Hana Elgrová: Anny aneb jak šel život a Anny 2 aneb co bylo dál

sobota 5. dubna 2014 ·

V knihách je zaznamenán životní příběh hlavní hrdinky Anny v souvislosti s dějinnými událostmi. Do jisté míry je možno knihy chápat jako dokument popisující skutečné politické zvraty. Doporučuji je proto jako učební materiál k dokreslení života lidí ve 20. století. Z toho důvodu by bylo vhodné jejich zařazení do učitelských či žákovských knihoven na školách i do místních knihoven. Starší občané by si tak měli možnost připomenout události let minulých a mladší generaci by mohly sloužit k poučení.


Jako názorný příklad uvádím příběh bratra hlavní hrdinky Anny, strýce Bohumila, který byl "veselá kopa", měl rád pivo a kritikou režimu nikdy nešetřil, což se tehdy až nepřiměřeně trestalo.

V hospodě Pod Košatou lípou se jednou setkal s kamarádem Honzou, který měl rozsáhlou zemědělskou usedlost a tak patřil mezi kulaky.

…Honza sice ještě nevstoupil do JZD, ale Bohumil ho přesto rád škádlil: "Tak co, Honzo, už jste svedli krávy do společného? Říkám vám, dejte na mou radu: Sveďte Střeláci a budete žebráci!" Honza jako by měl odpověď předem připravenou, odpověděl: "No jo, tobě se to mluví, tobě je hej, ty státní vyžírko." To už se ale na jejich účet bavila celá hospoda. Krom jiného padlo ještě několik hanlivých slov na komouše, tedy komunisty, kteří byli všeho příčinou. Následky přátelského posezení nenechaly na sebe dlouho čekat. Ještě téže noci tři statní muži násilně probudili Bohumilovu rodinu a s důkladností osob, jímž byla dána důvěra a moc, bezostyšně pustošili byt člověka, který údajně nesouhlasil s režimem. Hledali jakési usvědčující materiály, ovšem bohužel marně. Spokojili se s knihou Sibylino proroctví, kterou si Marie nedávno půjčila od sousedky. Daleko horší však bylo, že Bohumila jako největšího zločince odvedli do temné noci neznámo kam. Chudák Marie… do rána již nezamhouřila oka. Nejprve utěšovala plačící Bohušku a pak se dala do zevrubného uklízení vysypaných zásuvek a věcí vyházených ze skříní. "Ještě že alespoň Olinka je v internátě a není přítomna potupě," napadlo ji. Časně ráno pak celá zoufalá běžela k Anně a Fandovi, aby jim sdělila svá trápení a požádala o pomoc. Chudáček, celá se třesouc a se slzami v očích, nemohla ani vypovědět hrůzu té noci.

Zakrátko se konalo soudní přelíčení. V přízemí budovy na neútulné chodbě se sešli toho dne s patřičným předstihem nejbližší obžalovaného. Marie s Bohuškou a Anny se tiše posadily na připravené židle a Fanda netrpělivě přecházel po chodbě. Rázem se směrem od vchodu rozlétly dveře, jimiž vcházela trojice mužů. Dva státní bachaři v uniformách v poutech vedli Bohumila. Pětiletá Bohuška radostně vyskočila a běžela vstříc příchozím. Nechápala nic z počínání přítomných a bezděčně s neskrývanou radostí objala tatínkovy nohy a rozechvělým hlasem zvolala: "Tatínku, tatínečku můj, kdes…" Ani však nestačila dokončit větu, když jeden z bachařů ji surově odstrčil, až málem upadla a bez uzardění plnil dál a snad ještě s větší důležitostí své povinnosti. Než se užaslí členové rodiny stačili vzpamatovat, zapadly za nimi dveře soudní místnosti. Marie s Bohuškou se daly do usedavého pláče, Anny je se slzami v očích nesměle utěšovala, jen Fanda z rozčilení přecházel chodbou snad ještě rázněji, Ve všech tato krátká epizoda zanechala velmi nepříjemné pocity. A to byl teprve začátek…

Každá další minuta čekání se zdála nekonečně dlouhá. Věta: "Franto, co tady děláš?" všechny vzpamatovala a jako jeden muž se otočili za hlasem. Jmenovaný zpozorněl, usmál se na příchozího a nesměle se přiznal: "Ále budou mě soudit švagra. A co ty tady?" "No ještě se uvidíme. Počkej na mě po přelíčení," odpověděl známý a rychle se vzdálil do soudní síně. Krátce po tomto nenadálém setkání zavolali všechny k jednání. Anny se stačila ještě dozvědět, že to byl jistý spolupracovník z Brna. Při vstupu do jednacího sálu Fanda na nepatrný okamžik zaváhal, protože najednou odmítal věřit svým očím. Jako hlavní prokurátor zasedal jeho kdysi dobrý známý. Jednání o Bohumilově protistátní činnosti nebylo toho dne prokázáno, neboť se nedostavila důvěryhodná osoba. Fanda s Anny netrpělivě přešlapovali na chodbě a dychtivě očekávali prokurátorův příchod. Ten během chvilky vyšel ze soudní síně a značně nejistě se rozhlížel, není-li sledován. Za pochodu navrhl, aby se raději sešli někde mimo. Byl proto pozván následující neděli na oběd do Dražejova…

Při návštěvě se dozvěděli, že Fandův bývalý spolupracovník opustil řemeslo, půl roku studoval a stal se prokurátorem. Také bylo Anny důrazně doporučeno, aby bratrovi šikovně naznačila, že by se měl přiznat a tím si zajistil nižší trest. Což ale byl velký omyl, jak se později ukázalo.

…Ráno, v den dalšího přelíčení, nemohla Anny ani dospat. Stále jí přicházelo na mysl, jak to jen nenápadně provede. Počátek jednání téměř nevnímala. Z myšlenek jí vytrhla až rázně pronesená věta: "Obžalovaný vstaňte!" Teď… teď určitě podle ní nastala ta nejsprávnější chvíle. Osmělila se a zašeptala: "Přiznej se!… Přiznej se!" Rázem několik nejbližších přítomných na ni upřelo nechápavé pohledy. Musí to zkusit ještě jednou… musí!!! Další nesmělý pokus se ale setkal s naprostým fiaskem. Soudce zvedl zrak, rozhlédl se po davu, klepl kladívkem o stůl a přísně oznámil:"Ticho! Uklidněte se! Jinak nechám vyklidit soudní síň!" Anny se celá roztřásla, pevně stiskla Fandovu paži a další zoufalou radu se už nesnažila poskytnout. Bohumil si při výslechu stále vedl svou: "Já jsem nic neřek, nic si nepamatuju, hodně jsme ten den pili." Ani přizvaný svědek kamarád Honza si nepamatoval, že by Bohumil vedl protistátní řeči. Důvěryhodná osoba se k jednání z pochopitelných důvodů opět nedostavila a Bohumil byl proto znovu převezen do Volyně, kde trávil další dny vyšetřovací vazby…

Zatím "šprýmař" Bohumil žil v městečku svých studií nad očekávání spokojeně, jak později s nadsázkou vykládal. Byla mu dána důvěra a chodil pro vězně nakupovat, ale jen do té doby, než zjistili, že je vyučený zedník. Pak mu svěřili opravu basy. Řemeslo dělal rád, najíst a napít dostal. Ke spokojenosti mu téměř nic nescházelo. Po zedničině mu bylo svěřeno ještě bílení, které už ale nedokončil. Když byl po měsíci pro nedostatek důkazů propuštěn, oznámil ženě Marii, která chudák umírala celou dobu strachy: "No, vidíš, Máňo, propustili mě moc brzy, vždyť jsem jim ještě nestačil opravit celou basu. Budu se tam muset ještě asi vrátit, co ty na to?" Se šibalskými ohníčky v očích ji sevřel pevně v náručí. Anny neměla vůči bratrovi čisté svědomí. Ani nechtěla domyslet následků, kdyby dal na prokurátorovy rady…

Bezcharakterní jednání prokurátora bylo snad poslední kapkou, která donutila Fandu k radikálnímu řešení situace. Ze dne na den složil všechny funkce a vystoupil ze strany. Pravda, hodně tím sobě i rodině ublížil, ale nedokázal jednat jinak. Nemohl dál přisluhovat a jednat proti vlastnímu svědomí. Vždycky se snažil stát v první linii, ale jak se tentokrát zklamal…

Dlouhé prsty vládní garnitury ze strany pana prokurátora zasáhly Fandu ještě jednou. Neúčastnil se tehdy pochodu Strakonicemi v roce 1953 na protest proti měnové reformě. To už ale nechám na zvídavém čtenáři, aby si nalistoval první díl od str. 179 a dál od strany 184, kde se dozví další vývoj událostí.

Následkem krutého výslechu Fanda vážně onemocněl a do tří let odešel až někam do spravedlivějšího "politického" nebe. Anny bylo tehdy necelých 39 let a nastal pro ni po všech stránkách nový život plný povinností, ale někdy i životních radostí. Vyzařovala však optimismem a dobrotou provázela každé životní konání. Dočkala se ještě počátku nového milenia a odešla ve svých 83 letech.

Nechť jsou knihy poděkováním za vše dobré, co Anny kolem sebe rozdávala.


Zlevněná cena za oba výtisky dohromady činí 289 Kč + poštovné a balné.

Knihy je možno objednat na adrese: Hana Elgrová, Otavská 205, 386 01 Strakonice nebo na emailové adrese elgrovi@seznam.cz

0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger