Lenka Slepičková: Představy dětí o budoucím životě

úterý 3. září 2013 ·

„Schopnost představit si vlastní budoucnost je klíčovou kompetencí, která se spojuje se schopností být členem společnosti a směrovat svou životní dráhu… V našem výzkumu se ptáme, jakým způsobem děti – konkrétně děti navštěvující 3. a 7. třídy základní školy (tedy děti ve věku 8–10 a 12–13 let) – přemýšlejí o svých budoucích životních drahách, jak je prezentují, na co v jednotlivých oblastech svého života aspirují. Zajímá nás také, jak se tyto aspirace liší u dívek a chlapců.“ (str. 84)

Zdroj: Slepičková, Lenka: "Firma vydělává, děti se učí, žena je hodná a já jsem šťastný." Představy dětí o budoucím životě. Sociální studia, 2012, roč. 9, č. 2, s. 83–102. ISSN 1803-6104 (online).


Genderový rozměr představ o budoucnosti

„Děti jsme požádaly, aby formou obrázků, případně obrázků s nějakým popisem (mladší děti) nebo formou psaného popisu či vyprávění ztvárnily své představy o budoucím životě. Ve zpracování tohoto úkolu jsme jim nedávaly žádné další instrukce, takže některé z nich jej pojaly jako slohovou práci, jiné jako obrázek s popisky či delším textovým komentářem, některé nakreslily obrázek bez popisků a komentáře. Takto volné zadání vedlo k různým pojetím úkolu – slovo „představa“ (v zadání použité jako „napište nebo nakreslete, jak si představujete svůj budoucí život“), které popis často uvozovalo, může evokovat jak očekávání toho, co se pravděpodobně stane, tak představu ve smyslu přání či snu, ale také představu ryze fantazijní, a všechny možnosti pojetí slova představa ze zadání se v pracích dětí objevily… (str. 91)

„Jak navíc ukazujeme v dalším textu, představy zakotvené ve fantazijním světě často vykazují podobné rysy jako představy, které bychom mohli vnímat jako realistická očekávání podoby vlastní budoucnosti. Představy jsou spíše projektováním současné situace a současného vnímání sociálního světa a jeho hodnot a vlastní pozice v něm do budoucího světa, a právě odraz tohoto vnímání v nich je nejvíce zajímavý…

Co se týče samotného obsahu sdělení, obrázky dívek a chlapců týkající se jejich budoucnosti, stejně jako jejich popisy nebo samostatná vyprávění o budoucnosti, se na první pohled příliš neliší. Tím, co je na nich zobrazeno nebo popisováno nejčastěji, jsou domy s bazénem, vířivkou a saunou, auta či motorky a rodina sestávající z protějšku a dětí. Častým prvkem dětských popisů, obrázků a vyprávění jsou také zvířecí mazlíčci. Děti popisují svou budoucnost v převážné většině jako budoucnost v konvenční rodině se dvěma rodiči opačného pohlaví a dětmi (nejčastěji dvěma) – jen pět popisů nebo obrázků z celkem 60 analyzovaných zmiňuje plán samostatného života bez rodiny, u devíti děti rodinu nezmiňují (tyto ne-rodinné plány se objevily jen u mladších dětí, u chlapců i dívek ve stejné míře), jejich popisy či obrázky se soustředí na pracovní sféru nebo volný čas.“

Dívky i chlapci odevzdávali zhruba stejně rozpracované a bohaté obrázky, slovní vyjádření (popisy obrázků nebo samostatné slovní popisy) jsou u dívek delší než u chlapců a popisují mnoho detailů. Chlapci se častěji uchylovali k nadsázce (na obrázku namalované hromádky, popsané jako „hroudy zlata“) či schematickému nebo stylizovanému vyjádření (muž držící bankovky a vedle něj žena popsaná jako „mangelka“ atd.). Stylizace mužských postav (kšiltovka s jasně zřetelnou značkou, řetěz na krku) a časté zobrazování znaků bohatství (kromě peněz v podobě mincí a bankovek či zlata, konkrétně také v podobě aut či motorek věhlasných výrobců) na chlapeckých obrázcích odkazuje k raperským videoklipům, jimž právě tyto prvky dominují – pro obrázky dívek je těžké najít tak konkrétní předobraz v populární kultuře.

Jedna ze starších dívek zasadila svou představu o budoucnosti do sféry sci-fi, i tam ale vykreslila obrázek rodiny složené z muže (bohatého) a ženy, jejich psů a dětí, včetně svatebního happy-endu, byť následujícího po narození dětí a racionálně zdůvodněného. Jsou to tedy zejména kulisy a nikoli obsah, co tento text odlišuje od ostatních:

Nebudu se vdávat a budu žít s bohatým chlapem v bublině pod vodou. Velká vlna cunami nám zničí domovy a budeme žít pod vodou ve skleněných bublinách. Budu s ním mít 2 děti. 1 holku Annu nebo Kristýnu a 1 kluka Martina, Davida, Lukáše, Filipa, Tomáše. Bublina bude luxusní a 3 patrová. Taxíky nám budou dovážet pizzu zadarmo. Budeme jezdit v luxusních létajících limuzínách. Když budeme chtít jít na dno oceánu, nasadíme skafandry a za 20 let se lidé přizpůsobí životu ve vodě i bez něj. Hodně bych s přítelem cestovala na jiné planety. Budeme mít 2 psy (bígly) Charlieho a Maxe a 3 kočky Sáru a Matildu. Kanárka, kterého kočky později sežerou. Nakonec se budeme brát, kdyby se někomu z nás něco stalo, ať zdědíme peníze.

Rodinnou prosperitu a svůj vysněný život většina dětí popsala či zobrazila prostřednictvím materiálních symbolů či výčtu předmětů, které rodina vlastní. U některých, zejména starších dětí, lze naopak sledovat důraz na kvalitu života a odklon od aspirací na velký majetek (bydlení v „menším domku“ nebo „bytečku“; ekologické bydlení; farmaření; bydlení v hezkém prostředí; často v konkrétně definovaném prostředí, například „jižní Morava“, „Olomouc“; šťastný život; klidný život; aktivní život; užívání si života) a vztahů (trávení času s rodinou, vzájemná pomoc a dobré vztahy). Příkladem je popis budoucnosti jednoho ze starších chlapců:

Moje rodina, ve které budu já, mé 2 děti, má žena, by bydlela na horské pláni ve srubu daleko od civilizace. Měl bych 2 psy a jednu bílou kočku. Já bych byl architektem a navrhoval bych nové ekologické sruby a chalupy, kterých by už kolem našeho srubu bylo dost. Pár set metrů pode mnou by u jezera bydlel můj nejlepší kámoš. Náš srub by byl sto metrů vedle řeky a pomocí lopatek bychom si sami vytvářeli elektřinu.

V čem se dívky a chlapci výrazně odlišují, jsou jejich aspirace v rámci profesní a především soukromé sféry. Většina dětí zmínila své budoucí povolání. Mezi povoláními, které zmiňovali mladší chlapci, se objevují povolání s určitým hrdinským či elitním aspektem (kosmonaut, prezident, archeolog, policista ze speciální jednotky, fotbalista, tenista, kovář, návrhář hraček), starší chlapci zmiňují konkrétní povolání méně častěji, plánují budoucnost počítačového programátora či obecně někoho, kdo pracuje s počítačem, podnikatele (ten se spolu s počítačovým programátorem objevuje nejčastěji) či majitele různých firem, architekta.

Mladší dívky zmiňují tato povolání: zpěvačka, pekařka, učitelka, lékárnice, veterinářka, právnička, návrhářka oblečení, optik. Starší dívky pak uvedly povolání překladatelky a spisovatelky, designérky, klarinetistky, sekretářky, lékárnice, výtvarné umělkyně.“ (str. 92–93)

„…Dívky si zvolily (s výjimkou výše zmíněné pekařky či sekretářky) profese náročné na kvalifikaci nebo talent. Je zřejmé, že pro většinu dívek je úspěch v profesním životě podstatný a vnímají jej jako rovnocenný s úspěchem v osobním životě, neboť oběma sférám věnují ve svých popisech budoucnosti významný prostor…

Chlapci nejčastěji zmiňují zejména profese navázané na předpoklad vysokého příjmu, jako je majitel firmy, podnikatel nebo programátor. Na časové ose jeden z mladších chlapců jako plán pro svůj věk 18 let uvedl „dostávám 30 tisíc měsíčně“, aniž by se zmínil o zdroji těchto příjmů. Dívky naopak svůj plat či výdělečnost profese netematizují, více prostoru ve srovnání s chlapci naopak věnují charakteristikám, profesi a bohatství svého partnera.

Na rozdíl od chlapců mají dívky detailnější představy o charakteristikách partnera (jméno, věk), stejně jako o jménech dětí nebo budoucích domácích mazlíčků. Chlapci se, co se týče manželky, obvykle spokojují s charakteristikou hodná a hezká (v jednom případě „nádherná“ a také „hraje tenis“), dívky očekávají od manžela specifické vlastnosti (někdy přísný a někdy hodný; hodný a milý, ale i chytrý a vzdělaný; zodpovědný, milý, pracovitý) konkrétní vzhled (hnědovlasý, sympatický, černovlasý a hnědé oči), profesní úspěch (úspěšný architekt, vedoucí firmy) a bohatství (bohatý, středně bohatý, bude mít moc peněz). Zároveň některé vlastnosti vylučují: neměl by pít ani utrácet peníze, neměli bychom se hádat; podobně jeden z chlapců vyloučil tvrdohlavost u své manželky. Vlastnosti partnera tedy dívky zmiňují jako významnou součást své budoucnosti. Podle Jarkovské (2010) dívky důrazem na charakteristiky manžela (a jeho schopnost vydělávat peníze) vyjadřují svá očekávání toho, že svůj sociální status získají mj. také skrze partnerství. (str. 94–95)

…Žádný z chlapců nepopisuje nebo nezobrazuje, co bude dělat jako otec, jaký by chtěl být ve vztahu ke svým dětem, jaké vztahy v rodině budou, jak bude děti vychovávat, co bude spolu s nimi dělat, chlapci nezmiňují také plány na péči o někoho nebo angažování se v dobročinné sféře. Chlapci tedy svůj volný čas (ostatně podobně jako práci) popisují jako maskulinně orientovaný a individualistický, nezávislý na ostatních, dívky svou pozornost více upírají na činnosti a plány související s domácností, výchovou dětí, časem tráveným společně s rodinou, případně pomocí. V podobě nároku na dobrý výkon role matky (který zahrnuje čas věnovaný dětem, výchovu a vzdělávání, zodpovědnost za vztahy v rodině) a na své aktivity směrem k dobročinnosti tak dívky formulují další očekávání od sebe samých: vedle předpokladu, že budou (často výhradně) pečovat o domácnost, budou vykonávat náročnou profesi, dosáhnou sňatku s mužem určitých kvalit a aktivní postoj k životu si zachovají do vysokého věku… (str. 97)


Ze závěru

„…Výzkum ukázal, že děti vnímají odlišnost očekávání ve vztahu k genderu, o své budoucnosti uvažují primárně jako chlapci a dívky. Zatímco dívky popisují ve svých budoucích životních plánech intenzivní a úspěšné zapojení se do rodinného, stejně jako do profesního života, chlapci projektují svou budoucnost coby budoucnost solitérů uprostřed rodin, jejichž životní styl a aktivity nejsou rodinným životem a vztahy k ostatním příliš determinovány.

Chlapci plánovaný životní styl je tedy vysoce individualizovaný, dominuje mu realizace vlastních profesních i volnočasových představ a úspěch v těchto sférách, jakkoli se odehrává v kulisách rodin. Chlapci očekávají, že budou mít moc nad svým časem a širokou možnost (včetně finančních prostředků) pro realizaci svých zálib, a to paralelně s prosperujícím rodinným životem, do kterého investují téměř výhradně jen jako živitelé. Plány dívek jsou naopak silně navázány na okolí, na rodinu (a to včetně rodiny původní) a vztahy.

Tyto výpovědi jsou opět odrazem toho, jak děti reprodukují očekávání na ně kladená jako na dívky a chlapce, a ukazují na stereotypní způsoby, jakými je maskulinita a feminita konstruována v prostředí školní třídy (Paechter 2007; Foster, Kimmel a Skelton 2001). Jsou mj. i odrazem zkušenosti života v české rodině, která je poznamenaná výrazně tradiční dělbou práce, díky níž zůstává mužům výrazně větší prostor pro individuální aktivity než ženám (Bierzová, 2006), a zároveň příjmovou nerovností mužů a žen (Jarkovská, Lišková 2010).“ (str. 100)


Celý text si můžete přečíst ZDE.

0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger