Jana Karvaiová: Chybí více hodin praktické výuky

pondělí 4. února 2013 · 0 komentářů

Diskusní příspěvek k prvnímu tématu kampaně Česko mluví o vzdělávání: „Co udělat pro větší přitažlivost technických oborů. A je to vůbec třeba?“ S tímto příspěvkem souhlasí nejvíce diskutujících. Nepřehlédněte také zajímavý názor Matouše.


Zdroj:
www.ceskomluvi.cz, 24. 1. 2013

Technické obory mají rozhodně budoucnost. Chybí to, co máme my na speciální škole – více hodin praktické výuky. Zde se děti učí opravdu fyzicky pracovat. Vyrábí ze dřeva, kovu, plastů – především chlapci. Také se žáci učí drobným opravářským pracem, opravit kolo, zasádrovat otvor ve zdi, vyměnit zámek,vymalovat, tapetovat atd. Dívky se učí všem základním technikám využitelným v domácnosti – šití, pletení, vaření. Všechny děti pracují na školním pozemku. Výpěstky zpracovávají v kuchyni – pečení koláčů pro celou školu, vaření jídel, konzervace potravin. Při péči o pozemek se také učí o estetice prostředí a vážit si práce ostatních. Velmi je to učí spolupráce a vzájemné pomoci. Celkově si rozvíjejí motorické dovednosti. Také zažívají radost z provedené práce. To je myslím velmi důležité.

Dnešní společnost a média nám staví na odiv všelijaké "rychlokvašky", které se v jakémsi podivném oboru (zpěv, porno, reality show) stávají milionáři. Dětem jsou nabízeny jednoduché cesty, jak být v životě úspěšní.Všude vidíme korupci, podvody, vyvádění peněz. Málo se mluví o tom, že mnoho lidí se k úspěchu dopracovalo opravdu svou pílí, až dřinou.Odříkáním si. Vlastníma rukama. Ve školách by měla opět začít opravdová praktická příprava. Vždyť i budoucí lékař či inženýr by měli umět trochu máknou rukama. To nikdy není na škodu. Neučit se teoreticky o druzích dřev, vrutů, sledovat obrázek vrtačky apod., to vše by si měly děti pěkně "ohmatat" a mít tu radost z vlastní vykonané práce.

Obávám se, že současní zastánci dětských práv budou hulákat, že by se děti mohly zranit, že je to námaha apod. Ale o tom to je. To, že děti hodinu okopávají brambory, je posílí a ne zabije. Budou si té práce vážit, budou z hrdostí říkat, že si je pak uvařily k řízku. Co se týká firem – žáci by samozřejmě měli chodit někam na praxe, nejlépe právě do podniků a firem. Jen by tam ale neměli působit jako "pucflekové", ale jako řádní pracovníci. Neměli by vykonávat jen špinavé práce, ale být odborně vedeni zkušenými řemeslníky a dělníky k nabytí dalších vědomostí a schopností. Jenže to už tu vážení všechno bylo, jen to někdo šmahem odsoudil a skoro zrušil, protože to bylo moc socialistické.

Celou diskusi k tématu včetně vstupních textů najdete ZDE.


První části diskuse se věnuje okruhu Má veřejné vzdělání zajišťovat pracovníky pro firmy? Je to jeho úloha?

Téma, o němž se mluví dlouhodobě a kde proti sobě stojí dva vyhraněné názory. Ten první říká, že stát je zodpovědný firmám, které platí daně, aby jim „dodal“ takové pracovníky, jaké potřebují. Tomu oponují zastánci rozvíjející koncepce vzdělávání. Argumentují, že stát nemá naslouchat diktátu firem, ale je naopak zodpovědný občanům. Má jim poskytnout vzdělávání, jež jim dá co nejširší možnost v budoucnosti se rozhodnout, jakou profesi chtějí vykonávat, a bude je rozvíjet i jako šťastné, sebevědomé a nezávislé osobnosti.

Nechcete se také připojit se svým názorem?


Hlavním bodem celé diskuze by mělo být vzdělávání dětí, jimž ho nezajistí jejich rodiče

Matouš připojil 30. 1. 2013 na stránce diskuse pod video Ondřeje Šteffla „Budoucnost školství je černá a budoucnost školství je nejasná“ tato slova:

Pan Šteffl má nejspíš pravdu. Z takto nastíněné budoucnosti vyplývá jedna velmi VELMI ohrožená skupina. SOCIÁLNĚ ZNEVÝHODNĚNÉ DĚTI. Myslím si, že hlavním bodem celé diskuze Česko mluví o vzdělání by mělo být vzdělávání dětí, jimž ho nezajistí jejich rodiče. Vzdělávání dětí, jejichž rodiče 1) nemají sami vzdělání, nedokáží posuzovat kvalitu vzdělávání svých dětí, volit z možností, sami svoje děti učit, 2) nemají mnoho peněz na zaplacení mimoškolního vzdělávání, 3) nedokáží dítě motivovat a učit ho, jak se učit. Už teď spousta dětí těchto rodičů nedokáže dokončit střední školu. Je jich mnohem mnohem víc, než se vysokoškolsky vzdělaným lidem v Praze může zdát. S proměnou vzdělávání, jak o ní mluví pan Šteffl, na tom budou ještě hůř. Co s tím?

Základní škola nesmí hrát ve vzdělávání druhé housle, jak naznačuje pan Šteffl. Musí se stát záchranou pro tyto děti. Musí dokázat: 1) motivovat děti, které příliš nemotivují jejich rodiče, 2) učit děti, jak se učit, 3) pracovat s rodiči těchto dětí tak, aby podpořili svoje děti nebo je alespoň nedemotivovali v učení. Základní škola by proto měla nabízet LEVNÉ A DOSTUPNÉ služby jako je odpolední škola, doučování, zájmové kroužky, samozřejmě možnost práce na počítači nejlépe s průvodcem, který dětem ukazuje, co všechno je možné najít a jak to používat. Základní škola musí (ve spolupráci s dalšími institucemi a organizacemi) vejít do intenzivního kontaktu s rodiči sociálně znevýhodněných dětí. Musí tyto děti podpořit. Pokud se jí to nepodaří, tyto děti ve vzdělávání zcela propadnou a budou v naší zemi, kde už i uklízečky musí často umět anglicky, používat čip, vyplňovat dokumentaci, komunikovat emailem, budou v naší zemi naprosto nezaměstnatelní. Jsou příklady škol, které se tímto směrem snaží jít. Je na to bohužel málo peněz, ale hlavně, stát nedělá v tomto směru NIC. My všichni bychom měli vytvářet společný tlak na to, aby se něco dělo a měli bychom hledat cesty.

Video a další názory na ně najdete ZDE.

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger