Jana Hrubá: DOKUMENTY 5. Pedagogický svaz – myšlenka profesní komory?

pondělí 21. října 2013 ·

Čtenáři minulého dílu mohli posoudit, které z požadavků Občanského fóra pedagogů byly splněny, co bylo nedomyšlené a co nebylo splněno dodnes. O některé požadavky se usilovalo řadu let. Při jejich prosazování byly významným fenoménem pedagogické asociace.

V závěru roku 1989 se také konstituoval Pedagogický svaz ČSR. Jak o tom píše v roce 1990 jeden ze zakladatelů, učitel Miloš Knetl: „Myšlenka, která má dnes jméno Pedagogický svaz, se zrodila v posledních dnech loňského listopadu na jedné z největších základních škol v republice, na základní škole v Glowackého ulici v Praze 8 – Troji. V jejím prvopočátku byla úvaha o nezbytnosti navrátit učiteli, učitelskému stavu a škole důvěru veřejnosti, morální kredit v posledních desetiletích ztracený řadou nekompetentních, zpupných rozhodnutí. Přesvědčení, že učitel nesmí být pouze nástrojem, nýbrž zároveň tvůrcem ideologie národa, nikoli vykonavatelem dogmatických doktrín, nýbrž vůdcem duše a rozumu dítěte k vysokým cílům lidství. Snaha oprostit školu od spousty zbytečných a z hlediska výchovy dítěte jen okrajových funkcí. Touha umožnit učiteli, aby mohl bez nutnosti respektovat houštiny krátkozrakých byrokratických alibistických omezení dát dítěti to nejlepší ze svých vědomostí, ze svých zkušeností, ze svého přesvědčení a dělat to podle svého svědomí co nejlépe.

V těchto prvních dnech, na přelomu listopadu a prosince, vůbec nebylo jasné, jakým způsobem tuto myšlenku uvést v život. Proto se učitelé stojící u jejího vzniku rozhodli poradit s dalšími kolegy z jiných škol a školských zařízení, a tak v polovině prosince došlo k setkání pražských pedagogů v sále Čechie v Libni. Tam vznikla koordinační rada Občanského fóra pedagogických pracovníků v Praze, která se záhy stala iniciátorkou a mluvčí pedagogů nejen pražských a která začala energicky podnikat neodkladné kroky k ozdravění školství a prosazovat opatření nezbytná pro novou orientaci žádoucím směrem.

Přesto se strůjci původní myšlenky začali obávat, že tato cesta pro dosažení jejich původních představ není to pravé. Představovali si, že přijde doba, kdy – obrazně řečeno – bourání, příprava staveniště a projektantské práce budou hotovy a kdy budou muset nastoupit dělníci stavby. Kdy školství oproštěné od praktik minulosti a jejich protagonistů bude stát před nutností rychle a spolehlivě vytápat ze spleti deformací, kdy k tomu bude potřebovat každou zkušenost každého řadového učitele či vychovatele a kdy shromažďování a získávání těchto zkušeností, postřehů a výsledků z praxe začne být limitující a začne mít cenu zlata.

Těsně před vánocemi tak vznikl Pedagogický svaz, profesní sdružení učitelů, vychovatelů a dalších pedagogů základního školství, …který byl rozhodnutím českého ministerstva vnitra začátkem února 1990 legalizován…“

Zdroj: Materiály Pedagogického svazu ČSR, archiv autorky

3. ledna 1990 schválil přípravný výbor stanovy (můžete si stáhnout ZDE). V nich vymezuje, oč chce Pedagogický svaz usilovat:

„Pedagogický svaz České socialistické republiky je organizací učitelů a dalších pedagogických pracovníků základního školství v ČSR, která umožňuje svým členům spoluurčovat úroveň a strukturu školství a postavení učitelů ve školství a ve společnosti:

– Usiluje o vytvoření takové soustavy základního školství, která bude jednak s předstihem vytvářet podmínky pro pokrokový rozvoj společnosti a jednak zabezpečovat zdravý a správný vývin žáka a růst jeho osobnosti.

– Umožňuje učitelům účinně se podílet na stanovování organizace a obsahu učiva, tvorbě osnov, učebnic, učebních pomůcek a kritérií pro hodnocení žáka.

– Navrhuje a prosazuje takový způsob řízení a správy škol a školských zařízení, v němž učitel nebude muset mít starosti o hmotné, materiálně technické či organizační zajištění chodu školy a nebude se muset zabývat povinnostmi s výchovou a vzděláváním nesouvisejícími, v němž však naopak budou učitel a jeho pedagogické úsilí těmto složkám nadřazeny.

– Vytváří učiteli takové podmínky sociálního zajištění, odborného rozvoje a osobnostního růstu, aby se učitel mohl bez existenčních obav plně věnovat své práci a zaujímat tak společenské a občanské postavení odpovídající učitelskému poslání…“

Zdroj: Materiály Pedagogického svazu ČSR, archiv autorky


Miloš Knetl ve výše zmíněném dokumentu z roku 1990 dále píše: …„Představujeme si, že Pedagogický svaz sdružující prosté učitele a vychovatele z praxe, „z terénu“, bude spolupracovat s orgány a institucemi, jež řídí školství, bude jejich poradním sborem… A tím, že bude soustřeďovat a tříbit postoje skutečně širokého okruhu pedagogů, se stane nezanedbatelnou silou schopnou to koncipování a řízení značně ovlivňovat.

Předpokládáme, že Pedagogický svaz pomůže Českomoravskému odborovému svazu pracovníků školství hájit zájmy pedagogů všude tam, kde budou profesní zájmy pedagogů ohroženy, ale že se s odbory bude rozcházet v případech, kdy bude nutno osobní zájmy učitele nebo vychovatele obětovat myšlence zkvalitnění výchovně vzdělávací práce, ověření nebo prosazení nových přístupů k výuce či organizaci života a práce dětí a podobně.

Nedlouho po vzniku pedagogického svazu se přípravný výbor shodl s koordinační radou Občanského fóra pedagogických pracovníků na tom, že Občanské fórum bude vyvíjet aktivitu především v současném období nutných bouřlivých (a mnohdy ne jednoduchých) změn a Pedagogický svaz se zatím připraví, aby mohl převzít štafetu Občanského fóra ve chvíli, kdy revoluční formy práce pozbudou opodstatnění.

Za svůj hlavní úkol současnosti proto považujeme provést tuto přípravu co nejodpovědněji a nejpečlivěji: spolehlivě zformovat členskou základnu, vytvořit cesty kontaktů mezi jednotlivými členy a seskupeními, za účasti co největšího počtu pedagogů zformulovat programové cíle a společně vytvořit co nejvhodnější struktury pro jejich postupnou – a vlastně nikdy nekončící – realizaci.“


Prohlášení ze společného jednání OF základního školství a pedagogického svazu ze 17. ledna 1990

„Spontánní občanská i profesní aktivita učitelů základních škol a dalších pedagogických pracovníků vedla k vytvoření dvou nezávislých struktur, působících dnes v oblasti základního školství – Občanského fóra a Pedagogického svazu. Občanské fórum vzniklo jako přímý důsledek listopadových revolučních událostí a odvíjelo svou činnost od témat všeobecně politických k odborným, přičemž dnes se podílí na řešení mnoha aktuálních i koncepčních problémů našeho školství. Pedagogický svaz začal vytvářet se později na ryze profesním principu a v současné době je ve stádiu tvorby vlastní organizační výstavby.

Vedeni pocitem důležitosti vyjasnění vzájemného vztahu těchto struktur přistoupili jsme k jednání zástupců Koordinační rady OF pražských základních škol a přípravného výboru pedagogického svazu. Obě strany si vyměnily své názory a stanoviska a ve všech zásadních otázkách došlo k naprosté shodě. Domníváme se, že úloha těchto dvou seskupení je v současné době nezastupitelná a vzájemně se doplňující. Pedagogický svaz by se měl stát v budoucnosti půdou, na které budou vedeny odborné pedagogické diskuse za maximální účasti učitelské veřejnosti, půdou pro shromažďování zkušeností ze školské praxe i využívání těchto zkušeností pro teoretickou práci. Než bude však Svaz natolik organizačně silný, aby mohl všechny tyto funkce převzít, musí je plnit OF, které je momentálně rovnoprávným partnerem při jednáních s veškerými školskými institucemi a musí zabezpečovat mj. neustálou kontrolu těchto institucí ze strany pedagogické veřejnosti. Pedagogický svaz i OF přistupují tímto k vzájemné spolupráci, založené na neustálém kontaktu, výměně informací a společných jednáních. Pedagogický svaz se hlásí k všeobecným principům a idejím OF, chce však být legislativně ustanovenou, apolitickou organizací, zabývající se především profesními pedagogickými problémy. OF chce svou autoritou podpořit jeho vliv na řešení problematiky našeho školství.

Domníváme se, že má-li být smysluplně využito aktivity lidí pracujících v oblasti školství, je třeba dosáhnout maximální jednoty při posazování našich požadavků a společným postupem tak ukončit éru kabinetního rozhodování ve školství o věcech veřejných. Doufáme, že navázání aktivní spolupráce pražských center, OF základního školství a Pedagogického svazu, bude příkladem k následování pro obdobné struktury, působící na území naší republiky.

Koordinační rada OF základního školství
Přípravný výbor Pedagogického svazu v Praze“

Zdroj: Materiály Pedagogického svazu ČSR, archiv autorky

Poskytnout informace kolegům ve školách, vysvětlit své záměry nebyl pro iniciativy snadný úkol – informace do tisku nebylo možné dostat okamžitě podle potřeby, na poštovné se členové museli skládat. (Nezapomeňme, že tehdy byly informační technologie v naprostých začátcích.) Přesto, nebo právě proto se učitelé za informacemi vydávali. Také já jsem tehdy zamířila do Pedagogického svazu.


8. 3. 1990 vyšel v Učitelských novinách rozhovor s členy přípravného výboru Pedagogického svazu ČSR Josefem Fortelným, Ivanou Matoušovou, Martinou Opletalovou, Ivo Mlejneckým a Milošem Knetlem: „Není to poněkud troufalé, pustit se do tak náročného díla?“ „Možná, ale někdo začít musí. Jsme přesvědčeni, že učitelé potřebují svůj profesní svaz jako záruku, že se nebudou opakovat chyby minulých desetiletí, kdy pedagog byl ten poslední, kdo mohl mluvit do školských záležitostí. Na jeho připomínky k různým koncepcím a struktuře výchovně vzdělávacího systému nebral prakticky nikdo zřetel.“

V článku padl také dotaz, zda Pedagogický svaz nebude suplovat práci pedagogických iniciativ či občanských fór na školách, tříštit síly. „Na první pohled se to může zdát. Ale činnost občanského fóra pedagogických pracovníků a profesního svazu se přece nevylučují. Rozdíl je snad jen v tom, že první řeší aktuální politické problémy v oblasti školství, zatímco profesní svaz se chce více zaměřit a soustředit na perspektivní úkoly a koncepční práci. Občanská fóra zabezpečují to, co je třeba okamžitě, profesní svaz z jejich činnosti vychází, navazuje na ni, chce odborné působení učitelů zakotvit natrvalo i v budoucnosti.“

Podobně vyvraceli zástupci přípravného výboru i obavu z konkurence s odbory: „Jsme přesvědčeni, že ani tady nehrozí nebezpečí konkurence, dvojkolejnosti, natož nějaká rivalita. Záběr, charakter i obsah práce odborového svazu bude pochopitelně širší než profesního svazu, takže si nejen nebudeme překážet, ale naopak můžeme dobře a intenzivně spolupracovat zejména při obhajobě profesních zájmů pedagogů.“

Už tehdy byly ovšem jistá rivalita a obavy patrné. Ve zmíněném článku se píše: „Profesní svaz tedy nebyl, není a ani nechce být politickou stranou. Jde o nadstranickou a apolitickou formaci, která chce hájit požadavky učitelů, sdružovat jejich odbornou i praktickou zkušenost v nosný vklad, s nímž se bude muset počítat při tvorbě blízkých i vzdálených úkolů našeho školství. V minulosti nebylo zvykem této významné odborné kapacity využívat.“

A dále: „Vznik pedagogického svazu vyvolal zájem, ale i rozruch. Někdy z nepochopení, pro neinformovanost, avšak i z prestižních pozic. I k nám do redakce docházejí hlasy: Nač a proč nějaký profesní svaz? Ať ho zruší, stejně není k ničemu! Poněkud předčasný odsudek, který nemá mnoho společného s demokratickým myšlením. Pedagogický svaz je na světě, byl zaregistrován. Teď záleží na něm, aby svým programem a hlavně činností prokázal svou životaschopnost.“ V článku je zmíněno, že Svaz má na 400 členů, ale hlásí se další zájemci z Čech i Moravy.

Zdroj: Dokoupilová, Regina, Gruša, Zdeněk: Den registrace: 2. únor 1990, Učitelské noviny č. 10/1991

První formování pedagogických iniciativ mělo tedy tři směry: politický, který představovala občanská fóra, odborářský reprezentovaný Českomoravským odborovým svazem pracovníků školství a profesní – dnes bychom takovou organizaci asi nazvali profesní komorou. Jak je z uvedeného článku patrné, názor na profesní organizaci byl tehdy velmi podobný jako dnes. Profesní linie se ale souběžně rozvíjela a nebývale košatěla. Vznikaly četné pedagogické iniciativy a asociace podle předmětů, stupňů a typů škol a školských zařízení.

Připravila Jana Hrubá


Vážení a milí čtenáři!

Děkuji za povzbuzující e-maily, nemám aspoň pocit naprosté marnosti svého počínání. Potřebuji však vaši spolupráci. Jelikož mám k dispozici dokumenty jen o některých iniciativách a asociacích, prosím pamětníky, aby se průběžně ozývali se svými třeba jen krátkými vzpomínkami nebo přepsanými dokumenty, aby mozaika pedagogického hnutí byla co nejúplnější. I když se v našem seriálu zatím stále nacházíme na přelomu let 1989/90, chybějící kamínky do mozaiky se dají vsadit kdykoli.

Můžete psát na adresu: jana.hruba@ucitelske-listy.cz



Další díly seriálu najdete ZDE.

0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger