Stanislav Červenka: DOKUMENTY 46. Angažované učení v praxi

pondělí 17. listopadu 2014 · 0 komentářů

Jednou z prvních knížek, které jsme v roce 1993 vydali v Agentuře STROM, byla publikace zakladatele PAU Stanislava Červenky „Učit se. Učit se? Učit se! aneb Angažované učení v praxi“. Principy tohoto pedagogického přístupu jsou platné a moderní i dnes. Zájemci si nyní mohou text přečíst i po letech, připojujeme ho ke stažení.


Autorovo vysvětlení pojmu „angažovaný“:

Přátelé angažovaného učení? Co vás to napadlo za nemožný název?" (Redaktorka jisté nepříliš významné tiskoviny)

Nejprve si dovolím podotknout – „angažovaný“ není slovo sovětského, nýbrž francouzského původu!!!

Tato poznámka je určena především těm, kteří se čas od času, stejně jako výše citovaná paní redaktorka, pozastavují nad použitím tohoto termínu. Pozastavují se nejspíše proto, že u nich pravděpodobně vyvolává nepříjemné asociace. Slovo samotné je ovšem naprosto bez viny.

„Angažovanost“ je obvykle překládána jako „osobní, činná účast“, případně „aktivní zájem na něčem“. V tomto smyslu je pojem vysvětlován i ve Slovníku cizích slov Lumíra Klimeše (SPN, Praha 1981).

Dovolím si tedy uvést charakteristiku pojmu „angažované učení“ tak, jak jsem se ji sám pokusil formulovat. Naprosto neodborně, možná značně subjektivně. Jsem člověk z praxe, nikoliv teoretik. Mým definicím může mnoho chybět, jak po odborné, tak po formální stránce. Věřím však, že následující charakteristika bude dostatečně srozumitelné a výstižná.

Angažované učení je takový typ výchovně vzdělávací činnosti, kdy dítě má samo potřebu poznávat, učit se a tedy i vzdělávat. Vše na základě dobrovolnosti, bez jakéhokoliv donucení či jiného způsobu negativní motivace.

Angažované učení nemusí být pochopitelně vázáno pouze na školní práci, jeho využití v podmínkách škol se však přímo nabízí.

A pokud se žák z vlastní vůle chce angažovat pro splnění určitých výchovně vzdělávacích cílů, pokud se chce skutečně angažovat pro dobrou práci ve škole a ví, že tato práce má pro něho samého smysl, pak jsou výsledky takové práce nesrovnatelně lepší, než při tradičním způsobu učení a vyučování.

Při aplikaci angažovaného učení je pak nejen zbytečně žáka hodnotit klasickými školskými známkami, ale zkoušení a klasifikace jsou v takovém případě dokonce škodlivé.

Hodnocení je ovšem nesmírně významnou složkou celého systému naši práce. Nikoliv ovšem hodnocení ve své zvulgarizované podobě, jak jej známe z většiny našich škol.

Což o to, z naších škol ovšem známe i další, nepříliš povzbudivé skutečnosti. V následující kapitole se pokusím uvést některé z nich a posléze si dovolím rovněž naznačit způsoby řešení. Věřím, že způsoby dostatečně účinné…


Obsah knihy

1 . Úvod
2. Angažované učení
3. Kritika tradičního pojetí vzdělávání
4. Což takhle další transformaci školství?
5. Co tedy je vnitřní školská reforma?
6. Principy angažovaného učení
7. Proč, kdy a jak

8. Aplikace principů angažovaného učení v běžné práci školy
8.1. Princip samostatného myšlení a kolektivní spolupráce
8.2. Princip angažovanosti a zodpovědnosti za svěřené úkoly
8.3. Princip uplatnění pozitivní motivace
8.4. Princip dobrovolnosti a uvědomělé tvořivé činnosti
8.5 Princip pochopení učiva všemi žáky
8.6 Princip řešení náročných problémových úkolů
8.7. Princip převahy kladného hodnocení
8.8. Princip respektování osobnosti
8.9. Princip funkčního využívání méně obvyklých pedagogických situací
8.10. Princip otevřeného systému výchovy a vzdělávání

9. Zkusme projektovou výuku
10. Plánování a přípravy
11. Několik poznámek k řídicí práci
12. Kudy a jak dál?
13. Pojďte k nám do třídy!
14. Literatura
15. Přílohy


Text publikace si můžete stáhnout ZDE. Digitalizovala Kateřina Brožová



Další díly seriálu najdete ZDE.

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger