Jana Hrubá: DOKUMENTY 47. Jak si členové PAU představovali standardy?

pondělí 24. listopadu 2014 ·

Členové skupiny NEMES a klubu PAU byli zřejmě jedněmi z prvních, kdo zahájil diskusi o standardech. Byli si vědomi, že změna pojetí vzdělávání bude vyžadovat také vymezení jeho cílů. Již před prázdninami roku 1992 dostali dopis.


Přemýšlení o vlastních předmětech: K čemu to žákovi bude?

„Milí kamarádi učitelé,

na setkání PAU 23. 5. 1992 jsme zkusmo navrhli, aby učitelé sami zformulovali koncepce svých předmětů, dřív než jim to nadiktují úředníci z ministerstva. Ministerstvo chce od začátku školního roku mít vypracovány a zavedeny závazné „standardy“, kterými by si mělo kontrolovat a testovat, jak dalece se žákům do hlav dostalo nějaké (kým vymezené?) učivo. Zadalo tuto práci svému výzkumnému ústavu. Kde však zůstaly zkušenosti angažovaných učitelů?

Někteří se naopak domníváme, že důležité není zkoušet žáky z probrané látky, ale že je hlavní to, aby žáci i učitelé dobře viděli, k čemu je jejich předmět potřebný v žákově životě, jak žákovi pomůže nabýt schopnosti poradit si se situacemi a problémy onoho oboru.

Takové vymezení vzdělávacích cílů předmětu potřebujeme také sami pro sebe, abychom dokázali vytvořit pro žáky zajímavé a potřebné vyučovací programy a lekce. Vezměte si každý z úkonů, které sami po žácích v hodinách požadujete, a řekněte si: K čemu je to žákovi dobré? Napište si odpověď na otázku, proč mají vědět, kolik obyvatel má Peru, jak má jasan uspořádaný list, kdy se narodila Božena Němcová. Žákovi nebude k pracovnímu zaujetí stačit věta „Je to obecná, kulturní, přírodovědná… znalost“. Žáka sotva může motivovat cíl „rozvoj myšlení“. Mnohé předměty právě k rozvoji myšlení směřují, ale zapomínají připravit žáka pro normální orientaci ve světě. Teprve když si napíšeme všechny důvody, pro které by se měl náš předmět ve škole učit, uvidíme, jestli v nich žákům předkládáme vedle úloh na znalosti také dostatek příležitostí, v nichž by mohli získat docela užitečné dovednosti.

Jak to zformulovat? „Od podlahy“! Nesnažíme se vyrobit vědecký ani úřední spis o zásluhách našeho předmětu, ale chceme si říct „Kam a ke kterým schopnostem chceme své žáky vést?“ „Co všechno chceme a máme svým žákům v předmětu nabídnout, aby z nich byli jednou rozumní a citliví dospělí?“

Na jakou fázi vzdělávání přitom myslet? Na kteroukoliv: Kdo umí napsat, kam míří jeho předmět do konce základní školy, napíše to vcelku. Kdo zná dobře některé jednotlivé ročníky, napíše cíle pro určitý věk dítěte. Kdo učí na škole střední, napíše o tom.

Jak může taková formulace vypadat: Např. v češtině se vedou děti při mluveném projevu v páté třídě k tomu, aby se uměly jako mluvčí i jako posluchači účastnit skupinových diskusí nebo činností, aby vyjádřily vlastní názor a konstruktivní připomínky. Měly by si vyzkoušet i řízení ostatních, když společně něco navrhují, vyzkoušet si rozhovor do rozhlasového pořadu pro děti, podat podrobné ústní hodnocení nějaké události, podat druhým zprávu o tom, jak společně s dalšími žáky zkoumaly něco v přírodovědě ap. Děti by se měly učit přesně vyptávat a dobře odpovídat i na úzce vymezené otázky. Měly by dostat příležitost předvést před ostatními nějaký vlastní jazykový projev (scénku, báseň, vyprávění, reklamu…).

Takto vytvořené projekty či přehledy vzdělávacích cílů si vzájemně můžeme vyměňovat, můžeme jimi působit proti případným nevhodně vymezeným standardům z ministerstva. Vytvoříme základnu, která je bude shromažďovat a na požádání půjčovat a publikovat.

Své návrhy nebo projekty posílejte pokud možno do konce července na adresy… Na obálku napište vlevo dolů „Pomůžeme si sami“…

Vlaďka Spilková a Ondra Hausenblas

Zdroj: Dopis členům NEMES a klubu PAU, archiv autorky


Jak chápeme pojmy?

29. 1. 1993 posílá Vlaďka další dopis:

„Milí kolegové!

Obracím se na Vás s prosbou a žádostí o Váš názor. V současné době se operuje pro nás více či méně neznámými a novými termíny. Někdy se nabízí otázka, zda je to vůbec účelné, zda není vhodnější běžný český ekvivalent. A nebo naopak: proč a jaký má smysl používání pro nás nových termínů.

Pojmy standard a kurikulum patří k těm mnohoznačným, lze je chápat mnoha různými způsoby. Zkusme se prosím společně (v této fázi však každý sám) zamyslet nad otázkami:

1. Co si představuji pod pojmem standard?
2. Co rozumím pod pojmem kurikulum?
3. Jaký mám názor na osnovy, jejich smysl, funkci, pojetí apod.?
4. Má podle Vás smysl zavádět nové pojmy do vžité terminologie? Proč ano? Proč ne?

Přivezte vyplněné laskavě s sebou na shromáždění 15. 5. t. r.

Zdroj: Dopis členům NEMES a klubu PAU, archiv autorky

Společný projekt NEMES a PAU byl projednán na shromáždění 15. 5. 1993.


Standardy či osnovy?

Dílna „Standardy či osnovy na 1. stupni ZŠ?“ byla věnována otázkám celkového pojetí, základních cílů a obsahu vyučování na 1. stupni. Jejím hlavním úkolem bylo dát širšímu plénu k diskusi a doplnění výsledky několikaměsíční práce 15členné skupiny na projektu „Vzdělávací standardy z hlediska učitele 1. stupně“, který bude předkládán do konce září na MŠMT.

Závěry:

1. Při tvorbě nového obsahu (nových osnov) je třeba důsledně vycházet ze zcela nového pojetí vzdělání. Dosavadní škola byla zaměřena především na předávání znalostí. Tradiční kvantum faktografických znalostí nelze považovat za kvalitní vzdělání. Moderní pojetí vzdělání se orientuje na celistvý rozvoj osobnosti žáka – nejen na získávání znalostí, ale také nebo především na hodnoty, postoje, dovednosti, činnosti. Konkrétně na rozvoj kritického myšlení, tvořivého řešení problémů, samostatnosti, sebepoznání, dovednosti účinně komunikovat, spolupracovat, pracovat s informacemi, rozvoj jazykové kultury, motivace pro poznávání, rozvoj mravních kvalit, estetického cítění apod.

2. Upozorňujeme na často významové posuny a zjednodušené pojetí standardu – jako základní učivo, závazné, měřitelné. Standard chápeme jako základní cíle, jako předpokládané výstupy, jako očekávané výsledky vzdělávání. Považujme za důležité, aby byly výstupní cíle formulovány nejen v rovině poznávací, ale také nebo především v rovině formativní (postoje, hodnoty, vlastnosti žáka) a konativní, instrumentální (dovednosti, činnosti). Cílem jazykového vyučování na 1. stupni není naučit žáky např. slovní druhy či pády, ale naučit je jasně, srozumitelně a gramaticky správně vyjádřit své myšlenky apod.

3. Byl zformulován celkový standard 1. stupně ZŠ, který vyjadřuje smysl, základní směr a priority činnosti učitele tohoto typu školy.

Pro příklad některé formulace:

utvářet celistvý, globální přístup ke světu
– chápat vztah člověk a prostředí (člověk jako součást přírody, pocit sounáležitosti, základy zdravého životního stylu)
– chápat souvislosti a návaznosti v přírodě (cyklus vody, potravinové řetězce…)
– pochopení základního ekologického cyklu – citlivý vztah k životnímu prostředí, rozvoj zodpovědnosti za jeho změny
– chápání prostorových a časových souvislostí
– vztah k domovu, vlasti

rozvíjení dovedností komunikace
– ústní – jasně a srozumitelně vyjádřit svůj názor, myšlenku, pocit, popisovat situace, komentovat události, umět se tázat, umět naslouchat, argumentovat, obhájit názor, zvládat různé formy společenského styku (představit se, telefonovat, omluvit se, o něco požádat…)
– písemné – psaní jako prostředek komunikace, zvládat různé formy (dopis, popis, vyprávění…), rozvíjet „tvořivé psaní“ – vlastní produkce, báseň, povídka…

Standard v tomto pojetí není měřitelný a závazný, závazné je směřování k daným cílům.

1. Namísto detailně stanoveného obsahu učiva v osnovách (včetně témat, jejich návaznosti a časových dotací) navrhujeme vymezení standardů, klíčových cílů, ke kterým je třeba žáky vést. Tento společný rámec umožní vedle sebe existenci více variant osnov, různých metodik vyučování a typů učebnic. Chceme zdůraznit , že ke splnění obecně přijatých cílů existuje více cest, více konkrétních obsahů učiva. Jen v naší pracovní skupině byly zpracovány a široce diskutovány 4 varianty rámcových osnov. Tyto rámcové osnovy jsou pokusem o stručné vymezení vzdělávacího minima, vymezují jen nejdůležitější klíčové oblasti a poznatky (dosavadní osnovy chápeme jako „vzdělávací maxima“). Považujeme tedy za důležité, aby si učitelé a školy mohli ke splnění požadovaných cílů zvolit vlastní variantu rámcových osnov.

2. Realizace nových cílů počátečního vzdělávání vyžaduje změnit koncepci navazujících stupňů a změnit systém přijímacích zkoušek na střední školy.

6. 4. 1993

PhDr. Vlaďka Spilková, Kamila Bergmannová

Zdroj: Materiál NEMES, kopie, archiv autorky


Vladimíra Spilková: Standardy na I. stupni ZŠ očima PAU

Pracovní skupina vedená Vlaďkou Spilkovou zpracovala výsledky společné diskuse členů NEMES a PAU o standardech. Výstupem jejich práce byla publikace s výše uvedeným názvem.


Z úvodu

„…Důležitou podmínkou k vnitřní proměně škol jsou zcela zásadní změny v obsahu vyučování (pojetí osnov, učebních plánů, učebnic). Závazné vymezený obsah vzdělání v podobě detailních a normativních osnov vedl k obrovské uniformitě škol. Předimenzovanost osnov, velké množství často izolovaných a nepodstatných poznatků přinesly do škol spěch, nervozitu, nedostatečný zřetel k individualitě žáků a rozdílům v jejich schopnostech, potřebách, zájmech, stylech učení, tempu práce. (Na to prostě nebyl čas, protože se musely „plnit osnovy"). Učitelé byli tlačeni do role vykonavatelů centrálně stanovených předpisů – osnov s minimálními kompetencemi. Byli kontrolováni a hodnoceni na základě pochybných kritérií – za nejdůležitější bylo považováno, aby se co nejméně odchylovali od normy, od přesně vymezených a striktně závazných osnov.

Ani snížení závaznosti osnov o několik procent nic neřeší. (V současnosti lze upravovat a redukovat osnovy v rozmezí do 30%, tato možnost však není z pochopitelných důvodů příliš využívána). Zkušenosti z předchozích reforem našeho školství i zahraniční zkušenosti jednoznačně ukazují, že dosavadní koncepce centrálních detailně vymezených osnov učiva je pro současnost nepřijatelné. Je třeba otevřít zásadní otázku – zda na místo detailně stanoveného učiva v osnovách (včetně témat, návaznosti, časových dotací) nestačí vymezit základní principy a pojetí vzdělání, standardy jako klíčové cíle, ke kterým je třeba žáky vést a samotné učivo vymezit pouze rámcově jako klíčové oblasti a nejdůležitější poznatky (důležitá je stručnost, ta umožňuje dotváření – např. jeden předmět na půl stránky).

Tak tedy – osnovy ano či ne? Svazují či pomáhají? Místo osnov standardy? Stačí definovat jen cíle, ke kterým je třeba směřovat a ostatní nechat na učiteli? Co je to kurikulum, co jsou to standardy? Kdo má stanovit obsah vzdělání – jak podrobně, do jaké míry závazně? Má škola právo modifikovat centrálně stanovený obsah? A co je vůbec smyslem školy? O co usilovat, k čemu vychovávat, co z poznání zprostředkovávat a nabízet především? Čemu tedy učit ve škole? Co je to nezbytné a zásadní pro kultivaci a kvalitní existenci člověka, pro další vzdělávání, praktický život…? Doufáme, že podobné a mnoho dalších otázek ve vás vyvolá čtení této knížky. Na některé otázky odpoví, u jiných jen napoví nebo vybídne k vlastnímu hledání odpovědí…“


A ze závěru

…Závěrem chci zdůraznit, že konkrétní návrhy standardů nejsou tím nejdůležitějším výsledkem společné práce. Možná ještě významnější byl celý proces tvorby, vzájemného inspirování a společného hledání nových úhlů pohledu. Vlastní návrhy představují první pokusy, několik možných cest, několik konkrétních způsobů řešení. Chápejte je jako vybídnutí k úvahám a diskusím o tom, co je opravdu podstatné a na co se ve škole orientovat, jako výzvu k dalším pokusům v této oblasti. Již při oponentuře našich návrhů požadovali někteří učitelé mnohem radikálnější řešení; např. formulovat cílové standardy bez ohledu na ročníky a předměty a hlavně stručněji.

Přemýšlejme o různých možnostech, společně je hledejme a zkoušejme – už to má svůj smysl!

Za cenné myšlenky, chuť a elán do práce děkuji všem členům pracovní skupiny: Kamile Bergmannové, Martě Brumovské, Janu Cindrovi, Dobromile Halamíkové, Hané Krojzlové, Marii Nečkové, Aleně Pagáčové, Jiřině Peštové, Heleně Sadykové, Aleně Srbové, Pavlu Žurovi

Vladimíra Spilková

Celý text publikace ke stažení najdete ZDE.


Další díly seriálu najdete ZDE.

0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger