Martin J. Stránský: Číst z papíru je lepší než z obrazovky

středa 17. září 2014 · 0 komentářů

Světové studie prokazují, že čtení pomáhá cvičit lidský mozek již od raného věku a přispívá k rozvoji schopností, které jsou pro naše fungování v běžném životě zcela elementární – paměť, kreativita či fantazie. Nejdůležitější úlohu přitom hraje čtení z papíru, které výrazně přispívá ke správné mozkové činnosti a vývoji osobnosti.

Zdroj: Podklad k vystoupení neurologa M. J. Stránského na tiskové konferenci Unie vydavatelů 10. 9. 2014


Abychom pochopili, proč mozek lépe vnímá informace z papíru než z obrazovky, musíme znát alespoň základy toho, jak se mozek učí. Díky novým technologiím, jako je magnetická rezonance, nyní máme schopnost zjistit a monitorovat to, o čem jsme ještě nedávno mohli jen snít – jak a proč se učíme a rozhodujeme, a to na neuroanatomické a neurofyziologické úrovni.


Jak se učí mozek

Náš mozek je velice komplexní – obsahuje 100 miliard neuronů, z nichž každý má 10 000 dalších spojů. Výsledkem je tvorba tisíce miliard (10 x 16 nul) impulsů každou sekundu, které cestují jeden k druhému prostřednictvím spojů. Ty mozek stále houževnatě organizuje – nejvíce v dětském období, ale i později, tedy po celý život.

To, jakým způsobem se v mládí mozek učí, ovlivní jeho schopnost myšlení v dospělosti: vše co se stane prostřednictvím našeho mozku a co se v něm děje, zanechá anatomické, chemické a elektrické „stopy“, které přesně určí jeho další vývoj. Tyto trasy a jejich aktivita se dnes dají měřit.


Vydupané cesty myšlení

Mozek se buduje jako prázdné pole, na kterém se postupně vydupou cesty. Jak to v mozku funguje? Každý zážitek a zkušenost se zaregistruje v konkrétní části mozku. Pokud se k nim mozek opakovaně vrací a používá je, „vydupe“ se v této části „stopa“ (říká se tomu proces dlouhodobé potenciace). Návraty ke stopám se dějí prostřednictvím neustálého porovnávání všeho, co mozek cítí, s tím, co zná, a to s jediným cílem – najít ke všemu vysvětlení, aby rozuměl a myslel pro vlastní prospěch. Když mozek nenajde porovnání, založí novou stopu, neboli paměť (říká se tomu „peak shift“). Vystoupí tedy z jedné trasy a vytvoří úplně novou.


Paměť jako pavučina

Žádná paměť ale ve skutečnosti neexistuje jako jediný celek. Každá její část má svou reprezentaci v anatomické síti („engram“), kterou můžeme přirovnat k pavučině. Když síť nepoužíváme, začíná být děravá a méně integrovaná s ostatními. Stačí se ale dotknout kterékoliv její části a znovu se aktivuje – příkladem může být vůně z cukrárny, která nám najednou připomene okamžiky, kdy jsme v mládí chodili na nákupy s maminkou.


Spojení a zkratky vnímání

Aby si mozek ušetřil práci, vytvoří si spojení a zkratky pro vnímání a uvažování. Třeba tak, že dítě si spojí plamen s bolestí. To samé platí i pro čtení, kde si mozek vytvoří vizuální vzory pro usnadnění čtení. Pro ilustraci, zkuste přečíst následující:

VLŠYO NJAVEO, ŽE NZEÁELŹÍ NA POŘDAÍ PSÍEMN VE SOLVĚ. JEDNINÁ DLEŮITŽÁ VĚC JE, ABY BLYY PNVRÍ A PSOELNDÍ PÍMESNA NA SRPVÁÉNM MSTÍĚ. ZYBETK BEZ PORLBMÉŮ PEŘČETTE. JE TO PROTO, ŽE LDIKSÝ MEZOK NETČE KDAŹÉ PENSÍMO, ALE SVOLO JKAO CLEEK.

Čím lépe a rychleji přečtete uvedený citát, tím lepší máte slovník a mozek.

Plasticita – tedy pružnost a optimální fungování mozku –¬ souvisí s tím, kolik cest a spojů mozek vybuduje. Čím více jich je a čím jsou různorodější, tím lépe.

Stejné části mozku fungují při paměti a při imaginaci. Proč? Saháme do první, abychom tvořili druhou. Naše imaginace tedy je závislá na naší paměti jako na zdroji nápadů.


Jaké jsou tedy pro mozek rozdíly mezi čtením z papíru a z obrazovky počítače?

Veškeré rozdíly pramení z toho, že při porovnání těchto dvou cest používáme jiné mozkové mechanizmy. Samozřejmě, že v obou případech hrají roli oči, paměť a centra řeči. Nicméně, jsou tu důležité rozdíly.

Mozek totiž integruje čtenou informaci mnohem lépe, když člověk něco fyzicky drží v ruce, než když čte z počítače. Má to čtyři hlavní důvody:

1. Držení papíru rekrutuje více mozkových cest pro jeden akt, čímž se trasy „posílí.“ Když mozek „čte“, tak to vlastně dělá tak, že rozpoznává psané vzory. To má velký význam. Když děti používají ruku pro psaní (a ne pro brouzdání kurzoru na obrazovce nebo psaní na klávesnici), integruje to různé části mozku s pohyblivým aparátem, což zpětně podpoří i řeč. Schopnost řeči a bohatý slovník je spolehlivým ukazatelem inteligence. Proto někteří vědci tvrdí, že používání počítače v mateřské škole by mělo být velice cílené, aby se neomezily důležité procesy a nevznikla tak závislost na počítači. Právě proto je pro proces učení lepší si věci psát. A úplně nejlepší je aktivně diskutovat s ostatními a přenášet naše poznatky verbálně do diskuse.

2. Při čtení na papíře působí písmo opticky jinak než na obrazovce, lépe jej rozpoznáváme a zapadává tak lépe do vzorů. Mozek „vidí“ písma jako fyzické předměty (neumí si je pamatovat jinak), proto si je pamatuje lépe, když je „drží“ v ruce. Právě proto mozek sám sobě při čtení předvádí psaní.

3. Na obrazovce se text posouvá místo otáčením stránek skrolováním, což je pro mozek nepřirozený způsob čtení. Otáčení stránek totiž „rozděluje“ text do hmatatelných částí, což pro mozek rozděluje informace do hmatatelnějších kusů pro zpracování.

4. Číst z obrazovky je pro oči obecně opticky náročnější než z knihy a může vést k problémům se zrakem („Computer Vision Syndrome“ – AOA).

Výsledkem všeho je, že když vezmeme do rukou knihu, náš mozek má ke čtení „odhodlanější“ přístup. Papír komunikuje s našimi emocemi a přirozenou cestou mozku se učíme lépe (cítíme je víc, pamatujeme si lépe) než na počítači. Je to tím, že mozek a tělo fungují společně a dohromady, nikoliv odděleně.


Roztěkané a povrchní myšlení

Počítač je zpravidla napojen na společenská média a internet, což člověku nabízí možnost odbočit od čtení a přejít k jiné počítačové aktivitě. Mezi problémy, které souvisí s používáním počítače, patří:

– Podporuje hledání, nikoliv domyšlení: víme, kde to najít, nikoliv, jak to domyslet. Takovéto usnadňování oslabuje základní dynamiku tvorby spojů tím, že nás oddaluje od hlubších procesů, které je mozek schopen provádět.

– Tlumí otevřenou diskusi, slovník se redukuje, ubývá schopnost empatie.

– Informační technologická „revoluce“, a hlavně společenské sítě, nás postupně oddalují od hlubších procesů, které je mozek schopen provádět.

– Až 25 procent uživatelů počítačů je na nich závislých. V jejich mozcích jsou patrné anatomické změny, které potvrzují negativní efekty užívání počítačů.


MUDr. Martin J. Stránský, M. D., FACP je asistentní klinický profesor neurologie a primář, Yale School of Medicine, ředitel Polikliniky na Národní, Národní 9, Praha 1

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger