Jana Hrubá: DOKUMENTY 8. Podaří se ovlivnit „rychlonovelu“ školského zákona?

pondělí 25. listopadu 2013 · 0 komentářů

Příprava novely školského zákona probíhala neobyčejně rychle. „Systém vzdělávání se obvykle mění pomalu a těžce. Z tohoto pohledu dnes vyvolává spíše údiv, co všechno se v českém školství odehrálo v prvním půlroku vzepětí po listopadu 1989,“ píše Jaroslav Kalous.

Zatím jsme se v našem seriálu zabývali jen vznikem učitelského hnutí zdola. Cílem prvních asociací bylo navázat kontakt s ministerstvem školství a získat vliv na jeho rozhodování, koncepci transformace vzdělávání a měnící se legislativu. Jak se ukázalo, na přípravu koncepce nebyl zatím čas.


Politické kulisy

„Po listopadu 1989 se školství vyznačovalo především úsilím o zrušení prvků komunistického vzdělávání. Federální vláda národního porozumění se školstvím nezabývala. Problematika změny školského systému byla řešena samostatně v rámci české vlády. Postkomunistické školství mělo řadu charakteristik, které se po změně režimu staly předmětem kritiky. Hlavním problémem českého školství byla podle premiéra Petra Pitharta jednotná škola… Dále kritizoval celkovou devalvaci vzdělání v socialistické společnosti, jeho podfinancování, feminizaci a technickou zaostalost (1).

Základním problémem postkomunistického školství byla jeho podřízenost státu. Bylo tedy nutné zahájit kroky vedoucí k jeho demonopolizaci a decentralizaci. Změna školského systému v legislativní oblasti měla být také doplněna personální výměnou řídících pracovníků (2).“


„Novelizátor“ Adam komunikoval jen naoko


„Prvním polistopadovým ministrem školství, mládeže a tělovýchovy ČR byl Milan Adam z Československé strany socialistické (ČSS). Za doby jeho působení na MŠMT byl novelizován školský zákon z roku 1984. M. Adam si byl vědom dočasného charakteru předkládané novely. Jako jednu z hlavních podmínek liberalizace školství chápal nejen kvalitativní, ale také kvantitativní rozvoj škol (3), ke kterému v první polovině 90. let opravdu došlo. Z tohoto důvodu počet škol výrazně narostl a byl řešen druhé polovině 90. let, kdy ministerstvo přistoupilo k jejich redukci.

V prvním pololetí roku 1990 ministerstvo vypracovalo návrh novely zákona z roku 1984. Ten byl podroben kritice ze strany pedagogické veřejnosti, např. OF středoškolských pedagogů, Pedagogickým svazem ČR nebo školskými odborovými svazy. Spor mezi MŠMT a učitelským iniciativami vyvolala skutečnost, že v poradním orgánu ministra byl předložen a projednáván návrh, který se však lišil od verze, jež ministerstvo nakonec předložilo poslancům ke schválení. S tvrzením o rozdílnosti doporučeného a zveřejněného návrhu vystoupil také člen Školské komise Koordinačního centra (KC) OF J. Kitzberger. „Po dvou měsících práce vznikla varianta přijatelná zřejmě pro všechny strany, náhle byla však během týdne ministerstvem bez jakéhokoli jednání přetvořena na verzi, která byla zveřejněna (4
).“

V březnu 1990 Mladá fronta Dnes vydala článek Školství před stávkou?, ve kterém byly uveřejněny hlavní výtky KC OF vůči návrhu novely zákona, a to chybějící čas k veřejné diskusi, příprava bez účasti odborníků a lidí z praxe a také nedokončená personální rekonstrukce MŠMT.“

Zdroj: Krejčová, Soňa: Debata o reformě českého školství v letech 1989–2004. (Diplomová práce.) Brno: Masarykova univerzita, 2012. Str. 27. Dostupné ZDE.

Informační bulletin Koordinační rady OF základního školství s datem 16. 3. 1990 zval společně s přípravným výborem Pedagogického svazu na valnou hromadu pražských učitelů do divadla J. Wolkera, aby se poradili „o dalším postupu a činnosti pedagogické veřejnosti“. Bulletin uvádí: „Nejsme spokojeni s postupem MŠMT při přípravě změn ve školství. Všechny změny by měly být koncipovány před zraky pedagogické veřejnosti, a to tak, aby byla zejména umožněna kontrola, kdo a jak tyto změny připravuje. Příkladem je příprava návrhu novely školského zákona. Návrh byl připravován přinejmenším neprofesionálně a vše probíhá tak, aby se pedagogická veřejnost prakticky nemohla vyjádřit. Veřejná diskuse, vypsaná v Učitelských novinách tento týden, bude zřejmě již pouhou formalitou, neboť návrh zákona již dostali poslanci FS.“

Zdroj: Strojopis, materiály Pedagogického svazu ČR, archiv autorky

„Pedagogická veřejnost považovala schválení novely za zásadní krok. Jejímu projednávání, které proběhlo v květnu 1990, předcházela demonstrace nejen pedagogů, ale také studentů před budovou Federálního shromáždění, kteří svoji přítomností chtěli podpořit přijetí novely. Do debaty o dalším vývoji školství se prostřednictvím dopisů zapojila významná část veřejnosti. K dosažení svých požadavků organizovala nátlakové akce i ve formě stávek (5).“

Zdroj: Krejčová 2012, str. 28


„Rychlokvašky“ – demokratické zákony prošly nedemokraticky

„První porevoluční změny měly především nápravný charakter (6) a měly obrovský spád. V revolučním vzepětí, během pěti měsíců, bez podpory výzkumu a analýz, jen na základě tlaku zájmových skupin, byly uzákoněny hluboké zásadní změny českého vzdělávacího systému. Během dnů a týdnů se tehdy odehrávalo to, co nyní trvá dlouhá léta. Byly nastartovány procesy, které českou vzdělávací politiku dodnes významně ovlivňují…

Do školských zákonů pronikly výrazné koncepční změny (autonomie vysokých škol, otevření prostoru pluralitnímu školství), měnil se obsah vzdělávání (občanská výchova, dějepis, konec povinné ruštiny), na vedoucích místech se vyměnili lidé (od ministerstva až po ředitele škol). Některá z rychle zaváděných opatření byla však v rozporu s trendy vývoje v rozvinutých zemích (7):
– zkrácení povinné školní docházky z 10 na 9 let
– zrušení integrované školy a zavedení selektivního principu v 11 letech
– kurikulární reforma zaváděná tradiční centralistickou metodou
– změna systému financování učňovského školství (z podniků na stát)
– zrušení 90 % kapacit institucí zajišťujících další vzdělávání učitelů
– rozsáhlé autonomie přiznané vysokým školám bez zajištění mechanismu jejich adekvátních odpovědí na potřeby společnosti…

V květnu 1990 byly schváleny zákony, které se staly nástrojem největší reformy v českém školství za poslední čtvrtstoletí: nový vysokoškolský zákon a zásadní novela školského zákona. Jak k jejich schválení došlo?

Stalo se to ještě před prvními svobodnými demokratickými volbami v červnu 1990. Zákony schvalovalo Federální shromáždění složené dohromady z poslanců zvolených ve volbách roku 1986 a z nových poslanců Občanského fóra, kteří byli za nejzkompromitovanější komunistické představitele do Federálního shromáždění kooptováni, to znamená přibráni nikoliv v řádných volbách, ale jen rozhodnutím ostatních zákonodárců. Sama vláda později v roce 1990 konstatovala, že kooptování nebylo nejčistším řešením, řečeno diplomaticky, a že diskreditovalo Československo v zahraničí, že de iure šlo o neplatnou volbu (8)(9).

Od 17. listopadu 1989 do 4. května 1990, kdy byl nový vysokoškolský zákon č. 172/1990 Sb. schválen, uplynulo pět a půl měsíce. Za tuto dobu byl zcela nový zákon vytvořen, prodiskutován a schválen na nesčetných zasedáních. Analogicky to platí o zákonu 171/1990 Sb., novele školského zákona.

Jenom výše popsané nedemokratické opatření umožnilo rychlé rozhodnutí. Počínaje prvními demokratickými volbami v červnu 1990 bylo už všechno složitější – dohoda obtížná, ne-li nemožná. Oba schválené zákony byly chápány jako provizoria, nástroje na nejnutnější krátkou dobu s tím, že do dvou let budou přijaty zákony nové. Provizorium se v prvním případě protáhlo na sedm let (10), v druhém na čtrnáct let (11)…

Šestnáct let poté je patrné, že transformace naší společnosti ještě nedospěla do té fáze, abychom byli schopni se o směřování vzdělávací soustavy rozumně dohodnout. Vzájemná nevraživost a netolerance je jednou z hlavních překážek efektivnějšího rozvoje našeho vzdělávacího systému.“

Zdroj: Kalous, Jaroslav: Vzdělávání. Úvod do diskuse. Česko hledá budoucnost. Dostupné ZDE, str. 4 a 17


Co se změnilo novelou školského zákona?

„Federální shromáždění novelu školského zákona č. 171/1990 přijalo. V obecné rovině byla zásadní změnou hodnotová orientace školství, která spočívala ve vzdělávání ve smyslu demokracie, humanity a vědeckého poznání. Další důležitou změnou bylo odstranění státního monopolu ve školství. Došlo k posílení samostatnosti škol zavedením možnosti jejich přechodu na právnické osoby zodpovědné za svá rozhodnutí (12).

V rámci liberalizace školství novela umožnila vznik soukromých a církevních středních škol (13), na kterých bylo možné vybírat poplatky (14).

V oblasti středního školství zákon zachoval tři směry středoškolského vzdělání – úplné střední vzdělání na gymnáziích, úplné střední odborné vzdělání na středních odborných školách nebo na středních odborných učilištích po absolvování nástavbového studia a střední odborné vzdělání v učebních oborech na středních odborných učilištích. Mimo tyto základní směry zákon umožňoval studium na konzervatořích, které udělením absolutoria poskytlo studentovi vyšší odborné vzdělání. Na začátku devadesátých let došlo v důsledku socioekonomických změn k poklesu zájmu o nematuritní obory na učňovských školách.

Důležitou změnou bylo obnovení dvojkolejnosti vzdělávacího systému zavedením víceletých gymnázií. První čtyři roky mohla být víceletá gymnázia zřízena i při základních školách. Hlavním cílem studia na gymnáziu po složení maturity bylo studium na vysoké škole. Na středních odborných školách se studenti připravovali pro výkon odborných činností, ale mohli se vzdělávat také v oborech s maturitou s možností pokračování na vysoké škole. Na středních odborných učilištích se učni ve dvou a tříletých oborech připravovali pro výkon dělnických povolání. Zákon dále zavedl speciální střední školy, odborná učiliště a pomocné školy, které byly určené pro osoby vyžadující zvláštní péči (15). Hlavním rysem novely bylo rozšíření možnosti ukončení studia maturitní zkouškou i na jiném typu školy než na gymnáziu.

Porevoluční vývoj v oblasti školství byl charakteristický kroky, které postavily školství na demokratických zásadách, odstranily ideologický rozměr komunistického školství a uvolnily míru jeho řízení státem. Přijatá novela neobsahovala dlouhodobou koncepci vzdělávání, avšak s ohledem na rychlost jejího přijetí to ani nebylo možné.

Důležitým posunem byla aktivizace pedagogické veřejnosti, která zformovala řadu iniciativ, jež se zapojily do debaty o koncepci vzdělávání. Tento trend v následujícím období oslabil částečně z důvodu neochoty ministerstva komunikovat s dalšími partnery.“

Zdroj: Krejčová 2012, str. 29–30

Když se kácí les, létají třísky. Některé třísky máme ve školském systému zadřené dodnes – přes dvacet let. Je s podivem, že je nedokážeme odstranit, i když mají negativní účinky.



Další díly seriálu najdete ZDE.



___________________

(1) Zpráva o stavu České republiky, přednesená v ČNR Petrem Pithartem 1990. Lidové noviny, 10. 3. 1990, s. 9.
(2) Kotásek, Jiří, Greger, David a Procházková, Ivana. Požadavky na školní vzdělávání v České republice. Národní zpráva pro OECD 2004. Dostupné zde: http://userweb.pedf.cuni.cz/uvrv/adminaj/download/b4.pdf
(3) Zápis 23. schůze ČNR, 6. 3. 1990. Dostupné na: http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/023schuz/s023015.htm
(4) Názor KC OF. Učitelské noviny, roč. 93, č. 13, 29. 3. 1990, s. 1.
(5) Officina humanitatis, Lidové noviny, 18. 4. 1990, s. 1.
(6) Birzea, C.: Educational Policies of the Countries in Transition. Strasbourg: Council of Europe Press 1994.
(7) Tři fáze revoluce: 1. Zrušit staré. 2. Přemýšlet, co bylo zrušeno. 3. Vybudovat nové, často velmi podobné starému.
(8) Autorem myšlenky kooptace v roce 1989 byl reformní komunista Zdeněk Jičínský, který to považoval za akt spravedlivé odplaty za odstranění reformních komunistů z parlamentu kooptací v roce 1969 po sovětské okupaci v srpnu 1968.
(9) Přechod od totalitního systému k demokratickému nikdy není snadný. Viz Dvořáková, V., Kunc, J. O přechodech k demokracii. Praha: SLON 1994.
(10) Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách.
(11) Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon).
(12) Střední školy získaly právní subjektivitu k 1. 1. 1991.
(13) Soukromých středních škol, soukromých učilišť, církevních středních škol, církevních střediska praktického vyučování a církevních učilišť.
(14) Ústavní zákon č. 161/1990.
(15) Zákon č. 171/1990


Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger