Marie Homerová: Nový projekt Rady Evropy pro výuku historie na evropských školách

čtvrtek 19. června 2014 · 1 komentářů

V rámci dlouhodobějšího programu Shared Historie Without Dividing Lines („Sdílené historie“ v Evropě bez rozdělujících hranic) připravilo History Department Rady Evropy nové náměty pro výuku předmětu v 21. století. Koncepci, která by měla vést k rozšíření vědomostí o dějinném vývoji jiných evropských států, z nich vyplývající porozumění pro jejich současné problémy, jejichž příčina se skrývá ve spleti minulých historických dějů.

Rada Evropy (RE) připisuje způsobu výuky historie mimořádný výchovný význam, považuje ji za důležitou pro budoucí koexistenci různých národů a etnicko-náboženských skupin. Teze a doporučení pro výuku jsou definovány v četných publikacích, které vypracovalo History Department, kupř. dějepis je považován za významný předmět ve výchově demokratického občanství, pro poznání vlastní národní identity, hraje podstatnou roli při rozvíjení morálních principů a demokratických hodnot, je nástrojem k prevenci konfliktů. Pro výuku v evropských zemích RE doporučuje zdůraznit negativní důsledky politického zneužívání dějin k manipulaci lidí, jako je např. jednostranné využívání minulých událostí k politickým machinacím. Nebezpečím pro svobodnou společnost je popírání a zamlčování prokázaných historických fakt, falzifikace údajů, propagandistické překrucování historie. Naopak by se měla pozornost věnovat národnímu a evropskému kulturnímu dědictví, uvádět kladné příklady spolupráce mezi národy a různorodými skupinami obyvatel v jednotlivých zemích.

I v novodobých dějinách se vynořují „stará nepřátelství“, zjednodušená interpretace historických událostí s důrazem na „naši národní křivdu“. Znovu se objevuje politická rétorika s pojmy jako jsou „naše národní zájmy“, „naše svaté právo“. Proto by se měl historický vývoj každé země objasňovat v širším historickém kontextu Evropy, případně světa. Vždy existovaly a budou existovat „národní zájmy“, vyplývají z ekonomických potřeb každé země, ale nemusí se řešit jen prostřednictvím konfliktu a nepřátelstvím vůči jiným zemím. Každé časové období se liší od předchozích, je determinováno mnoha dobovými faktory, nelze na ně nazírat jako na naši současnost posunutou do minulosti. Současná technologie a společnost, naše životy jsou naprosto odlišné od minulých, nelze k nim přistupovat jen tradičním způsobem, ale je nutno hledat jiná řešení. Přesto však existují v průběhu času opakující se analogické situace, o kterých by se měla mládež ve škole dovědět.

Nový přístup k výuce má objasnit i konkrétní příčiny rozepří a konfliktů, které v minulosti, stejně i dnes, vedou ke zneužití historických událostí k manipulaci veřejného mínění, fenomén datující se už od dob starověkých civilizací. „Staronové“ české politické téma, odsun sudetských Němců, je účelově a s ohlasem využíváno některými našimi politiky. Početní Češi, kteří byli ve školní výuce dějin a médii jednostranně informováni, jsou dodnes přesvědčeni, že všichni Němci byli fanatickými nacisty, ale historická realita byla jiná. Zjednodušený pohled na dějiny je proto snadno politicky zneužitelný. Odstrašujícím příkladem politické manipulace se zneužitím historie jsou v nedávné historii válečné události na Balkáně v 90. letech. Podobně se zneužívá téma Evropské unie. Málokterý český občan si uvědomuje, že zabránila v poválečném vývoji hrozícím válečným konfliktům na evropském kontinentě, čímž se zajistil většině Evropanům poprvé v dějinách život v míru na několik desetiletí.

Z podnětu History Department Rady Evropy byl vypracován a nedávno dokončen soubor modelových dokumentů pro výuku předmětu. Jedná se o pedagogické materiály různého typu, ukázky využitelné pro výuku dějin v evropských souvislostech. Výsledkem několikaleté práce didaktiků z různých zemí je manuál pro učitele o 900 stranách, který RE poskytuje zdarma jednotlivcům i profesním asociacím. Cílem učebnice je seznámit učitele s dějinnými událostmi , „nahlédnout i do jiných evropských dějin“, iniciovat je, aby se seznámili s dějinami i z perspektivy jiných národů. Metodicko-didaktická učebnice obsahuje vedle učiva i řadu konkrétních výukových a studijních strategií, aktivizujících cvičení, návrhy na projekty a další alternativní formy vzdělávání využitelných v praxi. Publikace je určena učitelům ze všech typů škol, vhodná i pro vzdělávání pre-graduálních studentů učitelství. Manuál vychází ve formě e-learning, je volně dostupný na webových stránkách RE ve francouzštině a v angličtině. Jejími iniciátory a přispěvateli byli především členové britské skupiny Historiana, která sdružuje přední odborníky, historiky a zároveň didaktiky předmětu, autory několika vynikajících učebnic pro různé typy škol ve Spojeném království. Přispěli odborníci i z jiných evropských zemí. Interaktivní publikaci lze najít na http://shared-histories.coe.int. History Department RE poskytuje na svých webových stránkách i řadu dalších konkrétních materiálů, zdroj inspiraci pro učitele, včetně návrhů na spolupráci mezi učiteli a školami v evropských regionech.

Britští autoři se ve svých textech v publikaci, tematicky zpracovaných „teaching units“ , věnovali Průmyslové revoluci. Tématu, který je v naší výuce zaměřen na znalosti o technologickém a hospodářském vývoji v 19. století. Autoři však ukazují, jak mnohostranně lze industriální revoluce využít k výchově demokratického občana. Vedle aspektů politických a ekonomických se využívají konkrétní případy, ilustraci sociální nerovnosti, zejména zneužívání dětské a ženské práce, nemilosrdnému vykořisťování chudých v dobách raného kapitalismu, dopadu fyzicky namáhavé práce na zdraví a úmrtnost obyvatel. Jevy, která existují v Evropě a ve světě, i když v jiných formách, i v naší současnosti. V textech nechybí ani vizuální umění doby a fotografie, které dokumentují běžný život vyšších a nižších vrstev. Za pomoci příběhů jsou definována pozitiva i negativa industriálního vývoje a soudobé společnosti.

Každá z „teaching units“ sleduje vedle cílů naučných i cíle výchovné, kupř. empatii pro ty, jejichž život není z nějakého důvodu šťastný. Soucit úspěšných s chudými byl v době průmyslové revoluce minimální, většinou se bohatí domnívali, že si svoji chudobu každý zavinil sám. Názor, jenž sdílí mnoho lidí i dnes. Výchovným záměrem je objasnit na příkladech z dějin negativní důsledky „mentality doby“, nemorálního vykořisťování a lidské chamtivosti. Ukázat na propastné rozdíly mezi bohatými a chudými, které se mohou kdykoliv ve vývoji opakovat a vedou k sociálním bouřím a občanským válkám. Jiným analogickým příkladem může být bolševická revoluce. Autoři chtějí upozornit na nebezpečí takových jevů, které se objevují i v naší současnosti. Nezapomínají však uvést i příklady lidské humanity, na práci tehdy vznikajících charitativních organizací a obětavost individuálních osobností.

Podobně mnohostranný přístup zaujímá autorka z Portugalska, která se zaměřila na dopad industriální revoluce na portugalské kolonie v Africe. I na tomto kontinentě industrializace významně změnila místní poměry. Autorka interdisciplinárně propojuje historický vývoj se zeměpisným poznáním, kupř. jak zeměpisné podmínky a klima ovlivnily průběh průmyslové revoluce v afrických koloniích. Na rozdíl od stereotypu, tj. kolonialismu jako jevu výhradně negativního, jak je nejvíce interpretován v současných publikacích, však integruje i pozitivní fenomény. Je realitou, že portugalští kolonizátoři devastovali africké přírodní zdroje a nemilosrdně vykořisťovali místní obyvatele. Portugalci zacházeli s domorodci dokonce mnohem hůře než jiné koloniální státy. Historie má být ale pokud možno mnohostranná, má vést k pochopení typických rysů, tj. kladů a záporů, v kontextu doby.

V dějinách vždy existovali jedinci, ale i skupiny, kteří projevovali svou aktivní sociální empatii, pomáhali domorodcům, např. lékaři, učitelé, charitativní organizace, misionáři a jiní dobrodinci. Ti se snažili Afričanům pomáhat i za cenu svých vlastních životů. Nemalým přínosem industrializace bylo vybudování technické infrastruktury a dopravních spojů. Portugalci poprvé v dějinách kolonií zakládali plantáže na pěstování kávy a kakaa pro vývoz do Evropy. Postavily se mnohé veřejné stavby, zavedla se státní správa, domorodí obyvatelé začali poprvé chodit do školy, došlo i k relativnímu zlepšení kvality jejich života. Technické inovace usnadnily dotud svízelný život, stabilizovaly ekonomiku země, pomáhaly k překonání chaosu a katastrofických hladomorů. Autorka ilustruje i tvrdý osobní život kolonizátorů, kteří bývali ve své domovině často zoufale chudí. Přicházeli proto do Afriky, aby si vybudovali novou existenci, a byli proto „tvrdí“. Mnozí kolonizátoři a investoři se museli neustále potýkat s ekonomickými problémy, žít v nepříjemném tropickém klimatu, bojovali s nápory malárie a dalších smrtících nemocí, které postihovaly i členy jejich rodiny. I v době post-koloniální se dnes v nezávislých zemích, v bývalých koloniích, stále využívá dopravní nebo správní infrastruktura z dob industriální revoluce. Tematický celek se snaží být vyvážený, objektivně posuzuje kolonizátorské bezpráví a krutost, ale i příklady obětavé humanity. V metodicko-didaktické učebnici je však i více témat a možností, jak využít historických událostí k výchově občanů ve svobodné demokratické společnosti.

Učebnici lze podle mého názoru v naší školní výuce využít jako inspirujícího zdroje pro tvorbu vlastních pedagogických materiálů využitelných pro školní výuku. Některé učební texty lze jako ukázku nového přístupu k výuce dějin přeložit do češtiny. Texty se mohou využít pro výuku předmětu v cizím jazyce, anglický a francouzský text je možné jazykově upravit, zjednodušit a adaptovat pro výuku předmětu. Pro učitele je publikace zajímavá vyváženým pojetím výuky předmětu, přístupem založeném na integraci výchovných prvků do aktivního učení. Českým učitelům by mohla učebnice pomoci překonat tradiční stereotypy, tj. prezentaci chronologických faktů a informací málo podstatných pro život jedince i společnosti, kupř. výčet jmen vojevůdců, manželek králů bez jakýchkoliv souvislostí má jen omezený nebo nulový výchovný význam. Manuál obsahuje „mnohovrstevnaté dějiny“, praktickou ilustrací jak využívat učiva pro výchovné působení, tj. učit studenty rozeznávat „dobro a zlo“, kriticky rozkrývat minulost, analyzovat také chyby a omyly a nespravedlnost i v dějinách vlastního národa.

History Department uvažuje o dalších projektech, které by se se zaměřily na boj proti korupci. Podle kolegů ze zemí střední a východní Evropy, kteří toto téma navrhli, by takové materiály byly v současné době velmi užitečné. Učitelé z těchto zemí vyjadřovali své obavy, že v jejich zemích obyvatelstvo pod náporem neustálých korupčních skandálů podléhá skepsi, rezignuje na veřejný život, ztrácí víru ve spravedlivý právní stát a v principy demokracie, začátek ohrožení demokracie a svobodné společnosti.

Podle History Department RE výuka historie nemá skončit ve škole, ale má iniciovat k dalšímu celoživotnímu vzdělávání. Znalost historie, omylů i kladných příkladů, tvoří racionální základ pro vzdělání budoucích občanů. Department doporučuje aktivní spolupráci mezi historiky a učiteli školního předmětu podporující nový přístup k výuce předmětu. Dalšími nástroji ke zvýšení kvality výuky jsou inter-kulturní spolupráce mezi evropskými školami a mezi učiteli. Ve vzdělávání učitelů pro výuku v 21. století se dnes navíc může velmi efektivně využívat nové technologie.

PhDr. Marie Homerová, CIEE UK

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger