Děti se v galerii proletí vesmírem

sobota 30. srpna 2014 · 0 komentářů

Viktorka a vesmírná dobrodružství je název nové komiksové knihy a současně interaktivní výstavy pro děti. Od 4. září do 12. října vezme Viktorka, žákyně galaktické školy, děti do své lodi Lítavice a v Galerii umění pro děti GUD v Praze s ní mohou prozkoumat vesmír. Návštěvníky čekají hry, zábavné aktivity a víkendové tvůrčí dílny. Jak je v Galerii GUD zvykem, dotýkat se vystavených exponátů je více než žádoucí.

Už 28. srpna se objeví na pultech nová kniha komiksů pro děti Viktorka a vesmírná dobrodružství autorů Kláry Smolíkové a Honzy Smolíka. Nakladatelství Portál k ní připravilo stejnojmennou hravou výstavu v Galerii umění pro děti GUD v Praze 1, která se otevře 4. září ve 13 hodin.

Viktorka je výzkumnice a žákyně galaktické školy. Putuje nekonečným vesmírem na palubě kosmické lodi Lítavice a spolu s pilotem Žabžou a navigátorem Flájem zažívá různá dobrodružství. Komiksové příběhy vycházely ve Čtyřlístku v letech 2004–2010, nyní je Portál vydává v ucelené knižní podobě.

Výstavu, stejně jako ilustrace v knize, po výtvarné stránce připravil Honza Smolík. „Během prohlídky děti, podobně jako Viktorka v knize, odstartují na velkou meziplanetární výpravu. Vše bude záviset na jejich fantazii a ochotě si hrát,“ vysvětluje koncepci expozice. Děti budou svými aktivitami výstavu neustále vlastnoručně dotvářet. Samy například vyrobí a zasadí kosmické rostliny. „Otevřený kosmický prostor osvětlený hvězdami“ navodí atmosféru skutečného vesmíru, ovšem s hvězdami bude možné si hrát a sestavovat z nich souhvězdí reálná i dosud zcela neznámá. Děti určitě mají svoji představu, jak vypadá mimozemšťan, a tu hned na místě ztvární. Pokud by potřebovaly načerpat inspiraci, najdou ji třeba na tabletech, kde budou k prolistování vybrané Viktorčiny příběhy v elektronické podobě. Odvážnější mohou absolvovat výstup mezi planety a pohrát si s několika z nich, a to v téměř beztížném stavu pod stropem. Na cestě vesmírem potkají i „ufony“ – a buď je zneškodní, nebo je nakrmí míčky. Každý návštěvník si pak bude moci z výstavy odnést památku – připínací placku s vlastnoručně vyrobeným obrázkem.

Výstavu doplní bohatý doprovodný program. Soboty a neděle, vždy od 14 hod., budou patřit tvůrčím dílnám pro děti, které povedou vybraní autoři Portálu. S Klárou Smolíkovou budou malí návštěvníci vytvářet živé komiksy, s Honzou Smolíkem stavět hvězdolety. Zazpívají si s Robinem Králem a Jiřím Pazourem, Daniela Krolupperová je vezme do tajemného světa víl. S Michaelou Bergmannovou a Lenkou Zemanovou si vyrobí svoji vlastní knížku, s Petrou Vondrovou třeba kouzelný strom a Jitka Fořtíková jim představí hry pro chytré hlavičky.

Každý všední den dopoledne mimo pondělí je vyhrazen tvůrčím dílnám pro děti z mateřských i základních škol. Autorsky je připravila Klára Smolíková. „Tematicky se budou vztahovat k Rámcovým vzdělávacím programům pro předškolní a základní vzdělávání, a učitelé je tak mohou vhodně zařadit do výuky. Věnovat se budeme komiksům, jejich historii a použití, specifickému komiksovému vyjadřování. Děti si vyzkouší navrhnout vlastní texty do bublin, doplní si komiksové stripy, vytvoří vlastní komiks,“ popisuje zkušená autorka.

Galerie GUD se už v rodném domě Franze Kafky na Starém Městě v Praze zabydlela. Její návštěvníci, rodiny s dětmi, školy i školky, jsou zvyklí, že tento výstavní prostor je k nim velmi přátelský. Nejenže se k vystaveným exponátům mohou přibližovat, ale jsou přímo vybízeni, aby se jich dotýkali a hráli si s nimi. Galerie GUD je místem pro rozvoj fantazie, zábavy a kreativity.

Výstava bude zahájena vernisáží 3. září v 17 hodin. O den později se otevře veřejnosti a potrvá až do 12. října.

Galerie umění pro děti GUD
nám. Franze Kafky 24/3, Praha 1, www.galeriegud.cz
otevírací doba: úterý–pátek 13–18 hod., sobota–neděle 10–18 hod.

O autorech:

Klára Smolíková řadu let spolupracuje s dětskými časopisy, píše také přímo pro děti a vymýšlí scénáře ke komiksům i počítačovým hrám. Spolupracuje na lektorských programech pro muzea (pro Národní muzeum nebo Husitské muzeum v Táboře), publikuje metodické materiály pro ZŠ a externě spolupracuje s Pedagogickou fakultou UK v Praze. V Portálu je spoluautorkou knih Hračky a masky
z papíru, Chyťte Bycha, Ve škole straší, Šimonovy pracovní listy 11 a 12. Mezi její další úspěšné knihy patří např. Řemesla nebo komiks Husité.

Honza Smolík tvoří ilustrace a hádanky pro dětské časopisy, ilustruje knihy, učebnice, pracovní listy a výukové materiály, hravě vzdělávací weby i výstavní panely. Kreslí komiksy autorské i podle zadaných námětů a scénářů. Dlouhodobě spolupracuje s nevládními organizacemi, zvláště v oblasti environmentální výchovy. Pro Portál ilustroval např. Šimonovy pracovní listy 11 a 12, knihy Skáčeme, běháme a hrajeme si na hřišti a pod střechou či Ve škole straší. Jeho ilustrace zdobí i mnohé další úspěšné tituly, např. Řemesla nebo komiks Husité.

Více o knize Viktorka a vesmírná dobrodružství ZDE.
Viktorka má také svoji vlastní facebookovou stránku.

Štěpán Smolík: Hyperaktivita je nejsilnější u dětí ve školním věku

pátek 29. srpna 2014 · 0 komentářů

S jistou dávkou nadsázky by bylo možné říci, že ADHD je jakýmsi zaklínadlem a zároveň strašákem současného školství. Tato čtyři písmena vzbuzují širokou paletu reakcí – od odmítání existence těchto poruch až po hledání viníka na straně školy, rodiny, společnosti nebo přírody.

Zdroj: Zvoní 3/2014

Názory se různí, faktem však je, že cosi jako soubor poruch, které dnes nazýváme ADHD, tady dlouho byl, je a hned tak nezmizí. Co to tedy ADHD znamená a jak s ním nakládat?

ADHD je zkratka anglického „Attention Deficit Hyperactivity Disorders“ neboli porucha pozornosti s hyperaktivitou. Patří mezi neurovývojové poruchy charakterizované nesoustředěností, nepozorností, impulzivitou a nadměrnou aktivitou. Projevují se již od raného dětství, nejvíce však ve školním věku. Výskyt je o něco vyšší u chlapců než u dívek, přičemž asi v polovině případů přetrvávají do dospělosti. Příčiny ADHD nejsou zcela známé. Na jejich vzniku se nejspíše podílejí jak vlivy genetické, tak vlivy prostředí.

ADHD bývají doprovázeny různými formami poruch učení, stejně jako nerovnoměrným, zejména mentálním vývojem. V některých případech bývá diagnóza ADHD základem rozvoje tzv. poruch chování. Jedná se o poruchy zahrnující celou řadu projevů, od neklidného chování až po různé projevy agrese a sociálně patologické jevy. Tyto poruchy se však většinou rozvíjejí ještě v kombinaci s narušeným prostředím, neadekvátní výchovou, dalšími osobnostními dispozicemi, případně jinými nepříznivými vlivy.

Na první pohled se v případě ADHD jedná o neklidné a obtížně zvladatelné děti, neustále se domáhající pozornosti dospělých i vrstevníků, a to často formou konfliktů. Bývají agresivní, neschopné se soustředit na určitou činnost déle než pár vteřin, přecházejí z jedné akce do druhé, aniž by předešlou ukončily, nedaří se jim zařadit se do společné práce ve skupině. Na mnoho situací, obzvláště těch, kdy něco není podle jejich představ, reagují neadekvátně, často křikem, brekem, vztekem.


Pochopit odlišnost

Konkrétní podstatou těchto poruch je omezené a zkreslené vnímání, a to jak světa okolo sebe, tak i sebe samých. To s sebou přináší zcela jinou citlivost k vnějším a vnitřním podnětům – od odlišně nastaveného prahu bolesti, který bývá zvýšený, až po jiné vnímání času a prostoru. Tyto děti odlišně propojují souvislosti, obtížně chápou běžně vnímané posloupnosti příčiny a následku. V důsledku nerovnoměrného vývoje mají obvykle tendenci reagovat v některých případech až nepochopitelně jako děti o řadu let mladší, v jiných naopak mohou překvapit až neuvěřitelně zralým náhledem.

Tato fakta vedou k nutnosti velmi specifického přístupu ze strany okolí, ať už se jedná o rodiče, vychovatele, učitele nebo jiné odborníky. Především je zapotřebí, i přes určité podobnosti v projevech, individuální přístup u každého dítěte. Konkrétně to znamená dostatečné zmapování a průběžné doplňování informací o jeho možnostech a potenciálu a hledání funkčních strategií, které by mu umožnily zvládat situace a nároky všedního dne.


Nejsou nevychovaní

Stále znovu je zapotřebí si uvědomovat, že problémy těchto dětí nevyplývají z nevychovanosti, nedělají nám žádné naschvály a už vůbec se nejedná o psychopatické jedince. Z jejich strany jde spíše o hledání možností a způsobů, jak uspět ve velmi těžko pochopitelném a mnohdy málo srozumitelném světě. Jako pomoc v tomto tápání a zároveň i účinný nástroj při práci s nimi se jeví dodržování jasné struktury, hranic a srozumitelných pravidel.

Zdánlivě paradoxně však zároveň napomáhá i nedirektivní přístup a podpora toho, co se daří a funguje, byť jde často na první pohled „pouze“ o drobné detaily. Obecně lze říci, že v momentě, kdy se soustředíme na to, co se daří, nejsme nuceni věnovat tolik času a energie všem „selháním“, což pozitivně ovlivňuje jak naše prožívání, tak posléze i prožívání dětí. To znamená, že sníží-li se tlak, úzkost, nervozita a podrážděnost na straně rodičů, učitelů a vychovatelů, velmi výrazně se zlepší stav a projevy dětí.

Na druhou stranu je z výše uvedeného patrné, že práce s těmito dětmi vyžaduje daleko více času a energie, než je tomu v případě „průměrné“ populace. Z dlouhodobých zkušeností mnoha rodin i odborníků vyplývá, že nejúčinnějším postupem je proto týmová spolupráce zahrnující rodinu, školu a další odborníky z řad speciálních pedagogů, psychologů a mnohdy také terapeutů. Zároveň je, s ohledem na obvyklou náročnost a složitost případů, ¬důležité, aby tato spolupráce probíhala v co nejvíce partnerském duchu s neustálou připomínkou, že všem zúčastněným jde o společný cíl – o pomoc dítěti.


Podpora ve škole

To vše platí i pro samotné prostředí školy. I zde je podstatou týmová spolupráce mezi všemi zúčastněnými učiteli, s akcentem na třídního učitele, výchovného poradce a školního psychologa. Samozřejmostí by měla být i podpora ze strany vedení školy. Škola, jakožto zcela zásadní výchovně vzdělávací instituce, může otevřeným, partnerským a kooperativním přístupem významně přispět ke zlepšení situace dítěte. Kromě individuálního přístupu k dítěti pomůže i úprava vzdělávacího plánu, ¬přítomnost asistentů a případové porady, kterých se, kromě učitelů a asistentů účastní také výchovný poradce a školní psycholog.

Samostatnou kapitolou je užití ve školství, stále ještě opomíjeného a nepochopeného nástroje, supervize pod vedením externího supervizora. Supervize, navzdory svému původnímu významu, nemá povahu kontroly nebo řízení, ale může být naopak zdrojem velmi cenných postřehů a zpětných vazeb. Podporuje rozvoj a hledání nových přístupů a možností, nejen ve směru práce s dítětem, ale i s ohledem na péči o učitele samotné.

Z podstaty problematiky, náročnosti a komplexnosti případů rovněž vyplývá, že ani sebevzdělanější, sebezkušenější a sebeschopnější odborník nemůže být vždy a za každých okolností schopen sám nalézt to jediné, pravé a skutečné řešení situace toho či onoho dítěte s ADHD. Není tudíž zpochybněním naší kompetence, nevíme-li si někdy rady, tápeme-li, potřebujeme-li radu nebo pomoc. Stejně tak, cítíme-li se vyčerpaní nebo nejistí. Selháním naší kompetence ovšem je, pokud tyto přirozené projevy přehlížíme, popíráme a nesnažíme se o aktivní hledání možností a nástrojů, jak se s nimi vypořádat. A to jak v případě nás samotných, tak i našich kolegů. Tímto aspektem se práce s dětmi s ADHD, ať už s touto kategorií souhlasíme či nikoli, zcela shoduje s jakoukoli jinou činností v pomáhajících profesích.

Článek vyšel v třetím čísle časopisu Zvoní!, který vznikl v rámci projektu Pojďte do školky!

Rozhovor s Ilonou Labuťovou, kolegyní Štěpána Smolíka, která hovoří o svých zkušenostech s hyperaktivními dětmi, si přečtěte ZDE.

Svět za 18 let: zmizí polovina pracovních míst. Odepsaní jsou učitelé, vojáci i horníci

středa 27. srpna 2014 · 0 komentářů

Technologie je sice fantastická věc, která nám pomáhá měnit svět k lepšímu, má však i své stinné stránky. Jednou z nich je to, že ničí pracovní místa, na která jsme si zvykli…

Práce pro lidi je stále méně. Do roku 2030 by mohly zaniknout až 2 miliardy současných pracovních míst. Tvrdí to futurolog Thomas Frey, který s přednáškou na toto téma vystoupil na istanbulské konferenci TEDx.

Dvě miliardy pracovních míst znamenají reálně téměř polovinu všech pracovních míst, která dnes existují. Podle Freye je zlikviduje technický pokrok, ne ekonomické krize. Jde sice o pohled jen jediného futurologa, ale jde o muže, který celý život poctivě sleduje všechny technologické trendy.
Už dopředu vás můžeme uklidnit – Frey sice tvrdí, že pracovní místa zaniknou, ale svět bude díky novým technologiím lepší místo pro život. Budeme tedy nezaměstnaní, ale šťastní…

Co všechno se změní?
– energie
– automobilky
– vzdělávání
– výroba
– manuální práce

Podrobněji ZDE.

Přelomové změny, které mohou ovlivnit učitelskou profesi

pondělí 25. srpna 2014 · 0 komentářů

Americká vzdělávací skupina Knowledge Works představila svůj nový dokument “Forecasting the Future of K-12 Teaching: Four Scenarios for a Decade of Disruption” , ve kterém sleduje, jak by přelomové změny ve vzdělávání mohly v nejbližších deseti letech ovlivnit učitelskou profesi.

Zdroj: Scio

Dokument nabízí čtyři možné scénáře pro budoucnost učitelství v USA:

1. „Plastická profese“ – podmínky zůstanou víceméně nezměněny, zájem o učitelství bude klesat, učitelé budou pod neustálým tlakem, vzdělávací výsledky budou slabé, rostoucí nespokojenost veřejnosti se školským systémem.

2. „Vraťte nám třídu“ – alternativní budoucnost č. 1 – učitelé a pedagogičtí pracovníci odmítnou omezení současné vzdělávací politiky, spojí se a budou více prosazovat inovativní postupy, hybridní formy vyučování, učení založené na kompetencích, tvůrci vzdělávací politiky je budou následovat.

3. „Podpůrná profese“ – alternativní budoucnost č. 2 – odborníci z různých odvětví budou organizovat a podporovat učení mimo formální prostředí a vytvoří vzdělávací síť nezávislou na současném školském systému základních a středních škol (K-12).

4. „Rozrůzněné úlohy činitelů učení“ – rozvoj různých forem a prostředí učení, formální vzdělávací prostředí škol přestane být dominantní, nové role učitelů a pracovníků v muzeích, knihovnách apod., vzdělávací role členů komunit.

Varianty budoucího vývoje budou pravděpodobně obsahovat různé prvky naznačené v uvedených scénářích, bylo by proto dobré se nad nimi zamyslet (více o budoucnosti ve vzdělávání podle Knowledge Works i dalších viz ZDE).

Původní text ZDE.

8 principů dobrých vzdělávacích her

pátek 22. srpna 2014 · 0 komentářů

Využití her ve vzdělávání není nic nového, s novými technologickými možnostmi se však významně rozšiřuje zapojení her do vzdělávání a gamifikace je uváděna jako jeden z „horkých“ trendů ve vzdělávání.


Zdroj: Irena Smetánková, Scio


Dobré vzdělávací hry by měly zahrnovat následujících osm principů

1. Obsahová náročnost – hry by neměly být pouze jednoduché procvičování paměti nebo krátké úkoly prokládané zábavou, ale komplexní herní úkoly se vzdělávacími cíli, napojené na standardy.

2. Produktivní selhání – podporují tvorbu hypotéz a selhání následované zpětnou vazbou.

3. Pečlivé nastavení obtížnosti – systém by měl odhalit zónu nejbližšího vývoje hráče tak, aby hra nebyla ani příliš obtížná a frustrující, ani příliš snadná a nudná.

4. Podpora vytrvalosti – hra podporuje vytrvalost a dovednost čelit překážkám, hráč je připraven prohrát a začít znovu.

5. Budování sebedůvěry – hráči zakusí ve hře úspěch a získají pocit zvládnutí určitých strategií a dovedností.

6. Posílení vnitřní motivace – hra žáky motivuje a propojuje vnější motivaci s motivací vnitřní – hráč zažívá uspokojení z dosažení cíle.

7. Přístupnost – hra by měla poskytovat možnosti k učení na všech herních úrovních od jednoduché ke složité, hráč musí mít přístup ke všem informacím a zdrojům na každé úrovni.

8. Učení do hloubky – některé programy postaví žáky před neznámé úkoly, které vyžadují kritické myšlení a řešení složitých problémů. Takové programy zahrnují i prvky hodnocení.

Původní text najdete ZDE.


Dodáváme: neměly by se podobné principy uplatňovat i při učení ve škole?

Pětina dětí má odklad školní docházky, už to není ostuda

středa 20. srpna 2014 · 0 komentářů

Přibližně 30 tisíc dětí, které byly letos u zápisu, zůstane ve školce o rok déle. Počet prvňáků s odkladem se posledních deset let drží okolo 22 procent. Na rozdíl od minulosti totiž rodiče ani společnost odklad nevnímají jako selhání, ale naopak jako výhodu. Nejčastějším důvodem odkladu jsou poruchy řeči a pozornosti, chlapci přitom nastupují do školy o rok později třikrát častěji než dívky.

Odklady školní docházky jsou český fenomén. V okolních evropských zemích dítě s dosažením požadovaného věku do základní školy nastupuje bez toho, aby někdo řešil, zda je dostatečně „zralé“, či nikoli. Právě problematika školní zralosti, která se v Česku posuzuje již zhruba padesát let, byla tématem odborné konference pořádané pedagogickým Nakladatelstvím Dr. Josef Raabe.

„Počet odkladů se v Česku posledních deset let pohybuje okolo 22 procent, což je vysoké číslo – před rokem 1990 bylo odkladů minimálně. Dnešní předškoláci nejsou hloupější nebo méně zralí než jejich předchůdci, ale zvýšily se požadavky škol i samotných rodičů. Navíc, na rozdíl od minulosti, rodiče a společnost už odklad nevnímají jako selhání, ale naopak jako výhodu,“ říká Jana Kropáčková, odbornice na předškolní vzdělávání z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy a autorka řady publikací nakladatelství Raabe.

Současná společnost je více orientovaná na výkon a úspěch, což se odráží i v oblasti vzdělávání. Než by rodiče riskovali, že dítě nástup do základní školy nezvládne „na jedničku“, často raději rok počkají. „Syn je narozený 30. srpna, o odklad jsem požádala kvůli tomu, že se v první třídě může potkat i s o dva roky staršími spolužáky. Mám obavu, že o tolik starším dětem zkrátka nemůže stačit, i když je šikovný,“ konstatuje Alice Novotná, matka předškoláka.

Rodiče jsou také informovanější a daleko více řeší, do jaké základní školy svoje dítě umístí. Dříve volili takzvanou spádovou školu, případně školu nejblíže od místa bydliště. Dnes je nabídka širší a rozhoduje pověst školy, a to hlavně v Praze a Středočeském kraji, kde je také procento odkladů nejvyšší. Na kvalitní školy se pak stojí i fronty. Navíc letos k zápisu přišlo nejvíce dětí za posledních deset let – podle údajů ministerstva školství to bylo přes 148 tisíc. Odklad tak bude letos mít přibližně 30 000 předškoláků, číslo ještě není konečné.


Podle České školní inspekce jsou odklady oprávněné

Přestože celá pětina populace nastupuje do školy o rok později, podle šetření České školní inspekce (ČŠI) jsou odklady oprávněné. Jako nejčastější příčiny odkladu školní docházky ČŠI definuje logopedické vady a poruchy řeči spolu s poruchami pozornosti a soustředění. „Pokud dítě špatně vyslovuje r nebo ř, neznamená to však, že nutně musí mít odklad. Důležitější je, aby se umělo zeptat, odpovědět na otázku ‚Co jsi dělal?‛ nebo ‚Co jste včera četli za pohádku?‛. Předškoláci často mají problém s tím, že nedokáží souvisle vyprávět,“ vysvětluje Jana Kropáčková.

Dalším zajímavým zjištěním ČŠI je, že rodiče odklad školní docházky zvažují nejčastěji na doporučení učitelky mateřské školy, a to dokonce v téměř 52 procentech případů. Naopak posudek pedagogicko-psychologické poradny je vodítkem pouze pro necelých 14 procent rodičů.

Ze statistik ministerstva školství vyplývá, že o odklad školní docházky žádají třikrát častěji rodiče chlapců – například v loňském roce mělo odklad 5510 dívek a 16 672 chlapců, v roce 2011 připadalo na 5966 dívek dokonce 18 111 chlapců.


Nástup do školy nezvládne 1 procento prvňáků

Podle psychologů dítěti neublíží, když zůstane v mateřské škole o rok déle, ovšem za předpokladu, že se tam nenudí a rok „navíc“ využije smysluplně. Školky jsou však přeplněné – přes 63 procent z nich má výjimku ze zákona a v jedné třídě je až 28 dětí, namísto standardních 21 až 24 – učitelky tak ani při nejlepší vůli nemají čas věnovat se dětem individuálně. Zásadní je proto úloha rodiny. Podle pedagogů základních škol mají prvňáci nejčastěji problémy s nesamostatností, nesoustředěností, nerespektováním pravidel, komunikací, grafomotorikou či chybným držením tužky. Důvodem k návratu do školky bývá převážně sociální nezralost, kdy je dítě hravé a nedokáže se na výuku soustředit.

„Pokud dítě nástup do základní školy nezvládne, což se týká přibližně jednoho procenta z nich, a vrací se po půl roce do mateřské školy, zažívá emocionální šok. Záleží na vstřícném přístupu rodiny i pedagogů, aby se dítě s touto situací dokázalo úspěšně vyrovnat. V opačném případě hrozí, že jeho postoj vůči škole zůstane negativní i do budoucna,“ uzavírá Jana Kropáčková.

Lenka Chudomelová: Pro středoškoláky – Projekt, který vám pomůže k rozvoji

pondělí 18. srpna 2014 · 0 komentářů

Web prostredoskolaky.cz založila skupina mladých lidí, kteří mají zájem zprostředkovávat studentům příležitosti k jejich rozvoji, ať už se jedná o dobrovolnické aktivity, kurzy, workshopy nebo zahraniční školy a mezinárodní projekty.

„Co se vám vybaví, když se řekne „střední škola“? Spousta lidí si představí obrázek polospící třídy a učitele, který se snaží u tabule něco vykládat. Nebo všechny ty testy, na které jste se sice trochu učili, ale hned potom jste všechno vesele zapomněli. Na střílení křídou o přestávkách a jídlo (opravdu se tomu tak dá říkat?) ve školní jídelně. Možná si vzpomenete na jednoho oblíbeného učitele. Jenom málokdo si ale bude myslet, že ho jenom studium střední školy připraví na život.

„Studenty to zkrátka ve škole často příliš nebaví, nedostává se jim motivace, proč by na sobě měli pracovat. Učitelská profese je dlouhodobě podfinancovaná, vlivem příliš nabitých osnov učitelé nemají čas na to, aby zkoušeli nové přístupy a své hodiny zatraktivňovali. K tomu by ale často stačilo pouze využívat moderních metod vzdělávání, které jsou dostupné každému, například online kurzů či Khanovy akademie,“ říká jeden ze zakladatelů projektu Pro středoškoláky, Filip Ibl.


Najděte svoje příležitosti

Web prostredoskolaky.cz založila skupina mladých lidí, kteří mají zájem zprostředkovávat studentům příležitosti k jejich rozvoji, ať už se jedná o dobrovolnické aktivity, kurzy, workshopy nebo zahraniční školy a mezinárodní projekty. „Je celá řada aktivit, se kterými se středoškoláci ve škole nesetkají,“ říká Filip Ibl. „Jsou to činnosti jako například vyjadřování, vedení, organizace veřejných akcí, řízení projektu, sociální marketing, ale i třeba prohlubování oborových znalostí, například z fyziky ve spolupráci s vysokoškolskými profesory a to i v mezinárodním prostředí. Na mimoškolních aktivitách (seminářích, soutěžích, zahraničních programech) se tyto dovednosti učí jinak, učí se přímo činností, pokusy či diskutováním.“

Na webu Pro středoškoláky tak můžete najít nabídky z různých oborů a oblastí, nechat si je posílat na email a jednoduše získat informace o všem, co vás zajímá: všechny příspěvky jsou přehledně strukturované, takže snadno zjistíte základní informace i to, co vám účast na aktivitě přinese. A pokud o nějakém zajímavém projektu víte a chtěli byste ho šířit dál, můžete ho přidat do nabídky…

…Náš plán je proměnit studenty v osobnosti,“ dodává Filip Ibl. Doba studia na střední škole by měla být začátkem pro budování kariéry a hlavně pro zjištění, co vlastně chceme dělat a v čem jsme dobří. Projekt Pro středoškoláky je dobrý místem, kde svoje hledání začít – třeba hned teď.“

Celý článek ZDE.

Podporujte prorůstové myšlení

pátek 15. srpna 2014 · 0 komentářů

Matt Bromley, učitel, autor knih pro učitele, konzultant ve vzdělávání a školitel pedagogických pracovníků píše o tom, jak důležité je u žáků podporovat myšlenkové nastavení zaměřené na růst (growth mindset).

Zdroj: Scio

Prorůstové myšlení je uvědomění si toho, že schopnosti k učení nejsou u každého jedince předem pevně dané a neměnné, ale mohou být dále rozvíjeny.

Bromley nabízí učitelům pět strategií, které pomáhají žákům osvojit si „prorůstové myšlení“:

1. používejte častou formativní zpětnou vazbu – žáci potřebují vědět, jak si vedou a jak se zlepšovat,

2. vysoké nároky na každého žáka – i slabší žáci se více zlepší, jsou-li na ně kladena vysoká očekávání,

3. explicitně vítejte chyby – vytvořte bezpečné prostředí, kde žáci nebudou za chyby zesměšňováni, kde se z chyb učí, sami přiznejte chybu,

4. věnujte čas pravidelnému procvičování znalostí a dovedností – součástí prorůstového myšlení je i vědomí, že úspěch je výsledkem tvrdé práce, nikoli náhody a štěstí,

5. odměňujte úsilí, nikoliv dosažené výsledky – žáky je třeba chválit za dosahování výsledků díky úsilí, snaze, vytrvalosti a vhodným postupům, nikoli proto, že jsou „chytří“.

Původní text ZDE.

Lucie Hrdličková: Časté problémové projevy nadaných dětí

středa 13. srpna 2014 · 1 komentářů

V článku se věnuji tématu nadání – na úvod rozlišuji pojmy „nadání“, „nadané dítě“ a „nadané chování“. Dále se věnuji nejčastějším problémovým projevům, se kterými se učitel může v průběhu výuky nadaných dětí setkat, a snažím se je představit v souvislosti se specifickými vzdělávacími potřebami nadaných dětí.

„…V rámci přístupu k nadaným dětem je třeba znát jejich specifika – specifika vývoje osobnosti, schopností a jejich vývoje. Jednou z charakteristik, kterou se nadané děti většinou vyznačují, je např. nerovnoměrný vývoj. Rodič i pedagog by se tedy měli snažit prohlubovat oblast, ve které dané dítě vyniká, dbát však i na rozvíjení dalších, neméně důležitých schopností a dovedností dítěte – jedině tak je podporován jeho komplexní rozvoj.

Nadané dítě vyžaduje zvýšenou pozornost pedagoga už v mateřské škole, vyžaduje individuální přístup. Mimořádné nadané děti, jejichž nadání je rozpoznáno a rozvíjeno, tak při nástupu do školy umí mnohdy číst, psát i počítat. Výhodou nadaných žáků mladšího školního věku je, že se relativně snadno adaptují a využívají k řešení úkolů fantazii a představivost. S výukovými metodami se může ale občas rozcházet např. to, že velice často upřednostňují individuální práci před skupinovou, nebo to, že upřednostňují problémové úlohy před jednoduchými úlohami, které slouží k demonstraci látky ostatním žákům. Ve školním prostředí tak může dojít k mnohým potížím týkajících se projevů ve výuce (které v zařízeních předškolního typu nemusely být identifikovány), jejichž příčinou je velice často právě onen asynchronní vývoj, osobní charakteristiky nebo neadekvátní přístup ve výchovně-vzdělávacím procesu. Ráda bych se podrobněji zaměřila na nejčastější problémové projevy, se kterými se pedagog v rámci výuky nadaných žáků může setkat (perfekcionismus, „denní snění“, hyperaktivita)…

…Častou překážkou, na kterou jako pedagogové narážíme, máme-li ve třídě nadaného žáka, je také to, že takový žák mívá silně individuální pracovní tempo – neuznává ohraničení 45 minut. Zároveň nás před třídou může překvapit dotazy, které nás zaskočí s ohledem na jeho věk (často spadající do oblasti politiky, sexuality, ekologie, náboženství), a znejistí nás v naší reakci (protože musíme zohledňovat to, že nás poslouchá zbytek třídy). Specifickou oblastí problému je sociální a emocionální chování nadaných žáků (a sociální kontakty, které navazují), které může rovněž vykazovat jisté odlišnosti (např. to, že velice často upřednostňují společnost starších dětí, mají jiné zájmy než vrstevníci apod.).

Ale právě oblast jeho sociálních vztahů, která se nám může na první pohled jevit jen jako problémová, nám může výrazně pomoci v práci s nadaným žákem, který vykazuje některé z výše popsaných problémových projevů. Pokud se totiž budeme snažit, aby dítě lépe zapadlo mezi své vrstevníky, našlo s nimi společnou řeč, cítilo se ve svém třídním kolektivu spokojenější, získáme tak v jeho spolužácích „spojence“, kteří ho mnoho věcí (které patří spíš k „příručnímu balíku vědění o životě“) naučí za nás, čímž se možná nejvíce zasadíme o jeho komplexní vývoj a připravíme ho na život, kde se kontaktu s druhými nevyhne.“

Celý text si můžete přečíst ZDE.

Martina Háchová: Proč nám chybí respekt?

pondělí 11. srpna 2014 · 0 komentářů

Autorita, úcta, pokora a respekt – slova to jsou pěkná a slýcháme je často. Jenom je jaksi stále méně spatřujeme zhmotněné v reálném světě. Nějak čím dál tím víc zůstávají pouze na papíře.


„Tam, kde chybí autorita, se společenství rozpadá a nastává chaos,“ říká filozofka a politoložka Hannah Arendt.

Etologové, zabývající se chováním zvířat, zjistili, že bez autority se rozpadají dokonce i skupiny zvířat. Společnost bez autority zkrátka není myslitelná. Ať se nám to líbí nebo ne. Vinit mladou generaci z nedostatku úcty a respektu není tak docela spravedlivé. Jak k ní má přijít, když se s ní téměř nesetkává?


Má ještě někdo autoritu?

Autorita je buď přirozená – tu má určitý člověk v nějaké skupině (například v rodině), protože má jistou vážnost a jeho rozhodnutí ostatní respektují a následují dobrovolně, nebo formální – tu má člověk, jenž byl určený jako vedoucí, a z toho titulu také rozhoduje, zadává úkoly a určuje pravidla.

Zatímco přirozená autorita vzniká spontánně, protože někdo se zkrátka ukáže být charakterním a schopným vůdcem hodným následování, formální autorita je společenské postavení a máme určitou povinnost ji respektovat. „Želbohu stále častěji udělujeme formální autoritu bez ohledu na reálné lidské kvality a odborné znalosti,“ říká Petr Růžička, senior kouč, lektor a terapeut, který se věnuje rozvoji lídrů.


Jak se do lesa volá

Ochota poslouchat pomalu, ale jistě mizí, autority se vytrácejí. „To, že je v současné společnosti zpochybňována autorita, souvisí mimo jiné i se sílícím důrazem na individualismus s jeho ideálem rovnosti. To vede především k boření formálních autorit,“ říká Růžička.

„Vezměte si třeba povolání učitele. To má podle výzkumů vysokou prestiž, lépe si vedou už jen lékař, vědec a zdravotní sestra. Přesto si učitel získává a udržuje autoritu obtížně. Jeho formální autorita je totiž malá, není společností ekonomicky adekvátně ohodnocen a stále více přichází i o formální »moc«, kterou kdysi míval. Proto si musí mnohem více budovat neformální autoritu, což ale není vůbec jednoduché.“

Hodně se diskutuje o tom, jestli dnešní děti vůbec lze úctě a respektu naučit. Většina psychologů tvrdí, že to jde. Musejí mít ovšem dobré příklady. A smutnou pravdou bohužel je, že lidí hodných následování povážlivě ubývá…


…Každý to neumí

Obecnými schopnostmi spojovanými s přirozenou autoritou je podle doktora Růžičky především umění nadchnout a motivovat. K tomu je ovšem třeba, aby takový člověk byl empatický, uměl naslouchat a dokázal uplatňovat emoční a sociální inteligenci.

Respekt a důvěru si člověk s přirozenou autoritou získává tím, že respektuje ostatní a důvěřuje jim. Umí dávat i přijímat. To je ona tak často skloňovaná zpětná vazba. Člověk s přirozenou autoritou musí také umět jasně a stručně formulovat svá sdělení – dokonce si průběžně ověřuje, zda všichni jeho slova správně chápou. A kromě toho má v souladu verbální i neverbální komunikaci.

Celý text si můžete přečíst ZDE.

Akademie CZ.NIC představuje harmonogram kurzů pro 2. pololetí

pátek 8. srpna 2014 · 0 komentářů

Sdružení CZ.NIC, správce národní domény .CZ a provozovatel vzdělávacího centra Akademie CZ.NIC, představilo harmonogram kurzů na druhé pololetí 2014. Vzdělávací centrum přináší témata určená jak IT odborníkům, tak i kurzy pro zaměstnance veřejné správy, studenty a učitele či laickou veřejnost se zájmem o moderní technologie.

Kurzy jsou nyní naplánované na období od září do prosince 2014, a to jak v pražské, tak i v brněnské pobočce Akademie CZ.NIC. Kompletní přehled najdou zájemci na internetové adrese https://akademie.nic.cz, kde je pro ně připraveno 36 termínů věnovaných DNS, IPv6, BGP, Datovým schránkám, počítačové bezpečnosti, 3D tisku nebo mojeID. Na všechny vypsané termíny se mohou zájemci již nyní přihlásit.

„Novinkou nadcházejícího pololetí je především sloučení kurzu Svobodná aplikační bezpečnost I, který byl zaměřen spíše teoreticky, a kurzu Svobodná aplikační bezpečnost II, v němž si účastníci vyzkoušeli především praktické věci, do kurzu s názvem Bezpečnost webových aplikací,“ uvádí Igor Kytka, koordinátor vzdělávacích aktivit sdružení CZ.NIC. „Tato změna umožní účastníkům vyzkoušet si nabyté vědomosti rovnou v praxi. S kurzem Bezpečnost webových aplikací je spojena i druhá aktualita a tou je individuální 30minutová konzultace s lektorem, která je pro účastníky kurzu zdarma.“

V Akademii CZ.NIC se v prvním pololetí 2014 uskutečnilo 34 kurzů. Největší zájem byl o kurzy věnované počítačové bezpečnosti, zajištění kvality softwaru a 3D tisku.

Vzdělávací centrum CZ.NIC nabídne ve svém školícím centru převážně odborná témata. Zkrátka ale nepřijde ani široká veřejnost, pro kterou bude určena druhá série kurzů pod souhrnným názvem Jak na Internet. Pro zájemce z veřejné správy budou potom určeny především kurzy Datové schránky a IPv6 a DNSSEC ve veřejné správě a veřejných zakázkách.

Podrobné informace včetně kompletních termínů školení jsou k dispozici na stránkách https://akademie.nic.cz


O Akademii CZ.NIC

Specializované výukové centrum bylo otevřeno 1. dubna 2009. Akademie nabízí zájemcům možnost odborného vzdělávání v oblasti Internetu a internetových technologií. Kurzy umožňují účastníkům vyzkoušet si přednášenou látku v praxi, podělit se o zkušenosti s lektory, ale také s ostatními návštěvníky kurzů. Lektory Akademie CZ.NIC jsou zaměstnanci sdružení, vysokoškolští pedagogové a odborníci z praxe. Součástí pražského výukového centra je také laboratoř vybavená hardwarem a softwarem potřebným k testování a experimentování v rámci výuky.

Co zaměstnavatelé ve VB očekávají od absolventů VŠ

středa 6. srpna 2014 · 0 komentářů

V Londýně se konala konference IREG-7 na téma zaměstnatelnost a akademické žebříčky zaměřená na to, co zaměstnavatelé hledají u čerstvých absolventů vysokých škol a jak mohou přispět k překlenutí propasti mezi školou a zaměstnáním.

Zdroj: Scio

Zástupci zaměstnavatelů potvrdili, že obtížně hledají nové zaměstnance, ačkoliv počet absolventů přesahuje počet poptávaných míst. S. Isherwood, vedoucí představitel Asociace náboru absolventů vysokých škol, uvedl, že v řadě oborů ve Velké Británii existuje nedostatek zaměstnanců, např. v IT 40 %, ve veřejném sektoru 22 %, v energetice 18 % a další.

Představitelé zaměstnavatelů zdůraznili, že absolventi by si měli ze školy přinést bohatě rozvinuté měkké dovednosti, mezinárodní zkušenost a praktické zkušenosti.

Školy by se podle jejich představ měly zaměřit hlavně na měkké dovednosti a pěstovat u studentů následující:

1. dovednost kolaborativní práce v týmech složených z lidí z různých zemí a s různým zázemím,

2. komunikační dovednost – mluvení, psaní a naslouchání,

3. vysoký stupeň zaujetí, odolnosti a entusiasmu,

4. vůdcovské kvality,

5. dovednost ovlivňovat ostatní a řešit konflikty,

6. schopnost rozvíjet nové dovednosti a postoje podle požadavků nových pozic,

7. flexibilní proměna podle potřeb rychle se rozvíjejícího trhu a globální ekonomiky,

8. dovednost rychle přijmout komplexní informace,

9. vysoký stupeň sebeuvědomění a sebeřízení,

10. otevřenost a respekt vůči široké škále postojů z celého světa,

11. otevřenost multikulturnímu učení, schopnost přizpůsobit se kultuře a prostředí,

12. interdisciplinární poznatky.

Důležitá je úroveň dosažených dovedností. Zástupci zaměstnavatelů se vyslovili pro uznávání certifikátů online vzdělávání a pro ověřování skutečných kompetencí. Cílem je blízká součinnost akademických institucí a zaměstnavatelů při přípravě kurikula a hodnocení konkrétních programů výuky. Zaměstnavatelé uvedli, že žebříčky univerzit jsou pro ně důležité při posuzování kvality uchazečů o práci.

Původní text ZDE.

Vysokoškoláci si zpravidla hledají práci sami. A najdou ji snadněji

pondělí 4. srpna 2014 · 0 komentářů

Dvaapůlkrát nižší než je národní průměr, byla v roce 2013 nezaměstnanost absolventů vysokých škol. V evidenci Úřadu práce ČR bylo zhruba 3 400 vysokoškoláků s bakalářským, magisterským i doktorským titulem. Méně pak absolventů technických oborů. Z praxe tak vyplývá, že lidé s vyšším vzděláním dnes najdou práci snadněji, i když to někdy trvá déle.

„Míra nezaměstnanosti různých skupin vzdělanostních skupin obyvatelstva se významně liší. V roce 2013 činila obecná míra nezaměstnanosti v České republice v průměru u zaměstnanců se základním vzděláním 25,7 %, u zaměstnanců se středním vzděláním bez maturity 8,4 %, u zaměstnanců se středním vzděláním s maturitou 5,3 % a u zaměstnanců s vysokoškolským vzděláním 2,8 %, přičemž průměr za všechny zaměstnance byl 7,0 %, říká rektor Bankovního institutu vysoké školy Pavel Mertlík a dodává: „Míra nezaměstnanosti vysokoškoláků tak byla dvaapůlkrát nižší, než národní průměr.“

„Absolventi vysokých škol jsou při hledání práce většinou aktivnější, často se ani neevidují na úřadu práce a práci hned hledají sami“, říká generální ředitelka Úřadu práce ČR Marie Bílková a dodává: „Vysokoškoláky nejvíc většinou zajímá uplatnění v oboru, který vystudovali. Například v Jihočeském kraji se nezaměstnaní absolventi přicházejí na úřad práce zpravidla jen poradit, v Moravskoslezském kraji je vysokoškoláků v evidenci docela poskrovnu, na jižní Moravě se absolventi zase docela často zajímají o rekvalifikace. Pokud se kdekoliv České republice rozhodnou rekvalifikovat, zajímají se nejčastěji o kurzy ekonomického směru, rozšíření dovedností v oblasti informačních technologií, webových stránek, grafiky, zdravého životního stylu atd.“

„Podle průzkumu Střediska vzdělávací politiky Pedagogické fakulty UK v Praze byla v září 2013 míra nezaměstnanosti absolventů Bankovního institutu vysoké školy jeden rok po absolvování studia pouze 2,5 %,“ popisuje situaci rektor Bankovního institutu vysoké školy Pavel Mertlík a dodává: „Je to dané jednak profilem typického studenta BIVŠ – 25–35 let, studuje při zaměstnání, je motivovaný a odpovědný, a proto se snaží maximálně efektivně využít čas i peníze, který studiu věnuje – a také tím, že umožňujeme a zprostředkováváme praxi a přímou spolupráci s firmami, což usnadňuje vstup na trh práce. Kromě toho lze na BIVŠ absolvovat rekvalifikační kurzy Realitní makléř a Management zaměřený na logistiku.“

Rada Evropy (EPSCO) před časem rozhodla, že je třeba v celé Evropské unii přijmout systém, který by mladým nezaměstnaným lidem garantoval, že jim bude rychle nabídnuta práce nebo odborná příprava. „Toto rozhodnutí Rady úřady práce samozřejmě realizují v praxi, kromě už zmiňovaných rekvalifikací máme celou řadu programů zaměřených na posílení uplatnění mladých lidí na trhu práce“, říká generální ředitelka Úřadu práce ČR Marie Bílková a dodává: „Pomáháme samozřejmě ale všem skupinám nezaměstnaných s důrazem na lidi ve věku 50+, rodiče s dětmi či handicapované. Právě těm a mladým lidem věnujeme zvýšenou péči a podporu proto, že patří mezi nejohroženější skupiny na trhu práce. Například u rodičů s malými dětmi se zaměstnavatelé často obávají vůbec je přijmout do pracovního poměru, a když už jsou děti větší a obava z absencí kvůli dětem zmizí, problémem může být zase částečná ztráta kvalifikace během doby péče o dítě. Pak hrají roli právě rekvalifikace a celoživotní vzdělávání jako takové.“

V kontextu s kvalifikací by v České republice měl vzniknout systém hodnocení a předvídání vývoje kvalifikačních potřeb trhu práce a s tím související systém poradenství pro volbu povolání a další vzdělávání. Před časem na něm začalo pracovat ministerstvo práce a sociálních věcí ve spolupráci s ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Netýkal by se jen nezaměstnaných, kde ostatně už takové poradenství funguje, ale také přímo škol. Vše má vést k tomu, aby nedocházelo k nerovnováze mezi tím, co potřebuje trh práce a mezi tím, jaké školy si mladí nejčastěji vybírají a absolvují. Zjednodušeně jde o průběžné sledování, vyhodnocování a předvídání vývoje trhu, tedy hledání souvislostí mezi trendy v ekonomice a požadavky na profese a pracovní pozice.

„Trendy ve vývoji nezaměstnanosti se dají samozřejmě předvídat i dnes, ale mohlo by se to dělat ještě lépe a hlavně komplexněji, provázaněji“, říká rektor Bankovního institutu vysoké školy Pavel Mertlík a dodává: „Vezmeme-li třeba právě nejnovější čísla o nezaměstnanosti, pak její mírný pokles v jarních měsících je sezónní jev, podobně jako pravidelný nárůst míry nezaměstnanosti na podzim a v zimě. Významnější pro pohyb míry nezaměstnanosti je trend vývoje národního hospodářství měřený tempem růstu hrubého domácího produktu. V České republice v letech 2012 – 2013 probíhala recese a ta situaci na trhu práce opět významně zhoršila. V roce 2014 již ekonomika mírně oživuje, avšak zejména tvorba nových pracovních míst je stále nedostatečná, a tak se situace na trhu práce zatím celkově nezlepšila. Obrat na trhu práce může přinést až růst dosahující tempa kolem 3 %.“

Pozitivní roli při řešení nezaměstnanosti samozřejmě hrají i peníze z Evropské unie. Jen na podporu mladých lidí v regionech, kde je nezaměstnanost mladých do 25 let nad 25 %, by se v letech 2014–2020 mělo rozdělit 6 mld. Nejvíc takových regionů je v Makedonii (72,5 %), Řecku (70,6 %) a Španělsku (62,6 %). V České republice se jedná o region Severozápad, kde v roce 2012 nemělo práci 28,2 % lidí do 25 let. V připravovaném Operačním programu Zaměstnanost by z těchto evropských peněz mělo být možné financovat třeba přípravu učňů a odborné stáže, první pracovní zkušenosti, zahájení podnikání, mobilitu mladých pracovníků apod.

Škola v muzeu

pátek 1. srpna 2014 · 0 komentářů

Projekt Moravského zemského muzea Škola v muzeu, který je připravený ve spolupráci s Masarykovou univerzitou, nabízí žákům a studentům konkrétních věkových skupin základních a středních škol vyučovací hodinu, která je připravená podle RVP.

Výukové moduly jsou zpracovány a prezentovány studenty Masarykovy univerzity v rámci kreditované praxe za dohledu odborných garantů Moravského zemského muzea. Projekt nabízí interaktivní vyučovací hodinu v reálném prostřední muzejní expozice, součástí jsou i pracovní listy a závěrečné shrnutí, jímž učitel ve škole ověří znalosti, které si žáci odnesli z hodiny. Záměrem je, aby se již učitelé k tématu v hodině nemuseli vracet.

Témata letošního ročníku byla:
– Fauna pro 3. a 4. třídu ZŠ
– Nerosty pro 4. třídu ZŠ
– Velká Morava pro 6. třídu ZŠ
– Savci pro 7. třídu ZŠ. Všechno má svůj řád aneb seznámení s řády savců
– Houby pro 1. ročník SŠ. Poznáváme houby
– Geologická období pro 3. ročník SŠ

Více ZDE.

Na nová témata pro školní rok 2014/15 vás upozorníme.

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger