Expert OECD: Čeští studenti umějí zopakovat to, co se naučili. Ale znalosti neumějí použít

úterý 19. listopadu 2013 · 0 komentářů

Andreas Schleicher patří k předním německým odborníkům na vzdělávání. V rozhovoru pro IHNED.cz rozebírá své názory na to, jak mají být vysoké platy učitelů či jakou roli má škola v životě dnešní rodiny. „Ukazuje se, že třeba už ani u jídla se rodiče s dětmi nebaví o tom, co se dělo ve škole. Rodiče mají postoj – OK, zabývá se tím škola, tak už se v tom nepotřebuju angažovat," říká.

Co by měla dobrá škola naučit studenta, aby obstál v dnešním světě?

AS: Těžká otázka. Rozhodující je umět myslet sám za sebe a umět pracovat s ostatními. Samozřejmě musí naučit studenty chápat psaný text, matematiku, přírodní vědy. Ale kromě toho existuje i nutnost obstát ve světě, který se každým dnem mění. Školy musí člověka připravit na trh práce, který ještě neexistuje. Na technologie, které ještě neznáme, na řešení problémů, o nichž nyní nevíme. A připravenost a schopnost se učit, vychovávat lidi, kteří mají motivaci denně si rozšiřovat obzor a sdílet své znalosti s ostatními. To jsou podle mě rozhodující vlastnosti pro úspěch v současném světě.

Když mluvíte o čtenářské kompetenci, o schopnosti porozumět textu, pak právě v této oblasti jsou čeští studenti podle studie PISA pod průměrem OECD. Co může udělat stát, aby se to změnilo?

AS: Podle studie PISA umějí čeští studenti zopakovat, co se naučili. Hodně se učí a jsou s to tento materiál reprodukovat. Ale nedaří se jim vyvozovat závěry z toho, co vědí, přenášet to, co vědí, do nových souvislostí, používat to. To je vidět jak u schopnosti rozumět textu, tak u přírodních věd, matematiky, všude. Matematika není svět vzorců a rovnic, ale jazyk schopný popsat svět, stejně jako historie není sbírka dat a faktů, ale jazyk, jímž mohu interpretovat, a dokonce i předpovídat události. To lze ale změnit jen ve třídách. Stát může učitelům a žákům vytvořit prostor pro kreativní práci. Je třeba stanovit cíl, aby bylo rodičům jasné, o co ve škole jde, a dát učitelům nástroje, aby mohli kreativně učit. Ani nejlepší ministr školství nevyřeší všechny problémy. Ale pokud využije potenciál, který v učitelích je, může dokázat neskutečné věci. Podaří-li se získat pro nejtěžší třídy nejlepší učitele, pro nejproblematičtější školy nejlepší ředitele, s tím lze mobilizovat ohromný potenciál a v tom spočívá rozhodující role státu. Nelze přenechat vzdělávací systém tržnímu pojetí, to nefungovalo nikdy nikde.

Dostanou-li školy tuto kreativní volnost, profesionální autonomii, za co potom odpovídají?

AS: Společnost si musí jasně stanovit, co od svých škol očekává. A na to mají různé země různé odpovědi. Některé země tvrdí, že škola je vzdělávací instituce. Jiné považují školu za jádro společnosti, které má i spoustu sociálních úloh. Dnes je jasné, že školy musejí převzít víc odpovědnosti než jen tu za zprostředkování vzdělání. Velkou úlohu mají třeba právě, co se týče dětí ze sociálně znevýhodněných skupin. Ale to je třeba jasně definovat a poskytnout jim k takovému působení podmínky.

Ve finském školství dostávají nejproblematičtější školy ti nejlepší ředitelé. Jak lze člověka motivovat, aby se dobrovolně ujal problematické školy s nezvladatelnými žáky?

AS: To záleží na tom, jak je koncipováno učitelské povolání. V jiných povoláních je to znak profesionality, chopit se těch největších výzev. Ještě obdivuhodněji než Finsko vychází v této souvislosti podle PISA Šanghaj. Tam závisí kariérní postup vždycky na schopnosti řešit problémy. Když například v Šanghaji zástupce ředitele tamní elitní školy chce být ředitelem, pak musí nejprve na zkoušku vést a změnit některou z nejobtížnějších škol. To je změna v chápání toho, co je to vlastně kariéra. Že nespočívá v tom, aby byl člověk ve vyšším věku lépe placený nebo aby měl vlastní školu, ale v tom, vyjít vstříc novým výzvám.

Stejné je to s učiteli. Rozhodující pro kariéru je vytvoření takových struktur, které umožní problémy řešit, a ne je odsunovat. Nástroje jako platy fungují relativně málo. Dobrého učitele nelze motivovat tisícovkou, aby šel na obtížnou školu. Když ale změníte kariérní strukturu a zabezpečíte, aby takové školy měly nějaké zdroje, aby v tom se svými problémy nezůstaly samy, a souborem nástrojů zajistíte, že se mohou změnit, začne to být zajímavé i pro motivované lidi. Na základě studií PISA v mnoha zemích vidíme, že mezi tamními školami je jen velmi malá variabilita. Tedy že všechny školy mohou a umějí být dobré. A tady má Česká republika co dohánět. Tady existují dobré školy, ale je tu taky hodně slabých škol. Rozhodující ale je mobilizovat zdroje, které jsou ve školství už teď. Ve školství je mnoho kompetentních učitelů. Je třeba tyto učitele mobilizovat a motivovat je k tomu, aby oni ve školském systému něco změnili.

Říkáte, že jen zvýšit platy nestačí. Ale v Česku jsou platy učitelů podprůměrné a učitelská reputace také není nejlepší.

AS: Ano, zdejší učitelé jsou relativně špatně placeni, na druhé straně učí relativně malé třídy. Takže vztah učitel – žák je relativně dobře nastavený. Když se dnes podíváte do zemí, které mají dobré výsledky PISA, vidíte, že je to obráceně. Když budete mít na výběr – buď dát své dítě dobrému učiteli, nebo do malé třídy, pak ho dáte k dobrému učiteli. A to vzdělávací systémy nedělají. Mají tendenci zmenšovat třídy. To mají rádi učitelé i rodiče. Ale pro zlepšení výkonu je daleko efektivnější zkvalitnit učitele, získat pro učitelské povolání ty nejlepší a investovat do těchto lidí a ti pak mohou učit i velké třídy.


Celý rozhovor si můžete přečíst ZDE.

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger