Ondřej Hausenblas a kol.: DOKUMENTY 73. Standardy na II. stupni ZŠ očima učitelů

pondělí 1. června 2015 ·

Pracovní skupina NEMES, která se zabývala projektem standardů pro 2. stupeň ZŠ, zpracovala návrh cílových standardů: „Cílové standardy stanovují, které příležitosti má škola žákovi nabídnout a poskytovat, aby mohl dosahovat kvalit orientovaných pro svůj budoucí život.“ (str. 6)

Zdroj: Hausenblas, Ondřej a kol.: Standardy na II. stupni základních škol očima učitelů. 2. část projektu NEMES o standardech na základních školách. Příspěvek k rozvinutí diskuse o standardech vzdělávání pro ČR. Praha: Agentura STROM, 1995. Edice NEMES, svazek 3. ISBN 80-901662-5-3

Kolektiv autorů:
Ludmila Bustová, ZŠ, Trhové Sviny
Pavel Cindr, student Univerzity Karlovy, Mladá Boleslav
Jana Dvořáková, ZŠ a SŠ, Jihlava
Věra Feistauerová, ZŠ, Vrchlabí
Ondřej Hausenblas, FF Univerzity Karlovy, Praha
Vladislav Kejklíček, ZŠ, Hradec Králové
Dagmar Kousalová, gymnázium, Jindřichův Hradec
Jaroslav Kozlík, důchodce
Jaroslav Loučka, ZŠ, Choceň
Vladimíra Neužilová, ZŠ, Pozořice
Petr Nesvadba, ZŠ, Rožnov p. Radhoštěm
Jiřina Peštová, důchodkyně
Milena Pšeničková, ZŠ, Jablonec nad Nisou
Marie Prušová, ZŠ, Machov
Ludmila Rousová, ZŠ, Rožnov pod Radhoštěm
Jiří Schincke, ZŠ, Zlín
Helena Šimíčková, ZŠ, Ostrava
Jaroslav Štercl, ZŠ, Vejprty
Jan Šulista, ZS, Radomyšl
Lenka Trunečková, ZŠ, Moravská Třebová
Marie Vrzáčková, ZŠ, Zruč nad Sázavou


Kde standardy spatřujeme

Zdrojem cílových standardů je naše představa o vyspělosti žáka na konci základní školy. Škola má žákovi pomáhat na cestě k takovým osobním kvalitám, které mu umožní, aby se zdárně a samostatně dokázal pohybovat vlastním životem (v osobním životě, v rodině, v pracovním životě, ve veřejném životě). Znamená to pojmenovat ty kvality, které jsou důležité pro žákův vztah k přírodě, k společnosti a k sobě samému. V těchto oblastech má umět nezávisle a tvořivě myslet, rozhodovat se i konat a také kultivovaně prožívat.


Dnešní standardy pro zítřejší svět?

Žáka a jeho potřeby sledujeme v dnešním světě. Žáci však dospějí v době, kdy podmínky života budou jiné než dnes, a dá se očekávat, že vzhledem k rozvoji komunikační i výrobní technologie se budoucí svět našich žáků bude výrazněji než dříve lišit od světa jejich učitelů. Proto jsme se soustředili na to, abychom pojmenovali ty vlastnosti a zdatnosti žáků, které umožňují žákovi, aby se uměl vypořádat se situacemi a úkoly, které jsou nové, dosud málo předvídané. Nemůžeme proto vzdělanost žáků založit na pouhých znalostech faktů, na jakémkoliv „kmenovém učivu“, i kdyby obsahovalo také základní dovednosti.

Fakty, jednoduché postupy se budou měnit, komplexní zdatnosti (např. schopnost řešit problémy, účinně se dorozumívat, spolupracovat, zpracovat informace ap.) naopak umožní žákovi v budoucnu získávat nové poznatky, pracovat s nimi, nabývat nových dovedností, zaujímat nové postoje. Protože jde o budoucnost žáků, nebylo by odpovídající regulovat skrze standardy žákův dnešní výkon.

(str. 6–7).


Na co navazujeme

Tato kapitola ukazuje, jakým postupem tým pracoval na zjišťování, vymezení a formulaci cílových standardů. Chceme poskytnout dalším zpracovatelům standardů obraz o tom, jaké překážky v myšlení o vzdělávání jsme v sobě samých i v dnešním myšlení o vzdělávání museli překonávat. Zpřístupněním své metody také dáváme vysvětlení případných nedostatků, které budou v naší práci shledány.

1. Naše práce navazuje na projekt vypracovaný skupinou NEMES v rámci smlouvy s MŠMT na projekt Standardy na 1. stupni základní školy. Podobně jako autoři oné práce (Vl. Spilková a kolektiv učitelů) jsme byli postaveni před úkol zcela nově, „na zelené louce“ vytvářet pro české podmínky soubor obecně přijatelných představ, které by umožnily vzdělavatelům, žákům i veřejnosti vně školy chápat, promýšlet a prodiskutovávat úkoly vzdělávání a školy.

2. Na rozdíl od předchozího úkolu mohl náš tým čerpat jednak právě z jejich publikované práce Standardy na 1. stupni základních škol očima PAU, edice NEMES, sv. 1, Strom, Praha 1994 (vyšla v únoru, přibližně v době, kdy náš tým byl v polovině své práce), jednak z probíhajících diskusí nad přípravou ministeriálního návrhu standardů a kmenového učiva. Členové týmu však nebyli členy ministeriálních komisí a o jejich práci věděli spíše jen z tisku. Naše východiska se také lišila od přístupů, které postupně zaujímalo Ministerstvo školství. Náš návrh Standardů jsme dokončovali poté, co MŠMT otisklo v Učitelských novinách svůj návrh „Cílové standardy a kmenové učivo pro základní vzdělávání“ (Učitelské noviny, 1994, č. 31, 11–23, z 6. 9. 1994). Nepracovali jsme však ani v závěsu na tomto návrhu, ani v polemice s ním, protože naše pojetí bylo již hotové, navíc se nám ministeriální přístup zdál nedostatečně promyšlený a nejednotný, přestože některé formulace v něm se již přibližují reformnějšímu pojetí vzdělávání.

(str. 42)


Proč české školství vytyčení cílových standardů potřebuje

1. Ve státech, které do moderní doby plné duchovních i technologických převratů vstoupily jako stabilní společnost s nepřerušovanou kulturní tradicí, je možná dnes důležitější sledovat změny v obsahu učiva (aby žáci byli připraveni na 21. století) než formulovat cíle vzdělávání. (Ani tam to však není jisté – v USA jde o zvýšení náročnosti, ale hlavně ve smyslu „intelektových zdatností vyššího řádu“.) U nás však po politických a hlavně ideologických násilnostech je obecné chápání vzdělanosti a podílu školy na jejím šíření znejistěno.

2. (Dokladem toho mohou být odpovědi členů našeho týmu na otázku „Které jsou hlavní cíle školy na 2. stupni? “ Jednoznačná preference mravní výchovy ukazuje, že učitelé cítí odpovědnost za nápravu obecných mravů, avšak zároveň se tím projevuje, že podíl školy na utváření vzdělanosti může být chápán účelově jednostranně: Jako by škola měla napravovat bolestivé, avšak jen částečné výpadky v národní vzdělanosti, místo co by byla místem, kde se sto let udržuje vyrovnaná koncepce vzdělání jako rovnováhy rozumu, vůle a citu, individua a společnosti.)

3. Pokud se vzdělávání a konkrétní škola soustředí jako doposud na snadno zkontrolovatelné vědomosti žáků, na obsah učiva, může naměřit opravdu dobré výsledky, ale skutečné životní výkony žáků mimo skleníkové školní prostředí zůstanou nedostačující.

4. Stanou-li se cílem vzdělávání naopak právě ty zdatnosti, které žákovi umožňují aplikovat poznané vhodným způsobem ve správně rozpoznané nebo odhadnuté životní situaci, bude možné vybavit žáky pro život tak, aby překonávali neznalosti a nové překážky, třebaže jejich vědomosti nebudou možná dosahovat objemů, které požaduje škola tradiční.

5. Tím, že skrze cílové standardy vrátíme každému tématu učiva a každé školní úloze jejich lidský rozměr, chceme omezit množství žáků, kteří brzy ztrácejí o vzdělávání zájem nejen vzhledem k svému rodinnému zázemí nebo osobním dispozicím, ale také kvůli odtrženosti a nezáživnosti školní práce.

(str. 44–45)


Jak chápeme vzdělávání?

l. Vzdělávání je cestou, jak se žák (později student) učí tomu, aby se z něho stala vyrovnaná dospělá osobnost, která se vyznačuje
– orientovaností v sobě, ve svém okolí a ve světě
– potřebou svobody, samostatného rozhodování a odpovědnosti
– důstojností (sebedůvěrou, sebeúctou a sebekontrolou)
– citovými vztahy k okolnímu světu
– prosociálními postoji a společenskými dovednostmi
– mravními postoji a návyky čestného jednání
– zájmem a péčí o tradiční hodnoty a jejich přirozený rozvoj
– kladením si cílů a úkolů prospěšných veřejnosti
– poznávacími, učebními a výkonovými dovednostmi
– pohybovými dovednostmi a pracovními zručnostmi
– tělesnou zdatností
– zdravým životním stylem

2. Podmínky takové vzdělávací cesty:
– aby vzdělávání bylo takto efektivní, musí rozvíjet celého žáka, nejen některé složky jeho osobnosti
– aby k rozvoji docházelo, musí vzdělávání usilovat nejen o růst vědomostí, ale také a hlavně o růst dovedností a postojů
– aby se žák mohl rozvíjet tím směrem, pro který on sám má nejvíce předpokladů, musí být nabídka vzdělávacích programů všestranná a individualizovaná – žák pak může volit, zkoušet a nacházet uplatnění v oblastech svých zálib, zaměření, schopností a potřeb.

3. Oblastí vzdělávání náš tým vyčlenil pět:
– dorozumívání, osobnost, příroda a technika, společnost, matematika.

Mezi těmito oblastmi není žádná první ani poslední – je to spíše „společný koláč“, v němž jsou oblasti jako výseče kruhu:

Osobnost, společnost, příroda a technika jsou oblastmi, na které se pozornost člověka obrací v běžném životě: já, svět lidí, svět mimo lidi.

Dorozumívání a matematika jsou si blízké tím, že jdou napříč třemi ostatními i samy sebou jakožto nástroje k myšlení a dorozumívání.

Podle těchto pěti oblastí také dělíme specifické cílové standardy, přestože si uvědomujeme, že jsou mezi nimi vzájemné přesahy, že některé jevy i poznatky, dovednosti, činnosti a zdatnosti jsou zcela přirozeně zastoupeny ve více oblastech. Jde přece o jediného, celého člověka. Některé z cílů se proto objevují v obměněné podobě i na více místech v soupisu, formulovány vždy z hlediska dané oblasti.


Za co cílové standardy považujeme a proč je vytyčujeme

l. Náš tým myslí cílovým standardem cíl, k němuž má vzdělavatel se žákem při vyučování směřovat. Standardy jsou soupisem kvalit, z nichž mnohé má mít vzdělaný člověk a ke kterým vede především škola. Soubor takových kvalit je popisem ideálního absolventa. Při práci jsme však nejprve vycházeli z přístupu (2.1),neboť ten je vzhledem k tradici v našich školách učitelům bližší. Teprve v závěrečné fázi práce jsme kriticky posuzovali a členili cíle podle toho, co má školství standardně nabízet, tedy (2.2).

2. Cílové standardy tedy stanovují, na co nemá škola zapomenout, když připravuje svůj projekt, své vyučovací programy, když stanovuje svůj režim a získává své žáky. Podle takových standardů pak lze posuzovat kvalitu vypracovaného projektu a programů, nikoliv výkony učitelů nebo žáků.

3. Co cílové standardy nejsou? Standardem tedy nemáme na mysli ani určitou vědomost, kterou žák drží v paměti, ani dovednost nebo návyk, který škola do žáka vpravila a jejž je žák připraven na požádání předvést.


Čím standardy v našem pojetí nejsou

l. Nejsou to ani znalosti faktů, ani jednoduché úkony nebo dovednosti, které má žák držet v paměti a předvést.

2. Nejsou to (zaručené) výsledky vzdělávání, které by se daly na žákovi nakonec přeměřit, aby mohl žák být posuzován co do úspěšnosti studia.

3. Nejsou to měřítka, podle kterých se má známkovat nebo hodnotit žák ani škola, avšak jsou to hlediska, vzhledem k nimž je možné posuzovat projekt školy: zda pro vytyčené cíle volí dostatečně propracovanou strukturaci vyučování, efektivní organizaci, metody. Vytyčením standardů nechceme popsat a uzákonit výsledky, jichž jednotliví žáci musejí dosáhnout, aby byli považováni za úspěšné. Výsledky jsou a musejí být vždycky velmi různé, protože osobnosti žáků, jejich kulturní a sociální zázemí je různé, jejich životní zkušenost je různá.

(str. 11–14)


Obsah knihy

1. kapitola. O projektu cílovych standardů
Co nabízí náš projekt
Kde standardy spatřujeme
Dnešní standardy pro zítřejší svět?

2. kapitola. Jak je přehled cílových standardů uspořádán a jak jej číst
Míra podrobnosti
Cílové standardy a množství učiva
Obecné a specifické cílové standardy
Jak používat soupisu cílových standardů?
Jak cílové standardy zavádět ve škole a ve výuce
Jak chápeme vzdělávání?
Za co cílové standardy považujeme a proč je vytyčujeme
Čím standardy v našem pojetí nejsou

3. kapitola. Soupis standardů

I. Obecné cíle
A. Cíle v oblasti společenské a mravní výchovy
B. Cíle v oblasti rozvoje intelektu
C. Cíle v oblasti rozvoje prožívání a citu

II. Specifické cíle
D. Dorozumívání
E. Příroda a technika
F. Společnost
G. Osobnost
H. Matematika

4. kapitola. Fungovaní standardů ve škole
Standardy jako regulátor vyučování a vzdělávání
Jak standardy ve škole fungují
Proč je regulace vzdělávání pomocí cílových standardů vyučování výhodná?
Jaký je vztah mezi cílovými standardy a hodnocením?
Které složky vzdělávacího procesu mohou být podle standardů hodnoceny?

5. kapitola. Východiska navrhu, a kritika dosavadních přístupů
Na co navazujeme
Kritika ministeriálního návrhu standardů ze září 1994
Proč České školství vytyčení cílových standardů potřebuje
Jak jsme k cílovým standardům vyučování dospěli? (dotazníky pro učitele)
Obecnost a konkrétnost cílových standardů
Kolektiv autorů
Práce s tématy a cíli

6. kapitola. Koncept evaluačních standardů z Utahu
Co a jak se dá hodnotit u žáka – u vyučovacího programu – u učitele


Celý text publikace si můžete stáhnout ZDE.



Další díly seriálu najdete ZDE.

0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger