoupí přední odborníci na koktavost z Japonska i pan senátor Tomio Okamura, který se s účastníky podělí o svůj životní příběh a zkušenosti s poruchami plynulosti řeči. Konference tak bude jedinečná a exotická. Přijďte obohatit své dosavadní znalosti o postřehy terapeutů ze země vycházejícího slunce a přispějte tak k lepší osvětě zejména ve školském prostředí.

Pozvánku najdete ZDE. Zaregistrujte se již dnes ZDE.

Trh práce se mění, veletrh práce Profesia days přináší příležitosti

středa 25. září 2013 · 0 komentářů

Veletrh práce Profesia days již potřetí otevře brány výstaviště v Praze – Letňanech 23.–24. října 2013, aby přivítal všechny aktivní návštěvníky, kterým záleží na jejich kariéře. Na návštěvníky budou čekat desítky zaměstnavatelů z České republiky i z celé Evropy. Na stáncích je možné osobně se seznámit bez stresu z pohovoru s personalisty. Připravené jsou desítky workshopů a přednášek, kariérní poradna nebo poradna pro ohrožené skupiny.


Novinky na veletrhu práce

Letošním generálním partnerem je společnost MC ROY a exclusivním partnerem EURES. Kromě tradičního programu, který přináší mnoho příležitostí do nelehké situace na pracovním trhu, patří mezi novinky představení života ve startupech nebo hlídání dětí s tématickým programem, čímž se zpříjemní pobyt pro rodiče hledající si práci.

Letos jsme se také zaměřili více na studenty ve spolupráci se společností Student a Media, která nabídne studentům zajímavé projekty. Chceme poukázat i na důležitost sebevzdělávání, proto přijede Bibliobus Městské knihovny, kde bude možné vypůjčit si literaturu nebo využít čtenářský koutek. Ve spolupráci se společností Jízdomat chceme ulevit nejen přírodě, ale i peněženkám návštěvníků, proto bude možné na veletrh přicestovat i formou spolujízdy.

Vstup na veletrh je zdarma.

,,Skladba návštěvníků, kteří přicházejí za zaměstnavateli, ale i načerpat inspiraci z odborného programu, pokrývá všechna pracovní odvětví, věk, vzdělání i pracovní stav. Přestože se veletrh koná během pracovních dnů, loni přišlo až 22% pracujících a 27% studentů/absolventů. Každý rok pracujeme na tom, abychom se co nejvíce přiblížili potřebám různých skupin návštěvníků. Cílem je, aby každý návštěvník dostal nový impuls ve své kariéře,“ řekla projektová manažerka Profesia days Kateřina Jaroňová.


Lidé chtějí něco dokázat

Každým dnem vznikají nové startupy – forma podnikání, která přináší inovace s velkou ambicí dobýt svět. Tyto firmy lákají lidi s vysokou motivací a nadšením, kteří chtějí něco změnit a dokázat. Na letošním veletrhu práce Profesia days si projdeme a představíme všechny životní fáze startupů ve spolupráci se StartupJobs.cz a studentskou organizací Business IT Club.

,,Lidé začali hledat alternativní práce. Vede je snaha zkusit něco nového, mít vliv na každodenní chod společnosti, který zaměstnanci ve velkých firmách nemají. Zájemci vidí možnost vystoupit obecně z takové šedi, kdy je člověk jen zaměstnancem číslo 1000. Ve startupu je najednou třeba pátý člověk ve firmě, který může do velké míry ovlivnit, kam bude celá směřovat.“ řekl Filip Mikschik ze StartupJobs.cz.


Hlídání dětí i tvořivé dílny pro děti

Součástíveletru práce bude i dětský a kojící koutek, který nabídne zázemí pro rodiče s dětmi s možností relaxace, nakojení miminek či ohřátí kojenecké stravy. ,,Stánek můžete navštívit s dětmi od narození do školníhověku, pro které budou připraveny hračky, stavebnice a tvůrčí dílna na téma „Čím chci být, až budu velký“. Pro děti od 2 let nabízíme hlídání bez rodičů,“ představila místnost Pavlína Bandrowská z Baby Office.


Více o veletrhu ZDE.

Stanislav Štech: Univerzita Karlova musí vzbuzovat úctu, ale přitahovat i mladé

úterý 24. září 2013 · 0 komentářů

Nejstarší a nejprestižnější univerzitu v České republice čeká 25. října volba nového rektora. Do klání o nástupce dosluhujícího Václava Hampla jdou tři uchazeči: děkan Filozofické fakulty Michal Stehlík, prorektor analýz a strategií z Pedagogické fakulty Stanislav Štech a exděkan 1. lékařské fakulty Tomáš Zima. Česká pozice přináší druhý rozhovor s prorektorem Štechem.

Stanislav Štech je profesorem pedagogické psychologie od roku 2007, ale již čtyři roky předtím se stal prorektorem UK. Je důstojníkem Řádu akademických palem Francouzské republiky.

ČP: Mohl byste „vypíchnout“ ze svého programu priority, na nichž vám nejvíce záleží, se kterými budete v kampani nejvíce pracovat?

Štech: Rozdělil bych je na priority směrem dovnitř univerzity a priority směrem ven. V určitém ohledu jsou propojené. Ale směrem ven si myslím, že nastal čas, aby Univerzita Karlova (UK) byla ve vzdělávací politice a na mezinárodním poli více vidět v tom, co bych označil jako „definování nové třetí role univerzit“ (první a druhou jsou vzdělávání a výzkum, třetí je těsnější propojení s průmyslem či službami – pozn. red.). Vidíme, že už dnes řada univerzit sdružených v European University Association (EUA) či v jiných sdruženích naznačuje, že vysoké školy nelze zmodernizovat tím, že se připodobní výrobním podnikům a že jejich hlavní rolí bude připravovat pracovní sílu pro trh práce a hotové inovativní technologické postupy pro podniky.

ČP: Co má Univerzita Karlova dělat?

Štech: Myslím, že nově se rodící obrat bychom měli reflektovat i v České republice a přemýšlet nad tím, jaké je poslání univerzit typu Univerzity Karlovy a jak jej prosadit ve společnosti. Prosadit, tím myslím skutečně vysvětlit, proč hlavní poslání klasických univerzit tkví v něčem jiném než ve dvou úkolech, které jsem právě uvedl. Myslím si, že jsme se to dosud snažili dělat, viz dokumenty reagující na Bílou knihu terciárního vzdělávání či naše odmítnutí nového zákona, který chtěl prosadit ministr školství Josef Dobeš, ale pořád to bylo převážně „proti“. Byla to taková kritická a oprávněně destruktivní role.

A i když jsme navrhovali některé pozitivní kroky, myslím, že by stálo za to udělat takovou věc systematicky, získat pro tyto názory i Českou konferenci rektorů a další grémia vysokých škol a snažit se odlišit roli univerzit, neuniverzitních vysokých škol a třeba i pomaturitního profesního sektoru. A pojmout jejich řízení, společenskou kontrolu i legislativní ukotvení odlišně. Takovou diverzifikaci bychom potom mohli lépe vysvětlit veřejnosti.

Tolik, pokud jde o působení směrem ven. A je to celý blok priorit, které nelze odložit, až vyřešíme drobné provozní záležitosti. Myslím si, že bychom měli i více spolupracovat na mezinárodní úrovni a využívat našich pozic v různých mezinárodních univerzitních asociacích ke koordinovanému úsilí na evropské úrovni.


Vlídnější a méně byrokratické prostředí

ČP: Akademickou obec bude asi více zajímat, co je pro vás stěžejní směrem dovnitř univerzity.

Štech: Tady vidím tři základní úkoly. Jeden z nich představuje modernizace – i když to slovo nemám rád, přeci jenom univerzitu je nutné v rámci možného oživit. Nechci ovšem, aby se zaměňovaly prostředky za cíle. Dám příklad. Jestliže se v poslední době na univerzitě hovořilo o novém pojetí nakladatelské politiky a o tom, co se nazývá Open Access, je potřeba si uvědomit, že to neznamená, že lidé budou převádět za každou cenu vše na elektronické formy publikování, komunikování a výuky, ale že tato forma komunikace je potřebná tam, kde skutečně zajišťuje daleko kvalitnější výuku a dostupnější poznatky, což je naše hlavní poslání. A takových míst není málo.

Další prioritou je vyšší atraktivita a přitažlivost univerzity pro studenty a učitele. Myslím si, že UK by měla být vlídnějším prostředím, poněkud méně byrokratickým…

ČP: Kdo může za nynější byrokracii?

Štech: Za leccos může i vnější prostředí státní správy, ale za část toho problému si nepochybně můžeme sami… A za třetí, jestliže jsme jednoznačně výzkumná univerzita, jakým způsobem budeme stimulovat a podporovat vědu v propojení s výukou? Výzkumná univerzita je univerzita, která staví na opravdu kvalitním badatelském výkonu, ale zároveň nezanedbává výuku. Poslední dobou cítím, že pod tlakem na výkonnost ve výzkumu bývá někdy kvalita výuky sekundární záležitostí. A to zkrátka nejde. Právě kvalitní výuka je propojená s badatelskými kořeny.

ČP: Protikandidátské programy jsou obsáhlejší a detailnější než vaše čtyřstránkové teze. Připravujete ještě rozsáhlejší materiál?

Štech: Ano. Vzhledem k tomu, že nominace a kampaň se rozběhla dřív, než jsem očekával, a protože jsem byl osloven, abych kandidoval, tak jsem připravil to, co předpisy označují jako stručné teze, které byly zveřejněny 27. května. A slíbil jsem, že do 25. září připravím podrobnější program, který zveřejním na svých stránkách. Na tom pracuji.

ČP: Když jste své teze porovnával s programy protikandidátů, cítíte, že nabízíte něco víc než rivalové, nebo máte téma, ve kterém jste silnější?

Štech: Nemyslím si, že moje teze představují tu jedinou kvalitu a programy protikandidátů jsou nějakým způsobem špatné. Nabízím něco, co doufám, že akademická obec nebo volitelé vezmou v úvahu – a to je zkušenost s řízením Univerzity Karlovy na univerzitní úrovni. To samozřejmě může být vnímáno i jako můj minus, ale doufám, že mám zkušenost i schopnost kritického odstupu od těchto činností, na kterých jsem se podílel. Nabízím určitě solidní přehled o vývoji sektoru univerzitního vzdělávání v zahraničí. Mám zkušenosti i díky svému aktivnímu působení v různých zahraničních grémiích jak v Bruselu, tak v OECD. Tyto zkušenosti přijdou vhod.

Ostatně, cenné jsou i mé čerstvé zkušenosti ze zatím docela úspěšné práce neformální skupiny prorektorů pražských vysokých škol na zlepšení situace v čerpání prostředků z evropských fondů v Praze. Čímž vůbec nechci snižovat zkušenosti protikandidátů s úspěšným řízením velké fakulty.


Celý text rozhovoru si můžete přečíst ZDE.

Rozhovor s Michalem Stehlíkem „Univerzita Karlova musí být sebevědomá a otevřenější“ najdete ZDE.

Oblastní galerie v Liberci: sobota 28. 9. – vstup zdarma při příležitosti státního svátku

pondělí 23. září 2013 · 0 komentářů


Aktuální výstava: Mladí lvi v kleci. Umělecké skupiny německy hovořících výtvarníků v Československu 20. a 30. let 20. století
do 31. 12. 2013

První komentovaná prohlídka výstavy se uskuteční ve čtvrtek 26. září od 10 a 17 hodin. Expozicí Vás provede Anna Habánová, autorka projektu.

Na základě dlouholetého výzkumu v domácích a zahraničních archivech připravuje Oblastní galerie v Liberci ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, územním odborným pracovištěm v Liberci jedinečnou přehlídku tvorby členů nejvýznamnějších uměleckých spolků německy hovořících umělců z Čech, Moravy a Slezska v období 1918 až 1945.

Kolekce německo-českého výtvarného umění Oblastní galerie v Liberci a sbírky zahraničního umění Národní galerie v Praze, spolu se zápůjčkami z domácích i zahraničních sbírkotvorných institucí a významným množstvím veřejnosti doposud neznámých děl ze soukromých sbírek nabídne zatím nejucelenější pohled na stále málo doceňovanou tvorbu českých Němců meziválečného období.

Projekt je postaven na výběru děl, která byla součástí meziválečných souborných přehlídek německo‐českého výtvarného umění doma i v zahraničí. Tato díla se podařilo adresně dohledat, podrobně zmapovat jejich historii a tím je zhodnotit. Tyto skutečnosti budou prezentovány v katalogu a v rámci rozšířených popisek v expozici.

Více o výstavě ZDE.

Kontakt:
Oblastní galerie v Liberci
U Tiskárny 81/1, 460 01 Liberec V
T: +420 485 106 325
F: +420 485 106 321
oblgal@ogl.cz
www.ogl.cz

Jana Hrubá: DOKUMENTY 1. Mozaika pedagogického hnutí

· 2 komentářů

Jak to tehdy bylo? Poslední dobou tuto otázku často dostávám od mladých kolegů a kolegyň. Vědí, že jsem byla od roku 1989 u toho, zatímco oni byli v těch časech studenty nebo dětmi. Otázka mě přiměla, abych se obrátila do svého archivu a do svých vzpomínek. V učitelských iniciativách se totiž pohybuji od samého začátku. Za těch více než dvacet let jsem se díky tomu setkala s desítkami skvělých osobností. Učitelské hnutí si zaslouží, aby bylo zachyceno a podrobně zdokumentováno.

Když se dnes diskutuje o chybějící prestiži učitelské profese, zdá se mi, že mnozí kolegové očekávají, že prestiž jim může obstarat někdo shora. Mně se vždycky vybaví lidé, s kterými jsem se v učitelských iniciativách potkávala. Lidé, kteří měli vizi a byli schopni pro její realizaci něco udělat. Někteří se stali řediteli škol, jiní se vydali na akademickou dráhu nebo do státní služby, další se stali lektory a organizátory vzdělávání učitelů. Velká většina jich zůstala u svých žáků a studentů a pracovala na zdokonalování své vlastní výuky a metod práce. Vstoupili do zahraničních vzdělávacích programů nebo se začali učit jeden od druhého. Učili se, aby mohli lépe učit. Vytvořili různé pedagogické asociace a snažili se jejich prostřednictvím vyjadřovat ke vzdělávací politice a ovlivňovat prostředí pro vzdělávání a jeho koncepci. Někdy se to dařilo více, jindy méně, podle toho, jak koncepčně pracoval ministr školství a jak byl ochoten naslouchat názorům pedagogů. Také okolí nebylo vždycky příznivě nakloněno jejich snahám. Někteří bohužel prožili vyhoření, ale většina aktivně pokračuje ve svém snažení. Vážím si toho, že jsem s nimi mohla různým způsobem spolupracovat. Že jsem mohla sledovat jejich osobní rozvoj. Jsou to osobnosti, o jejichž prestiži nemohu pochybovat.

Také proto začínám pracovat na tomto dokumentu. Aby bylo zachyceno učitelské hnutí, které již začalo třetí desítku let svého trvání. V některých akademických publikacích je sice zmiňováno, ovšem z odstupu, velmi stručně, někdy až mlhavě. Na vydání knihy nejsou prostředky, ale máme k dispozici prostředí internetových Učitelských listů, které můžeme využít. Tak jako patnáct ročníků stejnojmenného tištěného časopisu, který jsem vydávala v letech 1993–2008, dokumentuje snahy mnoha pedagogických iniciativ i jednotlivých učitelů o změnu kvality vzdělávání, může vzniknout elektronická podoba dobového dokumentu. Dokument může vznikat postupně jako mozaika, mohou do něj přispívat další autoři, může být doplňován a obohacován o nové podrobnosti, třeba i o odlišné pohledy na události.

Smyslem není nerealistický návrat, doba je dnes jiná a budoucnost školství bude mnohem více ovlivněna technologiemi, než bylo tehdy patrné. Ne ve všem měli všichni pravdu, někdy jsme byli hodně idealističtí, možná i naivní. Důležité je, že jsme se snažili o zlepšení a že jsme se učili. V těch starých dokumentech můžeme najít myšlenky a vize, které nás mohou inspirovat i dnes, poznáme z nich, že mnoho návrhů na řešení problémů už tu bylo, a můžeme sledovat, jak se leckterá dobrá myšlenka dá znehodnotit nevhodným provedením v nepravou dobu. To, co mělo spontánně a postupně vyrůstat zdola, se nařízením shora bez vytvoření podmínek zbytečně zdiskreditovalo. Úžasná aktivita lidí nebyla dostatečně podpořena a využita ke zlepšení kvality vzdělávání všech žáků a studentů. Jistě i proto se objevuje mezi učiteli deziluze.

Samozřejmě nemohu vědět všechno. Viděla jsem události z perspektivy svého osobního působení v Pedagogickém svazu, v NEMES, PAU, SKAV a v Učitelských listech. Na těchto příkladech je mohu vylíčit a pokusit se o dílčí zobecnění. Proto doufám, že se ke mně přidají další účastníci, že shromáždíme vzpomínky a dokumenty a že se postupně podaří tuto zajímavou kapitolu učitelského hnutí na základě našeho materiálu odborně zpracovat. To už ovšem nebude na nás, ale na historicích pedagogiky. Ale my, kteří jsme byli přitom, jim můžeme připravit podklady. Někteří z vás pracovali v učitelských asociacích nebo sdruženích jiného zaměření. Žádná aktivita by neměla v tomto přehledu chybět. Měli bychom se jako příslušníci profese umět poučit i z nezdarů a omylů. Prosím tedy všechny, kdo k tomu mají co říci, aby se ozvali a přispěli do mozaiky této přelomové doby. Kdo jiný než my to může udělat?


Proč jsme chtěli změnu?

Vzpomínám si, že tak jako pro mnoho jiných, i pro mne se listopad 1989 stal signálem možnosti změny ve školství. Spousta věcí mi jako učitelce vadila. Vliv panující ideologie byl všude a ve všem. Učila jsem češtinu a dějepis a už na fakultě byly přednášeny dějiny vypreparované a pokroucené. Doháním to dodnes. Každá vyučovací hodina musela mít výchovný (rozuměj ideologický) cíl, zápis v třídní knize i v sešitě žáků musel odpovídat osnovám a příslušné kapitole v učebnici. Všechno se přísně kontrolovalo. Předepsané učivo bylo vzhledem k základní školní docházce zkrácené na osm let nahuštěné a předimenzované, museli jsme postupovat ve výuce dál a dál, bez ohledu na to, zda si děti stačily látku osvojit. Politický tlak na učitele i ředitele byl nesmírný, stálá kontrola, posudky, vedení kádrových materiálů na učitele i osobních listů žáků, spousta školení a povinností mimo vyučování. Přesto jsme měli svou profesi a děti rádi a cítili jsme za ně odpovědnost.

Když došlo k převratu, řekla jsem si: „Konečně můžeme s tím školstvím něco udělat. A já musím být u toho.“ Vydala jsem se hledat podobně smýšlející kolegy. Tehdy nefungovaly oficiální informace, výlohy obchodů po Praze byly v těch týdnech polepeny vývěskami a ručně psanými plakátky. Někde mezi nimi jsem našla oznámení o schůzi Občanského fóra na pedagogické fakultě. Tam jsem navázala první kontakty.

Jako houby po dešti tehdy v mnoha městech a vesnicích, ve školách i na fakultách vznikala Občanská fóra, z nichž některá se v dalších měsících a letech měnila v registrované organizace. Učitelé chtěli ovlivnit změnu podmínek ve svém resortu, chtěli odstranit ideologický nános a napravit aspoň některé křivdy. Chtěli si také vydobýt změny ve výuce svého předmětu nebo v organizaci svého typu školy. Začala doba pedagogických iniciativ. Pro mnoho z nás neskončila dodnes, jen jsme si představovali, že všechno bude rychlejší a že podobně smýšlejí a cítí všichni kolegové. V tom jsme se mýlili. Ve školství panuje obrovská setrvačnost. Přesto to byla (a je) krásná doba. Když se člověk vrací ke starým dokumentům, s údivem sleduje, kolik vizí se podařilo přenést do života, ale i kolik jich ještě čeká. Zdá se, že po několika letech útlumu teď nastává určité oživení aktivity, které reaguje na pomalé změny v některých školách a třídách. Slibné je, že kromě pedagogů se někde začínají výrazně zapojovat i rodiče a dokonce i podnikatelé.

Okolní prostředí se mění velice rychle. Vezměme jen možnosti vzájemné komunikace v 90. letech. V době začátků hnutí jsme byli při psaní článků nebo dopisů odkázáni na psací stroj, při rozmnožování dokumentů byl k dispozici maximálně ormig, později první kopírky. Vše se rozesílalo poštou. První texty na počítačích jsou v programu T 602. Sazby některých publikací a časopisů nemáme zachovány, takže by si mnohé zasloužily digitalizaci. Pokud tedy v tomto cyklu elektronicky zpřístupníme aspoň zásadní dokumenty z té doby, vlastně je pro historii pedagogiky zachráníme. I to by byla záslužná činnost.

Vážení kolegové! Připojíte se ke mně? Nebo to pokládáte za marnost?


Další díly seriálu najdete ZDE.

Týden pro hyperaktivitu

sobota 21. září 2013 · 0 komentářů

ADHD, hyperaktivita nebo porucha pozornosti, několik názvů pro jeden problém, který zasahuje až sto tisíc českých školáků. Upozornit na jeho závažnost má i poslední zářijový týden od 22. září do 29. září, který je věnován hyperaktivitě.

V České republice se k týdnu, který organizují evropské neziskové organizace, oficiálně hlásí pouze Národní institut pro děti a rodinu, který se hyperaktivitou dlouhodobě zabývá. Bezplatně propojuje děti, rodiče, pedagogy i odborníky a napříč poskytuje metodickou pomoc.

Pro budoucí školáky a čerstvé prvňáky nově odstartoval projekt „Aktivně do školy“. „Klademe si za cíl vytvořit nový model komplexní a intenzivní podpory nástupu do školy a prvního roku školní docházky pro děti se specifickými vývojovými poruchami (zejména hyperkinetickou poruchou a poruchám pozornosti),“ uvedla ředitelka Národního institutu pro děti a rodinu Terezie Pemová. Dodala, že v současné době chybí v praxi ucelený systém, který by umožňoval individuální diagnostiku dětí v oblasti specifických vývojových poruch a zároveň i tvorbu individuální nápravy s aktivním zapojením poradenských pracovišť.

Institut myslí i na dospívající. Přihlásit se mohou do projektu „Aktivně do života“. „Cílem je pomoc při zvládání obtíží spojených s dokončením kvalifikačního studia, případně při nástupu do zaměstnání,“ konstatovala Pemová. Do projektu podle Pemové mohou být zařazeni především dospívající nebo mladí dospělí s poruchou ADHD, kterým hrozí předčasný odchod ze sekundárního vzdělávacího systému, nebo vzdělávací systém opustili bez dokončeného kvalifikačního vzdělání, případně jsou uchazeči či zájemci o zaměstnání.

Národní institut pro děti a rodinu v programu Hyperaktivita poskytuje v České republice ojedinělý systém poradenských, terapeutických a podpůrných služeb pro děti, dospívající a dospělé s poruchami pozornosti a hyperaktivitou, případně jejich rodiny či blízké. Metodické, supervizní a podpůrné služby zároveň nabízí pedagogickým pracovníkům, pracovníkům sociálních služeb a dalším odborníkům, kteří potřebují v této problematice poradit. Sdružení vykonává vlastní výzkumnou, publikační a osvětovou činnost, spolupracuje se zahraničními odborníky a je součástí sítě evropských poskytovatelů služeb pro osoby s ADHD/ADD.


Program „hyperaktivního“ týdne

Pondělí 22. 9.: Prezentace programu „Aktivně do života“ – filmové sociálně-rehabilitační skupiny pro dospívající a mladé dospělé s ADHD/ADD – místo konání Praha

Středa 24. 9.: Seminář pro odbornou veřejnost – „Problematika dospívajících a mladých dospělých s ADHD/ADD ve vztahu k trhu práce“ – místo konání Olomouc

Čtvrtek 25. 9.: Osvětový seminář pro odbornou veřejnost – „Problematika dospívajících a mladých dospělých s ADHD/ADD ve vztahu k trhu práce“ – místo konání Praha

Pátek 26. 9.: Den otevřených dveří v programu Hyperaktivita – místo konání Praha

Kontakt:
Národní institut pro děti a rodinu
Trenčínská 2/2632, Praha 4 – 141 00
www.hyperaktivita.cz, www.nidar.cz
Telefon: +420 604 266 300
E-mail: info@hyperaktivita.cz

Hana Jenčová: Unikátní novinka – studentské praxe na klíč

pátek 20. září 2013 · 0 komentářů

Unikátní novinku v rámci České republiky nabízí Pedagogická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě (PdF OU). V rámci recipročních aktivit, které zařizuje studentům referát praxí PdF OU, vykonávají studenti pro školská a výchovná zařízení Moravskoslezského kraje právě ty činnosti, které nejvíce potřebují.

Od října loňského roku Pedagogická fakulta Ostravské univerzity spustila nový model zajišťování pregraduálních praxí – místo dosavadního vedení studentů zkušenými pedagogy ve školských a výchovných zařízeních si mohou tyto instituce v rámci reciproční rámcové smlouvy dojednat její studenty přímo na konkrétní službu.

Tento model je zcela jedinečný a nenaleznete jej na žádné jiné fakultě Ostravské univerzity, ani na kterékoli jiné univerzitě v České republice. Studentům umožní získat velké množství praxe ve školách a institucích v oborech, které je zajímají a mnoho zkušeností při řešení nejrůznějších situacích v různých aktivitách.

Studenti zajišťují třeba vedení či asistenci v nejrůznějších kroužcích, doučují děti v rozmanitých předmětech, zajišťují volnočasové aktivity a vytvářejí program na škole v přírodě.

Studenti Pedagogické fakulty OU ale fungují také jako zdravotníci zotavovacích akcí, instruktoři lyžování či snowboardingu. Zajišťují jednorázové akce – koordinují děti, pracují na stanovištích třeba Dní dětí, Dnu Země nebo sportovních dnech. Jsou pomocným doprovodem na školních akcích třeba na plavání, do kina, divadla či ZOO. Asistují ve výuce: pomáhají vyučujícímu v průběhu výuky s méně nadanými, či naopak velmi nadanými dětmi.

Studenti PdF OU se podílejí i na výzdobě škol a institucí, podle aktuálního ročního období malují na zdi a vykonávají řadu dalších činností. V sobotu 14. září 2013 byla v areálu LIBROS V Ostravě – Přívoze otevřena Dopravní školička, kterou svými kresbami umně vyzdobily naše studentky Klára Putniorzová, Eva Havlíková a Barbora Vicanová.

O tuto výzdobu požádala šikovné studenty prostřednictvím Pedagogické fakulty ředitelka mateřské školy z Ostravy – Muglinova Jarmila Chlopková v rámci recipročních aktivit. Studentky si byly prohlédnout prostory pro školičku a vytvořily návrhy, které byly po konzultacích schváleny a realizovány.

Radim Šíp: Proč už nejsem salónním antirasistou

čtvrtek 19. září 2013 · 0 komentářů

Když jsem přijel na výzkumnou stáž do Ameriky, neměl jsem představu, jak budu vycházet s grantem. Proto jsem se ubytoval v jedné z velice levných ubytoven. Kulturní šok byl větší, než jsem si před tím dokázal představit. Nikoli kvůli chudobě – ta je bezútěšná všude – ale zahlcen mnoha odlišnostmi jsem neviděl to, co bylo zjevné. A co paradoxně už ani mnozí Američané nevidí, neboť to mají tak blízko na očích, že nemají odstup.

24. 8. blízko brněnského „ghetta" (v Čechách ještě zaplaťpánbůh skutečná ghetta nemáme, a pokud si to někdo myslí, ať se jede podívat do Saint Louis) se shromáždilo asi třicet demonstrantů proti „černýmu rasismu" a „zneužívání dávek". Rozpoznával jsem v nich převážně tváře omladiny z Ultras a Johny Kentus – dvou part brněnských fotbalových hooligans. Jejich průměrný věk mohl být tak kolem 16–17 let – téměř nikdo z nich nepracuje a neodvádí daně státu. Podle výzvy na facebooku se cítí být „utlačovaní".

Mám pro mladé chlapáky jednu radu. Než začnou protestovat proti romské kriminalitě, měli by odjet daleko za hranice naší země. Měli by si upřít výsadu bydlet u stejně holohlavých kamarádů s vysokými botami a měli by sledovat život z pozice skutečně nezávislého a přitom naprosto zranitelného pozorovatele. Jistě by pak ve svých pivních soudech byli opatrnější. Naneštěstí pro nás pro všechny jsou tito chlapáci povětšinou vzděláváni na školách s velice špatnou výukou dějepisu, základů společenských věd a jazyků, a tak když už si troufnou do zahraničí, pak pouze hromadně na nějaký Oi koncert nebo na fotbalový zápas. (Čest výjimkám.) Jejich svět je tak omezený, že jejich pravdy rostou až do nebe.

Když jsem přijel na výzkumnou stáž do Ameriky, neměl jsem představu, jak budu vycházet s grantem. Proto jsem se ubytoval v jedné z velice levných ubytoven. Kulturní šok byl větší, než jsem si před tím dokázal představit. Nikoli kvůli chudobě – ta je bezútěšná všude – ale zahlcen mnoha odlišnostmi jsem neviděl to, co bylo zjevné. A co paradoxně už ani mnozí Američané nevidí, neboť to mají tak blízko na očích, že nemají odstup.

Nerozuměl jsem na příklad skutečnosti, proč se se mnou polovina černochů nebaví a všichni ostatní z ubytovny – Číňané, Korejci, Ukrajinci, Poláci, bílí i druhá polovina černých – ano. Nikdo z mých kolegů ve Výzkumném centru mi to nebyl schopen vysvětlit. Asi měsíc mně trvalo, než jsem se zbavil slepoty. V kavárnách univerzitního kampusu, kam jsem docházel na přednášky svých amerických kolegů, jsem nalezl skutečně multirasové prostředí. U jednoho stolu sedávali bílí Američané se snědšími Korejci a Číňany, íránské dívky v šátcích s dívkami indiánského původu v barevných pončech, Indové se stipendistkami z Evropy. Jenže jedna kombinace chyběla. Bílí Američané a bílé Američanky nesedávali (nebo sedávali statisticky zcela nevýznamně) s Afroameričany a Afroameričankami.

Teprve poté mi to došlo. Ti z černochů, kteří se se mnou bavili, byli afričtí stipendisté studující na univerzitě. Ta druhá půlka, která mě s nedůvěřivými gesty a nenávistnými pohledy odbývala ve společné kuchyni ubytovny, byli mladí Afroameričané, kteří studovali v nedaleké provinční college. Já byl pro ně americký „gadžo". Aniž by cokoli kdokoli řekl, nenávist převtělená do mlčenlivé nedůvěry vzlínala z obou stran tak, že navzájem podněcovala nenávist a budovala dojem nezměnitelné „pravdy" o rasismu těch druhých. Konečně jsem pochopil, jak je to mezi námi a Romáky. Rasismus vzlíná z obou stran, my to máme příliš blízko na očích a chybí nám odstup a odvaha, abychom si to přiznali.

V Americe jsem začal být k některým jevům citlivější. Jel jsem se podívat za „mé" město na „mobilní domy". To jsou přesně ty čtvrtě domů na kolech (čtvrtě maringotek), které se v případě blížícího se tornáda musejí vyklidit jako první a ve kterých bydlí lidé, jež si dům nemohou pořídit. V oněch čtvrtích bydleli v drtivé většině právě Afroameričané zaměstnaní v továrnách rozprostřených do širokého okolí anebo již zcela bez práce. Když jsem projížděl oněmi místy, jejich rozzářené obličeje se svraštily nedůvěrou a napjatým vyčkáváním. Jednou jsem měl menší kolizi a nebyl jsem schopen okamžitě pokračovat v jízdě. Začali se ke mně stahovat. Pocítil jsem přesně to, co cítíme u nás, když v osamění a v úzkostných představách přehrávaných zločinů, které se tam údajně dějí, procházíme romskou čtvrtí…

Celý text si můžete přečíst ZDE.

Hodnocení metod podle efektivity

středa 18. září 2013 · 0 komentářů

Ve studii zveřejněné v časopise "Psychological Science in the Public Interest" autoři přinášejí výsledky hodnocení nejčastěji používaných metod, kterými se studenti učí, podle jejich efektivity.

Zdroj: SCIO. Výběr ze zpráv, novinek a zajímavostí ve vzdělávání z anglicky psaných zdrojů k datu 8. září 2013


Do skupiny nejméně efektivních zařadili následující metody:

10. podtrhávání a zvýrazňování v učebnicích a textech,
9. opakované čtení,
8. shrnutí,
7. zapamatování si klíčových slov,
6. mentální vizualizace jako připomínka látky.

Studie k těmto metodám říká, že některé z nich mohou pomoci některým studentům, ale jen při učení určité látce a celkově jsou málo efektivní.

Do skupiny středně efektivních metod zařadili následující:

5. promyšlené doptávání s použitím otázky "proč",
4. vlastní vysvětlení látky studentem,
3. přeskakování – probírání různých typů látky nebo problémů v rámci učební aktivity.

Jako nejefektivnější metody autoři studie označili:

2. zkušební testování v jakékoli podobě – kartičky, otázky v učebnici nebo testy na procvičení – ovšem aniž by výsledky byly zahrnuty do hodnocení,
1. rozložené procvičování – studium a opakování látky v průběhu několika relativně krátkých časových úseků.

Učení se velkého objemu látky na poslední chvíli je sice lepší než se neučit vůbec, ale nepřináší solidně osvojené znalosti a dovednosti.


Původní text ZDE.

Magister: reflexe primárního a preprimárního vzdělávání ve výzkumu

úterý 17. září 2013 · 0 komentářů

Anotace časopisu nově vznikajícího na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, jehož cílem je vytvořit podmínky pro badatele či badatelské týmy, ale i začínající výzkumníky, dát prostor pro odbornou diskusi a informovat odbornou a vědeckou veřejnost o realizovaných výzkumech.


Vážené kolegyně / vážení kolegové,

dovolujeme si představit nově vznikající periodikum s názvem Magister: reflexe primárního a preprimárního vzdělávání ve výzkumu. Jedná se o odborný recenzovaný časopis s mezinárodní redakční radou, jehož cílem je kompletovat výstupy výzkumných šetření i jejich procesuální cesty, které činíte v této specifické oblasti vzdělávání. Tím bychom chtěli poskytnout náhled na úroveň poznání pedagogické vědy v diskurzu předškolního a primárního školství.

Časopis bude vycházet pravidelně 2x ročně (a to od roku 2013 – červen a prosinec) v kooperaci dvou kateder Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci – konkrétně Katedry primární a preprimární pedagogiky a Katedry psychologie a patopsychologie, pod záštitou Univerzity Palackého v Olomouci. Kromě redakční rady budou na odbornou garanci periodika dohlížet také recenzenti z různých pedagogických fakult v České republice a zahraničí.

Snahou časopisu je poskytnout platformu pro publikování tuzemských i zahraničních původních prací. Výchova, vzdělávání a kultivace jedince v nejširším slova smyslu, v kontextu podmíněnosti řady intervenujících proměnných v primární a preprimární edukaci evokují badatele k poznávání a rozkrývání pedagogické reality. Zde je naším cílem vytvořit podmínky pro badatele či badatelské týmy, ale i začínající výzkumníky a dát prostor pro odbornou diskusi, informovat odbornou a vědeckou veřejnost o realizovaných výzkumech, o stavu jejich řešení v souvislosti s obsahovými i metodologickými závěry v kontextu teorií pedagogického či psychologického myšlení, hraničních disciplín, ale i praxe. Tím by mohl být dán prostor pro aplikaci i jiných poznatků, což by mohlo podpořit kvalitnější rozvoj vědy v dané oblasti. Do budoucna bychom chtěli obohatit časopis o celou verzi v anglické jazykové mutaci.

Uvědomujeme si, že naše ambice jsou dosti velké, neboť bychom rádi propojili pracoviště v oblasti daného výzkumu, a to nejenom v podmínkách České republiky, ale i zahraničí.

Časopis bude prezentován také na webové stránce Katedry primární a preprimární pedagogiky, kde budou pravidelně zveřejňovány abstrakty publikovaných článků, aktualizované informace pro autory, čtenáře, odbornou veřejnost a další data.

Budeme se velmi těšit, že se případně zapojíte do spolupráce s naší redakcí a rozšíříte řady autorů nebo i přispěvatelů v podobě reakcí na zveřejněné články, čímž budeme společně konstruovat jednotlivé oblasti poznatkové linie v kontextu primární a preprimární školy.

doc. PhDr. Eva Šmelová, Ph.D.
doc. PhDr. Alena Petrová, Ph.D.
Mgr. Dominika Stolinská, Ph.D.

Michal Stehlík: Univerzita Karlova musí být sebevědomá a otevřenější

pondělí 16. září 2013 · 0 komentářů

„Univerzita má obrovský potenciál spoluurčovat kulturní i společenský život v celé zemi,“ volá po aktivnější roli kandidát na rektora.


Nejstarší a nejprestižnější univerzitu v České republice čeká 25. října volba nového rektora. Do klání o nástupce dosluhujícího Václava Hampla jdou tři uchazeči, jak již Česká pozice (ČP) informovala: děkan Filozofické fakulty Michal Stehlík, prorektor analýz a strategií z Pedagogické fakulty Stanislav Štech a exděkan 1. lékařské fakulty Tomáš Zima. ČP všechny tři postupně představí v sérii obsáhlých rozhovorů. První je s nejmladším z uchazečů, Michalem Stehlíkem.

Historik Michal Stehlík je děkanem FF UK od února 2006, dříve působil i jako náměstek generálního ředitele Národního muzea v Praze pro výstavní a sbírkotvornou činnost.

ČP: Vaše programové teze, s nimiž jdete do rektorské volby, jsou dosti obsáhlé. Pokud byste však měl vybrat jen pět stěžejních témat, která to budou?

Stehlík: Všechny priority jsou podřízeny základní vizi – rozvoji skutečně svobodného sebevědomého akademického prostředí, společenství pedagogů a studentů. Mám-li být konkrétní, první prioritou je otevřená univerzita. Myslím si, že na to, jak jsme úžasně různorodá a velká instituce, jsme pořád poměrně uzavřený svět. Druhým tématem je aktivita; to znamená být aktivní i ve veřejném prostoru a nezůstávat jen obětí plánů veřejné správy nebo toho, co se děje kolem nás. Dále je to mezinárodní přesah. I nám hrozí, že zůstaneme regionální univerzitou, takže je nutné být aktivnější v mezinárodních souvislostech. S tím je spojena další priorita – posilování vědecké excelence. Pokud má být v Česku nějaká „výzkumná univerzita“, pak to musíme být jednoznačně my. Za páté: musí nastat redukce kvantity a posilování kvality, posílení kvality studia a snížení počtu studentů na některých místech. Samozřejmě ne paušálně. Našla by se spousta dalších priorit, jsme velká instituce.

ČP: Univerzita Karlova je stále nejprestižnější univerzitou v zemi. Vidíte nějaká témata, oblasti, ve kterých vyloženě zaostává? Kde je potřeba nejvíce přidat?

Stehlík: Jednou ze základních slabin je vnitřní fungování, malá vnitřní otevřenost a schopnost rychlé výměny informací, malá schopnost pružných reakcí. Druhá slabina je, byť říkáte, že jsme nejprestižnější, naše působení navenek. V tom jsme v posledních letech hodně ztratili. Takže na jedné straně jde o zlepšení vnitřní infrastruktury, musíme být rychlejší a zároveň otevřenější k celouniverzitní diskusi především nad koncepčními záležitostmi. Na druhé straně nesmíme vzdávat svou roli ve veřejném prostoru, musíme v něm být viditelní. Obávám se, zda neztrácíme autoritu ohledně veřejně diskutovaných témat. Tady rozhodně přidat musíme.

ČP: K tomu se ještě dostaneme. Když porovnáte sebe s oběma protikandidáty, můžete říct, že v něčem máte proti nim vyloženě výhodu? Jaké jsou vaše silné stránky?

Stehlík: Asi bych to nestavěl a priori konfrontačně oproti dalším kandidátům. Jednoduše bych řekl tři silné stránky: komunikativnost, systematičnost, týmovost. A pokud bych to měl konkretizovat na dosavadní fungování, před téměř osmi lety jsem se stal děkanem velké fakulty v problémech. Patrně jsem nebyl na počátku přijímán s nadšením či důvěrou ve schopnost v tak složité situaci prosadit změny k lepšímu. A teď si dovolím konstatovat, že změna k lepšímu se jednoznačně podařila a že už při volbě do druhého období jsem byl jediným kandidátem na děkana s drtivou podporou většiny kateder i akademického senátu, takže se mi zřejmě podařilo získat i důvěru.


Celý text rozhovoru si můžete přečíst ZDE.

Veronika Kirchnerová, Radka Rubešová: Výchova prožitkem. Tvořivé hry a činnosti pro MŠ

sobota 14. září 2013 · 0 komentářů

Základní struktura knihy je inspirována ročním koloběhem. Každá kapitola má své nosné téma – projekt, který je nahlížen a zpracován z mnoha různých úhlů pohledu s důrazem na specifika předškolního vzdělávání.

Kapitola zpracovává vždy jeden měsíc školního roku zahrnujíc v to základní svátky měsíce (např. Velikonoce, svátek matek, vítání jara, slunovrat…), rytmus přírody a počasí, přičemž projekty spojují tvořivé činnosti s hrami a inspirací pro podporu spontánní hry a kreativity dětí. Činnosti jsou navrhovány s ohledem na jejich využití pro větší skupiny dětí.

Autorkami nabízené aktivity jsou inspirovány prvky artefiletiky. Artefiletika je výchovně vzdělávací koncepce, která využívá výtvarného zážitku a jeho následné reflexe k rozvíjení citlivosti a vnímavosti k sobě samému, k druhým i k okolnímu světu. Témata jednotlivých kapitol budou v přímé návaznosti na klíčové kompetence a konkretizované očekávané výstupy pro předškolní vzdělávání.

Kniha je určena pedagogům v mateřských školách.

Mgr. et Mgr. Veronika Kirchnerová, PhD. je psycholožka a pedagožka výtvarné výchovy. Mgr. Radka Rubešová je výtvarná pedagožka. Pracovaly v Centru volného času Lužánky, nyní jsou obě na mateřské dovolené.

V Portálu vyšla jejich kniha Hravé tvoření pro malá stvoření a Nápady pro rodičovskou dovolenou; Veronika Kirchnerová vydala v Computer Press (pod svým původním jménem Hamplová) knihu Netradiční batika.

Ukázky najdete ZDE. Knihu si můžete objednat též ZDE.

Seznamte se s Institutem pro podporu inovativního vzdělávání

pátek 13. září 2013 · 0 komentářů

Na jeho stránkách najdete informace o nových pedagogických proudech a nabídku vzdělávání a osvětových akcí pro učitele i širší veřejnost.

V pražském divadle Kampa proběhla v sobotu 7. září první ze série besed přibližujících pedagogické proudy přicházející do České republiky a nové inovativní mateřské, základní i střední školy. Šlo o první akci pořádanou nově založeným Institutem pro podporu inovativního vzdělávání. Další následuje už tuto sobotu.

Na stránkách IPIV je smysl institutu definován: Náš institut vzniká jako platforma pro nové, inovativní proudy ve vzdělávání. Naším cílem je zprostředkovávat pokud možno nezaujaté informace o nových proudech, iniciativách a školách, jednotlivých vzdělávacích metodách. Spolu s našimi partnery pořádáme besedy a semináře o vzdělávání, určené nejširší veřejnosti a organizujeme rozšiřující vzdělávání pro učitele. Chceme propojovat učitele, rodiče a pedagogické odborníky napříč názorovými proudy, chceme být platformou dialogu mezi nimi. Zároveň poskytujeme poradenství při zakládání nových škol a doprovázíme školy stávající.

První akcí (7. září, divadlo Kampa) byla beseda s představiteli různých pedagogických směrů (ruská Ščetininova škola, švédská Intuitivní pedagogika, české víceleté gymnázium Přírodní škola). Jejím smyslem bylo předvést možnou šíři pedagogických přístupů, kterými je možné se inspirovat. Videozáznam z besedy bude k dispozici na DVD i youtube kanálu EDUin.

V publiku převažovala odborná veřejnost a zástupci rodičovských iniciativ, které usilují o založení vlastní školy. Proto bude bezprostředně navazovat debata zástupců již existujících škol se zakladateli nových škol a iniciativ. Opět v divadle Kampa v sobotu 14. září v 15.00. Pozvánku najdete ZDE.

Série besed a navazujících odborných seminářů bude pokračovat každý měsíc, přehled akcí najdete ZDE.

Pavel Kraemer, tiskový mluvčí IPIV, řekl: „Letošní první beseda na Kampě měla překvapivě velkou návštěvnost. Zdá se, že dvacet let po revoluci se v české společnosti objevila nová vlna zájmu o inovativní, originální pedagogické proudy. Bylo založeno velké množství lesních a komunitních školek, nyní tato vlna dorazila do prvních tříd, začínají se zakládat inovativní základní školy. Jejich představení se budeme věnovat v sobotu 14. září.“

Tomáš Feřtek, tiskový mluvčí EDUin, řekl: „Úloha EDUin v Institutu pro podporu inovativního vzdělávání je především podpůrná. Jsme potěšení, že vzniká organizace, která se chce specializovat na tuto oblast vzdělávání, a jsme připraveni jí poskytnout informační i odbornou pomoc v komunikaci s novináři i veřejností.“

Kontakty:
Pavel Kraemer, tiskový mluvčí IPIV a učitel, e-mail: inovativnivzdelavani@gmail.com, mobil: 733 106 413
Tomáš Feřtek, tiskový mluvčí EDUin, e-mail: tomas.fertek@eduin.cz, mobil: 602 687 016

19. 9. 2013 Kulatý stůl SKAV a EDUin

čtvrtek 12. září 2013 · 0 komentářů

Téma: Čeho chtějí politické strany dosáhnout ve školství?

Pořadatelé: o. s. Stálá konfrence asociací ve vzdělávání a EDUin, o. p. s.

Cílem kulatého stolu je hledat odpovědi na otázky:
– Co je vaším nejdůležitějším cílem v oblasti vzdělávání, kterého chcete dosáhnout jako budoucí ministr školství? Kde ho najdeme ve volebním programu vaší strany?
– Co uděláte jako ministr pro to, aby se každé dítě ve škole opravdu něco naučilo?
– Jaká konkrétní opatření pro podporu učitelské práce navrhujete? Jaký je váš názor na připravovaný kariérní řád učitelů?
– Jaká je vaše představa o dalším vývoji maturitní zkoušky a plošného testování?
– V čem chcete navázat na práci současného vedení ministerstva školství a v čem byste chtěli jít jinou cestou?

Panelisté: Petr Fiala, ODS, Marcel Chládek, ČSSD, Dagmar Navrátilová, LIDEM, Jiří Zlatuška, ANO, Ivan Gabal, KDU-ČSL, Ondřej Liška, Strana zelených, Lenka Wagnerová, Piráti

Moderuje: Tomáš Feřtek, EDUin, o. p. s.

Místo a čas konání: Aula ZŠ Vodičkova 22, Praha 1, 10.00–12.30 hod.

Kontakt: info@skav.cz

Kam po škole? Dětská sdružení nabízejí kvalitní pravidelné aktivity pro volný čas dětí

· 0 komentářů

S prvními dny nového školního roku vyvstává ve většině rodin otázka, co s volným časem dětí. Kde a jak bude dítě trávit odpoledne? A také za kolik?

Jazyky, hudebka, sportovní tréninky stejně jako komerční volnočasové aktivity obvykle stojí nemalé peníze. Ne vždy je ale vyšší cena kritériem lepšího programu.

Dětská sdružení nabízejí program, který se kvalitou vyrovná komerci – ale podstatně levněji. Přitom je vedou zkušení a proškolení dobrovolníci, kteří dětem věnují svůj volný čas bez nároku na odměnu. „Celoroční aktivity v dětských sdruženích vyjdou rodiče běžně řádově na stokoruny – a přitom ovšem nabízejí srovnatelnou kvalitu s komerčními subjekty, které jsou mnohdy výrazně dražší,“ konstatuje místopředseda ČRDM Ondřej Šejtka.

Na internetu najdete pestrý výběr sdružení dětí a mládeže například na stránkách ČRDM – tomíky, skauty či debrujáry a folklorní soubory, mladé hasiče, přátele umění, ochránce přírody, mladé chovatele a mnohé další.

Konkrétní sdružení a jejich klubovny ve vašem okolí si můžete vybrat na interaktivní mapě na portálu Kamchodit.cz
, který obsahuje více než 4000 záznamů z celé republiky. Najdete tam i kontakty na sdružení a na vedoucí, zaměření oddílu apod.

O šíři záběru programové nabídky dětských sdružení je možné se také každoročně přesvědčit na květnové Bambiriádě – celostátní přehlídce jejich činnosti.

Nezanedbatelnou výhodou členských sdružení České rady dětí a mládeže je pojištění. Pojištěn je každý, kdo se účastní jakékoliv akce sdružení, a to i když není právě řádným členem.

A jak vybírat z té pestré nabídky? Jako návod můžete využít Devatero rad pro rodiče, které vás povede krok za krokem. Napoví, co mít na paměti, připomíná, že je dobré naslouchat potomkům, nezapomínat na zpětnou vazbu a kontakt s vedoucími. Připouští mimo jiné, že vyzkoušení více možností není na škodu.

Příležitostná nabídka volnočasových center a klubů je sice lepší než bezcílné flákání po ulicích nebo vysedávání u počítače, nedokáže však nahradit dlouhodobé působení oddílu nebo podobného kolektivu. V něm se totiž dítě naučí nejen všemožné praktické dovednosti, ale také pozná morální hodnoty, získá schopnost začlenit se do kolektivu, navazovat vztahy a mnohdy i přátelství na celý život. Nezbytná je ale pravidelnost a dlouhodobá možnost působení.

Proto – zároveň s rodinou a školou – jsou mimoškolní aktivity důležitou součástí výchovy. Se zmíněnými informacemi si jistě vybere každý – nezbývá než popřát rodičům šťastnou ruku ve výběru těch správných mimoškolních aktivit a toho správného sdružení pro jejich ratolesti.

14. 9. 2013 NÁRODNÍ GALERIE otevírá expozice v rámci akce Pražská muzejní noc 2013

středa 11. září 2013 · 0 komentářů

V sobotu 14. září od 19.00 hodin otevře Národní galerie v Praze své objekty zdarma.

Návštěvníci tak mají možnost zhlédnout stálé expozice a výstavy i v pozdních nočních hodinách, nejdéle však do 1.00 hodiny ranní.

V rámci Pražské muzejní noci Lektorská oddělení Národní galerie v Praze připravila bohatý doprovodný program v podobě výtvarných ateliérů pro děti a dospělé, interaktivních akcí, workshopů, tanečních vystoupení nebo komentovaných prohlídek.

Podrobný program najdete ZDE.

Roman Prorok: Ceny předsedy Grantové agentury České republiky za rok 2013

· 0 komentářů

Mimořádné výsledky dosažené v projektech základního výzkumu řešených s podporou Grantové agentury České republiky ocenilo předsednictvo agentury i letos Cenou předsedy GA ČR a Zvláštním čestným uznáním. Oceněným vědcům cenu předali 9. 9. 2013 předseda agentury Petr Matějů a předseda vlády ČR Jiří Rusnok na slavnostním zasedání předsednictva GA ČR, kterého se zúčastnil i ministr školství, mládeže a tělovýchovy Dalibor Štys a další hosté.


Cenu předsedy GA ČR obdržel projekt RNDr. Moniky Dolejské, Ph.D. z Veterinární a farmaceutické univerzity Brno, Fakulta veterinární hygieny a ekologie. Ve svém projektu se zaměřila na vysoce aktuální celosvětovou problematiku rezistence bakterií k antibiotikům.

Cílem projektu bylo zjistit výskyt této rezistence v různých prostředích, analyzovat její genetický základ a definovat cesty šíření. Dílčím úkolem bylo posoudit dopad antibiotické terapie na výskyt a přenos antibiotické rezistence a definovat riziko pro zdraví člověka, zvířat a prostředí. V chovech skotu, prasat a drůbeže s hojným použitím antibiotik byl zjištěn vysoký výskyt rezistentních bakterií, naproti tomu organické chovy skotu s velice omezeným použitím antibiotik produkují minimální množství rezistence. Použití cefalosporinů u potravinových zvířat v ČR představuje významné riziko pro zdraví člověka. U zdravých dětí různého věku včetně novorozenců neovlivněných antibiotickou terapií byly identifikovány rezistentní kmeny a bylo prokázáno šíření vysoce rezistentních a patogenních bakterií v nemocničním prostředí. Alarmujícím zjištěním je šíření rezistentních bakterií do vodních toků cestou nedostatečně přečištěných městských odpadních vod a výskyt u zvířat žijících ve volné přírodě, která se běžně do kontaktu s antibiotiky nedostávají. Získaná data dokumentují vysokou úroveň kontaminace životního prostředí bakteriemi rezistentními k cefalosporinům a poukazují na roli migrujících ptáků v celosvětovém šíření rezistence, která přesahuje hranice států. Dr. Dolejská se svým týmem identifikovala struktury DNA nesené bakterií odpovědné za šíření rezistence k cefalosporinům, tzv. plazmidy. Detailní genetická analýza prokázala velkou proměnlivost a zásadní význam plazmidů nejen v přenosu rezistence, ale také ve virulenci bakterie, její rezistenci k teplotě, schopnosti efektivně získávat živiny a dlouhodobě přežívat v prostředí.

Podrobnější popis projektu si můžete přečíst ZDE.


Také další Cena předsedy GA ČR poputuje do Brna, tentokrát do rukou Mgr. Martiny Galetové, Ph.D. z Moravského zemského muzea, Ústav Athropos. Věnuje se vytvoření databáze analýz nejstarších osobních ozdob člověka nalezených na Moravě v období paleolitu a jejím propojením s mezinárodními interdisciplinárními projekty.

Mgr. Galetová analyzovala nejstarší osobní ozdoby člověka nalezené na Moravě v lokalitách Mladeč, Brno II, Předmostí, Dolní Věstonice, Pavlov, Pekárna nebo Býčí Skála. Tyto prehistorické šperky jsou především z mamutoviny, zvířecích zubů, kamene a ulit. Jakkoli se tradičně upřednostňuje jejich estetický význam, Martina Galetová se zaměřila především na analýzu materiálu a způsob, jakým byly technicky vytvořeny a uzpůsobeny k nošení. Myšlení a stupeň zručnosti tehdejších lidí totiž dobře charakterizuje právě výběr materiálu a použitý výrobní proces. To vše spolu s používáním ozdob je dále spojeno se sebeidentifikací prehistorického člověka a jeho společenským nebo genderovým statusem. Výsledky bádání se navíc podařilo propojit s mezinárodně řešenými interdisciplinárními projekty, které se zabývají doklady nejstarší domestikace vlka a také s řešením autenticity uměleckého artefaktu Venuše 2 z Předmostí u Přerova. Tyto souvislosti znamenaly i celkové zviditelnění významu paleolitického kulturního dědictví České republiky. Popularizaci přinese i připravovaná výstava Nejstarší šperky a ozdoby těla v Moravském zemském muzeu. Řešitelka projektu také své téma zahrnula do kurzu Antropologie umění, který vede na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně.

Podrobnější popis projektu si můžete přečíst ZDE.


Hlubokou mozkovou stimulací subtalamického jádra se zabýval projekt týmu neurologa doc. MUDr. Roberta Jecha, Ph.D. z I. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, Nemocnice Na Homolce, Elektrotechnické fakulty ČVUT a německého Institutu Maxe Plancka v Lipsku. Jde o metodu používanou v léčbě Parkinsonovy nemoci u pacientů, které se nedaří stabilizovat pomocí farmakologické léčby.

Metoda, která spočívá v zavedení neurostimulátoru do přesně definovaného místa v mozku, se v tuzemské klinické praxi používá už 15 let. Vědci se ale v projektu oceněném Cenou předsedy GA ČR zabývali tím, co se vlastně při její aplikaci v mozku děje a proč. Současně s významným potlačením motorických symptomů Parkinsonovy choroby totiž může způsobovat řadu nežádoucích účinků. Např. nárůst tělesné hmotnosti, zhoršení nálady a změny mentální výkonnosti. Cílem projektu tak bylo mj. hledat odpověď na otázku, proč se tak děje a zda lze těmto vedlejším účinkům zabránit. Současně porovnávali účinky mozkové stimulace se standardní léčbou medikamenty. Tým docenta Jecha např. prokázal, že aktivita nezůstává omezena jen na stimulované jádro, ale šíří se do vzdálenějších struktur, s nimiž je subtalamické jádro spojeno. Účinky hluboké mozkové stimulace zkoumali vědci nejen z globálního, ale i mikroskopického pohledu. Umožnila jim to mikroregistrace jednotkové meuronální aktivity, která se používá pro vyhledání vhodného cíle v mozku pro umístění permanentní elektrody. Mikroregistraci použili při hledání non-motorických neuronů, jejichž existence by mohla naznačit souvislost s možnými nežádoucími účinky. Projekt tohoto základního výzkumu, který využil i méně konvenční, ale o to účinnější metody, otevírá cesty modifikace hluboké mozkové stimulace při eliminaci nežádoucích vedlejších účinků.

Podrobnější popis projektu si můžete přečíst ZDE.


Vývojem nových fotoaktivovatelných molekul pro chemická a biologická využití se zabýval projekt týmu prof. RNDr. Petra Klána, Ph.D. z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně oceněný Zvláštním čestným uznáním. Tamní laboratoř organické fotochemie Ústavu chemie a RECETOXu se věnuje mezioborovým projektům v oblasti chemie, fyziky a environmentálních věd, jako jsou syntéza a studium fotochemického chování tzv. fotoaktivovatelných molekul, nebo environmentálním studiím fotochemického chování organických sloučenin v matrici ledu a sněhu. Laserová záblesková fotolýza je pak centrální metodou, která slouží k pochopení všech studovaných dějů a reakcí.

Předmětem projektu prof. Klána byl návrh, vývoj a studium nových fotoaktivovatelných molekul pro chemická a biologická využití. Tyto molekuly umožňují časovou a prostorovou kontrolu uvolnění chemických látek, jako jsou neurotransmitery nebo signální molekuly, díky absorpci světla. V neaktivním stavu je jejich chemická nebo biologická aktivita potlačena. Pomocí krátkého záblesku světla nebo trvalého osvitu se aktivita spouští s tím, že se látka zájmu dostane do studovaného prostředí. Projekt základního výzkumu vyvíjel a studoval několik nových fotoaktivovatelných systémů, jejichž vlastnosti jsou unikátní, jako je například možnost sledovat reakci pomocí charakteristických optických vlastností uvolňovaných sloučenin nebo spouštět jejich chemickou aktivitu pomocí viditelného světla. Fotony viditelného světla totiž obvykle nemají dostatečnou energii, aby způsobily chemickou přeměnu, tj. nežádoucím způsobem poškodily molekuly v prostředí. Díky svým specifickým chemickým i fyzikálním vlastnostem mohou být tyto molekuly využity s výhodou nejen v biologických systémech, jako jsou buňky nebo tkáně, ale i v nových materiálech.

Podrobnější popis projektu si můžete přečíst ZDE.


Zajímavé videoprezentace všech oceněných projektů můžete zhlédnout ZDE. Videoreportáž z předávání cen s úvodními proslovy najdete ZDE.

Hana Košťálová: Učitel potřebuje spoustu podpory, ne kontroly

úterý 10. září 2013 · 0 komentářů

Kvalita učitelovy práce je pro společnost usilující o harmonickou budoucnost klíčová. Jestliže chceme dopřát každému dítěti šanci, aby dosáhlo co nejlepších vzdělávacích výsledků, musíme zajistit, aby každý jednotlivý učitel dostával maximální podporu pro svou práci a pro neustálé zlepšování.

Zdroj: Kritické listy 50/2013, str. 9–15


I ten nejlepší učitel se může stále zlepšovat. Učitele, jejichž práce naopak nevyhovuje požadavkům, nemůžeme z mnoha dobrých důvodů hromadně obměnit, musíme je podpořit v tom, aby se zlepšili.

Učitel má ze všech školních faktorů nejvýznamnější vliv na žákův rozvoj. Australští výzkumníci nedávno doložili, že dobrý učil naučí děti za půl až tři čtvrtě roku to, co učiteli průměrnému trvá celý rok. Univerzita v Tennessee už v roce 1996 přišla s poznatkem opřeným o výzkum tzv. přidané hodnoty školy: žák, kterého vyučuje neefektivní učitel, zaostává za šťastnějšími spolužáky a ztráty lze počítat v řádu let. Čím déle takový učitel žáka vyučuje, tím větší je žákova ztráta. Co horšího – pokud po dvou třech letech má žák štěstí na učitele výborného, bude ztrátu sice snižovat, ale ve srovnání s žáky vedenými pouze dobrými učiteli zůstane i tak pozadu.

…Studie McKinsey upozornila před časem na to, že není důležité jen to, co děláme, ale jak to děláme. Při podrobném pohledu na metody a nástroje učitelovy práce se ukazuje totéž – s trochou nadsázky lze říct: Ve výuce funguje vše, ale jak komu, jak kdy a jak s kým. Účinnost metod a postupů nemůžeme oddělit od zápalu a nadšení toho, kdo je používá. Dobrý učitel se současně neúnavně pídí po tom, nakolik jsou jeho postupy užitečné právě pro tyto konkrétní žáky, za něž aktuálně nese pedagogickou odpovědnost. Proto je tak klíčovou věcí péče o učitelovu profesionalitu, ale nesmí se omezovat jen na technologii výuky a vyučování. Je třeba v první řadě pečovat o to, aby si učitel udržel zaujetí pro svou práci. Na konferenci v kanadském Ontariu v listopadu 2012 to vyjádřil jeden z řečníků takto: „Jste-li jako učitel neutrální, je to špatně.“

Víme, že ve složitých podmínkách školního provozu je právě tohle to nejnáročnější. Jak se nenechat ubít každodenními turbulencemi, které naši práci ohrožují? Jak neklesat na duchu pod závažností, množstvím a proměnlivostí různorodých požadavků a neunikat do bezpečí rutiny a rezignace na vlastní učení? Z čeho živit pedagogický entuziazmus?


Odpovědi na tyto otázky a celý text určený k úvaze si můžete přečíst ZDE.

Novodobá buditelka přiměla stovky malých Čechů pilovat řeč předků

pondělí 9. září 2013 · 0 komentářů

S mámou a tátou sice bydlí v Paříži, Dallasu nebo Káhiře, ale stejně jako jejich vrstevníci v Česku se učí vyjmenovaná slova nebo Přemyslovce. Zhruba 1 400 dětí se v cizině vzdělává v síti českých škol. „Jejich rodiče nechtějí, aby zapomněli češtinu," říká předsedkyně sdružení Česká škola bez hranic, lékařka Lucie Slavíková-Boucher.

Je to téměř deset let, co jste v Paříži založila pro pár dětí první Českou školu bez hranic. Čekala jste tehdy, že se to tak rozroste?

To vůbec ne. Dokonce si vzpomínám, že jsem přibližně v roce 2005 někomu říkala, že kdyby z toho byla opravdová škola, tak že by to samozřejmě bylo úplně nejlepší, ale že k tomu nikdy nedojde. A nakonec k tomu došlo.

Jaká je hlavní motivace rodičů, že své dítě přihlásí do některé z vašich škol?

Pro většinu z nich je motivace jednoznačně daná vztahem k zemi a jazyku. V České republice mají rodiče a další příbuzné a chtějí, aby děti s nimi mohly komunikovat. Řada rodičů si nedovede představit, že by s dětmi nemluvili česky. Rodiče, kteří to domýšlí víc, mohou myslet i na ekonomickou stránku věci. Dítě bude vybaveno dalším jazykem, což je samozřejmě přínos.

Děti se učí přes týden v běžné místní škole, o víkendu pak v České škole bez hranic. Nevadí jim, že mají výuku navíc? A nakolik tam chodí z vlastní vůle?

U těch mladších je to samozřejmě na rodičích, stejně jako když dítě přihlásí například do houslí. Ti starší ale už jsou často schopny vidět pozitiva a chápou, že to k něčemu je. Zažila jsem žákyni, která se velmi chtěla učit, ale rodičům se to úplně nehodilo, protože to pro ně bylo organizačně komplikované. A ona se navzdory tomu v šesté třídě vrátila a výborně se sama připravuje. Navíc se děti těší na kamarády, které jsou pro ně speciální v tom, že s nimi mluví v jiném jazyce než v běžné škole přes týden.

Dostávají známky?

Máme systém slovního hodnocení, místo známek uvádíme „zvládl", „zvládl částečně", „nezvládl". Pro děti je to takto šetrnější. V našich školách jde totiž hlavně o to, jak se žáci vylepšují v čase. Na tom pak stavíme i rozhovor s rodiči.

Učíte děti podle běžných českých učebnic?

Ano. Osobně si ale myslím, že bychom si do budoucna měli vytvořit vlastní učebnice. Základ by zůstal stejný, ale větší důraz by se kladl na rozvíjení slovní zásoby, což je v zahraničním prostředí více potřeba. V učebnicích dějepisu by se více provázala historie daného státu s českou historií. V literatuře by se mělo více učit o autorech, kteří žili v cizině. Například umělecká česká migrace v Paříži za první republiky byla neskutečně bohatá a myslím, že naši žáci v Paříži by se o ní měli dozvědět…

Většina vašich žáků má jednoho rodiče cizince a druhého Čecha. Jedná se zejména o novodobé migranty?

Ano, ve valné většině jsou to Češi, kteří odešli do zahraničí až po sametové revoluci. Kupodivu i ve Spojených státech, kde se staré komunity zachovaly daleko více než v Evropě. Výjimečně to mohou být potomci starších generací, nebo že otec i matka jsou Češi.

Nakolik pomohlo, že české děti žijící v cizině od loňska nemusejí dělat rozdílové zkoušky na škole v Česku?

Určitě to zjednodušilo situaci a potenciálně zvýšilo motivaci rodičů. Byly totiž rodiny, které aby se nedostaly do problému, že neplní rozdílové zkoušky a povinnou školní docházku, tak děti dokonce nepřihlašovaly k českému občanství. Zrušením této povinnosti se situace určitě pro spoustu lidí vyjasnila a minimálně se nebojí, aby jejich děti byly Češi. Některé děti ale i teď rozdílové zkoušky skládají, protože to jejich rodiče vnímají jako motivaci. Považuji za výborné, že to není povinné, ale že zároveň ta možnost zůstala.


Celý text rozhovoru si můžete přečíst ZDE.


______________________

Česká škola bez hranic

Mezinárodní síť českých škol. Občanské sdružení zaštiťuje devět subjektů, které se přímo nazývají Česká škola bez hranic (a učí podle jednotného programu), a zhruba tři desítky spolupracujících českých škol z většiny kontinentů. Celkem je navštěvuje zhruba 1 400 dětí. Školy obvykle vznikají jako nezisková sdružení z iniciativy rodičů, kteří chtějí, aby jejich děti nezapomněly češtinu.

České školy bez hranic jsou určené už pro děti od 18 měsíců, žáci od 6 do 15 let se učí český jazyk a literaturu, dějepis a zeměpis Česka. Mají vlastní vzdělávací program, který odpovídá požadavkům Rámcového vzdělávacího programu (centrálním osnovám) českého ministerstva školství. Výuka probíhá jen v češtině.

Novela školského zákona od začátku loňského roku zrušila povinnost pro české žáky v cizině skládat rozdílové zkoušky na školách v Česku. Díky vyhlášce ministerstva školství jsou navíc České školy bez hranic zahrnuty mezi poskytovatele vzdělání v zahraničí, což vnímají jako faktické uznání od českého státu.

Soutěž Máš umělecké střevo?

neděle 8. září 2013 · 0 komentářů

Informace o 5. ročníku soutěže pro studenty středních škol a gymnázií.


Vážení pedagogové,

nabízíme vám a vašim studentům účast v 5. ročníku celorepublikové soutěže Máš umělecké střevo?, kterou letos pořádají Moravská galerie v Brně, Centrum současného umení DOX a Národní galerie v Praze ve spolupráci s Cenou Jindřicha Chalupeckého.


Pro koho?

Soutěž je určena žákům středních škol a gymnázií od 14 do 19 let se zájmem o výtvarné umění. Zkušenosti v oblasti umění nejsou třeba.

Cílem soutěže je nabídnout mladým lidem možnost uplatnit své tvůrčí schopnosti a zájmy a pracovat společně na delším projektu, kterým mohou oslovit své okolí.


Téma letošního ročníku zní "Slovo je umění"


Soutěž se bude věnovat tématu písmene, slova, věty nebo textu ve vizuálním ztvárnění. Výsledné práce studentů mají obsahovat nebo vycházet ze zmíněných námětů, tedy: písmeno, slovo, věty nebo text a mají být libovolně začleněny v jejich výsledné práci. Jejich ztvárnění, volba umělecké přístupu nebo média je však zcela na nich. V každém roce se u studentů potkáváme s využitím jak tradičních (malba, socha, grafika), tak nových médií (video, fotografie, počítačová animace, využití sociálních sítí). Při celkovém hodnocení je pro porotu rozhodující pouze kvalita samotného díla a splnění zadání.

Letošní ročník je věnovaný světoznámému umělci Jiřímu Kolářovi, od jehož narození uplyne v roce 2014 100 let. Jiří Kolář patřil mezi zakládající členy Ceny Jindřicha Chalupeckého (spolu s Václavem Havlem a Theodorem Pištěkem). Proslavil se jak svými básněmi, tak kolážemi a rolážemi, které často pracovaly s námětem vystřihovaných slov a textů.

Podrobnosti k soutěžnímu zadání rozešleme v druhé polovině září 2013.


Kdy?

Soutěž probíhá v období od září 2013 do května 2014. Skupiny se mohou přihlašovat do konce listopadu 2013 na emailové adrese matysova@ngprague.cz.


Termíny

Září–říjen: zahájení soutěže, zaslání informací do škol, přihlášky.

Listopad
: ukončení termínu přihlášek.

Prosinec–únor
: workshopy pro studenty v galeriích DOX, NG, MG, konzultace prací přihlášených skupin ve školách (na vyžádání).

Březen
: termín pro zaslání prací studentů.

Květen
: finále soutěže.

Červen
: výstava nejzajímavějších prací v rámci Bienále Brno 2014 v Moravské galerii v Brně.


Nabízíme všem zúčastněným studentům možnost navštívit výtvarné workshopy připravené ve spolupráci s Národní galerií v Praze, Moravskou galerií v Brně a Centrem pro současné umění DOX. Letos poprvé také nabízíme konzultace (po domluvě) přímo se studenty a jejich pedagogy ve školách, které mají přispět ke zkvalitnění výsledných prezentací.

Workshopy vznikají za podpory společnosti Wacom, která pro ně poskytuje poslední modely grafických programů, výtvarné tablety a počítače. Součástí workshopů jsou informace pro studenty a pedagogy ohledně letošního tématu.

Mezi další doplňkové aktivity patří soutěž společnosti Horsefeathers na designové návrhy pro kolekce jejich oblečení. Nejzajímavější práce studentů budou, stejně jako v loňském roce, vyhodnoceny a oceněny dárkovými kupony.

Soutěž MUS? podporuje společnost JaT a nebo řada kulturních periodik (Art and Antiques, Artalk.cz), které věnují ceny pro nejúspěšnější účastníky soutěže.

Další informace najdete ZDE.


Kontakt:
Mgr. Michaela Matysová
Lektorské oddělení Sbírky moderního a současného umění Národní galerie v Praze
Veletržní palác, Dukelských hrdinů 47, 170 00 Praha 7
e-mail: matysova@ngprague.cz
tel.: 224 301 007

Aktuální informace sledujte na:
www.umeleckestrevo.cz
www.facebook.com/umeleckestrevo
www.ngprague.cz, www.moravska-galerie.cz, www.dox.cz

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger