Jana Hrubá: DOKUMENTY 49. Spor o Obecnou školu

pondělí 8. prosince 2014 ·

V roce 1993 se vyostřily spory mezi poslanci a ministrem Piťhou. Ministrův Program transformace nebyl přijat, ministerstvo práci na něm přerušilo a ministr se osobně věnoval tvorbě vzdělávacího programu pro 1. stupeň ZŠ „Obecná škola“.

Ministr k tomu v tisku řekl: „…Nyní je dokončován program pro obecnou školu. Chtěli bychom první stupeň školy oddělit jako samostatný článek, protože školy s malými dětmi potřebují svoji zvláštní atmosféru. Chceme, aby škola prvního stupně byla klidnější, aby se v ní postupovalo trochu pomaleji, aby děti nebyly tak zatíženy jako doposud… Program jsme zpracovávali s učiteli z praxe, což je velmi cenné. Týmy, které na tom pracovaly, byly vždycky složeny tak, že tam byli zkušení učitelé a teoretici z univerzit, chvilku trvalo, než se domluvili, ale pak to bývaly skvělé pracovní hovory. Práce šla nepředstavitelně rychle kupředu, celý ten obrovský kus práce jsme zvládli za pár měsíců.

Pracovali jste na zejména na otázce základního školství, které se v minulosti hodně vymklo z rozumných mezí. V čem Poslanecká sněmovna vidí problém, v čem se neshodujete?
Neshoduji se s poslaneckým sborem ve dvou nebo ve třech věcech. Je to zejména pojetí práce. Poslanci mě pečlivě úkolují a žádají ode mne, abych předkládal programové dokumenty. Nás to nepředstavitelně zdržuje, protože koncepce musí vyrůstat a nejde to dělat způsobem, že máme vládní prohlášení, to se rozpracuje, udělá se program typu plánu a ten se začne naplňovat. To je v podstatě ten starý způsob generální linie strany. Rád bych vážně pracoval a jsem nucen k těmto zvláštním cvičením…“

Zdroj: Pavla Grüntálová: Poslanci mě pečlivě úkolují. Telegraf 12. 2. 1993


Obavy z plošného zavedení Obecné školy

„Diskusní kulaté stoly Ústavu rozvoje školství mívají jiskřivou atmosféru. Ten poslední 11. 5. nebyl výjimkou. Šlo o projekt obecné školy. Nebylo příliš šťastné, že reprezentantem zatím bezejmenného týmu autorů byl právě ministr školství prof. Piťha. Těžko se mu přijímaly kritické připomínky zástupců PedF UK, NEMES, PAU a dalších přítomných.

Pan ministr uvedl, že projekt je cenným impulsem pro debatu o školství. Protože se od něčeho musí začít, začíná I. stupněm. Návrh je jedním z možných a bude soutěžit s ostatními. Ostatní se mohou přihlásit do grantů nebo do programu EXTRA.

Oponenti označili projekt za nesourodý celek názorů od nejprogresivnějších k tradičním. Osnovy jsou příliš detailní a obsáhlé – moderní kurikulum vymezuje jen základní principy a klíčové oblasti. Jsou obavy ze zamýšleného celoplošného zavedení od 1. 9. 1998. Učitelé by je mohli přijmout jako normu, která by mohla omezit tvořivé hledání na školách. Žádoucí je, aby reforma mohla vyrůst zdola – ze škol, aby umožňovala pluralitu názorů a forem.

Citelně chybí solidní analýza současného stavu. Z ní by měla vyjít základní představa o směřování našeho školství a jeho struktuře. Obecný rámec vymezený v zákonu by měl umožňovat existenci různých přístupů. Sled kroků musí být logický a návazný. Obecná škola je řešením dílčího problému bez vazby na celek komplexní transformace. Dává návod těm učitelům, kteří nevědí, co mají dělat, ale chybí podpora těch tvořivých. MŠMT by mělo pečovat o reformátory a vytvářet jim srovnatelné podmínky. Doposud zpracované projekty nebyly využity. Chybí také vyjasnění ekonomických podmínek reformy. Podceněna je role rodičů a obcí. Objevila se i kritika věcných chyb v osnovách přírodovědy a zastaralého pojetí neživé přírody, které neodpovídá současnému stavu poznání. A tak dále a tak podobně.

Domnívám se, že celá situace nemusela nastat. Účast ministra školství posunula celou věc do jiné roviny. Úsilí autorského týmu, kde byli i mnozí učitelé – pokusníci, je jistě hodno ocenění. Zvláště je třeba vyzdvihnout pasáž „Dítě jako východisko transformace obecné školy“ – proti tomuto pojetí nemůže být námitek. Ale situace ukázala, že není rolí ministra osobně vytvářet osnovy (i když to jistě dělal rád a se zaujetím). Jeho rolí je řídit rezort, dát mu směr a vytvářet podmínky pro pluralitní tvořivou aktivitu těch dole. Jejich projekty nechť pak svobodně soutěží, aby si ti pasivnější učitelé, ale hlavně rodiče a děti mohli vybrat.“

Zdroj: Jana Hrubá: Spor o Obecnou školu. Učitelský list 5/1993, str. 1

Výbor NEMES již na své schůzi 29. 4. 1993 vyjádřil obavu z plošného zavádění obecné školy a z omezení tvůrčí aktivity jednotlivých škol. Předseda Jan Kovařovic shrnul: „Můžeme akceptovat otevřenost projektu obecné školy, je však třeba sledovat a zaujmout stanovisko ke kvalitě projektu, k jeho chybějícímu začlenění do obecného rámce transformace a k jeho vlastní realizaci.“

Zdroj: Zápis z výborové schůze NEMES, kopie, archiv autorky.

Stanovisko k začlenění projektu Obecná škola do obecného rámce transformace zpracovala členka NEMES PhDr. Vladimíra Spilková z PedF UK Praha. Článek vycházel na pokračování v Učitelských listech.


Projekt „Obecná škola“ v kontextu transformace celého školství

„…Od roku 1989 do současnosti vzniklo několik více či méně ucelených projektů transformace školství. Navzdory mnoha rozdílům a protikladným přístupům lze najít shodu v jedné zcela klíčové věci: Transformace musí být komplexní, od zásadní změny celkového paradigmatu, filozofie školy, vzdělávací politiky přes legislativní změny (nový školský zákon a pod.) k řešení konkrétnějších otázek (obsah vzdělání – kurikulární reforma, způsob řízení, kontroly apod.).

Realita je však taková, že dosud neexistuje nová vzdělávací politika, není jasno o cílech a celkové koncepci změn (chybí nový školský zákon a představa o základních liniích a směru, jímž se má školství ubírat a jakými prostředky a mechanismy žádoucí změny zajistit), o celkové struktuře školského systému. Neznáme tedy základní východiska, nevíme, budujeme-li moderní horizontální školskou soustavu (jednoznačná vývojová tendence v západoevropských zemích) nebo vertikální systém s ranou selekcí intelektuálně nejschopnějších dětí. Nevíme, budeme-li usilovat o moderní pojetí vzdělání a vyučování, to znamená o překonání tradiční orientace především na poznatky a jejich předávání. A přesto se přistupuje ke konkrétnímu a detailnímu řešení jednoho dílčího problému bez vazby na problémy další…

…Uvažujme nyní o dokumentu ve vazbě na školní realitu posledních 3 let. Vedle škol, které chtějí být vedeny (jak je často zdůrazňováno), existuje také velké množství škol, které na cestě postupné proměny ušly už pořádný kus cesty a realizují nejrůznější vlastní řešení strukturální, obsahová, organizační, metodická. Vysoce aktuální je tedy otázka, jak budou tyto věci slučitelné, zda realizace projektu Obecná škola neuzavře prostor pro tyto iniciativy zdola, zda nebude ohrožena sama existence různých projektů, programů, experimentů konkrétních škol.

V projektu je uvedeno, že aspiruje na to, „aby představoval hlavní proud transformačních proměn vyhovující většině dětí, rodičů a učitelů…“, jindy bývá prezentován jako doporučený, alternativní ke stávajícímu, jako jedna z možností. Nahlédneme-li však do materiálů týkajících se strategie a postupu MŠMT v procesu transformace školství (zejména časové termíny), které jsou nyní projednávány ve vládě a v parlamentu (Hlavní zásady transformace českého školství. MŠMT 1993, 25 s.), nestačíme se divit. Uvedená data 1. 9. 1993 jako zahájení ověřování programu obecné školy a 1. 9. 1998 „doporučit osnovy jako všeobecný vzorový model“ vyvolávají jednoznačně představu další „nové koncepce“, jednotně, celoplošně, k určitému datu, seshora zavedené.

Právě k „metodologii reformy“ lze vyjádřit nejzávažnější výhrady – centrálně řízený experiment (s předem vybranými problémy a otázkami k řešení) příliš připomíná minulé praktiky při zavádění tzv. nové koncepce. Skrývá v sobě také značné nebezpečí neobjektivity při jeho hodnocení. V současné situaci, kdy je třeba především rozbít uniformitu škol, je těžko přijatelná představa, že tým odborníků (byť sebefundovanějších) vymyslí novou koncepci, která bude po ověření realizována na všech školách. Navíc po tak dlouhé době devastace našeho školství nemůže v tak krátké době (několik měsíců) úzká skupina lidí nalézt uspokojivé řešení.

Uvažujme o postupu zcela opačném – při existenci společného rámce (hlavní zásady a principy vzdělávací politiky) nechat vyrůstat reformu ze škol, umožnit pluralitu cest. Přenést úsilí, energii a finance z centrálního experimentování na podporu transformačního hnutí, experimentaci a vytváření projektů přímo na školách. Jejich hledání podporovat vytvářením podmínek – informační tok, monitorování vývoje, financování apod. Podpora „reformy zdola“, přímo na školách je ověřená zahraniční zkušeností.

Inspirujme se také naší vlastní tradicí, bohatými zkušenostmi z reformního hnutí 20.–30. let našeho století, celospolečenským zájmem a „celonárodní debatou“ o školství, do níž se zapojil sám prezident T. G. Masaryk a další významné osobnosti vědeckého a kulturního života, procesem společného hledání a skutečného tvůrčího kvasu na školách a mezi učiteli. Inspirujme se myšlenkami T. G. Masaryka ke školské reformě (Kantová, A., Zinmeister, R.: Pokusné školy v demokracii. Praha, SPN 1938, s. 33, 4.): „Zatím jsou školy jako velké nemocnice, ve kterých se všem pacientům podává v tutéž hodinu tatáž medicína… Dobrá výchova a dobré učení má být co nejindividuálnější, v tom děláme řadu pokusů, ale já bych jich dělal ještě víc.“

Závěrem se vraťme k projektu Obecná škola v širších souvislostech transformace celého školství. Tento projekt jako první konkrétní krok transformačního procesu je důkazem, že v zásadním sporu o pojetí změn ve školství se jednoznačně prosadil přístup centralistický, etatistický. Nemáme obecný rámec (novou vzdělávací politiku vyjádřenou ve školském zákoně) umožňující různé cesta, alternativy a varianty řešení, ale máme jednu konkrétní normu (připravují se další konkrétní normy pro zbývající stupně škol). Ve společnosti, která jednoznačně směřuje od silného vlivu státu k liberalismu (v ekonomii od plánovaného hospodářství k volnému trhu), jde tedy školství v podstatě v protisměru.

Zdroj: Vladimíra Spilková: Projekt „Obecná škola“ v kontextu transformace celého školství. Učitelské listy 1–5/1993 (článek vycházel na pokračování)

Celý text si můžete stáhnout ZDE.


Další díly seriálu najdete ZDE.

0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger