John Holt: DOKUMENTY 74. Proč děti neprospívají a jak se učí

pondělí 8. června 2015 ·

Jana Nováčková se v 72. dílu zmiňuje o některých knihách, z kterých jsme se v 90. letech učili. Není na škodu si je postupně připomenout. Významné místo mezi autory zaujímá John Holt.

Knihy Johna Holta Proč děti neprospívají (1994) a Jak se děti učí (1995) jsme tehdy vydali v Agentuře Strom z iniciativy překladatele Jiřího Tůmy a s podporou Nadace Škola pro děti. Znamenaly pro mnoho z nás nový pohled na děti a jejich učení.

John Holt byl výborný pozorovatel. Mnoho času věnoval pozorování malých dětí své sestry a svých přátel. Nadchlo ho, jak vytrvale se už velmi malé dítě učí a jak bezpečně pozná, kdy už novou dovednost zvládlo. Později se sám stal učitelem a ve dvojici s kolegou Billem Hullem, kdy jeden učil a druhý pozoroval, zaznamenával strategie dětí při učení ve škole.

Z těchto pozorování a přemýšlení o nich vznikly dvě výše uvedené Holtovy nejoblíbenější knihy. Ačkoli byly vydány již v 60. letech minulého století, najdeme v nich mnoho podnětů aktuálních i dnes. Pro učitele i pro rodiče.


Z předmluv

„Většina dětí ve škole neprospívá.

U mnohých je to zjevné a absolutní. Téměř čtyřicet procent z těch, které v USA zahájí střední školu, ji opouštějí před dokončením. U vysokých škol je tento poměr jedna ku třem.

I mnoho dalších ve skutečnosti neprospívá, i když to tak nenazýváme. Dokončí svoji školní docházku pouze proto, že jsme se dohodli protlačit je jednotlivými třídami a dostat je ven ze školy, ať už něco umějí nebo ne. Takových dětí je mnohem víc, než si myslíme. Pokud „dostatečně“ zvýšíme svoje požadavky, jak se nás někteří snaží přimět, velmi brzy zjistíme, jak moc takových dětí je. Naše učebny budou přeplněné dětmi, které nebudou schopny složit zkoušku, aby postoupily do vyšší třídy.

Ale ještě v jednom mnohem důležitějším smyslu téměř všechny děti neprospívají. Až na pár výjimek (kterými mohou, ale také nemusejí být dobří žáci) se dětem nedaří rozvinout více než jenom malou část své nesmírné schopnosti k učení, chápání a tvoření, se kterou se narodily a které plně využívaly během prvních dvou nebo tří let svého života.

Proč neprospívají?

Neprospívají proto, že se bojí, nudí a že jsou zmatené.

Bojí se ze všeho nejvíc toho, že neuspějí, že zklamou nebo nepotěší tu spoustu starostlivých dospělých kolem sebe, jejichž nekonečné naděje a očekávání visí nad jejich hlavami jako mrak.

Nudí se proto, že to, co jim ukládáme a o čem říkáme, že mají ve škole dělat, je pro ně nepodstatné, nezajímavé, a protože to klade velmi omezené a úzké požadavky na široké spektrum jejich inteligence, schopností a talentů.

Jsou zmatené proto, že většina z vodopádu slov, který na ně ve škole dopadá, má jen malý nebo vůbec žádný smysl. Často je ve zřejmém rozporu s jinými věcmi, které jim byly řečeny, a jen velmi zřídka má nějaký vztah k tomu, co skutečně znají, k hrubému modelu skutečnosti, který nosí ve svých hlavách.

Jak k takovému masovému selhávání dochází? Co se ve skutečnosti děje v učebnách? Co dělají ty děti, které neprospívají? Co se děje v jejich hlavách? Proč více nevyužívají svých schopností?

Tato kniha je hrubou a neúplnou zprávou o hledání odpovědí na tyto otázky. Začala jako série záznamů, které jsem psal po večerech svému kolegovi a příteli Billu Hullovi, jehož pátou třídu jsem pozoroval a učil během dne. Později byly tyto poznámky rozeslány dalším učitelům a rodičům, kteří o ně projevili zájem. Tuto knihu tvoří malá část z nich. Nebyly příliš přepisovány, ale byly upraveny a uspořádány do čtyř hlavních témat: Strategie, Strach a neúspěch, Skutečné vzdělání, Jak školy selhávají. Strategie je o způsobech, jak se děti snaží čelit nebo vyhnout požadavkům, které na ně dospělí kladou ve škole. Strach a neúspěch se zabývá vzájemným působením strachu a neúspěchu v dětech a sledují jejich důsledky na strategie a na učení. Skutečné vzdělání je o rozdílech mezi tím, co děti zdánlivě umějí, nebo co se od nich očekává, že mají umět, a tím, co umějí doopravdy. Kapitola Jak školy selhávají analyzuje způsoby, kterými školy podporují špatné strategie učení, zvyšují obavy dětí a které vedou k poznatkům, jež jsou obvykle roztříštěné, pokřivené a krátkodobé, a sleduje, jak se školám všeobecně nedaří uspokojit skutečné potřeby dětí.

Tato čtyři témata se zřejmě vzájemně nevylučují. Mají tendenci se překrývat a přecházet jedno v druhé. Jsou to různé způsoby, jak nahlížet na myšlení a chování dětí a jak o něm uvažovat…“

Zdroj: Holt, John: Proč děti neprospívají. Praha: Agentura STROM 1994


„Pochopíme-li lépe cesty, podmínky a ducha, ve kterých se děti nejlépe učí, a budeme-li schopni přeměnit školu v místo, v němž budou moci používat a zdokonalovat styl myšlení a učení, který je pro ně přirozený, může se nám podařit většině selhání zabránit.Škola se může stát místem, kde všechny děti rostou, nejen co do velikosti, dokonce jen co se týče znalostí, ale i ve zvídavosti, kuráži, sebedůvěře, nezávislosti, soběstačnosti, vytrvalosti, trpělivosti, schopnostech a porozumění. Bude nám trvat dlouho, než pochopíme, jak to udělat. Může se stát, že za padesát nebo sto let zjistíme, že většina toho, co považujeme za moderní názor o školách, vyučování a učení, je buď zcela nedostatečná, nebo úplně špatná. Ale uděláme velký krok vpřed, pokud se na základě lepšího pochopení dětí dokážeme vyhnout některým ze škod, které nyní způsobujeme.

Všechno, co v této knize říkám, se dá shrnout do dvou slov: věřte dětem. Je to ta nejjednodušší a nejtěžší věc. Nejtěžší, protože abychom věřili dětem, musíme věřit sobě – a hodně z nás si z vlastního dětství odneslo, že se dětem nedá věřit. A proto se k nim chováme tak, jak jsme byli sami vychováváni, a říkáme tomu „realita“, nebo hořce podotkneme:“Když jsem to snesl já, snesou to i oni.“

Musíme prostě zlomit bludný kruh obav a nedůvěry a důvěřovat dětem, i když nám nedůvěřoval nikdo. Bude k tomu potřeba hodně víry – ale na ty , kteří ten krok udělají, čeká skvělá odměna…“

Zdroj: Holt, John: Jak se děti učí. Praha: Agentura STROM 1995. ISBN 80-901662-7-X


John Holt napsal deset knih. Nakonec přestal věřit, že se školy za jeho života změní, a dospěl k filosofii unschoolingu, která vedla k počátkům domácího vzdělávání.

Více informací najdete ZDE.


Další díly seriálu najdete ZDE.

0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger