Jana Hrubá: Potřebujeme data!

úterý 31. března 2015 ·

18. 3. 2015 se konal v Poslanecké sněmovně PČR zajímavý seminář „Proč je rozumné sledovat vliv sociálního původu dětí na jejich vzdělanostní a životní šance?“ Uvádíme ve zkrácené podobě některé z přednesených myšlenek. Můžete si prohlédnout i prezentace.

Seminář pod gescí poslance PhDr. Ivana Gabala byl nadepsán „pro poslance a odbornou veřejnost“. Bohužel (nebo spíše, jak se obvykle děje ve sněmovně i v senátu) se účastnili poslanci jenom dva: gestor a předseda školského výboru prof. Jiří Zlatuška. Asi dvě desítky účastníků byly z různých institucí, případně neziskových organizací. Přitom problém je závažný a nevztahuje se jen k oblasti vzdělávání.


Proč?

Možná by pomohlo přečíst si četné reakce čtenářů ke zprávě o povinném předškolním ročníku v MŠ ZDE.

Lidé se ptají, proč má být zavedena povinnost pro všechny, když nevíme, komu a s jakým předpokládaným výsledkem je opatření vlastně určeno. A to je jen jedna z mnoha dílčích situací, kdy nám vadí, že neznáme přesná data.


Co zaznělo

Vystoupení expertů na semináři byla opravdu zajímavá: sociolog a poslanec PhDr. Ivan Gabal, předseda Výboru pro vědu, kulturu, mládež a tělovýchovu prof. RNDr. Jiří Zlatuška, CSc., RNDr. Jana Straková, Ph. D. z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání PedF UK, náměstek ústředního školního inspektora PhDr. Ondřej Andrys, MAE, ředitel společnosti SCIO RNDr. Ondřej Šteffl, CSc., ředitel Agentury pro sociální začleňování při Úřadu vlády Martin Šimáček.

Přinášíme ve zkrácené podobě některé z jejich myšlenek. Můžete si prohlédnout i prezentace.

Gabal: Je mnoho oblastí, kde se nám transformace nepodařila a jednou z nich je školství a vzdělávání. Přetrvávají vysoké vzdělanostní nerovnosti. Abychom mohli nerovnosti snižovat a pomáhat tam, kde je třeba, potřebujeme začít sbírat data o sociálním původu dětí.

Zlatuška: Politikům se nechce vážně zasáhnout. Jejich názory jsou řízeny předsudky a směsí ad hoc pozorování. Úvahy znemožnit dětem procházet tak vysoko, jak jejich schopnosti stačí, jsou do nebe volající. K poukazům na danou inteligenční strukturu ve společnosti: ve světě existují studie o posunutí Gaussovy křivky k vyšším hodnotám při větších nákladech do vzdělávání. Ústředním pojmem by měla být sociální mobilita – posun jedince do vyššího postavení, než má původní rodina. Rozhodující je vzdělání matky. Veřejná sféra musí pomáhat.

Celkový výsledek je závislý na dobré kvalifikaci učitelů a na motivujícím prostředí ve školách s převahou znevýhodněných dětí a jejich výsledcích. Zvláštní pozornost u těchto dětí vyžaduje pomalejší osvojování dovedností, jiná křivka učení, rozdíly v matematice, častější poruchy učení, nepozornost, nezájem, vyčleňování z kolektivu. Bez podchycení těchto jevů poškozujeme vzdělávací systém jako celek. Proto je nutné budovat datovou bázi.

Straková: Informace o systému máme z mezinárodních výzkumů i národních šetření: máme mezi vyspělými zeměmi jednu z nejsilnějších závislostí výsledků žáků na rodinném zázemí na úrovni školy. V ČR velmi záleží na tom, jakou školu dítě navštěvuje – situace se stále zhoršuje (v roce 2000 jsme vysvětlili rozdíly mezi školami 30% rozdílů ve výsledcích žáků, nyní je to již 50 %).

Systém podporuje vnější diferenciaci, výběrové vzdělávání je poskytováno často za úplatu i v systému veřejného školství. Ministerští úředníci zdůrazňují, že je potřeba školu pro dítě dobře vybrat – neusilují, aby všechny školy byly stejně dobré. Začíná to už v mateřské škole. Přijetí dítěte je ponecháno na libovůli školy (např. u dětí s postižením). Není to vnímáno jako neetické, ale jako ochrana v zájmu ostatních rodičů. Přijímání do víceletých gymnázií je zcela v kompetenci rodičů, kteří zajišťují systematickou přípravu dítěte na zkoušky. 10 % dětí nechodí do mateřské školy, 4 % jsou vzdělávána mimo hlavní proud v ZŠ praktických a speciálních, 5 % nedokončí střední školu.

Rozmístění na úrovni krajů není rovnoměrné. Nevíme, které děti jsou ohrožené školním neúspěchem, neumíme identifikovat příjemce pomoci, místo cílené pomoci se uchylujeme k plošným opatřením a ta nejsou efektivní. Nevíme, jaký dopad a zda vůbec mají projekty ESF zacílené na pomoc romským žákům.

V současné době ministr uvažuje o povinném předškolním ročníku MŠ. Těm pěti procentům dětí, kvůli kterým se povinný předškolní ročník zavádí, však předškolní ročník nestačí – potřebují podporu od narození. Nevíme, jak ve škole prospívají znevýhodněné skupiny – nejen sociálně znevýhodněné, ale ani zdravotně postižené. Měli bychom se bavit o tom, jak identifikovat ty, kterým bychom měli poskytovat účinnou pomoc, a jak to udělat, aby proces identifikace byl pro všechny aktéry přijatelný.

Prezentaci dr. Strakové si můžete stáhnout ZDE.

Gabal: Velký vliv má, kde se člověk narodí, v jakém kraji. To se týká i možností uplatnění – některým dětem jsou uzavřeny. Je třeba sledovat vývoj v čase, protože vzdělávání je náš rozhodující ekonomický zdroj.

Andrys: Velkým problémem byla absence dat. PISA, TIMSS, PIRLS data sice poskytují, ale testy jsou průnikem kurikulí jednotlivých států. ČŠI sice provádí sekundární analýzy, ale nemají pro nás stoprocentní vypovídací hodnotu. PISA neposkytuje regionální data. Jestliže nenastavíme monitoring socio-ekonomického zázemí dětí na národní úrovni, nepohneme se dál. Nebudeme vědět, jak si vedou jednotlivé sociální skupiny, nebudeme moci reagovat na potřeby konkrétních dětí.

ČŠI si dobře uvědomuje tento problém při porovnávání škol. RVP je sice stejný pro všechny, ale srovnání možné není. Bylo by potřeba sledovat přidanou hodnotu, kterou škola dává (je to vždy relativní). Socio-ekonomický kontext chybí, výpověď o školách je ochuzena. Proto je třeba vytvořit nástroje ke sledování socio-ekonomického zázemí dětí. ČŠI připravuje individuální projekt systémový a v jeho rámci vývoj nové metodiky ve spolupráci s Ústavem výzkumu a rozvoje vzdělávání PedF UK. Cílem je sběr dat a publikace výsledků.

Ad dr. Straková: Podmiňovat vstup do bilingvních tříd úplatou je neetické – školy to obcházejí formou placených kroužků. Problém není ve sponzorských darech, ale musí se využít pro všechny žáky.

Prezentaci dr. Andryse najdete ZDE.

Šteffl: Školství se nerovná vzdělávání – každá zkušenost vzdělává, svět vzdělává. Svět vzdělávání úžasně narůstá (TED, Khanova škola, MOOC kurzy, některé počítačové hry, např. World of Warcraft). Školství ztratilo monopol – vzdělávání se odsouvá ze škol. MŠMT se zabývá jen školským systémem, mimoškolní vzdělávání nikdo nesleduje. Přitom v šetření počítačové gramotnosti patnáctiletých ICILS 2013 se čeští žáci umístili na 1. místě. To není výsledek školy. A 2 % našich nejslabších dětí jsou nad průměrem ICILS. To znamená, že u nás sociálně nejslabší děti jsou napřed – vnější svět tedy pro ně není z hlediska získávání dovedností extrémně nevýhodný.

Rizika: 7 % dětí nemá připojení k internetu. Co s tím děláme? 7 % dětí má doma méně než 10 knížek. Tablety používají už tříleté děti a neví se, jaký vliv to má na jejich psychiku, neví se, zda firmy produkující aplikace nesledují nějaké nekalé zájmy. Děti ze sociálně slabších rodin jsou ohroženy významně více.

Co dělat? Rozšířit agendu: MŠMT přejmenovat na ministerstvo vzdělávání, ČŠI na Českou vzdělávací inspekci. Místo vzdělávání učitelů zaplatit víc školníků a zpřístupnit počítače v odpoledních hodinách. Zkrátit vyučovací dobu ve škole. Místo maturity z matematiky zpřístupnit Khanovu školu.
Co můžeme dělat všichni: nespoléhat na MŠMT a přemýšlet méně o škole a více o světě vzdělávání kolem. Zavést WIFI v sociálně vyloučených lokalitách, pomáhat rodičům v orientaci. Nespoléhat při vzdělávání na školu. Hledat vzdělávací zdroje ve světě a učit se je využívat. Sledovat a řešit rizika, která vzdělávající svět přináší. Pomáhat světu vzdělávání (a to mohou dělat i školy). Zásahy ve světě mimo školu jsou efektivnější a účinnější. Za málo peněz lze pomoci mnoha lidem (např. akce Senioři píší Wikipedii – Jan Sokol).

Prezentaci dr. Šteffla si můžete prohlédnout ZDE.

Gabal: Máme velký problém s demotivací dětí vůči škole a příliš mnoho o tom nevíme. Školský systém má zabudovanou sebedestrukční tendenci.

Šimáček: Je třeba se věnovat bariérám vnitřním i vnějším. Školy se orientují pouze na vzdělávání, na jeho segmenty a očekávají, že se děti zapojí do staromódního vzdělávání. Ale školy mají sloužit i k vytváření vazeb. Děti potřebují být s kamarády. Školy se musí změnit, protože nepřinášejí, co děti potřebují.

Stát systémem financováním podporuje segregaci. Je potřeba redefinovat úlohu škol, cíle ve vzdělávání dětí. Časový prostor ve školách nezmenšovat, ale diverzifikovat.

David Greger, ředitel ÚVRV: Pro vyrovnávání sociálních rozdílů jsou nejdůležitější první roky života. Dat nemáme dost, teprve se musí začít sbírat. Přitom nevíme, zda se to na úrovni jednotlivců a rodin vůbec může. Musí to být umožněno zákonem. V novele školského zákona nebyl přijat paragraf o registru učitelů, takže neznáme jejich věk, vzdělání, nemáme přehled o jejich fluktuaci, např. na znevýhodněných školách.

Zlatuška: Registr byl označen jako protiústavní.

Straková: Dělá mi velké starosti, jak zabránit, aby školy byly financovány podle výsledků žáků. Právě probíhá OECD review o financování. S návrhem systému financování bychom měli počkat na její výsledky. Školy se špatnými výsledky žáků potřebují největší podporu a ne trest v podobě krácení financí.

Andrys: Nejde o financování podle výsledků, ale o diskusi, zda vnést do hodnocení kvalitativní prvek na základě přesných a předem stanovených dat (např. kolik z přijatých žáků odmaturuje). S daty zacházet umíme, aby nebyla zneužívána. Např. byly obavy ze žebříčků a nevznikl ani jeden.

Šteffl: Ke změnám v myšlenkových mapách učitelů dochází, ale ne v hlavách rodičů. Je třeba pracovat s rodiči a s veřejností. Jinak zabrání každému obratu. Většinová masa chce vzdělávání jako za Marie Terezie. Musíme změnit poptávku. MŠMT to zatím neumí a ani o tom nepřemýšlí.

Šimáček: Veřejnost může způsobit krach veškerého směřování. Podle výzkumů veřejného mínění 9 z 10 Čechů na Romy nevraží, ale připouští, že je to potřeba řešit. Kampaň je na místě. Např. v Krnově se zcela změnil přístup škol ke vzdělávání Romů – rozdělily si romské děti, vybavily se personálně. Veřejnosti stačilo, že to bylo dostatečně vysvětleno.

Gabal: Dnes jsme už poznatkově dál. Musíme připravit romské děti tak, aby jejich výkon neodpovídal původu. Také v Břeclavi si před 10 lety školy rozdělily romské děti a funguje to.


Dodávám: Ale nejdříve musíme znát data.

0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger