Petr Fiala: Pravice musí usilovat o střední třídu

pátek 3. května 2013 · 0 komentářů

Rozhovor Bohumila Pečinky a Františka Cerhy s ministrem školství, mládeže a tělovýchovy profesorem Petrem Fialou o jeho angažmá v politice, proč může ODS za Davida Ratha a kvůli čemu má narušenou značku.


Jak se akademický hodnostář vlastně stane ministrem školství?

Dovolil bych si opravit slovo hodnostář. Byl jsem sice sedm let rektorem velké univerzity, takže jsem byl představitelem akademické obce, to ano. Nicméně rektor je dnes současně i manažerem, který řídí instituci s mnohamiliardovými rozpočty. To je přece jenom trochu jiná pozice, než jaké významy nabízí slovo akademický hodnostář. A odtud je také blíže k tomu, co dělám nyní.

Takže jinak. Jak se nestranický člověk náhle zjeví ve vládě?

Když jsem po dvou funkčních obdobích skončil jako rektor, byl jsem požádán premiérem Nečasem, abych pracoval jako hlavní vědecký poradce předsedy vlády, což byla funkce nově vytvářená například podle vzoru Velké Británie a Izraele, kde něco podobného úspěšně funguje. Potom nastala docela kritická situace kolem resortu školství a premiér mě požádal, jestli bych nebyl ochoten školství převzít.


Jaký byl váš první dojem po příchodu na ministerstvo?

Především jsem si znovu uvědomil, že jsem osmý ministr školství za posledních osm let. Víte, co to znamená? Na každé instituci se tak rychlé střídání stráží musí projevit. Zde navíc odborná i širší veřejnost projevovala vůči ministerstvu velkou nedůvěru. Ministerstvo jsem zvnějšku znal, ale při bližším pohledu se ukázalo, že jednotlivé součásti ministerstva spolu nebyly schopny komunikovat, nevytvářela se jednotná koncepce a na vzdělávání se nepohlíželo jako na provázaný celek. Navíc minulé vedení přicházelo s návrhy, které předem nebyly standardně projednány, a médiím nabízelo různá nepromyšlená témata.

Jako povinná polévka pro děti na základních školách?

Třeba, a to vedlo k prohlubující se nedůvěře v ministerstvo. Myslím si, že tento úřad by naopak měl být ve zdravém slova smyslu konzervativní. Kdyby nic, tak se podařilo během krátké doby ministerstvo stabilizovat a vrátit důvěru veřejnosti i jejich klíčových aktérů.

Proč nejste mediálně příliš vidět? Nepřešel jste do ilegality?

Tak bych to nenazval. Součástí stabilizace ministerstva je přiměřená, ne však přehnaná medializace. Člověk se musí zaměřovat na část veřejnosti, která se o školství zajímá a je jí nějak dotčena. Moje politika je pouze mediálně zdrženlivá a je adekvátní roli ministra školství v jiných zemích. Ostatně měřítkem kvality politické práce není četnost mediálních prezentací. V dnešní době je to spíše tak, že když se o věcech příliš v médiích nemluví, tak jsou v pořádku.

Profesí jste politolog, který musí analyzovat politické procesy. Nepřistihnete se někdy, jak analyzujete sám sebe?

Neumím se samozřejmě na politiku dívat jen nepolitologickýma očima. Vím však, že musím být opatrný co se týče svých veřejných výstupů. Jsem zastánce institucionální odpovědnosti. Tedy jsem-li člen vlády, nemohu se k věcem vyjadřovat jako nezávislý politolog...


Přesto ministr Fiala řekl v tomto rozhovoru k řadě věcí svůj názor. Čtěte ZDE nebo ZDE.

Hana Friedlaenderová: Děti a média – díváte se s dětmi na televizi, nebo ji sledují samy?

· 0 komentářů

Dnešní děti je stále obtížnější něčím zaujmout, domnívá se drtivá většina českých učitelů. Převládá též názor, že děti jsou jiné a pro řadu učitelů je obtížné jim rozumět. Je to snad tím, že vyrůstají ve zcela jiném světě plném technologických vymožeností obklopeni zábavou na každém kroku? Jak vypadá mediální svět dětí a do jaké míry jej my dospělí umíme regulovat a usměrnit?


www.rodicevitani.cz, 13. 3. 2013, zdroj: Moderní vyučování 9/2012


Jsou dnešní děti stejné jak dřív?

Ačkoliv v poslední době převládá názor, že výuka by měla děti především bavit, zdá se (a výsledky řady studií tomu nasvědčují), že škola děti baví naopak čím dál tím méně. Je proto namístě ptát se, proč. Děti mají všechno, nač si vzpomenou, škole konkuruje velké množství mimoškolních lákadel, říkají někteří učitelé. Je vůbec v silách a možnostech dnešních učitelů, aby v době internetu, elektronických her, mobilních telefonů, desítek televizních kanálů, YouTube a Facebooku děti škola bavila?

Jak to vidí učitelé?

Výsledky studie Profesní přesvědčení pedagogů (PedF UK 2011) ukázaly, že přestože se většina učitelů (cca 60 %) přiklání k názoru, že jsou ve výchově a jednání se studenty benevolentnější než byli jejich vlastní učitelé a přestože většina učitelů deklaruje, že ve škole učí jinak, než jak to zažívali sami ve svých žákovských dobách, je dnes pro většinu učitelů (80 %) stále obtížnější své žáky něčím zaujmout.

V jakém prostředí dnešní děti vyrůstají a čemu se věnují ve svém volném čase – co je baví?

Drtivá většina dnešních dětí vyrůstá v demokratickém prostředí s liberálním výchovným přístupem rodičů, v materiálním dostatku až blahobytu, obklopena médii a technologickými novinkami všeho druhu. Současní rodiče vnímají své děti jako individuality, s právem na vlastní názor a vlastní soukromí. Tomu odpovídají také standardy bydlení dnešních dětí a vybavenost jejich pokojíčků.

Dětské pokojíčky se postupně změnily v multimediální laboratoře a jsou vybaveny celou řadou mediálních předmětů za účelem zábavy a vzdělávání dětí. Z výsledků kontinuálního výzkumu životního stylu a mediálního chování českých dětí (LSS 2008–2012, ATO, Mediaresearch) například víme, že zhruba polovina dětí (4–14let) má v dětském pokojíčku k dispozici televizi, dvě pětiny dětí mají dnes v dětském pokojíčku internet, bezmála dvě pětiny dětí vlastní MP3 nebo iPod. S věkem dětí však vybavenost pokojíčků rapidně roste, takže například internet mají k dispozici v dětském pokoji již téměř dvě třetiny 13–14letých dětí. (viz. LSS děti 2012, ATO, Mediaresearch). Přístup dětí k médiím je dnes neomezený.

Jak dnešní děti tráví svůj volný čas a jak se baví?

Na rozdíl od nás rodičů tráví děti svůj volný čas stále častěji ve společnosti médií. Výzkumníci v řadě zemí se shodují v tom, že způsob trávení volného času dětí se v průběhu posledních 30 let změnil především ve dvou ohledech.

Volný čas dětí je stále více organizován.

Děti již méně tráví svůj volný čas s vrstevníky hraním ve svém okolí, ale navštěvují po škole různá další vzdělávací, sportovní či volnočasová zařízení jako umělecké školy, sportovní oddíly, jazykové školy atd. Významnou část svého volného času děti věnují mediální konzumaci, která ovšem láká děti stále častěji k trávení volného času doma – ve svých pokojíčkách.

Celkem dnes děti tráví mediální konzumací srovnatelné množství času jako ve škole, někteří dokonce ještě více. Navíc se často věnují více činnostem najednou (tzv. multitasking). Přepínat svoji pozornost mezi různými obrazovkami (například televizní, počítačovou a mobilní), jim nedělá žádný problém.

Přestože televize stále patří mezi nejoblíbenější a také nejčastější společnou zábavu rodičů a dětí, sleduje dnes většina dětí televizi nejčastěji bez rodičů. Děti si tak samy vybírají svou zábavu a my rodiče často žasneme nad tím, jak takový „chytrý“ kluk nebo holka může sledovat takovou „hovadinu“ a ještě se u toho náramně baví.

Je možné ještě v dnešní době děti kontrolovat a usměrňovat mediální konzumaci dětí?

Odpověď si přečtěte ZDE.

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger