Hana Vaverková: Chrudimské P-AU

středa 13. května 2015 ·

První výjezd v naší novodobé P-AUácké historii (viz 43. díl našeho seriálu). A hned do nejlepšího. Olomoucký Sluňákov zaštítil, chrudimský ředitel Zdeněk přikývl a jeli jsme. Autobus s 28 učiteli od 20 do 67 let. Ze sedmi olomouckých a příměstských škol.


V pátek 18. 4. 2015 to na jaro nevypadalo

Z krásných 25 stupňů Celsia jsme klesli na 10. V podvečer jsme už byli v penzionu a po večeři jsme se přivítali se Zdeňkem Brožem, ředitelem chrudimské ZŠ Dr. Malíka a jeho kolegyní Janou Slejškovou.

Ta nám představila písmo Comenia Skript. Novinku, kterou už píší žáci v 1. až 5. ročníku jejich školy a která se nadmíru osvědčila. Napřed jsem tomu moc nevěřila – spíš jsem se přikláněla k názorům staromilců. Po hodince jsem lehce znejistěla a po další už věděla, že tohle je to pravé. Měli jsme možnost vidět písanky a sešity ze všech ročníků 1. stupně. Nejenže písmo moc pěkně vypadá, ale hlavně – děti se s jeho osvojením daleko méně natrápí. A rodiče taky. Dodnes si vzpomínám na první třídu svých 4 dětí. Nebyly blbé, ale psaní jim moc nešlo a nad domácími úkoly jsme se stresovali úplně všichni.


Večerní zpěvy nás sblížily a vyladily na další den – sobota

Sobota je pro většinu národa odpočinkovým dnem. Školy jsou naštěstí zavřené, učitelé se vzpamatovávají z náročného týdne a děti jakbysmet. My si přivstali a o půl 9 seděli v učebně a koukali na Zdeňka. Začínala prezentace jeho školy a ŠVP „Umět a znát, abychom si v životě věděli rady“. Řediteluje od roku 1991 v sídlištní škole se 480 žáky. Průměrný počet na 1. stupni je 28 žáků, na 2. stupni 25.

Je blázen, myslím si už 20 let, co se známe. Šílenec, říkám si teď. Jak to mohl tak dlouho vydržet? A kdyby jenom on. Co ten jeho sbor? 28 jeho kolegů by z fleku naplnilo jedno oddělení psychiatrické léčebny!

Normální smrtelník, jako třeba já, po pár letech umdlévá a zákonitě zpomalí a ubírá. Ne tak ve škole pana Brože. Vylepšují, přidávají, ověřují, vymýšlejí – pod Zdeňkovým vedením už přes 20 let.

Cituji Zdeňka: „Na začátku jsme se v anketě dětí zeptali, co se jim vybavuje pod slovem ŠKOLA. Odpovědi? – strach, stres a nuda. Co nemají rády – neohlášené písemné práce, tzv. přepadáky – důvěrně známe, že? Učitel zjišťuje, co žáky nenaučil, nikoliv to, co je naučil.“ Děláte to taky tak?

Inspirací pro Chrudim byla útlá knížka psycholožky Jany Nováčkové Mýty ve vzdělávání. Vřele doporučuji. I pro mě to tenkrát byl zásadní zlom v mé učitelské praxi. Další důležitou knihou bylo Respektovat a být respektován a stejnojmenné semináře.

„Tím podstatným ve škole se staly partnerské vztahy mezi žáky a učiteli, mezi učiteli a rodiči založené na vzájemném respektu. Hlavním cílem bylo vytvořit ze školy místo aktivního a radostného poznávání, místo, kde se plně respektují individuální zvláštnosti každého dítěte.“

Připadá vám to jako fráze? To že máte ve svém ŠVP taky? Pak tedy vězte, že právě tady v Chrudimi to naplňují beze zbytku. Už jsem tu byla aspoň desetkrát. S kolegy učiteli na PAU, na exkurzích s dětmi, na výukových seminářích. Viděla jsem kooperativní vyučování v praxi. Nic nacvičeného jen pro návštěvníky. Žádný ukázkový Den otevřených dveří. Tady se takhle učí každý den. Děti jsou bezprostřední, veselé, zvídavé. Ve třídě je jich 25 a víc.

Chovají se slušně k sobě i k návštěvníkům a hlavně – do školy chodí rády a nemají k učení odpor. Alespoň většina. Kdo z nás to může říct?

Tady vidím v praxi moje oblíbené 3 S – Smysluplnost, Spolupráce, Svobodná volba.

Nedílnou součástí ŠVP je program „Spolu to dokážeme“ završující mnohaleté snažení a úsilí.

Cituji Zdeňka: „Cílem programu je osvojení sociálních dovedností a morálních hodnot, pozitivní vztah ke vzdělávání a celoživotnímu vzdělávání, kvalitní služba pro žáky a jejich rodiče.

Uvědomovali jsme si, že naši žáci budou v životě potřebovat něco jiného, než co jim nabízí tradiční škola.

Pochopili jsme, že základem všech pozitivních změn ve škole je změna vztahů na všech úrovních. Vztahy mezi učiteli a žáky, i mezi učiteli a rodiči musí být partnerské.

Co rozumíme partnerskými vztahy ve škole? V rovině každodenního života jsou eliminovány všechny projevy ponižování dětí a autoritativních postupů dospělých.

Důraz je kladen na budování sebeúcty, vzájemné úcty a důvěry.

Velká pozornost je věnována rozvoji schopnosti diskutovat, komunikovat a dovednosti řešit problémy a konflikty.

Všichni žáci mají možnost se ve škole realizovat, otevřeně vyjadřují své názory a dokáží se chovat zodpovědně.

Žáci nemají potřebu upozorňovat na sebe negativními způsoby, mají minimum kázeňských problémů.

Změna vztahů a změna vyučovacích metod si vyžádala změny v hodnocení žáků.

Na celém 1. stupni používáme slovní hodnocení.

Známka není pro proces efektivního učení důležitá, důležitá je zpětná vazba.

Podle srovnávacích testů Kalibro dosahují průměrní žáci nadprůměrných výsledků.

V hodnocení výuky v testech Kalibro dopadli chrudimští učitelé ve všech 4 oblastech nadprůměrně.

Žáci se vyjadřovali k těmto otázkám – Jak umí učitel to, co vyučuje? Jak bývá připraven na výuku? Jak zajímavě vyučuje? Jak tě naučil látku?

Bohužel, jen několik škol v republice umožňuje svým žákům, aby hodnotili své učitele.

Cíleně jsme budovali z pedagogického sboru tým, kde spolu učitelé umí spolupracovat a dokáží se respektovat. Sbor je stabilizován, učitelé mají vysoké pracovní nasazení. Třídní učitel je naprosto klíčovou osobou ve škole.

Podle výzkumů PISA se výrazně zhoršil vztah českých žáků ke škole. Čeští žáci nejvíc nenávidí školu. Jestliže jsou děti nerady ve škole, pak ty výsledky tomu odpovídají. Musíme změnit vztahy ve školách, atmosféru, pak se zlepší jejich výsledky. Místo toho budeme v Česku víc testovat. Když mi prase nepřibývá, tak ho budeme víc vážit…

Pokud jsou podprůměrní žáci v bezpečném prostředí, které je neohrožuje a cítí se dobře, pak dosahují nadprůměrných výsledků.

Výukové semináře, projektové dny a sportovní kurzy v chrudimské škole výrazně přispívají k budování vztahů, ke vzájemné důvěře a minimalizaci šikany ve třídách. Ve všech třídách je už v září několikadenní projekt právě tohoto zaměření.

Ve snaze podávat kvalitní zpětnou vazbu žákům a také jejich rodičům, byl v naší škole zaveden nový systém hodnocení přístupu ke vzdělávání a chování žáků.

Na konci každého pololetí každému žákovi a jeho rodičům sdělíme:
– Jak žáci přistupují ke vzdělávání
– Jak se jim daří respektovat pravidla školního soužití
– Jak se chovají ke svým spolužákům a dospělým ve škole

Žáci jsou hodnoceni podle těchto kritérií:
– Pracuje soustředěně a vytrvale
– Pracuje zodpovědně
– Na vyučování je připraven
– Dokáže pracovat samostatně
– Dokáže spolupracovat se spolužáky ve skupině
– Respektuje dohodnutá pravidla školního soužití
– Přistupuje k dospělým s úctou.“


Co ještě zaznělo, otázky a odpovědi

Jak jste připravovali učební plán pro 2. stupeň? „Hlavní myšlenkou bylo, co má smysl učit a jakými metodami. Teprve pak – kolik hodin na to budeme potřebovat. Učivo není cílem, ale prostředkem.“

Co říkáš na RVP? Jaké používáte učebnice? A jak připravujete žáky na přijímačky? „RVP vznikal před 12 lety, je zastaralý, neodpovídá současným podmínkám.

Učebnice je předem vyluštěná křížovka.

Je naprosto zbytečné učit všechny žáky všemu učivu.

Učitel není zodpovědný za to, jak připraví žáky k přijímacím zkouškám. Je zodpovědný za to, aby vytvořil žákům dobré podmínky k tomu, aby se k přijímacím zkouškám připravili.“

Školní řád v Chrudimi se vejde na 1 stranu, vážně. Ne, jak u nás nebo u vás, 7 a více. Jak je to možné? ptáme se. Co na to inspekce?

„Nejhorší je smrt vyděšením“, odpovídá Zdeněk a já mu závidím tu odvahu a také schopnost si vše obhájit a stát za tím.

K partnerství: „Stojíme s žáky frontu na oběd, tím pádem tam nepotřebujeme dozor.“

Co říkáš na kariérní řád? „Kariérní řád, tak jak je připraven, v žádném případě nezlepší úroveň českého školství, ani náhodou. Není zaměřen na rozvoj učitele ve prospěch žáků.“

Diskuse ke způsobům hodnocení: Názory z pléna obhajující známky. Zdeněk vysvětluje rozdíl mezi vnitřní a vnější motivací a dodává – „Základem všeho je smysluplnost. Klíčové faktory pro vnitřní motivaci jsou smysluplnost, spolupráce a svobodná volba.“

„Škola je pro děti, ne pro učitele,“ zakončuje Zdeněk. No, jak kde.

A ještě něco: V této škole se nesoutěží, alespoň ne ve vyučování. Žádné přiblblé soutěže na početního krále. Znáte to? Jeden žák, většinou ten samý, nosí na hlavě papírovou korunu, protože vypočítal nejvíc příkladů. Tak to je super, akorát že ti ostatní ho fakt nemusí…

Chcete-li o škole vědět víc, koukněte se na webové stránky: www.zsmalika.cz

Jo, a abych nezapomněla: Aby se chrudimští pedagogové ve volných chvilkách nenudili, pustili se do zpracování metodických příruček pro výukové semináře, sportovní kurzy, projektové dny pro všech 9 ročníků. A k tomu si sami napsali Sbírku úloh Rozumíme penězům. Měla jsem ji v ruce – supr věc! K zakoupení přes AISIS o. s. Kladno.


Po obědě následuje prohlídka školy

Ve třídách na nástěnkách vidíme ukázky kooperativního vyučování včetně rozdělení rolí – zapisovatel, mluvčí, hlídač a pomocník – děláte to taky tak? Tady je matematika podle profesora Hejného – pro mě nesrozumitelné šipky a znaky, a tady krásné barevné deštníky s názvem Každý svou kapkou přispíváme k hezkým vztahům.

Dílky deštníku se jmenují – Bezpečný pohyb, Slušné chování, Mluví jeden, Klid na práci, Naslouchání, Spolupráce. K tomu obrázky s nápisy – Smysl pro humor, Naslouchání, Zdravý rozum, Přátelství, Trpělivost, Snaha, Slušnost, Spolupráce, Důvěra, Zodpovědnost. Tohle fakt vytvořili žáci 4. třídy? Kéž by to platilo i pro sborovny! A co třeba pro poslaneckou sněmovnu? A vládu?


Odpoledne s Ivou a Ivou na téma kooperativní vyučování

První Iva je Zdeňkova manželka, druhá zástupkyně. Jsou zjevně sehrané.

Začali jsme seznamovací hrou Zvídavý reportér. Na papíru jsme měli 12 otázek a naším úkolem bylo najít 12 lidí, kteří splňují podmínky v jednotlivých kolonkách. Umíš pracovat na hrnčířském kruhu? Máš doma nějaké zvíře? Sjel jsi divokou vodu na raftech? Já se hrdě podepisovala pod větu – Ujede na kole za rok 1000 km. Je duben a už jich mám aspoň 400. To stihnu.

Tahle kontaktní hra rozvíjí komunikační dovednosti, učí slušnému chování, prohlubuje vzájemné vztahy. A o to tu jde.

Následuje matematika, brrr, tu fakt nemusím, na tu jsem úplně blbá. A taky že jo. Máme kartičky s čísly a hledáme, kdo ke komu patří. Věřili byste, že 2,25 je stejné jako 225/100 nebo 9/4 ?

Vytvořili jsme 7 skupin a každá dostala obálky s geometrickými tvary a zadáním. Sestavte každý svůj čtverec, nemluvit, nezasahovat těm druhým… Brzy nám došlo, že každý sám na to nestačíme a musíme si pomoct.

Následovala diskuse a zjištění, že abychom úkol vyřešili, museli jsme trochu porušit pravidla. Proč? Protože byla špatná. Což vede oklikou k zjištění, že pokud máme něco dodržovat, mělo by to být přijatelné a splnitelné. Třeba třídní pravidla sestavená samotnými žáky a ne jejich učiteli.

Dalším úkolem pro skupiny bylo psaní slov podle abecedy – podstatná jména každý sám a kdo bude první. Sakra, jsem někde za půlkou a kolegyně se už hlásí, že je hotová. Druhé kolo je na přídavná jména, každý sám, ale máme na to 2 minuty. Tak tak jsem to stihla. Ty nervy! Napotřetí jsme si mohli pomáhat, jeden zapisoval a ostatní radili, tentokrát bez limitu. Paráda, máme to. Všichni. A v pohodě. Tak tohle je, vážení, skupinová práce. Ani to nebolelo, že, milostpaní…

A pak jsme šli všichni na chodbu a vytvořili kruh. Na záda dostal každý lepku se slovem a měli jsme vytvořit skupiny, kdo ke komu patří. No jasně, to znám, to už jsem hrála tolikrát. Sama si na záda nevidím, tak mi někdo pomůže a já zas tomu dalšímu. Tady jsou podstatná jména a tady slovesa. Nejtěžší práci se najít měla asi skupina zájmen. Kam patří takové NIC?

Nakonec jsme se skupinově zapotili při opakování vlastivědných otázek ze 4. ročníku. Město A leží na řece C, kde je automobilový průmysl. Metoda zástupných písmen využívaná k opakování. Tak tak jsme to dali dohromady, jen třikrát jsme se netrefili. Tři chyby – za to bývala už trojka nebo čtverka, vzpomínáte? Nebo ještě je? Tady v Chrudimi určitě ne. Nechtějí žáky nachytat na hruškách, dělají vše pro to, aby se látku naučili a dobře a pokud možno i zábavně si ji procvičili.

S Ivou a Ivou jsme stihli jen vhled do skupinového a kooperativního učení. Víc až příště.


Je pozdní sobotní odpoledne, loučíme se, poslední společná fotka před školou

Jedeme domů. V autobuse je nezvykle ticho. Jsme znaveni. A možná že přemýšlíme nad tím, co jsme viděli, slyšeli, prožili. Co teď s tím?

Kdybych se měla narodit znovu, chtěla bych chodit do takové školy, jako je v Chrudimi. A pak bych v takové škole ráda učila. I když – uměla bych to?

Zdeněk říkal, že podle inspektorky ČŠI jen pouhých 5 % škol v republice začalo po revoluci učit jinak.

Jak je to možné, ptám se? Není divu, že přibývá soukromých škol, které zřizují sami rodiče. Ti už se nespokojí s tradičním vyučováním, stejným, jako jsme zažili my. Ale jak dlouho bude trvat, než se s ním nespokojí také učitelé?

0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger