Petr Fiala: Zakázat biflování ve školách nemohu

úterý 28. května 2013 · 0 komentářů

Vymýšlí, jak zabránit rostoucím rozdílům mezi základními školami, zda zrušit zbytečné středoškolské obory nebo zastavit propad vysokých škol. A teď Petr Fiala musel přemlouvat prezidenta Miloše Zemana, aby podepsal profesuru Martinu Putnovi. (Výňatek z rozhovoru s ministrem školství.)


Zdroj: Mladá fronta DNES 25. 5. 2013, str. 12


…Vy jste zrovna rok ve funkci ministra. Litujete přestupu z univerzity do světa politiky?

Nemám ve zvyku něčeho litovat. Já jsem dobře věděl, do čeho jdu. Chtěl jsem dokázat některé věci změnit nebo alespoň některým věcem zabránit. A dokud budu mít pocit, že mám prostor a že se mi to daří, budu v tom pokračovat. Samozřejmě, rozhodnutí přijmout tuto funkci znamenalo počítat i s řadou nevýhod. Tak to prostě je. I po roce platí, že zde chci něco dobrého dokázat.

Chcete v politice zůstat, vidíte v ní budoucnost?

Jsem celoživotní nestraník, ke vstupu do vlády mě oslovil pan premiér. Ale už jako politolog a rektor univerzity jsem dostával nabídky od politických stran a dostávám je dál. Takže s pokušením přejít do politiky jsem se vyrovnával opakovaně, není to pro mě nové.

Chytila vás praktická politika? Láká vás Petr Nečas do ODS, nebo snad Karel Schwarzenberg do TOP 09?

Nemohu říct, že by mě to chytlo. Před časem jsem napsal knihu Politika, jaká nemá být. O tom, proč je u nás politika v takových problémech a tolik trpí politická kultura. A tam jsem napsal, že pokud to chceme změnit, tak lidé úspěšní ve svých profesích nemají dávat od politiky ruce pryč, ale mají do ní vstupovat a ovlivňovat ji. Když jsem pak sám stál před takovou výzvou, tak jsem ten krok udělal. A opravdu to není jednoduché, velmi rozumím všem, kteří do politiky nejdou. Přesto si myslím, že jediná cesta, jak situaci změnit, je, že se budeme politicky angažovat a budeme politicky aktivní.

Zůstanete tedy v politice, či ne?

Já jsem vám odpověděl maximálně otevřeně tak, jak jsem teď schopen. Protože dál jsem v těch úvahách nepokročil.

Druhá varianta je, že se vrátíte na akademickou půdu a třeba napíšete druhý díl své analytické knihy Politika, jaká nemá být. Tentokrát pohled zevnitř.

Ano, to je dobrá varianta. Já patřím k těm šťastným lidem, kteří dělají, co dělat chtěli. Akademická práce, působení na univerzitě, psaní, vědecké zkoumání, učení studentů – to mě baví. Že bych se na univerzitu vrátil naplno, je pro mě lákavá představa. Mimochodem, úplně jsem odtud neodešel. Každé pondělí ráno učím studenty v Brně. Skutečnost, že jsem součástí tohoto prostředí, že trávím čas mezi studenty, a stojím tak nohama pevně na zemi, je pro mě velmi důležitá.

Máte po roce pocit, že se vám něco podařilo, nebo školství jede setrvačně dál a jeden ministr vlastně nic moc nezmění?

Podařilo se zajistit, že státní maturity probíhají standardně, bez velkých chyb. Podařilo se nám také napravit situaci v evropských dotacích, která byla opravdu katastrofální. Pracujeme na dlouhodobých cílech, udělali jsme spoustu drobných opatření, takže pocit, že by se věci nedaly ovlivnit nebo že bych tu byl zbytečně, nemám. Náš vzdělávací systém je v tlaku různých představ a názorů, v tlaku permanentní reformy, kdy už ani nikdo neví, kam směřujeme. Pořád je tu tlak, aby se vzdělávací systém reformoval, ale zároveň všichni víme, že reforem už bylo příliš, že je ani nedokážeme vyhodnotit. Musíme najít řešení, jak z toho ven. Hodně mi také pomáhá, že se vzdělání stává důležitým tématem pro celou společnost. Je třeba být trpělivý a nereagovat na každý problém okamžitým řešením.

Všiml jste si, že už mezi základními školami jsou velké rozdíly? Co se s tím dá dělat?

Mezi jednotlivými regiony existují ve znalostech dětí velké rozdíly, které se dokonce dají vyjádřit až rokem a půl školní docházky. Samozřejmě nás to zneklidňuje a víme, že ten problém musíme řešit. Jedním z důvodů je i financování, protože v různých krajích jdou dnes na jednoho žáka odlišné peníze. To chceme narovnat. Nejde však o přímou závislost mezi výsledky žáků a penězi, velkou roli hrají i socioekonomické, kulturní a jiné faktory.

Co uděláte se středními školami? Vede se debata o podobě škol a oborech. Jednoduše řečeno, jsou cestou do budoucnosti gymnázia, nebo technické školy?

Tady je důležitá jiná věc – že se společnost začíná zajímat, co se děje se vzděláváním a jak vypadá. Začínají se o to starat i zaměstnavatelé a vstupovat do toho. Upozorňují na nevhodnou strukturu oborů. Naším cílem je do budoucna omezit počet oborů ve středním školství. Je ovšem třeba posoudit, jak ten systém funguje jako celek. Když slyšíte nářky, že máme málo vyučených lidí, tak jednoduchá odpověď zní, že je moc dětí na gymnáziích. To není správná odpověď. V České republice je podíl všeobecné části středního školství druhý nejmenší z 27 zemí EU. Problém je totiž ve struktuře odborného vzdělávání. Tam musíme začít přemýšlet nad tím, že nejrůznější dříve atraktivní obory, jako například management cestovního ruchu, dnes nepřinášejí potřebnou kvalifikaci pro pracovní trh.

Nevím, jestli zmíněným oborům vůbec ještě říkat odborné. Budete je rušit?

Je zde velmi silné volání po regulaci studia oborů, já si však nemyslím, že to je nejlepší cesta. Samozřejmě nemůžeme jen sedět a nečinně sledovat, ale je potřeba počet oborů redukovat, o což se snažíme. Také je potřeba učinit učňovské školství atraktivní. Existuje cesta, kterou prošla většina zemí kolem nás, takzvaný duální systém. Odstraňuje obavu rodičů, kteří si myslí, že když dají dítě v patnácti vyučit, tak definitivně rozhodují o jeho životní dráze. Duální systém spočívá v tom, že profesní dovednost žák získává přímo ve firmě, u zaměstnavatele, na nejnovějších technologiích. A kvalitní všeobecné vzdělávání garantuje stát. Model využívá například Německo, Rakousko nebo Švýcarsko.

Souhlasíte s Ondřejem Štefflem ze Scia, že na rychlý pokrok a nástup nových technologií, internetu, počítačů nebo tabletů jsou připraveny jen děti, ale už ne škola, učitelé ani rodiče?

Já s ním rád debatuji, je zajímavé poslouchat jeho názory. Ale jako politolog vím, že vždycky každá instituce zaostává za požadavky na její funkce. To je staré pravidlo a bude platné i v případě škol. Na druhé straně je důležité vidět, že se v poslední době významně dynamicky proměnilo prostředí školy. Dříve byla dominantním místem, kde žáci získávali informace. Dnes je situace úplně jiná, informací je neskutečně mnoho, děti jsou jimi zahrnované ze všech stran, mohou si je snadno najít. Pro děti není vůbec žádný problém pohybovat se ve světě nových médií, na internetu, pracovat s elektronickými přístroji. A to se musí postupně projevit i ve škole. Škola už dnes prostě nemůže předávat takové množství informací. Musí se soustředit na to, jak s informacemi pracovat, jak naučit děti, aby si z nich uměly vybírat.

To je takové klišé, o tom všichni hodně mluví, ale moc se neděje. Nebo snad můžete jako ministr vydat nařízení „omezte na školách biflování“?

To není klišé, měníme to, například úpravou rámcových vzdělávacích programů, změnou výuky jazyků či matematiky. Mám rád fakta. Víme, že naše děti nejsou úspěšné v mezinárodních srovnávacích testech. Proč? V těch testech se nezkouší suma znalostí, ale schopnost je prakticky využít. Problém není v tom, že by naše děti dostávaly málo informací a znalostí. Problém je v tom, že je dost neučíme, jak je používat. Typickým příkladem jsou cizí jazyky, kdy naše děti mají výbornou znalost gramatiky, ale tím jazykem se prostě nedomluví.

Rozhovor vedl: Václav Dolejší, vedoucí reportérů MF DNES

Celý rozhovor si můžete přečíst ZDE.

Na šedesáti místech ČR můžete na Den dětí zažít vzdělávání jinak

· 0 komentářů

Ke kampani Česko mluví o vzdělávání se připojilo na šedesát institucí, neziskových organizací a osob, které předvedou inspirativní podobu učení.

Akce Zažij vzdělávání jinak chce předvést veřejnosti, že tradiční školní látka se dá vyučovat zajímavěji a překvapivěji. Proto během pátku 31. května a soboty 1. června budou moci děti, rodiče, prarodiče i studenti navštívit na šedesát akcí po celém území České republiky, kde pro ně budou připraveny ukázky vyučování, jak ho většina z nich ve škole nezažila. Smyslem akce je změnit pohled veřejnosti na učení a možnosti vyučování na školách všech stupňů.

K akci se přihlásilo na šedesát institucí, kromě škol jsou to i domy dětí a mládeže, občanská sdružení, která se zabývají vzděláváním, i soukromé společnosti. Ty buď připraví vlastní vzdělávací program, nebo využijí některou vzorovou metodiku z balíčku, který připravil EDUin. Ten obsahuje úlohy, cvičení a činnosti zaměřené na rozvíjení vnímavosti dítěte, ale i návody, jak učit zajímavěji tradiční látku základní školy.

Mapu s přehledem všech akcí Zažij vzdělávání jinak s vyhledáváním po krajích najdete ZDE.
Ukázkové metodiky si stáhněte ZDE (Fotograf), ZDE (Veselý stroj), nebo celý balíček ZDE.

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger