2. ročník soutěže Rozpočti si to! pro 2. stupeň základních škol

pátek 31. října 2014 · 0 komentářů

Portál Finanční gramotnost do škol vyhlašuje 2. ročník soutěže „Rozpočti si to!“ pro žáky 2. stupně základních škol a jejich rodiče či učitele k tématu rodinný rozpočet.

Soutěž začne v sobotu 1. listopadu 2014 a bude probíhat po dobu 3 měsíců. 15 nejúspěšnějších týmů postoupí do finále, které se bude konat v Praze v pátek 20. března 2015. Všichni finalisté si odnesou menší ceny, první 3 týmy pak získají hlavní – atraktivní ceny (elektronika, hry, knihy apod.).

Do hry je možné se registrovat až do 23. 11. 2014! Registrujte se ZDE.

Žáci budou soutěžit ve 3–5členných týmech. Jelikož se jedná o rodinnou soutěž, resp. o soutěž pro zástupce třídy s jejich učitelem, musí být v každém týmu alespoň 1 dospělá osoba.

Soutěž si klade za cíl vést děti k samostatnosti, k týmové práci a k tomu, aby se něco nového naučily. Zároveň zapojuje i rodiče (a učitele), aby si uvědomili důležitost finančního vzdělávání a sami si odnesli nějaké nové poznatky.

Hlavním tématem je rodinný rozpočet. Týmy budou hospodařit s vlastními fiktivními prostředky. Měly by se tak postupně dozvídat a osvojovat si informace o hodnotě peněz a o tom, jak je možné finance plánovat a hospodařit s nimi, popř. jaké jsou důsledky špatného hospodaření. Cílem hry je především hravou formou naučit děti hospodařit s vlastními finančními prostředky. Především jim ale vštípit základní pojem o cenových hladinách, tedy jakési „ceně peněz“ a toho, co je možné za určitý obnos peněz pořídit, tedy jak je možné s penězi hospodařit. Děti by se měly naučit tomu, že plánování financí je nejen výhodné, ale spíše nutné, protože bezhlavé utrácení nás dostává do nepříjemných situací. Výsledným poznatkem pro žáky by mělo být to, že vytváření finančních rezerv, budování pasivního příjmu a úsporné hospodaření může být velkou výhodou pro každého z nás.

V rámci soutěže je také možné plnit bonusové úkoly. Ty povedou k proaktivitě účastníků a mají za cíl zdůraznit potřebu finančního vzdělávání. Účastníci si v něm osvojí různé formy vzdělávání.

Konkrétní pravidla hry naleznete ZDE.

6. a 7. 11. 2014 veletrh pomaturitního a celoživotního vzdělávání Gaudeamus 2014

čtvrtek 30. října 2014 · 0 komentářů

Termín podzimního Evropského veletrhu pomaturitního a celoživotního vzdělávání Gaudeamus 2014 je od 4. do 7. 11. 2014, každý den je veletrh otevřen pro veřejnost od 8 do 16 hodin.

Místem konání veletrhu je brněnské výstaviště, Výstaviště 1, Brno, pavilony G1 a G2. Veletrh bude ve dnech 6. a 7. 11. probíhat jako souběh se sportovním veletrhem Sport Life.

Veletrh Gaudeamus je nejvýznamnějším zdrojem informací o možnostech dalšího studia, nejen po maturitě. Návštěvu veletrhu lze doporučit každému studentovi III. a IV. ročníku střední školy a všem zájemcům o celoživotní vzdělávání. Na veletrhu bude zastoupeno 223 samostatných vystavovatelů, 476 fakult a přes 4000 studijních oborů, které lze studovat v České republice nebo na zahraničích školách.

Každý student návštěvou veletrhu získá vyčerpávající aktuální přehled studijních příležitostí, informace o přijímacím řízení a podmínkách studia, tištěný katalog s kontakty, termíny podání přihlášek a přijímacího řízení, elektronický katalog s rejstříkem studijních oborů a dalšími informacemi o studiu, zdarma poradenství při výběru studijního oboru a účast na všech přednáškách, možnost zdarma využít služeb testovacího centra, pro studenty registrované na www.gaudeamus.cz před návštěvou veletrhu je připraven tištěný návod „Jak na VŠ" a „Slovníček VŠ pojmů", volný vstup na sportovní veletrh Sport Life.

Význam veletrhu a jeho společenská potřeba neustále roste, což se odráží v rostoucím zájmu o veletrh od státní správy, vystavovatelů, diváků i zahraničních subjektů. Veletrhu Gaudeamus věnuje pozornost řada politiků a veřejných činitelů, kteří mu přikládají velký význam. Nad letošním veletrhem převzali záštitu:
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky
prof. RNDr. Ing. Petr Štěpánek, CSc., rektor VUT v Brně,
doc. RNDr. Anna Putnová, CSc., MBA, poslankyně Parlamentu ČR
prof. Ing. Karel Rais, CSc., MBA, poslanec Parlamentu ČR
Hejtman Jihomoravského kraje
Primátor statutárního města Brna
Velvyslanectví Spolkové republiky Německo v ČR

Veletrh Gaudeamus bude v letošním roce výjimečný složením a počtem vystavovatelů, doprovodnými programy, servisem pro diváky a výchovné poradce. Na veletrhu budou tradičně vystavovat všechny české univerzity, vysoké školy a větší vyšší odborné školy. Kromě tuzemských škol bude zastoupeno 64 renomovaných zahraničních univerzit a vysokých škol z 11 zemí, nejenom z členských států Evropské unie. Zahraniční univerzity a vysoké školy přijedou z Velké Británie, Dánska, Německa, Slovenska, Francie, Malty, Nizozemí, Švýcarska, Maďarska, USA a Austrálie.

V průběhu XXI. ročníku veletrhu Gaudeamus bude probíhat pět doprovodných programů.

Tradičním doprovodným programem jsou přednášky vystavujících škol, které budou probíhat každý den ve dvou přednáškových sálech přímo v pavilonu G2. Tématem přednášek jsou podmínky přijímacího řízení a studia ve školním roce 2014/2015. Novinkou jsou tzv. tematické přednášky, zaměřené na aktuální témata.

K tradičním doprovodným programům patří „Poradenský servis", který je na veletrh zdarma k dispozici již sedmým rokem. V letošním roce jsou služby poradenského servisu rozšířené o testovací centrum s testem „Na co se hodíš". Test je určen studentům, kteří nevědí, jaký obor mají studovat.

Dalším doprovodným programem je VII. ročník doprovodného programu s názvem „Věda pro život“, do kterého se zapojilo 11 univerzit. Cílem programu je umožnit budoucím studentům nahlédnout do náplně studia a zajímavostí, které se mohou ve škole naučit. Prezentované přírodní jevy, zajímavé poznatky a technologické novinky si návštěvníci mohou sami na výstavišti vyzkoušet.

V. ročník doprovodného programu „Pojďme si hrát s technikou" je zaměřený na studium technicky zaměřených studijních oborů. Do doprovodného programu „Pojďme si hrát s technikou" se zapojilo České vysoké učení technické v Praze a Univerzita Karlova.

V letošním roce bude probíhat také IV. ročník doprovodného programu „Tailor-Made Study Abroad", který je zaměřen na podporu studia v zahraničí. Cílem programu je na základě individuálních požadavků studentů sestavit na míru šitou nabídku studia v zahraničí.

Doprovodné programy „Věda pro život" a „Pojďme si hrát s technikou" pomohou studentům při rozhodování o budoucím studiu, rozšíří jejich obzor, přiblíží náplň jejich budoucího studia a zformuje představu o budoucím uplatnění.

V průběhu veletrhu proběhne v roce 2014 již VI. ročník soutěže o nejlepší expozici. Soutěžit bude 18 vystavovatelů o přízeň studentů. Studenti sami budou hodnotit expozice vystavovatelů, zda informují o budoucím studiu srozumitelně, výstižně a v dostatečném rozsahu. Hodnotící komise bude složená ze studentů Obchodní akademie a VOŠ obchodní Brno a ze studentů, které do komise nominovali sami vystavovatelé. Komise bude pracovat nezávisle pod vedením pedagoga z Obchodní akademie Brno, která bude gesční školou soutěže. Výsledky soutěže budou vyhlášeny na společenském večeru veletrhu, který proběhne 5. listopadu od 19 hodin v prostorách Centra VUT v Brně, Antonínská 1 a následující den zveřejněny na www.gaudeamus.cz.

Pro odborné návštěvníky je připraven souhrnný informační set o vystavujících školách a speciální Informační systém pro pedagogy a výchovné poradce. Informační set a systém obdrží každý registrovaný pedagog, po předložení vyplněné volné vstupenky. Informační systém pro výchovné poradce je aplikací na CD, ve které jsou podrobné informace o podmínkách studia, studijních oborech, kontaktech a mnoho dalších důležitých informací o studiu na českých a zahraničních univerzitách, vysokých a vyšších odborných školách. Systém aktuálně obsahuje 645 vzdělávacích institucí a přes 6000 studijních oborů. Veškeré informace jsou přehledně řazené do rejstříků, přehledů a seznamů.

Ve Ždírci se dětí učí angličtinu moderní vědeckou metodou

· 0 komentářů

Žáci základní školy ve Ždírci nad Doubravou začali od října využívat ke studiu angličtiny program Scientific Learning. Škola se stala první v republice, která tento program plošně zavádí.

„Výuka anglického jazyka v naší škole je jednou ze zásadních priorit – tento program poskytuje individuální podporu každému žákovi a jsme přesvědčeni, že může velice pomoci nejen při výuce anglického jazyka,“ vysvětlil ředitel školy Ota Benc s tím, že se do programu přihlásila třetina žáků a následovali je i někteří rodiče, kteří v programu pracují. „Podle prvních výsledků práce žáků i rodičů je vidět, že je program baví a usilovně pracují,“ zhodnotil Ota Benc. Do programu se přihlásilo i dvacet pedagogů, kteří budou postupně poskytovat metodickou podporu žákům i rodičům.

„V zahraničí výsledky ukazují, že díky tomuto programu se žáci během několika let dostávají na úroveň, kdy mohou v angličtině studovat. Jsem ráda, že tuto možnost bude mít i mnohem víc českých žáků,“ podotkla Michaela Tilton, jednatelka společnosti Nuerasoft, která je výhradním distributorem programů Scientific Learning v ČR a SR.

Rozdíly mezi žáky, kteří program využívají, a těmi, kteří se nezapojili, bude jasný na konci roku. „K testování pokroku bude využito testů od společnosti Scio a bude tak možné porovnat postupy žáků
účastnících se projektu oproti žákům, kteří se do projektu výuky pomocí těchto programů nezapojili,“ vysvětlila produktová manažerka Scientific Learning Petra Razimová.

Děti absolvují testy na počátku a konci školního roku. Navíc díky testům budou moci posoudit svůj pokrok žáci v projektu. „Žáci si ověří svoji úroveň angličtiny testem SCATE (Scio Computer Adaptive Test of English). Test určí jejich úroveň angličtiny podle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky. Žáci tak poznají svoji startovní pozici při zavádění programu Scientific Learning a následně si testem SCATE budou ověřovat svůj pokrok v angličtině,“ doplnil Martin Podlucký ze společnosti Scio.

Scientific Learning je výuka angličtiny založená na dlouholetých výzkumech předních světových neurovědců. Po celém světě program ji využívá přes 3 miliony studentů ve více než 40 zemích. Do České republiky se dostala před dvěma lety.

Tato výuka je vhodná jak pro úplné začátečníky, tak i pro pokročilé, kteří si potřebují rychle vylepšit angličtinu například před důležitým pohovorem či pracovní cestou. Využívají ji i studenti připravující se na studium v zahraničí. Už po třech měsících studenti pocítí zlepšení. Je potřeba se studiu věnovat minimálně 30 minut pětkrát týdně.

Program vznikl na základě vědeckého bádání týmu neurovědců, ke kterým patří i Michael Merzenich a Paula Tallal. Svůj dlouholetý výzkum se rozhodli převést z laboratoře do praxe a program původně určený dětem s poruchami učení začali zkoušet. Přitom zjistili, že má mnohem širší uplatnění, než původně předpokládali. Program byl s prokazatelnými výsledky testován u dětí – od těch se speciálními potřebami až po nadprůměrně nadané, u studentů, dospělých i seniorů. U všech došlo k výraznému zlepšení kognitivních funkcí mozku. Zdokonalila se jejich schopnost učit se a vytvořila se správná reprezentace anglických fonémů v mozku. Tím se nejen snadněji naučili druhý jazyk, ale mělo to pozitivní vliv na celkové akademické výsledky.

K tomu, aby zájemci mohli tento styl výuky angličtiny používat, stačí mít připojení na internet a kvalitní sluchátka.


Více informací:

Základní škola Ždírec nad Doubravou je standardní státní školou v malém městě. Navštěvuje ji 375 žáků a v mateřské škole je 125 dětí. Více informací ZDE.

Ota Benc, ředitel ZŠ Ždírec nad Doubravou
e-mail: reditel@skola.zdirec.cz, tel.: 774 115 270

Michaela Tilton, jednatelka společnosti Nuerasoft s.r.o., výhradní distributor programů Scientific Learning v ČR a SR
e-mail: michaela@nuerasoft.cz, tel.: 608 476 041

Martin Podlucký, Studio pro školy – společnost Scio, testy SCATE
e-mail: mpodlucky@scio.cz, tel.: 234 705 023

Ladislav Czémy a kol.: Agresivní chování ve školách ČR z pohledu učitelů a žáků 2. stupně základních škol

středa 29. října 2014 · 0 komentářů

Dotazníkové šetření na vzorku více než 1000 učitelů z náhodně vybraných škol zjišťovalo výskyt různých forem agresivního chování žáků na základních školách z hlediska učitelů. Pedagogové se nejvíce setkávali se slovní a fyzickou agresí mezi žáky a vandalismem vůči majetku a vybavení školy. 86% dotázaných uvedlo hrubé slovní výpady vůči učitelům, 16% uvedlo napadení někoho z učitelského sboru žákem.

Zdroj: CEPROS – Centrum výzkumu protidrogových služeb a veřejného zdraví, 2013


…Zcela jednoznačné je stanovisko učitelů 2. stupně základních škol v otázce, zda je agresivní chování žáků ve srovnání s minulostí četnější, či nikoliv. Více než tři čtvrtiny (76,7 %) učitelů uvedly, že dle jejich názoru je agresivita žáků na 2. stupni základních škol vyšší, než bývala dříve. Jen necelá pětina (19,1 %) učitelů se domnívá, že je zhruba na stejné úrovni, nikdo z učitelů neuvedl, že by agresivita žáků byla v porovnání s minulostí nižší. Zbývající 4,2 % učitelů tuto okolnost nedokáží posoudit…

Z porovnání jednotlivých skupin respondentů vyplývá, že učitelé – muži se častěji než ženy domnívají, že agresivita žáků je zhruba stejná, jako bývala dříve, ženy jsou naopak ve větší míře toho názoru, že agresivita je vyšší...


Shrnutí

Cílem výzkumu bylo analyzovat rozsah a formy agresivního chování na 2. stupni základních škol v České republice z pohledu učitelů, zjistit jejich postoje ke kompetencím pro řešení agresivity žáků, problémy, které jim agresivní chování žáků způsobuje a zda by se do řešení těchto problémů měly zapojit jiné subjekty. Spolu s tím bylo cílem identifikovat názory učitelů na účinnost jednotlivých způsobů ovlivňování agresivity žáků. Výzkum proběhl ve 115 základních školách s 2. stupněm v celé České republice. Celkem se do něj zapojilo 1003 učitelů. Sběr dat byl prováděn prostřednictvím on-line webové aplikace dotazníku.

Nejrozšířenější formou agresivního chování žáků je podle učitelů jednoznačně hrubá slovní agrese mezi žáky. Častěji se vyskytuje rovněž fyzická agrese mezi žáky, úmyslné poškozování vybavení nebo majetku školy a úmyslné poškozování nebo ničení věcí žáků. Slovní a fyzická agrese vůči učitelům je méně častá, nicméně pokud se takové případy vyskytly, je nezbytné je považovat za velmi závažné.

Názor učitelů na výskyt jednotlivých forem agresivního jednání je jednotný. Nebyly identifikovány statisticky významné rozdíly v hodnocení mužů a žen, jednotlivých věkových skupin či dle délky praxe a třídnictví. Pouze v případě kyberšikany ženy – učitelky a učitelé, kteří měli v posledním roce třídnictví, uváděli, že se s kyberšikanou setkávali častěji.

Výzkum prokázal, že s výjimkou kyberšikany má výskyt agresivního chování žáků ve všech jeho formách vliv na spokojenost učitele v povolání a jeho psychickou pohodu. Platí, že učitelé, kteří byli vystaveni či častěji se setkávají s agresivním chováním žáků, jsou méně spokojeni v učitelském povolání, práce je neuspokojuje, nechodí do ní rádi a nevnímají ji jako obohacující. Z hlediska psychického hodnotí tito učitelé své duševní zdraví jako horší a rovněž uvádějí, že je práce velmi psychicky zatěžuje. Jednoznačným závěrem výzkumu je skutečnost, že agresivní chování žáků má velký vliv na spokojenost pedagoga s jeho profesí i jeho duševní pohodu.

Z hlediska názoru učitelů na kompetence k řešení agresivity platí, že většina z nich zastává stanovisko, že si s agresivitou umí poradit. Více tento názor zastávají muži, učitelé s delší praxí a ve vyšším věku. Větší část dotázaných pedagogů je též toho názoru, že má dostatek informací, sociálních dovedností a nástrojů, aby agresivitu žáků zvládla. Nicméně by přivítali v této oblasti větší podporu ze strany vedení školy.

V souvislosti s kompetencemi k řešení agresivity žáků platí, že ti učitelé, kteří jsou v učitelském povolání spokojeni, práce je uspokojuje, obohacuje je a kteří ji nevnímají jako psychickou zátěž jsou v oblasti kompetencí sebevědomější, více si věří a nepociťují ve větší míře nedostatek informací, sociálních dovedností a nástrojů v této oblasti.

V případě výroků, mapujících agresivitu jako problém v práci pedagoga, se pedagogové nejvíce ztotožnili s tezí, že agresivita mezi žáky výrazně ztěžuje výuku a zhoršuje klima ve třídě. Tuto skutečnost je třeba vnímat jako stěžejní problém v práci pedagoga. Velká míra souhlasu byla rovněž vyslovena s tvrzením, že agresivita žáků patří mezi problémy, které učitel musí v rámci své práce řešit, a že je společným tématem učitelů v jejich škole. Všechny tyto skutečnosti signalizují závažnost problému agresivity žáků a nutnost jeho soustavného a cílevědomého řešení.

V případě agresivity žáků jako problému, který by měl řešit někdo jiný než pedagog, platí, že učitelé významně podporují myšlenku, aby jim s řešením agresivity žáků pomáhal i jiný subjekt. Především by to měli být rodiče – největší podporu získal názor, že škola potřebuje účinný nástroj, jak přimět rodiče, aby omezovali agresivitu dětí ve škole. Významně je podporována rovněž teze, aby agresivní chování žáků řešil odborník, např. školní psycholog, aby se učitelé mohli plně věnovat výuce. Učitelé jsou rovněž ve velké většině pro zavedení možnosti dočasného vyloučení žáka ze školní docházky v případě jeho zvláště agresivního chování. Tyto teze získaly nejvíce souhlasných stanovisek ze všech 14 tezí, věnovaných názorům učitelů na agresivitu žáků.

Z výzkumu též vyplynulo, že za nejúčinnější prostředky potlačování agresivity žáků na základní škole učitelé považují osobní a pedagogický přístup pedagoga, ovlivňování agresivity žáků prostřednictvím rodičů a spolupráci se žáky např. formou školní prevence, peer programů apod. Názor na tyto formy je u učitelů poměrně homogenní a vykazuje velkou míru shody a nízký podíl odpovědí „nevím“.

O účinnosti uvedených způsobů ovlivňování agresivity žáků jsou více přesvědčeni ti pedagogové, kteří jsou ve svém učitelském povolání spokojeni a práce je uspokojuje a obohacuje. Skeptičtější jsou naopak učitelé, kteří svůj psychický stav hodnotí jako horší a uvádějí, že je práce učitele psychicky zatěžuje. (str. 43–44)

Už jste zjistili, co je to Nevýchova?

úterý 28. října 2014 · 0 komentářů

Název je trochu zavádějící. Navozuje představu, že rodič nechá dítě dělat, co se mu zamane. Ale po bližším seznámení zjistíte, že jde o změnu rodičovského myšlení a přístupu.

Nevýchova je ucelený přístup k dítěti, který pomáhá rodičům a dětem vyřešit každodenní potíže, na všem se domluvit a být si skutečnými partnery. Je to výchovný systém pro moderní rodiče, kteří nechtějí, aby jim děti skákaly po hlavě. A chtějí s nimi mít hezký vztah.


Jaký jste rodič?

Nejdřív byste si měli ujasnit, jaký jste rodič:
– Policajt? „Budeš sekat dobrotu! Já jsem za tebe zodpovědná, tak budeš jednoduše poslouchat!“
– Učitel? „Tolikrát jsme ti to říkali, že to není hezký, tak proč to děláš?“
– Nadšenec? „Dělej si, co chceš. Já ti to dovolím.“
– Partner? „Takhle bych to chtěl(a) já. Jak bys to chtěl(a) ty?“


Nevýchova je přístup k životu, k dětem i k sobě samým

Jejím základním předpokladem je partnerství, které se rodičům mnohonásobně vyplatí. Takže není výjimkou, že rodiče říkají: „S Nevýchovou se zlepšily všechny moje vztahy. V práci i s partnerem. Už by mě nenapadlo dělat to jako dřív.“


Kdo za Nevýchovou stojí?

Katka Králová a Hanka Havrilcová. „Věřím, že se dítě rodí jako šťastná, celistvá bytost a tou může zůstat po celý život. Věřím, že je zbytečné věci hodnotit. Jsem otevřená světu a každému novému pohledu. Věřím, že se v každé chvíli můžu rozhodnout pro změnu k lepšímu. Proto věřím, že má smysl mluvit o přirozenosti a provokovat k zamyšlení, ke změně, k pohybu,“ píše ve svém „CV“ Katka.


Chcete se dovědět víc?

Nevýchovu si můžete vyzkoušet zdarma v online Rychlokurzu. Stačí poslat svůj mail. Postupně dostanete čtyři zajímavá videa.

(Typy rodičů, autentické zkušenosti řady z nich i e-mailovou adresu Nevýchovy najdete na výše uvedené stránce.)


A ještě názor Petry, která už absolvovala kurz placený

Zdroj: Jsem tam aneb Nevýchova to má spočítané, 11. 3. 2014

„…Největší přínos Nevýchovy nevidím v tom, že spousta věcí klape, ale v něčem, co se dost těžko popisuje. Je to jakoby se změnila celková atmosféra. Čím dál vzácněji se ve chvílích, kdy se zdánlivě nedaří, dostavuje takový ten svíravý pocit, že se to prostě nedá nebo že se to musí přetrpět apod. Některé problémy se vyřešily úplně jednoduše. Stačilo se na ně podívat trošku jinak a ukázalo se, že to vlastně žádné problémy nejsou. Jen má člověk zažité, že něco musí být nějak a když to přesně tak není, je potřeba zakročit.

Už jsem se setkala s různými přístupy a metodami, které mě zaujaly a pomohly mi ujasnit si spoustu věcí ohledně výchovy. Z každého z nich něco pomohlo vyřešit nějaký aktuální problém s větším či menším úspěchem. Už pár dní přemýšlím nad tím, v čem tkví pocit, že až teď mi to do sebe zapadá všechno. Jako bych až teď přišla na to, jak poskládat celé puzzle, a dřív jen měla větší či menší kus skládačky. Dost možná se to kouzlo skrývá v tom, že stačí pochopit a přijmout základní princip. Nic víc vlastně není potřeba, nemusíte lovit v paměti žádné postupy, jak se zachovat v té které situaci, co říkat nebo neříkat, jak se u toho tvářit atd. Nejednou ta změna jakoby vyplývá sama ze situace. Navíc je kolikrát až zarážející, jak nevýchovné principy nenápadně prosakují i mimo vztahy s dětmi a zjednodušují tak i další záležitosti, u kterých by to člověk ani nečekal.


…Možná to pro vás vůbec není

Tak jako je každé dítě originál, platí to i o rodičích. I když mám pořád ten pocit, že je to tak jednoduché a efektivní, že by to měl vědět každý, připouštím, že to pro každého není. Potenciální přínos musí zvážit každý sám.

Z mého pohledu kurz nepřinese nic tomu, kdo je předem rozhodnutý, že je to blbost, nebo žije v přesvědčení, že bez disciplíny to určitě nejde, že s dětmi se rozhodně nediskutuje o tom, co mají a nemají dělat, protože kam bychom to došli, že škoda rány, která padne vedle, že jejich dítě je prostě nezvladatelné a ti, kterým se s Nevýchovou daří, prostě jen mají štěstí, že to jejich dítě je úplně jiné. Kurz nejspíš nedá nic tomu, kdo problémy s dětmi není ochoten řešit změnou ve vlastním přístupu.

…Neodpustím si znovu výtku k názvu, který mi pořád připadá zavádějící, minimálně pro ty, kdo o Nevýchově nemají žádnou představu. Vyvolává totiž často představu, že stačí nechat děti růst jak dříví v lese, ať si dělají co chtějí a neberou na nikoho a nic ohledy. O tom to vůbec není. Není to ani o tom, že rodič skáče, jak dítě píská.

Ale není to ani obráceně. Ani u dětí není žádoucí, aby skákaly, jak pískne někdo dospělý. Jde o to najít společnou cestu, po které se půjde dobře oběma. Jde o to mít se spolu fajn, což není možné v momentě, kdy si jeden zoufá kvůli tomu, co dělá ten druhý. Není to tedy zdaleka jen o dětech.“

I když je Nevýchova adresována rodičům, určitě má co říci také učitelům (nakonec řada z nich jsou také rodiče). Ale jak píše Petra: „Kurz (a tedy obdobně i seznámení s principy Nevýchovy) nejspíš nedá nic tomu, kdo problémy s dětmi není ochoten řešit změnou ve vlastním přístupu.“


Připravila Jana Hrubá

Hana Vaverková: DOKUMENTY 43. Klub přátel alternativního školství Olomoucko

pondělí 27. října 2014 · 0 komentářů

Počet členů PAU narůstal a někde se začala vytvářet i regionální sdružení. Jedno z nejaktivnějších vzniklo na Olomoucku a stalo se kolektivním členem PAU. Na jeho vznik a osudy zavzpomínala jeho duše – Hanka Vaverková. Doprovodila své vzpomínky dokonce fotografiemi. A na konci vás čeká překvapení!


Minulost

Na začátku byla pozvánka na seminář k alternativnímu školství, který na Pedagogické fakultě v Olomouci vedla Helena Grecmanová a Eva Urbanovská. To bylo na jaře roku 1992. Snad poprvé se přítomní, kteří se ještě vzájemně neznali, dozvěděli o Waldorfské škole, o systému Marie Montessori a Jenském plánu. Setkali jsme se téhož roku ještě v srpnu a následující měsíc – v září jsme založili Klub přátel alternativního školství. Mohlo nás být 30–40? Adresář nemám.

V roce 1993 jsme se sešli 5x, napřed v aule UP Olomouc, pak už většinou na základní školách. Měli jsme chuť a odvahu měnit něco ve své třídě a ve své škole. Zpočátku jen drobnosti – učení obohacené hravými prvky, netradiční hodiny češtiny, matematiky, vlastivědy a přírodovědy. Postupně jsme se odvažovali jít dál a hloub a začali jsme měnit klima a vztahy ve třídě a zavádět slovní hodnocení. To už jsme věděli o Standovi Červenkovi a o PAU, do kterého jsme se včlenili a stali se Regionálním PAU.

Koncem roku 1994 jsme poprvé vyjeli ven – za ředitelem málotřídky Petrem Novákem do Opatovic. Začali jsme se také zúčastňovat celostátních setkání PAU, spávali v tělocvičnách ve spacáku a platili si vše ze svého. Naší „šéfové" na školském úřadě se na nás koukali s nechutí a s nedůvěrou. Proč chceme něco měnit, když máme tak skvělé tradiční školství? Co nám chybí? Tu a tam si mě pozvali na kobereček na úřad, nebo přijeli za mnou do samotišské málotřídky. Bylo to docela hrdinské partyzánské období. Občas jsem měla strach a špatné spaní.

S přáteli jsme se pak vídali většinou 3–4x za rok. Střídavě jsme se setkávali na málotřídkách v Samotiškách, v Droždíně a v Černovíře. Jednou za rok jsme uspořádali výjezd na spřátelenou školu – do Chrudimi ke Zdeňkovi Brožovi, do Řeznovic k Janě Kratochvílové, do Brumovic ke Svatce Kovářové. Začali jsme si sami zvát lektory – kamaráda Karla Opravila, úžasnou manželskou dvojici Věrku a Ivana Janíkovy, výtvarnici a všeumělku Zdenku Ficnerovou Štefanidesovou. Někteří nás vzdělávali zadarmo, některým jsme vnutili pár korun, které jsme mezi sebou vybrali.

Velkým přínosem byly semináře pořádané ekologickým střediskem Sluňákov v Olomouci. Patrně tam jsme poprvé viděli a slyšeli Janu Nováčkovu a manžele Kopřivovy. Ti se mně a patrně většině z nás vryli osudově do mysli. Jejich semináře a kniha Respektovat a být respektován byly tím hlavním mezníkem v naší práci. Už to nebyly jen netradiční metody či alternativní prvky ve vyučování. Začali jsme jinak přemýšlet a jinak učit. Přestali jsme ve třídách soutěžit. A psát na nástěnku hvězdičky či puntíky za dobré nebo špatné chování. Známky jsme měnili za slova. Někdy to bolelo. Přesvědčovali jsme sami sebe a také rodiče, kolegy a šéfy, že to je ta pravá cesta.

Už nevím přesně, kdy to bylo, ale najednou shora přišlo svolení a přibyla i Obecná škola a Národní škola – ta naše. Útlá knížka se širokými mantinely a spoustou možností. Už jsme nebyli za černé ovce. Začali jsme být vzorem a z některých z nás se stali lektoři PAU. Některé naše droždínské projekty se zalíbily i na ministerstvu, jezdili k nám studenti i zahraniční návštěvy. To, co jsme vkládali, se nám vracelo – v uznání, v ocenění. Krásná doba.

Bylo to před deseti lety nebo dřív? V roce 1994 nebo tam někdy jsme se stali pokusným králíkem MŠMT a začali podle vzoru RVP tvořit náš školní vzdělávací program. Napřed jsme vůbec nechápali, co se po nás chce. Tápali jsme snad úplně ve všem. První verzi vystřídala druhá, pak třetí a ještě další. Padali jsme na hubu a přestávali věřit ve smysluplnost své snahy. Ty prachy z Výzkumného ústavu pedagogického v Praze za to určitě nestály. Tolik papírů, tolik času, tolik zbytečného úsilí.

Nová slova – kompetence, průřezová témata… k čemu? Neučili jsme o nic líp. Jen nám ubylo sil a ztratili jsme víru v ty nahoře. Bože, kolik ministrů se vystřídalo! Kolik hlášení jsme museli zasílat na všemožná místa s obavou, co jsme zase nestihli, nepochopili a pokazili. Trvalé obavy z inspekce – co nám najdou, co si pak přečtou ti nahoře a co ohrozí nejen nás, ale i tu naši malou školu.

Možná jsem byla přecitlivělá jen já. Ale když jsem na Velikonoce 2004 uspořádala výjezd do Prahy, tušila jsem, že bude poslední. Jelo nás vlakem víc než čtyřicet. Navštívili jsme tenkrát soukromou Školu hrou a FZŠ Chlupovu. Bylo to výroční 50. setkání kamarádů a přátel z Olomouce a okolí a já koncem roku předala Regionální PAU své kolegyni v Horce, která byla krátce ředitelkou a měla ještě síly.

Tvorba školních vzdělávacích programů, častá školení a nárůst administrativy však postupně udolaly i ji a její sbor. Setkali jsme se ještě několikrát, vídávali jsme se na celostátních PAU a na seminářích pořádaných v rámci DVPP. Naše úsměvy postupně hasly. Někteří z nás vyhořeli. Začali jsme mít dojem, že se vlastně za těch 20 let nic moc nezměnilo. Že naše snahy změnit školství byly marné a zůstaly bez odezvy.

Přece však – něco je jiné. Rodiče si začali školu vybírat. I když většina z nich nadále upřednostňuje tu „dobrou tradiční školu", jakou poznali oni, přece jen přibývá těch, kteří neváhají obětovat čas a benzín a do té „své“ školy dojedou. A učitelé a ředitelé škol? Kolik jich je nakloněno změnám, ve kterých jsme se zhlédli po revoluci?

A tak mám dojem, že začínáme nanovo. A že už nemůžeme doufat v ty nahoře, ale musíme se snažit ve své škole a ve své třídě. To hlavní pro každého žáka není další ministerský apoštol na školském orloji, ale jeho paní učitelka a pan učitel.


Současnost

Přes trochu pesimistický závěr vzpomínek došlo k něčemu úžasnému a nadějnému – na Olomoucku se obnovilo RETRO – PAU! Asi 40 bývalých členů se sešlo začátkem října. Hanka píše:

„Sešlo se nás asi čtyřicet, učitelé a ředitelé z Olomouce a okolí, a bylo to, jako by ta desetiletá pauza snad ani nebyla. Trochu jsme zestárli, mnohým přibyla kila a pánům ubylo vlasů a nabraly odstíny bílé a šedé. Ztratili jsme iluze a hodně sil. Zůstala chuť se setkávat a popřípadě se i vzdělávat a obohacovat… Tentokrát už jako volný spolek přátel – P-AU. Domluvila jsem první lektory a výjezd k Zdeňkovi do Chrudimi. Platit si budeme vše sami a počítáme, že se to bude odbývat v pátek odpoledne a v sobotu. A já mám pocit, že jsme na začátku jako před 20 lety.“

Na tohle setkání připravila Hanka prezentaci z fotografií ve školní kronice (proto někdy ta horší kvalita – ale atmosféra tam je vždycky!). Můžete si ji prohlédnout ZDE.

Přátelé – AU! Držíme vám palce, abyste to AU překonali!


Další díly seriálu najdete ZDE.

V den státního svátku vstup do Národní galerie v Praze zdarma

sobota 25. října 2014 · 0 komentářů

V rámci oslav vzniku samostatného Československa zpřístupní Národní galerie v Praze v úterý 28. října 2014 od 10 do 18 hodin své stálé expozice a probíhající výstavy návštěvníkům zdarma.

V současné době spravuje Národní galerie v Praze sedm objektů s již šesti stálými expozicemi.

Návštěvníci mají tak jedinečnou příležitost navštívit zdarma zcela novou stálou sbírku Umění 19. století od klasicismu k romantismu v Salmovském paláci na Hradčanském náměstí, která představuje v širším středoevropském kontextu nejvýznamnější díla českého malířství a sochařství období od klasicismu k romantismu. Dále pak klášter sv. Anežky České (Středověké umění v Čechách a střední Evropě), Šternberský palác (Evropské umění od antiky do závěru baroka), palác Kinských (Umění Asie a Umění starověku) a Konírna paláce Kinských, Veletržní palác (Umění 20. a 21. století) a Schwarzenberský palác (Baroko v Čechách).

Aktuálně Národní galerie v Praze pořádá jedenáct výstav. Přízemí Salmovského paláce je vyčleněné na proměnné výstavní projekty a současně s novou expozicí zde byla právě zahájena výstava jednoho z nejvýznamnějších českých představitelů nazarénismu, Josefa Führicha.

Sbírka moderního a současného umění Národní galerie v Praze tento rok připomíná 40. výročí požáru Veletržního paláce. Třetím z projektů, věnovaným tomuto výročí je výstava Jiřího Sozanského 1984 – rok Orwella, která byla zahájena tento týden. Ve Veletržním paláci je dále k vidění výstava hnutí Fluxus, abstraktní obrazy Lucie Svobodové, architektonický procesuální projekt Poštářový dům Zdeňka Fránka či grafický kabinet kreseb anarchistického buřiče Františka Gellnera, který jsme prodloužili do 4. ledna a v neposlední řadě jubilejní 25. ročník Ceny Jindřicha Chalupeckého představuje pětici letošních finalistů.

Zdarma mohou návštěvníci vidět i jediný Rembrandtův obraz na území České republiky, Učenec ve studovně, který je nyní zpět v expozici ve Šternberském paláci po náročném restaurování.

Prostřednictvím grafických listů představuje Schwarzenberský palác osobnost Humprechta Jana Černína a současné inspirace východoasijským uměním můžete obdivovat na výstavě Drak se probouzí v Konírně paláce Kinských i ve stálé expozici paláce Kinských.

Vstup zdarma se netýká výstavy Alfons Mucha – Slovanská epopej, kterou pořádá
ve Veletržním paláci Galerie hlavního města Prahy. Zde bude vstupné běžné.

Novinky Pedagogické knihovny J. A. Komenského za září 2014

· 0 komentářů

Pedagogická knihovna J. A. Komenského pro vás připravila řadu novinek z pedagogiky, psychologie, literatury pro děti i rešerši zajímavých článků.


Novinky za září 2014

Knihy (hlavní fond)
pedagogika
psychologie
ostatní společenskovědní obory

Sukova studijní knihovna (literatura pro děti a mládež):
první čtení
první stupeň ZŠ
druhý stupeň ZŠ
naučná literatura
přečtěte si s dětmi

Články:
z českých časopisů
ze zahraničních časopisů


Ondřej Douša: Desatero „přikázání“ pro studenty cizích jazyků

pátek 24. října 2014 · 0 komentářů

Naučit se cizí jazyk není jednoduché, ale je možné si ušetřit práci minimálně tím, že si v hlavě nevytvoříme psychické bloky, které pak zákonitě zpomalují náš pokrok. Připravili jsme si proto do začátku studia několik rad a doporučení, platných v libovolném pořadí, abyste snáze dosáhli kýženého pokroku, naučili se trochu přemýšlet nad svým učením a to svoje učení si pak i lépe užili.


Nepřekládej!

Překladová metoda je stále oblíbená a někomu může zejména na začátku studia i vyhovovat, nicméně nevede ke kýženému cíli. Uč se slovíčka, ale nepřekládej slovo od slova, snaž se soustředit na význam a funkci slov a přemýšlej nad tím, proč a jak se používají. Soustřeď se na to, čemu rozumíš, a smysl si domýšlej.

Neboj se dělat chyby!

Strach a nervozita z dělání chyb mohou být velkou psychologickou překážkou. Dělat chyby je běžné a normální, nikdo nemluví bez chyb ani ve vlastním mateřském jazyce, takže se nauč svoje chyby mít rád – poučení z nich je velmi dobrým prostředkem k dosažení pokroku.

Neomlouvej se!

Neznalost slovíčka nebo správného gramatického tvaru nejsou důvody k omluvě. Cizí jazyk se teprve učíš a dosáhnout pokroku chvíli trvá. Čím více budeš mluvit a procvičovat svoje nové dovednosti, tím více se budeš zlepšovat. Neomlouvej se tedy za svoji neznalost, není k tomu důvod.

Nevzdávej to!

Studium cizího jazyka je v mnoha ohledech podobné sportovnímu tréninku – výkonnost roste skokově. Dlouhá období frustrující stagnace nebo pouze velmi pomalého pokroku střídají skokové posuny naplněné euforií. Ne náhodou dochází k těmto skokovým posunům na rozhraní úrovní, a tak pokud se chceš vyvarovat osudu chronického začátečníka nebo věčného studenta na středně pokročilé úrovni, je obzvláště důležité vytrvat, nevzdat se a stále na sobě pracovat.

A další „přikázání“:
– Nestyď se!
– Nesrovnávej se s jinými!
– Nepřeháněj to!
– Nezoufej si!
– Nezapomínej na reálie a kulturu!
– Nemysli negativně = mysli pozitivně!

Doufáme, že vás naše přikázání pobavila i poučila, a přejeme vám hodně štěstí a zábavy při učení!

Celý text najdete ZDE.

Portál o češtině www.nechybujte.cz rozšířený a v novém kabátu

čtvrtek 23. října 2014 · 0 komentářů

Chcete se správně vyjadřovat? Rádi byste obohatili svoji slovní zásobu? Nejste si jisti v pravopisu? Na tomto webu najdete ještě více potřebných informací ke zlepšení svého jazykového projevu.

Společnost Lingea výrazně rozšířila a pozměnila podobu internetového portálu o češtině www.nechybujte.cz. Kromě slovníku současné češtiny, pravidel českého pravopisu, slovníku českých synonym a nástroje pro doplnění diakritiky, je součástí i gramatika češtiny.

Tento oddíl obsahuje současná jazyková pravidla, která se v našem jazyce ustalovala přirozeným procesem bezmála tisíc let. Jasné a stručné zpracování pomůže najít i ty nejzáludnější gramatické jevy naší mateřštiny. Jsou zde podrobné informace o hláskosloví, morfologii a syntaxi. Byla změněna i grafická podoba portálu, která uživateli umožňuje rychlou orientaci v příjemném prostředí.

Portál je určený široké veřejnosti. Jedná se o první portál tohoto druhu, jenž v Česku vznikl. Čtyři jedinečná a zcela aktuální lexikografická díla jsou výsledkem 15 let intenzivní práce autorského týmu Lingea.

Další informace naleznete na www.nechybujte.cz anebo vám je rádi zašleme.

Jak se osvědčují inovace ve vzdělávání

středa 22. října 2014 · 0 komentářů

OECD zveřejnila na konci června zprávu o inovacích ve vzdělávání „Measuring Innovation in Education. A New Perspective.“. Cílem autorů rozsáhlé publikace bylo přinést informace o stavu inovací v sektoru vzdělávání, ale i pokusit se navrhnout metodologii pro měření inovací ve vzdělávání a obecněji ve veřejném sektoru.

Zdroj: Scio 24. 8. 2014


Autoři vycházejí z výsledků dvou typů šetření:

1. Šetření REFLEX a HEGESCO, kde jsou absolventi vysokých škol různých oborů z 19 zemí tázáni pět let po nástupu do praxe na míru inovací ve svém současném zaměstnání – včetně absolventů pracujících ve vzdělávání.

2. Dotazníky, které byly součástí šetření PISA, TIMSS a PIRLS v uplynulých 15 letech.


K hlavním zjištěním o inovacích ve vzdělávání při srovnání s ostatními sektory patří:

1. úroveň inovací ve vzdělávacím sektoru je relativně dobrá, vyrovná se inovacím v ekonomice celkově,

2. v rámci vzdělávání je nejvyšší míra inovací v terciárním vzdělávání, základní a střední vzdělávání je přibližně na stejné úrovni,

3. vzdělávání je nadprůměrné v inovacích v oblasti nových znalostí a metod, naopak podprůměrné v rychlosti zavádění inovací – s výjimkou terciárního vzdělávání,

4. vzdělávání má výrazně vyšší míru inovace než instituce veřejné správy a vyrovná se sektoru zdravotnictví.


Analýzou dotazníků z mezinárodních šetření autoři sledovali změny ve vzdělávacích institucích na úrovni základního a středního stupně vzdělávání v oblasti pedagogické i organizační.

K hlavním zjištěním patří:

1. celkově ve všech zkoumaných zemích vzrostlo používání inovativních metod výuky (propojování výuky s reálným životem, dovednosti vyššího řádu, interpretace dat a textu, personalizace výuky),

2. obecně země s vyšší mírou inovací mají rovněž lepší výsledky z matematiky v 8. třídě, vyrovnanější vzdělávací výsledky žáků a spokojenější učitele,

3. inovativní systémy vynakládají větší prostředky na vzdělávání, žáci nejsou o nic spokojenější než v systémech méně inovativních,

4. v celkovém zhodnocení všech ukazatelů inovace stojí na jednom konci škály Dánsko (37 bodů), Indonésie (36), Jižní Korea (32) a Nizozemsko (30), na druhém Česká republika (15), Rakousko (16), Nový Zéland a USA (17), průměr zemí OECD je 22 bodů.

Původní zdroj: Measuring Innovation in Education: A New Perspective

Učitelé inovativních škol jsou spokojenější, ale žáci spokojenější nejsou. Jenom mají vyrovnanější vzdělávací výsledky.

Letošní téma soutěže EUSTORY: Příběh fotografie

úterý 21. října 2014 · 0 komentářů

Občanské sdružení PANT vyhlašuje 8. ročník středoškolské dějepisné soutěže EUSTORY. Soutěž je určena studentům středních škol, kterým v roce vyhlášení není víc než 20 let. Eustory je zařazena mezi soutěže vyhlašované MŠMT.

Úkolem soutěžících je vytvořit práci v rozsahu 15–30 stran textu ke stanovenému tématu. Práce má přitom vycházet z vlastního výzkumu (rozhovory s pamětníky, využití dobového tisku, výzkumu v místních archivech, kronikách, muzeích apod.). Nejde tedy o klasickou seminární práci založenou především na studiu literatury, ale o studii opřenou o vlastní badatelské poznatky. Pracovat mohou individuálně nebo ve skupině do pěti osob.

Téma 8. ročníku zní „Příběh fotografie – Paměť a dějiny před i za objektivem“. Soutěžící se tak mohou zaměřit na zkoumání fotografie jako svébytného historického pramene i prostředníka rodinné paměti. Středem zájmu mladých badatelů by se však rovněž mohli stát tvůrci fotografií i aktéři, kteří jsou na fotografii zobrazeni. Fotografie je jistým druhem externí či umělé paměti, prostřednictvím které si můžeme s odstupem času oživit děje více či méně vzdálené. Fotografie je často výzvou k pátrání, kdy se začínáme bližních ptát, kdo je na fotografii zachycen, kde a kdy fotka vznikla, kde byla uložena. Dobrodružství rozkrývání osudu vzniku konkrétní fotografie začíná, statický obraz získává svou původní dynamiku, příběh fotografie ožívá.

Všichni soutěžící, kteří odevzdají práci v souladu se zadáním, obdrží certifikát o úspěšném absolvování soutěže a malý dárek. Autoři nejlepších prací, které vybere odborná komise, budou oceněni dotykovým tabletem či kvalitním mobilním telefonem, řadou knižních cen a ročním předplatným časopisů Dějiny a současnost. Učitelé, jejichž studenti se umístí do desátého místa, získají od partnerů soutěže roční předplatné kulturně historické revue Dějiny a současnost, časopisu Paměť a dějiny a hodnotné knižní ceny partnerů. Zároveň bude udělena také Cena revue Dějiny a současnost za nejlepší literárně zpracovanou soutěžní práci. Slavnostní ceremoniál proběhne v dubnu 2015 na magistrátu hl. m. Prahy, předání cen přislíbil Zdeněk Svěrák.

Nejúspěšnější účastníci budou mít možnost zúčastnit se zdarma mezinárodních seminářů a letních akademií EUSTORY, které organizuje a financuje nadace Körber Foundation a účastní se jich úspěšní řešitelé z celé Evropy.

Do soutěže je možné se přihlásit do 31. prosince 2014, a to prostřednictvím e-mailu eustory@pant.cz.

Soutěžní práce je nutné zaslat do 15. února 2015 v jednom tištěném exempláři a v elektronické kopii na CD na adresu: Občanské sdružení PANT, Nábřežní 1272, 725 25 Polanka nad Odrou.

Podrobné informace o podmínkách soutěže či ukázky vítězných prací z minulých let najdete na webu www.eustory.cz.

Jana Hrubá: DOKUMENTY 42. Členové NEMES a PAU se učí a pracují na projektech

pondělí 20. října 2014 · 0 komentářů

Zatímco se mezi parlamentním školským výborem a MŠMT odehrával spor o pojetí transformace, členové NEMES a PAU nezaháleli. Setkávali se, společně se učili a společně pracovali na projektech.

MŠMT přidělilo koncem roku 1992 skupině NEMES finanční podporu a sdružení se zavázalo k dvěma projektům:
– Vzdělávací standardy z hlediska učitele 1. stupně – účastnili se členové PAU, koordinovala Vladimíra Spilková.
– Modelové projekty pro školu (Jak si škola může udělat projekt transformace své vzdělávací činnosti – cesta k individualizaci a profilaci státních škol) – účastnil se tým expertů NEMES a PAU, koordinovala Miluše Havlínová.

Jako obvykle byla práce na projektech opravdu týmová, velkou výhodou byla spolupráce pedagogických odborníků i praktiků.

Ale na takovou práci bylo nutno se připravit.


Taková příprava proběhla na 3. setkání klubu PAU, které se 7. 11. 1992 konalo na Pedagogické fakultě v Olomouci. Pracovalo se v sekcích: I. stupeň, II. stupeň, SŠ, řídící pracovníci, příprava učitelů. „Každý účastník by si měl vzpomenout na svoji poslední hodinu (nebo svoji třídu, poradu apod.) a snažit se napsat všechna negativa/pozitiva, která by se vyskytovala. Pak by mohl zkoušet vymyslet, jak negativa přeměnit v pozitiva, případně se přiblížit k ideálnímu stavu. A hlavně – nikoliv cestou výmluv na objektivní příčiny. Hlavní těžiště práce by spočívalo ve zveřejňování výsledků a společné hledání cest a cestiček. Aby po skončení práce měli účastníci pocit, že hned zítra něco z toho, co se kupříkladu dovědí, mohli vyzkoušet,“ píše Standa Červenka v pozvánce na setkání.

„…V aule se tísnilo na 500 lidí. Opět vládlo kamarádství a sounáležitost. Sekce byly vroucím kotlem nápadů, velikým brainstormingem. Zdá se, že aktivita, nepřijatá od pedagogických iniciativ, vyvřela právě v PAU. Obdivuji to množství nápadů, pokusů o řešení a zároveň je mi to líto. Kolik jich už za ty dva roky bylo vyřčeno, napsáno – a rozplynuly se. Zůstaly nevyužity. Dále se objevuje objevené.

Začínám si představovat: Ve věku faxů, počítačů a počítačových sítí se ministerstvo školství stává „lovcem perel“. Počítačové centrum podchycuje nápady ze všech setkání, seminářů, škol a iniciativ, třídí je a propojuje lidi do tvůrčích týmů. Ty jsou také líhní nových vedoucích pracovníků. Vzniká síť informačních center v regionech. Ředitelé pokusných škol si vybírají k sobě učitele s chutí tvořit, experimentovat. Vydávají se adresáře, školy spolupracují. Propojuje se úsilí I. stupně a II. stupně, návaznost metod na III. stupni. Pedagogické fakulty učí budoucí i stávající učitele netradičním metodám v přímé praxi.

Základní metodou práce MŠMT je průběžná analýza informací z terénu. Názory vlastních pracovníků – pedagogů, ale i zákazníků – rodičů a dětí, kritické připomínky veřejnosti a tisku jsou vážnými signály ke zpracování. Uznává se, že žádný výzkumný ústav nemá tolik mozků, kolik jich napájí živá voda praxe. Ministerstvo se stává pulsujícím centrem, propojeným mnoha nervy ke svým nejmenším buňkám.

Setkání členů PAU jsou alespoň dvoudenními „dílnami“ – workshopy k vymezeným tématům. Všichni se prakticky učí novým metodám, promítají se kazety z domova i ciziny. Součástí jsou burzy pomůcek a výměny regionálních publikací. Přicházejí sem zástupci firem a nakladatelství vyhledávat nové autory a nabízet svou produkci. Poslanci výboru pro školství ČNR a ministerští úředníci alespoň někdy rádi odkládají bílé límečky a účastní se s ostatními. Školství odhazuje šeď uniformity, košatí se a rozkvétá různobarevnými květy. Přicházejí děti a…

Ani se mi nechce zpět do reality. Ale naše společná víra v princip sněhové koule mi dodává optimismus.“

Zdroj: Hrubá, Jana: Velký brainstorming. Učitelský list 9/1992, str. 3.

Uznávám, že moje představa tehdy byla hodně naivní. Co bych měla napsat dnes, po tolika letech nevyužité a nepodpořené aktivity lidí? Dnes už ten optimismus nesdílím. Sněhová koule spíše taje.


„Učit se dá různě. Také výsledek pak bývá různý. Přátelé angažovaného učení (PAU) chtějí a mnohde už učí při respektování těchto zásadních principů: žák je učiteli rovnocenným partnerem, kterého je třeba nejdřív získat vytvořit vztah důvěry a vzájemné tolerance a tím je dán prostor k tomu, aby se žák chtěl učit, poznávat, objevovat a radovat se z poznatků. Umět takto učit vyžaduje tvořit hodinu od hodiny. A to přece vůbec není pohodlné! Na druhé straně proces tvorby přináší uspokojení a radost těm, kteří ho žákům zprostředkovávají – jde vlastně o oboustranné obohacování,“ uvádí Božena Leharová článek o tomto setkání v časopisu Gaudeamus, který začal v září 1992 vycházet v Kroměříži s podtitulem „nezávislý měsíčník pro otázky školství, kultury a ekologie“. Také zde se brzy začaly objevovat informace o PAU, jehož členem se stal Jan Lehar, ředitel Domova mládeže v Kroměříži.

Zdroj: Leharová, Božena: Vyznavači radostné školy. PAU potřetí. Gaudeamus 4/92, str. 1


V březnu 1993 proběhlo dvoudenní soustředění pro funkcionáře, koordinátory a aktivisty PAU a NEMES „Dílna o dílně“. Seznamovali se s organizačními formami workshopu a prožili si výcvik učitele k asertivitě. Lektory byli vysokoškolští učitelé Hana Kasíková, Josef Valenta a Alena Vališová. Vzpomínám si, že tady jsem poprvé zažila ten krásný stav proudění tvůrčích myšlenek (flow state) mezi lidmi názorově spřízněnými.

Ve stejném měsíci vyjela pětičlenná skupina členů PAU na týdenní studijní pobyt ve švýcarské Škole lidskosti na pozvání Willa Rose z organizace Earthlinks. Skupinu vedla členka PAU a NEMES Markéta Dvořáková.

„…Dnešní Ecole d´Humanité předkládá svým studentům jednu z nejpřesněji promyšlených koncepcí. Vychází z idejí Pestalozziho a ze současné situace na švýcarských školách. Ta je, jak uvádí jeden kantonský lékař, pro polovinu dětí vlastně „cestou utrpení“. Profesor jedné basilejské školy uvádí, že kvůli megalomanským a přemrštěným požadavkům gymnázií přicházejí pak studenti na vysoké školy již úplně bez zájmu…

Strach před školou, před zkouškami, před propadnutím, před zhroucením, strach dokonce i úspěšných žáků je denní realitou švýcarské školy. Strach je nepříznivý, zvláště, když se jedná o vyučovací proces, který pak nemůže probíhat živě a přátelsky. Ecole d´Humanité se naopak snaží vytvořit uvnitř školy atmosféru bez strachu a snaží se strach žáků před školou co nejvíce odstranit. Nepreferuje pouze výkon, kterým bývá poměřován úspěch či neúspěch, nýbrž naopak podporuje všechny projevy a snahy po samostatnosti a tvořivosti. Tím dodává žákům sebedůvěru a odvahu…“

Zdroj: Lehar, Jan: Ecole d´Humanité, Hasliberg-Goldern, Švýcarsko. Gaudeamus 7/93, str. 4
Článek má motto – myšlenku zakladatele školy Paula Geheeba: „Žít myšlenkou znamená zvládnout nemožné, tak jako kdyby to bylo možné.“


V dubnu 1993 se konalo 4. setkání členů PAU na ZŠ Burešova v Praze 8. Pracovalo se a diskutovalo v několika tematických skupinách o okruzích: osobnost žáka, osobnost učitele, metody a organizační formy práce v hodinách, problematika hodnocení, řízení výchovně vzdělávací činnosti, standardy.

„Pocity ze 4. setkání PAU 3. dubna v Praze jsme si odváželi rozporné – radost ze vzájemné spřízněnosti i zklamání z nesplněného očekávání. Příčina byla zřejmě v různosti tohoto očekávání. Ti, kteří přijeli mezi nás poprvé (a těch byla většina), si chtěli popovídat o svých problémech a zkušenostech. Ti ostatní už očekávali konkrétní odpovědi na své otázky. Nejvíce zřetelné to bylo v sekci řídících pracovníků. Zvažme společně, zda ve velké skupině 450 lidí a při volné organizační formě hnutí je vůbec možné všem účastníkům jejich očekávání splnit.

A tak se jednou ze stěžejních otázek ve všech deseti sekcích stalo: jak dál v PAU? Řešení zřejmě směřuje ke změně forem. Účastníci navrhovali zachovat sjezdy pro zážitek ze společného setkávání a kromě toho pořádat častější dílčí akce (semináře, přednášky, workshopy) v regionech po menších skupinách podle zájmu k předem vymezeným tématům. Tato setkání by měla být i vícedenní, aby byl čas na debaty a osobní poznávání…

Vyřešení druhé úhelné otázky nás ještě čeká: Jak získat další kolegy pro myšlenky vnitřní transformace školy? Jak vyplynulo z jednání, soužití učitelů „klasických“ a učitelů hledajících nové způsoby práce vytváří na školách silné antagonismy. S problémem se potýkají ředitelé, kteří někdy nenacházejí ve svých sborech patřičnou odezvu. Potíže má i osamělý „pokusník“, který nemá často podporu ani u svého ředitele. Řešení nebude jednoduché a v žádném případě by nemělo jít o nátlak. Budeme si muset zvykat na to, že vedle sebe žijí různé vzdělávací přístupy a že si rodiče budou podle nich vybírat pro své děti školu a třeba i učitele. Ale předtím bude muset být vykonáno mnoho a mnoho osvěty na všech frontách…“

Zdroj: Hrubá, Jana: Kam kráčíš, PAU? Učitelský list 4/93, str. 1


15. 5. 1993 se konalo shromáždění NEMES na ZŠ Londýnská v Praze 2. Součástí programu byly dvě tvůrčí dílny, které byly součástí práce na projektech: Standardy či osnovy? a Jak transformovat vlastní školu? Členové dostali předem podkladové materiály a dotazník a mohli se podle zájmu zapojit. Diskutovalo se i o připravované studii Zásady realizace svobody ve vzdělávání v české škole.

Seminář Budování mostů vzhůru a do dáli (alternativní vzdělávání a výchova pro přelom tisíciletí) s americkými lektorkami jako společný projekt NEMES a nadace Earthlinks byl realizován v srpnu až září 1993 v Kroměříži, Olomouci, Čelákovicích, Železné Rudě a s třemi skupinami v Praze. Cílem prožitkového seminář bylo pomoci účastníkům, aby se stali hybnou silou změn při transformaci své školy a svého vzdělávacího a výchovného systému. Celkem se zúčastnilo na 270 lidí, pedagogů, psychologů, školních inspektorů a dalších profesí. Jednu ze skupin tvořili členové NEMES a PAU.

Lektorky napsaly v hodnotící zprávě: „NEMES a PAU, vaše předsevzetí je hodno obdivu. Neustávejte ve své záslužné práci. Vyměňujte si myšlenky, vytvářejte členskou síť, podporujte jeden druhého. Informujte veřejnost o svém úsilí. Učitelé, rodiče i inspektoři po celé republice by měli o něm vědět.“


Další díly seriálu najdete ZDE.

Mary Muller: Jak ochránit dítě před pornografií na internetu

sobota 18. října 2014 · 0 komentářů

Kniha provází rodiče a vychovatele nebezpečím, jaké představuje pornografie na internetu pro jejich děti. Seznamuje je s možnostmi internetu i dalších komunikačních prostředků, jako jsou e-maily, chaty, sociální sítě, mobilní telefony – nejen ty „chytré“ a podobně.

Stačí jedno kliknutí a vaše dítě se dostane na internetové stránky, kde může shlédnout explicitní pornografické scény. Sledování pornografických obsahů zkracuje dětství, probouzí předčasný zájem o sexualitu u dětí, které na ni ještě nejsou připraveny.

Děti a dospívající, kterým je pornografie zpřístupněna, ať již prostřednictvím televize či na internetu, získávají velmi deformovanou představu nejen o sexu, ale zejména o navazování a udržování intimních vztahů mezi partnery. Výzkumy prokázaly jednoznačnou souvislost mezi předčasným zahájením pohlavního života dospívajících a konzumací pornografických obsahů. Průzkumy rovněž zjistily, že dětští konzumenti pornografie se v pozdějším věku častěji stávají pachateli sexuálně násilných činů. U dětí a mladistvých, kteří většinu svých znalostí o sexualitě získávají prostřednictvím pornografie, je zvýšené riziko, že při zahájení pohlavního života nebudou dostatečně a správně informováni o sexuálně přenosných nemocech a antikoncepci.

Kromě toho sledování pornografických a erotických filmů má i další, druhotné dopady. Mladé dívky na jejich základě nabývají dojmu, že sexuálně atraktivní ženy musejí být jen ty s dokonale štíhlým tělem a vyvinutými ňadry. V dnešní přesexualizované době je samozřejmě obrovské riziko, že dítě narazí na pornografický obsah i náhodou, zejména na internetu.

Mary Muller pracovala v americkém letectvu a na ministerstvu obrany USA. V současné době působí jako kazatelka.

Další informace najdete ZDE. Knihu si můžete objednat též ZDE.

Problémy finského školství a cesty k jejich řešení

pátek 17. října 2014 · 0 komentářů

T. Laitio, ředitel Agentury pro záležitosti mládeže města Helsinek a bývalý prezident finské studentské unie, přibližuje deset problémů finského základního školství a deset možných cest k jejich řešení.

Zdroj: Scio 25. 9. 2014


Finské základní školství se potýká s následujícími problémy:

1. přechod ze šesté do sedmé třídy (přechod z nižšího stupně do vyššího, obdoba přechodu z páté do šesté třídy u nás),

2. mladí lidé nemají rádi školu/učení,

3. nejslabších 10 % zaostává ve vzdělávacích výsledcích,

4. mladí lidé nedůvěřují svým schopnostem,

5. mladí lidé považují školu za nepříjemné místo,

6. digitální prostředí je zastaralé,

7. škola se nerozvíjí jako komunita,

8. poměrně pevně stanovené genderové role,

9. většina dalšího vzdělávání učitelů je pedagogicky zastaralá,

10. učitelé jsou na práci sami.

Autor uvádí, že možné změny se týkají především změny myšlení a pedagogických přístupů, nikoli přidání více peněz.


Návrhy možných změn jsou následující:

1. dát žákům za úkol mentorovat mladší spolužáky – i slabší žáci se zlepší, zvýší se jejich sebevědomí a pozitivní obraz o sobě samých, naučí se jednat zodpovědně,

2. v dalším vzdělávání učitelů vést učitele ke skupinové spolupráci – interaktivní trénink a vzájemná diskuze pomáhá učitelům zvládat náročné situace ve třídě,

3. udržet strukturu rozdělení do tříd, kdy žáci mají jistotu, že znají své spolužáky a že existuje dospělý, který se o ně zajímá a stará,

4. zapojit žáky do spolurozhodování o prostředí školy, do projektů pomoci komunitě – posílit školy jako zdroj participativní demokracie,

5. více učení založeného na jevech – nerozdělovat učení do předmětů, ale propojovat v rámci studia jednotlivých jevů, námětů, témat, posílit spolupráci mezi učiteli při takovém studiu, budovat holistické pojetí světa,

6. každá třída by měla mít celoroční projekt – projekty umožní kombinaci předmětů, učí trpělivosti a spolupráci, dávají příležitost žákům k uplatnění různých dovedností,

7. sbírat a využívat zpětnou vazbu od žáků – s cílem zlepšení, nikoli soutěžení,

8. vnést do školy myšlenku služby a povinnosti prostřednictvím zapojení v komunitních projektech – žáci se v praxi učí empatii a odpovědnosti ke společnosti, škola je musí naučit rozpoznat rozdíl mezi občanem a konzumentem,

9. platit učitele měsíční mzdou nikoli hodinovou – pedagogové věnují své práci mnohem víc času než pouze hodiny výuky,

10. vytvořit programy, ve kterých jsou si učitelé navzájem rovnocennými mentory, nejen v rámci jedné školy – starší učitelé sdílejí s mladými zkušenosti, mladší seznamují starší s novinkami.


Původní text najdete ZDE.

Navrhujte, projektujte a vyhrajte s fondy EU!

čtvrtek 16. října 2014 · 0 komentářů

Rádi byste své studenty seznámili s tvorbou projektů? Právě pro Vás je určen 3. ročník soutěže pro všechny střední školy s názvem „Navrhni projekt“, kterou pořádá Ministerstvo pro místní rozvoj ČR (MMR). Jejím cílem je zábavnou formou seznámit mladé lidi s problematikou evropských fondů.

Studenti mají možnost navrhnout vlastní projekt na libovolné téma. Na úspěšné autory a na jejich pedagogy čekají ultrabooky, tablety a elektronické čtečky. Projekty je možné zasílat do 30. listopadu 2014. Veškeré informace naleznete na www.navrhniprojekt.cz.

Prostřednictvím soutěže MMR úspěšně vtahuje mladé lidi do procesu regionálního rozvoje a seznamuje je s potenciálem fondů EU. Během soutěže se prostřednictvím seminářů seznámí se základy čerpání evropských dotací a dostanou příležitost vytvořit si vlastní projektovou žádost v její zjednodušené podobě. Projekt je otevřen všem studentům a pedagogům středních škol bez ohledu na obor studia či typ školy. Zúčastnit se mohou dvou až pětičlenné týmy studentů s jedním učitelem.


S pomocí Eurocenter od nápadu projektovému záměru

Stačí, aby se soutěžící rozhlédli po svém okolí, dali hlavy dohromady a zamysleli se, co by mohlo fungovat lépe.Téma svého projektu pak upraví podle skutečné oblasti podpory nového programového období, jako je například vzdělávání či doprava. Stejně jako ve skutečné projektové žádosti popíší hlavní přínosy projektu a zvolí si operační program, ze kterého by čerpali dotace. Celá osnova pro vypracování návrhu je připravena na webových stránkách soutěže. Na projektování studenti nezůstanou sami – připraveni pomoci jim jsou koordinátoři krajských Eurocenter, kteří poradí s výběrem operačního programu, vysvětlí odborné termíny a nabídnou pravidelné konzultace. Vedle toho nabízejí organizátoři seminář o soutěži a o fondech EU v rámci vyučování.


Projekty posoudí skuteční hodnotitelé

Projekty mohou studenti zasílat e-mailem do kanceláří Eurocenter do konce listopadu 2014. Ti nejlepší v prosinci změří síly v regionálních kolech před zástupci regionálních rad, tedy skutečných hodnotitelů. Soutěž vyvrcholí lednovým finále, ve kterém odborná porota zvolí tři nejlepší projekty z celé ČR. Mezitím mají studenti možnost návrhy upravit podle doporučení odborníků z regionálního kola.


Na výherce čekají ultrabooky, tablety a čtečky

Vedle odměny za každý zaslaný projekt mohou studenti získat řadu zajímavých cen. Pro autory nejlepších projektů jsou připraveny ultrabooky, tablety, elektronické čtečky, zajímavé knihy či nejnovější fotoeditační programy. V rámci hlavního zadání probíhá řada dílčích soutěží, které organizátoři zveřejňují na Facebookových stránkách „Soutěžte s fondy EU“. Projekt podporuje knižní vydavatelství Zoner Press a jeho hlavním mediálním partnerem je Český rozhlas.

Více informací se dozvíte na stránkách www.navrhniprojekt.cz, v krajských kancelářích sítě Eurocenter, nebo na bezplatné telefonní lince Eurofon 800 200 200.

Zakladatel české vědecké stanice na Papui-Nové Guineji oceněn

středa 15. října 2014 · 0 komentářů

Vedoucí dlouhodobého výzkumu ekologie živočichů a rostlin v tropickém lese na Papui-Nové Guineji, biolog Vojtěch Novotný, byl za mimořádné výsledky vědecké práce oceněn Zvláštním čestným uznáním předsedy Grantové agentury ČR.

V jednom z nejsložitějších biologických systémů světa popisují čeští vědci nové druhy hmyzu i rostlin a zkoumají jejich vzájemné vztahy. Snaží se vysvětlit, jaké ekologické faktory udržují v tropech tak ohromující množství druhů rostlin i živočichů. Aktuální projekt financovaný Grantovou agenturou ČR se zaměřil na studium pralesa, kde se na 200 druzích dřevin uživí téměř deset tisíc druhů býložravého hmyzu.

„V tropech, na rozdíl od našich smrčin či doubrav, není žádný druh stromu natolik důležitý, aby po něm bylo možno pojmenovat celý les. Proč ale ten, jemuž místní podmínky vyhovují nejlépe, nepřevládne nad ostatními?,“ klade si otázku Vojtěch Novotný, který je institucionálně zakotven na Biologickém centru AV a Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. „Ekologická teorie praví, že právě býložravý hmyz by mohl být tím regulátorem, udržujícím stromy vzácné, takže žádnému z nich nedovolí dominovat celé vegetaci.“ Novoguinejský výzkum také zpřesnil odhad celkového počtu druhů hmyzu žijícího na planetě, a to na šest milionů druhů. Přesný počet ovšem neznáme, neboť i po více než dvou stoletích práce jich biologové popsali zatím jen milion.

Vojtěch Novotný pracuje na Papui-Nové Guineji už dvacet let. Založil zde výzkumnou stanici, jež je dnes jedním z mezinárodně vedoucích center pro studium ekologie tropického hmyzu, hostící projekty z celého světa. „Je v tom určitý element šílenství, budovat výzkumnou stanici zrovna na Papui-Nové Guineji. Biologicky je Nová Guinea vynikající, žije na ní pět procent všech druhů živočichů a rostlin světa a nabízí rozsáhlé tropické lesy od nížin až po alpinskou zónu. Nicméně je to stále ještě kmenová společnost, což výzkumnou práci poněkud komplikuje. Pralesy zamořené duchy zemřelých předků, jejich dosud žijící potomci uvyklí na neustálé kmenové války, vesnice prolezlé kouzelníky vyvolávajícími malárii i další rozmanité nemoci, či téměř úplný nedostatek silnic patří ke každodenním problémům novoguinejského ekologického výzkumu,“ dodává Novotný.

Kontakt:
prof. RNDr. Vojtěch Novotný, CSc.
Biologické centrum AV ČR, v. v. i.
Entomologický ústav
novotny@entu.cas.cz

Jak učit a nevyhořet

úterý 14. října 2014 · 0 komentářů

Skupina pro pedagogy pro podporu prevence a zvládání syndromu vyhoření může pomoci učitelům zvládat intenzivní psychickou zátěž, které jsou vystaveni.

Pedagogové pracují pod intenzivním psychickým tlakem a jsou tak jako jedna z tzv. pomáhajících profesí velmi ohroženi syndromem vyhoření. Lze statisticky prokázat, že na školách působí učitelé, kteří buď vyhořelí jsou, nebo se tomu blíží. Ve snaze pomoci učitelům a vychovatelům v jejich nelehké roli nabízí EDUin možnost osvojit si přístup, který pomáhá psychickou stabilitu zachovat, případně obnovit.


Jak to bude probíhat (poprvé od 22. 10. 2014)

– Program bude probíhat formou uzavřené podpůrné skupiny pro 6–15 osob.
– Uskuteční se 4 setkání, vždy ve středu od 16 hodin (říjen až leden), 90 až 120 minut.
– První setkání proběhne 22. 10. 2014.
– Na každém setkání budou prezentovány a následně rozebrány a sdíleny 2–3 „případy“ (zážitky, příběhy, situace, stavy, pocity).
– Účastníci budou následně pilotní program hodnotit a poskytnou zpětnou vazbu organizátorovi.
– Tento pilotní cyklus je zdarma.
– Podmínkou účasti je, aby byli účastníci v přímé práci s dětmi (učitelé, vychovatelé, výjimečně asistenti).
– Skupině bude k dispozici profesionální facilitátor s psychoterapeutickým výcvikem.

Přihlášky (jméno, pracovní pozice, škola, osobní kontakt, stručně důvod přihlášení) na: Miroslav Hřebecký, miroslav.hrebecky@eduin.cz, tel.: 777 230 849

Mirek Hřebecký, koordinátor programu (EDUin), řekl: „Hlavní metodou práce budou prvky tzv. Balintovské skupiny. Postup umožňuje vyjádření a sdílení pocitů, sdílení dobré praxe, vzájemnou podporu. Nemusí sice vést k přímému řešení konkrétních situací, ale poskytuje velmi dobrý mentální trénink k tomu naučit se principy řešení a prevence.“

30. 10. 2014 Postpedagogické cesty

· 0 komentářů

Večer odvážného hledání cest s Hubertem von Schönebeckem.

Přední představitel tzv. post-pedagogiky poprvé zavítá do Brna. V komponovaném večeru, který se bude skládat z přednášky o principech antipedagogiky a následného workshopu, budeme hledat, jak jeho teorii uplatnit jako rodiče i pedagogové v naší každodenní výchovné a vzdělávací praxi.

Určeno pro: rodiče, učitele/ky a ředitele/ky, pedagogy a přátele dětí, kteří přemýšlí o tom, jak žít s dětmi s výchovou i bez ní.

Přihlášky ZDE – maximálně 50 účastníků

Místo a čas konání: Otevřená zahrada, Údolní 33, Brno, 18.30–21.30 hodin, vstupné 100 Kč

Pozvánku si můžete stáhnout ZDE.

Jana Hrubá: DOKUMENTY 41. Spor o realizaci transformace a představa NEMES

pondělí 13. října 2014 · 0 komentářů

Spor ministra Piťhy s parlamentním školským výborem pokračoval a zostřoval se. Skupina NEMES proto zpracovala svou představu změny vzdělávacího systému, představu o realizaci svobody ve vzdělávání v české škole.

„Druhé projednávání návrhu ve výboru se konalo v únoru 1993, kde došlo k jeho výraznějšímu rozdělení na podporovatele (KDU-ČSL, KDS) a odpůrce. Spor vyústil až k dohodě o vzniku Komise pro otázky transformace školství v rámci školského výboru. Cílem komise byla jasná formulace nového legislativního rámce. Předsedou komise byl zvolen František Kozel (ODS).(1)

Návrh MŠMT byl sice vzat na vědomí, ale vytvořením komise dal výbor najevo, že se jím už nebude zabývat. Na práci komise se ministerstvo nepodílelo. Tímto krokem vznikl spor mezi poslanci školského výboru a ministerstvem ohledně dalšího postupu v návrhu MŠMT na transformaci školství. Ministerstvo tedy na svém návrhu přestalo pracovat.

Po jednání výboru ministr Piťha v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes uvedl, že jako dva základní rozdíly v přístupu školského výboru a ministerstva vidí míru liberalismu a zavedení tržních vztahů do školství. „První otázka je, zda škola má reprezentovat určitý řád nutný pro vznik společnosti a státu, anebo zda má být rozdrobena do naprosto individuálních svobod. Za druhé – zda školství je řešitelné mechanismy tržního hospodářství beze zbytku, anebo zda je to oblast, ve které tržní mechanismy mají platnost nějak limitovanou (…) školství je jednou z klasických oblastí, kde tržní mechanismy beze zbytku neplatí a musí být – podle mne – limitovány.“(2)

Míra liberalizace se dotýkala otázek používání osnov. Dalším sporným bodem byla rychlost transformace. Někteří poslanci se domnívali, že má proběhnout rychlá transformace prostřednictvím legislativních zásahů. Ministr soudil, že je důležité nejprve získat podporu učitelů. V případě rychlých legislativních změn by totiž podle něj mohlo dojít k „tomu, že by se lidé zase nahonem přizpůsobovali a změny by byly povrchní a formální.“(3)

Problematika financování školství a koncepce jeho rozvoje byla zařazena iniciativou poslanců školského výboru na jednání Poslanecké sněmovny v dubnu 1993. Jako podklad k jednání byl dodán dokument Hlavní zásady transformace českého školství. Ve svém projevu ministr Piťha zdůrazňoval nutnost reformy školství „zdola“ a upozorňoval na přirozenost dlouhodobé transformace školství. Dále kritizoval tržní přístup ke školství, který povede k „podbízení a snížení kvality škol“.(4)

Opoziční poslanci kritizovali zhoršování podmínek vzdělávání a nekoncepčnost ministerstva. Ministr Piťha měl podporu pouze křesťanských stran. Spor se týkal především míry liberalismu ve školství, Ministr Piťha byl zastáncem konzervativního postupného vývoje a řádu ve školství.(5) Debata nepřinesla žádný výsledek, Poslanecké sněmovna nepřijala žádné usnesení, ani nic nevzala na vědomí.(6)

Do neshod mezi MŠMT a výborem zasáhl i premiér V. Klaus, který vyzval obě strany ke komunikaci v televizním pořadu. Zde se zástupci obou stran v základu shodli. Podle předsedy výboru F. Kozla došlo k vyjasnění postojů obou stran v otázce liberalizace školství a stanovení nevyhnutelného jádra vzdělání.(7)

Poté, co se Poslanecká sněmovna nevyjádřila k podobě transformace školství, došlo k pozastavení diskuse o této otázce.“

Zdroj: Soňa Krejčová: Debata o reformě českého školství v letech 1989–2004. (Diplomová práce.) Brno, Masarykova univerzita 2012. Str. 37–38.


Zásady realizace svobody ve vzdělávání v české škole

Skupina NEMES předala své stanovisko k ministerskému návrhu (viz minulý díl) oběma stranám sporu. Hana Hudcová a Jana Nováčková byly pověřeny, aby zpracovaly jako pokračování studie „Svoboda ve vzdělávání a česká škola“ z roku 1991 představu členů NEMES, jak by měla probíhat změna vzdělávacího systému. Studie byla jako obvykle podrobena vnitřní oponentuře. Vyšla v Učitelských novinách č. 36/1993 a byla zaslána ministru Piťhovi, školskému výboru Parlamentu ČR a premiéru vlády ČR Klausovi.

Zdroj: Zápisy z výboru NEMES, archiv autorky.

Citujeme úvod:

„Základ změny našeho vzdělávacího systému spatřujeme ve vnitřní transformaci, tj. ve změně vztahu mezi učitelem a žákem, ve změně atmosféry ve třídě i ve sborovně, ve změně stylu výuky, organizace i metod vzdělávání, ve změně vztahu mezi rodiči a školou. Tato vnitřní transformace plně závisí na učiteli. Obsahově jsme se této problematiky dotkli v naší základní studii „Svoboda ve vzdělání a česká škola" publikované v srpnu 1991. Učitel však musí mít pro tuto svou práci vytvořeny elementární podmínky, zejména legislativní, aby jeho snahy po uplatňování
nových či neobvyklých metod práce nebyly na pokraji nelegálnosti (jak tomu v současné době při zastaralých právních normách zatím stále ještě je).

NEMES vždy zdůrazňovala prioritu vnitřní transformace. Je to proces postupný a dlouhodobý. Je podmíněn:
1. stanovením zásad školské politiky
2. vytvořením legislativního a organizačního prostoru pro tuto vnitřní transformaci.

K první z podmínek se vyjadřuje studie NEMES „Svoboda ve vzdělání a česká škola".

Toto samostatné pokračování uvedené studie se zabývá druhou podmínkou, tj. podle jakých zásad se má vytvářet nový legislativní rámec a organizační prostor ve školství.

Nejde nám tedy o postižení celého problému transformace vzdělávacího systému. Zaměříme se jen na návrh pravidel, podle nichž by se mohly vytvořit nutné vnější formální podmínky pro vnitřní transformaci, aniž zde budeme o ní pojednávat.

Na nutnosti demokratizace a liberalizace našeho školství se shoduje většina učitelů, školských pracovníků i veřejnosti. Avšak teprve popsání mechanismů a postupů této demokratizace a liberalizace ukáže odlišnosti a různosti pojetí. Proto chceme svým návrhem „Zásad realizace svobody vzdělávání v české škole" vyvolat v diskusi o školství novou dimenzi, poskytnout nový impuls.“

Jestliže se podíváme na obsah studie, najdeme tam body, které nebyly dořešeny a zůstaly problémem dodnes. Jistě je poznáte.

Důvod, cíl a postup transformace

– Proč je třeba změnit náš vzdělávací systém?
– Jak by měl vypadat budoucí vzdělávací systém? (v co se má postupně proměňovat systém stávající?)
– Jak provést změnu vzdělávacího systému?

Liberalizace vzdělávání

– Právo založit školu
– Právo školy zvolit si svůj projekt
– Standardy
– Autonomie školy a učitele
– Snížení selektivnosti systému
– Individualizace výuky
– Prostupnost školského systému
– Hodnocení
– Nová koncepce maturity
– Právo na vzdělávání mimo školský systém

Demokratizace vzdělávání

– Rovné šance v přístupu ke vzdělání
– Integrace dětí s handicapy
– Řízení
– Školní inspekce
– Školní rady
– Žákovská samospráva
– Podpůrné a servisní systémy

V kapitolce Jak provést změnu vzdělávacího systému NEMES uvádí:

„Naše cesta nemůže vést přes celoplošnou jednotnou reformu. Rovněž nemůžeme jít cestou pouze dílčích vylepšování stávajícího systému.

Podstatná, systémová transformace současného centralistického, normativního a selektivního školství na školství demokratické, humanistické, liberální (a tedy pluralitní a diverzifikované) musí být tedy procesem postupným, s důrazem na vnitřní transformaci. Strukturální a legislativní rámec by měl otevřít prostor pro tuto vnitřní transformaci, měl by ji umožňovat a zabezpečovat. Podle okolností a podmínek by měly v době přerodu našeho školského systému existovat vedle sebe prvky staré i nové (strukturální, organizační, obsahové ap.), aby se ty osvědčené mohly rozvíjet a nefunkční přirozeně zanikat.

Znamená to zrušit dosavadní závaznou jednotnou organizační strukturu školství a nahradit ji např. pouze délkou povinného vzdělávání a definováním jednotlivých stupňů vzdělání. Tím se umožní tvorba nových organizačních a obsahových forem a jejich rovnoprávnost se stávající strukturou…

…V našem navrhovaném pojetí jde tedy o transformaci zdola a její průběh lze charakterizovat jako vznik ohnisek transformace (jednotliví učitelé, celé školy), jejich postupné šíření i propojování.

Jsme si vědomi, že každá změna vyvolává určitý strach, nejistotu a obranné postoje. Lze očekávat, že se budou opakovaně vyskytovat obavy např. z nejednotnosti, z nepřítomnosti centrálních podrobných norem a pokynů, z převzetí odpovědnosti školy za kvalitu poskytovaného vzdělávání apod. Za nejúčinnější postup v tomto případě považujeme následování pozitivních příkladů, jimž se dá zejména v masových sdělovacích prostředcích cíleně velký prostor.

Otevření prostoru a jeho legislativní zajištění je velmi urgentní a je základní podmínkou vnitřní transformace. Stabilizace učitelstva jako profesní skupiny není totiž pouze záležitostí platovou (finanční), ale záleží také na tom, jaké jsou učitelům vytvořeny podmínky k tvořivé pedagogické práci.“

Což jsme si za uplynulá léta dostatečně ověřili.

Zdroj: Dokument NEMES Zásady realizace svobody ve vzdělávání v české škole. Pokračování studie „Svoboda ve vzdělávání a česká škola“ publikované v srpnu 1991. Zpracovaly Hana Hudcová a Jana Nováčková – srpen 1993.

Celý text dokumentu si můžete přečíst ZDE.


Další díly seriálu najdete ZDE.




__________________

(1) Z parlamentu. UN, roč. 96, č. 8, 23. 2. 1993, s. 1.
(2) Náročnost školních osnov se sníží. MF Dnes, 15. 2. 1993, s. 7
(3) Řád je řád. Reflex, roč. 4, č. 18, 26. 4. 1993, s. 38.
(4) Zápis 8. schůze PSP, 20. 4. 1993. http://www.psp.cz/eknih/1993ps/stenprot/008schuz/s008004.htm
(5) Poslanci znovu odmítli záměry ministerstva školství. Respekt, č. 16, 26. 4. – 2. 5. 1993, s. 3.
(6) Promarněná školská příležitost. MF Dnes, 22. 4. 1993, s. 6.
(7) O shodách a neshodách. UN, roč. 96, č. 24, 15. 6. 1993, s. 1-2.


Richard Bromfield: Stop rozmazlování

sobota 11. října 2014 · 0 komentářů

Tipy a rady, jak dosáhnout změny ve výchově dětí od předškoláků po dospívající nesoucí známky rozmazlování. Nemluvte donekonečna o tom, co by dítě mělo nebo nemělo, nevyhrožujte, nepropadejte zoufalství, ale jednejte!

Odmítá si vaše dítě pravidelně čistit zuby, uklízet pokoj, při každém nákupu žadoní o hračku či dobrotu nebo stále naléhá o vyšší kapesné? Máte pocit, že je možná trochu rozmazlené a chtěli byste to změnit?

Na příkladech z terapeutické praxe ilustruje autor tipy a rady, jak dosáhnout změny ve výchově dětí od předškoláků po dospívající nesoucí známky rozmazlování. Přináší úlevu rodičům, kteří si zoufají a nevědí, jak zkrotit své nezkrotné mazánky. Nemluvte donekonečna o tom, co by dítě mělo nebo nemělo, nevyhrožujte, nepropadejte zoufalství, ale jednejte!

Titul vychází současně jako e-kniha.

Richard Bromfeld je americký psycholog a psychoterapeut s mnohaletou praxí a autor úspěšných knih o výchově. Přednáší na Harvard Medical School.

Více podrobností najdete ZDE.

Daniela Havlíčková: Vzdělání, vzdělání – všechny smutky zahání

pátek 10. října 2014 · 0 komentářů

…budeme-li se vzdělávat, budeme-li vzdělanější, budeme šťastnější, spokojenější, budeme dobrými lidmi? Kéž by to bylo tak jednoduché, ale jistě je na tom kus pravdy.

V současné době stále častěji slýcháme o celoživotním učení. Každý z nás se učí téměř na každém kroku dnes a denně. Mnozí z nás nezáměrně, mnozí záměrně. Celoživotní učení zahrnuje všechny možnosti učení, které jsou chápány jako jediný propojený celek, který dovoluje rozmanité a četné přechody mezi vzděláváním a zaměstnáním a který umožňuje získávat stejné kvalifikace a kompetence různými cestami a kdykoli během života. Zahrnuje tedy i neformální vzdělávání.

Neformální vzdělávání, uznávání neformálního vzdělávání – pro někoho podivné nebo nejasné spojení slov? Ano, pro mnohé ano. A přitom jde o velké téma v oblasti školství. Proč?
V České republice se často hovoří o poměrně vysoké nezaměstnanosti, poměrně mnoho lidí je na pokraji chudoby, chybí místa pro absolventy škol, přibývá nezaměstnaných, a přitom zkušených 50+, chybí nám specialisté v některých nových oborech. Někde se dočteme, že pracovní místa jsou, ale chybí to správné profesní zaměření, specifická odbornost a vzdělaní zaměstnanci, mnohým chybí tzv. měkké kompetence, jiným tohle a tamhleto. Na jedné straně je poukazováno na kult mládí v mnohých firmách, na druhé straně roste počet mladých, kteří se na trhu práce složitě uplatňují. Hovoříme-li o zkušených zaměstnancích, stávají se nadbytečnými, ale jejich zkušenosti mnohde chybí a nebo nejsou využívány, někde zkušení zaměstnanci zůstávají a zaměstnavatel je schopen rovnoměrně a vhodně vyvažovat veškeré schopnosti jednotlivých věkových skupin. Každá statistika vychází z jiných dat, má svůj záměr, svůj cíl a totéž je možné říci o výzkumech a průzkumech. Vždy se dozvíme něco jiného a z jiného pohledu.

Někteří lidé, často právě z tzv. ohrožených skupin, se neradi učí, neradi se vzdělávají. Co s tím? Milujme učení a vzdělávání? Berme překážky v práci jako příležitosti pro změnu sebe sama? Klišé, vtip? Rozhodně stojí za to, najít si dobrý vztah k učení. Nápomocni mohou být jak učitelé, tak rodiče, tak i všichni další vzdělavatelé v neformálním vzdělávání, a dokonce i zaměstnavatelé a různí poradci. Radost a hrdost díky přístupu ke vzdělání a k seberozvoji může podpořit správnou cestu v profesním i osobním životě.

Celý text si můžete přečíst ZDE.

Martina Honsová: „Webináře“ jsou novým hitem vzdělávání

čtvrtek 9. října 2014 · 0 komentářů

Podle výzkumů Českého statistického úřadu využívá přes 40 % lidí ve věku 35–44 let ke svému dalšímu vzdělávání počítač či připojení k internetu. Mladší věkové skupiny využívají těchto zdrojů až z 65 % a u starších podíl naopak klesá na zhruba 30 %.

Tito studující už ale nechtějí využívat jen klasické e-learningy, do popředí jejich zájmu se dostávají živá a interaktivní online školení. Oproti klasickému e-learningu, který ztrácí na popularitě kvůli nedostatečné interaktivitě a chybějícímu kontaktu s lektorem, a prezenčním kurzům, které jsou logisticky a časově náročné, kombinují online školení – tzv. „webináře“ – aktivní komunikaci se školitelem a snadné absolvování kurzu.

„Manažeři firem se často zdráhají vysílat svoje zaměstnance na školení, protože pak nestíhají svou práci. Klasické školení je většinou jednodenní, zatímco online školení trvá 60 – 90 minut. Při pravidelných lekcích se tak postupně dá zvládnout kompletní téma a pracovní výkon zaměstnance není nijak omezen. Za rok pilotování projektu živých online školení jsme uspořádali přes 50 webinářů a proškolili na 200 osob. Někteří přitom kurz zvládli i při cestě autobusem, nebo na dovolené v zahraničí,“ komentuje situaci Jiří Pašek, ředitel společnosti SoftGate, která se zaměřuje na implementaci nových forem vzdělávání dospělých v rámci projektu ŠkolímeNaživo.CZ.


Virtuálně a interaktivně, to jsou hesla online školení

Novinka mezi školicími koncepty, online kurzy (webináře), jsou alternativou k prezenčním kurzům. Základem je interaktivita tréninku – internetový prohlížeč je pouze prostředníkem mezi lektorem a účastníkem školení, vše ale probíhá v reálném čase v tzv. virtuální učebně, kam se stačí z domu, z práce či odkudkoliv přihlásit ve stanoveném čase.

„Může se zdát, že se jedná o klasické kurzy, které běží jen přes internet. To ale rozhodně neplatí. Metodika je jiná – informace se musí účastníkům podávat v menších dávkách, je třeba udržet jejich pozornost. Lektoři také musí projít důkladným školením, jak webináře vést – jak vhodně použít techniku, jak obsah online školení časově rozplánovat, musí s účastníky nastavit realistická očekávání a do výuky je vtáhnout,“ uzavírá Jiří Pašek.


Projekt "Pravidelná online výuka počítačových kurzů – počítačová e-škola", RČ projektu CZ.1.07/3.2.10/04.0003 je spolufinancován z OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

METILA® – robot, který rozumí

středa 8. října 2014 · 0 komentářů

Jednou z hlavních událostí Mezinárodní odborné konference pořádané 18. 9. 2014 Fakultní nemocnicí v Motole bylo bezesporu představení funkčního prototypu přímé dialogové komunikace člověka s robotem METILA® FACE.

Zdroj: PROTEXT 24. 9. 2014

Už dřívější, uživateli ověřená, verze METILA® komunikuje s člověkem, reaguje, ptá se, odpovídá. METILA® má již za sebou množství velmi pozitivních zákaznických referencí. Možná vás napadne, že to je dnes už běžné. Strojový hlas robota podobný jeho příbuzným. Nicméně METILA® je opravdu první robot, který si s vámi popovídá a udělá si na vás svůj názor. Něco si o vás myslí. A na závěr vám to i řekne. V tom je unikátnost této technologie, se kterou veřejnost seznámila společnost Cyber Global s.r.o.

Teoretický a praktický výzkum počítačové inteligence je stále na počátku, ale jeho stavební kameny včetně principů neuronových sítí v Cyber Global už běžně používají. Objektivizovaný produkt robotické myslící identity je přelomovým znakem třetího tisíciletí a vlastností robota METILA®. Další rozvoj tohoto virtuálně myslícího robota je příslibem nebývalých možností v rozvoji služeb v blízké budoucnosti. Verze METILA® FACE tak přináší nová rozšíření oproti dřívější základní verzi s řízenou komunikací.

METILA® je specifickou neuronovou sítí s umělou inteligencí, která rozumí lidské komunikaci a sociálním interakcím. Tato neurotechnologie umožňuje ve velmi krátkém čase rozeznat v týmu u jednotlivých osob jejich pozici – například míru motivace, orientaci na výkon a potenciál či specifické komunikační dovednosti, sociokulturní preference apod. Je tak pomocníkem při formování a sestavování kvalitních a pohodových pracovních kolektivů, ale například také při výběru nových kolegů do efektivních týmů. Její největší výhodou je rychlost, nestrannost a neovlivnitelnost, což zaručuje objektivitu výsledků.

Dialog METILA® uvolňuje spontaneitu. Lidi se komunikací s METILA® baví, chtějí soutěžit, hrát či konkurovat si proti nezávislé inteligenci. METILA® je také účinným nástrojem sociální diagnostiky a představuje prostředí, v němž se má také u člověka projevit jeho vynalézavost, sociologická představivost a vůdčí schopnosti. Tady je velký prostor pro práci s talenty. Nová metoda METILA® zkoumá přednostně sociální komunikaci a zaměřuje se na pohledy sociologické a objektivní.

V rámci komerčního využití METILA® pomáhá partnerským společnostem People Global s. r. o. a nově založené Lingua Global s. r. o. v oblastech auditu a personálního managementu s užším zaměřením na jazykové vzdělávání a rozvoj formou tzv. mikrokurzů.

Zjednodušeně řečeno byla nalezena nová cesta rozvoje osobnosti a jejich kompetencí, která nabízí maximum s minimální časovou náročností. Ve spojení s tradičními vzdělávacími modely přináší zcela novou přidanou hodnotu k posílení měkkých dovedností a tím ke zlepšení organizační kultury na pracovišti.

Mikrokurz je zajímavý edukační efektivitou, názorností, variabilitou a délkou trvání. Mikrokurzy jsou hravé a zážitkové a trvají 90 minut. METILA® mikrokurzy překonávají mezeru mezi reálnou zkušeností a slovem, ve které si účastník procvičuje svou komunikační dovednost se zaměřením na oblasti, které lze u něj rozvíjet. I tuto potřebu odhalí robot METILA®, potenciál každého jednotlivce, jak v obecné rovině, tak v konkrétních odvětvích. Velmi úspěšná je předchozí verze řízené komunikace METILA® v oblastech zdravotnictví, finančnictví, obchodu, tréninku komunikace, a dalších.

Jak to vše METILA® dokáže? Počítačový pokrok roste prakticky geometrickou řadou – ať už si pod ním představíte hrubý matematický výkon, nebo oblasti miniaturizace, komunikace, robotizace lidských činností a nově i myšlení. Počítač samotný je pouze prostředníkem mezi robotem a člověkem. Algoritmy umělé inteligence dokážou oživit inteligenci takového stroje, což dokazuje Tým Cyber Global s.r.o.

Tým Cyber Global s. r. o.
e-mail: info@cyberglobal.cz
www.cyberglobal.cz

Shlédni funkční prototyp METILA® FACE ZDE.

Neznámkujeme, ale hodnotíme. Může úspěch ve škole zažít každé dítě?

úterý 7. října 2014 · 0 komentářů

Společnost Scio v rámci projektu ESF „Podpora vzdělávání žáků prostřednictvím průběžného hodnocení“ připravila pro školy komplexní hodnoticí nástroj, který mapuje vzdělávací cestu každého jednotlivého žáka. Svůj pokrok mohou žáci, jejich učitelé i rodiče sledovat na mapách učebního pokroku (MUP) v těchto šesti předmětových oblastech: matematická, čtenářská a přírodovědná gramotnost, český a anglický jazyk, společenské vědy.


Nesoutěžím a nemám žákovskou

Ukazatelem výsledků dítěte tak není známka v žákovské, ale jeho pohyb po mapě jednotlivých předmětů. Úrovně obtížnosti jsou znázorněny krajinou. Dítě tedy vychází v nížině a přes zvlněnou hornatinu a vyšší kopce přichází do velehor. Každý nový krok na cestě je pak přesně popsán znalostmi a dovednostmi, které dítě muselo prokázat. Ve svém profilu může žák i jeho rodič sledovat kroky, které už má za sebou, svoji aktuální pozici v jednotlivých aspektech daného předmětu a také to, co ho čeká v dalších úrovních. Aplikace, která mapuje výsledky žákovy práce, tak pohybem po šesti úrovních a vytyčením cílů v každé předmětové oblasti připomíná spíš počítačovou hru.

Mgr. Jana Šváchová, učitelka 1. stupně, 2. ZŠ Rakovník napsala: „Je nanejvýš pozitivní, že mapa je pro každého připravena ve virtuálním světě, což bude pro žáky, kteří ovládají moderní technologie, více než zajímavé. Už testování na počítačích je při pilotování bavilo.“


Už neuslyším: „Dobré známky, nebo si mě nepřej!“

Cílem užitečného hodnocení, ať už jde o známku nebo vysvědčení, není sumarizovat výsledky dětí, ale poskytnout jim odrazový můstek k dalšímu učení. Děti by tedy rozhodně neměly mít strach z hodnocení, které jim učitel dává, naopak by ho měly chtít, protože jim pomůže jít dál. MUP klade důraz na průběžné hodnocení, zaměření hodnocení na další rozvoj a co nejširší zapojení sebehodnocení i hodnocení vrstevnického, protože schopnost objektivně hodnotit sebe i své okolí je vynikající výbavou pro celý další život. Pro zjištění pozice žáka na mapě mohou učitelé použít tři druhy nástrojů. Každému učiteli je zároveň ponechán prostor pro zpřesňující komentáře nebo vyhodnocení průběhu práce na projektu.

Vedoucí týmu MUP Jana Codlová ke smyslu MUP říká: „Naprosto zásadní při tvorbě souboru map byla funkce hodnocení. Proč děti hodnotíme? Je to proto, aby měly dostatečně konkrétní představu o svých schopnostech a znalostech a mohly se dále rozvíjet. Daleko přínosnější než děti označit nějakou známkou nebo je srovnávat s ostatními je popsat, co v daném předmětu zvládají, a umožnit jim svůj pokrok systematicky sledovat.“

Přístup k aplikaci a ke správě žákovských a učitelských profilů získá každá základní škola či víceleté gymnázium zdarma. Stačí se registrovat na adrese mup@scio.cz.


Společnost Scio se zabývá hodnocením výsledků vzdělávání a dlouhodobě se zaměřuje na ověřování dovedností, které jsou důležité pro úspěšný osobní a pracovní život. Scio postupně rozšiřuje okruh svého zájmu, věnuje se mj. cílům vzdělávání, a to nejen vzdělávání ve školách, ale zejména vzdělávání mimo školy – paralelnímu vzdělávání, vzdělávání pro budoucnost.

Pilotně se do projektu MUP zapojilo od května 2013 více než 2500 žáků a 150 učitelů z 20 základních škol a víceletých gymnázií z celé ČR. Od září 2014 začíná s aplikací a nástroji, které nabízí, pracovat již více než 100 škol.

Ukázkový vstup do aplikace na mup.scio.cz s přístupy: HYLAU TUGEROUK/HYLAU340.

Kontakt:
Mapy učebního pokroku
Jindra Plamitzerová
Mobil: 774 419 959
e-mail: jplamitzerova@scio.cz

Jana Hrubá: DOKUMENTY 40. Odlišné představy o transformaci vzdělávání

pondělí 6. října 2014 · 0 komentářů

„Po volbách v roce 1992 nastoupila nová vláda ČR. Funkční období koaliční vlády (ODS, KDS, KDU-ČSL, ODA) vedené Václavem Klausem trvalo od 2. 7. 1992 do 4. 7. 1996. V průběhu čtyř let se ve vládě vystřídali dva ministři školství. Prvním ministrem byl katolický kněz, bohemista a lingvista Petr Piťha, nestraník navržený KDS, který byl spoluautorem návrhu skupiny prof. Kotáska. Pro období jeho působení ve funkci je charakteristický střet s parlamentním Výborem pro vědu, vzdělání a kulturu, mládež a tělovýchovu.“ (Soňa Krejčová)


Nová vláda ke vzdělávání

„Postoj koaličních stran k dalšímu vývoji a charakteru vzdělávání byl vyjádřen ve vládním prohlášení z roku 1992. V kapitole V. Životní prostředí, zdravotnictví, školství, věda a kultura se vláda zavázala k vytvoření moderní strategie vzdělávací a školské politiky v souladu se stavem vyspělých západních demokracií, která bude provázána s ekonomickou reformou. Za hlavní cíl si vláda vytkla zlepšení komunikace s veřejností, rozvoj alternativního školství a omezení vlivu státních orgánů. Podmínkou pro větší samostatnost škol bylo stanovení základního jádra vzdělání a vzdělanostních standardů. Předpokládala dále změny v oblasti financování školství. Vyjádřila podporu zavedení tržního principu tím, že finanční podpora bude vztažena k počtu žáků a přímé podpoře studentů, ne institucí.(1)

Zdroj: Soňa Krejčová: Debata o reformě českého školství v letech 1989–2004. (Diplomová práce.) Brno, Masarykova univerzita 2012. Str. 35.


Jestliže kráčíš, školství, pak řekni kam

V době střídání vlád a ministrů vyšel v Českém deníku článek Když ministři hovoří s podtitulem Jestliže kráčíš, školství, pak řekni kam. Petr Piťha v něm odpovídá:

„Naše školství se ubírá od totalitní uniformity směrem k občanské diverzifikaci. Dále od totalitní ideologické sešněrovanosti k vnitřní svobodě. Mělo by směřovat k tomu, aby plným pochopením a plným rozvinutím velikých myšlenek českého školství – mám na mysli odkaz Komenského – vytvořilo alternativu vyspělému školství západních zemí. K tomu bude nutné, abychom z těchto zemí rozvážně přijali řadu prvků, k nimž tamější školství dospělo dlouhým vývojem ve svobodě. Mluvíme-li však tak často o potřebě alternativního školství u nás, měli bychom si být vědomi i potřeb alternativního školství v Evropě a vytvořit jednu z těchto alternativ: moderní – podtrhuji moderní – současné, k budoucnosti obrácené, české školství.

Naše školství se podle mého názoru bude ubírat cestou zprvu úzkou a jaksi kamenitou. A to nejenom proto, že bychom pro přeměnu školství potřebovali mnoho peněz a v dané chvíli je nemáme, ale také proto, že budeme muset svést vážný zápas o vnější i vnitřní atmosféru naší školy. V celé naší společnosti totiž přetrvává mnoho neblahých důsledků a pozůstatků předchozí totality. Existuje spousta předsudků, které podvazují rozvoj školství, a těch se budeme pomalu zbavovat. Cesta našeho školství vyžaduje mnoho trpělivosti, protože zatímco některé věci je možno zvládnout rychle, proměny lidí trvají vždycky dlouho.“

„Konec odpovědi,“ píše autor článku. „Neubráním se dojmu, že je přespříliš obecná. Možná stejně tak jako otázka. Na druhé straně není podstatné, co ministr řekne tisku, ale to, s čím předstoupí před pedagogické fórum. Protože doba ví své. A své o té době ví i ministr bývalý…“

Tím ministrem byl Petr Vopěnka. Jeho řešení bylo radikální: „…Během mého působení ve funkci ministra jsem dospěl k názoru, že je nutno učinit radikální řez, a začal jsem ho připravovat. Nechceme-li naše školství napravovat celé desetiletí, je nutno radikálně obměnit složení učitelstva. Podle mého názoru přibližně čtvrtina učitelů do škol nepatří…

K radikálnímu zásahu se nyní naskytla vzácná příležitost, neboť se sešlo několik tomu příznivých okolností. Rozhodl jsem se tedy pro následující opatření:
Za prvé, snížit počet týdenních hodin žáků z 24 ve všech základních a středních školách.
Za druhé, na dobu jednoho až dvou roků zvýšit týdenní úvazky učitelů.
Za třetí, na dobu jednoho roku zrušit dělení tříd na skupiny při některých předmětech.

Tato opatření by znamenala odchod 60 až 80 tisíc učitelů ze škol. Těm, kteří by tam zůstali, bychom mohli zvýšit plat až o 40 procent.

Od začátku dalšího školního roku bychom opět začali s dělením tříd, případně se snižováním úvazků. Nově vzniklá učitelská místa bychom však obsazovali zásadně jen čerstvými absolventy vysokých škol (a dnes si to už mohu dovolit říci, přednost by měli chlapci).

Nejsem pochopitelně tak necitelný, abych propuštěné učitele vyhodil tak říkajíc na ulici. Pan ministr (práce) Horálek byl schopen všechny umístit. Tento svůj plán jsem sdělil na radě sociální dohody a pan předseda odborů Petrus proti němu nevznesl námitky. Rovněž tam přítomná zástupkyně odborů neřekla ani slovo…

Po tomto zasedání rady sociální dohody začala cílevědomá honba na moji osobu, takže jsem uvedený plán již nemohl uskutečnit. Po zkušenostech, které jsem v této době nabyl, nemohu tento plán doporučit s čistým svědomím ani žádnému dalšímu ministrovi. Přeji mu, aby nalezl nějaký jiný způsob, jak ozdravit naše školství…“

Zdroj: Tichý, Ondřej: Když ministři hovoří… Český deník 29. 7. 1992, str. 6


„Ministr Piťha jako hlavní nedostatek dosavadního řízení MŠMT viděl špatnou komunikaci ministra s pedagogickou veřejností. Od počátku se snažil o nápravu. Ve zlepšení komunikace s ministrem i pedagogickou obcí doufali také členové výboru ČNR pro vědu, vzdělání a kulturu, mládež a tělovýchovu.

Ministr byl zastáncem konzervativního přístupu k reformě školství. Byl zastáncem vlivu státu v oblasti určení obsahu učiva, např. zachování osnov, nikoliv však způsobu jeho učení. Jako zásadní chápal vnitřní reformu školy, na kterou nutně naváže reforma vnější. Řešení problémů ve školství viděl v tom, že „nejprve jasně pojmenujeme problém, (…) pak ho odborně zvládneme, např. vytvořením osnov a stanovením standardů minima a posléze dáme tomuto řešení potřebný legislativní rámec, např. (…) požadavky státem zavedených maturit.(2) Zároveň chápal nutnost přebrat pozitivní prvky ze zahraničních systémů a považoval za nezbytné vyvarovat se prvků negativních.“(3)

Zdroj: Krejčová, str. 35.


Nový návrh programu transformace

„Úkolem ministra bylo vypracování nového školského zákona. Do 30. 11. 1992 měl být vládě předložen nástin koncepce reformy školství. Po nástupu do funkce i přes prvotní snahu o zlepšení komunikace s pedagogickou veřejností se ministr k vývoji vzdělávací politiky nevyjadřoval. V tisku se objevovaly informace o jeho napojení na konzervativní Jednotu českých matematiků a fyziků, neboť tři ze čtyř jeho náměstků k ní měli úzké vztahy. (4)

S přibližujícím se rozdělením federace začala práce na nové Ústavě ČR, na jejíž vymezení základních hodnot vzdělávání byla navázána příprava školského zákona. Podle předsedy školského výboru F. Kozla (ODS) nová ústava svými demokratickými principy představovala základ pro vznik nové školské legislativy…(5)

Koncem listopadu 1992 ministr předložil návrh koncepce na transformaci vzdělávacího systému, který se na nově vznikající Ústavu odkazoval. Dokument se v obecné rovině věnoval situaci v resortu, zásadám vzdělávání a také legislativním a systémovým opatřením. Návrh počítal se stanovením vzdělávacích standardů, které měly být zavedeny na některých školách již od začátku školního roku 1993/94.“(6)

Zdroj: Krejčová, str. 36.


NEMES k návrhu MŠMT

K ministrově Programu transformace vzdělávací soustavy (Podklad pro zahájení diskuse o proměně českého školství) z listopadu 1992 zpracovala Nezávislá mezioborová skupina pro transformaci vzdělávání (NEMES) svoje stanovisko:

„Současný návrh MŠMT(ministr P. Piťha) … ve srovnání s výše uvedeným návrhem MŠMT (ministra Vopěnky) splňuje alespoň rámcově požadavek na první reformní krok (zásady školské politiky). Avšak druhý reformní akt – urychlené otevření prostoru školám zrušením brzdící legislativy – rovněž nenavrhuje do své politiky. Orientuje se pouze na tvorbu nové legislativy, což vyžaduje delší termíny. Do té doby učitelům, žákům a rodičům nic nenabízí. Nicméně, určitý pokrok na cestě k formulování školské politiky českého státu již představuje.

Snahy učitelů o transformaci vzdělávání a školy na místě, kde sami působí (vnitřní transformace), jsou novým pozitivním jevem v polistopadovém vývoji našeho školství. Transformační proces však nemůže probíhat, natož se plně rozvinout, jestliže je v rozporu s uplatňovanou školskou politikou (byť byla bezkoncepční) a platnou legislativou. Je důležité tuto hodnotu registrovat, nepromarňovat ji, ale účinně podpořit. Vždyť bez pravého zájmu učitelů o transformaci k ní ani nemůžeme dojít. Namísto toho jsou transformační snahy učitelů přehlíženy, jako by zde tyto pozitivní trendy hodné podpory nebyly.

Tato podpora však nemůže vzejít od nikoho jiného než od toho, v jehož kompetenci taková věc je, od MŠMT.

Jasné a energické vymezení rámce pro činnost (cílová představa, zásady školské politiky, realizační opatření) je to nejpodstatnější, co všichni, kteří působí ve školství, naléhavě očekávají. Všechno ostatní si již budou podle toho dělat a tvořit sami.

Myslí-li jej doopravdy, musí MŠMT dlouhodobý transformační proces co nejdříve otevřít určitými konkrétními, k transformaci zaměřenými reformními akty. Jinak se stane transformace ve školství a vzdělávání prázdnou frází, současný nežádoucí stav se zakonzervuje a školství se posléze stane ještě větší brzdou tak nutných společenských změn.

Máme nikoliv bezdůvodné obavy, že by si to někteří mohli přát a mnozí z pouhé únavy dopustit…“

Zdroj: Stanovisko NEMES k programu transformace vzdělávací soustavy, MŠMT, listopad 1992. Kopie, archiv autorky. Celý text Stanoviska si můžete přečíst ZDE (digitalizovala Kateřina Brožová).


Návrh kritizují i poslanci

„K jednání do školského výboru Parlamentu ČR se návrh dostal v lednu 1993. S výjimkou dvou poslanců (KDS a KDU-ČSL) všichni členové výboru návrh zamítli. Hlavními výtkami byly pomalá transformace, absence priorit a strategií a definování konkrétních kroků k jejímu dosažení, nedostatečná analýza hlavních problémů tehdejšího školství a absence jeho napojení na evropskou zkušenost.(7)

Jeden ze zpravodajů, Eduard Zeman, pozdější ministr školství, kritizoval neschopnost ministerstva koordinovat přípravu dokumentu, nekonkrétnost návrhu a nedostatečnou komunikaci s veřejností. „Všechny materiály (…) představují spíše takovou esej o tom, co by se se školstvím mělo dělat, než konkrétní plán, co se dělat bude.(8)“

Ministerstvo podle něj také nenavázalo na žádnou z pěti předložených koncepcí. Spor mezi ministrem a poslanci školského výboru vycházel z odlišné představy průběhu transformace. Liberální vize poslanců o rychlé transformaci se střetla s konzervativním postojem ministra prosazujícím postupnou přeměnu.“

Zdroj: Krejčová, str. 36–37.


Další díly seriálu najdete ZDE.




_______________

(1) Programové prohlášení vlády. 1992.
(2) Jak opustit totalitní školu. Prostor, 11. 9. 1992, s 4.
(3) Tamtéž.
(4) Škola strastiplnou hrou, Respekt č. 39, 28. 9. – 4. 10. 1992, s. 8.
(5) Potřebujeme nový školský zákon. Práce, s. 1.
(6) Pohotové ministerstvo. Český deník, 4. 12. 1992, s. 4.
(7) Program transformace. UN, roč. 96, č. 10, 9. 3. 1993, s. 8
(8) Spíše esej než plán. Svobodné slovo, 17. 2. 1993, s. 7.

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger